Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1. - 15.

Následující dotazy 16. - 30.

15. Zajímalo by mě, jestli by se ještě dala sehnat kniha "Září 1938" 1. a 2. díl od firmy Bonus A. Hrozně se ji snažím sehnat, ale bez úspěchu.
Chtěl bych se také zeptat, jestli nevíte o nějaké literatuře k Mnichovu 1938 (jednání, stav armády, spojenci, protivníci atd.).
(4. 6. 2001)

Oba díly knihy "Září 1938" od Miloslava Johna byly poměrně dlouhou dobu k dostání v levných knihách za celkem příznivou cenu, jinak je třeba obcházet antikvariáty. Doporučuji však přečíst si nejdříve naši recenzi na tuto práci v oddíle "Recenze", popřípadě další recenze ve Fortsborníku č. 6, vydaném v Brně v roce 1999. Obecně platí, že při četbě všech Johnových knih je třeba být maximálně obezřetný a všechny údaje si raději (vícekrát) ověřit. Kromě faktografických chyb obsahují totiž množství překlepů a zkomolenin.

Pokud jde o požadovanou literaturu k Mnichovu 1938, z českých knih lze doporučit Františka Nesvadbu "Proč nezahřměla děla", vyšlo v Praze 1986. Zřejmě nejlepší souhrnnou prací o vojenské situaci v Evropě v roce 1938 je kniha polského historika Mariana Zgórniaka "Europa w przededniu wojny" vydaná v Krakově roku 1993. Protože však asi není v silách jednoho člověka shromáždit hodnověrné informace o armádách celé řady států, bylo by dobré sehnat si základní práce o jednotlivých armádách v příslušných státech (například pro Rakousko "Österreichs militärisches Potential im März 1938" od E. Steinböcka nebo pro Německo "Handbuch zur deutschen Militärgeschichte 1648-1939"). Něco lze nalézt také v posledních ročnících časopisu "Historie a vojenství", například v čísle 2000/3 byla otištěna organizace francouzské armády v roce 1938.


14. Mám ještě poznámku k útoku čs. armády na Německo 1. 10. 1938 po přijetí mnichovského diktátu. Co by se stalo - je to jen spekulace - kdyby proběhl puč, německé jednotky vešly na československé území a my jejich útok odrazili? To bychom přece nebyli označeni za agresora. (12. 5. 2001)

Možnost vojenského puče proti Adolfu Hitlerovi v roce 1938 je zajímavou variantou vývoje, je ale třeba si uvědomit, že tento případný převrat byl veden snahou zabránit válce na dvou frontách, tj. válce proti Československu a současně proti Francii s Velkou Británií. Vzhledem k tomu, že v Mnichově daly obě západní mocnosti Hitlerovi volnou ruku a naznačily, že Československu nepomohou, hrozila Německu válka jen na jedné frontě, navíc s diplomatickou podporou Západu. Za těchto okolností puč pochopitelně ztratil smysl. Více se lze dozvědět například v "Českém časopise historickém" 1982/3, s. 703 a následující.

Znovu také upozorňuji, že představa o odražení německého útoku na československé hranici je dosti iluzorní. Něco takového by se snad podařilo jen na linii těžkého opevnění na Ostravsku, Opavsku nebo Králicku, ale rozhodně ne třeba v západních Čechách, kde by přes neúměrně roztaženou československou obrannou linii Němci patrně rychle přešli (viz "Historie a vojenství" 1997/1, s. 131 - 136). Velení československé armády ostatně předpokládalo, že stabilizovat frontu se podaří stabilizovat na řece Vltavě (do anšlusu), na Českomoravské vrchovině (po anšlusu) nebo v nejhorším případě na moravsko-slovenské hranici.


13. Ve které peruti sloužil jako pilot Josef František (u 310. nebo 311.)? (15. 5. 2001)

Ani u jedné z nich, neboť Josef František působil u 303. polské stíhací perutě.


12. Chtěl bych se zeptat, jestli za první republiky byla branná povinnost od 18 do 60 let jako dnes? Při návštěvě muzea v pevnosti NS-81 Lom nedaleko Dobrošova jsem viděl vyhlášku o mobilizaci a ta byla do 40 let věku. (16. 5. 2001)

Podle branného zákona z roku 1920 se branná povinnost vztahovala na muže od 20 do 50 let. Prezident republiky mohl za války nařídit předčasný odvod ve věku 18 a 19 let a opětovný odvod starších ročníků do 60 let. Vycvičení záložníci se dělili na I. zálohu (20 až 40 let), která měla doplnit mírovou armádu na válečný počet, a II. zálohu (41 až 50 let), která sloužila ke krytí ztrát válečné armády a ke službě v týlu. V září 1938 byla, jak vyplývá ze zmiňované mobilizační vyhlášky, povolána do zbraně celá I. záloha, později také část II. zálohy.


11. Zajímalo by mě, kdo kromě Rumunska měl přívětivý postoj k Československu v září 1938?
A kde by se dala sehnat mapa postupného obsazování pohraničí německými vojsky od 1. října?
(16. 5. 2001)

Pokud jde o postoje politických představitelů, tak kromě zmíněného Rumunska mělo Československo sympatie některých pobaltských států (Litva více, Lotyšsko méně). Pokud jde o podporu veřejnosti, tak ta byla asi největší v Jugoslávii, kde se hlásilo na pomoc Československu několik desítek tisíc dobrovolníků. Dobrovolníci se hlásili také z Rumunska, Litvy a Lotyšska. Ostatní státy v Evropě zaujaly nepřátelskou nebo neutrální pozici. Zvláštní případ představuje Sovětský svaz, který by snad byl ochoten Československo v jeho válce podporovat vojenským materiálem a odbornými poradci.

Mapu obsazování pohraničí německými vojsky lze najít například ve "Školním atlasu československých dějin", ve vydání z roku 1972 je na straně 40.


10. Chtěla bych se něco dozvědět o československém zahraničním odboji v letech 1939 až 1945. (27. 5. 2001)

Ty nejzákladnější informace lze nalézt v dostupných přehledech československých dějin, např. v II. dílu "Dějin zemí koruny české", nebo v publikaci "Naši vojáci v zahraničí", vydanou ministerstvem obrany v roce 1994. Podrobné informace, byť poznamenané dobou svého vzniku, obsahuje IV. díl "Vojenských dějin Československa". Vyšly také vzpomínky řady příslušníků zahraničního vojenského odboje (Ludvík Svoboda, Karel Klapálek, Vilém Sacher aj.). Z nedávných prací bych připomenul alespoň knihy Jiřího Rajlicha o československých letcích ve Francii a Velké Británii nebo studie v časopise "Historie a vojenství", kde například v čísle 1994/6 vyšel obsáhlý článek o obrněné brigádě.


9. Prosím o zaslání informací o způsobech a systémech zastíracích nátěrů vojenské techniky od 50. do 80. let, hlavně tzv. bojové kamufláže. (25. 3. 2001 - odpovídá Pavel Minařík)

O maskovacích prostředcích a technikách maskování v československé armádě v letech 1959 až 1992 pojednávaly předpisy Žen-2-5. V těchto předpisech jsou stanoveny základní zásady maskování vojsk, předmětů a objektů, jakož i stručně charakterizovány maskovací prostředky zavedené u útvarů čs. armády. Předpis Žen-2-5 je uložen ve Vojenském ústředním archivu ve sbírce "Čs. vojenské předpisy po roce 1945" ve vydáních z roku 1959 (inv. č. 6443), 1966 (inv. č. 6444) a 1987 (inv. č. 6445). Ve druhé polovině 40. let a v 50. letech platil předpis Žen-II-5 "Zastírání" vydaný v roce 1948. V těchto předpisech jsou však uvedeny pouze základní pokyny k technice maskování a k maskování jednotlivých předmětů (jednotlivce, bojové techniky, opevněných objektů atd.), v příloze lze nalézt barevnou stupnici maskovacích barev a šedou stupnici maskovacích barev. V případě maskování techniky se zde hovoří o maskování vozidel v prostorech rozmístění, případně při zastávkách na přesunu, s přihlédnutím k odlišnostem maskování v zimě. U maskování tanku a samohybného děla předpis pojednává o jejich ukrytí v okopech a v úkrytech, žádná konkrétní maskovací schémata však neobsahuje. V úvodu k Žen-2-5 se pouze píše, že podrobnosti technického provádění maskovacích nátěrů nejsou v tomto předpisu zahrnuty a o této tematice mají pojednávat zvláštní ženijní předpisy. Tyto zvláštní předpisy se bohužel nepodařilo nalézt. Citovaný předpis Žen-2-5 je možné prostudovat v badatelně Vojenského ústředního archivu, je však nutné se s dostatečným předstihem telefonicky objednat (02/20206101).


8. Rád bych se dozvěděl něco bližšího o generálu Robertu Rychtrmocovi. Zejména by mne zajímalo, jak je na něj pohlíženo v souvislosti s jeho činností v Českém svazu válečníků? (4. 5. 2001)

Robert Rychtrmoc byl důstojníkem rakousko-uherské armády, za 1. světové války působil ve štábech různých velitelství hlavně na italské frontě. Po roce 1918 byl přijat do československé armády a dosáhl hodnosti divizního generála. Naposledy velel 3. divizi v Litoměřicích, 1. ledna 1934 odešel do výslužby. Údajně již v té době nebyl považován za zcela spolehlivého, čemuž ovšem poněkud odporuje jeho povolání do činné služby za mobilizace v září 1938, kdy byl pověřen budováním obranného postavení na Českomoravské vrchovině. Během okupace byl nejprve členem Českého svazu válečníků, od července 1943 se stal jeho předsedou a od března 1945 stál v čele Národního souručenství. Nejvíce informací o jeho činnosti lze nalézt v práci T. Pasáka "Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945" vydané v roce 1999. Z této knihy také vyplývá, že Robert Rychtrmoc se zcela dobrovolně dal do služeb okupantů, opakovaně jim nabízel (naposledy v dubnu 1945!) vojenskou pomoc a měl jejich plnou důvěru. Jako zaníceného obdivovatele nacismu a aktivního spolupracovníka pražského gestapa ho zcela oprávněně odsoudili v roce 1946 k trestu smrti. Dovolím si jen dodat, že stejně jako v případě známého plukovníka Emanuela Moravce šlo o výjimku potvrzující pravidlo a naprostá většina důstojníků československé armády nejenže nekolaborovala, ale naopak aktivně bojovala proti okupantům a zaplatila za to těžkými ztrátami.


7. Můžete mi sdělit sídla pluků dělostřelectva proti letadlům na jaře 1938, počet stabilních dělostřeleckých baterií proti letadlům a jejich umístění? Dále jaké typy motocyklů a jízdních kol užívaly motorizované a cyklistické jednotky čs. armády? (2. 5. 2001)

Pluky dělostřelectva proti letadlům byly dislokovány takto: pluk 151 Praha, pluk 152 Olomouc, pluk 153 Piešťany s výjimkou III. a V. (oba Bratislava) oddílu, pluk 154 Pardubice s výjimkou I. (Hradec Králové) a III. (Praha) oddílu. Na jaře 1938 existovalo celkem 41 baterií protiletadlových děl a pokud je známo žádná z nich nebyla umístěna v palebném postavení. Děla byla v míru uložena ve skladech a svá postavení zaujímala až po vyhlášení mimořádných opatření. K trvalému umístění protiletadlových děl v palebném postavení již v míru se přistoupilo až po roce 1950.
Z dostupných pramenů známe jen počty motocyklů, které měla československá armáda - k 15. březnu 1939 to bylo 1059 motocyklů solo a 179 motocyklů s přívěsem. Miloslav John, jehož údaje však nejsou vždy spolehlivé, uvádí v knize "Září 1938, II. díl" u motocyklů značku BD-350 (solo) a BD-500 (přívěs). Ve fotografické příloze stejné knihy je na motocyklech zřejmě znak ČZ.


6. Zajímala by mě konfrontace plánů německé armády na obsazení Československa v letech 1937-1939 s plány obrany československé armády. (25. 4. 2001)

Zhodnotit válečné plány obou stran je obtížné, protože systematický historický výzkum na toto téma nebyl dosud proveden a dostupná literatura není příliš spolehlivá. Pokud jde o situaci v září 1938, obrázek si lze udělat z německých dokumentů předložených při norimberském procesu (otištěny v knize "Československo a norimberský proces" vydané v roce 1946) a z dochovaných operačních rozkazů československé armády (publikovány v Historii a vojenství 1996/5, 1997/1 a 1997/3 - časem se objeví i na těchto stránkách). Z nich vyplývá, že německá armáda s největší pravděpodobností upustila od hlavního úderu ze Slezska a Rakouska s cílem rozdělit Československo a stejný, ne-li větší význam přisoudila vpádu do západních Čech a obsazení Prahy. Československé velení to zřejmě vytušilo a přesunulo část sil z Moravy směrem na západ a vyztužilo především obranu severních a jižních Čech. Pokud jde o situaci ve 20. polovině 30. let, je možné uvést, že československý Hlavní štáb počítal s náhlým německým útokem bez vypovězení války spojeným s masivním nasazením letectva případně i obrněné techniky, kterému se mělo čelit na několika předem připravených obranných postaveních ve směru západ-východ. Za největší problém se asi považovalo úspěšné provedení mobilizace, kterou mohla německá armáda podstatně narušit. Obecné informace k tomuto tématu lze najít v příslušných kapitolách III. dílu Vojenských dějin Československa a v třídílné studii publikované v Historii a vojenství 1985/4 až 1985/6.


5. Ve kterých vojenských svazcích bylo Československo od 28. října 1918 do roku 2000? (18. 4. 2001)

Československo bylo mezi světovými válkami členem Malé dohody (vojenský svazek ČSR, Rumunska a Jugoslávie proti Maďarsku), po druhé světové válce bylo členem Varšavské smlouvy (vojenský svazek tzv. socialistických států pod vedením SSSR). Složitější je to se svazkem ČSR-Francie (později ČSR-Francie-SSSR), protože nešlo o klasickou vojenskou alianci - státy mezi sebou sice podepsaly smlouvy o vzájemné pomoci, ale nikdy je nedoplnily vojenskými dohodami. Československá veřejnost sice považovala Francii za svého hlavního spojence, ale velení armády se nikdy nedozvědělo, kdy a jakým způsobem francouzská armáda konkrétně pomůže. Na druhé straně mezi československou a francouzskou armádou ve 20. letech a mezi československou a sovětskou armádou ve 30. letech probíhala úzká spolupráce včetně dodávek zbraní, výměny zpravodajských informací a stáží důstojníků, takže i tento svazek lze zřejmě zařadit mezi vojenské aliance. Konečně jeden z nástupních států Československa, Česká republika, je pak od března 1999 členem NATO.


4. Co by se stalo, kdybychom přijali mnichovský diktát, ale 1. října 1938 odpověděli útokem na německé pozice u našich hranic a bombardováním průmyslových měst? Určitě by to Němce na pár týdnů ochromilo. (16. 4. 2001)

Je to bezesporu zajímavá myšlenka, ale vzhledem k situaci na přelomu září a října 1938 zcela nereálná. Z politického hlediska by československý útok na Německo ukázal celému světu, že německá propaganda líčící Československo jako jediného viníka krize má pravdu a že Československo chce rozpoutat v Evropě nový válečný konflikt. Je docela možné, že by pak Společnost národů (předchůdce OSN) označila ČSR za agresora a vyzvala členské státy, aby pomohli napadené zemi, tj. Německu. To by s Polskem a Maďarskem mohlo pod záštitou Společnosti národů Československo porazit a rozdělit si jeho území. Pokud jde o faktory vojenské, čs. armáda během své existence sice plánovala celou řadu ofenzivních akcí, ale vždy ve spolupráci se spojenci. Jednoznačně útočně se mělo například postupovat proti Maďarsku, ovšem v úzké spolupráci s Malou dohodou (Rumunsko, Jugoslávie). Ve 20. letech a na počátku 30. let se uvažovalo o útočné operaci do Slezska, tj. proti Německu, přičemž se počítalo s pomocí Polska. Až do roku 1938 patrně existoval i plán útočné operace do Rakouska, kterou měla provést čs. armáda, avšak opět v rámci koaliční války se spojenci na naší straně. Více než výmluvná jsou pak slova československého generála Karla Husárka z roku 1937, který o ofenzivě do Německa napsal: "Na úspěch počáteční ofenzivy do Německa i menšího rozsahu měli jsme menší a menší naději se vzrůstem německé armády. Dnes by to byla sebevražda a hraní do karet plánům Německa." Bylo by možné rozebírat i další okolnosti (např. stav čs. bombardovacího letectva), ale myslím, že je to už zbytečné.


3. Kde bych se mohl něco dozvědět o čs. interbrigadistech během občanské války ve Španělsku 1936-1939? (18. 4. 2001)

Základní informace k tomuto tématu lze nalézt ve Vojenských dějinách Československa, III. díl, strana 358 až 372. Několik studií bylo otištěno v časopise Historie a vojenství (1955, č. 4, s. 413-443; 1961, č. 1, s. 111-141 nebo 2000, č. 4, s. 806-827), další pak ve sborníku Politické elity v Československu 1918-1948 (s. 147-170), který vydal roku 1994 Ústav pro soudobé dějiny. V roce 1963 vyšla také kniha Artura Londona "Španělsko, Španělsko…".


2. Nemohu zjistit sídla velitelství některých pluků a praporů mírové čs. armády na jaře 1938: ženijní prapor 12, telegrafní prapor 5, 6, 7 a dragounský pluk 11. (17. 4. 2001)

Organizační a dislokační vývoj čs. armády v letech 1918 až 1939 je podrobně zpracován ve studii Rudolfa Sandera otištěné ve Sborníku archivních prací, 1985, č. 1, strana 3 až 159. Lze zde mimo jiné zjistit, že ženijní prapor 12 sídlil od 17. února 1938 v Michalovcích, telegrafní prapor 5 v Benešově, telegrafní prapor 6 v Lipníku nad Bečvou, telegrafní prapor 7 v Turčianskom Sv. Martine, dragounský pluk 11 v Bratislavě (velitelství, I. korouhev), Šamorínu (II. korouhev) a Seredi (náhradní korouhev).


1. Zajímalo by mne, které jednotky a v jaké síle byly na Podkarpatské Rusi 14. března 1939, a dále, kam a kdy které jednotky ustoupily od 14. do 17. března. (22. 3. 2001)

V březnu 1939 se na Podkarpatské Rusi (Zakarpatské Ukrajině) nalézaly jednotky podléhající velitelství 12. divize: pěší pluky 36 a 45 (6 praporů), část dělostřeleckého pluku 12 (2 oddíly) a několik čet obrněných automobilů a lehkých tanků. Dále zde byl prapor stráže obrany státu. Maďarské armádě, která na Podkarpatskou Rus zaútočila 14. března, se postupně podařilo československé síly rozdělit do tří skupin: západní, střední a východní. Prvním dvěma skupinám se podařilo probít na Slovensko, východní skupina (část pěšího pluku 45, jeden oddíl dělostřeleckého pluku 12, několik obrněných aut a lehkých tanků) musela ustoupit do Rumunska a část příslušníků stráže obrany státu přešla do Polska. Poslední československý voják opustil Podkarpatskou Rus 17. března 1939 po obědě. Další podrobnosti lze nalézt ve studii Oty Holuba publikované v časopise Odboj a revoluce, 1969, č. 5, strana 5 až 74.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist