Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1501. - 1515.

Následující dotazy 1516. - 1530. Předešlé dotazy 1486. - 1500.

1515. Omlouvám se, že stále otravuji, ale nedá mi to, abych se nezeptal. Ve Vaší knize ,,Ve stínu Mnichova“ uvádíte na straně 100 a 101 následující (citace nejsou úplné): ,,…k tomuto datu měla být mimo jiné dokončena organizace skupin zřízených po obsazení Rakouska…“ - můžete prosím uvést, z kterých útvarů se měly poté skládat? Dále: ,,..její složení se rozšiřovalo o …zcela nové motorizované prapory protitankových kanonů,…“ - je k tomu známo něco bližšího (kdo stavěl, kolik apod.)? „… jezdectvo mělo být přezbrojeno a tím zvýšena jeho síla. Letectvo mělo postavit další bombardovací letky a …“ - mohl byste i toto prosím nějak rozvinout? (odpovídá Pavel Šrámek)

Podle původního záměru měly Skupinu 1 v západních Čechách tvořit pěší pluk 19 (vytvořený z hraničářského praporu 6, strážního praporu XV a XVI), pěší pluk 49 (vytvořený z hraničářského praporu 5, strážního praporu XVII, XVIII a XIX), pěší pluk 50 (vytvořený z hraničářského praporu 1, strážního praporu XX a XXI) a dělostřelecký pluk o 3 oddílech, Skupinu 2 pak pěší pluk 38, hraničářský pluk 50 (vytvořený z hraničářského praporu 11, strážního praporu XXXIV a III/31. pěšího praporu), hraničářský pluk 51 (vytvořený z hraničářského praporu 3 a strážního praporu XXXVI a XXXVII) a dělostřelecký pluk o 2 oddílech. Skutečné složení obou skupin je uvedeno v odpovědi na dotaz č. 1462.

Pokud jde o motorizované prapory protitankových kanonů, v Čechách měl být postaven jeden prapor v Milovicích (prostor soustředění Hradec Králové) a druhý v Táboře (prostor soustředění Pelhřimov), na Moravě měl být postaven jeden prapor ve Vyškově (prostor soustředění Pohořelice) a druhý v Přáslavicích (prostor soustředění Bruntál), na Slovensku měl být postaven jeden prapor v Turčanském Sv. Martine (prostor soustředění Levice) a druhý v Hlohovci (prostor soustředění Levice nebo jižní Morava). Na Moravě měla být navíc postavena ještě samostatná rota ve Slavkově (prostor soustředění Mikulov). Hlavním úkolem těchto jednotek mělo být zesílení obrany stálého opevnění.

U jezdectva je pouze zmínka o jeho budoucím plánovaném přezbrojení, bez dalších podrobností, u letectva se výhledově počítalo s postavením 7 bombardovacích letek a velitelství nového leteckého pluku.


1514. Na str. 144 knihy „Ve stínu Mnichova“ uvádíte že k 15.02.39 se měla válečná armáda skládat z 1-22. divize, patnácti pohraničních krajů a skupin 3 a 4. Můžete prosím uvést jak by pak mělo za mobilizace probíhat zdvojování divizí? (nějak mi tam jedna přebývá) a kdo by poté zajišťoval obranu Prahy? (odpovídá Pavel Šrámek)

V přehledu na str. 144 je bohužel chyba, správně má být 1.-14. a 16.-22. divize, nikoliv 1.-22. divize. Mírová 15. divize totiž nestavěla 15. a 20. divizi, ale hraniční oblast (nově pohraniční kraj) a 20. divizi. Další změnou oproti roku 1938 bylo vedle přejmenování hraničních oblastí a pásem to, že mírová 5. divize měla vedle 42. pohraničního kraje (tj. dřívější hraniční oblasti), tvořeného pluky ZLO, postavit dvě záložní divize: 1. divizi tvořenou mírovými pěšími pluky 5. divize a 5. divizi tvořenou nově postavenými pěšími pluky 5. divize. Celkový počet svazků byl tak o jeden větší. Viz též odpověď na dotaz č. 880.

Obranu Prahy měla zajišťovat Skupina 3 složená z pěšího pluku 5, 28 a 153. Skupina 4 tvořená pěšími pluky 151 a 152 by bránila tok Vltavy. Viz též odpověď na dotaz 1131.


1513. Doslechl jsem se, že v době očekávání války s Německem v roce 1938 byl již připraven návrh vyznamenání „Československý válečný kříž 1938“. Prosím Vás, je to pravda? (odpovídá Pavel Šrámek)

O něčem takovém nemáme žádné informace. Když se koncem roku 1938 jednalo o udělení vyznamenání padlým při obraně Československa, počítalo se s tím, že obdrží „Československý válečný kříž 1918“, jehož stanovy se pro tyto účely příslušně upraví. Podrobnosti naleznete v knize Jaroslava Beneše „Stráž obrany státu 1936-1939“ z roku 2007, s. 289.


1512. Rád bych se zeptal na přibližný počet našich vojáků v zahraničních armádách bojujících proti ose za II. světové války. Nikde tento údaj nemohu najít. (odpovídá Pavel Šrámek)

Záleží na konkrétní době, kterou máte na mysli, případně na tom, zda uvažujete jen o pravidelných armádách nebo i nepravidelných formacích (např. partyzánské oddíly). Uvádí se, že koncem války bylo na západě asi 5700 mužů u obrněné brigády, asi 2500 mužů u náhradního tělesa ve Velké Británii a asi 1500 mužů v leteckých jednotkách. Na východě měl 1. československý armádní sbor asi 60.000 mužů a žen.


1511. Jsou známy přesné početní stavy I. až IV. armády na přelomu září a října 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)

Početní stavy se bohužel nedochovaly. K dispozici je jen údaj pro III. armádu a přidělené útvary Hlavního velitelství v její oblasti z 2. října 1938 (asi 130 000 osob a 33 000 koní) a údaj pro IV. armádu z 10. října 1938 (104 336 osob a 24 229 koní).


1510. Koncem září 1938 zasahoval proti henleinovcům v Bruntálu oddíl poručíka Sychry. Nevíte o poručíku Sychrovi něco bližšího? (odpovídá Pavel Minařík)

Miloslav Sychra se narodil 15.9.1910 v Ludikově u Boskovic a vojenskou základní službu absolvoval od července 1933 do října 1934. V jejím průběhu nejprve absolvoval v Pardubicích Školu na důstojníky jezdectva v záloze a od března 1934 sloužil u jezdeckého pluku 6 v Prostějově. Do zálohy odešel v hodnosti podporučíka a z funkce velitele čety u 4. eskadrony. Počátkem ledna 1935 nastoupil další dobrovolnou činnou službu u jezdeckého pluku 7 v Hodoníně. Nejprve byl zařazen jako zástupce velitele spojovací čety, od října 1935 zastával funkci velitele čety u 2. eskadrony. O rok později dosáhl hodnosti poručíka jezdectva a 1.1.1937 se stal vojákem z povolání. V červnu 1938 byl přemístěn k Pluku útočné vozby 2 do Vyškova. Z počátku u něj sloužil jako velitel motocyklové čety, v polovině září se stal materiálním důstojníkem 3. roty obrněných automobilů. Během mobilizace zastával funkci velitele samostatné čety obrněných automobilů. Z čs. armády byl propuštěn koncem června 1939. Následně nastoupil k Zemskému daňovému úřadu v Brně, ale v únoru 1940 byl zatčen gestapem a vězněn v různých německých věznicích a koncentračním táboře Ravensbrück až do konce 2. světové války. Po osvobození francouzskou armádou se vrátil do ČSR a v září 1945 nastoupil službu u nově vytvářeného Tankového sboru. Již v říjnu 1945 byl se zpětnou platností k 1.7.1945 povýšen na nadporučíka pěchoty a v prosinci téhož roku na kapitána pěchoty s účinností od 31.7.1945. V dubnu 1946 následovalo povýšení na štábního kapitána pěchoty se zpětnou platností k 1.10.1945. Ve stejné době byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Čs. medailí „Za chrabrost před nepřítelem“ a Čs. vojenskou medailí za Zásluhy II. stupně.


1509. Narazil jsem na údaj, že na Slovensku proběhly v roce 1931 vojenské manévry. Můžete uvést nějaké podrobnosti? (odpovídá Pavel Šrámek)

Vojenské manévry (dobově závěrečná cvičení) na Slovensku v roce 1931 proběhly od 18. do 20. srpna v okolí Zvolenu. Ředitelem cvičení byl zemský vojenský velitel v Bratislavě generál František Škvor, červené straně velel generál Antonín Hasal, modré generál Emil Linhart.


1508. V německých pramenech se uvádí, že československá armáda zničila 13.9.1938 most v Širokém Brodě (dnes Mikulovice u Jeseníku). Mně se to moc nezdá. Nebylo to náhodou až v říjnu 1938 při ústupu z pohraničí? (odpovídá Pavel Šrámek)

Ke zničení mostu 13.9.1938 čs. armádou skutečně nemohlo dojít, neboť teprve po tomto datu se začalo s přípravou k ničení vybraných objektů, mezi nimi i mostů. Podle našich informací byl most v Širokém Brodě zničen čs. armádou 23.9.1938 během henleinovského povstání.


1507. Měl bych na Vás zase několik otázek ohledně Slovenska. Ve Vašem článku „Představy velení čs. armády o obraně Slovenska...“ ve Vojenské histórii jsem nenarazil na informaci, kde se nacházel předěl mezi HO 41 a HO 42. Nebo není z fondu Štefánika znám? Předpokládám, že někde v okolí Slanské Huty. Jsou známy alespoň některé SV pěších pluků, či hran. praporů nasazených za mobilizace na HOP (např. pp 7, 25, 26, 32, 14, 20, 36, 45; hpp 4; hrpr 8 a 9)? (odpovídá Pavel Šrámek)

Na přesný předěl mezi HO 41 a HO 42 jsme v nám známých dokumentech nenarazili. Jan Anger ve svém článku „Vojenská obrana Slovenska v septembri 1938“ z roku 1991 ho zakreslil u lokality Izra nedaleko vámi uváděné Slanské Huty. Dokumentárně doložené máme z vámi uváděných útvarů jen velitelské stanoviště pěšího pluku 7, a to Želiezovce.


1506. Koľko generálov predmníchovskej armády bolo prijatých do čs. armády po druhej svetovej vojne a koľkí z nich v nej zotrvali po víťaznom februári? Je možné sa dopátrať aj v akých generálskych hodnostiach? (odpovídá Pavel Minařík)

Čs. armáda měla k 1.9.1938 celkem 138 aktivně sloužících generálů. Během války v protinacistickém domácím odboji zahynulo 25 generálů a dalších 10 zemřelo přirozenou smrtí (z toho jeden ve Velké Británii). Pro službu v poválečné čs. armádě nepřipadalo dále v úvahu devět generálů, z nichž pět (Eminger, Fabian, Fassati, Marvan, Procházka) během války sloužilo ve vládním vojsku, dva byli zatčeni a později odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody (Syrový a Kuneš), jeden (Prchala) byl krátce po skončení války degradován a jeden (Vojcechovský) byl odvlečen do SSSR. Teoreticky po válce mohlo nastoupit do čs. armády 94 prvorepublikových generálů, z nichž 25 bylo starších 60 let. Pokud nepočítáme čistě formální přijetí některých z nich (po němž byli následujícího dne z armády propuštěni), tak po válce činnou službu skutečně nastoupilo 41 prvorepublikových generálů, z toho 4 starší 60 let. Do 25.2.1948 bylo přeloženo do výslužby 18 generálů a do konce roku 1949 je následovalo dalších 21. K 1.1.1950 ze 111 sloužících generálů byli již jen dva, kteří svoji hodnosti získali před 2. světovou válkou. Jednalo se o velitele letectva sbor. gen. Vicherka (nar. 1892), který do výslužby odešel 31.12.1950, a velitele 3. oblasti arm. gen. Nováka (nar. 1891), odeslaného do výslužby 1.3.1951. Podrobnosti k životním osudům jednotlivých generálů můžete najít v „Encyklopedii branné moci Republiky československé 1920-1938“, kterou vydalo nakladatelství Libri v roce 2006.


1505. Zaujímala by ma história kasární v Nových Zámkoch. Ake vojska tu boli dislokované za prvej republiky? (odpovídá Pavel Minařík)

V Nových Zámcích se v letech 1918 až 1938 nacházely tyto útvary čs. armády:

- velitelství 11. (10.) divize 1919 (1920) – 1920
- velitelství 20. (18.) pěší brigády 1920
- velitelství 3. jezdecké brigády 1921 – 1923
- Posádkové velitelství 1919 – 1938
- náhradní prapor pěšího pluku 12 1936 – 1938
- náhradní baterie pluku polního dělostřelectva 37 1919
- náhradní baterie oddílu horského dělostřelectva 37 1919
- náhradní baterie pluku polního jezdeckého dělostřelectva 2 1919
- náhradní baterie pluku polního jezdeckého dělostřelectva 401 1919
- cyklistická eskadrona 3 1923 - 1933
- jezdecký (dragounský) pluk 3: 1920 (1936) – 1938
      * velitelství a náhradní korouhev 1920 – 1938
      * technická eskadrona 1920 – 1921
      * velitelství I. korouhve 1922 – 1924 a 1928 – 1938
      * 1. jezdecká eskadrona 1920 – 1938
- Doplňovací okresní velitelství 1920 – 1938

Po vídeňské arbitráži byly Nové Zámky v listopadu 1938 odstoupeny Maďarsku.


1504. Jsem regionální historik a zpracovávám historii zaniklého soudního okresu Vyšší Brod v letech 1848 až 1948. Zdejší občané rukovali do prvé světové války vesměs k 91. pluku domobrany a 29. dragounskému a dělostřeleckému pluku. Cituji z německé kroniky Frymburka: Zpráva o zavraždění rakouského následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda přišla do Frymburku 29. června 1914 v dopoledních hodinách. O necelý měsíc později, 26. července, byla v Rakousku-Uhersku nařízena všeobecná mobilizace. Pro budoucnost zůstalo zapsáno: „Byla neděle a všichni návštěvníci kostela stáli po mši ve skupinách na náměstí a diskutovali o mobilizaci. Kolem 16. hodiny přijel posel z okresního hejtmanství v Kaplici, který přivezl mobilizační vyhlášky. Zaznělo víření bubnů. Výzva byla přečtena a byla vyvěšena na radnici, u hostince Hvozd a u mostu. Připravení poslové roznesli vyhlášku do okolních vesnic, aby také tam bylo známo volání císaře. Téměř všichni z Frymburku a okolí byli povoláni k 91. pluku domobrany a k 29. dragounskému a dělostřeleckému pluku. Prosím, bude-li to možné, jakékoliv podrobnosti o těchto plucích. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uváděný 91. pluk domobrany a 29. dragounský pluk v rámci rakousko-uherské armády neexistovaly. Zeměbraneckých pluků bylo pouze 37 a dragounských jen 15. Divizní dělostřelecký pluk 29 se nacházel v Haliči a branci k němu přicházeli z doplňovacího okresu Jaroslaw. Z Českobudějovicka byly doplňovány pěší pluk 91 společné armády, pěší pluk 29 zeměbrany a divizní dělostřelecký pluk 24, jejichž náhradní kádry se nacházely v Českých Budějovicích. Z jezdectva by se mohlo jednat o dragounský pluk 14, doplňovaný z území pražského 8. sboru, přičemž do roku 1889 šlo o území doplňovacích okresů Písek, Jindřichův Hradec a Č. Budějovice. Jeho náhradní kádr před 1. světovou válkou sídlil v Klatovech.

Stručná historie jednotlivých útvarů je následující:
Infanterie-Regiment Nr. 91
Pěší pluk č. 91 se vytvořil 1.1.1883 sloučením jednoho praporu od pěších pluků 11 Písek a 75 Jindřichův Hradec, společně s prapory polních myslivců č. 24 Třeboň a 34 Salzburg. Prvním velitelem pluku se stal plk. Anton Rischanek. Čestná funkce majitele pluku zůstala nejprve neobsazena, od roku 1885 ji zastával polní podmaršálek (později polní zbrojmistr) Ludwig rytíř Fröhlich von Eimbach und Groara. V roce 1904 přešla na polního podmaršálka (později generála pěchoty) Huberta rytíře (od 1907 svobodného pána) von Czibulku. Nováčci k pluku rukovali z území nově vytvořeného doplňovacího okresu České Budějovice. Z počátku se pluk nacházel v Českých Budějovicích, v roce 1893 se ale přesunul do Ferdinandových kasáren v Praze-Florenci. V původní posádce ale zůstával vždy jeden z polních praporů a náhradní prapor. Po anexi Bosny a Hercegoviny se také jeden z polních praporů nacházel na Balkáně. V roce 1914 byl pluk dislokován následovně: Praha – velitelství, 2. a 3. polní prapor; Teodo (u Boky Kotorské) – 1. polní prapor a České Budějovice 4. polní prapor a náhradní prapor. Po rozpoutání I. světové války pluk odešel pod velením plk. Hermanna Ecchera ab Echo und Marienberg s pražskou 9. pěší divizí na Srbskou frontu a jako organizovaný celek se již nevrátil. V Českých Budějovicích působil pouze náhradní prapor, který odesílal pochodové prapory k bojujícímu pluku. Po vzniku Československa a provedení unifikace vojenských útvarů, vytvořených na domácí půdě i v zahraničí, byl původní pěší pluk 91 v říjnu 1920 sloučen s 1. střeleckým plukem „Mistra Jana Husi“ čs. legií z Ruska a domácím střeleckým plukem 29 v nový pěší pluk 1 „Mistra Jana Husi“.

Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 29
Zeměbranecký pěší pluk č. 29 byl zformován v roce 1899 na základě dosavadního 4. polního praporu České Budějovice zeměbraneckého pěšího pluku č. 7 (dále jen LIR 7) Plzeň, 4. polního praporu Jindřichův Hradec LIR 8 Praha a nově zformovaného 1. polního praporu LIR 29. Velitelství pluku se společně s 1. a 2. polním praporem nacházelo v Českých Budějovicích, zatímco 3. polní prapor sídlil v Jindřichově Hradci. Jeho prvním velitelem se stal plk. Adam Dembicki. K pluku přicházeli branci z území doplňovacích okresů Písek, Jindřichův Hradec a České Budějovice. V nezměněné podobě pluk přetrval až do vypuknutí I. světové války, kdy pod velením plk. Johana Wurji odešel jako součást plzeňské 19. pěší divize na frontu do Haliče a jako organizovaný celek se již nevrátil. V roce 1917 byl přejmenován na Střelecký pluk č. 29 (Schützenregiment Nr. 29). V Českých Budějovicích působil pouze náhradní prapor, který odesílal doplňky k pluku do pole. Po vzniku Československa a provedení unifikace vojenských útvarů, vytvořených na domácí půdě i v zahraničí, byl původní střelecký pluk 29 v říjnu 1920 sloučen s 1. střeleckým plukem „Mistra Jana Husi“ čs. legií z Ruska a pěším plukem 91 v nový pěší pluk 1 „Mistra Jana Husi“.

Divisions-Artillerie-Regiment Nr. 24
Divizní dělostřelecký pluk č. 24 vznikl 1.1.1892 jako tzv. Baterijní oddíl č. 33 (Batterie-Division Nr. 33). Oddíl se skládal ze tří dělostřeleckých baterií a muničního parku. Jeho prvním velitelem se stal mjr. Joseph Keppelmüller (do 1897). Nováčci k oddílu rukovali z území celého pražského VIII. sboru. K 1.1.1894 byl útvar reorganizován na Divizní dělostřelecký pluk č. 24, přičemž se počet dělostřeleckých baterií zvýšil na čtyři přičleněním jedné baterie od Sborového dělostřeleckého pluku č. 8 z Prahy. O rok později se pluk přesunul do Českých Budějovic. V dubnu 1908 prodělal reorganizaci na Polní kanonový pluk č. 24 (Feldkanonenregiment Nr. 24). V roce 1914 odešel pod velením pplk. Adalberta Nobile de Giorgi společně s celou pražskou 9. pěší divizí na Balkánskou frontu. V mírové posádce zůstal pouze náhradní oddíly, který posílal doplňky za bojujícím plukem. Ten byl v roce 1916 přečíslován na polní kanonový pluk č. 9 (FKR 9) a v posledním roce války reorganizován na polní dělostřelecký pluk č. 9 (FAR 9). Po válce v Českých Budějovicích působila pouze náhradní baterie, na základě které byl pluk postupně obnovován. V létě 1919 došlo k jeho přečíslování na polní dělostřelecký pluk 55 a v průběhu unifikace se z něj na podzim následujícího roku vytvořil dělostřelecký oddíl 255.

Dragoner-Regiment Nr. 14
Uvedený pluk se zformoval v roce 1725 a jeho prvním majitelem se stal polní maršál markýz von Westerloo (do 1732). Během své existence působil pod různými názvy (nejprve bez číselného označení, pouze s pojmenováním po příslušném majiteli): dragounský pluk (1725), švališerský pluk (1758), dragounský pluk (1765), dragounský pluk č. 31 (od 1769), švališerský pluk č. 31 (od 1791), lehký dragounský pluk č. 11 (od 1798), švališerský pluk č. 4 (od 1802), dragounský pluk č. 7 (od 1851), dragounský pluk č. 2 (od 1860) a dragounský pluk č. 14 (od 1867). Jeho majitelem se v roce 1835 na věčné časy stal polní maršál Alfred kníže Windisch-Grätz. V letech 1862 až 1868 měl také tzv. druhého majitele polního podmaršálka Carla hraběte Coudenhove. Rekruty z českých zemí byl doplňován od roku 1853, z toho v letech 1883 až 1889 taktéž z doplňovacího okresu Č. Budějovice. Náhradní kádr (depotní stanice) se v Čechách nacházel v letech 1852 až 1854 (Dobřany), 1869 až 1880 (Písek) a od roku 1885 (Klatovy). Na území současné České republiky pluk sídlil v letech 1801 až 1802 (Uherský Brod), 1806 až 1807 (Jindřichův Hradec), 1816 až 1820 (Klatovy), 1830 až 1831 (Uherský Brod), 1852 až 1854 (Poděbrady, Žatec), 1855 až 1859 (Brandýs nad Labem), 1859 až 1866 (Stará Boleslav), 1885 až 1901 (Klatovy) a od roku 1912 znovu v Brandýse nad Labem (z toho 2. oddíl /korouhev/ v Dobřanech). V létě 1914 odešel pod velením plk. Felixe knížete Schwarzenberga jako součást pražského 8. sboru na Balkánskou frontu. Pluk byl rozdělen mezi 9. pěší divizi (2. a 5. eskadrona), 21. pěší divizi (1. a 3. eskadrona) a sborové velitelství (záložní eskadrona). Odloučeně byly nasazeny 4. a 6. eskadrona u 19. pěší divize XVII. sboru do bojů v Haliči. Z bojišť světové války se již jako organizovaný celek nevrátil. V mírové posádce setrvala pouze náhradní eskadrona, která v Klatovech působila i po válce. Zde se na jejím základně během unifikace jezdectva čs. armády v říjnu 1920 vytvořil nový jezdecký pluk 4.

1503. Jak byl organizován průzkum v armádě 1. republiky? Lze se dovědět podrobněji o vedení průzkumu této doby, kde? (zaznamenané pojmy: zvědy, předzvědy) (odpovídá Pavel Minařík)

Průzkum (dobově zpravodajství) byl zajišťován různým způsobem, např. vizuálním sledováním nepřítele, radiovým odposlechem, leteckým průzkumem, zvláštními útvary nebo informacemi zpravodajské služby. Rozdíl mezi zvědy a předzvědy spočívá v hloubce, na kterou působily síly provádějící průzkum. Zvědy probíhaly v operační hloubce a k jejich provádění se měla vysílat jezdecká brigáda, působící zpravidla na vzdálenost jedno až dvoudenního pochodu od hlavních sil. Předzvědy spočívaly v získávání zpráv v taktické hloubce a k jejich uskutečňování byly příslušným svazkem (divizí, hraniční oblastí) vysílány tzv. přezvědné oddíly (smíšené či motorizované). Bližší podrobnosti můžete nalézt v knize „Armáda a národ“ z roku 1938, případně v dobových předpisech uložených ve Vojenském historickém archivu v Praze.


1502. Jaké bylo postavení a jakým vojenským složkám (zbraním) rakousko-uherské armády byla nadřízena funkce polní zbrojmistr? (odpovídá Pavel Minařík)

V daném případě nejde o funkci, nýbrž o hodnost. Polní zbrojmistr (Feldzeugmeister, FZM) patřil mezi tzv. tříhvězdičkové generály a byl na stejné úrovni jako generál pěchoty (General der Infanterie, GdI) či generál jezdectva (General der Kavallerie, GdK). Od roku 1908 byla hodnost polního zbrojmistra vyhrazena pouze pro generály, kteří vzešli z řad důstojníků dělostřelectva a technických zbraní, což však nijak nebránilo tomu, aby se stali veliteli vyšších velitelství rakousko-uherské armády. Např. po vypuknutí I. světové války funkci velitele rakousko-uherských sil na Balkáně a zároveň velitele VI. armády zastával FZM Oskar Potiorek, velitelem 5. sboru byl FZM Paul Puhallo von Brlog (následně velel 3. a 1. armádě) či velitelem 16. sboru FZM Wenzel Wurm (pozdější velitel Sočské armády).


1501. Můj příbuzný, vojín Josef Slabý, horník, narozen roku 1878 ve Zbraslavi u Brna, pěšák zeměbraneckého pěšího pluku I.R. 24 – 16. komp., padl 9.9.1914 u osady Novosiolki v Haliči. Tamtéž byl 9.9.1914 pohřben. Můžete prosím uvést podrobnosti o této bitvě? Zatím jsem osadu Novosiolki v mapách nenašel (údaj je z kmenového listu). V literatuře se uvádí Bitva u Rawa (v atlase Rawa Ruska), o které se říká, že jde o Bitvu u Lvova. Jde o bitvu, kde bojoval 24. zeměbranecký pluk? O jakou vyšší jednotku na rakouské a ruské straně v této bitvě se jedná? Kdo jim velel? Jaká je historie 24. zeměbraneckého pluku (velitelství asi ve Znojmě)? (odpovídá Pavel Minařík)

Zeměbranecký pěší pluk č. 24 (LIR 24) vznikl 1.10.1900. Plukovní velitelství se společně s 1. a 2. praporem nacházelo ve Vídni, zatímco jeho 3. praporem se stal dosavadní 3. prapor vídeňského zeměbraneckého pěšího pluku č. 1 (LIR 1), dislokovaný v klášteře Louka u Znojma (Znaim–Klosterbruck). Jednalo se o původní zeměbranecký prapor č. 18 (LBtl 18), zřízený v roce 1869, který se součástí LIR č. 1 stal v roce 1889. V létě 1914 funkci velitele LIR 24 zastával pplk. Otto Richter. Po vypuknutí války pluk odešel v rámci 25. zeměbranecké pěší brigády (genmjr. Karl Englert), zařazené u 13. zeměbranecké pěší divize (polní podmaršálek Eduard šlechtic von Kreysa) II. sboru (generál pěchoty Blasius Schemua), tvořící součást 4. armády (Moritz rytíř von Auffenberg). V době od 8. do 12. září 1914 probíhala tzv. druhá bitva o Lvov, které se kromě dalších r.-u. armád zúčastnila i 4. armáda, útočící na ruskou 5. armádu (gen. pěch. Plehve) směrem od Rawy Ruské na Lvov. Mezeru na levém (severním) křídle mezi 1. a 4. armádou kryla u Hrubieszowa armádní skupina arcivévody Josefa Ferdinanda, tvořená částmi II. sboru (4. pěší a 13. zeměbranecká divize) a XIV. sboru (3. pěší divize). Obec Nowosiólky je SZ od Hrubieszowa.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist