Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1516. - 1530.

Následující dotazy 1531. - 1545. Předešlé dotazy 1501. - 1515.

1530. Dovoluji si dotaz vztahující se k důstojníkům a časům 1. republiky. Zajímalo by mě, jak tehdy byla řízena pobytová evidence důstojníků, kteří žili mimo kasárna v nájemních bytech? Ocitala se jejich identita v evidencích příslušných místních úřadů, nebo tahle záležitost civilních bydlišť důstojnictva byla tajná? Ilustruji: mám datum a přesnou adresu narození syna, zatímco otec se v pobytové databázi města nenachází, třebaže v těchže letech byl dokonce velitelem místní posádky. Kde zjistím přesnou adresu/adresy důstojníkových postupných předválečných bydlišť? Popřípadě: v kterých dnes evidencích svobodně dnes údaj o postupných civilních bydlištích jednotlivých důstojníků z období 1. republiky naleznu? (odpovídá Pavel Šrámek)

Přesné informace k tomuto tématu nemáme, předpokládáme ale, že se u důstojníků postupovalo stejně jako u ostatních osob a rozhodující pro zařazení do evidencí bylo tzv. domovské právo, které se získávalo narozením po rodičích nebo udělením. Každý příslušník Československé republiky podle domovského práva příslušel do určité obce, přičemž v ní vůbec nemusel bydlet, takže domovská obec a obec bydliště byly často odlišné. Každá obec pak vedla evidenci domácích příslušníků (tj. těch, co v ní měli domovské právo, i když bydleli jinde) a cizích příslušníků (tj. těch, co v ní neměli domovské právo, ale pobývali v ní).

Místa pobytu důstojníků československé armády lze asi nejlépe zjistit z jejich osobního spisu (kvalifikační listiny) uloženého ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu, Sokolovská 136, Praha 8, kde lze někdy nalézt i přesná bydliště.


1529. Rád bych zjistil něco více o svém pradědečkovi Josefu Jalovém (nebo alespoň jeho pluku), který sloužil v 39. pluku našich legií v Itálii. V roce 1919 byl vyznamenán čs. válečným křížem za dobytí mostu přes Dunaj v Komárně při maďarském tažení na Slovensko. (odpovídá Pavel Šrámek)

Údaje o vašem pradědečkovi naleznete v jeho legionářském spisu uloženém ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu, Sokolovská 136, Praha 8 nebo také v databázi legionářů na www.vuapraha.army.cz. Pěší pluk 39 italských legií vznikl 21.9.1918 z čs. výzvědných oddílů působících v italské armádě. Původně se předpokládalo, že bude podřízen přímo Čs. armádnímu sboru v Itálii, nakonec byl zařazen do 7. střelecké divize, s níž se vrátil v prosinci 1918 do Československa. Zúčastnil se bojů na Slovensku a zůstal se stejným číslem součástí československé armády až do roku 1939.


1528. Je z Vámi dostupných materiálů zřejmé, v jakém počtu byly pěší pluky (divize) na HOP na území Slovenska vybaveny protitankovými kanony? (odpovídá Pavel Šrámek)

V přehledné sestavě československé armády k 4.10.1938 je uvedeno, že pěší pluky tvořící Hraniční oblasti 39, 40 a 42 disponovaly každý jednou rotou protitankových kanonů, pluky u Hraniční oblasti 41 protitankové kanony neměly. Četa protitankových kanonů byla u pěšího pluku 33 od 15. divize pověřeného obranou toku Moravy. Případné protitankové kanony u hraničářských praporů sestava nezmiňuje.

Přehled protitankových kanonů u pěších útvarů československé armády k 25. 9. 1938 uvádí mírně odlišné údaje. U pěšího pluku 33 byly 2 kanony, u pěších pluků 12, 23 a 39 (Hraniční oblast 39) 8, 10 a 12 kanonů, u pěších pluků 7, 25 a 26 (Hraniční oblast 40) 2, 6 a 4 kanony, u pěšího pluku 32 (Hraniční oblast 41) 4 kanony, u pěších pluků 20 a 36 (Hraniční oblast 42) 6 a 2 kanony. Hraničářské prapory 8 a 9 pak měly 4 a 2 kanony.


1527. Delší dobu hledám, jaké hodnosti používali naši českoslovenští legionáři ve Francii za 1. světové války. Konkrétně po vzniku samostatných střeleckých pluků. (odpovídá Pavel Šrámek)

Příslušníci československých legií ve Francii byli součástí francouzské armády a používali tedy její hodnosti. V období, které vás zajímá, se konkrétně jednalo o tyto hodnosti: 1) střelec I. třídy, 2) desátník, 3) desátník-písař, 4) četař, 5) vrchní četař, 6) adjutant, 7) podporučík, 8) poručík, 9) kapitán, 10) major, 11) podplukovník, 12) plukovník.


1526. Prosím o informaci, kde (ve kterém městě) se v r. 1924 v československé první republice nacházel 13. pěší pluk. (odpovídá Pavel Šrámek)

Celý pěší pluk 13 se v roce 1924 nalézal v Šumperku, kde zůstal až do října 1938.


1525. Můj děda bojoval za 1. světové války u některého z píseckých pluků v Itálii. Vím jen, že v září 1918 byl odsouzen soudem 10. armády pochodové formace k 5ti měsícům žaláře. Lze z toho poznat, u kterého pluku byl, případně místa nasazení tohoto pluku za války? (odpovídá Pavel Šrámek)

Před 1. světovou válkou v Písku působily 11. pěší pluk a 28. zeměbranecký pěší pluk (za války byl přejmenován na 28. střelecký pluk). Informace máme o 11. pěším pluku, který na podzim 1918 bojoval v horách Monte Grappy. Viz též odpověď na dotaz č. 726 a 749.


1524. Jsem pravnučka divizního generála Františka Melichara. Zajímalo by mě, kde jste čerpal informace o mém pradědovi? (odpovídá Pavel Šrámek)

O generálu Melicharovi jsme psali v odpovědi na dotaz č. 183 a informace jsme čerpali z jeho kvalifikační listiny (osobního spisu) uloženého ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu v Praze a z podrobného životopisu publikovaného v knize Jiřího Fidlera „Generálové legionáři“, která vyšla v roce 1999.


1523. Chtěl bych vás požádat o zjištění dalšího osudu čet. Miroslava Veselého, jmenovaného polním pilotem dne 1.5.1938 u 71. letky Leteckého pluku 6. Zajímalo by mne, zda zůstal u letectva, případně zda se účastnil jako pilot bojů ve 2. světové válce? (odpovídá Pavel Šrámek)

O četaři Veselém nemáme bohužel žádné informace. V seznamu příslušníků československého letectva ve Velké Británii za 2. světové války není jeho jméno uvedeno, takže leteckých bojů na Západě se nezúčastnil.


1522. Vedeli by ste mi povedať, pod aké vyššie útvary patrila v čase mobilizácie v r. 1938 ženijná rota 34? (odpovídá Pavel Šrámek)

Ženijní rota 34 byla součástí Hraniční oblasti 42 na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Hraniční oblast 42 spolu s Hraniční oblastí 41 podléhaly Hraničnímu pásmu XVI.


1521. Chcel by som sa spýtať, čo znamenalo v čs. armáde, keď bol niekto zaradený do náhradnej zálohy, nakoľko som to našiel udané v jednom kmeňovom liste. (odpovídá Pavel Šrámek)

Náhradní záloha byla zavedena zákonem č. 53/1927 Sb. z 8. dubna 1927. Podle tohoto zákona byl stanoven roční kontingent branců pro československou armádu ve výši 70 000 osob. Branci odvedení nad tento počet byli převedeni do náhradní zálohy a podrobili se pouze dvanáctitýdennímu vojenskému výcviku, pak byli propuštěni. Vytvoření náhradní zálohy nahrazovalo zákon č. 370/1922 Sb. o poskytnutí výhod v plnění branné povinnosti živitelům rodin, majitelům selských usedlostí menšího a středního rozsahu, majitelům malých živností a obchodů a nemajetným posluchačům vysokých škol, kteří vykonávali pouze šestiměsíční vojenskou službu.


1520. Obracím se na Vás s následujícím dotazem. V létě letošního roku jsem na cyklostezce z Českých Budějovic do Opatovic, tj. cca 2km od severního okraje od Č. Budějovic, při pravém břehu Vltavy, pod náspem železniční trati Č. Budějovice – Zliv – Protivín – Písek, nalezl pomník s textem na podstavci „Pro vlast a vědu +18.7.1924 Npor. polní letec František Krečan, por. del. pozorovatel Jaroslav Vondrášek“. Text doplňuje bronzová deska s bustami dvou mladých mužů ve vojenských uniformách. Pod textem je znázorněno padající letadlo. Na podstavci s textem je stojící ženská postava hledící k nebi. Pomník je celkově asi 5m vysoký, poněkud se však pod železničním náspem ztrácí v křovinách. Byl bych Vám vděčný za informaci, k jaké události se pomník vztahuje. (odpovídá Pavel Šrámek)

Bohužel o této letecké nehodě nemáme žádné informace. Dokumenty by však měly být uloženy ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu Praha, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, na který Vám doporučujeme se obrátit.


1519. Děkuji za odpověď na dotaz č. 1402. Dále mě zajímá: a) jména velitelů a organizační struktura náhradních rot hraničářských praporů 5, 6; náhr. baterie děl. oddílu 252; druhé korouhve drag. pluku 4; remontní eskadrony drag. pluku 4; náhradní eskadrony č.10 v Dobřanech?
b) definice, účel náhradní rota (eskadrona)?
c) kde tyto jednotky prováděly střelby, bylo-li v okolí nějaké cvičiště?
d) dávali-li vojenské posily pro SOS (jakým družstvům, popř. jména)?
e) činnost při částečné a úplné mobilizaci 1938?
f) jména velitelů posádky (kasáren)?
g) kdy přesně Masarykova kasárna opustila jednotka čs. branné moci a kdy přesně obsadila kasárna německá branná moc?
h) jaké německé jednotky byly v Dobřanech (struktura, velitelé)?
ch) jednotky, velitelé, struktura po roce 1945 do konce činnosti v 1992?

(odpovídá Pavel Minařík)

Náhradní tělesa (prapor, rota, oddíl, baterie, eskadrona) vedla evidenci záložníků, uskladňovala a udržovala augmentační (válečné) zásoby a připravovala mobilizaci vojskového tělesa. Z výše uvedeného vyplývá, jaké úkoly plnila při mimořádných opatřeních v květnu 1938 i při všeobecné mobilizaci v září 1938 a zároveň, že neprováděla žádné střelby či nevysílala posily pro SOS. Jména velitelů a přesnou organizaci Vámi uvedených náhradních těles a remontní eskadrony nemáme k dispozici.

II. korouhev jezdeckého pluku 4, jejíž velitelství sídlilo v Dobřanech v letech 1922 až 1933, tvořily 3. eskadrona (přečíslovaná v květnu 1928 na 4. eskadronu), 4. eskadrona (přečíslovaná v květnu 1928 na 5. eskadronu) a kulometná eskadrona (očíslovaná v květnu 1928 jako 6. eskadrona). Jednotlivé eskadrony byly rozmístěny následovně: 3. (4.) eskadrona – 1922 Klatovy, od 1924 Stod, od 1925 Dobřany, od 1933 Horšovský Týn; 4. (5.) eskadrona – Dobřany a kulometná (6.) eskadrona – Dobřany.

Jména velitelů posádky (kasáren), stejně tak jako přesná doba odchodu čs. armády a příchodu německé okupační armády, nám nejsou známy V přehledu mírové dislokace německé armády v letech 1939-1945 nejsou Dobřany uvedeny. O vojenských jednotkách, které zde případně procházely na konci války, nemáme bohužel informace.

Zodpovězení dotazu ve vztahu k období po roce 1945 není v našich časových možnostech.

S Vašimi dotazy se můžete obrátit na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00, kde Vám za stanovený poplatek (260,- Kč za hodinu práce) bude vypracována příslušná rešerše.


1518. Chcem sa prosím spýtať na akékoľvek informácie o 14. pešom regimente R-U armády pravdepodobne s Nitry. (odpovídá Pavel Minařík)

V daném případě se jednalo o 14. honvédský pěší pluk, protože pěší pluk téhož čísla společné armády byl doplňován z rakouského Linze. Předchůdcem zmíněného honvédského pluku se v roce 1874 stala 14. polobrigáda, vytvořená sloučením doposud samostatných honvédských praporů č. 61 Levice, č. 62 Ipolské Šahy a č. 64 Tatabanya (všechny vznikly 1869). Velitelství polobrigády se nacházelo v Levicích, kam se přesunul i prapor č. 62. V roce 1886 byl honvédský prapor č. 64 předán do složení 13. polobrigády a jeho místo zaujal honvédský prapor č. 60 Nitra (zřízen 1869), přečíslovaný na 3. prapor 14. polobrigády. Ve stejné době se z praporu č. 61 stal 1. prapor a z č. 62 zbývající 2. prapor. Od roku 1889 sídlilo velitelství polobrigády v Nitře. V následujícím roce proběhla reorganizace 14. polobrigády na Nitranský honvédský pěší pluk č. 14, jehož prapory získaly přívlastek „polní“. Současně se 1. polní prapor přestěhoval do Nitry. K pluku přicházeli branci z teritoria doplňovacích okresních velitelství společné armády Komárno (ke 2. a 3. polnímu praporu) a Esztergom (k 1. polnímu praporu). Později pro jeho potřeby vzniklo honvédské doplňovací okresní velitelství Nitra. V roce 1896 se pojmenování pluku změnilo na Nitranský 14. honvédský pěší pluk. V této době se v posádce Nitra nacházelo plukovní velitelství s 1. a 3. polním praporem, zatímco 2. polní prapor byl ubytován v Levicích. V nezměněné podobě útvar přetrval až do vypuknutí 1. světové války, kdy odešel na frontu a jako organizovaný celek se již nevrátil. V Nitře působil pouze náhradní prapor, který odesílal doplňky v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku do pole.

Ve velení pluku (polobrigády) se do vypuknutí 1. světové války postupně vystřídali: pplk./plk. Alexander Petényi (od 1886), pplk. Arnold Villám (od 1889), plk. Carl Schenzel (od 1889), pplk. Friedrich Habrovszky (od 1890), pplk./plk. Georg Tomičić (od 1891), pplk./plk. Emerich Schreiner (od 1894), pplk./plk. Georg Balás (od 1896), pplk./plk. Emil Schultheisz (od 1902), plk. Emil Hennel (od 1909) a plk. Lázár Formanek (od 1912).


1517. Četl jsem legionářskou trilogii „Vlastizrádci“ od Metoděje Pleského. Je v ní uveden jako velitel jízdních hlídek. Na prezenčním seznamu našich vojáků v Cholmondeley v r. 1940 je též pplk. gen. štábu Metoděj Pleský. Určitě se jedná o tutéž osobu. Ví se něco více o jeho životě? (odpovídá Pavel Minařík)

Metoděj Pleský se narodil 22.4.1891 v Domašově u Brna. Do rakousko-uherské armády nastoupil v říjnu 1912 a byl zařazen u pěšího pluku 8 v Brně. Po vypuknutí války odešel s plukem na východní frontu, kde 23.5.1915 v hodnosti desátníka přešel k ruské armádě. V zajetí se přihlásil do čs. legií, přičemž službu u 1. čs. střeleckého pluku Jana Husi nastoupil 11.12.1915. V říjnu 1917 byl přeložen ke 4. čs. střeleckému pluku Prokopa Velikého a ustanoven velitelem průzkumného jízdního oddílu. Do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána. Po měsíční repatriační dovolené opětně nastoupil u pěšího pluku 4 Prokopa Velikého v Hradci Králové a převzal funkci velitele roty. Od listopadu 1920 do srpna 1921 absolvoval III. kurz pro výchovu důstojníků generálního štábu a od listopadu 1921 do srpna 1922 se nacházel jako posluchač I. ročníku „Štefánikova“ na Válečné škole v Praze. Po ukončení studia byl zařazen na štábu 1. pěší divize v Praze. Na štábního kapitána gšt. byl povýšen v prosinci 1922 a majorem gšt. se stal v lednu 1924. Koncem roku 1924 následovalo přeložení k pěšímu pluku 47 do Turnova, kde převzal velení III. polního praporu. Od července 1926 do září 1927 působil na MNO v Praze. Poté byl ustanoven náčelníkem štábu 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Hodnosti podplukovníka gšt. dosáhl v prosinci 1927. Kariéru štábního důstojníka ukončil v lednu 1931, když převzal velení horského praporu 5 v Ružomberoku. V březnu téhož roku následovalo jeho přeřazení z kategorie důstojníků generálního štábu do stavovské skupiny důstojníků pěchoty. Od září 1931 působil jako velitel náhradního praporu u pěšího pluku 46 v Chomutově a od října 1934 zastával stejnou funkci u pěšího pluku 47 v Mladé Boleslavi. Do výslužby byl přeložen 1.4.1937 v hodnosti pplk. pěch. s poznámkou, že není schopen polní služby. I přesto do ní v následujícím roce 1938 dvakrát nastoupil. Během mimořádných opatření od 21. května do 17. června velel pěšímu pluku ZLO 154 Plzeň a v průběhu všeobecné mobilizace stanul od 23. září do 2. října v čele pěšího pluku 205 Sedlčany. V posledním případě byl odvolán z funkce pro pobuřování, když shromáždil podřízené důstojníky a vyzýval je k pochodu na Prahu a svržení vlády. Poté, co jeho výzvu odmítli, pluk opustil a odjel do Prahy. Následně byl hospitalizován v sanatoriu pro duševně nemocné v Jihlavě a po propuštění žil od září 1939 u své sestry v Brně. V listopadu 1939 společně s dalšími třemi osobami emigroval z okupovaného Československa a přes Bělehrad a Bejrút přijel do francouzského Agde, kde 15.1.1940 vstoupil do čs. voj. jednotek. U 1. čs. divize byl nejprve zařazen u 2. pěšího pluku, ovšem již koncem února převzal velení I. praporu 1. pěšího pluku. Po porážce Francie se mu podařilo odjet lodí do Velké Británie, kde byl prezentován v táboře v Cholmondeley, ale 25.9.1940 byl propuštěn mimo činnou službu. Následně působil jako dělník ve válečném průmyslu a současně se angažoval ve sdružení čs. legionářů. Koncem roku 1942 se při štědrovečerní večeři v Národním domě v Londýně dopustil urážky prezidenta Beneše, za což byl pro ohrožení dobrého jména čs. vojska potrestán Kárným výborem MNO. Po skončení války se vrátil do Československa a zemřel 18.8.1953 v Praze.

Pplk. pěch. Metoději Pleskému byla udělena následující čs. i zahraniční vyznamenání: ruský Kříž Sv. Jiří 4. stupně (udělen 1916), 3. stupně (1917), 2. stupně (1918), francouzský Válečný kříž s palmou (1919), italský La Croccal Merilodi Guerra (1920), spojenecká Medaile vítězství, Čs. válečný kříž 1914-18 a Revoluční medaile (vše 1920).


1516. Zajímala by mne historie nasazení zeměbraneckého pěšího pluk č. 12 z Čáslavi v 1. světové válce, zejména v období 1.7. až 30.7.1916. (odpovídá Pavel Minařík)

Ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu Praha se z činnosti uvedeného pluku během 1. světové války dochovala pouze kronika z let 1914 až 1915. Zkuste se podívat do triologie Libora Nedorosta „Češi v 1. světové válce“, případně do základního díla o účasti rakousko-uherské armády v 1. světové válce Österreich-Ungarn letzter Krieg. Dále máte možnost obrátit se na Staatsarchiv-Kriegsarchiv, Nottendorfer Gasse 2, Wien A-1030. Historie pluku z let 1889 až 1914 je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 1020.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist