Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1531. - 1545.

Následující dotazy 1546. - 1560. Předešlé dotazy 1516. - 1530.

1545. Vlastním exkluzivní album fotografií vydané po vojenské přehlídce v roce 1955 pro vybrané funkcionáře a státní činitele. Rád bych tyto fotografie umístil na stránky www.csla.cz – bylo by ale vhodné je doplnit o data, které jednotky se této přehlídky účastnily. Bylo by možné tyto údaje zjistit? (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenská přehlídka, která se uskutečnila 9.5.1955, byla jednou z největších přehlídek v historii čs. armády. Před přihlížejícími defilovalo 16.500 vojáků, včetně 11 generálů. O jejich týlové zabezpečení se staralo dalších 4350 vojáků. Přehlídku zahajovala čestná rota 308. strážního praporu s historickými zástavami (čs. rudoarmějců z roku 1918 a brigád 1. čs. armádního sboru ze SSSR), po níž následovaly dva prapory posluchačů vojenských akademií (VA KG, VPA, VLA), jeden prapor žáků Vojenské školy Jana Žižky Moravská Třebová, střelecký sbor, jezdecká korouhev (s trubači, jednou eskadronou Dělostřeleckého učiliště a jednou eskadronou Pohraniční stráže), motomechanizovaný sbor, letecký sbor (bitevní divize o 60 letounech B-33 a stíhací divize o 138 letounech S-102) a sloučené hudby. Střelecký sbor tvořily 1. brigáda (1. a 2. pluk vojenských učilišť), 2. brigáda (3. pluk vojenských učilišť a 4. pluk škol důstojnického dorostu), 3. divize (5., 6. a 7. pluk poddůstojnických škol střeleckých pluků 2., 20. a 15. střelecké divize a 1. technické skupiny), brigáda Ministerstva vnitra (s plukem Pohraniční stráže a plukem Vnitřní stráže) a brigáda Lidových milicí (o dvou plucích). Všechny pluky se skládaly ze tří praporů po 400 mužích (bez započítání velitelů). Do složení motomechanizovaného sboru náleželi trubači, motocyklový prapor (s rotou motocyklistů armády a rotou motocyklistů Pohraniční stráže), motorizovaný pluk (s praporem pěchoty a praporem výsadkářů), dělostřelecká brigáda (po jednom lehkém, těžkém a protiletadlovém pluku), ženijní brigáda (s průzkumnou rotou, mostním praporem a technickým praporem) a tanková brigáda (o dvou tankových praporech a jednom samohybném praporu). V rámci sboru byli zařazeni příslušníci 3. průzkumného praporu, 80. mechanizovaného pluku, výsadkové brigády, 361. dělostřeleckého pluku, 203. protitankové brigády, 3. těžké dělostřelecké brigády, 71. a 72. protiletadlové divize, 51. ženijní brigády, 13. tankového pluku a 16. tankového pluku.

Velitelem přehlídky byl velitel 1. vojenského okruhu genpor. Otakar Rytíř, ZVP genmjr. Václav Čadek, náčelník štábu genmjr. Václav Matička a velitelem letectva genpor. Josef Vosáhlo. Střeleckému sboru velel genmjr. Karel Valenta, motomechanizovanému sboru genpor. Vladimír Janko a leteckému sboru genmjr. Jaroslav Týkal. Jako velitelé podřízených svazků byli mimo jiné zařazení plk. František Šádek (velitel 3. přehlídkové divize), genmjr. Jaroslav Hradil (velitel dělostřelecké brigády), hrdina Sovětského svazu plk. Richard Tesařík (velitel tankové brigády) a plk. Jozef Kúkel (velitel stíhací letecké divize). Celkově se přehlídky zúčastnilo 72 tanků, 32 samohybných děl, 84 tažených děl, 128 nákladních automobilů, 122 motocyklů s přívěsem, 60 psů, 198 letounů a 42 bojových zástav. Zajímavé je, že jako druhý nejlepší pochodující útvar byl vyhodnocen celek 51. technického praporu, tj. nástupce tzv. černých baronů.

Současně proběhly přehlídky v Bratislavě, Brně, Plzni, Košicích, které byly menšího rozsahu než v hlavním městě a zabezpečovaly je především útvary 4., 16., 19. a 18. střelecké divize.


1544. Můžete poskytnou nějaké informace o historii ÚVN Praha? (odpovídá Pavel Minařík)

Historie Ústřední vojenské nemocnice Praha sahá až do roku 1783, kdy na základě výnosu císaře Josefa II. převzala armáda objekt bývalé jezuitské koleje na Karlově náměstí a zřídila v ní svoji nemocnici, pojmenovanou později jako Posádková nemocnice č. 11. V roce 1837 dále vznikla Posádková nemocnice č. 12 sídlící v Praze-Hradčanech, které se také říkalo Artilerie-Spital a během krátké doby se stala pobočkou Posádkové nemocnice č. 11. Po vypuknutí I. světové války Posádková nemocnice č. 11 vytvořila polní útvary, které působily na frontě (např. 10 polních nemocnic, 3 divizní a 2 brigádní lazarety), a zároveň pokračovala ve své činnosti v Praze jako zápolní zdravotnický ústav. Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu zraněných byla zřízena druhá pobočka na Smíchově a k Posádkové nemocnici č. 11 byly přičleněny i nově vznikající záložní vojenské nemocnice na Vinohradech, u Mánesova mostu, na Pohořelci, v Dejvicích, na Letné a v Motole. Po ukončení válečného konfliktu většina dočasných nemocnic zanikla a trvalou součástí čs. armády se staly pouze Posádková nemocnice 11 na Karlově náměstí a její pobočka v Praze-Hradčanech. K 1.3.1922 byla posádková nemocnice přejmenována na Divizní nemocnici 1, která nesla od dubna 1925 čestné pojmenování „Masarykova vojenská nemocnice“. Zároveň ji začala využívat i civilní veřejnost (např. v květnu 1925 bylo zřízeno gynekologické oddělení). Součástí Divizní nemocnice 1 zůstala i nemocnice v Praze-Hradčanech, která do roku 1927 působila jako její pobočka a poté coby Posádková nemocnice. Dnem 1.1.1938 došlo k přejmenování stávající divizní nemocnice na Sborovou nemocnici 1. V srpnu 1938 se začala stěhovat do nového areálu ve Střešovicích, jehož výstavba byla zahájena 2.3.1936. Nově vybudovaná nemocnice disponovala cca 850 lůžky pro pacienty, nepočítaje ubytovací prostory pro 370 vojáků základní služby pomocné roty. Po německé okupaci v roce 1939 ale musela koncem července svoji činnost dočasně přerušit. Budovy na Karlově náměstí převzala Všeobecná nemocnice a ve střešovickém areálu sídlil Reserve-Lazarett I Prag. Výstavbou 9 dřevěných objektů byla její kapacita rozšířena na 2 000 lůžek.

V průběhu Pražského povstání byla nemocnice 8.5.1945 obsazena povstalci, ale krátce po osvobození ji začala využívat Rudá armáda. Sborová nemocnice 1 dočasně fungovala v objektu na Hradčanech a teprve 10.8.1945 převzali zástupci čs. armády objekty ve Střešovicích. Nemocnice byla v říjnu 1945 přejmenována na Vojenskou nemocnici 1, zatímco z bývalé Posádkové nemocnice v Praze-Hradčanech se stala Vojenská nemocnice 21. Střešovická nemocnice začala naplno fungovat na podzim roku 1945, když i nadále některá pracoviště zůstala na Hradčanech. Na sklonku roku 1950 došlo ke sloučení Vojenské nemocnice 1 Praha-Střešovice s Vojenskou nemocnicí 11 Terezín a Vojenskou nemocnicí 21 Praha-Hradčany, čímž vznikla Ústřední vojenská nemocnice Praha. Již v únoru 1951 se ale pobočka ÚVN v Terezíně osamostatnila jako Posádková nemocnice Terezín a pobočka ÚVN v Praze-Hradčanech zanikla 1.7.1954. ÚVN po celou dobu své existence představuje špičkové zařízení zdravotnické služby naší armády. V roce 2008 v ní bylo zaměstnáno cca 1700 osob, z toho necelá stovka vojáků z povolání, a disponovala cca 700 lůžky. V uvedeném roce v ní bylo ambulantně ošetřeno 900 tisíc osob a dalších 28 tisíc bylo hospitalizováno.

V řízení ÚVN a jejich předchůdců v rámci čs. armády se postupně vystřídali: nezjištěno (1918 až 1922), gen. zdrav. MUDr. František Jaroš (1922 až 1924), plk. zdrav. MUDr. Josef Mandaus (1924 až 1928), plk. zdrav. MUDr. Antonín Haas (1928), plk. zdrav. MUDr. Josef Smělý (1928 až 1931), plk. zdrav. MUDr. Dominik Vymětal (1931 až 1934), plk. zdrav. MUDr. Alfred Pazderník (1934 až 1936), plk. zdrav. MUDr. Vladislav Kříž (1936 až 1939), plk. MUDr. Heřman Vaniš (1939, 1945 až 1946), gen. zdrav. MUDr. Leopold Firt (1946 až 1948), plk. MUDr. František Černý (1948 až 1950), genmjr. MUDr. František Šrytr (1950 až 1956), plk. MUDr. Josef Praveček (1956 až 1958), genmjr. doc. MUDr. Josef Škvařil (1958 až 1959), genpor.. MUDr. František Engel (1959 až 1970), plk. MUDr. Václav Šťastný (1970 až 1976), genmjr. MUDr. Josef Sabo (1976 až 1986), genmjr. doc. MUDr. Vladimír Dbalý, CSc. (1986 až 1993), plk. MUDr. Zdeněk Heinzel (1993 až 1995), plk. doc. MUDr. Miroslav Bartoš, CSc. (1995 až 2004) a plk. MUDr. Štefan Brunclík (od 2004).

Další informace můžete nalézt na webu www.uvn.cz v části „Historie ÚVN“.


1543. Chtěl především poděkovat za vyčerpávající odpověď k vojenské kariéře gen. Františka Rypla a jeho syna. Konečně jsem se dozvěděl, kdy a jak Franta zemřel. Při té souvislosti bych ještě poprosil o informaci o Škole důstojnického dorostu v N. Jičíně (vznik, konec) a její velení. (odpovídá Pavel Minařík)

Škola byla zřízena v říjnu 1948 ve Frenštátě pod Radhoštěm. V srpnu 1949 se přemístila do Nového Jičína a jejím hlavním úkolem se stala příprava důstojnického dorostu letectva, tj. budoucích posluchačů Leteckého učiliště a Leteckého technického učiliště. V říjnu 1952 se přeměnila na Školu důstojnického dorostu letectva. K 31.8.1953 svoji činnost ukončila. Ve velení školy se postupně vystřídali: mjr. pěch. Josef Štverák (od října 1948 do ledna 1950) a škpt./mjr./pplk. děl. Otto Pavelka (února 1950 až březen 1953), pplk. pěch. František Dostalík (duben 1953 až srpen 1953).


1542. Ráda bych zjistila informace o vojenském útvaru ve Skleném, okres Turčianské Teplice, kde otec sloužil u vojenského útvaru v letech 1959-1961. (odpovídá Pavel Minařík)

Muniční sklad ve Skleném se vytvořil na přelomu let 1950-51 a podléhal velitelství 51. dělostřelecké základny Nováky. V září 1961 došlo k reorganizaci základny na Vojenský opravárenský závod Nováky, jehož součástí mimo jiné zůstal i odloučený sklad munice ve Skleném. K 1.9.1963 byl muniční sklad předán do složení nově vytvořené 51. dělostřelecké základny Bohuslavice nad Vláří. Od 1.9.1969 se stal součástí 6. výzbrojní základny Olomouc, v jejímž složení setrval více než dvě desetiletí. V roce 1992 byl muniční sklad Sklené převeden do podřízenosti velitelství nově vytvořené 3. výzbrojní základny Martin a k 1.1.1993 se stal součástí Armády SR.

Po určitou dobu se ve Skleném nacházely také samostatné strážní útvary. Od října 1951 do konce října 1954 zde působil 318. strážní prapor. Následně byl přejmenován na strážní prapor 51. dělostřelecké základny. Od počátku listopadu 1955 ho nahradila samostatná 318. strážní rota, která se v říjnu 1957 včlenila do 317. strážního praporu Nováky jako jeho 4. rota. Po zrušení praporu ve Skleném od 1.10.1960 působila samostatná 362. strážní rota, která byla k 1.9.1963 včleněna do organizace 51. dělostřelecké základny.


1541. Vzhledem k tomu, že jsem sloužil u 1. letištního praporu (VÚ 9450) cca 25 let a snažím se udržet mezi bývalými příslušníky tohoto útvaru úzké kontakty organizováním setkání. Protože v roce 2011 by útvar oslavil 60. výročí vzniku, prosil bych o zaslání historických údajů o tomto útvaru. Zejména se jedná o úzké velení (tzn. velitel, NŠ, event. ZV). (odpovídá Pavel Minařík)

Tradice Vámi uvedeného útvaru sahají až do 9.5.1945, kdy letiště Kbely obsadila čs. armáda a vzniklo tzv. Velitelství letiště Kbely. Pojmenování útvaru bylo 18.6.1945 změněno na Letištní peruť Kbely a v září 1945 na Letištní peruť 1. Tato peruť od 14.9.1945 zabezpečovala provoz 310. a 313. čs. stíhací perutě RAF a od 28.10.1945 na ně navazujících pluků 1. letecké divize (LP 10 a 12) a až do ledna 1946 také 3. letecké divize (LP 7 a 8). Od listopadu 1945 používala krycí označení VÚ 4638. V březnu 1946 byla peruť přejmenována na Leteckou základnu 1. Když byly v březnu 1948 zrušeny letecké pluky 10 a 12, základna nadále zabezpečovala činnost Leteckého dopravního pluku (na letišti Kbely se nacházel od června 1946), Cvičné letky 1 (vznikla v srpnu 1947), Leteckého pluku 25 (do Kbel se přesunul v září 1948 z Trenčína a působil zde až do svého zrušení v březnu 1950), Leteckého pluku 47 (od června do září 1950), Leteckého pluku 8 (od října do prosince 1950) a Leteckého pluku 1 Zvolenského (do Kbel se přesunul ze Zvolena v říjnu 1950). K 1.10.1949 útvar obdržel nové krycí číslo VÚ 9450. Dnem 15.1.1951 se jeho pojmenování změnilo na 1. leteckou základnu, která byla 15.3.1951 přejmenována na 1. letištní prapor. V červenci 1951 se společně s 1. leteckým stíhacím plukem Zvolenským přemístil na letiště v Mladé a po jeho přezbrojení na proudové letouny následoval v červnu 1952 přesun na letiště České Budějovice. Činnost pluku na novém působišti zabezpečoval 1. letištní prapor následujících 40 let. K 1.6.1992 proběhlo sloučení 1. letištního praporu (VÚ 9450) s 6. praporem RTZ (VÚ 3495) a nově vznikla 1. letecká základna (VÚ 9450). K definitivnímu ukončení činnosti útvaru došlo 31.12.1994, kdy současně zanikl i 1. Zvolenský stíhací letecký pluk.

Během své existence působil 1. letištní prapor a jeho předchůdci v podřízenosti: Letecké oblasti 1 Praha (od 1.6.1945), velitelství leteckých základen 1. oblasti Praha (od 1.1.1946), I. leteckého okruhu Praha (od 1.8.1947), 1. letecké technické divize Praha (od 1.1.1951), 2. letecké technické divize Zbiroh (od 1.5.1952), týlu Velitelství PVOS Praha (od 1.3.1955), týlu Velitelství letectva a PVOS Praha (od 1.1.1957), 1. letecké technické skupiny České Budějovice – od října 1958 Bechyně (od 1.10.1957), 3. sboru PVOS Žatec (od 1.9.1961), 3. divize PVOS Žatec (od 1.9.1969), 3. divize PVO Žatec (od 31.10.1991) a týlu Velitelství letectva a protivzdušné obrany Stará Boleslav (od 1.3.1994).

Jako velitelé předchůdců 1. letištního praporu se v letech 1945 až 1951 vystřídali: pplk. let. Karel Fulín (9.5.1945), plk. let. Ladislav Syka (od 10.5.1945), pplk. let. Karel Fulín (od 1.6.1945), pplk. let. Karel Navrátil (od 18.6.1945), mjr. let. Bohumír Sedlák (od 4.12.1945), pplk. let. Eduard Jokl (od 15.2.1949), mjr. let. Čestmír Frič (od 1.3.1949) a plk. let. František Sklenář (od 31.7.1949 do 14.3.1951). Přehled následujících velitelů je uveden v knize Stanislava Vystavěla „Bez nich by nevzlétli“ na str. 76, ovšem bez časového vymezení. S dotazem na dobu výkonu funkce se můžete obrátit na Vojenský ústřední archiv – Správní archiv AČR, náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, kde je uložen archivní fond 1. letištního praporu.


1540. Prosím o sdělení, kdo byl povýšen do hodnosti generála nebo vyšší v letech 1954 a 1955. Kdy a jakým nařízením byly v roce 1953 zrušeny původní hodnosti čs. armády a nahrazeny podle ruského vzoru? Kdy a jakým nařízením byla v Armádě ČR zrušena hodnost generálplukovník (jak je např. veden generálplukovník Nekvasil) a kdy byla opět zavedena hodnost brigádního generála? (odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1954 byli do první generálské hodnosti nebo do vyšší generálské hodnosti povýšeni:

- dnem 1.2.1954
do hodnosti generálmajora
plukovník prof. MUDr. Jan HYBÁŠEKzástupce náčelníka VLA Hradec Králové pro výuku a vědeckou práci
- dnem 25.3.1954
do hodnosti generálporučíka
generálmajor Miroslav ŠMOLDASnáčelník VTA AZ Brno
do hodnosti generálmajora
plukovník Ján LIPOVÝnáčelník katedry taktiky vyšších jednotek a operačního umění VA KG Praha
- dnem 1.4.1954
do hodnosti generálplukovníka
generálporučík Ing. Bohumil TEPLÝvelitel spojovacího vojska MNO
do hodnosti generálporučíka
generálmajor František ŘÍHAnáčelník Hlavní kádrové správy
generálmajor Ján ZEMANnáčelník Hlavní politické správy
generálmajor Jaroslav DOČKAL náčelník Operační správy GŠ ČSA
generálmajor Evžen CHLAD náčelník Hlavního týlu MNO
do hodnosti generálmajora
plukovník Oldřich DVOŘÁK náčelník Správy vojenského školství
plukovník Antonín RACEK náčelník Zpravodajské správy GŠ ČSA
plukovník Stanislav UCHYTIL náčelník Vyšší školy důstojníků pěchoty Bruntál
plukovník Bedřich ŠPINLER velitel 7. pěší divize Opava
plukovník Ján STRCULA velitel 14. mechanizované divize Olomouc
plukovník Josef HRBÁČEK velitel 3. armádního sboru Plzeň
plukovník Karel VALENTA velitel 2. pěší divize Sušice
plukovník Karel KUČERA velitel 13. mechanizované divize Kroměříž
plukovník Ferdinand SVOBODA náčelník Správy plánování výzbroje a techniky MNO
plukovník Jindřich MISÍK velitel 1. obvodu PLOSÚ Praha
plukovník Čestmír SKÁLA ZVP 2. vojenského okruhu – náčelník politické správy
plukovník Václav ČADEK zástupce náčelníka politické správy 1. vojenského okruhu Praha
plukovník Eduard UREŠ náčelník dělostřelecké katedry VA KG Praha
plukovník Josef ZUSKA náčelník školského oddělení VTA AZ Brno
plukovník Emil CILC velitel 3. tankové divize Mladá
plukovník Augustin TVRZ velitel 4. tankové divize Tábor
plukovník Ladislav HRUBEŠ náčelník tankové katedry VA KG Praha
plukovník Antonín MATL náčelník tankové fakulty VTA AZ Brno
plukovník Ing. Jan BĚLOHOUBEK náčelník ženijní fakulty VTA AZ Brno
plukovník Ing. Václav KUKAL náčelník Technické správy MNO
plukovník Bohumil BLAŽEK zástupce velitele dělostřelectva MNO pro dělostřelecké zásobování
plukovník Eduard KOLMAN náčelník Finanční správy MNO
plukovník doc. MUDr. Zdeněk KUNC náčelník I. chirurgického oddělení ÚVN Praha
do hodnosti generálmajora ve výslužbě
plukovník v. v. Robert TOSCANI náčelník katedry válečných dějin VA KG Praha
- dnem 5.4.1954
do hodnosti generálmajora
plukovník František VÍTEK velitel 31. těžké dělostřelecké brigády Vyškov

V roce 1955 byli do první generálské hodnosti nebo do vyšší generálské hodnosti povýšeni:

- dnem 6.5.1955
do hodnosti generálporučíka
generálmajor František SEDLÁČEK velitel 2. vojenského okruhu
generálmajor František HOURA zástupce náčelníka VA KG pro školení a vědeckou práci
generálmajor Josef STRAŠIL náčelník sekretariátu ministra národní obrany
generálmajor Bohumír CHLAŇ náčelník VKPR
generálmajor František VESELÝ ZN GŠ ČSLA pro organizační a mobilizační věci
generálmajor Rudolf DLOUHÝ ZN GŠ ČSLA pro věci materiální a technické
do hodnosti generálmajora
plukovník Karel BLATENSKÝ 1. zástupce velitele 2. vojenského okruhu Trenčín
plukovník Ján MARTINČOK zástupce velitele 2. střeleckého sboru Písek
plukovník Miloslav POŠÍK zástupce velitele 4. armádního sboru Brno
plukovník Josef KOPA velitel 2. obvodu PVOS Olomouc
plukovník Bedřich KOMOLÝ náčelník týlu velitelství 1. vojenského okruhu Praha
plukovník Matěj BRABEC náčelník týlu velitelství 2. vojenského okruhu Trenčín
plukovník Josef SLABÝ náčelník speciální fakulty a náčelník katedry týlu VA KG Praha
plukovník František TRČKA zástupce pro věci politické náměstka ministra pro materiální věci
plukovník Julius HENEL náčelník materiálně-technického oddělení HPS
plukovník Ladislav JILMA náčelník ŽTU Litoměřice
plukovník Jiří MASTNÝ náčelník Hlavní automobilové a traktorové správy MNO
plukovník Ing. Dr. Jan KLÍMA náčelník topografického oddělení GŠ ČSlA
plukovník prof. Ing. Dr. Josef SEKLA náčelník katedry mostů, přeprav a silnic ženijní fakulty VTA AZ Brno
plukovník Ing. František MACEK zástupce náčelníka ženijního vojska pro ženijní výzbroj
plukovník MUDr. Jiří SMRČKA náčelník II. interního oddělení ÚVN Praha
plukovník prof. MUDr. Josef LIŠKUTÍN náčelník katedry vojenské hygieny VLA Hradec Králové
- dnem 5.10.1955
do hodnosti generálmajora
plukovník Jaromír VYHNÁNEK náčelník oddělení operační přípravy Operační správy GŠ ČSLA
plukovník Josef HENDRICH velitel 1. mechanizované divize Slaný
plukovník Ján MRÁZ náčelník štábu Hlavního týlu MNO
- dnem 3.11.1955
do hodnosti generálmajora in memoriam
hrdina Sovětského svazu podplukovník Antonín SOCHOR zemřel na následky autonehody 16.8.1950

V roce 1953 byly dosavadní hodnosti upraveny vydáním předpisů Kádr-1-1 „Základní ustanovení o průběhu služby důstojníků a generálů čs. armády“ a Zákl-1-1 „Řád vnitřní služby ozbrojených sil Československé republiky“ (zanikla hodnost štábního kapitána a hodnosti brigádní generál, divisní generál a sborový generál byly nahrazeny hodnostmi generálmajor, generálporučík a generálplukovník). Ke znovuzavedení hodnosti brigádního generála došlo dnem 1.12.1999, kdy nabyl účinnost zákon č. 221/199 Sb., o vojácích z povolání. Podle § 164 odst. 3 písm. f), vojákovi, který ke dni nabytí účinnosti uvedeného zákona dosáhl hodnost generálplukovníka, přísluší hodnost generálporučíka. Všem ostatním generálům zůstala hodnost zachována, takže de facto všichni generálmajoři a generálporučíci byli o jeden hodnostní stupeň povýšeni (stali se dvou či tříhvězdičkovými generály).


1539. Mohli byste prosím napsat stručný životopis gen. Havaly (velitel 1. tankového pluku Strašice)? Ve Strašicích jsem bydlel mezi roky 1962 – 1974. (odpovídá Pavel Minařík)

Zdeněk Havala se pro dráhu vojáka z povolání rozhodl po absolvování dvouleté vojenské základní služby a v letech 1951 až 1955 studoval na Vojenské technické akademii v Brně. Od února 1955 působil na operačním oddělení štábu 13. tankové divize v Mladé, nejprve jako pomocník náčelníka, od září 1957 coby starší pomocník náčelníka a v únoru 1959 převzal řízení oddělení. V říjnu 1962 odešel do Strašic, kde až do května 1966 velel 1. tankovému pluku. Následně převzal funkci náčelníka štábu 1. tankové divize ve Slaném. V dubnu 1968 nastoupil do přípravné školy pro studium v zahraničí při Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda v Praze a v červenci téhož roku byl vyslán ke studiu na Vojenskou akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova do Moskvy. Po návratu do ČSSR se v červenci 1970 stal velitelem 1. tankové divize a v říjnu téhož roku byl povýšen na plk. gšt. V říjnu 1973 převzal funkci náčelníka oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 1. armády v Příbrami. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 1.5.1975 a v prosinci 1975 se stal náčelníkem štábu – 1. zástupcem velitele 1. armády. V říjnu 1978 se krátce ocitl v kádrové dispozici, ale o měsíc později byl zařazen na MNO v Praze jako náčelník organizačního a plánovacího oddělení – zástupce náčelníka Správy bojové přípravy. V říjnu 1981 se stal náčelníkem Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, hodnosti generálporučíka dosáhl 1.5.1985. Velení školy předal v únoru 1990 a do zálohy odešel k 30.4.1990.


1538. V letech 1963-64 jsem sloužil u 4. spojovacího pluku (VÚ 2487) Trenčín, kde byla školní jednotka Spojovacího učiliště. Pokud si dobře pamatuji, v té době došlo k jeho rámcování, nebo snad i rušení. Vzpomínám si, že pluku v té době velel mjr. Rathuský. Můžete prosím uvést historii pluku a jména velitelů? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar se vytvořil v létě 1945 jako spojovací pluk 4 a podléhal velitelství 4. oblasti v Bratislavě. Velitelství pluku se společně s I. praporem, II. praporem a náhradním praporem nacházelo v Martině, zatímco III. prapor sídlil v Novom Mestě nad Váhom. V červnu 1946 se II. prapor přesunul do Prešova. Na základě dekretu prezidenta Beneše nesl od 3.3.1948 pojmenování „Slovenského národního povstání“. V říjnu 1949 se pluk soustředil v Martině a stávající spojovací prapory byly redukovány na roty. Kromě nich součást pluku tvořil i nadále náhradní prapor, který zanikl v dubnu 1951. V září 1950 prodělalo nadřízené velitelství 4. oblasti Bratislava transformaci na velitelství 2. vojenského okruhu Trenčín. Koncem téhož roku byl reorganizován i 4. spojovací pluk, který se přesunul do Trenčína a v jeho rámci byla obnovena praporní struktura. Školní jednotka pro přípravu uchazečů o studium ve Spojovacím učilišti působila u pluku od roku 1958. V nové posádce útvar působil až do 1.2.1964, kdy byl zrušen (v souvislosti s upuštěním od válečného vytváření 2. armády na bázi 2. vojenského okruhu). Jeho úkoly při zabezpečování spojení pro velitelství 2.vojenského okruhu převzal nově vytvořený 42. spojovací prapor. Ve velení pluku se postupně vystřídali: nezjištěno (1945 až 1951), škpt./mjr./pplk. Jaroslav Petrů (1951 až 1958), kpt./mjr. František Hanika (1958 až 1963) a mjr. Miroslav Rathuský (1963 až 1964).


1537. Můžete mi říci něco o historii VÚ 1056 v Janovicích nad Úhlavou? (odpovídá Pavel Minařík)

Zmíněný útvar vznikl na sklonku roku 1950 jako 2. průzkumná rota (VÚ 1043), podřízená velitelství 2. pěší divize a dislokovaná v Sušici. Základem pro její vytvoření se stalo rámcové velitelství průzkumné roty a pěší průzkumná četa pěšího pluku 26 Kašperské Hory, společně s pěší průzkumnou četou pěšího pluku 25 Klatovy, které se vytvořily 1.12.1948. V době svého vzniku byla 2. průzkumná rota tvořena průzkumnou četou na motocyklech a průzkumnou četou na nákladních automobilech. Během 1. poloviny 50. let došlo k její redislokaci do Kašperských Hor. V listopadu 1955 prodělala další reorganizaci a nadále se skládala z motocyklové čety, čety obrněných transportérů a tankové čety. Od října 1957 se složení roty změnilo na dvě čety obrněných transportérů a tankovou četu. V srpnu 1958 byla redislokována do Týnce u Janovic a k 1. říjnu rozšířena na 2. průzkumný prapor, který se skládal z roty obrněných transportérů, roty obrněných automobilů a tankové roty. Vzhledem k absenci obrněných automobilů byla v následujícím roce 2. rota reorganizována na rotu obrněných transportérů. V létě 1960 se útvar přestěhoval do Janovic nad Úhlavou. K 1.9.1961 došlo ke zredukování praporu na 2. průzkumnou rotu (VÚ 1056), tvořenou dvěmi četami obrněných transportérů a tankovou četou. Od 1.9.1963 složení roty doplnila četa motocyklistů, výsadková průzkumná četa a radiové středisko. K 1.9.1966 se útvar opětovně rozšířil na 2. průzkumný prapor, který se skládal z tankové roty, roty obrněných transportérů, roty hloubkového průzkumu a radiové roty. Při přechodu na tzv. typovou organizaci, který v rámce 2. motostřelecké divize proběhl 1.9.1976, dosavadní tankovou rotu nahradila v pořadí druhá průzkumná rota a radiová rota se změnila na rotu radiového a radiotechnického průzkumu. K 30.11.1991 byl útvar předán do složení 15. motostřelecké divize a přečíslován na 15. průzkumný prapor, přičemž se současně přesunul do Prachatic. Zde svoji činnost ukončil k 31.12.1993.


1536. Můžete sdělit dráhu gen. Fuska? (odpovídá Pavel Minařík)

Alexander Fusek se narodil 7.2.1895 v Rakově, okr. Hranice. V březnu 1915 se jako tzv. jednoroční dobrovolník přihlásil ke službě v rakousko-uherské armádě a nastoupil do školy na záložní důstojníky v Brně. V červnu byl odeslán do pole k pěšímu pluku 3, u kterého působil v hodnosti kadeta aspiranta jako velitel čety, ale již září 1915 padl u Rovna do ruského zajetí. V Caricinu se přihlásil do srbských dobrovolnických jednotek a v květnu 1916 byl propuštěn ze zajetí a prezentován u 2. pěšího pluku I. srbské dobrovolnické divize v Oděse. Po absolvování důstojnické školy odešel v polovině srpna 1916 jako velitel čety v hodnosti podporučíka na frontu, ale již počátkem září byl zraněn a do listopadu 1916 se léčil v Oděse. V prosinci se přihlásil do čs. legií v Rusku a byl zařazen ke štábu gen. Červinky. V červnu 1917 přešel k 8. čs. střeleckému pluku, u kterého nejprve nadále působil jako náborový emisar. V prosinci téhož roku se stal velitelem čety, v červenci 1918 velitelem kulometné roty a květnu 1919 velitelem praporu. Zúčastnil se bojů s bolševiky na Ukrajině, Sibiři a Dálném Východě. Během roku 1918 taktéž absolvoval kurz důstojníků generálního štábu při francouzské vojenské misi v Rumunsku. Do vlasti se vrátil přes Kanadu v červenci 1920 v hodnosti majora. Po přijetí za vojáka z povolání nadále působil u pěšího pluku 8 „Slezského“ jako velitel praporu (v Opavě, Frýdku a Č. Těšíně). V září 1923 byl se stejným určením přemístěn k pěšímu pluku 17 do Trenčína a v lednu 1925 k pěšímu pluku 39 „Výzvědnému“ do Petržalky. Od listopadu 1925 do února 1928 působil v Učilišti pro pěchotu v Milovicích jako sekretář zkušební komise pěšího vojska. Následně opětně nastoupil na funkci velitele praporu, nejprve u pěšího pluku 3 „Jana Žižky z Trocnova“ v Kroměříži a v září 1930 u pěšího pluku 10 „Jana Sladkého Koziny“ v Břeclavi. Na podplukovníka byl povýšen v červenci 1929. První samostatné velení převzal v říjnu 1932, když se stal velitelem horského pěšího praporu 7 v Popradu, ze kterého se ale v září 1933 stal II. prapor horského pěšího pluku 3. Od listopadu 1933 do června 1934 byl vyslán jako frekventant do Kurzu velitelů vojskových těles v Praze a po jeho ukončení se vrátil na své působiště do Popradu. V září 1934 následovalo přemístění k pluku útočné vozby do Milovic, kde sloužil jako zástupce velitele. V září 1935 byl ustanoven velitelem Učiliště útočné vozby v Milovicích. Od června 1936 do května 1937 absolvoval stáž u různých útvarů tankového vojska v SSSR, přičemž v lednu 1937 se stal plukovníkem. Po návratu do ČSR nadále setrval ve funkci velitele Učiliště útočné vozby v Milovicích (v září 1937 se přesunulo do Vyškova). Službu v čs. armádě přerušil po německé okupaci v roce 1939. Během války žil v Brně, Olomouci a Miloticích nad Bečvou. Do čs. armády se opětovně přihlásil koncem dubna 1945 v Bratislavě a v polovině května nastoupil jako vojenský velitel politického okresu Vyškov. Od poloviny červenci působil u 1. čs. samostatné tankové brigády ze SSSR v Moravské Ostravě a po její reorganizaci na Tankový sbor byl v polovině srpna přidělen k 11. tankové brigádě v Žinkovech. V polovině září 1945 se stal velitelem Tankového učiliště v Milovicích. Na sklonku roku 1946 došlo k jeho přemístění ke 2. oddělení (zpravodajskému) Hl. štábu čs. branné moci. V únoru 1947 byl se zpětnou platností k 1.5.1944 povýšen na brigádního generála. V květnu 1947 odjel do Moskvy, kde až do prosince 1948 působil jako vojenský a letecký atašé. Po návratu ze SSSR byl ustanoven do funkce velitele Tankového sboru v Moravské Třebové. K 1.10.1949 dosáhl hodnosti divizního generála. V srpnu 1950 mu byla udělena šestiměsíční zdravotní dovolená a 31.1.1951 odešel do zálohy.


1535. V chronologii čs. armády je v oddílu „Pozemní vojsko – Pohraniční stráž“ uváděna 3. brigáda PS Vymakov (1.1.1966-1.4.1966). Prosím Vás, mohli byste uvést nějaké bližší údaje? Kde ten Vymakov leží a podrobnější dislokaci této brigády? (odpovídá Pavel Minařík)

V daném případě šlo o písařskou chybu a místo Vymakov mělo být uvedeno Vykmanov, který se nachází na sever od Ostrova nad Ohří. Převážnou dobu existence brigády se její velitelství nacházelo v Karlových Varech.

Vývoj dislokace jednotek 3. brigády Pohraniční stáže byl následující:

195119521953
3. pohraniční brigáda MNB – K. Vary  3. pohraniční brigáda MNB – K. Vary  3. pohraniční brigáda MV – K. Vary
- 1. prapor – Kovářská - 1. prapor – Kovářská - 1. prapor – Kovářská
* 1. rota – Prostřední Mlýn * 1. rota – Prostřední Mlýn * 1. rota – Prostřední Mlýn
* 2. rota – Vejprty * 2. rota – Vejprty * 2. rota – Vejprty
* 3. rota – České Hamry * 3. rota – České Hamry * 3. rota – Zvolání
* 4. rota – Loučná * 4. rota – Loučná * 4. rota – Loučná
* 5. rota – Boží Dar * 5. rota – Boží Dar * 5. rota – Boží Dar
- 2. prapor – Nejdek - 2. prapor – Nejdek - 2. prapor – Nejdek
* 6. rota – Rýžovna * 6. rota – Rýžovna * 6. rota – Český Mlýn
* 7. rota – Podlesí * 7. rota – Podlesí * 7. rota – Podlesí
* 8. rota – Potůčky * 8. rota – Potůčky * 8. rota – Potůčky
* 9. rota – Jelení * 9. rota – Jelení * 9. rota – Jelení
* 10. rota – Rolava * 10. rota – Rolava * 10. rota – Rolava
- 3. prapor – Horní Luby - 3. prapor – Horní Luby * 11. rota – Bublava
* 11. rota – Bublava * 11. rota – Bublava * 12. rota – Kraslice
* 12. rota – Kraslice * 12. rota – Kraslice - 3. prapor – Jáchymov
* 13. rota – Kámen * 13. rota – Kámen * 13. rota – Měděnec
* 14. rota – Vackov * 14. rota – Vackov * 14. rota – Mýtina
* 15. rota – Plesná * 15. rota – Plesná * 15. rota – Osvinov
- 4. prapor – Květnová * 16. rota – Dolní Žďár
* 16. rota – Měděnec * 17. rota – Abertamy
* 17. rota – Mýtina * 18. rota – Horní Blatná
* 18. rota – Osvínov
* 19. rota – Dolní Žďár
* 20. rota – Abertamy
* 21. rota – Horní Blatná
* 22. rota – Jáchymov/Jezírko


15.2.1954 1.10.1954 1964
3. pohraniční brigáda MV – K. Vary   3. pohraniční brigáda MV – K. Vary   3. pohraniční brigáda MV – K. Vary
- 1. prapor – Jirkov - 1. prapor – Jirkov - 1. prapor – Jirkov
* 1. rota – Český Jiřetín * 1. rota – Český Jiřetín * 1. rota – Český Jiřetín
* 2. rota – Mníšek * 2. rota – Mníšek * 2. rota – Mníšek
* 3. rota – Brandov * 3. rota – Brandov * 3. rota – Brandov
* 4. rota – Kálek * 4. rota – Kálek * 4. rota – Kálek
* 5. rota – Pohraniční * 5. rota – Pohraniční * 5. rota – Načetín
* 6. rota – Hora Sv. Šebestiána * 6. rota – Hora Sv. Šebestiána * 6. rota – Hora Sv. Šebestiána
- 2. prapor – Kovářská - 2. prapor – Kovářská - 2. prapor – Kovářská
* 7. rota – Kryštofovy Hamry * 7. rota – Kryštofovy Hamry * 7. rota – Kryštofovy Hamry
* 8. rota – Vejprty * 8. rota – Vejprty * 8. rota – Vejprty
* 9. rota – Nové Zvolání * 9. rota – Nové Zvolání * 9. rota – Nové Zvolání
* 10. rota – Loučná * 10. rota – Loučná * 10. rota – Loučná
* 11. rota – Boží Dar * 11. rota – Boží Dar * 11. rota – Boží Dar
* 12. rota – Český Mlýn * 12. rota – Český Mlýn * 12. rota – Český Mlýn
- 3. prapor – Nejdek - 3. prapor – Nejdek - 3. prapor – Nejdek
* 13. rota – Podlesí * 13. rota – Podlesí * 13. rota – Potůčky
* 14. rota – Potůčky * 14. rota – Potůčky * 14. rota – Jelení
* 15. rota – Jelení * 15. rota – Jelení * 15. rota – Rolava
* 16. rota – Rolava * 16. rota – Rolava * 16. rota – Bublava
* 17. rota – Bublava * 17. rota – Bublava * 17. rota – Kraslice
* 18. rota – Kraslice * 18. rota – Kraslice * 18. rota – Počátky
* 19. rota – Kámen * 19. rota – Kámen * 19. rota – Kámen
- 4. prapor – Jáchymov
* 20. rota – Měděnec
* 21. rota – Mýtina
* 22. rota – Osvinov
* 23. rota – Dolní Žďár
* 24. rota – Abertamy
* 25. rota – Horní Blatná
* 26. rota – Jáchymov/Jezírko

Poprvé jsme velitelství brigády zaznamenali ve Vykmanově při převzetí Pohraniční stráže od Ministerstva vnitra k Ministerstvu národní obrany 1.1.1966. V této době brigádu tvořilo pouze 18 pohraničních rot, jejich dislokace nám ale není známa. Brigáda následně zanikla k 1.4.1966.


1534. Můžete uvést, jakým způsobem probíhalo ustanovování vedoucích funkcionářů MNO a jaké byly ustanovovací pravomoci náčelníka generálního štábu a náčelníků štábu okruhů, armád, divizí a pluků? (odpovídá Pavel Minařík)

Ustanovování funkcionářů na MNO se řídilo poměrně komplikovanými pravidly, které dále doplňovala řada různých upřesnění. V obecném smyslu prezident republiky kromě osoby ministra ustanovoval všechny náměstky ministra (včetně NGŠ) a zástupce NGŠ, náčelníka HPS, Kádrové správy a PO MNO. Ministr následně jmenoval do funkcí zástupce svých náměstků, náčelníky a zástupce náčelníků správ MNO a GŠ (pokud je neustanovoval přímo PR), dále pak přímo podřízené náčelníky oddělení. Zástupci ministra (včetně NGŠ) jmenovali náčelníky oddělení, jejich zástupce a všechny jim přímo podřízené vojáky z povolání. Náčelníci správ přímo podřízených ministrovi jmenovali zástupce náčelníků oddělení, náčelníky skupin a všechny jim přímo podřízené vojáky z povolání.

Ustanovovací pravomoci NGŠ-1. ZMNO byly následující:

a) tzv. nomenklaturní funkce
- náčelníky a zástupce náčelníků oddělení správ GŠ
- náčelníka sekretariátu N-GŠ – 1. ZMNO
- náčelníky útvarů a zařízení přímo podřízených GŠ ČSLA
- zástupce náčelníka a náčelníky skupiny ve Vojenské hudební škole Víta Nejedlého
b) ostatní funkce
- všechny přímo podřízené vojáky z povolání kromě funkcí v ustanovovací pravomoci vyšších funkcionářů.

NŠ okruhů, armád, divizí a pluků

- pravděpodobně žádnou ustanovovací pravomoc neměli, protože všechny funkcionáře, kteří nespadali do pravomoci nadřízených velitelů ustanovoval velitel příslušného organizačního celku (okruhu, armády, divize, pluku).


1533. V materiálech ONV v Ústí n. L. z roku 1945 jsem se setkal s dotazem na hlavičkovém papíře „Velitelství zvl. voj. skupiny Žatec“. Dopis je z října 1945 a velitelství se dotazuje, zda dostali příslušníci československé zahraniční armády v okrese národní správcovství apod. Velitel skupiny je podepsán kpt. děl. Perný Jar., v zastoupení podepsán rukopisně pravděpodobně dle rukopisu - por. Chudoba. O jakou skupinu se jednalo, kdy byla vytvořena, kde sídlila a do kdy existovala? Za jakým účelem byla zřízena? Předpokládám, že sídlo štábu bylo v Žatci. (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenská skupina Žatec vznikla v létě 1945 a jejími příslušníky se stali vojáci 1. čs. armádního sboru pocházející z Volyně, kteří měli zájem o reemigraci do ČSR. Jednotky skupiny byly rozmístěny v Libočanech (I. prapor), Dobříčanech (II. prapor), Radičevsi (III. prapor) a Velemyšlevsi (dělostřelecký oddíl). Celkem se jednalo o několik set osob (cca 200 až 300). Nejednalo se ovšem o klasický vojenský útvar, protože jeho příslušníci byli vyzbrojeni pouze ručními zbraněmi bez ohledu na název jednotky, ke které oficiálně příslušeli. Ten vyjadřoval pouze jejich „stavovskou“ příslušnost a vždy šlo o vojáky v záloze, kteří pouze vykonávali dočasnou vojenskou službu. Úkolem skupiny Žatec bylo připravit podmínky pro reemigraci osob pocházejících z Volyně do ČSR, ať již mezi ně patřili vojáci 1. čs. armádního sboru, jejich rodinní příslušníci či jiné civilní osoby, které o reemigraci projevily zájem. Skupina Žatec svoji činnost ukončila v roce 1947.

Škpt. děl. vz. Jaroslav Perný se narodil 30.1.1906 v Českém Kvasilově na Volyni a vojenskou základní službu absolvoval v letech 1927-28 u 13. dělostřeleckého pluku polské armády v Rovně, přičemž dosáhl hodnosti četaře. Po internaci v severním Kazachstánu vstoupil 17.2.1942 do čs. voj. jednotky v Buzuluku. Nejprve sloužil jako výkonný rotmistr roty KPÚV a po absolvování důstojnické školy byl 1.9.1942 povýšen na rotného. V březnu 1943 se stal velitelem PT čety 1. čs. polního praporu, přičemž 16.5.1943 dosáhl hodnosti podporučíka dělostřelectva. V srpnu 1943 se stal velitelem 5. baterie u II. dělostřeleckého oddílu 1. čs. samostatné brigády. V řadách čs. jednotek se zúčastnil bojů o Sokolovo, Kyjev, Duklu a osvobozování Československa, přičemž byl dvakrát těžce raněn. Postupně obdržel šest Čs. válečných křížů 1939 a řadu dalších vyznamenání, včetně sovětských řádů Rudé hvězdy a Vlastenecké války II. třídy. Konec války ho zastihl jako náčelníka štábu 2. protitankového dělostřeleckého pluku 1. čs. samostatné brigády (hodnosti kapitána dosáhl 7.3.1945 a štábním kapitánem se stal 1.1.1946.). Již 15.5.1945 byl zvolen předsedou Prozatímního volyňského akčního výboru, který se měl podílet na usídlování vojáků i ostatních reemigrantů z Volyně. Po válce zůstal jako záložní důstojník v čs. armádě a stal se velitelem skupiny „Žatec“. Mimo činnou službu byl přeložen jako válečný invalida v roce 1947. Následně působil coby předseda družstva „Chmelař“. Zemřel 13.3.1994 v hodnosti plk. v. v.


1532. V roce 1961 jsem narukoval ke 103. tankovému pluku do Mladé a jsem si téměř jist, že jsem se tam setkal s generálem Tesaříkem a generálem Bunzákem. Je to možné? S námi tam až do Vánoc byli tzv. supermazáci a velitele nám dělali záložáci, vše kvůli „berlínské zdi“. V roce 1962 nás byla velká část převelena do nově založeného 91. pontonového praporu do Terezína, tam jsem byl až do října 1963, kdy jsem odešel do civilu, více než měsíc jsme přetahovali kvůli „kubánské krizi“. Rád bych se o těchto útvarech dozvěděl něco bližšího, zejména o velitelích od čet po divize. (odpovídá Pavel Minařík)

Pravděpodobně jste se tam setkal pouze s genmjr. Štěpánem Bunzákem, který velel 13. tankové divize Mladá v letech 1959 až 1963. Genmjr. Richard Tesařík byl přeložen do zálohy po svém odvolání ze studia v Moskvě již v listopadu 1960. Historii 103. tankového pluku najdete v odpovědi na dotaz čís. 865 (vznikl jako pěší pluk 15) a 91. pontonového praporu v dotazu čís. 294. Vámi požadovaný přehled velitelů čet, rot a praporů bohužel nemáme k dispozici. Velitelem 103. tankového pluku v letech 1958 až 1964 byl mjr./pplk. Václav Jecha. Pokud jste v roce 1963 přesluhoval, nebylo to kvůli Karibské krizi, protože ta se odehrála v říjnu 1962.


1531. Zajímala by mne historie kasáren v Bzenci. Jaké jednotky zde byly umístěny do roku 1948. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Bzenec byly do roku 1948 umístěny následující útvary čs. armády: Posádkové velitelství (1919 – 1927), náhradní prapor pěšího pluku 8 (1919), náhradní baterie dělostřeleckého jezdeckého polního pluku 9 (1919), dělostřelecký pluk 53 (1920 – 1921), II. korouhev jezdeckého pluku 7 (1922 – 1928), dělostřelecký pluk 125 (1928 – 1939), Vojenský zdravotnický sklad 3 (1920 – 1927) a dělostřelecký pluk 53 (1945 – 1949).

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist