Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1651. - 1665.

Následující dotazy 1666. - 1680. Předešlé dotazy 1636. - 1650.

1665. Můžete uvést velitele výsadkových praporů a oddílů 22. výsadkové brigády? (odpovídá Pavel Minařík)

Ve velení Vámi uvedených útvarů se postupně vystřídali:

71. výsadkový prapor
- mjr. Oldřich Talášek (1947 – 1949), mjr. Miroslav Kňourek (1949), mjr. František Moravec (1950 – 1951), kpt. Adolf Staš (1951), kpt./škpt. František Mansfeld (1951 – 1952), škpt./mjr. Karel Komínek (1952 – 1953), npor./kpt./mjr. Josef Mrázek (1953 – 1955), npor. Ladislav Kovařík (1955), kpt./mjr./pplk. Josef Tisovský (1955 – 1966), mjr. Jan Michňák (1966 – 1967), kpt./mjr. Milan Vaigl (1967 – 1969)
172. výsadkový mechanizovaný prapor – 72. výsadkový prapor
- škpt. Anton Kupec (1951 – 1952), kpt./mjr. Miloslav Česal (1952 – 1954), npor./kpt. Ladislav Bělina (1954 – 1955), kpt. Rudolf Bláha (1955 – 1956), kpt. Josef Požár (1956 – 1957), mjr. Rudolf Bláha (1957 – 1958), kpt./mjr. Josef Požár (1958 – 1965), mjr./pplk. Ladislav Opletal (1965 – 1969)
65. výsadkový prapor
- mjr./pplk. Miroslav Kňourek (1950 – 1952), kpt./mjr. Nikolaj Rusnák (1952 – 1954), mjr. Michal Paluška (1954 – 1955), npor./kpt. Vlastimil Gallát (1955 – 1958), mjr. Rudolf Bláha (1958 – 1961), mjr. Ladislav Opletal (1961 – 1965), mjr./pplk. Vilém Jiroušek (1965 – 1969)
173. výsadkový dělostřelecký oddíl
- kpt. Václav Tabák (1951 – 1953), npor./kpt. František Jiras (1953 – 1957)
22. výsadkový protitankový oddíl
- kpt./mjr./pplk. František Bizdra (1961 – 1969)


1664. Jaké byly poválečné osudy pěšího pluku 46? (odpovídá Pavel Minařík)

Velitelství pěšího pluku 46 se vytvořilo počátkem června 1945 v Sedlčanech a postupně vznikaly další součásti, tj. tři pěší prapory a plukovní dělostřelectvo (baterie 45mm kanonů vz. 42, baterie 120mm minometů vz. 41 a baterie 76mm kanonů vz. 43), společně s velitelskou, samopalnou, technickou a pomocnou rotou. Nově zřízený pluk tvořil součást 5. pěší divize s velitelstvím v Českých Budějovicích. Jednotlivé složky pěšího pluku 46 byly z počátku rozmístěny následovně: velitelství, plukovní jednotky a I. prapor – Sedlčany, II. prapor – Votice a III. prapor – Sedlec. Nedostatek ubytovacích kapacit pro narůstající počet nově povolávaných příslušníků pluku, který vzrostl z počátečních necelých 600 osob na více než 1500 mužů, vedl v červenci 1945 k přemístění II. praporu do Tábora a o měsíc později do Opařan, kdy taktéž proběhla redislokace I. praporu do Chlumu u Sedlčan a III. praporu do Vrchotových Janovic.

Koncem září 1945 se pěší pluk 46 přesunul do západních Čech, kde byl předán do složení karlovarské 16. pěší divize a k 1.10.1945 přečíslován na pěší pluk 15 (VÚ 4532). Novým sídlem plukovního velitelství se stal Falknov (dnes Sokolov), kde se dále nacházely plukovní jednotky, I. prapor a III. prapor (rámcový), zatímco II. prapor sídlil v Chodově. Část pěších rot byla dočasně dislokována odloučeně (Dolní Rychnov, Kraslice, Lomnice, Nejdek, Horní Blatná a Karlovy Vary), aby zajistila ochranu pohraničí. Novou součástí pluku se stal náhradní prapor v Kralovicích, který zodpovídal za evidenci záložních příslušníků útvaru. V průběhu oslav výročí vzniku Československa příslušníci pluku 27.10.1945 převzali na Strahovském stadionu v Praze z rukou prezidenta Beneše původní historickou zástavu pěšího pluku 15. Na podzim 1946 se přemístil do Kralovic také rámcový III. prapor, u kterého působila plukovní poddůstojnická škola. Ve stejné době došlo k redislokaci II. praporu z Chodova do Dvorů u Karlových Varů.

V souvislosti s reorganizací karlovarské 16. divize na 13. brigádu byl pěší pluk 15 dnem 1.10.1947 zredukován na pěší prapor 46, tvořený velitelskou rotou, 1.–3. pěší rotou, 4. kulometnou rotou, 5. samopalnou rotou, rotou těžkých zbraní (s 57mm kanony a 82mm minomety), dělostřeleckou baterií (s 76mm kanony a 120mm minomety) a náhradní rotou. Všechny součásti útvaru byly dislokovány ve Falknově (Sokolově). Na základě rozhodnutí prezidenta Beneše se pěší prapor 46 dnem 3. března 1948 stal nositelem názvu „Roty Nazdar“. Na podzim téhož roku obdržel repliku původního historického praporu hraničářského praporu 2 „Roty Nazdar“, darovaného prvorepublikovému útvaru městem Trutnov v roce 1931. Zpětná reorganizace praporu na pěší pluk 46 formálně proběhla 1.10.1949 (současně se jeho krycí označení změnilo na VÚ 5222), v souvislosti s přejmenováním karlovarské brigády na 13. divizi. Dosavadní rotní struktura útvaru však zůstala zachována. V květnu 1950 bylo čestné pojmenování pluku změněno z „Roty Nazdar“ na „Táboritů“. V polovině dubna 1950 se pěší pluk 46 přemístil z Falknova (Sokolova) do posádky Aš. Zde setrval až do svého zrušení v polovině října 1950, kdy byl předán Ministerstvu národní bezpečnosti k posílení nově zřizovaných jednotek Pohraniční stráže (5. pohraniční brigády Cheb). Náhradní prapor v Bochově přešel dočasně pod velení pěšího pluku 74 ve Dvorech u Karlových Varů a likvidaci kmenové agendy ukončil počátkem roku 1951.

Ve velení pluku (praporu) se během jeho existence vystřídali: pplk./plk. pěch. Václav Pisinger (od června 1945), pplk. pěch. Tomáš Brom (od dubna 1946), plk. gšt. Josef Kostka (od srpna 1946), plk. pěch. Josef Mareš (od listopadu 1947), pplk. pěch. Stanislav Uchytil (od července 1948), pplk. pěch. Antonín Řehoř (od října 1949), škpt. pěch. Kamil Lexa (od dubna 1950) a škpt./mjr. František Okrouhlík (od srpna do října 1950).


1663. Nelze nikde zjistit povýšení důstojníků na generály v roce 1947, ať už byli povýšeni za bojové nasazení nebo za své chování během okupace. Byl bych rád, kdyby bylo možno uvedené informace nějakým způsobem prezentovat. (odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1947 byli do první či vyšší generálské hodnosti z řad vojáků v činné služně povýšeni:

- div. gen. Karel Klapálek
Dekretem PR ze dne 19.2.1947
na armádního generála
- div. gen. Antonín Hasals účinností dnem 1.5.1942
s účinností dnem 1.4.1946
- div. gen. Zdeněk Novák Dtto
- div. gen. Alois Liška Dtto
na divizního generála
- brig. gen. Josef Koutňák s účinností dnem 1.5.1940
- brig. gen. Čeněk Kudláček s účinností dnem 1.5.1944
- brig. gen. Josef Beránek s účinností dnem 1.5.1945
- brig. gen. Michal Širica s účinností dnem 1.10.1946
na brigádního generála
- plk. gšt. František Havel s účinností dnem 28.10.1940
- plk. gšt. Jaroslav Hrabovský s účinností dnem 1.5.1942
- plk. gšt. Rudolf Bulandr s účinností dnem 1.5.1944
- plk. gšt. Oskar Starkoč Dtto
- plk. děl. Bedřich Klesnil Dtto
- plk. gšt. František Vejmelka Dtto
- plk. pěch. Benedikt Beneš Dtto
- plk. gšt. Josef Eret Dtto
- plk. gšt. František Dastich Dtto
- plk. tank. Alexander Fusek Dtto
- plk. gšt. Josef Kalla s účinností dnem 28.10.1944
- plk. gšt. Oldřich Tichý Dtto
- plk. děl. Eduard Klimša s účinností dnem 1.5.1945
- plk. gšt. Jaroslav Brož s účinností dnem 28.10.1945
- plk. gšt. František Borský Dtto
- plk. pěch. Jaroslav Procházka Dtto
- plk. pěch. Pavol Kuna Dtto
- plk. gšt. Rudolf Smetánka s účinností dnem 1.10.1946
- plk. děl. Albín Holubek Dtto
- plk. gšt. Jan Heřman Dtto
- plk. gšt. Karel Štěpánský Dtto
- plk. gšt. Josef Schejbal Dtto
- plk. gšt. Július Nosko Dtto
- plk. děl. Mirko Vesel Dtto
- plk. spoj. Jozef Marko Dtto
- plk. pěch. Jozef Martin Kristín Dtto
- plk. pěch. Viliam Lichner Dtto
- plk. děl. Emil Perko Dtto
na generála
- plk. konc. Josef Bartík s účinností dnem 28.10.1944
na generála zdravotnictva
- plk. zdrav. Josef Škvařil s účinností dnem 1.10.1946
- plk. zdrav. Leopold Firt Dtto
- plk. zdrav. Ján Paškan Dtto
na generála intendantstva
- plk. intend. Antonín Pelich s účinností dnem 28.10.1945
- plk. intend. Alois Polášek s účinností dnem 1.10.1946
- plk. intend. Vojtech Danielovič Dtto
na generála technické zbrojní služby
- plk. děl. Josef Trejbal s účinností dnem 1.10.1946
na generála šéfa veterináře služby   
- gen. vet. Mikuláš Ferjenčík s účinností dnem 1.10.1946
na generála justiční služby
- plk. just. Jan Vančura s účinností dnem 1.4.1946
- plk. just. Břetislav Menčík Dtto
- plk. just. František Kulfánek Dtto
- plk. just. Samuel Korbel s účinností dnem 1.10.1946
- plk. just. František Šlapák Dtto
- plk. just. Josef Beneš Dtto
- plk. just. Jaroslav Kopřiva Dtto
- plk. just. Ivan Trebichavský Dtto
na generála stavební služby
- plk. stav. Vojtech Kováč s účinností dnem 1.10.1946
na generála lékárnictva
- plk. lék. Jaroslav Janda s účinností dnem 1.10.1946
Dekretem PR ze dne 1.7.1947
- plk. just. Otto Winterstein s účinností dnem 1.10.1946
- plk. just. Evžen Esteřák Dtto
Dekretem PR ze dne 7.9.1947
na armádního generála
- div. gen. Sergej Ingr s účinností dnem 1.5.1942
Dekretem PR ze dne 5.11.1947
- plk. gšt. František Moravec s účinností dnem 28.10.1940
- plk. let. Ján Ambruš s účinností dnem 28.10.1944

1662. Můžete zveřejnit informace o organizaci a dislokaci 1. (5). divize Praha z druhé poloviny 40. let? (odpovídá Pavel Minařík)

1. divize vznikla 15.5.1945 reorganizací dosavadní 1. čs. samostatné brigády ze SSSR. Již 1.10.1945 došlo k její reorganizaci na motorizovanou divizi a k 1.3.1946 na rychlou divizi. Dnem 1.3.1948 byla přečíslována na 5. rychlou divizi. Další transformací divize prošla koncem roku 1950, když se změnila na 5. mechanizovanou divizi.

1.10.19451.10.19471.10.1949
pěší pluk 5 Praha pěší prapor (moto) 5 Kladno pěší pluk 5 Kladno
pěší pluk 21Beroun    pěší prapor (moto) 38 Beroun    pěší pluk 38 Beroun
pěší pluk 28 Praha pěší prapor (moto) 28 Praha pěší pluk 28 Terezín
21. tanková brigáda Praha 21. tanková brigáda Žatec 21. tanková brigáda Žatec
dělostřelecký pluk 51 Praha samopalný prapor 44 Žatec dělostřelecký pluk 1 Praha
dělostřelecký oddíl 251   Praha dělostřelecký pluk 1 Praha dělostřelecký oddíl 251   Praha
  dělostřelecký oddíl 251   Praha  
  rota VKPL 1 Beroun   

1661. Prosím o zaslanie stručného životopisu generálmajora Ing. Františka Radimského, bývalého veliteľa 14. tankovej divízie v Prešove. (odpovídá Pavel Minařík)

Ing. František Radimský se stal vojákem z povolání v roce 1961 po absolvování vojenského učiliště. V následujících letech sloužil jako velitel čety, důstojník štábu praporu a mobilizační důstojník pluku. V letech 1972 až 1975 studoval na Vojenské akademii M. V. Frunzeho v Moskvě. Po návratu do vlasti převzal velení 55. motostřeleckého pluku v Trebišově. V roce 1979 se stal zástupcem velitele 3. motostřelecké divize v Kroměříži. V letech 1980 až 1982 opětovně studoval v Moskvě, tentokrát na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Poté působil jako velitel 14. tankové divize v Prešově. Dnem 1.5.1985 ho prezident republiky jmenoval generálmajorem. V říjnu 1985 odešel do Příbrami, kde byl zařazen na funkci zástupce velitele 1. armády. V září 1989 byl přemístěn na Vojenskou akademii A. Zápotockého a převzal řízení postgraduální fakulty vševojskové, druhů vojsk a služeb. V čele uvedené fakulty působil až do konce ledna 1991. Po tříměsíční personální dispozici se v květnu téhož roku stal vedoucím úseku výzkumu operačního umění na Institutu pro strategická studia v Praze. V července 1992 se vrátil jako zástupce rektora pro vojenskou činnost na Vojenskou akademii do Brna. Genmjr. Radimský byl přeložen do zálohy na sklonku roku 1995.


1660. Máte nějaké informace o protitankovém oddílu, který v roce 1945 působil v Litoměřicích? (odpovídá Pavel Minařík)

V červnu 1945 se v Litoměřicích pod velením pplk. děl. Josefa Pátého vytvořil protitankový oddíl 12, který podléhal velitelství 12. divize dislokované v téže posádce. Již v červenci se přestěhoval do Ústí nad Labem a o měsíc později do Neštěmic, kde proběhlo jeho přejmenování na dělostřelecký oddíl 62. K 1.10.1945 byl znovu přečíslován, tentokrát na dělostřelecký oddíl 262 (VÚ 5443). Útvar tvořily tři dělostřelecké baterie, z toho jedna byla rámcová. Z počátku se v jeho výzbroji nacházela kořistní 75mm samohybná děla (24 ks), ale postupně došlo k jejich nahrazení sovětskými 76mm kanony vz. 42 (12 ks). Strukturu oddílu dotvářela náhradní baterie a spojovací četa. V polovině července 1946 se oddíl vrátil do Litoměřic, kde byl k 1.10.1947 přečíslován na dělostřelecký oddíl 253. Koncem ledna 1948 od útvaru odešel jeho dosavadní velitel pplk. děl. Josef Pátý. V říjnu 1949 došlo k převedení oddílu na snížené počty a nadále byla naplněna osobami pouze 1. dělostřelecká baterie se spojovací četou a náhradní baterií. Zároveň útvar obdržel nové krycí označení VÚ 6371. V téže době se pod velením nově ustanoveného velitele škpt. děl. Karla Skandery přemístil do Kralovic. Zde působil až do listopadu 1950, kdy byl redislokován do Příbrami a sloučen s dělostřeleckým plukem 1 z Prahy v 362. dělostřelecký pluk, podléhající velitelství nově zformované 4. tankové divize. Posledním velitelem oddílu se 1.9.1950 stal škpt. děl. Viktor Lapiš, který ve funkci setrval do poloviny listopadu 1950. Náhradní baterie definitivně ukončila svoji činnost počátkem května 1951.


1659. Které útvary byly dislokovány v letech 1951-1989 v posádkách Kralovice a Postoloprty? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Kralovice se po roce 1945 nacházely následující útvary bývalé čs. armády:

- Škola na důstojníky pěchoty v záloze 16. pěší divize – zkrácená   1945 – 1946
- náhradní prapor pěšího pluku 15 1945 – 1947
- III. prapor pěšího pluku 15 1946 – 1947
- část motorizovaného pěšího praporu 5 1947 – 1949
- dělostřelecký oddíl 253 1949 – 1950
- 4. automobilní prapor 1950 – 1951
- 92. raketometný oddíl 1951 – 1952
- 55. radiový prapor (pluk) 1952 (1956) – 1958
- 1. spojovací pluk 1958 – 1960
- 173. protiletadlový dělostřelecký pluk 1960 – 1962
- velitelství 185. protiletadlové(ho) raketové(ho) brigády (pluku) 1963 (1969) – 1993

V Postoloprtech byly po skončení 2. světové války dislokovány:

- velitelství a spojovací prapor 1. divize 1945
- III. oddíl dělostřeleckého pluku 3 1946 – 1949
- náhradní prapor pěšího pluku 74 1949 – 1950
- dělostřelecký oddíl 28. mechanizovaného pluku 1950 – 1952
- 92. raketometný oddíl 1952 – 1961
- 1. strážní rota 1961 – 1962
- jeden motostřelecký prapor 3. motostřeleckého pluku 1961 – 1963
- 5. automobilní prapor 1963 – 1983
- 1. prapor materiálního zabezpečení 1983 – 1991
- odloučené skladové oddělení 1. armádního (okruhového) skladu PHM   1958 (1965) – 1969
- odloučené skladové oddělení 1. pobočky 1. okruhové základny PHM 1969 – 1991 (?)

1658. Je známo něco bližšího o havárii, při které 23.10.1957 zahynul generál Emil Cilc, nar. 22.12.1922 v obci Huleč (Volyně, dnes Ukrajina)? (odpovídá Pavel Minařík)

Genmjr. Emil Cilc zahynul při letu kurýrního letounu K-75 (dvoumotorový Aero A-45) na trase Holice u Olomouce – Trenčín. Zmíněný stroj patřil do sestavy spojovacího roje velitelství 2. vojenského okruhu a jeho osádku tvořil pilot společně s palubním technikem. Stroj startoval 23.10.1957 z Trenčína, kam měl při zpátečním letu dopravit velitele 4. střeleckého sboru gen. Cilce. Let se již na trase do Holic uskutečňoval za nepříznivých povětrnostních podmínek – oblačnost ve výšce 300 m (plánovaný čas odletu z Trenčína byl odložen ze 7.20 hod. na 10.26 hod.), které se při zpáteční cestě výrazně zhoršily. Z holického letiště letoun K-75 vzlétl v 11.20 a letěl po trase Gottwaldov – Uherský Brod – Trenčín. Po vytvoření mlhy pilot kopíroval v přízemním letu silnici Uherský Brod – Starý Hrozenkov – Trenčín a cca v 11.40 v prostoru kamenolomu Nový Dvůr (4 km západně od Starého Hrozenkova) havaroval. Nejprve stroj zachytil o lesní porost, přičemž přišel o 2/3 pravého křídla. Po 200 m přímého letu znovu narazil do stromů, v důsledku čehož došlo k jeho destrukci a úmrtí všech osob na palubě.


1657. Opakovaně Vám děkuji za odpověď stran kárných výborů. Děkuji. Nyní si Vás dovolím požádat, je-li to možné, o sdělení týkající se jmenování, či povýšení generálů ČSLA v období let: 1952, 1953, 1956, 1957? Vím, že na toto téma odpovídáte, Vaše odpovědi si zaznamenávám, nicméně toto období – mimo jiné – zaznamenáno nemám a byl bych povděčen, pokud by ona informace z Vaší strany byla možná. Tím spíše, že u nás (na rozdíl od Slovenska), neexistuje publikace o generálech, v době předmětné, tedy v době zejména po Únoru, v aktivní službě. (odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1956 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován do hodnosti genmjr.:

Dnem 5.6.1956
* hrdina Sov. svazu plk. Richard TESAŘÍK   velitel 13. tankové divize
Dnem 12.9.1956
* plk. Václav PRCHLÍK náčelník Hlavní politické správy ČSLA
* plk. Eduard DITTRICH zástupce velitele 3. střeleckého sboru

V roce 1957 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen do vyšší či jmenován do první generálské hodnosti:

Dnem 4.5.1957
do hodnosti generálmajora
* plk. Václav VITANOVSKÝ náčelník operačního oddělení OS/GŠ ČSLA
* plk. František BEDŘICH náčelník Vojenského učiliště Lipník nad Bečvou
* plk. Jan TONDL náčelník Krajské vojské správy Praha
Dnem 1.10.1957
do hodnosti generálporučíka
* genmjr. Ladislav KOLOVRATNÍK   velitel 1. vojenského okruhu

Přehled generálů povýšených v roce 1952 najdete v odpovědi na dotaz čís. 1630 a v roce 1953 na dotaz čís. 484.


1656. Mohli byste uvést poválečnou historii pěšího pluku 5 „T. G. Masaryka“? (odpovídá Pavel Minařík)

Pěší pluk 5 se opětovně vytvořil 25.5.1945 reorganizací I. úderného praporu 1. čs. pěší brigády, který reprezentoval bezprostředního nástupce 1. čs. polního praporu v SSSR, bojujícího v březnu 1943 u Sokolova. Společně s pěšími pluky 28 a 45, které vznikly rozšířením zbývajících praporů 1. čs. pěší brigády, představoval součást pražské 1. pěší divize. Pěší pluk 5 se nejprve nacházel v Praze, ale počátkem června se přesunul do severozápadních Čech a přešel do složení litoměřické 12. pěší divize. Plukovní velitelství sídlilo společně s tzv. štábním praporem, který sdružoval jednotky přímo podřízené veliteli pluku, v Bílině, zatímco I. prapor byl ubytován v Chudeřicích. Postupně se vytvořil také II. prapor střežící město Most a III. prapor s náhradním praporem dislokovaný ve Štefánikových kasárnách v Praze. K 1.10.1945 se útvar vrátil do složení 1. divize, která byla v té době transformována z pěší na motorizovanou, takže i pěší pluk 5 prodělal reorganizaci na motorizovaný pluk o dvou polních praporech (VÚ 4672). Ve Štefánikových kasárnách na Smíchově se nacházelo jeho velitelství, plukovní jednotky, I. prapor (tj. původní III. prapor) a náhradní prapor. V Praze–Motole bylo rozmístěno plukovní dělostřelectvo (baterie 45mm kanonů vz. 42, baterie 120mm minometů vz. 41 a baterie 76mm kanonů vz. 43), zatímco II. prapor (tj. původní I. prapor) se přesunul z Chudeřic do Kladna. Do složení pluku dočasně náležel ještě tzv. Strážní prapor (tj. původní II. prapor) v Mostě a asistenční jednotky umístěné v Bílině, Velvětech, Modřanech, Hněvicích a Buštěhradu. V polovině října se součástí pluku stala i divizní rota VKPL (tj. velkých kulometů proti letounům), která se přesunula od žatecké 21. tankové brigády do Štefánikových kasáren. Dne 27.10.1945 převzal na Strahovském stadionu kopii původní historické zástavy legionářského 5. čs. střeleckého pluku 5 „Pražského, T. G. Masaryka“ z roku 1917.

V březnu 1946 proběhla další reorganizace útvaru, tentokrát na pěší prapor 5 (motorizovaný), což souviselo s přeměnou svazku na 1. rychlou divizi. Z počátku byla většina jednotek praporu ubytována ve Štefánikových kasárnách, pouze 1. pěší rota a dělostřelecká baterie se nacházely v Masarykových kasárnách v Kladně. Postupně ale Prahu opustily i další jednotky: do Kladna odešla 3. pěší rota společně s rotou protitankových zbraní a do Slaného se přestěhovala kulometná rota, takže ve Štefánikových kasárnách zůstaly pouze velitelská rota, technická rota, 2. pěší rota, samopalná rota, minometná rota a náhradní rota. Rota VKPL se již v březnu vrátila do sestavy žatecké 21. tankové brigády. V létě a na podzim 1946 dislokační změny pokračovaly a 2. pěší rota se přesunula z Prahy do Kladna, kulometná rota ze Slaného do Mělníka a rota protitankových zbraní s dělostřeleckou baterií z Kladna do Prahy. V březnu 1947 se dodatečně přemístila kulometná rota z Mělníka do Kladna. V říjnu 1947 následovala další reorganizace a redislokace útvaru. Velitelství praporu se společně s velitelskou rotou a náhradní rotou přestěhovalo do Kladna, kde se již nacházela 1. až 3. pěší rota, zatímco do Kralovic byly přemístěny kulometná rota, samopalná rota, rota těžkých zbraní (s 57mm kanony a 82mm minomety) a dělostřelecká baterie (s 76mm kanony a 120mm minomety). Dislokace zmíněných jednotek 70 km od hlavní posádky působila řadu těžkostí, zejména při provádění výcviku a týlovém zabezpečení. Kromě toho se plukovní mobilizační (augmentační) sklad nacházel v Ruzyni a sklad munice v Hostivicích. Prapor se v důsledku značného odvedení příslušníků potýkal s malou naplněností jednotek (např. v březnu 1948 bylo trvale nebo krátkodobě odveleno téměř 420 vojáků a u útvaru se nacházelo pouze 390 osob, z toho 180 v Kralovicích).

Pěší prapor 5 (motorizovaný) patřil mezi útvary, kterým prezident Beneš dnem 3. března 1948 udělil nová pojmenování, přičemž v tomto případě se jednalo o tradiční prvorepublikový název „T. G. Masaryka“. K 1.10.1949 se prapor formálně rozšířil na pěší pluk 5 (s krycím číslem VÚ 7733), ale jeho rotní struktura zůstala zachována. Došlo pouze k dislokačním změnám, v jejichž průběhu jednotky pluku opustily Kralovice. Zatímco kulometná rota odešla do Kladna, samopalná rota se společně s rotou těžkých zbraní a dělostřeleckou baterií přestěhovala do Slaného, kam se z Kladna přemístila 3. pěší rota. V téže posádce nově vznikla i rámcová průzkumná rota. V srpnu 1950 proběhla dodatečná redislokace samopalné roty ze Slaného do Mšeného. Pěší pluk 5 „T. G. Masaryka“ svoji existenci ukončil listopadu 1950, když se na jeho základě ve Slaném vytvořil 5. průzkumný prapor 5. mechanizované divize. Náhradní rota uzavřela administrativní agendu počátkem roku 1951.

Ve velení pluku (praporu) se vystřídali: pplk. pěch. Oskar Benda (od května 1945), plk. pěch. Vladimír Procházka (od června 1945), pplk. pěch. Otakar Vyroubal (od února 1946), plk. pěch. Ladislav Čížek (od května 1946), pplk. pěch. Josef Fořt (od října 1948), plk. pěch. Václav Kolář (od ledna 1949), plk. pěch. František Tvrdík (od června 1949), plk. pěch. Vítězslav Šmejkal (od prosince 1949) a pplk. pěch. František Kotlaba (od května do listopadu 1950).


1655. Zaujíma ma história kasární v Liptovskom Mikuláši (kasárne pri žel. stanici, kasárne Pod Hájom, železničné kasárne) a v Liptovskom Petre - kas. Mokraď. Kedy vznikli a aké jednotky – útvary – tu boli dislokované počas ich existencie? Vraj tu (v LM) kedysi existovalo aj Vyššie letecké učilište? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Liptovský Mikuláš byly dislokovány následující útvary čs. armády:

a) 1918 až 1945
- Posádkové velitelství 1919 – 1939
- IV. horský prapor 1920 – 1933
- I. prapor horského pěšího pluku 2 1933 – 1939
- náhradní rota VI. horského praporu 1921
- dělostřelecký pluk 111 1938 – 1939
- I. oddíl dělostřeleckého pluku 201 1924 – 1937
- III. oddíl dělostřeleckého pluku 202 1938
- Vojenský zdravotnický sklad 3 (2) 1927 (1936) – 1939
- odbočka Proviantního skladu 11 1920 – 1926
- Doplňovací okresní velitelství 1920 – 1939
a) 1945 až 1992
- III. oddíl dělostřeleckého pluku 10 1945 – 1947
- dělostřelecký pluk 56 (bez II. oddílu) 1947 – 1949
- dělostřelecký oddíl 188 1946 – 1948
- IV. prapor železniční brigády 1946 – 1947
- 2. prapor železniční brigády 1947 – 1949
- III. prapor železničního pluku 1 1949 – 1951
- 8. železniční stavební prapor 1951 – 1959
- Železniční zkušební dvůr 1956 – 1960
- 18. brigádní materiálně technická (zásobovací) základna    1959 (1962) – 1966
- 19. železniční mostní prapor 1959 – 1961
- 14. (815.) železniční mostní prapor 1966 (1992) – ASR
- 1. železniční sdělovací rota 1987 – 1990
- velitelství 81. železniční brigády 1992 – ASR
- 810. železniční zabezpečovací prapor 1992 – ASR
- 812. železniční stavební prapor 1992 – ASR
- Letecké technické učiliště (Technické učiliště) 1949 (1959) – 1973
- Škola technického dorostu letectva 1952 – 1955
- Vysoká vojenská technická škola 1973 – ASR
- Vojenské učiliště (Vojenská střední škola PVO) 1979 (1989) – ASR
- Výcvikové středisko PVO 1992 – ASR
- Vojenský zdravotnický sklad 2 1945 – 1950
- 2. (okruhový) zdravotnický sklad 1950 (1954) – 1965
- pobočka 1. zdravotnické základny 1965 – 1966
- 2. okruhový zdravotnický sklad 1966 – 1992
- 3. zdravotnická základna 1992 – ASR
- 3. zdravotnická brigáda 1992 – ASR
- 102. silniční stavební prapor 1974 – 1992
- 603. základna ubytovací a stavební služby 1992 – ASR
- 106. silniční stavební prapor 1976 a 1978 – 1986
- Výzkumný ústav 060 1977 – ASR
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – ASR

Informace o Vámi uvedených kasárnách bohužel nemáme k dispozici. Počátkem 20. let byla v Liptovském Mikuláši vybudována tzv. Povážská kasárna.

V posádce Liptovský Hrádek i na přilehlém letišti Mokraď se nacházely následující útvary čs. armády:

a) 1918 až 1945
- 1. rota IV. horského praporu 1920 až 1921
a) 1945 až 1992
- letecký pracovní oddíl 1949
- 2. rota 1. leteckého stavebního praporu 1950
- 3. a 6. rota 54. pomocného technického praporu    1951
- 4. cvičná letka 1950 až 1951
- Letecká základna 12 (12. letištní správa) 1950 (1950) – 1951
- 2. školní prapor LTU 1951 – 1952
- Škola mladších technických specialistů letectva 1952 – 1953
- odloučená část LTU (TU) 1953 (1959) – nezjištěno
- Okresní vojenská správa Liptovský Hrádek 1955 – 1960

1654. Zajímalo by mne více informací o genmjr. Jaroslavi Kindlovi, zvlášť v jaké funkci a kdy ukončil vojenskou kariéru. Z jiných odpovědí vím, že byl velitelem 1. tankové divize ve Slaném. Do generálské hodnosti byl jmenován v říjnu 1989 a to jako náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 4. armády v Písku. Než odešel z armády, údajně působil ještě v Táboře. (odpovídá Pavel Minařík)

Ing. Jaroslav Kindl byl přijat za vojáka z povolání po ukončení Vyššího vojenského učiliště ve Vyškově v roce 1966. Poté působil jako velitel čety a roty. V letech 1971 až 1974 studoval na postgraduální fakultě Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně. Následně zastával funkci velitele praporu a staršího důstojníka na operačním oddělení 1. armády. Od roku 1975 velel 23. tankovému pluku v Holýšově. Po třech letech byl přeložen do Slaného, kde převzal funkci zástupce velitele 1. tankové divize. V letech 1982 až 1984 studoval na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Po ukončení studia se vrátil na velitelství 1. tankové divize do Slaného, kde nadále působil jako náčelník štábu – 1. zástupce velitele. V roce 1985 převzal velení slánské divize a v jejím čele setrval následující dva roky. Poté byl přeložen do Písku a ustanoven do funkce náčelníka oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 4. armády. Dnem 1.10.1989 ho prezident republiky jmenoval do hodnosti generálmajora. Od počátku roku 1990 byl zařazen na velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře jako náčelník správy bojové přípravy – zástupce velitele. Genmjr. Kindl byl přeložen do zálohy v květnu 1991.


1653. Prosím o sdělení, kdy a kde vznikl 52. PTP, jeho organizaci, případně velitele. (odpovídá Pavel Minařík)

52. pomocný technický prapor vznikl 1.9.1950 na základě IV. silničního praporu ženijního pluku 2, který se vytvořil v říjnu 1948. Z počátku sídlil ve Sv. Dobrotivé (dnes Zaječov) na okraji VVP Jince a skládal se ze čtyř rot, které později doplnila pátá, označovaná vzhledem ke svému složení jako „farářské“. Početní stav útvaru se pohyboval okolo 800 až 1000 osob. Jednotlivé roty působily na různých pracovištích. Nejprve jejich příslušníci vykonávali práce pouze ve výše uvedeném VVP (na střelnicích, komunikacích nebo v kamenolomu) či v přilehlých posádkách (střelnice v Jincích, kasárna či bytovky ve Strašicích), později působili i ve vzdálenějších lokalitách (tábor a bytové domy v Lešanech; kasárna v Janovicích a Stříbře; letiště Líně a Pardubice; sklady ve VVP Boletice; vojenská nemocnice Plzeň; různé objekty v Berouně, Dobříši, Kdyni, Kladně, Mirošově, Nepomuku; kratší dobu i na Moravě – Brno, Dobronín u Jihlavy, Prostějov). Menší skupiny vojáků vypomáhali také v civilních podnicích (např. Prefa Hýskov, SONP Kladno). K 1.3.1954 útvar prodělal reorganizaci na 52. technický prapor a zároveň přešel od Velitelství vojenských pracovních jednotek Praha do podřízenosti nově zřízeného velitelství 2. technické skupiny Dvůr Šternberk. V roce 1956 se velitelství útvaru přemístilo do západních Čech. Od března sídlilo v zámku Stružná u Karlových Varů a od května v klášteře Teplá u Mariánských Lázní, kde rovněž ubytovala poddůstojnická škola. K 1. říjnu téhož roku prapor prodělal transformaci na 52. technický pluk, tvořený dvěmi prapory (po dvou rotách) v Praze-Motole a Sv. Dobrotivé. Jeho příslušníci v této době budovali palebná postavení protiletadlového dělostřelectva v okolí Prahy, vypomáhali stavebními podniku Posista při výstavbě zodolněných míst velení nebo jejich přičiněním vyrůstaly byty v hlavním městě, Slaném a Teplé. Dnem 1.10.1957 byl přečíslován na 9. technický pluk, přičemž jeho složení doplnila technická rota a automobilní rota. V uvedeném složení útvar setrval až do svého zrušení v říjnu 1958. Likvidační práce byly ukončeny počátkem roku 1959. Po celou dobu své existence útvar používal krycí označení VÚ 4934. V jeho velení se postupně vystřídali: škpt. Bedřich Ťoupalík (1948 až 1951), kpt. Josef Ramič (1951 až 1956) a mjr. Václav Černík (1956 až 1958).


1652. Můžete uvést přehled generálů jmenovaných a povýšených v roce 1971? (odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 1.5.1971 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován:

Do hodnosti genmjr.
* plk. gšt. Ing. Miloslav BLAHNÍK    náčelník štábu – 1. zástupce velitele 1. armády
* plk. gšt. Ing. Štefan BOLCHA zástupce velitele 10. LA
* plk. PhDr. Ing. Jozef BELAS náčelník vojenskopolitické fakulty Bratislava – zástupce náčelníka-rektora VAAZ
* plk. Zoltán JAKUŠ velitel 14. tankové divize
* plk. gšt. Ing. Jaromír JAŠEK náčelník štábu – 1. zástupce velitele VVO
* plk. gšt. PhDr. Jan KALÍŠEK zástupce vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ
* plk. Ing. Karel KLÍMA zástupce náčelníka Hlavního týlu MNO
* plk. Jaroslav KLOUDA náčelník organizační a mobilizační správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA
* plk. Ing. Ján KOVÁL velitel Vyššího leteckého učiliště
* plk. gšt. Karel KREJČÍ náčelník operační správy – zástupce náčelníka štábu ZVO
* plk. gšt. Ing. Josef MIKULEC náčelník týlu – zástupce velitele ZVO
* plk. Ing. František SUCHÁNEK náčelník štábu – 1. zástupce velitele 10. LA
* plk. Viliam ŠALGOVIČ předseda ústřední kontrolní a revizní komise ÚV KSS
* plk. Ing. Milán VÁCLAVÍK velitel 2. motostřelecké divize

Dnem 1.10.1971 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:

Do hodnosti generálporučíka
* generálmajor doc. Ing. Jaroslav MAŠEK, CSc.    náčelník – rektor VAAZ
* generálmajor Ing. František VESELÝ velitel 1. armády
a jmenován do hodnosti genmjr.
* plk. Ing. Ján HUSÁK náčelník služby PHM Hlavního týlu MNO
* plk. Ing. Cyril – Metod OHRABLO zástupce náčelníka organizační a mobilizační správy GŠ ČSLA
* plk. PhDr. Josef VAVŘÍNEK náčelník politického oddělení VAAZ
* plk. Miroslav VRBA přidělen u sekretariátu Rady obrany státu
* plk. Ing. Pavol PAPAČ velitel 9. tankové divize
* plk. gšt. Ing. Jiří NOVOTNÝ zástupce náčelníka zpravodajské správy GŠ ČSLA

1651. Můžete prosím uvést stručné životopisné údaje genplk. Vladimíra Šmakala, náčelníka Správy vyzbrojování a technického zabezpečení FMNO a zástupce ministra národní obrany ČSSR? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)

Vladimír Šmakal od roku 1949 studoval na Vojenské inženýrské akademii v Praze a v roce 1951 přešel na nově zřízenou Vojenskou technickou akademii do Brna. Po ukončení studia a přijetí za vojáka z povolání zůstal v roce 1954 na akademii jako vědecký aspirant letecké fakulty. Po absolvování vědecké výchovy působil od roku 1957 na téže fakultě jako učitel a starší učitel. V letech 1960 až 1961 absolvoval praxi u strojíren v Kunovicích. Následně se vrátil na akademii a převzal funkci zástupce náčelníka fakulty. V letech 1965 až 1967 byl vyslán na Vojenskou technickou akademii do Káhiry. Poté se vrátil do Brna, kde nadále zastával funkci zástupce náčelníka katedry. V roce 1969 se stal zástupcem náčelníka fakulty. Od roku 1970 stanul v čele zahraniční fakulty. Brněnskou akademii opustil až v květnu 1976, kdy byl přemístěn na MNO a ustanoven do funkce náčelníka Správy technického rozvoje Hlavní technické správy. V říjnu téhož roku ho prezident republiky jmenoval generálmajorem. Od listopadu 1980 převzal funkci zástupce náčelníka Hlavní technické správy MNO a k 1.10.1983 byl povýšen na generálporučíka. Počátkem října 1983 se stal náčelníkem Hlavní technické správy – zástupcem ministra národní obrany. Od srpna 1985 se jím zastávaná funkce změnila na ZMNO pro výzbroj – náčelníka vyzbrojování a technického zabezpečení ČSLA. V květnu 1988 dosáhl doc. Ing. Vladimír Šmakal, CSc. hodnosti generálplukovníka. V lednu 1990 předal funkci gen. Barákovi a koncem února odešel do zálohy.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist