Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1711. - 1725.

Následující dotazy 1726. - 1740. Předešlé dotazy 1696. - 1710.

1725. Máte nějaké informace o výsadkovém středisku, které na počátku 60. let působilo v Luštěnicích? (odpovídá Pavel Minařík)

1. výsadkové výcvikové středisko (VÚ 1910) vzniklo 1.10.1960. Podléhalo velitelství 1. armády a nacházelo se v posádce Luštěnice. Ke svému ubytování využilo tzv. tábor III – Zelená, postavený v letech 1941-42, který převzalo od 1. leteckého spojovacího pluku. Počínaje létem 1961 část tábora využívaly i jednotky 15. tankového pluku. Prvním velitelem 1. VVS byl ustanoven kpt. Vilém Jiroušek (k 1.6.1961 mjr.). V době svého vzniku se středisko skládalo z velitelské čety, balonové čety, poddůstojnické školy o dvou četách, skladů, dílen a ošetřovny. Z plánovaného počtu 89 mužů se koncem měsíce října 1960 u útvaru nacházelo 19 důstojníků, 8 praporčíků a 34 vojáků základní služby. V lednu 1961 se složení poddůstojnické školy změnilo na dvě padákové čety, minometnou četu, četu BzK a četu doprovodných zbraní, přičemž plánovaný počet příslušníků útvaru vzrostl na 114. Úkolem střediska bylo provádění výsadkové přípravy jednotek 1. armády, předurčených jako padákové výsadky. Jednalo se zejména o 3. výsadkové motostřelecké prapory 57. motostřeleckého pluku ze Stříbra (VÚ 8015) a 74. motostřeleckého pluku z Karlových Varů (VÚ 2071), od 1.9.1963 také o výsadkové čety průzkumných rot vševojskových divizí náležejících do složení uvedené armády, tj. 19. a 20. msd i 1. a 13. td. Dále zabezpečovalo výcvik průzkumníků od vybraných útvarů druhů vojsk divizí 1. armády (tj. průzkumných dělostřeleckých baterií, dělostřeleckých pluků či oddílů a ženijních praporů). Pro speciální výcvik byly k dispozici dvě výsadková výcviková cvičiště, výsadková překážková dráha, chemické cvičiště, ženijní cvičiště, pěchotní střelnice, balonové kotviště a doskoková plocha. V září 1963 převzal funkci velitele 1. VVS pplk. Ladislav Doležal. Útvar v této době čítal 114 osob, z toho 25 důstojníků a 22 praporčíků. Ke stejnému datu u útvaru zahájilo činnost Armádní sportovní družstvo pro vojenský trojboj. 1. výsadkové výcvikové středisko ukončilo svoji činnost k 15.7.1964 a tábor III – Zelená předalo jednotkám 311. těžké dělostřelecké brigády. Úplná likvidace útvaru byla ukončena počátkem září 1964. Za čtyři roky existence střediska bylo u něj provedeno 35.000 seskoků bez těžkého zranění či mimořádné události.


1724. Můžete mi, pokud je to možné, poskytnout informaci o genplk. Františku Veselém, bývalém veliteli ZVO Tábor. (odpovídá Pavel Minařík)

František Veselý prodělal vojenskou základní službu v letech 1945 až 1947, přičemž během druhého roku služby absolvoval školu pro důstojníky v záloze a měsíc před odchodem do zálohy zastával funkci velitele čety u dělostřeleckého pluku 204 v Pacově. Do čs. armády byl opětovně povolán podle § 39 branného zákona v prosinci 1950 a jako čerstvě povýšený kapitán nastoupil k 1. tankosamohybnému praporu do Českých Budějovic. Za vojáka z povolání byl přijat v únoru 1951 a v říjnu téhož roku se stal náčelníkem štábu 1. tankosamohybnému praporu. O dva roky později převzal v hodnosti majora, do které byl povýšen v červenci 1953, funkci zástupce velitele uvedeného útvaru. Od října 1954 velel 2. tankosamohybnému pluku v Obytcích u Klatov. Prvním školením na vojenského profesionála prošel od října 1956 do července 1957 během zdokonalovacího kurzu na Vojenské akademii K. Gottwalda v Praze. Krátce před ukončením kurzu se stal podplukovníkem. U útvaru v Obytcích setrval jen krátce, protože v září 1957 převzal velení 11. tankosamohybného pluku v Plzni. V květnu následujícího roku byl přeložen do Mladé, kde nadále působil jako zástupce velitele 13. tankové divize. V červenci 1960 nastoupil do přípravné školy pro studium v zahraničí při Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze a v září téhož roku odešel studovat na Vojenskou akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova do Moskvy. Po návratu do vlasti se v červenci 1962 stal velitelem 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě a o dva měsíce později dosáhl hodnosti plukovníka. V říjnu 1966 ho prezident republiky jmenoval generálmajorem. Písek opustil v červenci 1968 a jeho novým působištěm se stal Tábor, kde převzal funkci zástupce velitele Středního vojenského okruhu (tj. reorganizované 4. armády) pro operační a bojovou přípravu. Při vytvoření Západního vojenského okruhu v Táboře, jako velitelství „frontového“ typu, byl ustanoven do funkce náčelník správy bojové přípravy – zástupce velitele okruhu. Již v listopadu 1969 byl ovšem přeložen do Příbrami, kde převzal velení 1. armády. Počátkem října 1971 ho prezident republiky povýšil do hodnosti generálporučíka. Koncem téhož měsíce se vrátil do Tábora a během následujících 14-ti let velel Západnímu vojenskému okruhu. Od ledna do března 1972 absolvoval Vyšší akademický kurz při Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Hodnosti generálplukovníka dosáhl v květnu 1975. Z funkce velitele okruhu byl odvolán v říjnu 1985 a do zálohy odešel koncem ledna následujícího roku. Generál Veselý se stal nositelem celé řady vyznamenání, mimo jiné Řádu rudé hvězdy (1965), Řádu práce (1973), Řádu rudé zástavy (1979) a Řádu Vítězného února (1983). Kromě toho byl 14 let poslanec Federálního shromáždění ČSSR a 9 let kandidátem ÚV KSČ.


1723. Jaké útvary byly součástí 103. tankového pluku v Mladé před jeho odchodem na Slovensko? Mám nějaké povědomí asi o třech praporech, zřejmě tankových, o spojovací rotě, protiletadlové baterii a nějakých motostřelcích. Je známé jméno velitele pluku v té době? Jaký měl pluk početní stav? (odpovídá Pavel Minařík)

103. tankový pluk se před svým přemístěním do Humenného skládal z následujících jednotek:

- velitelství a štábu,

- tří tankových praporů (v každém velitelství, tři tankové roty, četa týlového zabezpečení, dílenské družstvo a obvaziště),

- motostřelecké roty,

- protiletadlové baterie (s jednou protiletadlovou četou),

- velitelské roty (s velitelskou četou, průzkumnou četou, četou radiačního a chemického průzkumu),

- spojovací roty (se spojovací četou a radiovou četou),

- ženijní roty (o dvou ženijních četách a ženijní technické četě),

- technické opravny,

- roty týlového zabezpečení a

- ošetřovny.

Pluk čítal cca 870 osob a jeho velitelem byl pplk. Evžen Sobek. Příslušníci útvaru měly k dispozici 93 středních tanků (u tří tankových praporů), 7 OT-62 (u motostřelecké roty) a 3 PLdvK vz. 53/59 (u protiletadlové baterie).

Historii 103. tankového pluku najdete v odpovědi na dotaz čís. 865, jeho velitele v dotazu čís. 1624.


1722. Rád bych se dozvěděl více podrobností o interní struktuře a úkolech Hlavní technické správy MNO v období od konce 70. let do konce 80. let. Také hledám informace o profesní kariéře generálporučíka Ing. Ferdinanda Hanzala (náčelník Hlavní technické správy). (odpovídá Pavel Minařík)

Hlavní technická správa MNO vznikla 1.2.1976 a skládala se ze:

- Správy technického rozvoje,

- Správy výroby a dodávek,

- Správy vojenské přejímky.

Náčelník HTS – zástupce ministra národní obrany zodpovídal za:

- zabezpečení jednotné technické politiky ČSLA,

- řízení technického rozvoje, objednávek, dodávek a přejímky vojenské techniky z čs. průmyslu,

- rozvoj vědeckovýzkumné základny ČSLA v oblasti přírodních a technických věd,

- řízení mezinárodní vědeckotechnické spolupráce,

- předkládání závěrů vojenských technických a ekonomických rozborů a návrhů na zavedení nové vojenské techniky do výzbroje ČSLA.

Současně předsedal vědeckotechnické radě ministra národní obrany.

Správa technického rozvoje byla orgánem pro řízení rozvoje vojenské techniky, mezinárodní vědeckotechnické spolupráce a vědeckovýzkumné základny v oblasti přírodních a technických věd.

Správa výroby a dodávek byly orgánem pro řízení dodávek vojenské techniky a materiálu z čs. průmyslu.

Správa vojenské přejímky byla orgánem pro uzavírání hospodářských smluv, likvidaci faktur, zabezpečování přejímky vojenské techniky a materiálu z čs. průmyslu zástupci vojenské správy na jednotlivých závodech.

Ferdinand Hanzal byl přijat za vojáka z povolání po ukončení Vojenské akademie v Hranicích v roce 1946. Následně sloužil jako technický důstojník a velitel parkové roty u 14. tankové brigády v Martině. V roce 1949 byl vyslán ke studiu na Vojenskou tankovou inženýrskou akademii J. V. Stalina do Moskvy. Po návratu do Československa se v roce 1955 stal zástupcem náčelníka pro technické věci Tankové výzkumné a zkušební stanice v Doksech, reorganizované o rok později na Vědecko výzkumný tankový polygon. Od roku 1957 převzal řízení uvedeného polygonu, který se v roce 1960 reorganizoval na Výzkumné a zkušební středisko 020. V roce 1965 byl Ferdinand Hanzal přeložen z Doks do Tábora, kde byl ustanoven do funkce zástupce velitele Středního vojenského okruhu pro technické věci – náčelníka Technické správy. V roce 1967 dokončil Institut národohospodářského plánování na Vysoké škole ekonomické v Praze. Tábor opustil v září 1969 a jeho dalším působištěm se stal GŠ ČSLA, kde zastával funkci zástupce náčelníka GŠ pro technické věci. V květnu 1970 ho prezident republiky jmenoval generálmajorem. V říjnu 1972 se stal zástupcem ministra národní obrany pro výzbroj a techniku. V roce 1973 absolvoval Vyšší akademický kurz při Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. V říjnu 1974 byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti generálporučíka. Od února 1976 stanul jako zástupce ministra národní obrany v čele Hlavní technické správy MNO. Genpor. Ing. Hazal předal v říjnu 1983 funkci svému nástupci a do zálohy odešel koncem ledna 1984.


1721. Často pozerám Vašu stránku a veľmi ma zaujíma. Dovolím si Vám poslať dotaz o voj. posádke v meste Banská Štiavnica a blízkeho okolia. Jedná sa mi hlavne o obdobie po skončení 2. svetovej vojny. Zároveň by som rád vedel, či bola v meste aj posádková hudba. Mám o tom nejaké poznatky, ale veľmi kusé a neoverené. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Banská Štiavnica se po skončení 2. světové války z útvarů čs. armády nacházely pouze posádkové velitelství (1945 až 1946) a okresní vojenská správa (1955 až 1960).


1720. Můžete sdělit něco bližšího o VÚ 6333 Litoměřice – strojní prapor? Sloužil jsem u něj v letech 1963-65. (odpovídá Pavel Minařík)

51. strojní prapor (VÚ 6333) se v rámci 51. ženijní brigády vytvořil 1.10.1960, místo původního 51. elektrotechnického praporu. Nově zformovaný prapor se skládal z roty pil a elektrocentrál (s četou pil a četou elektrocentrál), roty zemních strojů (s četou kompresorů a beranidel, četou buldozerů a hlubidel, četou rypadel a pojízdných vrtáků), ženijní technické roty (s hydrotechnickou četou, četou ženijních tanků a družstvem minových ukladačů) a maskovací roty (s maskovací četou a maskovací dílnou), která již k 1.9.1961 zanikla. Prapor při svém vzniku tabulkově čítal cca 190 vojáků a měl být vybaven 2 mostními tanky, 3 buldozery, 2 zákopovými hlubidly, trojdílným pontonem ze střední mostové soupravy, beranidlem SB-6, 3 pojízdnými zemními vrtáky, 8 poloautomatickými minovými ukladači MUP, velkým obojživelníkem, automobilní úpravnou vody AÚV-7000 a 1000 koutovými odražeči.

K 1.9.1963 prodělal reorganizaci, v jejímž průběhu zanikla ženijní technická rota, reorganizovala se rota zemních strojů a vznikla rota kompresorů a beranidel společně s výcvikovou strojní rotou. Ze zrušené ženijní technické roty se hydrotechnická četa stala součástí roty kompresorů a beranidel, družstvo minových ukladačů přešlo do roty zemních strojů, zatímco četa mostních tanků nadále působila samostatně. V rámci reorganizované roty zemních strojů existovaly četa buldozerů, četa zákopových pluhů a četa zemních strojů (s družstvem rypadel a družstvem pojízdních zemních vrtáků). V nově zřízené rotě kompresorů a beranidel byly sdruženy četa kompresorů, četa beranidel a hydrotechnická četa. Výcviková strojní rota se skládala ze tří výcvikových čet. Během reorganizace plánovaný počet příslušníků prapor stoupl na cca 215 osob.

Další reorganizace proběhla k 1.9.1967. Během ní se reorganizovala rota zemních strojů a rota pil a elektrocentrál, zanikly rota kompresorů a beranidel, výcviková strojní rota a četa mostních tanků, zatímco nově se vytvořila hydrotechnická rota. Reorganizovaná rota zemních strojů se nadále skládala ze dvou čet zemních strojů (s družstvem buldozerů a zákopových pluhů, družstvem automobilních rypadel a družstvem pojízdných zemních vrtáků) a čety kompresorů, která původně patřila do zaniklé roty kompresorů a beranidel. Novou součástí roty pil a elektrocentrál se stala četa beranidel z rušené roty kompresorů a beranidel. Hydrotechnická rota byla složena ze dvou hydrotechnických čet. Počet příslušníků prapor poklesl na cca 180 vojáků, kteří měli mít k dispozici 6 buldozerů, 2 zákopové pluhy, 2 trojdílné pontony ze střední mostové soupravy, beranidlo SB-6, 4 pojízdné zemní vrtáky, 4 lžícová rypadla a 4 automobilní úpravny vody AÚV-62.

Poslední reorganizace útvaru proběhla 1.9.1969. Spočívala ve vytvoření ženijní roty pro zabezpečení míst velení a redukci dosavadní hydrotechnické roty na četu, společně se snížením plánovaných počtů osob u ostatních jednotek, takže celkový počet příslušníků praporu se snížil na cca 140 osob. Ženijní rotu pro zabezpečení míst velení tvořily strojní četa (s družstvem buldozerů, družstvem automobilních rypadel a družstvem kompresorů) a ženijní družstvo.

Plánované složení útvaru a jeho materiální vybavení se změnilo ještě v září 1971, když se součástí čety zemních strojů roty zemních strojů stalo družstvo kolových dozerů a ve složení strojní čety ženijní roty pro zabezpečení míst velení bylo dosavadní družstvo buldozerů nahrazeno družstvem kolových dozerů.

51. strojní prapor (VÚ 6333) svoji činnost ukončil 1.9.1977 a v sestavě 51. ženijní brigády ho nahradil 51. ženijní opevňovací prapor (VÚ 3038).


1719. V roce 1988-89 jsem sloužil ve VVP Dobrá Voda – VÚ 1030 u Železné Rudy. Dnes už je útvar zrušen a tak bych chtěl poprosit o nějaké informace, kde bych se mohl něco dozvědět o místě, kde jsem sloužil. Chystáme se udělat setkání. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 1030 byl zřízen 1.3.1952 pod názvem Vojenský výcvikový tábor Dobrá Voda. Vytvořil se jako náhrada za VVT Město Kynžvart, kde se rozvíjela těžební činnost a lázeňství v blízkých městech. Převážnou většinu pozemků tvořily konfiskáty po odsunutém německém obyvatelstvu. K 1.11.1952 proběhlo přejmenování VVT na Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda. Rozlohou cca 17 tisíc ha patřil mezi středně velké VVP a byl využíván především útvary 2. motostřelecké divize Sušice. Výcvik omezovala blízkost státní hranice a častá omezení v provádění střeleb. Na jeho území byla postupně vybudována následující výcviková zařízení (zachycen stav z poloviny 80. let): součinností střelnice Vysoké Lávky (umožňovala taktické cvičení praporu nebo provádění taktického cvičení s bojovými střelbami na stupni rota), tanková střelnice Slunečná (využívána pro střelby z T-54A/AM/AM1), střelnice BVP Hůrka (prováděny střelby z BVP-1 a OT-64), pěchotní střelnice Hůrka (pro střelby ze všech druhů ručních zbraní), dělostřelecká střelnice Stodůlky (umožňovala taktické cvičení s bojovými střelbami dělostřeleckého oddílu nebo skupiny oddílů), cvičiště pro řízení bojových vozidel Hadí Vrch (využíváno pro jízdy T-54, OT-64 a BVP-1) a ženijní cvičiště Souš (výcvik s ostrými trhavinami a radioaktivními látkami). Ve VVP se nacházely ubytovací kapacity (srubové tábory) pro 1275 vojáků. Plánované počty obsluhy výcvikových zařízení se postupně zvyšovaly – z cca 40 osob na počátku 70. let přes cca 70 osob na konce 70. let na konečných cca 90 osob v polovině 80. let. V roce 1976 ve VVP sloužilo 63 vojáků, z toho 7 důstojníků a 4 praporčíci. Usnesením vlády ČSFR č. 541 ze dne 5.9.1991 bylo rozhodnuto ukončit činnost VVP, což se realizovalo k 31. říjnu téhož roku.


1718. Sloužil jsem u VÚ Dolní Žandov v letech 1970-71. Myslím, že krycí číslo bylo 3130. Jednalo se o tankový prapor. Bylo by možno sdělit jména všech dostupných velitelů v té době? Vypadlo mi to z paměti, pamatuji si jen pplk. Špilka, mjr. Beňo, por. Valter a por. Lobotka. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 3130 vznikl 1.9.1969 jako 20. samostatný tankový prapor. Podléhal velitelství 20. motostřelecké divize a po celou dobu své existence byl dislokován v Dolním Žandově. Skládal se z velitelské roty (čety: průzkumná, spojovací, ženijní), tří tankových rot, technické opravny (s dílnou pro opravy a ošetřování pásové a kolové techniky /družstvo pro opravy a ošetřování pásové techniky, družstvo pro opravy a ošetřování kolové techniky, družstvo elektroprací/ a dílnou speciálních prací /družstvo pro opravy výzbroje, družstvo pro spojovací techniku, sklad/) a čety týlového zabezpečení (o dvou automobilních družstvech, hospodářském družstvu, skladu a obvazišti). Plánovaný početní stav byl stanoven na 279 osob a měsíc po vytvoření útvar čítal 231 vojáků (z toho 37 důstojníků, 7 praporčíků, 6 absolventů ŠDZ a 2 absolventi VKVŠ), kteří disponovali 30 T-54AM, 1 T-54ARK a 1 VT-34. Z bojové techniky chyběly 3 OT-65, 2 OT-64, 1 OT-64/R3 a 1 mostní tank, z nichž do konce listopadu byly dodány 2 OT-64, 1 OT-64/R3 a 1 OT-65. Prvním velitelem praporu byl ustanoven pplk. Vojtěch Špilka a náčelníkem štábu mjr. Vladimír Aplt, který v květnu 1971 převzal velení praporu. Funkce zástupců velitele byly v této době obsazeny následovně: pro věci politické npor. Michal Smoleňák, pro výcvik mjr. Jaromír Černovský, pro věci technické mjr. Alois Bělohradský a pro týl mjr. Josef Vaško. Jako velitelé rot sloužili: velitelská rota – mjr. Jiří Schütz, 1. tr – por. Josef Rajdl (od 21.8.1970), 2. tr – por. Karel Valter (od 1.1.1971) a 3. tr – npor. Václav Brožovský, který se v červnu 1971 stal náčelníkem štábu. V květnu 1971 u útvaru sloužilo 284 vojáků, z toho 27 důstojníků, 3 praporčíci, 7 absolventů ŠDZ a 4 absolventi VKVŠ. Z bojové techniky se u útvaru nacházelo 30 T-54AM, 1 T-54ARK, 5 OT-64, 3 OT-65, 1 OT-810, 1 MT-55A a 1 VT-34. 20. samostatný tankový prapor svoji činnost ukončil dnem 1.9.1971.


1717. Zaujímalo by ma, ako to fungovalo s prepožičiavaním generálskych hodností - t.j. kto ich prepožičiaval, na základe akých predpokladov a na akú dobu. Je pravda, že dotyčnému bola táto hodnosť daná len po dobu výkonu vybranej funkcie a potom mu ju odobrali? A vôbec, ktorým dôstojníkom bola táto hodnosť v čs. armáde od roku 1918 prepožičiana? (odpovídá Pavel Minařík)

Hodnost generála propůjčoval prezident republiky osobám, které měly dočasně vykonávat funkci, na níž byla plánována hodnost generála, či bylo vhodné, aby ji zastával voják v uvedené hodnosti. Zpravidla se propůjčovala na dobu výkonu funkce (obvykle zahraniční mise) a měla se tak zvýšit vážnost dotčených osob. Po ukončení působení v dané funkci se její nositel vrátil ke své původní hodnosti, případně byl řádně povýšen do příslušné generálské hodnosti. Pravděpodobně nejznámější osobou, které byla propůjčena generálská hodnost, je Milan Rastislav Štefánik (brigádní generál francouzské armády), v jehož případě se tak stalo 18.6.1918 v souvislosti s vysláním k Odbočce ČSNR v Rusku. V prvorepublikovém Československu se propůjčování hodností nerealizovalo. Po skončení války byla 1.1.1946 propůjčena hodnost generála justiční služby v záloze JUDr. Bohuslavu Ečerovi, který od listopadu 1945 do října 1946 působil jako předseda čs. delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku. Od roku 1950 byla čs. armádě generálská hodnost propůjčena např. vedoucím čs. delegace v Dozorčí komisi neutrálních států pro příměří v Koreji (tzv. DKNS) – genmjr. Františku Burešovi (hodnost genpor. v letech 1953-54) nebo plk. Vilému Tomanovi (hodnost genmjr. v letech 1966-70). V případě DKNS byla hodnost genmjr. propůjčena i civilním osobám – zaměstnancům MZV (JUDr. Zdeněk Páv 1970-72 či Ing. Ján Gazík 1981-83). Na počátku 90. let byla hodnost genmjr. propůjčena plk. Jiřímu Pisklákovi, vojenskému představiteli ČSFR u NATO. Generálská hodnost mohla být propůjčena i civilním osobám, dočasně povolaným do čs. armády, jako se stalo v případě prof. Františka Perny, rektora Vysoké školy technické v Brně a vojína v záloze, ustanoveného v roce 1951 do funkce zástupce velitele VTA Brno pro vědeckou a učební činnost.

Propůjčování generálských hodností je poměrně často praktikováno také v AČR (blíže viz http://old.hrad.cz/president/Havel/politika/jmen_general.html).


1716. Jaké měli houfnice a kanony ve výzbroji dělostřelci v Českých Budějovicích před svým zrušením, cca v roce 1990-1991 (VÚ 4445)? Děkuji (odpovídá Pavel Minařík)

Výzbroj 36. dělostřeleckého pluku byla následující: 1. a 2. oddíl disponoval 122mm houfnicemi vz. 38/74 (po 18 ks), 3. oddíl byl vyzbrojen 100mm kanony vz. 53 (18 ks), které měl i protitankový oddíl (18 ks). U raketometného oddílu se nacházely 122mm raketomety vz. 70 (18 ks). Poslední dva uvedené oddíly by po přechodu na válečný stav působily jako samostatné útvary.


1715. Chtěl bych vědět, jak dopadl záložní protiletadlový oddíl v Mostě. Nastoupil jsem základní vojenskou službu v roce 1967 v Mladé u Milovic k záložnímu protiletadlovému oddílu, který byl po srpnu 1968 přesunut do Mostu. Dlouhá léta žiji v emigraci a kamarádi mi napsali, že mostecká kasárna už neexistují. Víte taky něco o důstojnících tohoto oddílu a záklaďácích? Pamatuji si na jména: velitel byl major Zvara, byl ze Slovenska, dále major František Pšenička, byl tam jeden praporčík z Lysé nad Labem. záklaďáci: vojín Josef Gromada ze Slovenska, desátníci Jaroslav Šmíd z Plzně, Jiří Kos z H. Brodu, Petr Jeremiáš. Děkuji Vám a zdraví Jiří Hladík (odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1967 existoval v Mladé 3. protiletadlový oddíl, který tvořil součást 13. tankové divize. V říjnu 1968 byl přemístěn do Nitry, kde se v roce 1979 rozrostl na pluk, který od 1.1.1993 přešel do Armády Slovenské republiky. V letech 1961 až 1969 byl velitelem oddílu kpt. Stanislav Rozenský. O Vámi uvedených příslušnících oddílu nemáme bližší informace. Zkuste se podívat na www.csla.cz do části „Spolubojovníci“, případně na www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz. V Mostě se v letech 1962 až 1977 nacházel 173. protiletadlový dělostřelecký pluk. Informace o jeho historii najdete v odpovědi na dotaz čís. 1033.


1714. Objevil jsem Váš web. Opravdu vynikající a záslužná práce. Děkuji. Hledal jsem něco o historii 18. tp Tábor a zjistil jsem na tomto webu, že se tento pluk zformoval na bázi 11. tankové brigády a ta zase z 1. tpr/tbr čsas v SSSR. Prý i u 18. tp (zejména v počátku při jeho zformování) sloužili též ještě důstojníci z čsas v SSSR. Můžete to potvrdit a pokud ano, tak uvést některá jména? Můžete prosím uvést jména velitelů a zástupců tpr/tb čsas, pak 11. tb a nakonec 18. tp? Lze prosím někde nalézt úplný seznam čsas v SSSR? (odpovídá Pavel Minařík a Milan Kopecký)

Ad 1) Jména důstojníků při zformování pluku nám nejsou známa a tudíž nemůžeme ani zjistit, zda se jednalo o bývalé příslušníky 1. čs. as v SSSR.

Ad 2) Ve velení se vystřídali:

I. tankový prapor 1. čs. tankové brigády (17.9.1945 reorganizován na 2. tankovou brigádu)

kpt. Ambrož Bílek

25.7.-18.9.1944

npor. Bohuslav Novotný

18.9.-25.9.1944

npor. František Vrána

25.9.-30.9.1944

zástupce velitele praporu por. Jaromír Hecht

30.9.-13.10.1944

kpt. Bohuslav Novotný

13.10-16.12.1944

npor. Imrich Gaš

16.12.1944-15.1.1945

škpt. Vladimír Pludek

16.1.-25.2.1945

npor./kpt. Imrich Gaš

25.2.-22.4.1945

zastupující velitel por. Richard Fischl

22.4.-29.4.1945

kpt. Imrich Gaš

29.4.-2.5.1945

škpt. Vladimír Pludek

2.5.-8.8.1945

mjr. Emanuel Šrámek

8.8.-17.9.1945

II. tankový prapor 1. čs. tankové brigády (17.9.1945 reorganizován na 1. tankovou brigádu)

por./kpt. Josef Buršík

25.7.1944-26.4.1945

zastupující npor. Jaromír Hecht

16.4.-30.4.1945

kpt. Josef Buršík

30.4.-17.9.1945

III. tankový prapor 1. čs. tankové brigády (17.9.1945 reorganizován na 3. tankovou brigádu)

por./npor. Richard Tesařík

30.7.-22.9.1944

ppor. Rudolf Jasiok

22.9.-29.9.1944

zatímní por. Lumír Písarský

29.9.-29.11.1944

npor./kpt. Richard Tesařík

29.11.1944-20.3.1945

škpt./mjr. Emanuel Šrámek

20.3.-2.5.1945

kpt. Imrich Gaš

2.5.- 17.9.1945

3. (od 1.10.1947 11.) tanková brigáda (vznikla 17.9.1945 ze III. tpr 1. čstb)

pplk./plk. Alois Špeta

17.9.1945-28.2.1948

pplk. gšt. Ladislav Perl

1.3.-30.4.1948

mjr./pplk. Vratislav Skopeček

1.5.1948-1.3.1949

pplk. Ladislav Doležal

15.4.1949-31.3.1950

mjr. Martin Ďuriš-Rubanský

27.2.-15.11.1950

18. tankový pluk

škpt. Arnošt Rus

16.11.1950-30.9.1951

škpt./mjr./pplk. Josef Cabadaj

1.10.1951-19.10.1955

mjr./pplk. Jaroslav Vrzal

19.10.1955-25.8.1958

pplk. Ludovít Vlček

25.8.1958-23.9.1960

pplk. Cyril Ohrablo

5.9.1960-25.6.1961

pplk. Julius Bezděk

25.6.1961-2.2.1967

mjr./pplk. Ing. František Pospíšil

16.3.1967-13.10.1970

pplk. Andrej Ořešák

12.3.1971-15.12.1973

mjr. Ing. Rudolf Tomešek

28.12.1973-24.11.1975

mjr./pplk. Jan Eichler

24.11.1975-19.11.1979

mjr. Ing. Vlastimír Sosna

19.11.1979-9.4.1982

mjr./pplk. Ing. Luděk Vavroch

9.6.1982-7.10.1986

kpt./mjr. Ing. Jiří Mrůzek

7.10.1986-5.9.1988

mjr./pplk. Ing. Josef Voráček

5.9.1988-30.10.1991

Nezjištěno

30.101991-30.6.1994

Ad 3) Seznam příslušníků sboru by měl být zveřejněn v průběhu 1. pololetí 2011 na webových stránkách Vojenského ústředního archivu Praha – www.vuapraha.army.cz.


1713. Mohli byste zveřejnit organizační strukturu a funkce na velitelstvích praporů, pluků a divizí u ČSLA v 80. letech (funkce u útvaru - velitel, NŠ, ZVP a ostatní funkce)? V dotazu č. 486 máte tyto údaje podrobně rozepsané o složení a funkcích MNO, ZVO a armády. (odpovídá Pavel Minařík)

Po přechodu na typovou organizaci, který se uskutečnil v letech 1974 až 1980, bylo složení výše uvedených velitelství následující:

motostřelecká (tanková) divize

- velitel divize

- zástupci velitele divize (pro věci politické – náčelník politického oddělení, pro bojovou přípravu, pro technické věci – náčelník technického oddělení /od roku 1985 pro výzbroj – náčelník výzbrojního oddělení/, pro týl – náčelník týlu)

- štáb

* náčelník štábu – 1. zástupce velitele, starší důstojník pro mobilizační věci, tělovýchovný náčelník

* operační skupina (náčelník skupiny – zástupce náčelníka štábu)

* zpravodajský náčelník

* spojovací náčelník

* organizační a doplňovací skupina

* 8. skupina

* náčelník topografické služby

* tajná spisovna

* důstojník finanční služby

* administrativně hospodářská skupina

- politické oddělení

- náčelník raketového vojska a dělostřelectva

- náčelník výzbrojní služby (od roku 1985 náčelník raketového a dělostřeleckého vyzbrojování podřízený zástupci velitele pro výzbroj)

- náčelník PVO s četou radiolokačního průzkumu a velení

- náčelníci druhů vojsk (náčelník ženijní služby, náčelník chemické služby)

- kádrová skupina

- technické oddělení (od roku 1985 tanková a automobilní služba podřízená zástupci velitele pro výzbroj)

* skupina odborné přípravy provozu a oprav tankové a automobilní techniky

* skupina zásobování tankovým a automobilním materiálem

- týl

* organizační a plánovací skupina

* náčelníci služeb (náčelník proviantní služby, náčelník výstrojní služby, náčelník služby PHM)

* náčelník zdravotnické služby

* veterinární lékař

- náčelník finanční služby

- družstvo VKR

- redakce a tiskárna

- rozhlasové zařízení dalekého dosahu

- divizní klub

- divizní hudba (válečně – pořádková četa)

- nižší polní prokuratura (jen válečně)

- nižší polní soud (jen válečně)

- stanice polního poštovního spojení (jen válečně)

motostřelecký (tankový) pluk

- velitel pluku

- zástupci velitele pluku (pro věci politické – náčelník politické skupiny, pro bojovou přípravu, pro technické věci – náčelník technické skupiny /od roku 1985 pro výzbroj/, pro týl – náčelník týlové skupiny)

- štáb

* náčelník štábu, zástupce náčelníka štábu, důstojník štábu

* zpravodajský náčelník, spojovací náčelník, tělovýchovný náčelník, důstojník pro mobilizační věci, důstojník pro evidenci

* tajná spisovna

- politická skupina

- náčelník dělostřelectva

- náčelník výzbrojní služby (od roku 1985 náčelník raketového a dělostřeleckého vyzbrojování podřízený zástupci velitele pro výzbroj)

- náčelník PVO

- náčelník ženijní služby

- náčelník chemické služby

- náčelník zdravotnické služby

- technická skupina (důstojník pro provoz a opravy, důstojník pro speciální výzbroj) – od roku 1985 tanková a automobilní služba podřízená zástupci velitele pro výzbroj

- týlová skupina (náčelník služby PHM, náčelník proviantní služby, náčelník výstrojní služby)

- náčelník finanční služby

motostřelecký (tankový) prapor

- velitel

- zástupce velitele pro věci politické

- náčelník štábu

- zástupce velitele pro věci technické

- předseda praporního výboru SSM

- chemický instruktor

- písař – motocyklista

- řidič obrněného transportéru nebo BVP

- osádka tanku (řidič, střelec, nabíječ – jen u tankového praporu)


1712. Můžete uvést historii útvaru, který byl předchůdcem 7. automobilního praporu pro přepravu speciálních pohonných hmot v Čáslavi? (odpovídá Pavel Minařík)

K 1.10.1947 se v Rakovníku zformoval automobilní prapor 12 (VÚ 8721), který byl podřízen velitelství 1. oblasti. Součástí útvaru se kromě nově vzniklé výcvikové roty a náhradní roty stala i automobilní rota 2 Terezín, zařazená doposud u automobilního praporu 1, společně s automobilní rotou 5 ve Dvorech u Karlových Varů (přemístěnou do Rakovníka), tvořící do té doby součást automobilního praporu 3. Od října 1949 prapor používal nové krycí označení VÚ 7731. V průběhu celkové reorganizace čs. armády, uskutečněné na sklonku roku 1950, se od sebe oddělily útvary určené pro zabezpečení vševojskových divizí a vyšších velitelství. Stávající automobilní rota 5 byla v listopadu 1950 vyjmuta ze složení automobilního praporu 12 a předána do podřízenosti velitelství karlovarské 12. pěší divize, přičemž se přemístila z Rakovníku do Podbořan. Automobilní prapor 12 byl ve stejné době reorganizován na 4. automobilní prapor, redislokován z Rakovníka do Kralovic a podřízen Hlavnímu týlu MNO. Na podzim 1951 se přemístil do Čáslavi, kde setrval po celou svoji další existenci. V listopadu 1956 přešel od Hlavního týlu MNO do podřízenosti velitelství 1. vojenského okruhu v Praze a v říjnu 1958 do složení nově vytvořené 1. armády s velitelstvím v Praze (od roku 1960 v Příbrami). V září 1961 proběhla jeho reorganizace na 4. cisternový prapor, který se stal součástí nově zformované 1. automobilní brigády Hlavního týlu MNO. V září 1967 prodělal zpětnou transformaci na 3. automobilní prapor. V nezměněné podobě setrval až do roku 1978, kdy se uskutečnila jeho reorganizace na 7. automobilní prapor pro přepravu speciálních pohonných hmot.


1711. Děkuji za odpověď čís. 1670. V odpovědi čís. 611 uvádíte, že u strojních praporů byly hydrotechnické čety. Prosím o odpověď, k čemu byly určeny a jakou technikou byly vybaveny. (odpovídá Pavel Minařík)

Hydrotechnická četa vznikla v říjnu 1953 jako součást technické roty elektrotechnického praporu. Skládala se z družstva pro zásobování vodou a družstva zeměvrtací soupravy (s možností vrtání do hloubky 100 m, instalované na dvou těžkých nákladních automobilech) a automobilního filtru na vodu (s kapacitou 5000 l, umístěného na dvou středních nákladních automobilech). O rok později byla hydrotechnická četa převedena do složení ženijní technické roty elektrotechnického praporu. Od října 1957 se její struktura změnila na družstvo zásobování vodou a družstvo automobilních filtrů (vybavené automobilní filtrační stanicí AFS-4000 na dvou středních nákladních automobilech). K 1.10.1960 prodělal elektrotechnický prapor reorganizaci na strojní prapor a zároveň se změnilo i složení hydrotechnické čety, kterou nadále kromě jejího velitele tvořilo pouze jedno družstvo s automobilní úpravnou vody AÚV 7000 převáženou na dvou nákladních automobilech. Od září 1963 se počet družstev zdvojnásobil a do vybavení každého z nich byla zařazena polní přenosná chemická laboratoř. V září 1967 se stávající četa rozšířila na rotu, složenou ze dvou hydrotechnických čet (v každé čtyři družstva s automobilní úpravnou vody AÚV 62). Od září 1969 byla hydrotechnická rota opětně redukována na četu.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist