Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1771. - 1785.

Následující dotazy 1786. - 1800. Předešlé dotazy 1756. - 1770.

1785. Ďakujem za predchádzajúcu vyčerpávajúcu odpoveď ohľadne prepožičiavania generálskych hodností. Tentokrát by som sa rád dozvedel niečo o označovaní divízií, resp. zborov čs. armády. Jedná sa mi konkrétne o to, či napr. v predmníchovskej armáde boli divízie s označením pešie automaticky už od začiatku, alebo až počnúc rokom 1938. S publikácie FIDLER – SLUKA to totiž jasne nie je. Rovnako sa to týka aj obdobia bezprostredne po druhej svetovej vojne, kedy je sledovať vývoj označení jednotlivých divízií jednou veľkou záhadou. Boli divízie taktiež všetky automaticky pešie, alebo tieto prívlastky dostali neskôr? Napr. nitrianská 9. divízia bola oficiálne vedená ako 9. divízia, alebo 9. pešia divízia? A pokiaľ ide o zbory, boli po vojne vedené ako armádne, alebo len ako zbory? A nakoniec by som Vám bol povďačný, keby ste taktiež osvetlili problém s číslovaním zborov – teda či sa číslovali rímskymi číslicami, alebo aj arabskými. Stretol som sa totiž s tým, že napr. strelecké zbory boli číslované arabikou. Vďaka (odpovídá Pavel Minařík)

Pojmenování a číselné označení operačně-taktických a taktických svazků čs. armády bylo následující:

Období (od)

Pojmenování

Číslování

1919

pěší divize

1. až 12.

1931

divize

1. až 12. (od 1.1.1938 – 1. až 17.)

1.10.1937

rychlá divize

1. až 4.

15.10.1935

sbor

I. až VII.

25.5.1945

armádní sbor

pěší divize

I. až VIII.

1. až 16.

1.10.1945

sbor

divize

I. až VIII., Tankový

1. až 16.

31.12.1950

armádní sbor

pěší, mechanizovaná a tanková divize

1. až 4.

1. až 14.

1.11.1954

střelecký sbor

střelecká, mechanizovaná a tanková divize

1. až 4.
1. až 14. (od 9.5.1955 – 1. až 20.) *)

1.10.1958

motostřelecká a tanková divize

1. až 20. *)

31.10.1991 – u VVO

30.11.1991 – u ZVO

mechanizovaná a tanková divize

1. až 20. *)

Pozn:

V roce 1938 nedošlo ke zpětnému zavedení názvu „pěší divize“.

*) Některé řadové číslovky nebyly u divizí využity.


1784. Můžete uvést životopis a vojenské funkce genpor. Ing. Štěpána Romočuského? (odpovídá Pavel Minařík)

Štěpán Romočuský vstoupil do čs. armády během 2. světové války. Po osvobození rodné obce Sevluš (dnes Vinogradovo) na Podkarpatské Rusi se dnem 17.11.1944 stal příslušníkem 1. čs. armádního sboru, přičemž byl v hodnosti vojína zařazen k 1. ženijnímu praporu. Koncem prosince 1944 nastoupil jako frekventant do Školy pro důstojníky ženijního vojska v záloze a po jejím absolvování zastával od poloviny března 1945 funkci velitele čety u 2. ženijního praporu 3. čs. brigády. Po skončení bojů a reorganizaci brigády na 3. divizi se stal příslušníkem pěšího pluku 27 v Uherském Hradišti, u kterého opětně sloužil ve funkci velitele ženijní čety. V srpnu 1945 odešel na trvalou dovolenou do svého rodiště, ale službu v čs. armádě znovu nastoupil od ledna 1946. Tentokrát se stal velitelem čety 3. ženijní brigády v Kroměříži. Dnem 1.5.1947 byl přijat za vojáka z povolání a povýšen na poručíka. Od října 1947 do září 1948 se nacházel v aplikační škole při Ženijním učilišti v Litoměřicích. Následně sloužil jako velitel roty u ženijního praporu 9 v Brně. Po roce služby u uvedeného útvaru se vrátil do Kroměříže, kde byl ve stejné funkci zařazen u ženijního pluku 3. Od října 1950 do srpna 1952 studoval na vševojskové fakultě Vojenské akademie v Praze. Po jejím ukončení nastoupil k 51. ženijní brigádě do Litoměřic. Nejprve zastával funkci náčelníka operačního oddělení, v září 1953 se stal náčelníkem štábu a v říjnu 1954 zástupcem velitele. Od března 1955 převzal velení brigády coby čerstvě povýšený podplukovník. V červenci 1958 byl přeložen do Prahy a ustanoven velitelem ženijního vojska nově vytvářeného velitelství 1. armády. V květnu 1959 byl povolán do přípravné školy pro studium v zahraničí při Vojenské politické akademii K. Gottwalda v Praze a v srpnu odjel do Moskvy studovat na Vojenské akademii GŠ ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Do Československa se vrátil v červnu 1961 a jeho novým působištěm se stalo MNO, na kterém převzal funkci zástupce náčelníka ženijního vojska. V říjnu téhož roku dosáhl hodnosti plukovníka. Od září 1962 velel ženijnímu vojsku čs. armády. Dnem 1.10.1965 ho prezident republiky jmenoval generálmajorem a k 1.5.1972 byl povýšen na generálporučíka. Po více než 15ti letech předal velení vojska svému nástupci a v lednu 1978 odcestoval jako vojenský a letecký přidělenec do Bukurešti. V diplomatické službě setrval do konce roku 1984, kdy byl přeložen do výslužby.

Genpor. Romočuský byl nositelem celé řady vyznamenání. Z československých je možno uvést např. stříbrnou medaili Čs. vojenského řádu „Za svobodu“ (1949), Dukelskou pamětní medaili (1959), Řád rudé hvězdy (1960), Řád rudé zástavy (1969) nebo Řád práce (1984). Ze zahraničních byl mimo jiné držitelem sovětských medailí „Za vítězství nad Německem“ (1947) a „Za osvobození Prahy“ (1950), sovětského Řádu rudé hvězdy (1970) či mongolského Řádu polární hvězdy (1974).


1783. Prosím o uvedení jmen velitelů dělostřelecké brigády (3. tdb, 322. tdb a 322. kdb), posádkou ve Strašicích od roku 1950 do roku 1983 a od roku 1983 posádkou v Dobřanech až do roku 1991, případně i 1. db v Jincích do data jejího zrušení v roce 1997. (odpovídá Pavel Minařík)

Ve velení 3. tdb, 322. tdb a 322. kdb se postupně vystřídali: plk. František Bernas (1950 až 1951), mjr./pplk. Bohuslav Pešan (1951 až 1952), pplk./plk. Josef Horký (1952 až 1955), pplk. Josef Vacek (1955 až 1959), mjr. Oldřich Janáček (1959 až 1960), kpt./mjr. Miloslav Kulatka (1960 až 1962), pplk. Jan Tomášek (1962 až 1963), pplk. Miroslav Skála (1963 až 1965), pplk./plk. Ignác Zůrek (1965 až 1971), mjr./pplk./plk. Ladislav Zeman (1971 až 1979), pplk. Miloslav Šustr (1979 až 1980), mjr./pplk. Dušan Lukáčik (1980 až 1986), mjr. Jan Havelka (1986 až 1989), pplk. Milan Skorai (1989 až 1991), pplk. Petr Surňák (1991 až 1994) a pplk./plk. František Malenínský (1994 až 1997).

Historii brigády na našich stránkách najdete v části „Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – Pozemní síly – Další svazky pozemních sil – 1. výcviková základna dělostřelectva“.


1782. V letech 1958-1965 jsem sloužil u 3. školního tankového praporu v Mladé (Milovice n. L.). Prosím, můžete mi alespoň stručně sdělit jeho historii od jeho vzniku po zánik (k tomu došlo tuším v roce 1968)? Chtěl bych vědět jména velitelů, zástupců a náčelníků štábu. (odpovídá Pavel Minařík)

3. školní tankový prapor (VÚ 4424) se vytvořil koncem roku 1950 vyčleněním části osob a techniky z dosavadní 12. tankové brigády ve Šternberku. Podléhal velitelství 3. tankové divize a sídlil v Mladé. V uvedené posádce působil nepřetržitě až do října 1968. V souvislosti s přemístěním svazku na jihozápadní Slovensko svoji samostatnou činnost ukončil a byl včleněn do 15. tankového pluku, redislokovaného z Mladé do Martina, jako jeho 3. prapor. Uvedený pluk setrval v nové posádce do 1.12.1990, kdy byl (v rámci snižování počtů čs. armády a redukce tankových pluků v tankové divizi ze tří na dva) zrušen. Ve velení 3. školního tankového praporu se postupně vystřídali: škpt. Emil Cilc (1950 až 1951), kpt. Oldřich Brejška (1951 až 1952), kpt. Josef Dostál (1952), kpt. Oldřich Hanzalík (1952 až 1956), mjr./pplk. Josef Pětický (1956 až 1961), mjr./pplk. Ivan Negra (1961 až 1968) a mjr. František Dvořák (1968).


1781. Chtěl bych se zeptat na historii a aktuální stav útvaru Nové Zámky u Litovle. Především by mě zajímalo, jestli jsou nebo budou nemovitosti rušeného útvaru na prodej nebo pronájem. (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenský útvar v Mladči – Nových Zámcích u Litovle byl zřízen 15.3.1955 jako odloučené skladové oddělení Mladeč 1. ústředního automobilního a traktorového skladu Nový Jičín (VÚ 2495). V roce 1963 se nadřízené velitelství reorganizovalo na 1. ústřední automobilní sklad a v roce 1965 na Ústřední automobilní sklad. K 1.9.1966 došlo k rozšíření stávajícího odloučeného skladového oddělení na 4. pobočku Ústředního automobilového skladu Nový Jičín, která ovšem již 1.9.1967 přešla do složení Ústřední tankové a automobilní základny Nitra jako její 2. pobočka Mladeč (VÚ 2982). Dnem 1.9.1973 proběhla reorganizace útvaru na Tankovou a automobilní základnu Mladeč, která i nadále zůstala v podřízenosti ÚTAZ Nitra. V nezměněné podobě útvar působil téměř 20 let. Teprve v souvislosti s organizačními změnami, realizovanými v souvislosti s předpokládaným zánikem čs. federace, došlo 31.10.1992 k jeho transformaci na Ústřední tankovou a automobilní základnu Mladeč (VÚ 2982). Od 1.1.1993 se útvar stal součástí Armády České republiky.

S dotazem na odprodej či pronájem nemovitostí se obraťte na info@army.cz, což je oficiální mail MO ČR. My jsme soukromý web.


1780. Můžete uvést podrobnější životopisné údaje o genpor. Václavu Horáčkovi, náčelníku Hlavní politické správy ČSLA z let 1969 až 1977? (odpovídá Pavel Minařík)

Václav Horáček prodělal vojenskou základní službu od října 1947 do září 1949. Po nástupu prezenční služby nejprve absolvoval Školu na důstojníky dělostřelectva v záloze v Holešově a od června 1948 sloužil u dělostřeleckého pluku 1 v Praze-Ruzyni. Příslušníkem politického aparátu se stal již po měsíci služby u útvaru, když byl ustanoven do funkce pomocníka osvětového důstojníka. Počátkem srpna odjel do Prahy na šestitýdenní kurz pro osvětové důstojníky v záloze. Po jeho absolvování se stal osvětovým důstojníkem dělostřeleckého pluku 1. Po ukončení presenční služby byl k 1.10.1949 přijat za vojáka z povolání v hodnosti poručíka a setrval ve stávajícím funkčním zařazení. V březnu 1950 následovalo přeložení do Milovic, kde krátce působil ve stejné funkci u Školy na důstojníky pěchoty v záloze. Koncem září téhož roku odešel do Hradce Králové, kde se stal instruktorem na nově vzniklém politickém oddělení 14. divize. V uvedené funkci setrval i po prosincovém přestěhování divizního velitelství do Olomouce. V dubnu 1952 následovalo přemístění do Rajhradu, kde převzal funkci náčelníka politického oddělení nově vytvořené 8. pěší (pevnostní) brigády. V novém působiště příliš dlouho nezůstal a již od srpna téhož roku byl zařazen jako zástupce náčelníka Vojenského politického oddělení v Pardubicích.

Od října 1953 do září 1955 studoval na Vojenské politické akademii K. Gottwalda v Praze. Po ukončení školy se stal náčelníkem politického oddělení 82. protiletadlové divize v Brně. Do hodnosti podplukovníka byl povýšen v srpnu 1958 a o měsíc později došlo k jeho přeložení do Prahy a zařazení na nově vytvářeném velitelství 1. armády coby zástupce náčelníka politické správy. V červenci 1960 následovalo uvolnění pro XIV. oddělení ÚV KSČ, na kterém působil jako instruktor. Počátkem května 1966 dosáhl hodnosti plukovníka. V polovině téhož měsíce nastoupil na přípravnou školu pro studium v zahraničí při VPA KG Praha. Koncem srpna odjel do Moskvy, kde studoval na Vojenské akademii GŠ ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Do ČSSR se vrátil v červenci 1968 a nejprve se ocitl v kádrové dispozici. Teprve v lednu 1969 následovalo jeho ustanovení do funkce náčelníka politické správy Západního vojenského okruhu (tj. reorganizované 1. armády) v Příbrami. V červenci 1969 byl převeden k ÚV KSČ jako zástupce vedoucího oddělení pro brannou a bezpečnostní politiku. Dnem 1.10.1969 ho prezident republiky jmenoval generálmajorem. Již v listopadu téhož roku nastoupil na MNO a stal se náčelníkem HPS ČSLA – zástupcem ministra národní obrany. K 1.5.1972 dosáhl hodnosti generálporučíka. Ministerstvo opustil koncem března 1977 a jeho novým působištěm se stal ÚV Svazarmu v Praze. Funkci předsedy ústředního výboru zastával až do sklonku března 1989, kdy odešel do výslužby.


1779. Mohli byste uvést historii a účel čet PVO, zvláště 1. čety PVO – VÚ 3001, u kterého jsem sloužil ve Slaném v letech 1963 – 1965? Tehdy pod velením npor. Králíčka a poté por. Krška Stanislava. Našimi nadřízenými důstojníky PVO na štábu 1. td byli v té době pplk. Blažek a majoři Kropáč a Kouřil. Ze sousední průzkumné dělostřelecké baterie nás také cvičil námi oblíbený velitel spojovací čety npor. Pešata. Je možné zjistit a uvést jejich vojenské kariéry? (odpovídá Pavel Minařík)

Čety PVO se jako samostatné útvary vytvořily k 1.9.1961 u všech motostřeleckých a tankových divizí vyčleněním ze složení stávající velitelské baterie protiletadlového dělostřeleckého pluku. Byly prostředkem náčelníka PVO divize k řízení činnosti protiletadlových jednotek, k čemuž byla uzpůsobena i jejich organizace. Do složení čet PVO náležel tzv. pojízdný operační sál a radiové družstvo. Tabulkově každá z nich čítala 26 osob, z toho jednoho vojáka z povolání. Do jejich vybavení náleželo především sedm speciálních automobilů (dva pojízdné operační sály na 3,5 t automobilech, jeden přijímací automobil RUK, tři radiostanice RM-31M na 1,5 t automobilech a jedna radiostanice RM-31A na 3/4 t automobilu), které doplňovaly dvě přenosné radiostanice R-109 a dva přijímače R-4. Počty osob a techniky u čet PVO vševojskových divizí na snížených a rámcových počtech byly nižší. Svoji činnost čety PVO ukončily 1.9.1966, kdy byly transformovány na tzv. hlásky PVO a zařazeny do složení spojovacích praporů vševojskových divizí.

O průběhu služby Vámi uvedených vojáků z povolání nemáme žádné informace.


1778. Prosím o informaci o historii VÚ 1620 v Bechyni po roce 1968, kde jsem sloužil v letech 1966 až 1968. Velitelem byl pplk. Oktábec, absolvent vojenské akademie v tehdejším SSSR, který se však spolu s ostatními náčelníky útvaru po 21. srpnu 1968 postavil v prvních dnech proti okupaci sovětskými vojsky a nespolupracoval s nimi. Protože jsem odešel do civilu asi v první polovině září (pouštěli nás po malých skupinách a já jsem šel hned v první den), zajímalo by mně, jak dopadl náš vojenský útvar a jeho velitel. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 1620 se v Bechyni vytvořil 1.9.1963 jako 4. armádní geodetický odřad a podléhal velitelství 4. armády. K 1.9.1965 byl v souvislosti s transformací 4. armády na Střední vojenský okruh reorganizován na 4. okruhový geodetický odřad. V létě 1969 se přestěhoval do Českých Budějovic a k 1.9.1969 se uskutečnila jeho přeměna na 4. armádní geodetický odřad, což souviselo se zpětnou transformací Středního vojenského okruhu na 4. armádu. Poslední reorganizace útvaru proběhla 1.9.1978, kdy se změnil na 4. armádní topografický odřad, při současné redislokaci do Písku. V uvedené posádce působil do 31.10.1992, kdy byl zrušen.

O Vámi uváděném veliteli útvaru nemáme žádné informace.


1777. Chtěl bych vědět něco více o VÚ 1550/3 Domašín. Jména velitelů, důstojníků, kdy útvar zanikl. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar byl zřízen koncem roku 1950 jako 12. sklad PHM Domašín (VÚ 3261) a podléhal velitelství 1. vojenského okruhu. K 1.11.1954 proběhla jeho reorganizace na 1. okruhový sklad PHM (VÚ 3261). Po zrušení velitelství 1. vojenského okruhu přešel do podřízenosti nově vytvořené 4. armády jako 4. armádní sklad PHM (VÚ 3261). Po transformaci nadřízeného velitelství na Střední vojenský okruh byl k 1.9.1965 reorganizován na 3. okruhový sklad PHM (VÚ 3261). V návaznosti na vznik velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře a vytváření tzv. frontového kompletu svazků, útvarů a zařízení zbraní a služeb přešel sklad PHM v Domašíně do složení 1.okruhové základny PHM jako jeho 3. pobočka (VÚ 1550/3). V nezměněné podobě působil následujících více než 20 let. Svoji činnost ukončil 31.10.1992, kdy byl zrušen.


1776. Mohli byste mi prosím poskytnout nějaké informace o VÚ 9957 Košice a kam se přestěhovala letecká technika? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 9957 vznikl 15.3.1951 jako 4. letecký školní pluk přejmenováním dosavadní Pilotní školy III v Prostějově a podléhal Leteckému učilišti, jehož velitelství se nacházelo ve stejné posádce. K 1.10.1954 byl přečíslován na 2. letecký školní pluk. V Prostějově působil do listopadu 1955, kdy se přesunul do Čáslavi. V listopadu 1957 následovala redislokace do Hradce Králové a v listopadu 1959 do Košic. Ve stejné době se Letecké učiliště přemístilo do Košic. Později prodělalo reorganizaci na Vyšší letecké učiliště (1.9.1963) a po svém zrušení bylo od 1.9.1973 nahrazeno Vysokou vojenskou leteckou školou, do jejíhož složení přešel i 2. letecký školní pluk. V nezměněné podobě útvar v nové posádce působil až do 31.10.1992, kdy byl reorganizován na 5. letecký školní pluk. Od 1.1.1993 se stal součástí Armády Slovenské republiky.


1775. Máte nějaké informace o průběhu vojenské služby genpor. Vincence? (odpovídá Pavel Minařík)

Josef Vincenc nastoupil do armády v září 1954, když se stal žákem Vojenské školy Jana Žižky v Moravské Třebové. Po třech letech následovala roční přípravná služba u 4. tankového pluku ve Šternberku a v říjnu 1958 se stal posluchačem Vojenského učiliště ve Vyškově. Po jeho ukončení byl v září 1960 přijat za vojáka z povolání v hodnosti poručíka a ustanoven velitelem čety u 8. motostřeleckého pluku, který v té době končil své stěhování z Brna do Mladé Boleslavi. V novém působišti se zdržel jen krátce a v polovině téhož měsíce následovalo přemístění k 6. školnímu tankovému praporu do Jihlavy, kde zastával stejnou funkci. Po šesti letech přešel jako velitel roty k 8. tankovému pluku dislokovanému v téže posádce. V říjnu 1969 se stal náčelníkem štábu praporu a v únoru 1970 velitelem praporu. Jihlavu opustil v červnu téhož roku, když byl povolán do přípravné školy pro studium v zahraničí při Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. Od září 1970 studoval na Vojenské akademii M. V. Frunzeho v Moskvě. Do vlasti se vrátil v červenci 1973 a po měsíční dovolené následovalo přemístěné k Východnímu vojenskému okruhu. V prosinci téhož roku převzal velení 10. tankového pluku v Martině a v jeho čele setrval necelé dva roky. V červenci 1975 byl opětovně povolán do přípravné školy pro studium v zahraničí při Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a poté znovu odjel do Moskvy, tentokrát jako posluchač Vojenské akademie Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Po návratu do ČSSR a nezbytné dovolené byl vyslán na stáž k 1. tankové divizi, jejíž velení převzal v listopadu 1977 coby plk. gšt., na kterého byl povýšen s měsíčním předstihem. V květnu 1981 ho prezident republiky jmenoval generálmajorem. Velení divize předal svému nástupci v říjnu téhož roku. Poté odjel do Příbrami, kde převzal funkci náčelníka oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 1. armády. Od září 1983 sloužil v Táboře, když byl ustanoven do funkce náčelníka operační správy – zástupce náčelníka štábu Západního vojenského okruhu. V říjnu 1985 následovalo přemístění do Prahy, kde převzal funkci náčelníka operační správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA. V květnu 1988 byl povýšen do hodnosti generálporučíka. Koncem prosince 1989 se stal 1. zástupcem náčelníka GŠ ČSLA, ovšem již v červenci 1990 následovalo ustanovení do funkce náčelníka Hlavní správy pozemního vojska – zástupce ministra národní obrany. Po necelém roku byl v červenu 1991 odvolán a přeložen do personální dispozice. Od září 1991 opětně působil na GŠ, když se stal zástupcem náčelníka Organizační a mobilizační správy. Koncem dubna 1993 odešel genpor. Vincenc do zálohy.


1774. V letech 1964-1966 jsem sloužil v Mladé u 13. spojovacího praporu (VÚ 9686 Mladá). Zajímala by mne historie tohoto útvaru a osudy po roce 1968, kdy posádka byla přenechána ruským vojskům. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 9686 byl zřízen koncem roku 1950 jako 3. spojovací prapor vyčleněním části osob a techniky ze spojovacího pluku 1 Turnov. Nacházel se v posádce Mladá a podléhal velitelství 3. tankové divize sídlící tamtéž. Rozkazem prezidenta republiky byl vzhledem k přeměně nadřízeného velitelství na 13. tankovou divizi dnem 9.5.1955 přečíslován na 13. spojovací prapor. V posádce Mladá útvar setrval až do října 1968, kdy se vzhledem k převzetí posádky Sovětskou armádou musel s celou divizí přestěhovat na jihozápadní Slovensko. Jeho novým posádkovým městem se staly Topolčany. Od 1.1.1993 tvořil součást Armády Slovenské republiky.


1773. V letech 1976-78 jsem sloužil u VÚ 6159 Kadaň. Velitelem byl pplk. Václav Ibl. Mohl byste mi prosím sdělit další osud tohoto VÚ i jeho velitele? I ostatní informace týkající se vojáků z povolání. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 6159 vznikl koncem roku 1950 jako 12. ženijní prapor. Základem pro jeho vytvoření se stala část osob a techniky od dosavadního ženijního praporu 5 „Žažkovského“ (zejména 15/5. rota), která se přemístila z Prahy do Kadaně. Prapor podléhal velitelství 12. pěší divize v Karlových Varech, tj. pozdější 20. motostřelecké divize. Součástí svazku zůstal i po jeho reorganizaci na 20. mechanizovanou divizi, pouze byl k 30.11.1991 přečíslován na 20. ženijní prapor. V posádce Kadaň působil až do 31.12.1993, kdy svoji činnost ukončil. Uvolněné místo v sestavě svazku zaujal dosavadní 1. ženijní prapor v Litoměřicích, který doposud náležel do složení 1. tankové divize. Od 1.1.1994 byl podřízen velitelství 20. mechanizované divize a přečíslován na 20. ženijní prapor.

O vojácích z povolání uvedeného útvaru nemáme žádné informace.


1772. V letech 1966-68 jsem sloužil u VÚ 5924 Plzeň. Můžete něco říci o historii tohoto útvaru, jsou-li známa jména velitelů a pod.? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 5924 se vytvořil na sklonku roku 1950 reorganizací dosavadního ženijního praporu 7 Plzeň. Nově vzniklý 11. ženijní prapor tvořil součást 11. pěší divize, tj. pozdější 19. motostřelecké divize. Společně s velitelstvím svazku byl dislokován v Plzni. V uvedené posádce působil až do svého zrušení 31.10.1991 a o měsíc později zaniklo i nadřízené divizní velitelství. Jména velitelů útvaru nemáme k dispozici.


1771. Zajímalo by mě, kolik vojáků z povolání a vojáků v základní vojenské službě zhruba sloužilo v roce 1975-1976 v ČSLA. (odpovídá Pavel Minařík)

V ČSLA v roce 1976 sloužilo 204 tisíc vojáků, z toho 48 tisíc vojáků z povolání a 14 tisíc posluchačů vojenských škol.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist