Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1816. - 1830.

Následující dotazy 1831. - 1845. Předešlé dotazy 1801. - 1815.

1830. Můžete mi sdělit, kde a ve kterém období sloužil plk. gen. štábu Josef Knaibl? Myslím, že sloužil také u jezdectva. (odpovídá Pavel Minařík)

Josef Knaibl se narodil 9.5.1901 v Seničce u Litovle. Po ukončení střední hospodářské školy v Chrudimi nastoupil v říjnu 1921 na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval v srpnu 1923. V hodnosti poručíka byl přidělen v jezdeckému pluku 2 „Sibiřskému“ do Olomouce, ale již v říjnu téhož roku odešel do aplikační školy při Jezdeckém učilišti v Hodoníně. Po jejím absolvování se v srpnu 1924 vrátil k pluku, u kterého sloužil následujících osm let. Většinu služby byl zařazen jako velitel čety, ale krátkodobě velel i 5. eskadroně (od prosince 1931 do června 1932) a 6. eskadroně (od března do května 1933). Kromě toho absolvoval řadu speciálních kurzů, např. plynové služby (1925 v Olomouci), kulometný (1926 v Prostějově) či pyrotechnický (1930 v Olomouci). Na nadporučíka byl povýšen 1.10.1928 a hodnosti kapitána dosáhl 1.10.1931. Do Vysoké školy válečné v Praze nastoupil v dubnu 1934 a nejprve prodělával stáže u různých útvarů čs. armády. Studium ukončil jako absolvent tzv. XVI. ročníku v červnu 1936. Krátkodobě se ocitl u štábu 5. divize v Českých Budějovicích, ale již v srpnu téhož roku nastoupil coby cvičitel jezdeckého výcviku na Vojenskou akademii v Hranicích. K 31.3.1937 se stal štábním kapitánem jezdectva. V září téhož roku následovalo přemístění do Bratislavy ke 3. jezdecké brigádě, reorganizované na 3. rychlou divizi. U brigády zastával povinnosti tzv. přiděleného důstojníka generálního štábu, zatímco na nově vzniklém divizním štábu se ujal funkce přednosty 2. (zpravodajského) oddělení, kterou vykonával i v době Mnichovské krize Po demobilizaci byl od prosince 1938 přidělen jako velitel 4. eskadrony k dragounskému pluku 11 „Krále Carola II. Rumunského“ sídlícímu v téže posádce. Na sklonku února 1939 ale Bratislavu opustil a nastoupil k dragounskému pluku 7 „T. G. Masaryka“ do Hodonína, u kterého nadále působil ve funkci velitele cyklistického oddílu.

Po rozbití Československa a zániku čs. armády byl v červnu 1939 přijat k Městskému úřadu do Chotěboře, u kterého jako vrchní tajemník řídil činnost úřadu. Krátce poté se zapojil do činnosti protinacistické odbojové organizace Obrana národa. Navázal spojení s obdobnými skupinami v Pardubicích, Kolíně či Havlíčkově Brodu a podle instrukcí gen. Vojty a gen. Homoly se snažil vytvořit organizační jádro pěšího praporu, který by se při vypuknutí povstání zapojil do bojů s okupačními jednotkami. Jako velitele rot a čet či důstojníky štábu praporu se mu podařilo získat zaměstnance místního gymnázia, měšťanské školy, spořitelny sokolovny, okresního soudu či bývalé příslušníky čs. armády. Pro připravované protiněmecké ozbrojené vystoupení odbojová organizace obstarávala zbraně, potraviny, výbušniny (z kamenolomu stavitele Kaftana) či zápalné předměty (vyrobené v místní továrně firmy Eckhardt). Počátkem srpna 1940 ho zatklo gestapo a vyšetřovalo v Havlíčkově Brodě, Jindřichově Hradci a Praze. V říjnu téhož roku následoval převoz do Drážďan a další věznění v Bautzenu a Görlitzu. V srpnu 1942 byl Lidovým soudem v Drážďanech, společně s ostatními zatčenými příslušníky chotěbořské odbojové skupiny, odsouzen k 9 letům káznice a ztrátě majetku. Poté se až do konce války nacházel ve věznicích ve Zwickau a Waldheimu. Na začátku dubna 1945 ho osvobodila americká armáda v durynském Untermassfeldu. Následně se přes Paříž a Londýn vrátil v polovině června do Československa.

Po příjezdu do vlasti nastoupil u 1. divize v Praze a zastával funkci přednosty 1. (operačního) oddělení štábu. Po dvou měsících divizní velitelství opustil a na další tři roky se stal vedoucím styčné skupiny MNO u Ministerstva zemědělství. Poslední říjnový den téhož roku byl se zpětnou platností k 1.8.1945 povýšen na majora pěchoty. V říjnu 1946 následovala úprava povýšení do majorské hodnosti na 28.10.1938 a současné povýšení na pplk. gšt. dnem 1.5.1942. Ministerstvo zemědělství i Prahu opustil v září 1948 a nastoupil k pěšímu pluku 9 „Karla Havlíčka Borovského“ do Chomutova, kde o měsíc později převzal funkci zástupce velitele pluku. V září 1949 byl přemístěn ke štábu III. sboru do Plzně, kde se ujal řízení 1. (operačního) oddělení. V listopadu 1951 následovalo přeložení ke Krajskému vojenskému velitelství do Prahy, u kterého setrval až do konce své činné služby. Z počátku se stal náčelníkem 1. a 5. oddělení, od dubna 1951 starším pomocníkem náčelníka 5. oddělení a nakonec od ledna 1953 pomocníkem náčelníka zmíněného oddělení. Pplk. gšt. Josef Knaibl odešel do výslužby koncem dubna 1954.

Za protinacistickou odbojovou činnost byl v dubnu 1946 vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Čs. medailí Za chrabrost a Čs. medailí Za zásluhy II. stupně.


1829. Slyšel jsem, že na návštěvu čs. armády přijel před válkou i americký generál MacArthur. Víte o tom něco? (odpovídá Pavel Šrámek)

Generál Douglas MacArthur navštívil Československo během cesty po střední Evropě v září 1932. Do Prahy přijel 12. září, kdy vykonal oficiální návštěvy a položil věnec na hrob Neznámého vojína. Další den navštívil některé vojenské útvary, 14. září si prohlédl letiště ve Kbelích a poté odcestoval.


1828. Dávám dohromady rodinnou historii a na hřbitově v Jetřichovicích okres Děčín je hrob: Dr. Josef Kny, k. k. Regimentsartzt beim 29.L.I.Regiment, er starb während seinem Urlaub in Ditteersbach am 16. Febr. 1878 in seinem 35. Lebensjahr. Při hledání jsem ale narazil na údaj, že: k. k. Landwehr Infanterie Regiment Nr. 29 - 42. Landwehr Infanteriebrigade – 21. Landwehr Infanterie Truppendivision – XVII. Armeekorps, errichtet 1899. Ale dle hrobu člen této jednotky zemřel již v roce 1878. Jedná se tedy o jinou jednotku? (odpovídá Pavel Šrámek)

Označení 29.L.I.Regiment na hřbitově neznamená zřejmě „Landwehr Infanterie Regiment“, ale „Linien Infanterie Regiment“. Zeměbranecké pěší pluky se totiž začaly vytvářet až od roku 1889, do té doby existovaly jen samostatné zeměbranecké prapory. Zeměbranecký pěší pluk č. 29 pak skutečně vznikl v roce 1899, jak uvádíte.

Označení „Linien Infanterie Regiment“ se používalo do roku 1872 pro běžné pěší pluky, od té doby se používal už jen název „Infanterie Regiment“. Lze ale předpokládat, že původní název se ještě nějaký čas udržel. Váš předek tedy s největší pravděpodobností sloužil u 29. pěšího pluku společné armády.


1827. Hledám informace o balkánské cestě uprchlíků z ČSR po roce 1939 do zahraniční čsl. armády. (odpovídá Pavel Šrámek)

Tzv. balkánská cesta vedla z Protektorátu Čechy a Morava přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, konkrétně Bělehradu, odtud pak přes Cařihrad na Střední východ. Podrobnosti lze nalézt třeba ve vzpomínkách Jana Zemka, který jako odbojář s útěky touto cestou pomáhal (viz sborník Morava v boji proti fašismu I., Brno 1987, s. 86-128), nebo ve vzpomínkách vojáků, kteří balkánskou cestou odešli do zahraniční armády (např. Karel Klapálek, Ozvěny bojů, Praha 1966 nebo Tomáš Sedláček, Vydržet, Praha 2008).


1826. Ve které knize je zpracovaný popis plánů útoku na Československo? Všude jsou jen takové obecné náznaky, ale který dostupný pramen je nejpodrobnější? (odpovídá Pavel Šrámek)

Asi nejvíce informací lze nalézt v dokumentech předložených v roce 1946 při Norimberském procesu, i když jde do značné míry o účelový výběr. Doporučujeme však vycházet z originálního, tj. německého znění, protože dostupné české překlady (kniha "Československo a norimberský proces" vydaná v Praze roku 1946) nejsou vždy přesné. Například rozkaz k přípravě útoku z 28. 9. 1938 podle českého překladu hovoří o zahájení útoku 30. 9. 1938, zatímco v originálním textu se píše, že útok proběhne od 30. 9. 1938.

Z českých publikací vydaných v nedávné době obsahuje zajímavé informace o přípravách německého útoku práce Karla Straky "Vojáci, politici, diplomaté" vydaná v Praze 2008. Nejpodrobněji pak popisuje německé přípravy asi práce Václava Kurala a Františka Vaška "Hitlerova odložená válka za zničení ČSR" vydaná také v roce 2008. Její hodnotu však trochu snižuje fakt, že autoři vycházeli i z prací Miloslava Johna.

Ze zahraničních prací lze doporučit starší, ale stále použitelnou práci Mariana Zgórniaka "Europa w przededniu wojny", která vyšla v Krakově roku 1993.


1825. Mám dotaz ohledně německých zajatců v případě vypuknutí válečného stavu v r. 1938-39. Zda existoval(y) nějaké sběrné tábory (popř. předem vytipované lokality), pokyny jak s nimi nakládat, počty strážných velikost stravy apod. Nebo by se toto řešilo následně až dle situace? Existovali nějaké směrnice o zajatcích i po 2. sv. válce v ČSA a ČSLA? (odpovídá Pavel Šrámek)

V roce 1938 měla každá ze čtyř armád ve své organizaci shromaždiště zajatců (č. 71 až 74). Tato se po vyhlášení mobilizace skutečně vytvořila, ale vzhledem k jejímu předčasnému ukončení po Mnichovu zůstala ve svých mobilizačních stanicích a neodjela na místa určení. Podle hlášení brig. gen. Fabiana (přednosty etapní služby I. armády) v anketě „Armáda 1938“ mělo shromaždiště zajatců 71 působit v Bystřici nad Pernštejnem, ale nebylo aktivováno. Kromě toho existoval zajatecký tábor 1 v Německém Brodě, ale nevíme, v jakém byl vztahu ke shromaždišti zajatců 71 (zda např. shromaždišti nepodléhalo více zajateckých táborů). V září 1938 dále neplánovaně vznikly tzv. internační tábory určené pro protistátně orientované československé příslušníky, hlavně sudetské Němce. Tyto tábory, z nichž jeden byl ve Štěpánově u Olomouce, však patřily pod ministerstvo vnitra, nikoliv armádu.

Jiné informace bohužel nemáme k dispozici.


1824. Žiadame vás o radu, neviete nam poradit ako by sme sa dopátrali k dokumentom, mapam, alebo informáciam o delostreleckých postaveniach z prvej svetovej vojny v okolí Bratislavy? (odpovídá Pavel Šrámek)

Jedná se o dělostřelecká postavení určená o obraně bratislavského předmostí vybudovaná v letech 1914 až 1915. Stručné údaje o nich naleznete v článku o opevnění Bratislavy za 1. světové války, který vyšel v časopise Vojenské rozhledy, 1935, č. 7-8, na stranách 1017 až 1021.

Další zajímavé informace lze nalézt na webu http://pevnosti.sk/foto12.htm a zkuste se také obrátit na Vojenský historický ústav Bratislava (www.vhu.sk).


1823. Objevil jsem sadu negativů z května 1937, na kterých je „předání praporu leteckému pluku“ na Staroměstském náměstí v Praze. Více popiska neuvádí. Můžete mi prosím říci, o jaký pluk se jednalo, přesné datum, případně další podrobnosti? (odpovídá Pavel Šrámek)

Mělo by se jednat o Letecký pluk 1 „T. G. Masaryka“, který vznikl v roce 1920 a sídlil až do ledna 1938, kdy se přemístil do Hradce Králové, v Praze. Podle údajů v „Encyklopedii branné moci Republiky československé 1920-1938“ (Praha 2006) tomuto pluku udělila 30. května 1937 Masarykova letecká liga prapor se stuhami. Velitelem pluku v té době byl plukovník letectva Robert Ellner. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti, doporučujeme obrátit se na Vojenský ústřední archiv Praha, kde jsou uloženy materiály Leteckého pluku 1, mimo jiné i rozkazy nebo kronika.


1822. Zabývám se plukovníkem Vítězslavem Rosíkem. V jednom Vašem textu jsem našla, že citujete jeho vzpomínky, proto se na Vás obracím. Byl byste, prosím, tak laskav a poradil mi, kde bych našla nějaké úplné biografické informace o plukovníku Rosíkovi? Kdy emigroval, kde v Německu žil, co tam dělal. (odpovídá Pavel Šrámek)

Musíme vás bohužel zklamat, ony „vzpomínky“ jsou jen hlášení podplukovníka Rosíka o cestě do Moskvy v září 1938, které sepsal v červenci 1941, kdy působil v naší zahraniční armádě ve Velké Británii. Nejedná se tedy o klasické vzpomínky, které jste asi měla na mysli.

Pokud jde o biografické informace o podplukovníku Rosíkovi, jeho vojenský osobní spis (tzv. kvalifikační listina), který zachycuje průběh jeho vojenské služby cca do roku 1948, je uložen ve Vojenském ústředním archivu v Praze, Sokolovská 136, Praha 8 (www.vuapraha.cz), kde ho lze po předchozím objednání prostudovat. Vám se ale zřejmě jedná hlavně o období po Únoru 1948, kdy emigroval. Tady vím jen to, že údajně vstoupil do řad britského letectva, což by nasvědčovalo tomu, že žil ve Velké Británii. Doporučujeme vám následující:

1) Jožka Pejskar vydal několikadílnou knihu „Poslední pocta“, přičemž v jednom díle jsou biografie významných exilových osobností, mimo jiné i vojáků. Zkuste se do ní podívat, třeba tam bude i plukovník Rosík.

2) Ve Vojenském historickém archivu v Praze (www.vhu.cz) pracuje PhDr. Jiří Rajlich, který je naším největším znalcem čs. letců ve Velké Británii. Vzhledem k tomu, že Rosík byl za 2. světové války v čs. letectvu, určitě o něm bude něco vědět, třeba i o jeho osudech v emigraci.


1821. Prosím o pomoc při pátrání o minulosti mých předků. Jedná se mi o zmapování jejich účasti v první světové válce na italské frontě. Můj děda a jeho bratr (oba rodáci z Prusinovic) narukovali na italskou frontu. Děda se vrátil jako legionář, jeho bratr padl. Je možné, že oba byli nasazeni na sočské frontě. Pokud se Vám podaří mi někoho doporučit, kdo se v této oblasti dobře orientuje, budu Vám moc vděčný. (odpovídá Pavel Šrámek)

Podrobnosti o účasti vašich předků v 1. světové válce byste mohl zjistit následujícím způsobem:

Pokud jde o vašeho dědečka legionáře, základní informace o něm naleznete v databázi legionářů na webu Vojenského ústředního archivu Praha (www.vuapraha.cz , část Databáze VHA). Pro další podrobnosti doporučujeme obrátit se přímo na Vojenský ústřední archiv Praha, kde by měl být uložen tzv. legionářský spis obsahující údaje o jeho legionářském působení. Případně můžete zkusit i Státní okresní archiv Kroměříž, kde jsou uloženy materiály obce Prusinovice.

Pokud jde o bratra vašeho dědečka, který v 1. světové válce padl (předpokládáme, že jako voják rakousko-uherské armády), opět doporučujeme obrátit se na Vojenský ústřední archiv Praha, kde je uložena (byť neúplná) kartotéka padlých v 1. světové válce. Dále zkuste obrátit se na obec Prusinovice, zda mají pomník padlých z 1. světové války, kde by mělo být jméno bratra vašeho dědečka uvedeno (nebo tam můžete sám zajet). Případně můžete i v tomto případě zkusit Státní okresní archiv Kroměříž, kde jsou uloženy materiály obce Prusinovice.

1820. Je možno zjistit bojové nasazení jednotlivých rot 32. střeleckého pluku italských legií? Konkrétně by mě zajímala 8. kulometná rota. (odpovídá Pavel Šrámek)

32. střelecký pluk čs. legií vznikl 22. 4. 1918 jako 2. střelecký pluk a 3. 6. 1918 byl přečíslován na 32. střelecký pluk. Zúčastnil se bojů na Doss’Alto, kde 21. 9. 1918 zahájila rakousko-uherská armáda útok. Protože písemnosti 32. střeleckého pluku z let 1918 až 1920 jsou uloženy ve Vojenském ústředním archivu Praha, hledané podrobnosti byste měl nalézt tam. Případně se můžete podívat ještě do knihy „V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918“, která vyšla v Praze 1927.

1819. Nemáte přehled o rozložení jednotek 12. divize (Hulín) po 8.10.1938? Kde měla rozmístěny pěší pluky? (odpovídá Pavel Šrámek)

Na základě rozkazu 2. armády z 6. října 1938 se 12. divize přesunula do prostoru Hulín – Holešov – Otrokovice – Zlín, její velitelství bylo od 8. října v Hulíně. Zůstala zde s největší pravděpodobností až do 23. října 1938, kdy dostala rozkaz k přesunu na Slovensko. Bohužel přesnou dislokaci divize neznáme, víme jen, že pěší pluk 95 byl v Tlumačově.

1818. Lze zjistit, kteří čs. generálové předválečné armády dostali po roce 1990 in memoriam Řád Bílého lva? (odpovídá Pavel Šrámek)

Ze seznamu uvedeného na webových stránkách Pražského hradu www.hrad.cz vyplývá, že to byli následující generálové:
- brigádní generál Antonín Mikuláš Číla, vojenská skupina, II. třída (1998),
- armádní generál Ing. Alois Eliáš, vojenská skupina, I. třída (1996),
- armádní generál Antonín Hasal, vojenská skupina, II. třída (1995),
- armádní generál Bedřich Homola, vojenská skupina, II. třída (1998),
- divizní generál Bedřich Neumann, vojenská skupina, III. třída (1997),
- divizní generál František Slunečko, vojenská skupina, III. třída (1998),
- armádní generál Sergej Vojcechovský, vojenská skupina, III. třída (1997).

V letech 1990 až 1992, kdy se Řád Bílého lva uděloval jen cizincům, byli vyznamenáni Řádem M. R. Štefánika následující generálové:
- armádní generál Josef Bílý, II. třída (1992),
- brigádní generál Ing. Otakar Husák, II. třída (1992),
- armádní generál Sergěj Ingr, III. třída (1991),
- armádní generál RNDr. Karel Janoušek, II. třída (1992),
- armádní generál Karel Kutlvašr, II. třída (1992),
- armádní generál Ing. Vojtěch B. Luža, II. třída (1992),
- armádní generál Rudolf Viest, III. třída (1991).

1817. Nemáte, prosím, více informací o panu Josefu Fetkovi, který se narodil v roce 1897 v Českém Bohdíkově a byl plukovníkem generálního štábu čs. armády v roce 1938? Dostal prý řadu vyznamenání, ale nevím jakých. Podílel se prý i na protifašistickém odboji a Pražském povstání, ale nevím jak. (odpovídá Pavel Šrámek)

Josef Fetka se narodil 22. července 1897 v Českém Bohdíkově, okres Šumperk. V letech 1908 až 1915 vychodil vyšší reálku v Litovli a po maturitě v říjnu 1915 byl odveden do armády. Vojenskou službu nastoupil u pěšího pluku 93 v Opavě. V květnu 1916 se dostal na frontu a již v červenci 1916 padl do zajetí. V březnu 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, v říjnu téhož roku byl odeslán k československým legiím do Francie. Ve Francii působil nejprve jako instruktor nováčků, později jako zástupce velitele čety u 21. pěšího pluku. Počátkem roku 1919 se vrátil do Československa. Ve funkci velitele čety a roty se zúčastnil bojových akcí na Těšínsku a Slovensku a dosáhl hodnosti nadporučíka pěchoty. V letech 1919 až 1920 absolvoval vojenskou školu v Saint Cyru ve Francii. Po návratu z Francie byl přemístěn k Vojenské akademii v Hranicích, kde působil jako instruktor pěchoty. V roce 1921 a 1922 sloužil u horského praporu 4 v Liptovském Sv. Mikuláši a u pěšího pluku 13 v Šumperku. V červnu 1923 byl přijat na Válečnou školu v Praze, kterou úspěšně ukončil v roce 1925. V hodnosti kapitána generálního štábu pak nastoupil ke 3. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství Bratislava, kde zastával funkci přiděleného důstojníka a později zástupce přednosty oddělení. Od srpna 1927 přednášel taktiku pěchoty na Válečné škole. V prosinci 1928 byl povýšen na majora generálního štábu a v září 1931 povolán na Hlavní štáb československé branné moci do funkce přednosty operační skupiny 3. oddělení. Výrazně zlepšil práci operační skupiny a vypracoval návrh zásadní reorganizace československé armády, který byl během 30. let uskutečňován. V roce 1936 byl jmenován velitelem hraničářského praporu 9 v Rimavské Sobotě. V červenci 1937 dosáhl hodnosti plukovníka generálního štábu a v září téhož roku se vrátil na Hlavní štáb, kde byl ustanoven zástupcem přednosty 3. oddělení. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 se stal zástupcem přednosty 3. oddělení štábu Hlavního velitelství mobilizované armády. Po okupaci českých zemí pracoval v archivu ministerstva vnitra a v roce 1942 odešel do výslužby. Aktivně se zúčastnil Pražského povstání v květnu 1945, v němž velel úseku ve Vokovicích. V červnu 1945 nastoupil k Vojenskému historickému ústavu jako přednosta vojensko-historického oddělení. Na přelomu května a června 1948 byl zproštěn činné služby a dán na dovolenou s čekaným, dnem 1. října 1948 byl přeložen do výslužby. V roce 1950 mu byla odňata hodnost a byl degradován na vojína. Po nuceném vystěhování do Rudy nad Moravou se soukromě zabýval historií československé armády v letech 1918 až 1939 a stal se jejím výborným znalcem. Publikoval řadu kvalitních studií v regionálních historických sbornících a připravil několik dalších rukopisů. Jeho hlavní práce „Československá armáda první republiky“ však nemohla z politických důvodů vyjít. Zemřel 1. června 1975 v Rudě nad Moravou.

Seznam vyznamenání bohužel nemáme, je ho ale možné zjistit z vojenského osobního spisu (tzv. kvalifikační listina) Josefa Fetky, který je uložen ve Vojenském ústředním archivu Praha (www.vuapraha.cz).

1816. Našel jsem na půdě nějaké vojenské foto. Je možné z toho vyčíst, co se tam dělo, popřípadě existuje nějaký seznam vojáků, kteří tam byli? (odpovídá Pavel Minařík)

Podle datace na první fotografii (21.6.1920 Kanada a 28.6.1920 Anglie) je pravděpodobné, že jde o příslušníky čs. legií v Rusku, kteří byli přepravování v rámci 26. transportu. Jednalo se o 2945 osob, z toho 2853 legionářů – příslušníků 7. střeleckého pluku, 1. úderného praporu a 1. jezdecké dělostřelecké baterie. Z Vladivostoku odpluli 23.5.1920 na britské lodi IXON pod velením plk. Vuchtrleho. Po překonání Tichého oceánu přistáli v kanadském Vancouveru a vlakem se dostali na východní pobřeží. V Quebecu se transport rozdělil a pokračoval na lodích BELGIC a CZARITZA přes Atlantik do Evropy. Do přístavu Cuxhaven připlul 17.7. (CZARITZA) a 26.7.1920 (BELGIC). Odtud vlakem pokračoval do Československa. Příslušníci 1. úderného praporu a 1. jezdecké dělostřelecké baterie dorazili do vlasti 23.7.1920, zatímco 7. střelecký pluk přijel 29.7.1920. Jejich novými působišti se staly Turnov, České Budějovice a Nitra.

Na druhé fotografii je vodítkem poznámka, že se jedná o obsluhu 2. těžké baterie (bez uvedení příslušnosti ke konkrétnímu dělostřeleckému oddílu), vyfotografovanou 29.12.1919 v Kansku Jenisejském společně s příslušníky kulometné roty a telefonisty. V rámci čs. legií v Rusku existovaly tři těžké dělostřelecké oddíly: 1. tdo – vznikl 24.10.1918, podporoval jednotky 1. čs. střelecké divize při ochraně magistrály u Irkutska a z Vladivostoku odjel 23.4.1920; 2. tdo – vznikl 15.9.1918, podporoval jednotky 2. čs. střelecké divize při ochraně magistrály a z Vladivostoku odjel 27.4.1920; 3. tdo – vznikl 19.5.1919, působil s 3. čs. střeleckou divizí v Krasnojarsku a z Vladivostoku odjel 8.6.1920. V tomto případě se můžete zkusit dotázat Vojenského ústředního archivu Praha, který ze tří těžkých dělostřeleckých oddílů čs. legií v Rusku v uvedené lokalitě a dané době působil.

Pokud znáte jméno legionáře, je možné si základní údaje o jeho vojenské službě vyhledat v databázích Vojenského ústředního archivu na webových stránkách www.vuapraha.cz.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist