Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1876. - 1890.

Následující dotazy 1891. - 1905. Předešlé dotazy 1861. - 1875.

1890. Můžete uvést stručný přehled vývoje samostatných útvarů zabývajících se řízením letového provozu v čs. armádě a jimi používaná krycí čísla? (odpovídá Pavel Minařík)


1889. Můj otec sloužil v letech 1950-1954 u vojenského útvaru 4413 asi v Mladé Boleslavi či v Mimoni. Chtěl bych se něco dozvědět o tomto útvaru a kde vlastně působil. Podle otcova vyprávění, bohužel je už po smrti, působil na obou místech a na letišti v Hradčanech. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 4413 se vytvořil 1.1.1953 jako 15. automobilní rota sídlící v Mladé Boleslavi. Útvar podléhal velitelství Dělostřelecké divize, která byla 9.5.1955 očíslována na 5. dělostřeleckou divizi. V září 1960 se rota i s divizním velitelstvím přestěhovala do Nového Města nad Metují. Svoji činnost ukončila 1.5.1963 v souvislosti ze zrušením 5. dělostřelecké divize.


1888. V rokoch 1976-1977 som slúžil vo VÚ 4629 (10. letecké sklady Pha-Ruzyně). Aký osud stihol tento útvar po roku 1977? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 4629 vznikl 1.9.1969 jako 10. armádní sklad leteckého technického materiálu. Nacházel se v posádce Praze-Ruzyni a podléhal velitelství 10. letecké armády. V říjnu 1983 byl redislokován do posádky Rakovník. K 1.10.1990 prodělal reorganizaci na 10. sklad leteckého technického materiálu, což souviselo s transformací nadřízeného velitelství 10. letecké armády na velitelství 1. smíšeného leteckého sboru. K ukončení činnosti útvaru došlo 31.10.1992.


1887. Můžete uvést, jak se vyvíjelo označování materiálu do jednotlivých tříd (materiálových skupin) v čs. armádě? (odpovídá Pavel Minařík)

Materiálové třídy byly v čs. armádě zavedeny na počátku 50. let. Postupně docházelo k dílčím změnám v jejich složení podle toho, jak se vyvíjela organizace armády či pojmenování jednotlivých druhů vojsk. Např. zanikl materiál výsadkového vojska (přesunul se mezi letecký), materiál chemické ochrany se změnil na chemický a vznikly samostatné třídy pro PVOS, vojsko PVO, raketové vojsko pozemního vojska či civilní obranu.


1886. Prosím o informace o vojenské nemocnici Terezín-Kréta, VÚ 1123, případně historii areálu Kréta. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 1123 vznikl 1.6.1954 jako 5. zdravotnický prapor. V době svého zformování se nacházel v Lounech a podléhal 5. mechanizované divizi (přečíslované 9.5.1955 na 1.). V souvislosti s reorganizací divize na tankovou byl v srpnu 1958 přemístěn do Terezína. Zde setrval bez větších změn až do počátku 90. let minulého století. Dnem 30.11.1991 byl přečíslována na 1. zdravotnický prapor. Koncem října následujícího roku proběhla jeho transformace na 1. sklad zdravotnického materiálu. VÚ 1123 svoji činnost ukončil 1.7.1994.

K uvedenému areálu „Kréta“ bohužel nemáme žádné informace.


1885. Chtěl bych si ověřit číslo VÚ 4. spoj. praporu SNP v Sušici, který patřil pod sušickou MSD. Na internetu jsem někde našel číslo VÚ 8186, ale z dřívější doby mám zafixováno číslo VÚ 8145. Sloužil jsem tam v letech 1957 - 1959. (odpovídá Pavel Minařík)

Obě krycí čísla skutečně náležela 4. spojovacímu praporu sídlícímu v Sušici. Od svého vzniku v roce 1950 používal VÚ 8145 a v roce 1961 došlo k jeho změně na VÚ 8186. 4. spojovací prapor ale nebyl nositelem čestného názvu „Slovenského národního povstání“. Ten příslušel 2. motostřelecké divizi a jejímu předchůdci (2. brigádě v Banské Bystrici) ho propůjčil prezident Beneš již 3.3.1948. Naproti tomu 4. spojovacímu praporu patřilo od 9.5.1955 čestné pojmenování „Zvolenský“.


1884. Historie VÚ 3120 Olomouc, prosím, kde bych se mohl dozvědět více informací? (odpovídá Pavel Minařík)

331. vrtulníkový roj (VÚ 3120) se zformoval v srpnu 1964 u 12. vrtulníkového pluku v Olomouci. Byl předurčen k zabezpečení činnosti 331. těžké dělostřelecké brigády, do jejíž podřízenosti přešel 1.9.1964. Roj se skládal z velitelství, provozní skupiny, družstva RTZ a týlového družstva. Leteckou techniku reprezentovaly vrtulníky Mi-1 a Mi-4, které byly v jeho vybavení zastoupeny po dvou kusech. V říjnu 1968 se útvar vzhledem k předání olomouckého letiště sovětské armádě přemístil do nového působiště v Prostějově. Zde zanikl k 31.8.1974. Ve velení roje se vystřídali kpt./mjr. Zdeněk Kreisel a mjr. Jaroslav Přehnal.


1883. V letech 1953/55 jsem sloužil u 2. motostřelecké divize v Sušici, které velel plk. později generál Karel Valenta. Prosím o sdělení jeho další vojenské kariéry. (odpovídá Pavel Minařík)

Karel Valenta se narodil 18.2.1905 v obci Poborovice, okr. Klatovy. Po ukončení střední hospodářské školy v Klatovech v roce 1922 nemohl nalézt zaměstnání a tak se o rok později rozhodl stát vojákem z povolání. V letech 1923 až 1925 studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Poté ještě absolvoval roční aplikační školu při Učilišti pro pěchotu v Milovicích. V letech 1926 až 1933 sloužil jako velitel čety u domažlického hraničářského praporu 6 „Sibiřských úderníků“. Následující dva roky byl zařazen na funkci pobočníka velitele náhradní roty. Od roku 1935 až do rozpuštění čs. armády velel technické rotě pěšího pluku 40 ve Valašském Meziříčí. V letech 2. světové války pracoval jako hospodářsko-technický úředník (nejprve u Okresního úřadu Rokycany, v letech 1942 až 1943 u Okresního úřadu Plzeň-venkov a nakonec u Okresního úřadu Kralovice).

Po osvobození Československa zastával funkci náčelníka štábu asistenčního praporu v Rokycanech, přemístěného po krátké době do Města Teplá. Od července 1945 do března 1946 působil jako velitel technické roty u pěšího pluku 18 v Plzni. Poté vykonával funkci náčelníka štábu uvedeného pluku, který se na podzim 1949 přesunul do Stříbra. V říjnu téhož roku se stal podplukovníkem. V červnu 1950 převzal velení pěšího pluku 23 „Pavla Orságha Hviezdoslava“ v Nýrsku. Počátkem září 1951 byl přeložen do Sušice a ustanoven do funkce zástupce velitele 2. pěší divize. K 1.2.1952 dosáhl hodnosti plukovníka. V červnu 1952 se stal velitelem zmíněné divize. Dnem 1.4.1954 ho prezident republiky povýšil do hodnosti generálmajora. Sušici opustil na sklonku září 1955, když byl odeslán do Prahy a na velitelství 1. vojenského okruhu zařazen jako náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele okruhu pro bojovou přípravu. O rok později došlo k přejmenování jím zastávané funkce na pomocníka velitele 1. vojenského okruhu pro bojovou přípravu – náčelníka správy bojové přípravy. Do zálohy byl generálmajor Valenta přeložen 28.2.1959 a zemřel 8.3.1980 v Praze.


1882. Sloužil jsem v Luštěnicích u 1. výsadkového výcvikového střediska v době, kdy mu velel mjr. Vilém Jiroušek. Po jeho odchodu středisku až do jeho zrušení velel pplk. Ladislav Doležel. Jaká byla další vojenská kariéra pplk. Doležela po zrušení střediska. (odpovídá Pavel Minařík)

Podplukovník Doležal (nikoliv Doležel) byl v září 1964 přeložen k velitelství VVP Mimoň, kde měl na starosti organizační a mobilizační záležitosti. V listopadu 1968 následovalo přemístění na štáb 1. tankové divize do Slaného a pověření výkonem mobilizační agendy. O rok později se krátce ocitl v kádrové dispozici velitele divize, ale již v prosinci 1969 nastoupil na Organizační a mobilizační správu GŠ ČSLA. Zde působil na mobilizačním oddělení jako důstojník zodpovídající za doplňování osobami. V květnu 1980 byl povýšen na plukovníka. Do zálohy odešel na sklonku roku 1984.


1881. Když se podívám na strukturu ČSLA např. na stránkách www.valka.cz, tak mi z toho vyplývá, že prakticky všechny jednotky ČSLA byly podřízeny přímo MNO, nikoli Generálnímu štábu. Generální štáb měl v podřízenosti jen jednotky viz http://forum.valka.cz/viewtopic.php/title/Generalni-stab-Ceskoslovenske-lidove-armady-1954-1990/t/123491 zatímco MNO mělo pod sebou mj. Západní i Východní okruh, tj. všechny bojové jednotky. Pokud tomu tak bylo, jaký to mělo důvod? Proč byl GŠ jen jakýmsi "apendixem"? (odpovídá Pavel Minařík)

Generální štáb čs. armády nebyl určen k bezprostřednímu velení vojskům, ale k řízení jejich přípravy na ozbrojený konflikt. Nikoliv bezdůvodně se GŠ obecně přezdívá „mozek“ či „srdce“ armády. Vojskům velel ministr národní obrany – profesionální voják – prostřednictvím velitelů oblastí, okruhů či armád. Úkolem GŠ bylo především řídit výstavbu armády (organizační a materiální), připravovat plány pro vedení bojových operací a sledovat přípravy pravděpodobného nepřítele na válku. Tomu odpovídalo i složení GŠ, který musel mít organizační součásti zabezpečující plnění uvedených úkolů.

Tzv. podřízené jednotky, které jsou u GŠ napsány na Vámi uvedené webové adrese, jimi ve skutečnosti vůbec nejsou a jedná se o výše zmiňované organizační součásti GŠ. Výčet je ovšem neúplný a značná část jich chybí. I když se složení GŠ průběžně měnilo, již na první pohled je zřejmé, že chybí především složka GŠ zabývající se organizační výstavbou armády (viz http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/personalie/1.htm). Kromě toho zde absentují organizační součásti GŠ, které se věnovaly vyzbrojování armády, topografické přípravě na vedení bojů (bez map čs. armáda sice v letech 1918-19 obsazovala Slovensko, ale bez nich se bojuje jen velmi obtížně), ochraně utajovaných skutečnosti či odrážející vědeckotechnický pokrok ve vojenství. Skutečné podřízené útvary najdete po kliknutí na heslo „Zpravodajská zpráva“. U ostatních „podřízených jednotek“ (operační správa či správa spojovacího vojska), tj. organizačních součástí GŠ, již ale uvedeny nejsou.

Pro informaci níže uvádíme složení generálního (hlavního) štábu čs. armády a výčet jemu přímo podřízených útvarů.


1880. Chcem sa len opýtať, čo znamená, keď je nejaký prápor rámcový, napr. 2. prápor (rámcový)? Ďakujem (odpovídá Pavel Minařík)

Rámcové jednotky, útvary a svazky měly za úkol provádět výcvik záloh a údržbu techniky, přičemž na předepsané počty se doplňovaly během cvičení nebo v případě mobilizace. Mírové počty vojáků stačily pouze k tomu, aby zabezpečovaly výkon dozorčí, případně strážní služby, a technické ošetřování uložené (v míru neprovozované) techniky.

Konkrétní podoba rámcování byla různá a vyskytovalo se značné množství variant. Např. u tankového pluku na plných počtech mohla být u jednoho z praporů rámcová rota pro výcvik záloh. Motostřelecký pluk na snížených počtech měl obvykle personálně naplněn zejména tankový prapor a jeden z motostřeleckých praporů, zatímco zbývající dva byly rámcové. Zachován byl pouze nejnutnější velitelský sbor a nezbytný počet řidičů bojových vozidel. Existovaly i rámcové tankové či motostřelecké divize, které bez doplnění osobami a technikou nebyly jako celek v podstatě vůbec bojeschopné. V jejich případě se kladl důraz na naplněnost útvarů zabezpečujících velení (spojovací prapor), údržbu techniky (prapor oprav techniky) a v 80. letech i těch, které disponovaly prostředky jaderného napadení (oddíl vojskových raket). U takovéto divize se zpravidla jeden vševojskový pluk (obvykle tankový) nacházel na snížených počtech. Rámcovány byly i útvary a svazky ostatních druhů vojsk. Jako příklad je možné uvést automobilní brigády či brigády materiálního zabezpečení, které v míru obvykle tvořilo jen několik desítek osob a teprve po přechodu na válečné počty by byly doplněny personálem a technikou ČSAD. Většina jejich praporů by se rozrostla téměř stonásobně.


1879. Prosím laskavě dle možností o sdělení dislokace útvarů 14. tankové divize Čs. Krasnoarmějců Olomouc, počty vojáků a občanských zaměstnanců, včetně počtu zbraní dle druhu k 1.1.1963. (odpovídá Pavel Minařík)

Dislokace a počty útvarů 14. tankové divize byly od 1.9.1962 následující:

Útvar Posádka Počet vojáků
velitelství 14. tankové divize Olomouc *)
14. průzkumná rota Přáslavice 80
87. motostřelecký pluk Opava 360
4. tankový pluk Přáslavice 750
52. tankový pluk Krnov 410
60. tankový pluk Šumperk 470
33. dělostřelecký oddíl Frenštát p. R. 270
14. průzkumná dělostřelecká baterie Olomouc *)
14. protiletadlový oddíl Hlučín 140
14. četa PVO Olomouc *)
14. ženijní prapor Olomouc *)
14. spojovací prapor Olomouc *)
14. rota chemické ochrany Olomouc *)
14. automobilní prapor Olomouc *)
14. zdravotnický prapor Olomouc *)
14. technické opravny Olomouc *)
14. divizní dělostřelecká dílna Olomouc *)
Celkem - 3310

*) Nezjištěno.

K počátku ledna následujícího roku se u divize nacházela následující bojová technika:
- středních tanků – 232 ks
- obrněných transportérů – 63 ks
- 122mm houfnic – 11 ks
- 82mm minometů – 3 ks
- 130mm raketometů – 8 ks
- 82mm bezzákluzových kanonů – 5 ks
- 30mm PL dvojkanonů – 9 ks
- 57mm PL kanonů – 4 ks


1878. Obraciam sa na Vás so žiadosťou o zaslanie odpovedi na tieto otázky:
a) Mohli by ste uviesť organizáciu a dislokáciu 2. stavebnej brigády Bratislava od vzniku až do doby jej zrušenia?
b) VVVO malo v podriadenosti 3 silnično stavebne roty (dislokovane vo VVP T. Vrch, Lešť a Kežmarok). Vzniklý tieto roty zo zrušeného práporu vo Vejprtach?
c) Boli v organizácii ČSLA okrem silničnych a stavebných útvarov v brigádach i samostatne silnične čí stavebne roty?

(odpovídá Pavel Minařík)


1877. Můžete uvést stručné životopisy velitelů 1. tankové divize plukovníků Jandy, Němce a Nezbedy? (odpovídá Pavel Minařík)

Bohumil Janda prodělal vojenskou základní službu v letech 1935 až 1937, v jejímž průběhu absolvoval Školu na důstojníky dělostřelectva v záloze v Domažlicích a velel četě u dělostřeleckého pluku 202 v Kežmaroku. Od října 1937 studoval na Vojenské akademii v Hranicích a v září 1938 nastoupil jako velitel čety k dělostřeleckému pluku 107 do Olomouce. Po nacistické okupaci českých zemí a rozpuštění čs. armády pracoval v Rokycanech a Plzni. V létě 1944 byl pro svoji protifašistickou odbojovou činnost zatčen a vězněn až do konce války. Službu v čs. armádě opětovně nastoupil krátce po osvobození a nejprve působil jako přednosta Železničního traťového velitelství v Plzni. V červenci 1945 přešel k obrannému zpravodajství. Nejprve sloužil na velitelství III. sboru v Plzni, od března 1946 coby přednosta oddělení obranného zpravodajství u Posádkového velitelství Plzeň a od února 1948 na správě OBZ velitelství 2. oblasti v Táboře. Od října 1948 studoval na Vysokém vojenském učení v Praze, což byla původní Vysoká škola vojenská. Po jejím absolvování nastoupil v listopadu 1950 na operační oddělení nově vytvořené 4. tankové divize v Táboře. V červnu následujícího roku byl přemístěn na MNO do Prahy a stal se příslušníkem operační oddělení Velitelství tankového a mechanizovaného vojska. Na sklonku téhož roku převzal řízení uvedeného oddělení. Od října 1952 studoval na Nejvyšší vojenské akademii K. J. Vorošilova v Moskvě. V únoru 1953 dosáhl hodnosti plukovníka. Po dvou letech studií se vrátil do vlasti a nastoupil do Mladé jako zástupce velitele 13. tankové divize. V prosinci 1955 byl opětovně zařazen na MNO a zastával funkci zástupce náčelníka Správy bojové přípravy. Od září 1957 velel 3. mechanizované divizi v Kroměříži a v srpnu 1958 převzal velení 1. tankové divize ve Slaném. V říjnu 1959 byl vyslán do Moskvy a vykonával funkci stálého představitele GŠ ČSLA ve Štábu spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy. Do Československa se vrátil v srpnu 1963 a opětovně nastoupil na MNO, tentokrát do funkce náčelníka organizačně-plánovacího oddělení Správy materiálního plánování. Od listopadu 1966 převzal řízení mobilizačního oddělení nově vzniklé Správy ústředního plánování. V říjnu 1969 byl plk. Janda převeden do kádrové dispozice a koncem června 1970 přeložen do zálohy.

Emil Němec vykonal vojenskou základní službu v letech 1933 až 1934, přičemž nejprve absolvoval Školu na důstojníky pěchoty v záloze u pěšího pluku 10 v Brně a poté sloužil jako velitel kulometné čety u cyklistického praporu 4 v Sabinově. V letech 1934 až 1936 studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Po jejím ukončení byl ve funkci velitele čety přidělen k pěšímu pluku 24 do Znojma. V prosinci 1937 přešel k hraničářskému pluku 4 do Hlučína, u kterého velel pevností četě a rotě. Po rozpuštění tohoto elitního útvaru čs. armády následovalo v listopadu 1938 přeložení k pěšímu pluku 20 a ustanovení do funkce velitele kulometné čety v Sečovcích. V letech 2. světové války pracoval v Brně. V květnu 1945 opětovně nastoupil u pěšího pluku 24 do Znojma a vykonával funkci velitele roty. Od září 1947 do února 1950 studoval na Vysoké škole vojenské v Praze. Poté byl přidělen jako náčelník operačního oddělení ke štábu 9.pěší divize do Trenčína. V říjnu téhož roku následovalo přeložení do Plzně a převzetí funkce náčelníka operačního oddělení III. sboru. Od října 1951 byl vyslán na Nejvyšší vojenskou akademii K. J. Vorošilova do Moskvy. Hodnosti plukovníka dosáhl v červnu 1953. Po návratu do Československa se v prosinci 1953 stal náčelníkem operačního oddělení na Operační správě GŠ. Od ledna do září 1956 působil coby náčelník štábu na velitelství PVOS MNO. V září 1956 odjel do Moskvy a zastával funkci stálého představitele GŠ ČSLA ve Štábu spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy. Do vlasti se vrátil v říjnu 1959 a převzal velení 1. tankové divize ve Slaném. V čele divize působil až do března 1963, kdy odešel jako zástupce náčelníka na Krajskou vojenskou správu do Brna. V únoru 1970 následovalo přeložení na Operační správu GŠ do Prahy a ustanovení do funkce staršího důstojníka skupiny operační přípravy polních vojsk oddělení operační přípravy. Koncem října téhož roku plk. Němec ukončil činnou služby a byl přeřazen do zálohy.

Miloslav Nezbedav roce 1949 nastoupil na Školu důstojnického dorostu do Nového Jičína a od následujícího roku studoval na Tankovém učilišti v Dědicích. Po jeho absolvování byl v roce 1952 přidělen k 16. tankovému pluku do Mladé. Během následujících dvou let vystřídal funkce velitele čety, velitele roty a zástupce velitele praporu. V létě 1954 byl vyslán studovat na Vojenské akademii tankového a mechanizovaného vojska maršála Malinovského v Moskvě. Po třech letech se vrátil k 16. tankovému pluku, tentokrát jako zástupce velitele pluku, který se v létě 1958 přestěhoval z Mladé do Kolína. V roce 1962 převzal velení útvaru a v jeho čele setrval po následující čtyři roky. Poté působil na velitelství 19. motostřelecké divize v Plzni, nejprve coby náčelník štábu a od roku 1968 ve funkci zástupce velitele. V srpnu 1969 odešel do Slaného a stal se velitelem 1. tankové divize. Krátce poté byl povýšen na plukovníka. Již v červenci následujícího roku se ale ocitl v kádrové dispozici a teprve v březnu 1971 opětovně převzal funkci náčelníka štábu 19. motostřelecké divize. Od roku 1975 působil jako zástupce náčelníka na Krajské vojenské správě v Plzni. Do zálohy plk. Nezbeda odešel koncem června 1986.


1876. V roce 1972 jsem nastoupil vojenskou službu u VÚ 7707 Dymokury. Můžete mně prosím poskytnout informace o historii tohoto VÚ, kdy vznikl a kdy byla ukončena jeho činnost. Velitel tohoto útvaru byl kpt. Rašner. (odpovídá Pavel Minařík)

V daném případě se jednalo o 7./2. strážní četu Dymokury (VÚ 7707), která střežila sklad Ministerstva vnitra. Jednotka vznikla na přelomu let 1952-53 jako součást nově zřizované Vnitřní stráže. Po dokončení její organizační výstavby od 11.1954 tvořila 21. rotu Dymokury 3. praporu Pardubice 17. brigády Vnitřní stráže Brno. Po zrušení nadřízených velitelství brigády i praporu byla jednotka v říjnu 1963 podřízena nově zformovanému 2. pluku Vnitřní stráže Praha jako jeho 7. strážní rota. Od 1.1.1966 přešla Vnitřní stráž do podřízenosti Ministerstva národní obrany a k 30.6.1966 zanikla. Uvedená jednotka se následně stala součástí čs. armády, přičemž prodělala transformaci na 7./2. strážní četu a podléhala Krajské vojenské správě Praha. K 31.12.1986 bylo vojskové střežení skladu zrušeno a strážní jednotka se vrátila do podřízenosti Ministerstva vnitra.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist