Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 2011. - 2025.

Následující dotazy 2026. - 2040. Předešlé dotazy 1996. - 2010.

2025. Dobrý deň, chcel by som vas poprosiť o zverejnenie organizačnej štruktúry 7. armády PVOS. Zaujíma ma organizácia veliteľstva ako aj prehlad podriadených zväzkov a útvarov. Ďakujem (odpovídá Pavel Minařík)

Po vyčlenění frontového letectva ze sestavy 7. armády PVOS a letectva a zformování samostatného operačního svazu PVOS do složení velitelství 7. armády PVOS od 1. září 1961 náležely: velitelství, politická správa, štáb (s ústředním velitelským stanovištěm), velitelství stíhacího letectva, velitelství protiletadlového dělostřelectva (od roku 1963 protiletadlového raketového vojska), velitelství radiotechnického vojska, kádrové oddělení, chemické oddělení, ženijní oddělení, traktorové a automobilní oddělení, finanční oddělení a týl.

Zásadní reorganizace velitelství 7. armády PVOS se uskutečnila k 1. listopadu 1966 a nadále bylo tvořeno z: velitelství, politické správy (s kádrovým oddělením, které od roku 1968 opětně působilo samostatně), politického oddělení přímo podřízených útvarů (doposud působilo odloučeně), štábu (bez ústředního velitelského stanoviště), oddělení operační a bojové přípravy, oddělení protiletadlového raketového vojska, oddělení stíhacího letectva, oddělení radiotechnického vojska, technické správy (s odděleními: organizačně plánovacím, automobilním, zásobování technickým materiálem), finančního oddělení a týlu. Ústřední velitelské stanoviště nadále působilo samostatně.

Další reorganizace proběhla k 1. září 1969 a velitelství 7. armády PVOS se od uvedeného data skládalo z: velitelství, politického oddělení, štábu, kádrového oddělení, oddělení bojové přípravy, oddělení stíhacího letectva, oddělení protiletadlového raketového vojska, oddělení radiotechnického vojska, ženijního náčelníka (a jemu přidělených důstojníků), chemického náčelníka (a jemu přidělených důstojníků), výzbrojního oddělení, automobilního oddělení, finančního oddělení, týlu a ubytovací a stavební služby. Politického oddělení přímo podřízených útvarů již netvořilo součást velitelství 7. armády PVOS.

K 1. lednu 1976 proběhla transformace velitelství 7. armády PVOS na Velitelství PVOS.

Velitelství 7. armády PVOS byly podřízeny:
- 3. a 2. sbor PVOS Žatec a Brno (1961-1969) – 3. a 2. divize PVOS Žatec a Brno (1969-1975)
- 17. spojovací pluk Praha (1961-1975)
- 7. provozní prapor Praha (1961-1975)
- Výcvikové středisko RTV Zvolen (1961-1964) – Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů Zvolen (1967-1969) – Výcvikové středisko RTV Zvolen (1969) – 1. výcvikový prapor RTV Zvolen (1969-1975) – Výcvikové středisko RTV Zvolen (1975)
- Radionavigační základna Bechyně (1961-1963)
- 1. letecký stavební prapor Olomouc, od 1968 Lipník n. B., od 1969 Olomouc (1961-1975)
- 7. automobilní opravna Brno (1961-1967) – 7. technická opravna Brno (1967-1975)
- strojně početní stanice 7. armády Praha (1961-1967) – 7. výpočetní středisko Praha (1967-1975)
- 7. armádní spojovací dílna Praha (1962-1967) – 7. armádní spojovací a RTZ opravna Praha 1967-1975)
- 7. armádní dělostřelecký sklad Psáry (1963-1965)
- Hlavní povětrnostní ústředí Praha (1963-1975)
- 7. letecká vojsková opravna Č. Budějovice (1964-1975)
- 7. letecký oddíl Kbely (1965-1969), 47. prapor RTZ Kbely (1965-1969), 17. letištní rota Kbely (1965-1969), 47. rota RTZ Kbely (1965-1969)
- VVP Kežmarok (1965-1968)
- Poddůstojnická škola chemická Zvolen (1965-1969) – Výcviková chemická rota Lavičky u Žďáru n. S. (1969-1975)
- 7. redakce armádního časopisu Praha (1967-1975)
- Ústřední velitelské stanoviště Praha (1967-1975)
- Politické oddělení přímo podřízených útvarů 7. armády PVOS Praha (1961-1966) – začleněno do velitelství 7. armády PVOS (1966-1969) – Vojenské politické oddělení 8 Praha (1969-1971) – Politické oddělení zabezpečujících útvarů 7. armády PVOS Praha (1971-1975)
- 2. výcvikový oddíl PVOS Pezinok (1969-1974) – Výcvikové středisko PVOS Karviná (1974-1975)
- 7. výcvikový letištní prapor Olomouc (1969-1975)
- 7. radiotechnický prapor REB Č. Budějovice (1974-1975)


2024. Dobrý deň, chcel by som vás požiadať či by ste mohli uveřejnit, aké útvary armády boly od roku 1945 v posádkach - Kadaň, Podbořany a Tachov. Ďakujem (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Kadaň se v letech 1945 až 1992 nacházely následující útvary čs. armády:

- pěší pluk 19 (bez III. praporu a náhradního praporu) 1945 – 1947
- I. prapor pěšího pluku 9 1947 – 1949
- III. prapor spojovacího pluku 1 (spojovací prapor 13) 1949 (1950) – 1950
- 12. (20.) ženijní prapor 1950 (1991) – AČR
- 1. silniční rota 1953 – 1955
- 1. prapor potrubní dopravy pohonných hmot 1961 – 1990
- 1. sklad potrubního materiálu 1990 – 1992
- 3. pluk potrubní dopravy pohonných hmot 1992
- Okresní vojenská správa 1956 – 1960

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Z útvarů poválečné čs. armády byly v posádce Tachov dislokovány:

- I. prapor pěšího pluku 16 1945 – 1947
- I. prapor pěšího pluku 18 1947 – 1950
- 18. pěší pluk (bez II. a III. praporu) 1950 – 1954
- nezjištěno 1954 – 1958
- 3. motostřelecký prapor a tankový prapor 104. motostřeleckého pluku 1958 – 1964
- 104. motostřelecký pluk 1964 – 1991
- 19. průzkumná(ý) rota (prapor) 1964 (1966) – 1991
- Okresní vojenská správa 1956 – AČR

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Přehled útvarů poválečné čs. armády umístěných v posádce Podbořany najdete v odpovědi na dotaz čís. 448.


2023. Dobrý deň, chcel by som vás poprosiť o odpoveď na nasledujúcu otázku: V roku 1945 bolo organizačne postavené 16 divízii, podriadene 8 zborom a 4 vojenským oblastiam. Mohli byste uviesť, aké ženijné jednotky boly koncom roku 1945 podriadene divíziám, zborom a vojenským oblastiam. Uviesť ich otvorene názvy a dislokáciu. Za odpoveď ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)

Jednotlivé divize a sbory samostatné ženijní útvary na sklonku roku 1945 neměly. Každá z oblastí disponovala jednou ženijní brigádou: 1. oblast – 1. ženijní brigáda Mělník, 2. oblast – 2. ženijní brigáda Praha, 3. oblast – 3. ženijní brigáda Kroměříž a 4. oblast – 4. ženijní brigáda Komárno. Brigády se skládaly ze šesti až osmi praporů (z toho jeden náhradní), z nichž část byla dislokována odloučeně.


2022. Přeji Vám hezký den. Mohu poprosit o doplnění krycích čísel útvarů uvedených v tabulce? S poděkováním a pozdravem (odpovídá Pavel Minařík)

Krycí čísla Vámi uvedených útvarů čs. armády byla následující:

Velitelství PLOSÚ Praha bez krycího čísla
(součást MNO)
Velitelství 1. obvodu PLOSŮ Praha VÚ 5940
Spojovací rota V-1. obvodu PLOSÚ VÚ 6176
Velitelství 2. obvodu PLOSŮ Olomouc VÚ 5959
Spojovací rota V-2. obvodu PLOSÚ VÚ 1042
71. protiletadlová divize Praha-Bohnice VÚ 2516
72. protiletadlová divize Praha-Bohnice VÚ 7424
74. protiletadlová dělostřelecká brigáda Plzeň (1957-1958) VÚ 1120
75. protiletadlová dělostřelecká brigáda Most (1957-1958) VÚ 4421
151. protiletadlový pluk Praha-Bohnice VÚ 1045
154. protiletadlová železniční baterie Stichovice VÚ 4422
159. protiletadlový pluk Praha-Bohnice VÚ 1029
160. protiletadlový pluk Praha VÚ 3835
161. protiletadlový pluk Stará Boleslav VÚ 5617
163. protiletadlový pluk Praha-Bohnice VÚ 5120
164. protiletadlový pluk Praha VÚ 6193
181. protiletadlový dělostřelecký pluk Bílina VÚ 7337
184. protiletadlový oddíl Brno VÚ 3264
185. protiletadlový dělostřelecký pluk Plzeň (1957-58) VÚ 7462
188. protiletadlový dělostřelecký pluk Frýdek-Místek VÚ 4443
189. protiletadlový oddíl Český Těšín VÚ 5968
191. těžký protiletadlový oddíl Praha VÚ 5949
193. protiletadlový oddíl Přerov VÚ 9694

2021. Prosím o sdělení, jaká byla struktura KVS Ostrava a jména odborných náčelníků v letech 1970-1980. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)

Krajská vojenská správa se v 70. a 80. letech skládala z tzv. správy (neboli velitelství), politického oddělení, organizačně plánovacího a výcvikového oddělení, mobilizačního oddělení, oddělení doplňování, oddělení důstojníků a praporčíků, finančního a důchodového oddělení, oddělení materiálně technického a týlového zabezpečení a tajné spisovny.

V čele KVS Ostrava se v uvedeném období postupně vystřídali: genmjr. Rudolf Babka (1968 až 1975), plk. Josef Novák (1975 až 1980) a pplk./plk. Lumír FAJKUS (1980 až 1990). Odborní náčelníci působili v rámci tzv. správy: náčelník zdravotnické služby, spojovací náčelník a náčelník chemické služby. Jejich jména nám nejsou známa.


2020. Zajímá mě vznik a působení radiotechnických hlásek v 50. letech na Moravě. Máte k tomu nějaké informace? (odpovídá Pavel Minařík)

Jednotky radiotechnického vojska, které působily během 50. let na Moravě, náležely do složení VÚ 5948, který se vytvořil 1. března 1951 jako 157. hlásný prapor s velitelstvím v Olomouci. Do podřízenosti praporu náležely nejenom jednotky na Moravě, ale i na západním Slovensku.

První jednotka vybavená radiolokační technikou se v rámci útvaru vytvořila v únoru 1952, když ve Veľkých Úľanoch (okr. Galanta) vznikla radiotechnická rota. Pravděpodobně již v této době začala v Moravské Nové Vsi působit odloučená radiotechnická četa. U roty byly k dispozici pouze čtyři opotřebované radiolokátory RZ-III kořistní provenience. V lednu 1953 radiotechnická rota zanikla a místo ní nadále působily samostatné radiotechnické čety v Moravské Nové Vsi (1.) a Veľkých Úľanoch (2.). Od listopadu téhož roku se dosavadní radiotechnické čety transformovaly na radiotechnické stanice.

K 1. listopadu 1954 proběhlo přejmenování VÚ 5948 na 157. hlásný pluk. Stávající radiotechnické stanice v Moravské Nové Vsi a Veľkých Úľanoch, vybavené po dvou zastaralých přístrojích RZ-III, se změnily na „radiolokační stanice“ a nově je měly doplnit dvě tzv. velké radiolokační stanice. Vzhledem k opožděným dodávkám radiolokační techniky se teprve od února 1955 začalo budovat postavení pro první z nich v blízkosti Staré Vsi u Přerova (později přejmenováno na Chropyně). Dovoz techniky ze Sovětského svazu během roku 1955 umožnil postupné vytváření dalších radiolokačních stanic u pluku, jejichž počet se od dubna zvýšil na pět. Zasazení radiolokátorů P-8 bylo předpokládáno na stanicích Jaroměřice (1.), Moravská Nová Ves (2.), Veľké Úľany (3.) a Chropyně (4.), zatímco pro stanici Studená Loučka u Mohelnice (5.) se počítalo s radiolokátorem P-20.

Nárůst počtů radiolokační techniky vedoucí k postupné změně charakteru útvaru vidové hlásné služby na útvar radiotechnického vojska se projevil jeho přejmenováním na 157. radiotechnický pluk dnem 15. června 1955.

Počátkem září 1955 došlo ke změně charakteru 1. radiolokační stanice na tzv. zdvojenou (se dvěma radiolokátory), ale v polovině téhož měsíce se rozdělila na radiolokační stanici Krnčice u Moravských Budějovic s radiolokátorem P-8 a radiolokační stanici Jinošov u Náměště nad Oslavou s radiolokátorem P-20. Kromě toho v září vznikla také radiotechnická hláska v Bratislavě. Transformace útvaru byla završena počátkem listopadu 1955, kdy počet radiotechnických hlásek (tj. dřívějších radiolokačních stanic) stoupl na osm. Do sestavy pluku nadále příslušely: 1. RTH – Nové Syrovice (dříve Krnčice, radiolokátory P-8 a P-20), 2. RTH – Moravská Nová Ves (P-8), 3. RTH – Bratislava (P-20), 4. RTH – Chropyně (P-8), 5. RTH – Starý Maletín (dříve Studená Loučka, později Javoří a poté Maletín, P-8), 6. RTH – Brno (P-20), 7. RTH – Piešťany (P-20) a 8. RTH – Senec (P3a). V posledním případě se jednalo o původní naváděcí stanoviště 2. stíhací letecké divize. Dále pluk převzal od 1. pomocného velitelského stanoviště v Olomouci radiotechnickou hlásku Dubany, jejíž personál a technika byly rozděleny mezi ostatní jednotky. Naopak v průběhu změn zanikla nejstarší radiotechnická jednotka pluku ve Veľkých Úľanoch.

Změny ve složení radiotechnických jednotek útvaru pokračovaly i v následujících letech. Během října 1956 byla do sestavy 156. radiotechnického pluku předána 3. RTH Bratislava, zatímco 8. RTH Senec zanikla. Složení 157. radiotechnického pluku naopak doplnily radiotechnické hlásky Bruntál a Místek (druhá z uvedených byla do konce roku přemístěna do Butovic).

V průběhu léta 1957 zanikla radiotechnická hláska v Bruntále a místo radiotechnické hlásky Brno začal ve složení pluku figurovat radiotechnický uzel Sokolnice, v jehož vybavení se mělo nacházet po jednom radiolokátoru dalekého a středního dosahu, společně s radiolokačním výškoměrem. Nová technika však byla dodávána postupně. Kromě toho se radiotechnická hláska v Butovicích začala označovat jako 7. RTH, ale již v lednu 1958 došlo k jejímu přečíslování na 3. RTH. Velitelství 157. radiotechnického pluku se koncem září 1957 přestěhovalo z Olomouce do Brna.

Další změna ve složení radiotechnických jednotek pluku proběhla v říjnu 1958, když se dosavadní radiotechnická hláska v Butovicích transformovala na radiotechnický uzel. Do složení útvaru nadále náležely: 1. RTH – Nové Syrovice, 2. RTH – Moravská Nová Ves, 3. RTU – Butovice, 4. RTH – Chropyně, 5. RTH – Maletín, 6. RTU – Sokolnice a RTH Piešťany (neočíslována). Kromě toho pluk získal radiolokátory od 1. leteckého spojovacího pluku (P-8 na stanovišti Bochoř) a rušené 22. radiotechnické roty Chrudim, které začlenil ke svým jednotkám (6. RTU a 4. RTH).

Na podzim 1959 do podřízenosti 156. radiotechnického pluku přešla radiotechnická hláska Piešťany a 157. radiotechnickému pluku již nepodléhaly žádné jednotky dislokované na Slovensku. V téže době se u útvaru zkoušel radiolokátor P-15 pro sledování nízkoletících cílů, který byl zkušebně nasazen u 5. RTH v Maletíně. Od listopadu 1959 do sestavy útvaru patřily následující radiotechnické jednotky (v závorce je uvedeno číslování používané MNO): 1. RTH (330. RTH) Nové Syrovice – 1x P-10 a 1x P-8, 2. RTH (331. RTH) Moravská Nová Ves 1x P-20 a 1xP-8, 3. RTU (334. RTU) Butovice – 1x P-20 a 1x P-10, 4. RTH (338. RTH) Chropyně – 2x P-8, 5. RTH (335. RTH) Maletín – 1x P-8 a 6. RTU (336. RTU) Sokolnice – 1x P-20, 1x P-8, 1x PRV-10.


2019. Můžete prosím uvést, jaké součásti čs. armády se původně nacházely v dnešním areálu Vojenského technického muzea v Lešanech? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Lešany byly od roku 1950 dislokovány následující vojenské útvary:

- 4. ženijní prapor 1950
- velitelství 33. protitankové (protitankové dělostřelecké) brigády 1950 (1955 – 1961) 1969
- 207. protitankový (4. protitankový dělostřelecký) pluk 1950 (1955 – 1961) 1967
- 208. protitankový (2. protitankový dělostřelecký) pluk 1950 (1955 – 1961) 1967
- 209. protitankový (7. protitankový dělostřelecký) pluk 1950 (1955 – 1961)
- 2. protitankový oddíl 1967 – 1969
- 4. protitankový oddíl 1967 – 1969
- 6. protitankový oddíl 1967 – 1969
- 7. protitankový oddíl 1967 – 1969
- 33. ženijní zatarasovací prapor 1967 – 1969
- 217. protitankový pluk 1963 – 1991
- 31. protitankový oddíl 1991 – 1992
- 362. (9.) dělostřelecký pluk 1969 (1991) – 1994
- 9. protiletadlový pluk 1969 – 1985
- 2. automobilní prapor 1961 – 1963
- 23. (14.) automobilní prapor 1961 (1984) – 1992
- 103. prapor chemické ochrany (103.sklad chemického materiálu) 1988 (1990) – 1992

2018. Dobrý den, prosím o informaci ohledně vojenské posádky na Palpostě v obci Větrušice u Klecan, Praha-východ. Od kdy tam vojáci byli a do kdy, s jakým zaměřením, v počtu jakém a jaké měli ve Větrušicích zázemí. Info potřebuji do obecní kroniky, jelikož ze záznamů vím, že vojáci z Palpostu hráli za Větrušice i fotbal. Poznámka o tom existuje někdy kolem roku 1959, kdy se dostavěly kabiny na fotbalovém hřišti. Děkuji předem za jakoukoliv informaci. (odpovídá Pavel Minařík)

Ve Větrušících se nacházelo palebné postavení baterie 85mm PLK vz. 44 od 164. protiletadlového dělostřeleckého pluku z Kostelce nad Labem. Postavení bylo vybudováno ze železobetonových prefabrikátů v polovině 50. let. Po zániku 164. pldp v roce 1960 bylo i s příslušnou baterií předáno do sestavy 161. pldp s velitelstvím ve Staré Boleslavi a využívalo se do roku 1962, kdy byl i tento pluk v souvislosti s raketizací protivzdušné obrany obráněného prostoru Praha zrušen. Postavení se zaujímalo v případě, že příslušná baterie byla zařazena do pohotovostního systému protivzdušné obrany, do kterého byla vyčleňována jedna třetina sil a prostředků pluku. Vzhledem k uvedenému způsobu rotace mohlo být obsazováno jednou za tři týdny. Je ovšem možné, že různé baterie pluku zaujímaly stejné palebné postavení, což mohlo ovlivnit četnost využívání zmíněné lokality. Výzbroj baterie představovalo šest sovětských 85mm PLK vz. 44, rozmístěných do šestiúhelníku, v jejichž středě se nacházel střelecký radiolokátor (plánován SON-4A). Ochranu před letouny působícími v malých výškách měl zabezpečovat jeden 30mm protiletadlový dvojkanon vz. 53. Obsluhu zbraní a techniky tvořilo sedm desítek vojáků, ovšem do palebného postavení nemuseli být z kasáren odesíláni všichni příslušníci baterie, což se týkalo i protiletadlové techniky (mírově byla k dispozici obsluha pouze pro čtyři 85mm protiletadlové kanony). O případném zázemí v blízké obci bohužel nemáme žádné informace. Každá baterie ale měla své vlastní hospodářské družstvo zabezpečující přípravu stravy pro vojáky.


2017. Pane Minařík, dostala sa mi do rúk publikána na ktorej ste sa podielali „Vojenské dejiny Slovenska VII.“, ktorú vysoko oceňujem. Napadla ma otázka či nie je vydaná (alebo bude) publikácia venovaná problematike PVO ZVO v rokoch 1970-1993, hlavne jej radiotechnickú časť. Vopred dakujem za odpoved. (odpovídá Pavel Minařík)

Mezi radiotechnické útvary protivzdušné obrany pozemního vojska patřily radiotechnický(á) pluk (brigáda) Západního vojenského okruhu a radiotechnické prapory 1. a 4. armády. Na počátku 70. let velitelství ZVO podléhal 2. radiotechnický pluk dislokovaný v Rožmitále pod Třemšínem, který měl s vypuknutím válečného konfliktu přejít do složení vojsk Čs. frontu. V roce 1975 byl útvar přestěhován do Plzně, kde na podzim 1986 prodělal reorganizaci na 6. radiotechnickou brigádu. Velitelství 1. armády byl podřízen 1. radiotechnický prapor sídlící v Holešově, zatímco v podřízenosti velitelství 4. armády se nacházel 4. radiotechnický prapor ubytovaný v Drhovicích a od roku 1976 ve Vimperku. V letech 1969 až 1992 prošly uvedené útvary následujícím vývojem:

Radiotechnický pluk byl od roku 1969 tvořen dvěmi provozně spojovacími uzly (z toho jedním výcvikovým), třemi radiotechnickými uzly (z toho jedním výcvikovým), rámcovou radiotechnickou rotou, technickou opravnou a rotou týlového zabezpečení. Mezi radiotechnické uzly byly rozděleny čtyři radiolokátory středního dosahu P-40 na pásovém podvozku, čtyři radiolokační výškoměry PRV-9B tažené nákladním automobilem KRAZ a čtyři radiolokátory středního dosahu P-12 přepravovaný za těžkým silničním tahačem. Radiotechnická rota měla v míru pouze velitele a radiolokační technika pro ní se nacházela ve skladech. K ochraně před vzdušnými údery protivníka byly u všech radiotechnických jednotek připraveny tažené 30mm protiletadlové dvojkanony vz. 53 válečně začleňované do protiletadlové čety o dvou zbraních u každého uzlu (roty). U pluku se celkově nacházelo okolo 480 vojáků a mírově bylo k dispozici 12 radiolokačních přístrojů.

V roce 1975 se počet radiotechnických uzlů zvýšil ze tří na čtyři, z nichž jeden i nadále plnil výcvikové úkoly. Zároveň se výcvikový provozně spojovací uzel změnil na rámcový. Dosavadní počty radiolokační techniky zůstaly zachovány. Ve 2. polovině 70. let proběhlo u radiotechnických uzlů postupné nahrazení radiolokátorů P-12 za modernější radiolokátory středního dosahu P-18 a doplnění radiolokační techniky o radiolokační výškoměr PRV-16A. Současně se počet rámcových radiotechnických rot zvýšil z jedné na tři. Počátkem roku 1981 proběhla další reorganizace pluku. Oba stávající provozně spojovací uzly se změnily na roty velení (z toho jednu rámcovou), radiotechnické uzly na těžké radiotechnické roty a technická opravna na rotu oprav techniky. Početní stavy personálu zůstaly nezměněny. Mírově se u pluku nacházelo 8 radiolokačních dálkoměrů a stejný počet výškoměrů.

Zásadní reorganizace radiotechnického útvaru Západního vojenského okruhu proběhla v říjnu 1986, kdy se dosavadní pluk změnil na radiotechnickou brigádu. Jejímu velitelství byly podřízeny 6. prapor velení, 67. radiotechnický prapor a samostatně působící rota oprav techniky, rota týlového zabezpečení a dílna radiolokační techniky. Nově vzniklá brigáda čítala okolo 480 vojáků. Radiotechnický prapor tvořily dvě těžké radiotechnické roty, lehká radiotechnická rota a výcviková radiotechnická rota, které byly doplněny rotou velení, dílnou radiolokační techniky, četou oprav techniky a četou týlového zabezpečení. Do vybavení každé z „těžkých“ rot náležel radiolokátor dalekého dosahu P-40, radiolokační výškoměr PRV-9B, radiolokátor středního dosahu P-18 a radiolokační výškoměr PRV-16A. „Lehká“ rota měla k dispozici radiolokátor P-18 a výškoměr PRV-16A. Výcviková rota disponovala stejnou technikou jako „těžké“ roty. Mírově bylo u praporu přiděleno 7 radiolokačních dálkoměrů a stejný počet výškoměrů. Na podzim 1988 se počet „těžkých“ rot snížil ze dvou na jednu a „lehká“ rota zanikla. Místo nich vznikly dvě rámcové roty bez mužstva a techniky. V následujících letech již nedošlo ve struktuře brigády k zásadním změnám a v souvislosti s upuštěním od vytváření Čs. frontu v době války svoji činnost ukončila na jaře 1992.

Armádní radiotechnický prapor se od roku 1969 skládal z provozně spojovacího uzlu, dvou radiotechnických uzlů, radiotechnické roty, technické opravny a čety týlového zabezpečení. Do vybavení každého z radiotechnických uzlů náležel radiolokátor středního dosahu P-40 na pásovém podvozku, radiolokační výškoměr PRV-9B tažený nákladním automobilem KRAZ a radiolokátor středního dosahu P-12 přepravovaný za těžkým silničním tahačem. Radiotechnická rota měla k dispozici dva hlásné a naváděcí radiolokátory středního dosahu P-12. Pro bezprostřední ochranu radiotechnických jednotek byly u praporu uloženy tažené 30mm protiletadlové dvojkanony vz. 53 válečně začleňované do protiletadlové čety o dvou zbraních u každého uzlu (roty). Celkově u praporu sloužilo okolo 360 vojáků, kteří obsluhovali 8 radiolokačních přístrojů.

Na počátku 70. let doplnil vybavení radiotechnické roty radiolokační výškoměr PRV-9A tažený nákladním automobilem KRAZ-214. Ve 2. polovině 70. let proběhlo u obou radiotechnických uzlů nahrazení radiolokátorů P-12 za modernější radiolokátory středního dosahu P-18 a doplnění radiolokační techniky o radiolokační výškoměr PRV-16A. Také radiotechnická rota vyměnila jeden ze svých radiolokátorů P-12 za přístroj P-18. Na počátku roku 1981 se uskutečnila další reorganizace radiotechnického praporu, v jejímž průběhu se dosavadní provozně spojovací uzel transformoval na rotu velení, radiotechnické uzly na těžké radiotechnické roty a technická opravna na rotu oprav techniky. Početní stavy personálu a radiolokační techniky zůstaly nezměněny. Na podzim roku 1982 proběhla další reorganizace útvaru, která zahrnovala zrušení roty velení a její nahrazení rotou obsluh velitelských stanovišť a radiovou rotou. Zároveň zanikla rota oprav techniky a místo ní působily dílna oprav radiolokační techniky a výzbroje společně s četou oprav techniky. Stávající radiotechnická rota se zároveň přejmenovala na lehkou radiotechnickou rotu vybavenou radiolokátorem středního dosahu P-18, radiolokátorem pro zjišťování nízkoletících cílů P-15 (nahradil starší radiolokátor P-12) a radiolokačním výškoměrem PRV-16A (zařazen nově místo PRV-9A, který byl připraven pro válečné využití). Radiolokační technika u těžkých radiotechnických rot zůstala nezměněna (u každé: 1x P-40, 1x PRV-9B, 1x P-18, 1x PRV-16A). U radiotechnického praporu bylo celkově mírově zařazeno 11 radiolokačních přístrojů. Ve složení útvaru až do konce 80. let nedošlo k dalším úpravám. Pouze na počátku 90. let se počet příslušníků praporu snížil o necelé dvě desítky osob.

Armádní radiotechnické prapory zanikly na přelomu let 1991–1992 v návaznosti na zrušení nadřízených velitelství.


2016. Chcel by som poprosiť v náväznosti na odpoveď č. 1245 či by bolo možné zverejniť organizačnú štruktúru HSPV. Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)

V rámci MNO působila Hlavní správa pozemního vojska ve dvou obdobích (v letech 1966 až 1969 a následně v letech 1988 až 1992).

Struktura Hlavní správy pozemního vojska byla od 1. listopadu 1966 do 31. srpna 1969 následující:
- náčelník – zástupce ministra
- sekretariát a kádrová skupina
- Správa operační a bojové přípravy
- Správa raketového vojska a dělostřelectva
- Správa vojska protivzdušné obrany
- Správa spojovacího vojska
- Správa ženijního vojska
- Správa chemického vojska
- Velitelství Pohraniční stráže (do 31.12.1967)
- Tanková a automobilní správa

Funkci náčelníka HSPV – ZMNO v letech 1966 až 1969 vykonávali: genplk. Vladimír Janko (1966 až 1968) a genpor. Alexander Mucha (1968 až 1969).

Do složení Hlavní správy pozemního vojska v době od 1. ledna 1989 do 31. prosince 1992 náležely:
- náčelník (do 31.12.1990 rovněž zástupce ministra, poté HSPV přešla do složení GŠ ČSA)
- sekretariát (od 1.9.1991 štáb HSPV)
- Správa bojové přípravy (od 1.9.1991 Správa mechanizovaného a tankového vojska)
- Správa raketového vojska a dělostřelectva
- Správa vojska protivzdušné obrany (do 30.4.1990)
- Správa ženijního vojska
- Správa chemického vojska
- Správa vrcholového sportu (do 31.8.1991)

Funkci náčelníka HSPV (– ZMO) v letech 1989 až 1992 vykonávali: genpor. Emil Líška (1989), genpor. Florián Rygál (1989 až 1990), genpor. Josef Vincenc (1990 až 1991) a genmjr. Svetozár Naďovič (1991 až 1992).


2015. Dobrý den, je možné zjistit historii vojenského útvaru 8770 Mariánské Lázně? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 8770 se vytvořil v posádce Mariánské Lázně k 30.11.1981 jako 3. smíšený pluk REB. Do jeho složení náležely rota rušení KV radiového spojení, rota rušení VKV radiového spojení, rota rušení leteckého spojení a radionavigačních systému TACAN a rota rušení palubních radiolokačních stanic. Strukturu útvaru doplňovaly rota zabezpečení velení, rota oprav techniky a rota týlového zabezpečení. Ze speciální techniky se u útvaru nacházely především pojízdné radiové ústředny RUP, RUD, RUT a RUL, rušící stanice R-330, R-378, R-388, R-834, rušiče palubních radiolokátorů SPO-8, SPN-40, radiolokační pátrač POST-3M a radiolokátory P-12. V následujících letech byly kromě toho zavedeny rušící stanice R-934, rušiče rádiových dělostřeleckých zapalovačů SPR-1 a rušící stanice VKV PIRAMIDA. K zabezpečení spojení se využívaly zejména pojízdné radiostanice R-405, RDM-6, RDS-66, R-118 a RM-31M. Poslední z uvedených byly po krátké době vyřazeny a vybavení útvaru naopak rozšířily radiostanice velkého dosahu R-140 a střední směrové stanice R-401. Počátkem 90. let byl útvar doplněn radiolokátorem P-18 a pojízdnou radiostanicí R-3S, přičemž se přestaly používat radiostanice RDS-66 a rušící stanice PIRAMIDA.

Po zrušení velitelství 1. armády koncem listopadu 1991 pluk přešel do podřízenosti velitelství Západního vojenského okruhu, přejmenovaného od počátku roku 1992 na Vojenské velitelství ZÁPAD. Na jaře 1992 se útvar přemístil do posádky Lipník nad Bečvou, kdy byl počátkem května přečíslován na 2. smíšený pluk REB a podřízen nově vytvořenému Vojenskému velitelství STŘED. K 31.10.1992 proběhla jeho reorganizace a nadále se skládal z roty operační podpory, roty taktické podpory, roty všeobecné podpory a roty přikrytí. Strukturu útvaru opětně dotvářely rota zabezpečení velení, rota oprav techniky a rota týlového zabezpečení. K své činnosti využíval obdobnou techniku jako v předcházejícím období. Od dubna 1994 byl nadřízený stupeň velení transformován z Vojenského velitelství STŘED na velitelství 2. armádního sboru. V návaznosti na jeho zrušení útvar svoji činnost ukončil k 1.10.1997.


2014. Dobrý den. Můj dotaz směřuje k polygonu Boreček, poblíž města Mimoň. V roce 1950 se zde nacházela „Výzkumná stanice a opravna padáků“, kterou využívali jak výsadkáři, tak letectvo. V roce 1958 dochází spolu se zrušením výsadkové brigády i k ukončení činnosti výzkumné stanice a je zde zbudován zkušební polygon Střediska vývoje technické obrany vojsk. Následná historie je neznámá. Mohu poprosit o jakoukoliv informaci o tomto „polygonu“ po roce 1958? (odpovídá Pavel Minařík)

Výzkumná stanice a opravna padáků vznikla 1.10.1952 během reorganizace výsadkového vojska. Pro její vytvoření posloužila stávající padáková stanice zařazená u Výsadkového učiliště od ledna 1949. Ke zrušení Výzkumné stanice a opravny padáků došlo v srpnu 1958.

Následně areál Boreček převzalo Zkušební středisko technické ochrany vojsk, působící v Mimoni od předcházejícího roku. V říjnu 1960 došlo ke sloučení uvedeného střediska v Mimoni s Ženijním zkušebním střediskem Terezín VÚ 2055 do nového Zkušebního střediska 041 Terezín, které nadále využívalo areál Boreček. V září 1965 následovala další reorganizace a Zkušební středisko 041 Terezín se sloučilo s Výzkumným střediskem 040 Praha do Výzkumného a zkušebního střediska 040 Praha s pracovišti Terezín a Boreček. VZS 040 působilo do září 1977, kdy v rámci celkové reorganizace výzkumných pracoviště čs. armády zaniklo, respektive bylo včleněno do nově zřízeného Výzkumného ústavu 010 Vyškov jako odloučené pracoviště Praha (středisko 04) se zkušebnami Terezín a Boreček. Dnem 1.4.1994 byl Výzkumný ústav 010 transformován na Vojenský technický ústav pozemního vojska Vyškov, který i nadále využíval terénní zkušebnu Boreček. Přesná doba, kdy armáda opustila areál Boreček, nám není známa, nicméně při sloučení výzkumných technických ústavů pozemního vojska, letectva a protivzdušné obrany i výzbroje a munice do jednoho Vojenského technického ústavu s. p. v roce 2012 již nebyl využíván.

Pro informaci dodáváme, že výsadková brigáda nebyla zrušena v roce 1958, ale až k 1.9.1969.


2013. Můžete uvést přehled ženijních praporů válečných tankových a motostřeleckých divizí čs. armády v 80. letech? (odpovídá Pavel Minařík)

V letech 1969 až 1989 byly mobilizačně vytvářeny následující ženijní prapory vševojskových divizí:

válečná divize mobilizovaný prapor vznik zabezpečoval posádka
16. th 71. žpr 3. žpr Terezín
17. td 94. žpr 1. žpr Sereď
18. msd 28. žpr 6. žpr Jindřichův Hradec
26. msd 93. žpr 2. žpr Břeclav
32. msd 90. žpr 10. žpr B. Bystrica

2012. Marně hledám krycí čísla následujících vojenských útvarů: velitelství 15. sls, velitelské letky Kbely, Letky vlečných terčů, VŠDL, 2. lšp Pardubice z roku 1951, kurýrních rojů velitelství 1. a 2. VO z roku 1951 (možná nebyly přiděleny). Pak nemám jasno u 3. a 4. lšp z let 1951-1953, v úvahu připadá 9957 a 3999, ale nevím, jak se to zamíchalo v roku 1951 při vzniku lšp. Můžete mi pomoci? (odpovídá Pavel Minařík)

Krycí čísla uvedených útvarů byla následující:

Útvar – jednotka Posádka Krycí číslo
velitelství 15. stíhacího leteckého sboru Kbely VÚ 2508
velitelská letka Velitelství letectva MNO Kbely VÚ 5957
Letka vlečných terčů (zřízena 1.11.1954) Prešov VÚ 3999
Vyšší škola důstojníků letectva Hradec Králové VÚ 1737
2. letecký školní pluk (zrušen 1.8.1953) Pardubice
(od XII/1951 Prešov)
VÚ 7485
3. letecký školní pluk (zrušen 15.1.1954) Trenčín VÚ 3999
4. letecký školní pluk
(1.10.1954 přečíslován na 2. lšp)
Prostějov VÚ 9957

Kurýrní roje krycí čísla nepoužívaly.


2011. Dobrý den. Prosím vás dalo by se něco zjistit o 259. PL pluku v Plzni? Byl jsem tam v roce 1951-1953 . Děkuji Vám za jakoukoli informaci. (odpovídá Pavel Minařík)

259. protiletadlový pluk vznikl 1.10.1951 v Plzni-Slovanech, přičemž používal krycí označení VÚ 7405. Útvar tvořil součást vojskové protivzdušné obrany a podléhal velitelství 1. vojenského okruhu. Do jeho složení kromě velitelské baterie a poddůstojnické školy náležely dva protiletadlové oddíly o třech palebných bateriích (část z nich existovala pouze rámcově), jejichž počet se od počátku roku 1953 zvýšil na čtyři. Výzbroj pluku z počátku představovaly 12,7mm velkorážní kulomety, společně s 20mm a 88mm PL kanony. Uvedené protiletadlové prostředky byly postupně nahrazeny 57mm PLK ČS a 85mm PLK vz. 44. Od listopadu 1955 se pojmenování útvaru (včetně jeho nástupců) změnilo na „protiletadlový dělostřelecký“.

V říjnu 1956 prodělal stávající 259. protiletadlový pluk reorganizaci na 259. protiletadlovou brigádu (VÚ 7405) nadále podřízenou velitelství 1. vojenského okruhu. K vytvoření svazku se kromě původního útvaru využily osoby a technika zrušeného 42. protiletadlového oddílu Písek od 2. střeleckého sboru a 43. protiletadlového oddílu Plzeň od 3. střeleckého sboru. Do složení brigády nadále patřily 171. a 173. protiletadlový pluk. Oba útvary se v době svého vzniku nacházely v Plzni. První byl vyzbrojen středorážovými PL kanony (85mm PLK), zatímco druhý disponoval malorážovým dělostřelectvem (57mm PLK a 30mm PLdvK). Palebné prostředky byly soustředěny u šesti baterií, částečně rámcových, podřízených přímo plukovnímu velitelství. Po zrušení 1. vojenského okruhu přešla brigáda od podzimu 1958 do podřízenosti velitelství 1. armády. O dva roky později se 173. protiletadlový pluk (VÚ 8020) přestěhoval do Kralovic a v roce 1962 do Mostu, zatímco 171. protiletadlový pluk (VÚ 7505) setrval i nadále v Plzni. V letech 1957 až 1963 příslušela do složení svazku také samostatně působící brigádní poddůstojnická škola (VÚ 8706) dislokovaná rovněž v posádce Plzeň. Od září 1961 bylo z pojmenování svazku a útvarů vypuštěno označení „dělostřelecká(ý)“.

Od roku 1965 se součástí brigády stal i 201. protiletadlový pluk v Nepomuku, doposud podřízený MNO a válečně předurčený pro potřeby velitelství čs. frontu. V roce 1969 byl předán nově vytvořenému velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře, které od MNO převzalo povinnost vytvářet v průběhu mobilizace frontové velitelství. V září 1967 získala brigáda čestný název „Gottwaldovy protiletadlové baterie mezinárodních brigád ve Španělsku“.

Velitelství 259. protiletadlové brigády zaniklo v létě 1975 a jemu doposud podřízené útvary nadále působily v rámci 1. armády samostatně. V uvedeném roce totiž došlo k přezbrojení 171. protiletadlového pluku na protiletadlové raketové komplety KUB a zásady jeho činnosti v míru i ve válce byly zcela jiné, než v případě útvarů vyzbrojených PL kanony. Útvar se současně přemístil do Rožmitálu pod Třemšínem, kde pod různými názvy působil až do roku 2003. Druhý z brigádních útvarů, tj. 173. protiletadlový pluk, byl i nadále vybaven klasickými PLK a v posádce Most setrval do léta 1977, kdy zanikl.

Ve velení 259. protiletadlového pluku (brigády) se postupně vystřídali: kpt./mjr. Jan Kudrna (1951 až 1954), mjr./pplk. Jaroslav Štekl (1954 až 1957), mjr. Zdeněk Kegler (1957 až 1958) a pplk./plk. Josef Šprojcar (1958 až 1975).

Pokud máte zájem o bližší informace, můžete se obrátit na Vojenský ústřední archiv, Pilotů 217/12, 161 00 Praha 6 – Ruzyně, kde je uložen archivní fond VÚ 7405.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. | 1981. - 1995. | 1996. - 2010. | 2011. - 2025. | 2026. - 2040.
2041. - 2055. | 2056. - 2070. | 2071. - 2085. | 2086. - 2100. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist