Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 2026. - 2040.

Následující dotazy 2041. - 2055. Předešlé dotazy 2011. - 2025.

2040. Dobrý deň, chcel by som vás poprosiť o pomoc s identifikovaním a bližších údajoch roty, kde môj prastarý otec pôsobil. Prastarý otec bol vojak čs. armády, podľa kmeňového listu bol vradený k 26. pešiemu pluku k 8. rote. Neviete o o tejto rote bližšie informácie? Malo sa jednať o kulometnú rotu sídliacu v Krupine. A neskôr bol premiestnený k „VKPL“ rote, typujem že sídliacu taktiež v Krupine. O akú rotu išlo? Nemáte bližšie údaje aj o tejto rote? (odpovídá Pavel Šrámek)

Pěší pluk 26 měl velitelství v Banské Štiavnici (od května 1926 v Banské Bystrici) a tvořily ho tři pěší prapory, každý o třech pěších a jedné kulometné rotě. Vámi uváděná 8. pěší rota patřila do II. praporu, který od května 1921 sídlil v Krupině. Jednalo se skutečně o kulometnou rotu vyzbrojenou celkem 12 těžkými kulomety. Rota VKPL (velkých kulometů proti letadlům) vznikla u pěšího pluku 26 v lednu 1938 a působila v Banské Bystrici. Tato rota byla vyzbrojena 2 cm protiletadlovými kulomety Oerlikon. V listopadu 1938 se velitelství pluku spolu s podřízenými rotami včetně roty VKPL přemístilo z Banské Bystrice do Zvolena.


2039. Můžete napsat něco o pěším pluku 33 v roce 1938? Zajímá mne hlavně dislokace a velitelský sbor. (odpovídá Pavel Šrámek)

Do začátku února 1938 byl pěší pluk 33 v Chebu, dne 11. února 1938 se přestěhoval na Slovensko. Původně pro něj byla vybrána Myjava, ale protože zde chybělo vhodné ubytování, došlo ke změně. Velitelství pluku bylo v Šaštíně, I. prapor v Lieskovém, II. prapor v Senici, III. prapor v Šaštíně a náhradní prapor v Novém Meste nad Váhom. V prosinci 1938 se velitelství pluku a pak i III. prapor přesunuly do Senice, I. prapor se 17. prosince přemístil do Modre.

Velitelem pluku byl plukovník generálního štábu Eduard Horák, zástupcem velitele pluku byl podplukovník pěchoty Alfred Stříbrný. Velitelem II. praporu byl podplukovník pěchoty Alois Káně, zástupcem velitele I. praporu pak major pěchoty Michal Širica (pozdější slovenský generál).


2038. Chtěl jsem se na vás obrátit ohledně nějakých informací o Vranovské přehradě, budované v letech 1930 – 1934 na řece Dyji. Údajně měla i vojenský význam a to zaplavení oblasti mezi Znojmem a Břeclaví a vytvoření přírodní překážky proti obrněné technice v případě napadení z jižního směru od Rakouska. (odpovídá Pavel Šrámek)

Pokud jde o Vranovskou přehradu, 27. září 1938 večer dalo Hlavní velitelství veliteli IV. armády v Brně rozkaz, aby nařídil okamžité vypuštění Vranovské přehrady. Další den 28. září po obědě, však nařídilo Hlavní velitelství zastavit ihned vypouštění Vranovské přehrady, podle všeho z politických důvodů. Více informací nemáme.

Zda se už s vojenským využitím přehrady počítalo při výstavbě, nebo ten nápad vznikl až později, nevíme, ale pravděpodobnější bude spíše druhá možnost. Možná by stálo za to navštívit Státní okresní archiv Znojmo, Divišovo náměstí 5, 669 02 Znojmo, kde by mohli mít nějaké informace.


2037. Můžete uvést něco o motocyklech v prvorepublikové československé armádě a také početní stav v roce 1938 při mobilizaci? Zajímalo by mě také, zda motocykly měly i nějakou výzbroj nebo byly určeny výhradně ke kurýrním účelům. Jak na tom byla německá armáda v roce 1938, co se motocyklů týče? (odpovídá Pavel Šrámek)

Československá armáda měla k 15. březnu 1939 celkem 1059 motocyklů sólo a 179 motocyklů s přívěsným vozíkem. Pro mobilizovanou armádu se předpokládalo celkem 5266 motocyklů, za mobilizace v září 1938 měla armáda 5058 motocyklů, z toho 1128 vojenských a 3930 povolaných z civilního sektoru. Motocykly sloužily ke spojovacím a kurýrním účelům, ve větším počtu byly pouze v rámci motocyklové roty, která byla součástí motorizovaného přezvědného oddílu rychlé divize. Právě rychlé divize měly mít také nejvíce motocyklů, tabulkové válečné počty pro ni předpokládaly 202 motocyklů bez vozíku a 96 s vozíkem.

Pokud jde o konkrétní typy, například v letech 1922 až 1929 přijala československá armáda do výzbroje více než 300 motocyklů značky Itar, a to jak sólo, tak s přívěsným vozíkem. Dále československá armáda převzala celkem 79 motocyklů Praga BD 500, opět jak sólo, tak s vozíkem, 294 kusů motocyklů Ogar 4, nebo několik stovek motocyklů ČZ 175 a ČZ 500. U posledně jmenovaných se zvažovalo vybavení motocyklu s přívěsným vozíkem lehkým kulometem vz. 26, zda k tomu ale skutečně došlo, nevíme. Expozici motocyklů československé předválečné armády si můžete prohlédnout ve Vojenském technickém muzeu Lešany.

K motocyklům v německé armádě nemáme informace.


2036. Hledám informace o rozmístění jednotek 18. pěšího pluku Plzeň v září 1938. Jako součást HO 32 se 18. pěší pluk podílel na obraně objektů lehkého opevnění na Stříbrsku. Dle dostupných informací mu byl v září 1938 přidělen XVII. strážní prapor (který byl vytvořen právě v péči 18. pluku) jako čtvrtý prapor pěchoty. Lze předpokládat, že právě XVII. strážní prapor byl tak ponechán na HOP, jelikož jeho roty již v míru střežily objekty opevnění. Zajímalo by mě tedy, v jakých lokalitách byly umístěny další tři pěší prapory 18. pluku. Dle dobového svědectví byl např. III/18 prapor umístěn v Chebu. Je možné, že se takto blízko hranic celý prapor nacházel i po mobilizaci? Nebo např. jednotlivé pěší prapory doplnily sestavu XVII. strážního praporu na HOP? (odpovídá Pavel Šrámek)

Pěší pluk 18 bránil hlavní obranné postavení na severovýchod od Plzně. Podle knihy „Mobilizovaná československá armáda 1938“ autorů B. Hamáka a I. Vondrovského z roku 2011 byl I. prapor pěšího pluku 18 nasazen na 1. obranném postavení v úseku Krásný Hrad – Hlaváčkův Mlýn, II. prapor pluku pak na 2. obranném postavení v úseku Vojtěšín – Poříčí u Rabštejna, III. prapor pluku zůstal v záloze u Plzně. Strážní prapor XVII bránil obranný úsek Vojtěšín – Hlaváčkův Mlýn – kota 523 Jirná, kde bylo lehké opevnění úseků D-20, E-21, 171, 172 a E-22. Strážní prapor měl být dnem 1. 10. 1938 přejmenován na IV. prapor pěšího pluku 18, za mobilizace bylo zřejmě používáno obojí označení.

III. prapor pěšího pluku 18 byl skutečně v polovině září 1938 přesunut do Chebu k asistenčním úkolům, ale ještě před vyhlášením mobilizace se vrátil zpět.


2035. Dokážete zjistit, jaké platy pobírali důstojníci prvorepublikové armády a jaký žold tehdy pobírali vojáci v základní službě? Jedná se mi zejména o příslušníky letectva. (odpovídá Pavel Šrámek)

Uvádíme údaje platné ve 2. polovině 30. let:
1) Služební plat důstojníků.
Služební plat se skládal ze služného, činovného a výchovného a byl upraven zákonem č. 103/1926 Sb.
Důstojníci se rozlišovali do tří služebních tříd:
- do I. služební třídy patřili důstojníci generálního štábu, důstojníci s nejméně čtyřletým vysokoškolským vzděláním a důstojníci intendantstva,
- do II. služební třídy patřili důstojníci s alespoň dvouletým vysokoškolským vzděláním nebo s alespoň dvouletým vzděláním na vojenských odborných učilištích pro výchovu důstojníků z povolání,
- do III. služební třídy patřili ostatní důstojníci.
Dále se důstojníci rozlišovali do osmi platových stupnic:
- v 1. a 2. platové stupnici generálové,
- v 3. platové stupnici plukovníci,
- v 4. platové stupnici podplukovníci,
- v 5. platové stupnici majoři,
- v 6. platové stupnici štábní kapitáni a kapitáni,
- v 7. platové stupnici nadporučíci,
- v 8. platové stupnici poručíci.
Výše služného vycházela z platové stupnice, dále služební třídy a konečně platového stupně, který se zvyšoval vždy po třech letech. Tak například poručík ve II. služební třídě a nejnižším platebním stupni dostával měsíčně 850 Kč, v nejvyšším platebním stupni to pak bylo 2350 Kč měsíčně. Generál v 1. platové stupnici a I. služební třídě dostával měsíčně 6000 nebo 6500 Kč (existovaly jen dva platové stupně).
Výše činovného vycházela z platové stupnice, dále služební třídy a čtyř skupin míst (A – Praha, Brno, Bratislava, B obce s více než 25000 obyvateli včetně Karlových Varů, Mariánských Lázní, Polské Ostravy a Užhorodu, C obce s obyvateli od 2000 do 25000 a D – ostatní obce). Místo se počítalo podle obce, kde bylo trvalé úřední působiště důstojníka. Tak například poručík ve II. služební třídě s úředním působištěm v Praze dostával měsíčně 400 Kč, s úředním působištěm v obci s méně než 2000 obyvateli 220 Kč. Generál v 2. platové stupnici a I. služební třídě s úředním působištěm v Praze dostával měsíčně 750 Kč. Generál v 1. platové stupnici a I., II. nebo III. služební třídě pak dostával měsíčně vždy 1250 Kč bez ohledu, kde působil a jakou měl služební třídu.
Výchovné bylo jednotné a činilo ročně při jednom dítěti 1800 Kč, při více dětech 3000 Kč.
Vedle stálého služebního platu dostávali důstojníci ještě příležitostné příspěvky, např. příspěvek na ústroj, periodický příspěvek na ústroj, příplatek při zvláštních služebních úkonech, přídavek, náležitosti při služebních cestách, náležitosti při přesídlení apod.
Příspěvek na ústroj byl určen k prvnímu opatření předepsané válečné ústroje a náležel všem nově jmenovaným vojákům z povolání v činné službě. Činil 2000 Kč pro důstojníky, na přechodnou dobu byl zvýšen na 3600 Kč. Periodický příspěvek na ústroj byl určen k udržování předepsané válečné ústroje vojáků z povolání v činné službě a činil měsíčně pro důstojníky zbraní 50 Kč a pro důstojníky služeb 40 Kč.
Mezi příležitostné příspěvky patřily také zvláštní služební přídavky vojenských gážistů letectva. Pro důstojníky letectva byly stanoveny zvláštní služební přídavky ve výši 500, 600, 700 a 800 Kč měsíčně podle klasifikace letce. Přídavky se zvyšovaly až o 50 % při absolvování předepsaných zvláštních letů. Pro důstojníky, kteří nebyli piloty-letci, byl stanoven přídavek za každý absolvovaný let, nejvýše však 300 nebo 450 Kč měsíčně. Zvláštní mimořádný přídavek 400 až 600 Kč byl určen pro učitele praktického výcviku v létání. Také za ošetřování a přípravu letounů k letu byly stanoveny přídavky 300 a 450 Kč měsíčně podle síly motoru.
2) Žold příslušníků mužstva.
Denní žold byl: vojín 1.50 Kč, svobodník 1.70 Kč, desátník 2 Kč, četař 2.50 Kč a rotný 4 Kč.
Za dobu strávenou v ošetřování ve vojenské nebo civilní nemocnici byl žold: vojín 0.25 Kč, svobodník 0.35 Kč, desátník 0.50 Kč, četař 0.75 Kč a rotný 1 Kč.
Po dobu kázeňského trestu na svobodě byl pro všechny jednotný žold 0.25 Kč.


2034. Dobrý den. Můžete mi prosím poskytnout informace k 2. muničnímu divisionu ruských legií, k 6. jízdní švadroně italských legií (byla součástí 6. divize) a k 1. střeleckému (bývalému zeměbraneckému pěšímu) pluku Vídeň (zejména kde bojoval v Itálii)? (odpovídá Pavel Minařík)

2. muniční divizion tvořil součást II. střelecké divize čs. legií v Rusku. Pokyn k jeho zformování v rámci nově vytvářené 2. dělostřelecké brigády vydal náčelník štábu vrchního velitele ruských vojsk 23. října 1917. Útvar z počátku působil jako tzv. 2. parkový dělostřelecký divizion a jeho první rozkaz byl datován dnem 1. prosince 1917. Během přesunu čs. legií z Ukrajiny na Dálný Východ přijel do Vladivostoku, kde byl v dubnu 1919 přejmenován na 2. muniční divizion a v návaznosti na rozformování 2. dělostřelecké brigády nadále bezprostředně podléhal velitelství dělostřelectva II. střelecké divize. Do nově vzniklého Československa byl přepraven v červenci 1920 a jeho působištěm se na krátkou dobu stalo město Hranice, kde při unifikaci domácích a zahraničních součástí čs. armády zanikl.

6. jízdní švadrona (eskadrona) se v rámci italských legií vytvořila až ve 2. polovině listopadu 1918 v rámci formování Čs. armádního sboru, tj. po ukončení válečných akcí na italské frontě a podepsání příměří s Rakousko-Uherskem. Čítala okolo šesti desítek příslušníků a jednalo se o jediný jezdecký útvar čs. legií v Itálii.

1. střelecký pluk (Nr. 1 Schützen-Regiment) rakousko-uherské armády vznikl v květnu 1889 jako zeměbranecký pěší pluk č. 1 (Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 1) sloučením doposud samostatných zeměbraneckých střeleckých (pěších) praporů (Landwehr-Schützen/Infanterie Bataillon) č. 1 Vídeň (Schützen), č. 2 Vídeň (Schützen) a č. 18 Znojmo (Infanterie), které jako rámcové útvary působily v rámci předlitavské zeměbrany již od roku 1869, respektive 1872 (znojemský prapor). Zeměbranecký střelecký prapor č. 2 se do roku 1884 nacházel v Korneuburgu a poté až do roku 1887 sídlil ve Stockerau. Původní názvy si jednotlivé prapory ponechaly do roku 1894, kdy se z nich staly průběžně číslované (1., 2., 3.) polní prapory. V říjnu 1900 byl znojemský 3. polní prapor začleněn do nově zformovaného zeměbraneckého pěšího pluku č. 24 s velitelstvím ve Vídni. Místo něj byl v rámci zeměbraneckého pěšího pluku č. 1 vytvořen nový 3. polní prapor dislokovaný společně s ostatními součástmi útvaru ve Vídni. Od roku 1904 se název pluku uváděl ve formě Landwehrinfanterieregiment Nr. 1, která se v roce 1906 změnila na Nr. 1 Landwehrinfanterieregiment. Po vypuknutí válečného konfliktu pluk odjel na frontu jako součást 13. zeměbranecké pěší divize, v jejíž sestavě setrval po celou dobu války. V dubnu 1917 se název útvaru změnil na 1. střelecký pluk. V jednotlivých letech se společně s celou divizí zapojil do následujících bojů:
1914 – Komarów, Rawa Ruska, řeky San a Dunajec, Jaroslav, Krakow, Limanova-Lapanów
1915 – Gorlice, Karpaty, Sanok, Přemyšl, Lvov, řeka Bug, Luck, Rovno, řeka Pripjať, Czartorijsk
1916 – Volyně
1917 – Volyně, Sedmihradsko

Do Itálie byla divize přemístěna koncem září 1917. Poté se zapojila do 12. bitvy na řece Soča a následně postupovala přes Tagliamento k Piavě. Koncem října 1918 se přesunula do oblasti Grappa, kde ji zastihl konec války.


2033. Pánové zdravím Vás a prosím o informaci, zda se v roce 1920 v Brně nacházel 1. dělostřelecký pluk se sídlem v kasárnách na Veveří. V civilní matrice mám záznam, že v těchto kasárnách, pravděpodobně i barákových, byl jako četař – legionář příslušník 1. dělostřeleckého pluku. Je to prosím možné? (odpovídá Pavel Minařík)

Legionářský 1. pluk lehkého dělostřelectva (do ČSR přijel 23. 4. 1920) se dnem 15. 7. 1920 sloučil s 1. dělostřeleckým muničním divizionem v nový dělostřelecký pluk 1 dislokovaný v Praze.

V Brně se nacházel 4. polní dělostřelecký pluk, který byl 15. 7. 1920 sloučen s legionářským 2. plukem lehkého dělostřelectva (do ČSR přijel 20. 6. 1920) v nový dělostřelecký pluk 6 rozmístěný na Opavsku. Do Brna se unifikovaný pluk přesunul v říjnu 1920.

Z výše uvedeného je zřejmé, že příslušník 1. pluku lehkého dělostřelectva sloužil v Brně u jiného útvaru než svého původního pluku, pravděpodobně u dělostřeleckého pluku 6.


2032. Začala jsem pátrat po informacích o svých prapředcích a u jednoho z nich jsem zjistila, že to měl být „záložní vojín“, který spadal pod doplňovací okresní velitelství v Uherském Hradišti a byl přidělen k pevnostnímu dělostřelectvu v Przemyslu v Haliči, a mám potvrzené, že zemřel ve 24 letech tamtéž již v květnu 1914, tedy ještě před začátkem 1. sv. války. Bylo by možné vysvětlit mně pojmy „záložní" vojín, a dá se zjistit přesný název pluku, ke kterému mohl být můj příbuzný v Przemyslu v Haliči přidělen a nějaké bližší informace k tomuto pluku? A ještě jeden dotaz, narazila jsem na internetu i na pojem "záložní" pluk, ale nikde není vysvětlen. (odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1914 se v pevnosti Přemyšl nacházel 3. pevnostní dělostřelecký pluk (Festungsartillerieregiment Nr. 3), který vznikl v lednu 1891 a jeho čestným majitelem byl tzv. na věčné časy polní maršál Franz Ulrich kníže Kinsky (1726-1792). Pluk se nejprve skládal ze tří praporů o dvanácti bateriích. V roce 1908 se jeden z praporů přesunul do chorvatské Puly, kde se o rok později stal součástí 4. pevnostního dělostřeleckého pluku působícího v uvedené posádce od roku 1891. Předchůdcem 3. pevnostního dělostřeleckého pluku byly 2. a 8. polní dělostřelecký prapor z Přemyšlu (oba vytvořeny v roce 1867).

V případě tzv. záložního vojína se jedná o vojáka, který absolvoval povinnou vojenskou základní službu (do přijetí nového branného zákona v roce 1912 tříletou, poté dvouletou) a byl přeložen do zálohy, v níž se nacházel devět let (od roku 1912 deset let). Záložním plukem může být obecně nazýván vojenský útvar, který se na bojišti či v zápolí nachází v záloze a je připraven vystřídat útvary bojující v 1. linii. V určitých případech se může jednat o konkrétní vojenský útvar, který je určen k výcviku nově nastoupivších vojáků, jako tomu bylo např. v rámci čs. legií v Rusku, když se v říjnu a prosinci 1917 vytvořily 1. a 2. čs. záložní střelecký pluk, které se v srpnu 1918 změnily na 9. a 10. čs. střelecký pluk. Místo nich vznikl nový 1. čs. záložní střelecký pluk, působící do července 1919.


2031. Dobrý den, měl bych na Vás velkou prosbu. Pátrám po osudech dragounské eskadrony, která byla v bzeneckých kasárnách před válkou. Zajímalo by mně, pod který dragounský pluk spadala, kdy tento pluk vzniknul, kam zamířil po vypuknutí války, jakých bitev a na kterých frontách bojoval, kdy zanikl. Budu vděčný za jakékoliv informace. (odpovídá Pavel Minařík)

V Bzenci se před 1. světovou válkou nacházely součásti dragounského pluku č. 12. Zmíněný útvar se vytvořil v roce 1798 jako kyrysnický pluk č. 6, ale již v roce 1802 se přeformoval na dragounský pluk č. 6. V roce 1860 se opětně změnil v kyrysnický pluk č. 12 a polední reorganizace proběhla v roce 1867, kdy se z něj stal dragounský pluk č. 12. Prvním „majitelem“ pluku se v roce 1799 stal generál jezdectva svobodný pán Michael Melas. Po zformování v roce 1798 byl pluk umístěn v dolnorakouském Asbachu a jeho velením byl pověřen plukovník Ignaz Eggermann. V následujících letech pluk vystřídal téměř čtyři desítky posádek a zúčastnil se celé řady válečných tažení. V českých zemích byl dislokován v Lipníku (1807-1808), Čáslavi (1809), Uherském Brodě (1818-1820), Myslenicích (1830), Strakonicích (1830-1832), Poděbradech (1832-1836), Klatovech (1836-1843), Žatci (1843-1846), Klatovech (1846-1848), Prostějově (1871-1879), Brně (1879-1886) a Olomouci (1889-1892, následně od 1910). Před vypuknutím 1. světové války se velitelství 1. oddílu s 2. a 3. eskadronou nacházelo v Olomouci, zatímco velitelství 2. oddílu se 4. a 5. eskadronou sídlilo v Bzenci. Odloučeně byly ubytovány 1. a 6. eskadrona v Přerově. V této době čestnou funkci majitele pluku zastával ruský velkokníže Nikolaj Nikolajevič, který se jím stal v roce 1897. Nováčci k pluku při jeho založení přicházeli nejprve z Čech a od roku 1817 z Moravy. Od poloviny 19. století se oblast rekrutací soustředila na Olomoucko, Opavsko, Kroměřížsko a Těínsko. Počínaje rokem 1889 byl doplňován branci z teritoria celého 1. sboru, tj. severní Moravy a Krakovska. Náhradní (doplňovací) kádr se zformoval v roce 1869 v Kroměříži a v letech 1882 až 1898 doprovázel velitelství pluku. Poté byl trvale umístěn v Olomouci. Z válečných akcí je možno uvést především účast na napoleonských válkách v letech 1800 až 1815, tažení do vzbouřeného Maďarska v roce 1849, střetnutí s francouzsko-piemontskou armádou u Magenty a Solferina v roce 1859 a bitvu u Hradce Králové během prusko-rakouské války v roce 1866. V roce 1914 funkci velitele pluku zastával plukovník Nikolaus Karapancsa Edler von Kraina. Po vypuknutí 1. světové války pluk odjel jako součást 7. jezdecké divize na frontu do Haliče. Jeho další osudy jsou uvedeny v odpovědi na dotaz čís. 1649.


2030. Dobrý den. Můj prapředek, který se narodil 1842, jak se mi podařilo dopátrat, sloužil jako vojín u 2. pluku 1. eskadrony. Rád bych zjistil, kde tento pluk sídlil a jestli je někde možno najít nějaké podrobnější informace o tomto pluku. Předem děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)

Ve svém dotazu jste neuvedl, u kterého jezdeckého pluku a kdy Váš předek sloužil, stejně tak jako odkud pocházel. Mohlo se jednat o pluk kyrysnický, dragounský, husarský nebo hulánský. Vzhledem k roku narození 1842 byl s největší pravděpodobností odveden podle pravidel stanovených v roce 1858 při zavedení všeobecné branné povinnosti. K odvodům byli poddaní rakouského císaře povoláváni od 20. do 27. roku svého života a délka řadové vojenské služby byla stanovena na 8 let. Značná část vojáků, zejména pěšáků, ale odcházela do zálohy dříve a byli propouštěni na tzv. trvalou dovolenou. Podle výše uvedených pravidel mohl Váš předek nastoupit výkon osmileté vojenské služby v letech 1862 až 1869. Ovšem v roce 1868 byl přijat nový branný zákon, který období odvodů stanovil na 20. až 22. rok života a délku prezenční služby na tři roky. Lze tedy odhadnout, že k některému z jezdeckých pluků armády habsburské monarchie mohl nastoupit v období let 1862 až 1868 a sloužil by maximálně do roku 1871. Pravděpodobnější je ale spodní hranice vymezeného časového úseku, respektive období do vypuknutí prusko-rakouské války v roce 1866.

V letech 1862 až 1866 existovaly v rakouské armádě následující jezdecké pluky č. 2:
- kyrysnický pluk č. 2 bavorského krále Maximiliána Josepha II. (od roku 1864 pruského polního maršála hraběte Friedricha Wrangela): v letech 1860 až 1868 doplňován z Královehradecka, Čáslavska a Jindřichohradecka; dislokace 1860 až 1866 Kecskemét; 1.10.1867 reorganizován na dragounský pluk č. 2;
- dragounský pluk č. 2 polního maršála knížete Alfreda zu Windisch-Greatz: v letech 1860 až 1872 doplňován z Písecka Plzeňska, Jindřichohradecka a Prahy; dislokace 1859 až 1866 Stará Boleslav; 1.10.1867 reorganizován na dragounský pluk č. 14;
- husarský pluk č. 2 ruského velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče: v letech 1857 až 1875 doplňován ze Sedmihradska; dislokace 1860 až 1865 Žólkiew, 1865 až 1866 Lwów;
- hulánský pluk č. 2 polního maršála knížete Carla Philippa zu Schwarzenberg: v letech 1850 až 1872 doplňován z obvodů Rzeszów a Tarnów; dislokace 1860 až 1863 Gyöngyös, 1863 až 1864 Szigetvár, 1864 až 1866 Tolna.

Podrobnosti k historii výše uvedených pluků najdete v knize Alphonse von Wrede, „Geschichte der k. und k. Wehrmacht“ (III. Band, I. Hälfte, Vídeň 1901).

Jestliže Vás předek pocházel z Čech, tak s největší pravděpodobností sloužil u kyrysnického pluku č. 2 nebo dragounského pluku č. 2. V dané věci se můžete zkusit obrátit na Vojenský ústřední archiv (Pilotů 217/12, 161 00 Praha 6 – Ruzyně) s žádostí o vyhledání jeho osobních dokladů (tzv. kmenového listu), ale pokud nebyl důstojníkem, je pouze malá pravděpodobnost, že by se zachovaly.


2029. Mohli byste uvést vojenské jednotky, které se nacházely v Prachaticích? (odpovídá Pavel Minařík)

Armádu habsburské monarchie od roku 1875 zastupovaly různé myslivecké prapory, případně odloučené prapory pěších pluků. Postupně se ve městě vystřídaly:

- 18. prapor polních myslivců
(doplňován z Písecka, Jindřichohradecka a Českobudějovicka)
1875 – 1880
- 10. prapor polních myslivců
(doplňován z Dolního Rakouska)
1880 – 1882
- nezjištěno 1882 – 1885
- 18. prapor polních myslivců
(doplňován z Písecka, Jindřichohradecka a Českobudějovicka)
1885 – 1891
- 6. prapor polních myslivců
(doplňován z Plzeňska a Berounska)
1891 – 1897
- I. prapor pěšího pluku 35 (doplňován z Plzeňska) 1894 – 1900
- II. prapor pěšího pluku 35 (doplňován z Plzeňska) 1900 – 1908
- 6. prapor polních myslivců
(doplňován z Plzeňska a Berounska)
1904 – 1905
1908 – 1912
- II. prapor pěšího pluku 11 (doplňován z Písecka) 1912 – 1914

Z útvarů čs. armády byly v Prachaticích v letech 1918 až 1938 dislokovány následující jednotky:

- 1. a 2. rota hraničářského praporu 4 2. pololetí 1920
- III. prapor pěšího pluku 11 1921 – 1928
- 2. a 3. rota hraničářského praporu 4 1928 – 1936
- 1. a 2. rota I. praporu pěšího pluku 11 1936 – 1938

V době mnichovské krize se ve městě nacházelo velitelství mobilizované 5. pěší divize a velitelství mobilizovaného pěšího pluku 79, jehož jednotky byly rozmístěny v blízkém okolí.

Po okupaci čs. pohraničí a připojení k Německu byly ve městě ubytovány jednotky podléhající mnichovskému XIII. vojenskému okruhu wehrmachtu. Od dubna 1940 se jednalo o zemský střelecký prapor 801 (Lds. Schtz. Btl. 801), vystřídaný v říjnu 1940 zemským střeleckým praporem von Sulzbach a na podzim 1942 jednotkami zemského střeleckého náhradního praporu 13 (Lds. Schtz. Ers. Btl. 13) z Chebu a zemského střeleckého výcvikového praporu 13 (Lds. Schtz. Ausb. Btl. 13) z bavorského Hofu.

Přehled útvarů, nacházejících se v Prachaticích po roce 1945, najdete v odpovědi na dotaz čís. 761.


2028. Dobrý den, dá se vypátrat nasazení a pohyb 25. domobraneckého pěšího pluku z Kroměříže v letech 1915-1916? Kdy se přesunul na italskou frontu a v jaké armádní sestavě a kde působil na italské frontě? (odpovídá Pavel Minařík)

Domobranecký pěší pluk č. 25 (Landsturm Infanterie Regiment Nr. 25) vznikl po vyhlášení mobilizace v létě 1914 v Kroměříži. Krátce poté se přesunul jako součást 106. domobranecké pěší divize na levé křídlo rakousko-uherských vojsk v Haliči. Již na přelomu srpna a září se divize zapojila do bojů u Opole. Po útoku ruských armád zaujala koncem září obranu před Krakovem a začátkem října na západním břehu řeky Visly u soutoku se Sanem. Během listopadu opětně ustoupila od Sandoměře ke Krakovu, který bránila do počátku prosince. Po bojích u Limanova-Lapanówa se zapojila do pronásledování Rusů podél severního břehu Visly až k soutoku s řekou Nida. Počátkem ledna 1915 se divize přesunula jižně od Tarnowa, kde přešla do obrany. V květnu byl pluk zařazen k nově vytvořené kombinované pěší divizi Stöger-Steiner, tj. pozdější 62. pěší divizi, s níž se po průlomu u Gorlice zúčastnil pronásledování ruských jednotek podél jižního břehu Visly od soutoku s Nidou přes Tarnobrzeg až do předpolí Pulawy, kterého dosáhl koncem července. Následně byla divize přesunuta na Volyň a do konce srpna pronikla severně od města Luck. V září se pluk vrátil do sestavy 106. domobranecké pěší divize, se kterou se přemístil na italské bojiště jižně od města Gradisca. Již od října 1915 se podílel na ofenzívách na řece Soča. V květnu 1916 se divize přesunula blíže k pobřeží Jadranského moře a bojovala u Monfalcone. Koncem července se vrátila na ruskou frontu, tentokrát na severovýchod od Lvova k městu Brody, kde setrvala v pozičních bojích do dubna 1917. Následoval opětovný přesun na italskou frontu a účast v bojích na řece Soča, tentokrát severně od města Görz. Po průlomu italských pozic u Caporeta se divize nezúčastnila postupu rakousko-uherských vojsk k řece Piava, nýbrž byla koncem října přeřazena na tyrolský úsek jihozápadní fronty k městečku Asiago. V únoru 1918 opustila vysokohorské bojiště a byla pověřena okupační službou v polském generálním gouvernementu a rozmístila se v okolí Lublinu. Přesun na poslední bojiště proběhl v září a místem nového nasazení divize se stala západní fronta v poměrně klidné oblasti mezi Verdunem a řekou Meuse. Zde divizi zastihl konec války a její příslušníci, včetně vojáků domobraneckého pěšího pluku č. 25, se vrátili do vlasti.


2027. Zdravím. Potřebuji pomoct vyřešit problém: Pátrám po mém dědovi Strnka Albin *1887, který byl v 1. světové zajat někde v Haliči. Odhaduji, že byl mobilizován někdy na podzim 1914. Podařilo se mi najít v SEZNAMU ZTRÁT ze dne 21.3.1916, že byl zajat jako náhradní záložník, LIR Nr. 25, 12. komp. a v ABECEDNÍM SEZNAMU JMEN uvedených v Seznamech ztrát č. 396 ze dne 29.4.1916. Repatriován byl v letech 1920-21. Vyčetl jsem, že tento pluk byl určen pro frontu v Haliči. Kmenový list se nezachoval-byl skartován v letech 1970-80. Chtěl bych aspoň přibližně vědět ve které bitvě (třeba i datum) a kde se tato událost stala a jestli by se dalo odhadnout, do kterého sběrného tábora se dostal. Někde v paměti se mi vybavuje, že chodil z tábora do (velkého) města šít na místní dámy. (odpovídá Pavel Minařík)

Zeměbranecký pěší pluk č. 25 (Landwehr Infanterie Regiment Nr. 25) opustil v létě 1914 svoji mateřskou posádku v Kroměříži a přesunul se na frontu v Haliči. Během války byl většinou zařazen u 13. zeměbranecké pěší divize, respektive 13. střelecké divize. Zmíněná divize byla nasazena do následujících bojů: 1914 – Komarów, Rawa Ruska, San, Jaroslav, Krakov, Limanova-Lapanów, Gorlice; 1915 – Karpaty, Sanok, Přemyšl, Lvov, Bug, Luck, Rovno, Pripjať, Czartorijsk; 1. pololetí 1916 – boje na Volyni (Berestiany SV od Lucka, Chortupy V od Lucka, po letním útoku Rusů ústup na Szelwov Z od Lucka); 2. pololetí 1916 – divize se rozdělila na dvě části: 25. brigáda zůstala v oblasti Lucka, 26. brigáda s LIR 25 se v srpnu přesunula na německý úsek fronty k Baranowiczi; 1. pololetí 1917 – 25. brigáda oblast Lucka, 26. brigáda – v dubnu přesun od Baranowiczi na italské bojiště do Tyrolska a od června nasazení u Camporovere; 2. pololetí 1917 – 26. brigáda v Tyrolsku, 25. brigáda v červenci přesun od Lucka do Sedmihradska k Foscani, v srpnu přesun do Tyrolska, spojení s 26. brigádou a od října na Sočské frontu (nejprve v záloze, poté nasazení na řekách Soča, Tagliamento a Piava); 1918 ­– Piava, od října oblast Grappa, úsek Col dell' Orso. Od dubna 1917 útvar působil jako Střelecký pluk č. 25 (Schützen Regiment Nr. 25). V posledních dnech války se pluk rozpadl a k jeho obnově v Kroměříži došlo na základě náhradního praporu, zabezpečujícího celou válku odesílání doplňků na frontu.

K zajateckým táborům bohužel nemáme žádné informace.


2026. Dobrý den. Je možné něco zjistit o „Polním dělostřeleckém pluku 13 – 8. baterii“ z 1. světové války? (odpovídá Pavel Minařík)

Polní dělostřelecký pluk č. 13 (FAR 13) vznikl v červnu 1918 přečíslováním dosavadního polního kanonového pluku č. 13 (FKR 13), který se vytvořil v červnu 1916 z původního polního kanonového pluku č. 4 (FKR 4). Poslední ze zmíněných pluků se zformoval během jedné z mnoha reorganizací rakousko-uherského dělostřelectva v dubnu 1908. Před rozpoutáním 1. světové války byl dislokován ve Vídni a podléhal velitelství 25. pěší divize sídlící tamtéž. Branci k pluku přicházeli z oblasti celého II. sboru, tj. Dolního Rakouska a jižní Moravy. Po vyhlášení mobilizace se pluk stal součástí vídeňské 13. zeměbranecké pěší divize, respektive její nově vytvořené 13. polní dělostřelecké brigády. Se zahájením válečných operací divize odjela na východní frontu, kde byla nasazena v oblasti: 1914 – Komarów, Rawa Ruska, Jaroslav, Krakov, Limanova-Lapanów, Gorlice; 1915 – Karpaty, Sanok, Přemyšl, Lvov, Bug, Luck, Rovno, Pripjať, Czartorijsk; 1916 a 1917 – Volyně. Od konce července 1917 se divize ocitla v Sedmihradsku. Na přelomu srpna a září téhož roku ji přesunuli na italské bojiště. Zde se zapojila do bojů na řekách Soča, Tagliamento a Piava. Na sklonku války operovala na horském úseku fronty v oblasti Grappa. Některé z baterií byly v průběhu války dočasně nasazeny u jiných divizí.

Popis bojů, probíhajících v závěrečném roce války na italské frontě, najdete v knize Josefa Fučíka „Piava 1918“.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. | 1981. - 1995. | 1996. - 2010. | 2011. - 2025. | 2026. - 2040.
2041. - 2055. | 2056. - 2070. | 2071. - 2085. | 2086. - 2100. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist