Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 2041. - 2055.

Následující dotazy 2056. - 2070. Předešlé dotazy 2026. - 2040.

2055. Dobrý den. Nedávno jsem četl vzpomínky generála Kvapila a celkem mě zaujalo, že v souvislosti se 73. pěším plukem byly v roce 1950 na našem území vysazeny nějaké skupinky amerických výsadkářů. Údajně cituji „po nocích se tam střílelo, jak o božím těle a tak jsem nechal celý prostor zaminovat“. Chtěl bych se zeptat, jestli jsou k tomu někde nějaké bližší informace, pokud je to vůbec pravda. (odpovídá Pavel Minařík)

K aktivitám cizí rozvědky, zaměřeným na získání informací o činnosti 73. pěšího pluku, skutečně došlo. Nestalo se tak v roce 1950, nýbrž o rok později, a zahrnovaly i další útvary rozmístěné na teritoriu Vojenského výcvikového tábora (VVT) Mimoň. Konkrétní protiopatření proti působení nepřátelských rozvědek skutečně s tehdejším velitelem pluku projednával za ZS/GŠ pplk. Oldřich Kvapil.

Od léta 1951 začalo docházet k rušivým podnětům, majícím zřejmě za cíl především v nočních hodinách vystrašit stráže u 73. pěšího pluku. Nezjištěné osoby z blízkého lesa házely kameny, svítily baterkou, případně se ozýval smích. Došlo i k přiblížení osoby do blízkosti strážnice nebo příjezdu cizího vozidla před ubytovací prostor útvaru. Provokace více méně splnily svůj účel, neboť strážní vystříleli bez užitku značné množství nábojů a v obavách o svůj život dokonce ojediněle odmítali nastupovat do služby. Bez efektu bylo i celonoční střežení možných přístupových tras do prostoru útvaru jednotkou v síle družstva.

Kromě toho se zjistil pohyb cizích osob mezi hangáry na letišti Hradčany a v prostoru Hvězdova bylo v září 1951 dvakrát vystřeleno na strážné jiného vojenského útvaru. Pátrání v terénu, prováděné opakovaně ve VVT Mimoň za součinnosti s příslušníky vojenské kontrarozvědky, vedlo k nálezům balíků letáků shazovaných v nočních hodinách z neidentifikovaného letadla, jednoho podzemního úkrytu a drobných oděvních součástek.

Situace byla vyhodnocena jako pravděpodobné prozrazení útvaru příslušníkům zahraniční rozvědky a následně byla podniknuta řada opatření majících zamezit pronikání do jeho prostoru. Přístupové cesty do tábora byly přehrazeny ostnatým drátem doplněným protipěchotními minami a různými nástrahami. Stejným způsobem byl zabezpečen i muniční sklad. Strážní zároveň obdrželi signální pistole a později i samopaly místo doposud používaných pušek. Některé z nástrah však přiváděl k výbuchu pohyb lesní zvěře a při jejich kontrole došlo k těžkému zranění důstojníka, který je v předcházejících dnech pokládal. Protipěchotní miny zůstaly adjustovány až do zasněžení terénu a následně již nebyly k zabezpečení areálu útvaru používány.

Provokace vyvrcholily v listopadu 1951. Během prvního listopadového týdne došlo k výstřelu na strážného u letiště Hradčany. Dne 10. listopadu se střelba opakovala a byl při ní zraněn voják hlídající uvedené letiště. Téhož dne došlo k zastřelení příslušníka SNB u obce Doksy.

V případě 73. pěšího pluku byli 3. listopadu strážným zadrženi tři muži fotografující tabule se zákazem vstupu v okolí útvaru. Následně byli odvezeni na velitelství VVT Mimoň a předáni místní stanici SNB. V polovině listopadu došlo k opětnému zjištění stop neznámé osoby pohybující se v blízkosti útvaru. Současně se v nedaleké obci Dolní Bukovina začali v nočních hodinách objevovat muži pozorující domy, v nichž bydlela část velitelského sboru pluku. Ohrožování útvaru vyvrcholilo ve dnech 19. a 21. listopadu 1951, když v nočních hodinách došlo ke střelbě na vojáky vykonávající strážní službu. Nikdo ze strážných nebyl zraněn. Následně se změnilo rozmístění strážních stanovišť, v nichž byly vybudovány okopy pro stojícího střelce a umístěny lehké kulomety. Poté se provokace nezjištěných osob v prostoru rozmístění 73. pěšího pluku již neopakovaly.


2054. Chtěl bych znát složení litoměřické ženijní brigády v 70. a 80. letech. Můžete uvést, které jednotky v uvedené době patřily terezínskému ženijnímu praporu od slánské divize? (odpovídá Pavel Minařík)

Organizace 51. ženijní brigády se vyvíjela následovně:
1969 – 1977
- velitelství s velitelskou rotou a spojovací rotou (VÚ 1031)
- 151. ženijní prapor (VÚ 6824)
- 51. speciální ženijní prapor (VÚ 6532)
- 51. strojní prapor (VÚ 6333)
- 51. prapor přepravních prostředků (VÚ 7403)
- 51. technická opravna (VÚ 3350)
Celkově bylo u brigády plánováno zařazení 730 vojáků.
1977 – 1984
- velitelství s ženijní průzkumnou četou, spojovací četou a provozní rotou (VÚ 1031) – od roku 1981 s velitelskou rotou, ženijní průzkumnou četou, spojovací četou a četou oprav techniky
- 151. ženijní prapor (VÚ 6824)
- 152. ženijní prapor (VÚ 6173)
- 51. ženijní opevňovací prapor (VÚ 3038)
- 51. ženijní maskovací rota (VÚ 7190) – rámcová
- 51. ženijní rota těžení a úpravy vody (VÚ 4478)
Tabulky počtů předepisovaly u brigády v souhrnu 750 vojáků.
V letech 1977 až 1980 byla k brigádě přičleněna samostatná rota pro vojáky s nedokončeným základním vzděláním. S výjimkou velitelského sboru se stovka jejich příslušníků nezahrnovala do počtů ČSLA.
1984 – 1990
- velitelství s velitelskou rotou, ženijní průzkumnou četou, spojovací četou a četou oprav techniky (VÚ 1031) – od roku 1986 s velitelskou četou, ženijní průzkumnou rotou, spojovací četou, četou oprav techniky a rotou týlového zabezpečení
- 151. ženijní prapor (VÚ 6824)
- 152. ženijní prapor (VÚ 6173)
- 153. ženijní prapor (VÚ 6198) – rámcový
- 51. ženijní zatarasovací prapor (VÚ 3074)
- 51. ženijní odtarasovaní prapor (VÚ 4953) – rámcový
Reorganizovaná brigáda měla nadále čítat 540 vojáků.

Do složení 3. ženijního praporu (VÚ 6388) 1. tankové divize od roku 1969 náležely:
- velitelská rota
- ženijní rota
- ženijní komunikační rota
- strojní rota
- pontonová rota
- technická opravna
- četa týlového zabezpečení
Celkově bylo u útvaru předepsáno 390 vojáků. Od jara 1976 byla k praporu přičleněna samostatná rota pro vojáky s nedokončeným základním vzděláním.

Na podzim 1977 prodělal prapor transformaci na tzv. typovou organizaci, což bylo spojeno se snížením plánovaných počtů na 370 osob.

Následně se útvar skládal z:
- velitelské čety
- čety ženijního průzkumu a ničení jaderných min
- ženijní roty
- přepravní výsadkové roty
- pontonové roty
- ženijní komunikační roty
- ženijní technické roty
- technické opravny
- čety týlového zabezpečení
Zároveň u praporu přestala působit samostatná rota pro vojáky s nedokončeným základním vzděláním, která byla převedena k 51. ženijní brigádě.

Na počátku roku 1981 se technická opravna transformovala na četu oprav techniky. Následně se až do konce 80. let členění útvaru na jednotky nezměnilo. Průběžně se ale snižovaly tabulkové počty, které do roku 1989 klesly na 315 vojáků.


2053. Můžete uvést, jakou historii v poválečném generálním štábu měla správa zahraničních vztahů? (odpovídá Pavel Minařík)

V rámci GŠ ČSLA se Oddělení pro zahraniční styk vytvořilo již k 15. dubnu 1958. Při reorganizaci MNO, provedené 1. listopadu 1966, došlo k jeho sloučení s Oddělením technické pomoci do Správy pro zahraniční styk. Dnem 1. října 1966 byla uvedená „správa“ zrušena a z jejího složení strukturu ZS/GŠ doplnilo Oddělení zahraničních styků. Od 1. září 1971 bylo oddělení vyjmuto z organizace Zpravodajské správy a nadále působilo v rámci GŠ ČSLA samostatně. K 1. lednu 1989 sloučením některých součástí generálního štábu – Oddělení zahraničních styků, Oddělení zvláštních úkolů a mezinárodních vztahů a z části Finančně devizového a ekonomického oddělení – vznikla Správa zahraničních vztahů GŠ ČSLA. Při celkové reorganizaci MO ČR a GŠ AČR, provedené k 1. červenci 1993, se „správa“ přejmenovala na Sekci zahraničních vztahů MO, která v rámci ministerstva působila do konce března 1999, kdy byla transformována na Sekci vojenské bezpečnostní politiky MO.


2052. Chtěl jsem se zeptat, co byla 2. brigáda technického zabezpečení v Jihlavě v druhé polovině 80. let. Máte o tom nějaké informace? (odpovídá Pavel Minařík)

Ve zmíněném období Vámi uvedený svazek neexistoval. Vznikl až na sklonku října 1992 a kromě velitelství ho tvořil pouze výcvikový prapor specialistů tankové a automobilní služby. Další útvary měly složení svazku doplnit při rozvinování na válečné počty. Ke zrušení velitelství brigády došlo již na sklonku následujícího roku. Prapor specialistů se ve stejné době transformoval na Výcvikovou základnu logistiky Jihlava.


2051. Chcel by som požiadať o informáciu ohladom Hlavného tylu ČSLA. Aké útvary a zariadenia boly podriadene HT v roku 1989? (odpovídá Pavel Minařík)

Jednotlivým součástem Hlavního týlu ČSLA byly koncem 80. let podřízeny následující útvary bývalé čs. armády:

Zdravotnická správa
- Ústřední vojenská nemocnice Praha
- Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně
- Vojenská lázeňská a rekreační zařízení Praha
- Vojenský ústav hygieny, epidemiologie a mikrobiologie Praha
- Výzkumné a zkušební středisko 160 Hostivice
- 1. zdravotnická základna Bystřice pod Hostýnem
Veterinární oddělení
- Veterinární základna Grabštejn
- Vojenský veterinární doškolovací a výzkumný ústav Košice
Proviantní správa
- Výzkumné a zkušební středisko 130 Vyškov
Výstrojní správa
- Výzkumné a zkušební středisko 120 Vyškov
- Středisko pro vystrojování generálů Praha
Správa vojenské dopravy
- Oddělení vojenské přepravy Praha
Správa PHM
- Vojenská správa pro řízení produktovodů Praha
- Výzkumné a zkušební středisko 150 Brno


2050. Dobrý deň, chcel by som vás požiadať o informácie o vzniku a začlenení tankovej jednotky, ktorá vznikla za Pražského povstania (revoluční útočná vozba – 1. revoluční tanková jednotka – 1. tankový prapor velitelství oblasti 1). Poprípade nasmerovanie na odkazy k tejto téme na internete. (odpovídá Pavel Minařík)

V průběhu Pražského povstání se postupně vytvořily tři improvizované tankové jednotky povstalců. Skupina kpt. Kavalíra získala dva stíhače tanků Hetzer z ČKD Libeň, ale během bojů ve dnech 6.-7. května 1945 o oba stroje přišla. Další byla skupina škpt. Dvořáka, která disponovala několika francouzskými tančíky Renault AMR, doplněných později lehkým tankem Hotchkiss H-39 a jedním stíhačem Hetzer. Poslední skupina působila pod velením npor. Neubauera. Ve smíchovské Škodovce pro ni byly zprovozněny dva stíhače Hetzer, jejichž počet se do konce povstání zdvojnásobil. Až na jeden stíhač, který byl v boji zničen, neměla tanková technika u všech skupin funkční dělostřeleckou výzbroj. Skupina npor. Neubauera začala v závěru povstání používat název „1. partyzánská pancéřová rota“, ovšem po válce byla více méně z propagačních a ideologických důvodů označována jako „1. čs. revoluční tanková jednotka“.

Krátce po skončení války se v rámci nově vzniklé 1. oblasti vytvořily jednotky útočné vozby (ÚV), které zahrnovaly: velitelství ÚV 1. oblasti v Praze, náhradní oddíl ÚV v Praze, náhradní oddíl ÚV v Milovicích (od 4. června 1945 ve Staré Boleslavi) a rotu obrněných vlaků v Milovicích (později Nymburk), jejíž stálé i improvizované obrněné vlaky působily v pohraničí. Z kořistního materiálu bylo u pražského náhradního oddílu ÚV postupně postaveno osm tankových čet sdružených pod velením mjr. Plichty do tzv. bojového oddílu ÚV. Jednotlivé čety po svém zformování odjížděly během poslední květnové a první červnové dekády do pohraničí. V polovině června 1945 byly rozmístěny následovně: Libochovice (1.), Chrastava (2.), Varnsdorf (3.), Olešnice (4.), Liberec (5.) a Náchod (6. a 7. četa seskupené do roty kpt. Koudelky). V uvedené době disponovaly 10 stíhači tanků s kanonem, 3 stíhači tanků s kulometem, 4 tančíky (z toho 2 bez věže) a jedním samohybným dělem SIG (schwere Infanteriegeschütz). U velitelství bojového oddílu ÚV Praze zůstala kromě pomocné roty dočasně rovněž jedna tanková četa (8.), která dosáhla pohotovosti 19. června se třemi samohybnými děly SIG, jedním stíhačem tanků a jedním tančíkem. Později i tato četa odjela do pohraničí.

Během poslední červnové dekády došlo k reorganizaci jednotek útočné vozby 1. oblasti. V jejím průběhu zanikl náhradní oddíl ÚV v Praze, zatímco z náhradního oddílu ÚV ve Staré Boleslavi se stal náhradní prapor a místo velitelství ÚV 1. oblasti nadále v Praze působilo velitelství tankového vojska 1. oblasti. Současně byl bojový oddíl ÚV reorganizován na 1. tankový prapor o třech rotách. Jako 1. rota byla označena stávající rota kpt. Koudelky se 7. a 8. četou (později je doplnila třetí četa), do 2. roty byly sloučeny dosavadní 1., 2. a 3. četa, zatímco 3. rotu vytvořily 4., 5. a 6. četa. Čety s různorodou technikou byly postupně stahovány do Prahy, přezbrojovány a znovu vysílány do pohraničí, kde se zařadily k jiné rotě, než do které původně patřily. Např. ze 3. čety 2. roty se po přezbrojení na LT-38 stala 2. četa 3. roty.

Následně došlo k soustředění čet prvních dvou rot do jedné posádky, takže v polovině července 1945 se 1. a 2. rota nacházela v Liberci, zatímco 3. rota měla své čety nasazeny v Trnovanech (1.), Trutnově (3.) a Praze (2.). V této době bylo u praporu zařazeno 20 stíhačů tanků Hetzer a 6 lehkých tanků LT-38, přičemž jednotlivé čety až na jednu výjimku disponovaly třemi vozidly stejného typu.

Počátkem 2. poloviny září 1945 bylo nařízeno vytvořit na základě tankových jednotek 1. oblasti tankové brigády pro nově zřizované motorizované divize. Jádrem 22. tankové brigády v Hodoníně se staly 1. a 2. tanková rota 1. tankového praporu, jejíž techniku doplnilo 6 tanků LT-38 od 3. roty, která měla všechny čety rozmístěny v pohraničí. Doposud odloučeně působící čety 3. roty se z pohraničí přesunuly do Prahy, kde v ruzyňských kasárnách posloužily jako základ pro 21. tankovou brigádu. Dosavadní velitel 1. tankového praporu mjr. Plichta se stal velitelem I. praporu pražské brigády. Stávající náhradní prapor ve Staré Boleslavi se rozdělil na dvě části, které vytvořily náhradní prapory obou brigád.


2049. Chcel by som vás poprosiť čí by ste mohli uverejniť informácie o tom ako vznikali a boli začleňované žpr do organizácie divízii po roku 1945. Otvorene názvy, príslušnosť k divízii a miesta dislokácie. (odpovídá Pavel Minařík)

Ženijní útvary se staly součástí vševojskových divizí až v průběhu reorganizace uskutečněné na sklonku roku 1950. U divizí na plných a snížených počtech vznikly ženijní prapory, zatímco rámcové divize měly pouze ženijní roty. Zařazení jednotlivých útvarů bylo následující:

Vševojskový svazek Ženijní útvar Vševojskový svazek Ženijní útvar
12. pd 12. žpr Kadaň 13. pd 13. žpr Kroměříž
11. pd 11. žpr Plzeň 14. pd 14. žpr Olomouc
2. pd 2. žpr Střelské Hoštice 7. pd 7. žr Koblov
1. pd 1. žpr Č. Budějovice 6. pd 6. žpr Brno
5. md 5. žpr Terezín 9. pd 9. žr Komárno
8. md 8. žpr Pelhřimov 10. pd 10. žr Michalovce
3. td 3. žpr Mladá 4. td 4. žpr Jistebnice

2048. Můžete mi prosím podat informace o vojenském útvaru 8871 Hradec Králové? Na internetu jsem nic nenašel. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl na přelomu let 1948-1949 jako Zbrojnice 22. Na sklonku roku 1950 prodělal reorganizaci na 22. spojovací zbrojnici, která se počátkem listopadu 1953 změnila na 1. spojovací základnu. K další přeměně došlo v září 1962, když se základna transformovala na Opravářský závod 064. Poslední reorganizace proběhla na počátku července 1989 a útvar nadále působil jako Vojenský opravárenský podnik 064. K jeho zániku došlo k 1. prosinci 1998. Po celou dobu své existence se útvar nacházel v posádce Hradec Králové a podléhal MNO. Majetek, práva a závazky zrušeného podniku přešly na Fond národního majetku ČR. Následnou privatizací se nástupnickou organizací VOP 064 s. p. stala společnost MEDTEC-VOP s. r. o., působící v Hradci Králové od roku 1996. Při svém zřízení byl útvar nejprve označen jako VÚ-4617. Krycí číslo VÚ-8871 požíval v letech 1949 až 1962. Následně se jeho krycí označení změnilo na VÚ-1358.


2047. Dobrý den. Zajímalo by mě, kdy se začaly užívat krycí názvy VÚ, a zda jejich číslování mělo nějakou zákonitost. (odpovídá Pavel Minařík)

Krycí čísla byla součástem čs. armády přidělena od ledna 1946. Zpočátku ústřední orgány, část vyšších velitelství, útvarů služeb nebo škol, která často přicházela do kontaktu s civilním sektorem, neměla krycí čísla určena. Jednalo se především o MNO, velitelství oblastí (okruhů), místní vojenská velitelství (krajská, městská, okresní, obvodní), zařízení zdravotnické a veterinární služby, justice, výzbrojní služby, topografické služby, vojenské dopravy, ubytovací služby nebo útvary podřízené HSVO, respektive HPS. Do poloviny 60. let ale krycí čísla získaly všechny součásti rezortu obrany. Z důvodu snahy o zachování utajení neexistoval v jejich přidělování žádný systém. Některé útvary během své existence vystřídaly několik krycích čísel (změna všech proběhla v roce 1949), zatímco jiná krycí čísla byla po zrušení původních útvarů použita znovu.


2046. Prosím o informace o 6. msp Uherské Hradiště (vznik, reorganizace, dislokace, velitelé pluku až do zrušení). (odpovídá Pavel Minařík)

Předchůdcem uvedeného útvaru byl pěší pluk 27, který se vytvořil v rámci unifikace čs. armády v září 1920 z 25. střeleckého pluku, tj. původního kroměřížského 25. zeměbraneckého pěšího pluku. Velitelství prvorepublikového pluku se nacházelo nejprve v Olomouci a v roce 1932 se přestěhovalo do Uherského Hradiště. Společně s ním sdílela posádku většina součástí útvaru. Odloučeně byl dislokován pouze II. prapor (do 1921 v Lučenci a do 1932 v Břeclavi), III. prapor (v letech 1935 až 1938 v Olomouci) a náhradní prapor (od 1920 v Uherském Hradišti). Po nacistické okupaci Československa pluk v létě 1939 zanikl.

Během léta 1945 došlo k obnově útvaru v Uherském Hradišti. V říjnu téhož roku byl pěší pluk 27 reorganizován na motorizovaný, přičemž se počet pěších praporů snížil ze tří na dva. Uvedené opatření souviselo s transformací 3. divize, do jejíhož složení útvar náležel, z pěší na motorizovanou. V březnu 1946 následovala přeměna divize na tzv. rychlou, přičemž byl pluk redukován na pěší prapor 27 (motorizovaný). Od října 1949 útvar opětovně působil jako pěší pluk 27. Praporní struktura byla ale obnovena až při reorganizaci uskutečněné na sklonku roku 1950, kdy se 3. rychlá divize změnila na 13. pěší divizi. V květnu následujícího roku ovšem prodělala další přeměnu, tentokrát na mechanizovaný svazek. Současně s tím se útvar změnil na 27. mechanizovaný pluk. Dnem 9. května 1955 následovalo jeho přečíslování na 6. mechanizovaný pluk. Zároveň mu byly administrativně přiděleny tradice 6. polního praporu 3. čs. brigády 1. čs. armádního sboru a propůjčen název „Liptovský“. Ve stejné době se 13. mechanizovaná divize vrátila k původnímu číslování. V říjnu 1958 proběhla další reorganizace divize, tentokrát na motostřeleckou, a souběžně se útvar změnil na 6. motostřelecký pluk při zachování pojmenování „Liptovský“. V nezměněné podobě útvar působil až do počátku 90. let. Při redukci početních stavů čs. armády a z toho vyplývajícího snížení počtu vševojskových pluků u divize ze čtyř na tři, byl 6. motostřelecký pluk k 31. říjnu 1991 zrušen.

Ve velení 6. msp se postupně vystřídali: pplk. Jaroslav Klouda (1958 až 1961), mjr./pplk. Ondrej Michna (1961 až 1965), pplk. Michal Gavala (1965 až 1967), pplk. Jiří Schäfer (1967 až 1970), pplk. Otakar Paul (1970 až 1975), mjr./pplk. Lubomír Šigut (1975 až 1978), kpt./mjr. Emil Antušák (1978 až 1982), mjr. Pavel Skácel (1982 až 1984), mjr. Jan Ďurica (1984 až 1986) a mjr./pplk. Anton Janíček (1986 až 1991).


2045. Dobrý den, v Trutnově byl 914. dělostřelecký pluk, který měl ve výzbroji těžkotonážní houfnice ráže 152 mm, 2S3 Akacia. Dalo by se zjistit, kdy došlo k „obsazení“ trutnovských kasáren tímto plukem a kdo byl v kasárnách před sověty? (odpovídá Pavel Minařík)

V trutnovských kasárnách se před jejich předáním sovětské armádě nacházel 253. silniční prapor, který do nich přišel v roce 1963 ze Sázavy a o pět let později se přemístil do Horních Počáplů, kde zanikl v roce 1993. Útvar v době dislokace v Trutnově podléhal velitelství 32. silniční brigády. Dále byl v posádce Trutnov uložen materiál pobočky Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu z Hradce Králové.

Pět stovek příslušníků 253. silničního praporu mělo kasárenský areál vyklidit ve dnech 23. září až 2. října 1968, zatímco v případě pobočky VLVDÚ byl stanoven termín odsunu materiálu na dobu od 26. září do 10. října 1968. Sovětské jednotky převzaly uvolněné prostory, zahrnující kromě kasáren i střelnici, cvičiště a muniční sklad, ve dnech 6. až 9. října 1968.

V roce 1990 v průběhu 2. etapy odsunu opustilo tzv. Krkonošská kasárna téměř 1200 příslušníků 914. dělostřeleckého pluku (VÚ-61064). Vojáky z povolání doprovázelo 260 rodinných příslušníků, kteří ve městě využívali cca 160 bytů. Kromě 54 ks 152mm samohybných houfnic 2S3 odjelo rovněž 7 kolových obrněných transportérů, 49 pásových obrněných vozidel a 248 automobilů. Československá strana převzala uvolněné objekty 8. srpna 1990.


2044. Mohli byste prosím uvést, na jaké úrovni byli v 70. a 80. letech zastoupeni v rámci čs. armády představitelé velení Varšavské smlouvy? (odpovídá Pavel Minařík)

Tzv. představitelé hlavního velitele spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy se v uvedeném období nacházeli u ministra (starší představitel), náčelníka generálního štábu – 1. zástupce MNO (představitel – zástupce staršího představitele), náčelníka HPS, náčelníka hlavní technické správy – zástupce MNO (v roce 1985 čs. funkce přejmenována na náčelník vyzbrojování a technického zabezpečení – zástupce MNO), náčelníka RVD, náčelníka vojska PVO, velitele ZVO, velitele VVO, velitelů 1. a 4. armády, velitele 10. letecké armády, velitele PVOS, náčelníka VAAZ a náčelníka VPA KG. Každý představitel měl k dispozici svého pomocníka, zpravidla v hodnosti plukovníka. „Představitelé“ i „pomocníci“ pocházeli výhradně z řad sovětské armády.


2043. Sloužil jsem v roce 1970-1973 v Topolné na vysílači. Prosím o připomenutí velitelů a něco o strážní četě. (odpovídá Pavel Minařík)

Strážní jednotka v Topolné vznikla na přelomu let 1952-1953 jako součást nově konstituované Vnitřní stráže. Po ukončení procesu formování Vnitřní stráže tvořila od podzimu 1954 jako 10. rota součást 2. praporu (velitelství Uherské Hradiště) 17. brigády Vnitřní stráže (velitelství Brno). Během následujících let prošla Vnitřní stráž postupnou redukcí, v jejímž rámci byla zmíněná brigáda v letech 1962-1964 nahrazena samostatným 17. strážním praporem (VÚ-6409, velitelství Brno), jehož součástí se stala i strážní četa v Topolné. Na počátku roku 1966 došlo k převedení Vnitřní stráže od ministerstva vnitra do rezortu obrany a během června Vnitřní stráž jako samostatná složka ozbrojených sil zanikla. Strážní jednotka v Topolné nadále figurovala jako 6/17. strážní četa, přičemž používala krycí označení VÚ-5318 a podléhala Krajské vojenské správě v Brně. Střežení vysílače zabezpečovala až do sklonku června 1990, kdy v rámci postupného ukončování vojskového střežení objektů zvláštní důležitosti zanikla. Jména velitelů nám nejsou známa.

Máte-li zájem o bližší informace, můžete se obrátit na Vojenský ústřední archiv – Správní archiv AČR, náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11, kde je uložen archivní fond útvaru.


2042. Dobrý den. V Třeboni byl VÚ 3450. Jaká byla činnost tohoto útvaru? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 3450 Třeboň bylo krycí označení pro 702. rotu rádiového zaměřování zvláštního určení. Jednotka tvořila součást 7. radiotechnické brigády zvláštního určení s velitelstvím ve Zbirohu a vznikla ve stejné době jako zmíněná brigáda, tj. 31.10.1985. Jak vyplývá z názvu roty, jejím úkolem bylo zaměřování rádiového vysílání armád předpokládaného protivníka působících v jižní části SRN. Jednotka čítala tři desítky osob a ke své činnosti využívala mobilní zaměřovač R-368p. Spojení s nadřízeným velitelstvím zabezpečovaly krátkovlnné radiostanice R-140p a R-118p instalované na středních terénních nákladních automobilech. 702. rota ZU zanikla k 1.12.1991, kdy došlo ke zrušení celé 7. radiotechnické brigády ZU.

Jednotka ve své činnosti navazovala na dřívější odloučenou rotu praporu rádiového zaměřování 7. rádiového pluku ZU Litoměřice a jejím nástupcem se stala obdobná jednotka 6. rádiového střediska Litoměřice.


2041. Chcel by som Vás požiadať o informáciu ohľadom 57. leteckej armády PriKVO. V materiáloch na internetových stránkach je uvedené, že bola premenovaná v 80tych rokov na 14. letecku armádu. Zároveň by som požiadal, či by bolo možne zverejniť ktoré letecké divízie i s podriadenými plukmi a samostatnými leteckými plukmi jej boli podriadené. (odpovídá Jiří Fidler)

Letecká armáda Přikarpatského vojenského okruhu je původní sovětská 14. letecká armáda, která vznikla v červenci 1942 v sestavě Volchovského frontu. Po skončení války byla umístěna ve Lvově, v lednu 1949 byla označena jako 57. letecká armáda, v únoru 1968 obdržela Řád rudého praporu a v dubnu 1968 se z ní opět stala 14. letecká armáda. Podporovala „vstupce“ v srpnu 1968 a tehdy jí velel generálporučík letectva Alexandr Nikolajevič Jefimov (životopis viz „Za víru, vládce a vlast“, s. 114). Před srpnem 1968 měla ve stavu 32. bombardovací leteckou divizi, 104. stíhací leteckou divizi, 126. stíhací leteckou divizi, 131. stíhací leteckou divizi (její velitelství bylo předáno Střední skupině vojsk), 168. stíhací leteckou divizi, 289. stíhací bombardovací leteckou divizi a několik samostatných pluků a letek.

stav na počátku dubna 1968
armáda – divize – pluk dislokace letouny
57. letecká armáda, vyznamenaná Řádem rudého praporu Lvov -
* 32. bombardovací letecká divize, vyznamenaná Řádem rudého praporu Starokonstantinov -
- 7. bombardovací letecký pluk Starokonstantinov Il-28A
- 230. bombardovací letecký pluk Čerljany Il-28A, Jak-28
- 733. bombardovací letecký pluk Starokonstantinov Il-28A
* 131. novgorodská stíhací letecká divize, vyznamenaná Řádem rudého praporu Ivano-Frankovsk -
- 159. tallinský stíhací letecký pluk, vyznamenaný Řádem rudého praporu Čerljany MiG-21PFM
- 168. stíhací letecký pluk, vyznamenaný Řádem Suvorova 3. třídy Žovtněvoje MiG-19P
- 192. stíhací letecký pluk, vyznamenaný Řádem Kutuzova 3. třídy Ivano-Frankovsk MiG-21PFM
* 289. nikopolská stíhací bombardovací letecká divize, vyznamenaná Řádem rudého praporu Luck -
- 236. stíhací bombardovací letecký pluk Čortkov MiG-17PF
- 806. stíhací bombardovací letecký pluk, vyznamenaný Řádem Suvorova 3. třídy Luck Su-7BKL
- 947. sevastopolský stíhací bombardovací letecký pluk Dubno MiG-17PF
* 48. samostatný gardový dolnodněstrovský průzkumný letecký pluk, vyznamenaný Řádem rudého praporu Kolomyja Il-28R,
Jak-27R,
Jak-28U
* 69. samostatný školní letecký pluk Ovruč MiG-17PF
* 243. samostatný smíšený letecký pluk Lvov An-12, An-24, Mi-6, Tu-134
Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. | 1981. - 1995. | 1996. - 2010. | 2011. - 2025. | 2026. - 2040.
2041. - 2055. | 2056. - 2070. | 2071. - 2085. | 2086. - 2100. | 2101. - 2115. | 2116. - 2130. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Pilotů 217/12, 161 00 Praha 6, mail: podatelna-vua@army.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist