Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 2071. - 2085.

Následující dotazy 2086. - 2100. Předešlé dotazy 2056. - 2070.

2085. Můžete prosím uvést, jaká pojmenování byla udělena součástem Armády ČR od roku 2003 do současnosti? (odpovídá Pavel Minařík)

V uvedeném období byly prezidentem republiky propůjčeny útvarům a zařízením následující čestné a historické názvy:

Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení historického názvu
u příležitosti 87. výročí vzniku samostatného československého státu

(účinný od 28.10.2005)
propůjčen
- historický název 41. mechanizovanému praporu Žatec „Generála Josefa Malého“
- historický název 15. ženijní záchranné brigádě Bechyně „Generála Karla Husárka“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení historického názvu
u příležitosti 61. výročí ukončení druhé světové války v Evropě

(účinný od 8.5.2006)
propůjčen
- historický název 102. průzkumnému praporu Prostějov „Generála Karla Palečka“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 88. výročí vzniku samostatného československého státu

(účinný od 28.10.2006)
propůjčen
- čestný název 53. centru pasivních systémů a elektronického boje Opava „Generála Heliodora Píky
- čestný název Ředitelství výcviku a doktrín Vyškov „Krále Jana Lucemburského“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 62. výročí ukončení druhé světové války v Evropě

(účinný od 8.5.2007)
propůjčen
- čestný název 157. záchrannému praporu Hlučín „Brigádního generála Jana Satorie“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 90. výročí vzniku samostatného československého státu

(účinný od 28.10.2008)
propůjčen
- čestný název 71. mechanizovanému praporu Hranice „Sibiřský“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 64. výročí ukončení druhé světové války v Evropě

(účinný od 8.5.2009)
propůjčen
- čestný název Velitelství Vojenské policie Tábor „Táborských husitů“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestných názvů
u příležitosti 66. výročí ukončení druhé světové války v Evropě

(účinný od 8.5.2011)
propůjčen
- čestný název 25. protiletadlové raketové brigádě Strakonice „Tobrucká
- čestný název 6. polní nemocnici Hradec Králové „Plukovníka Emila Zuckerkandla
- čestný název 101. spojovacímu praporu Lipník nad Bečvou „Kapitána Otakara Jaroše
- čestný název 44. lehkému motorizovanému praporu Jindřichův Hradec „Generála Josefa Ereta“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 68. výročí ukončení druhé světové války v Evropě

(účinný od 8.5.2013)
propůjčen
- čestný název 74. lehkému motorizovanému praporu Bučovice „Plukovníka Bohuslava Malečka“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 95. výročí vzniku geografické a hydrometeorologické služby Armády České republiky

(účinný od 30.6.2013)
propůjčen
- čestný název Vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu Dobruška „Generála Josefa Churavého“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 69. výročí ukončení druhé světové války v Evropě

(účinný od 8.5.2014)
propůjčen
- čestný název Praporu zabezpečení Velitelství výcviku – Vojenské akademie Vyškov „Plukovníka Ladislava Preiningera“
Rozkazem prezidenta ČR k propůjčení čestného názvu
u příležitosti 96. výročí vzniku samostatného československého státu

(účinný od 28.10.2014)
propůjčen
- čestný název Velitelství Vojenské policie Olomouc „Stráže obrany státu“

2084. Máte nějaké informace o protiletadlové raketové základně u Frýdku-Místku a blízké protiletadlové technické základně? (odpovídá Pavel Minařík)

V uvedeném případě se jedná o 4. protiletadlový raketový oddíl (VÚ-5926) a technický oddíl (VÚ-4901) 77. protiletadlového raketového pluku – původně brigády (VÚ-4443), které vznikly v září 1961.

4. protiletadlový raketový oddíl se skládal z velitelství; velitelské čety; stanice řídícího radiolokátoru P-10, který byl v roce 1963 nahrazen radiolokátorem P-12 (od roku 1978 stanice tvořila součást velitelské čety); radiotechnické baterie se stanicí navedení raket RSNA-75M (baterie se vnitřně členila na skupinu navedení /od r. 1978 byla označována jako skupina bojového řízení/, skupinu provozu a skupinu elektrocentrál); palebné baterie (do r. 1963 skupiny) o třech četách s celkem šesti odpalovacími zařízeními SM-63-II a stejným počtem přepravníků PR-11-A na automobilu ZIL-157 pro PLŘS SA-75M DVINA; baterie 30mm PLdvK vz. 53 o dvou četách (v roce 1972 byla redukována na družstvo) a oddílového týlu (do r. 1967 byly týlové jednotky součástí velitelské čety). U oddílu se zpočátku nacházelo 140 až 150 vojáků, jejichž počet se snížil v roce 1967 na cca 130 a od roku 1972 činil okolo stovky osob. Na jaře 1991 byl útvar nejprve převeden na snížené počty a o rok později svoji činnost ukončil.

Technický oddíl byl tvořen velitelstvím; velitelskou četou – v r. 1978 velitelská četa zanikla a z jejího původního složení nadále působilo pouze spojovací družstvo, přejmenované v r. 1988 na radioreléové; kontrolní zkušební pojízdnou skupinou se stanicí KIPS na automobilu ZIL-157 (od r. 1988 se počet skupin zvýšil na dvě); skupinou kompletace a laborace; skupinou plnění; skupinou elektrocentrál; chemickou laboratoří a automobilní četou s přepravníky PR-11-A. V roce 1967 vznikl oddílový týl. Ve stejné době složení technického oddílu doplnilo družstvo 30mm PLdvK vz. 53. U technického oddílu sloužilo nejprve okolo 190 vojáků, ovšem už v roce 1963 byl jejich počet snížen na 160. V roce 1967 počet příslušníků oddílu naopak vzrostl na téměř dvě stovky, nicméně již v roce 1973 klesl na cca 140 osob a v roce 1978 na cca 110. Ze speciální techniky se u technického oddílu nacházelo např. montážní zařízení V705V, ohřívač vzduchu 8G27U, plniče vzduchu MS4, MS10 a později i 5L94, plnič paliva ZAK 41A, palivová cisterna ZAK 21CTM, plniče okysličovadla ZAK 32M a 5L62, cisterna okysličovadla ZAK 21CM nebo neutralizátor 8T311. Speciální technika byla obvykle instalována na terénních nákladních automobilech ZIL-157, GAZ-63 nebo GAZ-66.

Po zahájení přezbrojování 77. plrp na protiletadlové raketové komplety S-75M VOLCHOV v roce 1990 se částečně změnilo materiální vybavení technického oddílu, aby byl schopen zabezpečovat oba typy protiletadlových prostředků. Mimo jiné obdržel kontrolní měřící stanice KIPS-V-75M, montážní zařízení V755 nebo přepravníky raket PR-11-B. Většina původního speciálního vybavení ale zůstala zachována, protože je bylo možno využívat u obou typů raket. Technický oddíl se nadále skládal z velitelství, radioreléové stanice, kontrolní zkušební pojízdné skupiny, skupiny kompletace a laborace, skupiny plnění, skupiny elektrocentrál, laboratoře, automobilní čety, družstva PLdvK a hospodářského družstva. Celkově se u oddílu nacházelo cca 115 osob. V roce 1991 se oddílový týl rozrostl na četu týlového zabezpečení, obvaziště a družstvo oprav automobilní techniky s dílnou PAD-1. Současně vzrostl počet příslušníků útvaru na cca 130 osob. Po ukončení přezbrojení 77. plrp na komplety S-75M VOLCHOV byly v roce 1992 z výzbroje oddílu vyřazeny technické prostředky používané pouze pro komplety SA-75M DVINA, tj. především kontrolní měřící stanice KIPS-M na automobilu ZIL-157, montážní zařízení V750V nebo přepravníky raket PR-11-A. U oddílu nadále sloužilo okolo 120 vojáků.

Po zániku federální armády se 77. protiletadlový raketový pluk stal od 1.1.1993 součástí nově vzniklé Armády ČR. Počátkem ledna následujícího roku došlo k jeho přečíslování na 43. protiletadlový raketový pluk. Následně prodělal několik reorganizací, až byl na sklonku září 1998 jako samostatný útvar zrušen. Jeho protiletadlová raketová skupina nejprve přešla do podřízenosti 42. protiletadlové raketové brigády v Brně a po jejím zrušení se od ledna 2000 stala součástí 44. (tj. původní 41.) protiletadlové raketové brigády s velitelstvím v Drnově u Slaného. K definitivnímu zániku protiletadlových raketových jednotek v prostoru Ostravy došlo koncem března 2003, kdy byla zrušena 443. protiletadlová raketová skupina.


2083. Můžete uvést pořizovací ceny jednotlivých letadel, které byly dovezeny ze Sovětského svazu a zavedeny do výzbroje čs. letectva v 70. a 80. letech? (odpovídá Pavel Minařík)

Při dovozu letounu MiG-23 v roce 1978 se kalkulovalo s pořizovací cenou stíhací varianty MF 75,582 mil Kčs, stíhací bombardovací verze BN 64,022 mil Kčs a cvičného stroje UB 61,754 mil Kčs. Během následujících let se ceny příliš neměnily, respektive spíše klesaly. V roce 1984 se pro dovoz jednoho letounu MiG-23BN počítalo s vynaložením 58,916 mil Kčs a ve variantě UB 61,050 mil Kčs. Ve stejném roce měl import modernější verze MiG-23 ML vyjít na 75,083 mil Kčs. Stíhací bombardovací letoun Su-22M4 byl v téže době pořizován za 73,154 mil Kčs a ve cvičné verzi Su-22UM3K za 67,768 mil Kčs. V případě bitevního letounu Su-25K byla jeho cena uváděna v roce 1985 ve výši 44,880 mil Kčs, u cvičné verze Su-25UBK 50,658 mil Kčs. Pořízení bitevního vrtulníku Mi-24D v roce 1977 vyšlo na 37,940 mil Kčs, zatímco modernějšího Mi-24V v roce 1984 na 41,440 mil Kčs. Nejnákladnějším se stal nákup stíhaček MiG-29, kdy pořízení bojového letounu vyšlo na 132,305 mil Kčs a cvičného stroje na 134,325 mil Kčs.


2082. Dobrý den. Bylo by možné získat informace o 611. rtr Moravské Budějovice? Jedná se mi hlavně o technické vybavení. (odpovídá Pavel Minařík)

611. radiotechnická rota Moravské Budějovice vznikla v září 1977 reorganizací dosavadní 611. radiotechnické hlásky. Do složení radiotechnické roty náležely četa velení (vybavená automatizovaným systémem VOZDOCH-1p-02U), spojovací četa, radiolokační technika, pozorovací hláska, družstvo PLdvK, četa vidového průzkumu a hospodářské družstvo. Radiolokační technika byla z počátku zastoupena radiolokátorem velkého dosahu P-35M, radiolokátorem středního dosahu P-12MP, radiolokátorem pro zjišťování nízkoletících cílů P-15, radiolokačním výškoměrem PRV-11 a radiolokačním výškoměrem PRV-16. Na počátku 80. let byl radiolokátor P-35M nahrazen modernějším radiolokátorem P-37 a v roce 1983 proběhla obměna i v případě radiolokátoru P-12MP, místo kterého se začal využívat radiolokátor P-18. Od poloviny 80. let u jednotky sloužily dva radiolokační výškoměry PRV-11, zatímco PRV-16 byl z jejího vybavení odsunut. V roce 1986 došlo k vyřazení radiolokátorů P-37 a P-15, místo nichž byl dodán radiolokátor středního dosahu RL-42. Koncem 80. let vystřídal stárnoucí systém VOZDOCH nový automatizovaný systém velení POLE. Zároveň se do složení jednotky vrátil radiolokátor pro zjišťování nízkoletících cílů P-15. V roce 1990 byl jeden z výškoměrů PRV-11 nahrazen výškoměrem PRV-13. V následujícím roce došlo k vyřazení radiolokátoru P-15 společně se zbývajícím výškoměrem PRV-11 a radiolokační techniku jednotky doplnil nový třídimenzní radiolokátor ST-68U. V roce 1992 proběhla reorganizace 611. radiotechnické roty na 211. středisko radiolokačního průzkumu, které se od počátku následujícího roku stalo součástí nově vzniklé AČR.


2081. Můžete uvést rozmístění pěšího pluku 33 v letech 1945 až 1947? (odpovídá Pavel Minařík)

Podle původních záměrů se při poválečném obnovení pluku předpokládalo, že bude dislokován v Chebu, s výjimkou III. praporu a náhradního praporu, které se měly nacházet v Rakovníku. Po svém vytvoření se pěší pluk 33 nejprve během léta 1945 nacházel v pohraničí a jeho velitelství bylo dislokováno ve Falknově nad Ohří. V polovině srpna se velitelství pluku přestěhovalo do Chebu, kde sídlil rovněž I. prapor (dvě roty měl v Aši) a náhradní prapor, zatímco II. prapor se ubytoval ve Františkových Lázních a III. prapor v Kynšperku nad Ohří (jedna rota v Žandově). Při reorganizaci, provedené počátkem října 1945, došlo k dalším změnám a I. prapor byl dislokován v Aši, II. prapor v Dolním Žandově a zbytek pluku (včetně velitelství) v Chebu. O rok později se II. prapor přestěhoval do Kynšperku nad Ohří, ovšem jednu rotu ponechal v Dolním Žandově. Později se zmíněný prapor rovněž ubytoval v Chebu. V říjnu 1947 na základě pěšího pluku 33 vznikly pěší prapor 33 Cheb a pěší prapor 50 Kynšperk nad Ohří, což souviselo s reorganizací nadřízené 16. divize na 13. brigádu.


2080. Dobrý deň, chcel by som vedieť bližšie vojenskú kariéru gen. Ivana Halvu. Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)

Na dráhu vojáka z povolání se Ivan Halva vydal v roce 1961. Nejprve absolvoval roční přípravnou vojenskou základní službu a poté nastoupil na Vyšší vojenské učiliště kpt. Otakara Jaroše do Vyškova. Po tříletém studiu byl vyřazen v hodnosti poručíka. Následně působil jako velitel čety (do roku 1969), velitel roty a náčelník štábu praporu (od roku 1971). V letech 1972 až 1974 byl vyslán na Vojenskou akademii A. Zápotockého do Brna k postgraduálnímu studiu velitelsko-štábního oboru na velitelské fakultě. Po jeho ukončení se nejprve stal náčelníkem štábu 57. motostřeleckého pluku ve Stříbře a od dubna 1976 velitelem 67. motostřeleckého pluku ve Vysočanech (tj. Boru u Tachova). V listopadu 1978 následovalo přemístění do Karlových Varů a ustanovení do funkce náčelníka štábu 20. motostřelecké divize.

Od srpna 1980 do června 1982 studoval na Vojenské akademii GŠ ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě. Po návratu do vlasti nastoupil v hodnosti podplukovníka, do níž byl povýšen k 1. květnu 1982, na velitelství 19. motostřelecké divize v Plzni. Zde nejprve zastával funkci náčelníka štábu a od září 1983 převzal velení divize. K 1. říjnu 1984 se stal plukovníkem. V říjnu 1987 následovalo přemístění na velitelství 1. armády do Příbrami a ustanovení za náčelníka štábu – 1. zástupce velitele. Hodnosti generálmajora dosáhl dnem 1. října 1990. V návaznosti na připravovanou reorganizaci operačních stupňů velení čs. armády odjel v září 1991 do Olomouce a nadále působil jako zástupce velitele organizační skupiny pro vytvoření Vojenského velitelství STŘED. Po plnohodnotném konstituování uvedeného velitelství se stal zástupcem náčelníka štábu. Zmíněnou funkci zastával do června 1993, kdy byl přeložen do zálohy.


2079. Bylo by možné uvést seznam pojmenování útvarů současné armády? (odpovídá Pavel Minařík)

V současné době jsou v rámci AČR nositeli čestných názvů následující organizační celky:

Organizační celek Název Propůjčeno od
4. brigáda rychlého nasazení Obrany národa 8.5.1999
- 41. mechanizovaný prapor Generála Josefa Malého 28.10.2005
- 42. mechanizovaný prapor Svatováclavský 28.10.2000
- 43. výsadkový prapor Československých parašutistů 28.10.1991
- 44. lehký motorizovaný prapor Generála Josefa Ereta 8.5.2001
7. mechanizovaná brigáda Dukelská 8.5.1999
- 71. mechanizovaný prapor Sibiřský 28.10.2008
- 73. tankový prapor Hanácký 28.10.1991
- 74. lehký motorizovaný prapor Plukovníka Bohuslava Malečka 8.5.2013
13. dělostřelecký pluk Jaselský 8.5.1999
- 131. dělostřelecký oddíl Generála Netíka 8.5.2001
15. ženijní pluk Generála Karla Husárka 28.10.2005
53. pluk průzkumu a elektronického boje Generála Heliodora Píky 28.10.2006
- 102. průzkumný prapor Generála Karla Palečka 8.5.2006
25. protiletadlový raketový pluk Tobrucký 8.5.2011
prapor zabezpečení Velitelství výcviku – Vojenské akademie Plukovníka Ladislava Preiningera 8.5.2014
Velitelství Vojenské policie Tábor Táborských husitů 8.5.2009
Velitelství Vojenské policie Olomouc Stráže obrany státu 28.10.2014
Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad Generála Josefa Churavého 30.6.2013
6. polní nemocnice Plukovníka Emila Zuckerkandla 8.5.2011

2078. Dobrý den. Mám dotaz. Na zásobnících pro samopal vz. 24/26 je vojenská přejímací značka E42 X 51. Nemohu ale zjistit, co znamená E42. Děkuji za odpověď nebo za odkaz. (odpovídá J. Šedý)

Značka E 42 X 51 = Zbrojně technický úřad 42 Uherský Brod, poštovní přihrádka 39, u ZPS Uherský Brod. Značka používána po roce 1948, kdy došlo k přečíslování všech ZTÚ. X (zkřížené meče) = vlastnický znak materiálu vojenské správy (označení zavedeno a zveřejněno v Úředním listu ČSR, II. díl, č. 247 z 20.10.1948 a používáno dodnes). 51 = rok přejímky 1951. ZTÚ 42 zrušen v roce 1951 – viz hlášení o ukončení likvidace čj. 0224-OS z 21.12.1951. Přednostou byl škpt. zbroj. Václav Fiala, v likvidaci npor. zbroj. Karel Urban. V roce 1951 byl nástupním orgánem – zástupcem vojenské správy (ZVS) ustanoven u Závodů přesného strojírenství (ZPS), n.p. Uherský Brod por. Cyril Bartošík. Koncem roku 1949 byla závodu v Uherském Brodě přidělena značka závodu "she" (je používána podnes a od samého počátku se jedná o název „značka závodů“ a ne o kód, jak je mylně uváděno). U České zbrojovky v Uherském Brodě byl při zahájení zbrojní výroby v roce 1937 zřízen ZTÚ 11 (viz např. značka na signálních pistolích).


2077. Dobrý den, prosím informace o historii VÚ 9982 Kadaň – potrubáři. Sloužil jsem u nich tehdy v letech 1962/63 na štábu útvaru jako „absolvent katedrista“ zastupující nemocného mjr. Váchu. Dále by mě zajímaly osudy tehdejšího velitelského sboru mjr. Rovňan – velitel útvaru, mjr. Vinklárek – náčelník štábu, npor. Vetešník, mjr. Kassa a další. Taktéž velitelé rot npor. Kudláček a por. Přibík. (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 9982 – 1. prapor potrubní dopravy pohonných hmot se vytvořil v Kadani na počátku září 1961 a náležel do sestavy 1. brigády potrubní dopravy PH (VÚ 4910) s velitelstvím v Roudnici nad Labem. Prapor se skládal ze dvou potrubních rot (o dvou četách) a zabezpečovacích jednotek (spojovací čety, automobilní čety, hospodářské čety, družstva speciálního zabezpečení a družstva technického zabezpečení). Předepsané mírové počty činily téměř 160 osob.

Vytvoření zmíněné brigády bylo reakcí na přechod válečného plánování čs. armády k ofenzivním operacím již od samého počátku případného válečného konfliktu. Pro dopravu pohonných hmot se nejprve používalo potrubí Perrot převážené na nákladních automobilech T-111. Od poloviny 60. let bylo postupně nahrazováno licenčně vyráběným sovětským polním dálkovým potrubím PMT-100 o vnitřním průměru 100 mm. K jeho převozu se využívaly nákladní automobily Tatra T-138. V září 1963 proběhla reorganizace útvaru a počet potrubních rot se u praporu snížil na jednu (o třech stavebních četách a jedné provozní četě), zatímco doposud samostatné zabezpečovací jednotky byly sloučeny do roty speciálního a technického zabezpečení (se spojovací četou, automobilní četou, hospodářskou četou a dílnou oprav techniky PHM). Tabulkový počet příslušníků praporu vzrostl na cca 185. Další reorganizace proběhla v září 1967 a stávající rota speciálního a technického zabezpečení byla přejmenována na velitelskou rotu (složenou ze spojovací čety, automobilní čety, čety týlového zabezpečení a dílny pro opravy techniky PHM). Stanovené počty osob zůstaly na dosavadní úrovni. V téměř nezměněné podobě útvar přetrval až do konce 80. let. Pouze počátkem roku 1981 došlo k přejmenování automobilní čety na dopravní a dílna pro opravy techniky PHM se změnila na četu. Dále na podzim 1983 došlo ke zrušení jedné ze stavebních čet u potrubní roty, v důsledku čehož se plánovaný počet příslušníků útvaru snížil na cca 155 osob. Od roku 1988 začalo nahrazování dosavadního technického materiálu nově vyvinutým čs. polním dálkovým potrubím PDP-150. Současně automobilní park útvaru doplnily nákladní automobily T-815, které postupně nahrazovaly stávající T-148 používané od 70. let. Na sklonku roku 1989 proběhla reorganizace praporu na novou strukturu a nadále se skládal z potrubní roty (se stavební četou a provozní četou), spojovací roty (se spojovací četou) a roty týlového zabezpečení (tvořena četou týlového zabezpečení, četou oprav techniky a dopravní četou). Předepsané počty osob zůstaly zachovány.

Počátkem 90. let byl útvar několikrát reorganizován. Nejprve se v říjnu 1990 přeměnil na 1. sklad potrubního materiálu, přičemž plánované počty osob klesly na 75 vojáků. Kromě velitelství a štábu jeho hlavní součást tvořila rota ošetřování a údržby techniky. V červenci 1992 následovala transformace na 3. pluk potrubní dopravy PH. V daném případě se jednalo o rámcový útvar s desítkou vojáků z povolání a dvěma desítkami občanských zaměstnanců, kteří se starali o zakonzervovanou techniku. Po zrušení velitelství 1. brigády potrubní dopravy PH přešel pluk od srpna téhož roku po podřízenosti Vojenského velitelství ZÁPAD v Táboře, tj. bývalého Západního vojenského okruhu. Začátkem listopadu 1992 byl útvar v Kadani vzhledem k očekávanému rozpadu Československa zrušen a nový 3. pluk potrubní dopravy PH (VÚ 9982) se začal urychleně vytvářet v Nemšové.

O velitelském sboru útvaru bohužel nemáme žádné informace.


2076. Zajímal by mě přehled útvarů naší armády, které v minulosti používaly na památku podílu jednotek 1. československé brigády v SSSR při osvobození hlavního města Ukrajiny, čestné pojmenování „Kyjevský“. (odpovídá Pavel Minařík)

Pojmenování „Kijevský/Kyjevský“ získaly na základě příslušných rozkazů (dekretů) prezidenta republiky následující organizační celky bývalé čs. armády:
3.3.1948
- 5. divize Kijevská-Prešovská (Praha)
(blíže viz odpověď dotaz čís. 1153)
- pěší pluk 36 Kijevský (Mladá Boleslav)
(blíže viz odpověď dotaz čís. 1750)
9.5.1955
- 1. Kyjevská, Bělocerkevská, Dukelsko-Prešovská, Popradská mechanizovaná divize Klementa Gottwalda (Slaný)
(viz 5. divize 3.3.1948)
- 13. Kyjevská, Dukelská, Ostravská tanková divize (Mladá)
(blíže viz odpověď dotaz čís. 1152)
- 13. Kyjevský tankový pluk (Mladá)
(blíže viz odpověď dotaz čís. 1272)
- 2. Kyjevský, Bělocerkevský mechanizovaný pluk (Louny)
(blíže viz odpověď dotaz čís. 596)
- 1. Kyjevský dělostřelecký pluk Jana Žižky z Trocnova (Rakovník)
(blíže viz odpověď dotaz čís. 1749)
1.10.1958
- 2. Kyjevský, Bělocerkevský tankový pluk (Rakovník)
(blíže viz odpověď dotaz čís. 449)
Pozn.:
Do roku 1954 se pojmenování útvaru uvádělo za jeho názvem (5. divize Kijevská-Prešovská). Od roku 1955 se místa bojů začala uvádět mezi číslem a názvem útvaru (1. Kyjevský dělostřelecký pluk Jana Žižky z Trocnova).


2075. Může prosím uvést bližší informace o vývoji ženijního praporu 1. tankové divize od konce 60. let do počátku 90. let? (odpovídá Pavel Minařík)

Do složení 3. ženijního praporu 1. tankové divize od konce 60. let náležely:

- velitelská rota (velitelské družstvo, spojovací četa s OT-62R2 a RM-31M, průzkumná ženijní četa s OT-65/65R),
- ženijní rota (2 ženijní čety s OT-62/62R, odminovací četa s PV3S, MUP, ROD-200),
- ženijní komunikační rota (ženijní četa s OT-62/62R2, četa mostních tanků – v roce 1974 MT-34 nahrazeny MT-55A, ženijní mostní četa s mostovou soupravou – v roce 1974 MS nahrazena mostními automobily),
- strojní rota (četa kolových dozerů a rypadel, četa pil a elektrocentrál, četa beranidel a kompresorů),
- pontonová rota (2 pontonové čety s 1 PMS, člunová četa, četa velkých obojživelníků PTS-10),
- technická opravna (ŽPD-2, ŽPD-1, PAD-1, PTD-A, technické sklady),
- četa týlového zabezpečení (2 automobilní družstva, hospodářské družstvo, týlové sklady, obvaziště).

Celkově bylo u útvaru předepsáno 375 vojáků, kteří měli v době míru mimo jiné disponovat 7 ks OT-62, 3 ks OT-62R2, 2 ks OT-65, 2 ks OT-65R, 2 ks MT-34 a 2 ks ROD-200. Další necelé dvě desítky vojáků tvořily organizační jádro pro válečně vytvářený ženijní prapor tankové divize „B“ (16. td).

Na podzim 1977 prodělal prapor transformaci na tzv. typovou organizaci, což bylo spojeno se snížením plánovaných počtů na 350 osob.

Následně se útvar skládal z:
- velitelské čety (velitelské družstvo, spojovací družstvo, rádiové družstvo s RM-31M),
- čety ženijního průzkumu a ničení jaderných min (OT-65R),
- ženijní roty (odminovací četa s OT-62 a ROD-200, zaminovací četa s OT-62 a UMU, ženijní četa s OT-62),
- přepravní výsadkové roty (průzkumná a potápěčská četa, četa velkých obojživelníků),
- pontonové roty (2 pontonové čety s 1 PMS, člunová četa),
- ženijní komunikační roty (ženijní četa s PV3S, četa mostních tanků s MT-55A, ženijní mostní četa s AM-50),
- ženijní technické roty (ženijní technická četa, četa pil a elektrocentrál),
- technické opravny (ŽPD-2, PAD-1),
- čety týlového zabezpečení (automobilní družstvo, hospodářské družstvo, technické a týlové sklady, obvaziště).

Z výzbroje útvaru se předepsané mírové počty obrněné techniky snížily na 7 ks OT-62 a 2 ks OT-65R. Z přepravní techniky měly být k dispozici 4 ks PTS-10 (válečně 6 ks), 2 ks AM-50 (válečně 4 ks) a 1 ks MT-55A (válečně 2 ks). Od podzimu 1979 vzrostl plánovaný počet OT-62 na 8 vozidel a do složení přepravní výsadkové roty se začlenilo ženijní přepravní družstvo s GSP-55 (mírově 1 ks, válečně 3 ks). Rovněž se zvýšil válečný počet PTS-10 na 12 ks. U ženijní technické roty se četa pil a elektrocentrál přejmenovala na četu pil, kompresorů a elektrocentrál.

Na počátku roku 1981 se u přepravní výsadkové roty dosavadní průzkumná a potápěčská četa změnila na četu ženijního průzkumu přepravišť; u ženijní komunikační roty ženijní mostní četa na četu mostních automobilů; technická opravna na četu oprav techniky (složenou z družstev místo dřívějších dílen) a automobilní družstvo u čety týlového zabezpečení na dopravní družstvo.

V říjnu 1982 se plánované počty příslušníků praporu snížily na 315 vojáků, v důsledku čehož byla rámcována ženijní četa ženijní komunikační roty, zaniklo jedno družstvo u čety ženijního průzkumu a ničení jaderných min, stejně tak jako po jednom družstvu u zaminovací čety a ženijní čety ženijní roty. Současně byl redukován počet provozovaných obrněných transportérů na 6 ks OT-62 a 1 ks OT-65R. Ve vybavení radiového družstva jednu ze starších radiostanic RM-31M nahradila moderní radiostanice R-3D.

Od podzimu 1985 se zaminovací četa ženijní roty přejmenovala na ženijní zatarasovací četu. V rámci přepravní výsadkové roty se ženijní přepravní družstvo změnilo na družstvo pásového samohybného soulodí a četa velkých obojživelníků na četu pásových obojživelných transportérů.

Po realizaci výše uvedených organizačních úprav měl 3. ženijní prapor koncem 80. let následující složení:
- velitelská četa (velitelské družstvo, spojovací družstvo, rádiové družstvo s RM-31M a R-3D)
- četa ženijního průzkumu a ničení jaderných min (OT-65R),
- ženijní rota (ženijní odminovací četa s OT-62 a ROD-200, ženijní zatarasovací četa s OT-62 a UMU, ženijní četa s OT-62),
- přepravní výsadková rota (četa ženijního průzkumu přepravišť, družstvo pásového samohybného soulodí s GSP-55, četa pásových obojživelných transportérů s PTS-10),
- pontonová rota (2 pontonové čety s 1 PMS, člunová četa),
- ženijní komunikační rota (ženijní četa – rámcová, četa mostních tanků s MT-55A, ženijní mostní automobilů s AM-50),
- ženijní technická rota (ženijní technická četa, četa pil, kompresorů a elektrocentrál),
- četa oprav techniky (družstvo oprav ženijní techniky s ŽPD-2, družstvo oprav tankové a automobilní techniky s PAD-1),
- četa týlového zabezpečení (dopravní družstvo, hospodářské družstvo, technické a týlové sklady, obvaziště).

Na podzim roku 1990 složení útvaru opustila pontonová rota a naopak ho doplnila ženijní zatarasovací rota (s ženijní zatarasovací četou – vybavena OT-62 a UMU – a četou ničení objektů). Přepravní výsadková rota byla reorganizována na ženijní přepravní četu (s 1 PMS) a přepravní výsadkovou četu (s družstvem GSP-55 a družstvem PTS-10). Ženijní rota se nadále měla skládat ze dvou ženijních čet (s OT-62 i PV3S) a ženijní odminovací čety (s družstvem SVO – nedodány – a družstvem mostního tanku). Ženijní komunikační rota převzala část techniky od ženijní technické roty a nadále byla tvořena ženijní silniční četou (s dozery, rypadly a AM-50) a ženijní mostní četou (se soupravou pro beranění). Ženijní technická rota se skládala ze ženijní opevňovací čety (dozer, zákopový pluh, hlubidlo TMK-2); čety pil, kompresorů a elektrocentrál; čety ženijních konstrukcí (lžícová rypadla, univerzální skládací úkryty). Celkově měl reorganizovaný útvar čítat 325 vojáků. Počty ženijní přepravní techniky se snížily v případě GSP-55 (mírově zachován 1 ks, válečně sníženo na 2 ks) a PTS-10 (mírově 2ks, válečně 6 ks).

O rok později následovalo převedení útvaru na snížené počty a nadále se u něj kalkulovalo se zařazením pouhé stovky vojáků. V rámci reorganizace zanikla ženijní průzkumná četa, zatímco ženijní komunikační rota a ženijní technická rota působily pouze jako rámcové jednotky. Na podzim 1992 proběhlo přestěhování praporu z Terezína do Litoměřic.

Na sklonku roku 1993 byl útvar převeden do složení 20. mechanizované divize a nadále působil jako 20. ženijní prapor. V prosinci následujícího roku se v rámci transformace zmíněné divize na 3. mechanizovanou brigádu přejmenoval na 3. ženijní prapor. Svoji činnost ukončil na počátku července 1997 v průběhu reorganizace uvedené brigády na 3. výcvikovou a mobilizační základnu.


2074. Dobrý den. Můžete odhadnout, kolik vojáků základní služby prošlo ČSLA od roku 1980 do roku 1990? Jsou to víceméně poslední ročníky, které umí zacházet s nějakou zbraní. Zajímalo by mne to, protože nikoho z mých vrstevníků 89-91 nikdy nikdo z vojenské správy nekontaktoval ohledně jakékoliv informace, co dělat v případě krizového stavu. (odpovídá Pavel Minařík)

Během 80. let v bývalé ČSLA sloužilo průměrně 140 tisíc vojáků základní služby (v roce 1980 cca 135 tisíc a v roce 1989 cca 144 tisíc). Vzhledem k dvouleté prezenční službě lze uvažovat každoročně s kontingentem přibližně 70 tisíc nováčků. Přitom pro zjednodušení výpočtu odhlížíme od roční služby absolventů VKVŠ (cca 10 tisíc) a vojáků v pětiměsíční tzv. náhradní službě (cca 2500 osob), kteří jsou zahrnuti do celkového počtu. V průběhu jedné dekády tak mohlo projít základním vojenským výcvikem okolo 700 tisíc osob. Po zkrácení vojenské základní služby na 18 měsíců a přijetí zákona o náhradní službě se počty prezenčně sloužících vojáků na jaře 1990 poměrně výrazně snížily.


2073. Zajímám se o poválečný kult Otakara Jaroše v čs. armádě. Jeho jméno mj. nesla kasárna v Chrudimi, Jihlavě, Berouně a možná také v Pelhřimově. Nevíte, kde zjistím, v jakém roce byla kasárna pojmenována a jaké v nich byly dislokovány jednotky? Třeba v Jihlavě bylo víc kasáren, tak si to podle vašeho webu nemůžu přesně vypsat. (odpovídá Pavel Minařík)

Názvy kasáren nebyly oproti pojmenování vojenských útvarů systematicky sledovány a publikovány v rozkazech prezidenta republiky, případně ministra národní obrany a ani neexistovala jejich centrálně vedená a pravidelně aktualizovaná evidence. Většinou zůstávaly pouze v povědomí vojáků sloužících v jednotlivých vojenských objektech.

Určitou výjimkou bylo pouze období let 1945 až 1950, kdy docházelo ke zveřejňování nově stanovených názvů kasáren ve Sborníku důvěrných výnosů MNO, ale ani v jednom případě se nejednalo o pojmenování po prvním československém hrdinovi Sovětského svazu.

Podle nařízení ministra národní obrany z dubna 1955 k přejmenování některých vojenských objektů měla název Kasárna hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše nadále nést bývalá Gayerova kasárna v Dobrušce (dislokován Vojenský topografický ústav – viz odpověď na dotaz čís. 810), Telegrafní kasárna v Novém Městě nad Váhem (využívána Spojovacím učilištěm – viz odpověď na dotaz čís. 1831) a Štefánikova kasárna v Olomouci (útvar nezjištěn).

Počátkem 60. let figurují v dílčím přehledu ubytovacích objektů čs. armády pouze Kasárna kapitána Jaroše v Chrudimi (využívána 4. výsadkovým výcvikovým střediskem – viz odpověď na dotaz čís. 1209).

O desetiletí později byla zmiňována Kasárna Otakara Jaroše v posádkách Jihlava (pojmenována pravděpodobně v roce 1963, kdy se do nich z Brna přemístila 4. technická opravna – viz odpověď na dotaz čís. 1496) a Nové Město nad Váhem (Spojovací učiliště).

V Kasárnách Brdských partyzánů v Berouně byl během let 1960 až 1979 dislokován 1. Ružomberský spojovací pluk hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše, který pojmenování po prvním československém hrdinovi Sovětského svazu získal již 6. listopadu 1945 a od 9. května 1955 ho doplnil i čestný název podle jednoho z bojišť 1. čs. armádního sboru (viz odpověď na dotaz čís. 427).

Dalším nositelem čestného názvu, připomínajícího velitele hrdinné obrany u Sokolova, se ve výroční den 8. března roku 1957 stalo Vojenské učiliště v Lipníku nad Bečvou. V létě následujícího roku se přesunulo do Vyškova, kde od června 1961 do srpna 1967 působilo jako Vyšší vojenské učiliště hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše. Následně na jeho činnost navázala velitelskoorganizátorská fakulta Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Dnem 1. září 1972 na základě zmíněné fakulty vznikla Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše, ovšem již 2. června 1975 byla pojmenována po trojnásobném hrdinovi ČSSR a hrdinovi SSSR armádním generálovi Ludvíkovi Svobodovi. Týmž dnem se čestný název hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše stal součástí pojmenování 1. Sokolovsko, Bělocerkevského tankového pluku ve Strašicích (viz odpověď na dotaz čís. 1359).

V posádce Pelhřimov byla ve 2. polovině 40. let ubytována část jednotek pěšího pluku/praporu 48 (viz odpověď na dotaz čís. 1214) a od počátku 50. let se v nich nacházel 8. ženijní prapor. Po jeho zrušení během podzimu 1956 nebyla kasárna čs. armádou dále využívána. O jejich případném pojmenování jsme nalezli žádné informace.


2072. Dobrý den. Chtěl bych se dozvědět co možná nejvíce o historii posádkové hudby Kroměříž včetně čísla útvaru. Sloužil tam coby voják základní služby můj nyní již zesnulý švagr v druhé polovině sedmdesátých let 20tého století – proto ta nostalgie. (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenské hudby působily v Kroměříži již v dobách habsburské monarchie i meziválečného Československa. Jednalo se především o hudební čety u císařského pěšího pluku 3 (IR 3), zeměbraneckého pěšího pluku 25 (LIR 25) a prvorepublikového pěšího pluku 3 Jana Žižky z Trocnova.

Po skončení 2. světové války se v Kroměříži během letních měsíců roku 1945 začala vytvářet hudba 3. pěší divize, u níž se počítalo se zařazením 44 příslušníků. Počátkem října téhož roku byly hudby v rámci čs. armády u většiny divizí zrušeny a jejich úlohu převzaly hudby plukovní. Kroměřížská divizní hudba se tak změnila v hudební četu motorizovaného pěšího pluku 3. Předpokládalo se, že bude tvořena 31 vojáky, z toho 8 prezenční služby. Kapelníkem měl být důstojník v hodnosti štábního kapitána a dirigentem rotmistr. Po reorganizaci 3. divize z motorizované na tzv. rychlou v březnu 1946 došlo k transformaci jejich pluků na prapory a úlohu divizní hudby nadále zastávala hudební četa přičleněná k motorizovanému pěšímu praporu 3 v Kroměříži. Jediná hudba u divize zůstala zachována také po říjnu 1949, kdy se dosavadní motorizované prapory formálně přeměnily na pluky. Počet příslušníků hudby měl být ale zvýšen na 42 vojáků, včetně 17 poddůstojníků a vojínů prezenční služby. Kromě kapelníka měl důstojnickou hodnost rovněž dirigent, protože hodnostní sbor rotmistrů po přijetí nového branného zákona zanikl. Teprve na sklonku roku 1950, kdy došlo k přeměně kroměřížské divize z rychlé na pěší, vznikly v jejím rámci opětně plukovní hudby. Kroměřížská hudba tak nadále působila jako hudební četa 27. pěšího pluku v Uherském Hradišti, i když setrvala v dosavadní posádce. Na daném stavu se nic nezměnilo ani při reorganizaci kroměřížské divize z pěší na mechanizovanou v květnu 1951 a kroměřížská hudba od uvedeného data působila jako hudební četa uherskohradišťského 27. mechanizovaného pluku. Navýšení celkového počtu hudeb v čs. armádě si bohužel vynutilo redukci hudebníků v jednotlivých hudbách. Nejprve se od konce roku 1950 kalkulovalo se zařazením 24 vojáků, ale od listopadu 1952 se jejich plánovaný počet snížil na 20. Nedostatek profesionálních hudebníků mělo nahrazovat 10 vojáků základní služby. V čele hudby měl působit kapelník v hodnosti kapitána, zatímco funkce dirigenta zanikla.

Redukce početních stavů ovšem měla za následek ztrátu uměleckých kvalit. Koncertní činnost na veřejnosti více méně ustala a plukovní hudba se zaměřila na hudební doprovod vojsk. K případným veřejným vystoupením se musely slučovat plukovní hudby v rámci celé divize. Jen částečné zlepšení přineslo navýšení plánovaného počtu příslušníků plukovní hudby na 23 osob v listopadu 1955. V souvislosti s přečíslováním celé řady útvarů, uskutečněném 9. května 1955, kroměřížská hudba od uvedeného data působila jako hudební četa uherskohradišťského 6. mechanizovaného pluku.

Alespoň dílčí nápravu neutěšené situace přineslo zrušení části plukovních hudeb v říjnu 1957 a jejich nahrazení hudbami divizními. V případě kroměřížské divize zanikly hudby mechanizovaných pluků a hudba v Kroměříži získala statut divizní hudby. Nadále již nebyla přičleněna k některému z útvarů, nýbrž se stala součástí divizního velitelství. Plánovaný počet hudebníků se zvýšil na 28, mezi které měli patřit kapelník i dirigent v hodnosti kapitána a nadporučíka, stejně tak jako 10 vojáků prezenční služby. Od října 1958 se kroměřížská hudba v souvislosti s reorganizací nadřízeného velitelství stala hudbou 3. motostřelecké divize.

Podstatné zlepšení v personálním obsazení vojenských hudeb nastalo od září 1963, kdy zanikly všechny zbývající plukovní hudby a divizní hudby byly posíleny. U kroměřížské hudby mělo být nadále zařazeno 36 vojáků, z toho 4 prezenční služby. Plánované hodnosti pro kapelníka a dirigenta se současně změnily na majora a kapitána. Postupně se obnovovala koncertní činnost na veřejnosti a naopak se snižoval podíl hudebního doprovodu vojsk.

V následujícím čtvrtstoletí nedošlo v úloze či složení kroměřížské hudby k podstatným změnám, pouze od konce 70. let se plánovaný počet vojáků prezenční služby zvýšil na 8. Do její činnosti výrazně zasáhla až redukce armády probíhající po společenských změnách na počátku 90. let 20. století. Svoji existenci ukončila v říjnu 1991, kdy byly zrušeny všechny divizní hudby čs. armády a hudební doprovod útvarů 3. motostřelecké divize, reorganizované o měsíc později na mechanizovanou, převzaly posádkové hudby v Brně, Vyškově či Olomouci, respektive v případě dnešní 7. mechanizované brigády Vojenská hudba Olomouc.

Hudba (plukovní, divizní) v Kroměříži své vlastní krycí číslo neměla a používala označení vojenského útvaru či velitelství, ke kterému byla přičleněna. Jednalo se o následující krycí čísla:
- VÚ 5315 (1945-1946 motorizovaný pěší pluk 3, 1946-1949 motorizovaný pěší prapor 3),
- VÚ 8182 (1949-1950 pěší pluk 3),
- VÚ 8525 (1950-1951 27. pěší pluk, 1951-1955 27. mechanizovaný pluk, 1955-1957 6. mechanizovaný pluk),
- VÚ 1535 (1957-1958 velitelství 3. mechanizované divize, 1958-1991 velitelství 3. motostřelecké divize).


2071. Dobrý den. 21. 1. 1983 jsem se zúčastnil mimořádného voj. cvičení v Č. Krumlově (asi VÚ 9378). Moje cvičení bylo ukončeno 9. 2. Jeli jsme po ose až na Slovensko. Můžete mi něco víc napsat o tomto cvičení? Kolik se zúčastnilo vojáků, jaké byly ztráty apod. (kolovaly různé informace)? (odpovídá Pavel Minařík)

Mobilizační cvičení 15. motostřelecké divize se uskutečnilo ve dnech 20. ledna až 4. února 1983. Cvičení bylo zahájeno prověrkou bojové a mobilizační pohotovosti na signál „bojová pohotovost – válečné nebezpečí“, v jejímž průběhu byla divize formou skryté mobilizace doplněna na válečné počty. I když většina osob i automobilní techniky (cca 3) byla prezentována u útvarů do 15 hodin od vyhlášení mobilizace, tj. ve lhůtě stanovené ke zmobilizování, 100 % stavů se podařilo dosáhnout až po 24 hodinách. Při nástupu záložníků a techniky se v řadě případů negativně projevila malá kapacita shromažďovacích prostorů a nedokonalá organizace. Ve snaze naplnit plánované počty některé okresní vojenské správy na cvičení povolaly i osoby, které nebyly mobilizačně předurčeny pro 15. msd. Kromě toho asi třetina záložníků nastoupila nevystrojena, i když více než pět tisíc osob mělo uniformu trvale k dispozici v místě svého bydliště, což způsobilo značné zmatky při vydávání výstrojních součástek. Po opuštění kasáren a zaujetí záložních prostorů soustředění se v některých případech jednotky neoprávněně vracely do stálých posádek, aby vyložily z vozidel ostrou munici. Bojového stmelení jednotek a útvarů proběhlo ve dnech 22. až 25. ledna a divize dosáhla plné bojeschopnosti.

Následně se uskutečnil přesun po vlastní ose na velkou vzdálenost. Divize během dvou celonočních pochodů (počínaje odpolednem a konče dopolednem – přibližná doba jednoho pochodu 18 hodin) překonala ve dnech 26. až 28. ledna cca 600 km. Průměrné tempo pochodu dosahovalo 15 až 20 km za hodinu, i když polní řád předpokládal 25 až 30 km. Útvary divize se přesunovaly po dvou pochodových osách s téměř veškerou technikou. Na cvičení bylo vyvedeno 202 tanků (z 214), 117 BVP (ze 120), 336 obrněných transportérů (z 366), 221 dělostřeleckých prostředků (všechny) a 1553 automobilů (z 1596). Během přesunu, zejména první den, docházelo ke zpožďování pochodových proudů a nedodržování taktických zásad (nejlépe probíhal u 68. msp). Řada velitelů útvarů nebyla v jeho průběhu schopna efektivně velet a ztrácela přehled o podřízených součástech. Některé jednotky dokonce bloudily již krátce po zahájení přesunu. Např. u 51. msp během prvního dne nedojelo z výchozího místa (Třeboně) do místa odpočinku (Hodonína) 29 T-54AM a 27 OT-64. V rámci celé divize vzhledem k technickým poruchám, které se nepodařilo odstranit v průběhu pochodu, chybělo v prostoru závěrečného soustředění u Nitry v poledních hodinách 29. ledna (tj. 24 hodin po jeho ukončení) 36 tanků, 1 BVP, 28 obrněných transportérů, 8 dělostřeleckých prostředků a 18 automobilů. Část nepojízdných tanků musela být opravována v posádce Jihlava, v některých případech i po ukončení cvičení (4 ks). Opožděné příjezdy techniky způsobily odložení zahájení cvičení o 24 hodin.

Dne 30. ledna začalo ve VVP Lešť divizní taktické cvičení, při němž byla 15. msd nasazena jako 2. sled armády k rozvinutí útočné operace do hloubky sestavy protivníka. Následně divize přešla do obrany, 31. ledna odrazila fiktivní protiúder jednotek západoněmecké armády vedený za použití jaderných zbraní a 1. února opětovně obnovila útok, přičemž v poledních hodinách byla bojová činnost ukončena. V průběhu cvičení se projevily značné nedostatky ve štábní práci v poli, a to jak u velitelství divize, tak u jednotlivých útvarů. Jejich velitelé často do činnosti nezapojovali své štáby a potřebné rozkazy vydávali se značným zpožděním. Naopak většinou dobře se osvědčili velitelé praporů.

Do stálých posádek se vojska vracela kombinovaným způsobem. Obrněná vozidla byla převážena po železnici, zatímco automobilní technika se přesunovala po silničních komunikacích. Vozidla, povolaná na cvičení z národního hospodářství, byla většinou vrácena do 5. února. Záložníci po ošetření vojenské techniky, odevzdání výstroje a výstroje opustili kasárna do 10. února.

Počty vojáků účastnících se cvičení se nepodařilo v archivních materiálech dohledat. Zpráva o průběhu cvičení uvádí, že většina velitelů útvarů nebyla schopna po celou dobu doložit počty prezentovaných záložníků. Jejich zjištění bylo možné až po zásahu nadřízeného stupně velení a řídících orgánů cvičení při propouštění vojáků do zálohy. V případě 62. msp se jednalo o 1170 záložníků, přičemž plánované mírové počty činily cca 1050 osob. U automobilního praporu sloužilo 80 vojáků, které doplnilo 130 záložníků. Zdravotnický prapor divize mírově čítal deset vojáků a na cvičení byla povolána další stovka. U divize jako celku byly tabulkové počty stanoveny na cca 5500 vojáků, které mohlo doplnit přibližně stejné množství záložníků.

V průběhu cvičení došlo rovněž k několika dopravním nehodám a např. sjetí tanku či automobilu do příkopu u silnice v důsledku únavy řidiče bylo poměrně časté. Mimořádné události spojené s úmrtím nebo těžkým zraněním osob nastaly u 62. msp (nehoda tanku) a 15. pzpr (kolize OT-65 s OT-64 od 68. msp). Obrněná vozidla (tanky, BVP a OT) najezdila během cvičení v průměru 700 až 800 km, zatímco u automobilů se jednalo přibližně o 1300 km.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. | 1981. - 1995. | 1996. - 2010. | 2011. - 2025. | 2026. - 2040.
2041. - 2055. | 2056. - 2070. | 2071. - 2085. | 2086. - 2100. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist