2175. V roce 1938 bylo objednáno značné množství tanků – 150 LT 38 a 300 LT 39. Pokud by nedošlo k válečnému konfliktu, jak měly v míru být dodané tanky organizačně začleněny? Měly vzniknout nějaké nové útvary, nebo doplněny stávající? (odpovídá Pavel Šrámek)
V dubnu 1938 rozhodlo ministerstvo národní obrany o objednání 150 tanků TNH-S (pozdější LT vz. 38) a 300 tanků V-8-H (plánovaný ST vz. 39). Lehké tanky měly být dodány do konce května 1939 a střední tanky do konce března 1940. V červenci 1938 pak byla dodávka lehkých tanků upřesněna tak, že první lehké tanky měly být dodány do konce roku 1938 a zbývající do konce března 1939. Tyto termíny se ovšem ukázaly jako nereálné, takže byly prodlouženy nejprve do konce července 1939 a nakonec do října 1939.
Za mobilizace v září 1938 pak byla objednávka lehkých tanků zvýšena o 150 kusů (na celkem 300) a objednávka středních tanků o 100 kusů (na celkem 400). Toto bylo po Mnichovu zase zrušeno.
Plánovalo se, že v případě vyhlášení mobilizace v roce 1939 bude ze 150 lehkých tanků 80 použito pro 5 samostatných rot (čtyři pro rychlé divize, jedna pro motorizovanou divizi), 60 pro 20 samostatných čet (pro divize) a 10 zůstane pro výcvik. Toto vycházelo z původního plánu dodávek do jara 1939. V případě středních tanků se sice v případě mobilizace v roce 1939 počítalo s vytvořením 4 praporů středních tanků o dvou rotách, ale pouze personálně bez techniky.
2174. Nikde na nete nemôžem nájsť cenu nákladov na výstavbu objektu vz. 36 v roku 1936: stavebná časť, vybavenie, výzbroj a celková cena. A tiež nemôžem nájsť cenu za ťažký guľomet vz. 7/24 v roku 1938. Máte, prosím, nejaké informace alebo link na odpovede? (odpovídá Pavel Šrámek)
Informace o nákladech na stavbu tzv. lehkých objektů vz. 36 lze nalézt například v knize J. Frančíka a kol. „Plzeňská čára“ z roku 2006, kde jsou uvedeny tyto průměrné náklady na jedno staveniště:
| 6500,- | za práci firem |
| 1600,- | za cement dodaný vojenskou správou |
| 3570,- | za armovací železo |
| 520,- | za dopravu cementu a armovacího železa |
| 600,- | za soupravy výstroje včetně dopravy |
| 1030,- | za vícepráce firmy na staveništi |
| 1000,- | za pozemek a jeho vyměření, vyvlastnění, poplatky apod. |
| 300,- | za náklady na stavební dozor |
| 280,- | za náklady na střežení, ubytování stráží apod. |
| 100,- | na maskování a ženijní úpravy |
Celkem tedy 15500 korun za jeden objekt.
Těžký kulomet vz. 24 (7/24) se v 1. polovině 20. let nabízel čs. armádě za 38000 korun, skutečná cena byla ale zřejmě vyšší. V přehledu výzbroje čs. armády po německé okupaci v březnu 1939 je pak uvedena cena 48000 korun za kus.
2173. Mám několik dotazů: (1) Jaký by byl účel a tabulkové složení štábní roty za mobilizace v 1938? Byla štábní rota především složená z důstojníků velitelství vyšších jednotek (pluku, divize, sboru atd.), nebo byla štábní rota strážní jednotka, která byla určená hlavně bránit velitelství pluku, divize atd. proti vniku či útoku?
(2) Kolik koní–soumarů či aut–nákladních vozů bylo tabulkově určeno pěšímu praporu či pluku v předválečné čs. armádě ve válečném stavu?
(3) Kolik aut bylo tabulkově určeno pro motorizované roty KPÚV? Kolik soumarů k motorizované rotě? (odpovídá Pavel Šrámek)
1. Štábní rota byla organickou součástí vyšších velitelství (tj. velitelství divizí, sborů, armád a Hlavního velitelství) a jejím úkolem bylo zabezpečení činnosti důstojníků daného velitelství. Tvořili ji tak strážní, řidiči, kuchaři, sluhové apod. Známe jen tabulkový stav této roty u velitelství divize, který činil 118 osob.
2. Údaj bohužel neznáme.
3. Motorizovaná kanonová rota s 6 protitankovými kanony měla podle našich údajů 1 osobní automobil, 5 motocyklů a 13 nákladních automobilů, z nichž 6 vezlo v závěsu protitankový kanon. Koně neměla žádné.
2172. Mohl byste mi, prosím, odpovědět na otázku, kolik zaměstnanců měla k 30. 9. 1938 Rada pro opevňování? (odpovídá Pavel Šrámek)
Rada pro opevňování měla navrhnout ke schválení Nejvyšší radě obrany státu prostory, které je nutné opevnit, určit trasu, způsob a pořadí naléhavosti opevňovacích staveb. Tvořili ji náčelník Hlavního štábu (předseda), přednosta IV. odboru (technického) MNO a přednosta IV/1. oddělení (ženijního) MNO. Žádné zaměstnance neměla.
2171. Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda by bylo možno získat nějaké informace o des. asp. Josefu Kurkovi (nar. 12. 7. 1915) od 8. jezdeckého pluku, který zemřel 9. 10. 1938. Jeho hrob ve Velimi je na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa. Rád bych zjistil, zda jde o vojáka, který zemřel na následky zranění, utrpěného při nehodě vojenského kurýrního letadla u Kremnice na Slovensku dne 4. 10. 1938. Prosím o pomoc při pátrání v naší vojenské historii. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Josef Kurka nastoupil vojenskou službu 1. října 1937 dragounského pluku 8 a byl zařazen u 4. eskadrony. Po týdnu následovalo odeslání do Školy na důstojníky jezdectva v záloze u Vojenského jezdeckého učiliště v Dašicích u Pardubic. Po návratu k pluku sloužil od počátku dubna u 1. eskadrony a od sklonku srpna u 5. eskadrony, přičemž zastával funkce velitele družstva a zástupce velitele čety. Na svobodníka aspiranta byl povýšen počátkem března a na desátníka aspiranta na začátku července 1938. Dne 9. října 1938 byl zraněn na náměstí v Bohdanči u Pardubic při dopravní nehodě, na jejíž následky zemřel.
Dne 4. října 1938 není uváděna žádná letecká nehoda v jejímž důsledku by došlo k úmrtí posádky letadla. Mohlo by ale jít o záměnu s nehodou, která se stala 20. listopadu 1938 u obce Horná Štubňa v blízkosti města Kremnica, kdy při havárii letounu Be-50 od 16. letky leteckého pluku 3 zahynuli pilot desátník v záloze Július Lukačovič a pozorovatel ppor. let. Josef Sirový v důsledku odtržení nosné plochy letadla.
2170. Dobrý den. Dle zaslané informace z vojenského historického archivu v Bratislavě můj dědeček (roč. nar. 1913) narukoval 1.10.1935 k náhradní letce leteckého pluku 2 Olomouc. Dne 1. 10. 1937 dostal povolení pokračovat v dobrovolné činné službě na 5 let tj. do 1. 10. 1942. Dne 1. 5. 1938 byl povýšen na četaře, to už sloužil ve vojenském učilišti ve Stichovicích u Prostějova. A dále nevíme, co se s ním dělo dál, další záznamy nejsou. Myslíte, že po březnu 1939 byl z vojny propuštěn, když byla armáda rozpuštěna? Také nevím, co to byl letecký pluk 2 Olomouc a jak se odsud dostal děda do Stichovic. Třeba mi pomůžete k vysvětlení. (odpovídá Pavel Minařík)
Letecký pluk 2 byl v létě 1938 jedním ze šesti leteckých pluků čs. armády. Vznikl v prosinci 1920 v Olomouci, kde sídlilo nejen jeho velitelství, ale i všechny další součásti. Po svém konstituován se nejprve skládal z leteckých rot, uskupených od roku 1923 do leteckého praporu, respektive od roku 1924 leteckých perutí (současně byly roty přejmenovány na letky). V dubnu 1937 pluk získal čestné pojmenování „Dr. Edvarda Beneše“. Na počátku roku 1938 se pluk skládal z velitelství, tří leteckých perutí, náhradní perutě a technické letky. Osazenstvo pluku bylo ubytováno ve Štefánikových kasárnách, zatímco letecká technika se nacházela na letišti v Olomouci-Neředíně. I. a II. peruť měly smíšený charakter a do jejich složení náležely vždy dvě pozorovací letky s letouny Š-328 a jedna zvědná letka s letouny A-100 (u I. perutě doplněna stroji B-71). III. peruť byla stíhací a její čtyři letky disponovaly dvojplošníky B-534. Na sklonku ledna 1938 se celá II. peruť přesunula na letiště ve Vyškově, zatímco 63. letka (zvědná) od I. perutě nadále působila z letiště v Přerově. Technická letka zodpovídala za údržbu a drobné opravy letecké techniky. Náhradní peruť tvořily cvičné letka (pro výcvik nováčků) a náhradní letka (v ní byli evidováni vojáci nepřidělení jednotlivým „výkonným“ letkám a zároveň vedla evidenci záložníků).
Na letišti ve Stichovicích působila od ledna 1937 odloučená část (pilotní škola pokračovací) Leteckého učiliště z Prostějova. V rámci učiliště probíhala příprava příslušníků létajícího i pozemního personálu po dobu 12 až 18 měsíců, v závislosti na předurčení (mechanik nebo pilot) a druhu branného poměru (voják z povolání, délesloužící poddůstojník nebo voják základní služby). Kromě toho v něm byly organizovány různé účelové kurzy v délce 2 až 10 měsíců (např. pozorovatelů, velitelů letek, střelecké, mechanické). Základním letištěm, na kterém probíhal letecký výcvik, bylo letiště v Prostějově.
Po nacistické okupaci 15. března 1939 byli ještě v témže měsíci z Leteckého učiliště propuštěni všichni žáci a vojáci základní služby. Zbývající personál předával vybavení školy okupačním orgánům a dnem 31. července 1939 učiliště svoji činnost ukončilo.
2169. Dobrý den. Našel jsem límcové označení č. 44 a pak č. buď 9, a nebo 6 nedokážu posoudit zdali to je šestka či devítka, jedno označení je více oválné, druhé trochu hranatější a chtěl bych vědět k jakým plukům či praporům tyto čísla náležely, velice děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V uvedených případech by se mohlo jednat o límcové označení následujících útvarů meziválečné čs. armády:
– číslo 44: pěší pluk 44 Liberec
– číslo: 6: pěší pluk 6 „Hanácký“ Olomouc nebo dělostřelecký pluk 6 „Irkutský“ Brno (od září 1933 Znojmo)
– číslo 9: pěší pluk 9 „Karla Havlíčka Borovského“ Most (od ledna 1938 Kremnica) nebo dělostřelecký pluk 9 „T. G: Masaryka“ Žilina (od dubna 1935 Nitra, od září 1936 Bratislava)
Na obou stranách zakončení límce byl ještě našit látkový trojúhelník (výložka) v barvě příslušného druhu vojska. V případě pěchoty se jednalo o třešňově červenou, zatímco dělostřelectvo používalo šarlatově červenou.
2168. Přeji dobrý den, pracují na knize rodu. Při hledání v matrikách jsem u předka našla v oddacím zápisu – vojín záložník od 13. pluku c. k. dragonů. Předek je narozen 30. 7. 1853. sňatek 1887, Lipany. O pluku jsem se dozvěděla, že byl zařazen do tzv. Hulánské eskadrony Lvov. A po roce 1883 sloučeny do teritoriálních pluků. Hulánský pluk do pluku číslo 1 až 3. Poté v roce 1898 přejmenovány na čísla 5, 6 a 7. Trochu mě to mate. Kdy se mohl stát vojínem v záloze 13. pluku? Nechal do matriky uvést původní název pluku tedy 13., nikoliv 1. až 3. (nevím do kterého spadal). Mám šanci to zjistit? Dají se dohledat dokumenty, evidence (byl v záloze) nebo dobové fotografie? Můžete mi prosím sdělit více o 13. pluku a roli záložníka? Předem velmi děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Váš dotaz není v některých formulacích zcela srozumitelný, zejména v pasáži o zařazení dragounského pluku do hulánské eskadrony Lvov, čímž by se větší organizační celek stal součástí mnohem menšího. Jestliže se Váš předek narodil v roce 1853, tak podle branného zákona z roku 1868 podléhal odvodní povinností ve svých 20 až 22 letech. K výkonu tříleté prezenční služby tak mohl být povolán v letech 1873 až 1875 a ukončit ji v letech 1875 až 1877. Zeměbrana (rakouská i uherská) byla sice zřízena týmž branným zákonem, nicméně z počátku se jednalo o útvary pouze rámcové (tzv. neaktivní), bez vojáků v činné službě. Do zeměbrany byli zařazováni pouze branci, kteří zůstali nadbyteční po doplnění společné armády v rámci početních stavů stanovených zákonem. Dvouměsíční výcvik zeměbranců probíhal u útvarů společné armády. Je tedy možné, že Váš předek absolvoval výcvik zeměbrance u dragounského pluku 13 v době, kdy se ještě neprováděl u jezdectva zeměbrany. Zmíněný dragounský pluk měl v 70. a 80. letech 19. století posádku v Brandýse nad Labem a byl doplňován odvedenci z teritoria doplňovacích okresů Terezín a Mladá Boleslav. Do druhého z uvedených patřilo i území mezi Českým Brodem a Kouřimí, kde se nachází obec Lipany. Je tudíž možné, že by Váš předek jako příslušník jezdectva zeměbrany prodělal výcvik u dragounského pluku 13.
Jezdectvo zeměbrany na území Předlitavska (rakouských zemí, českých zemí, Haliče) od roku 1867 tvořilo 12 dragounských eskadron a 13 hulánských eskadron, které však v době míru nebyly naplněny vojáky. U zeměbraneckého velitelství v Praze (pro Čechy) vznikly dragounské eskadrony č. 7 až 12, zatímco u zeměbraneckého velitelství v Brně (pro Moravu a Slezsko) dragounské eskadrony č. 3 a 4. Všechny hulánské eskadrony vznikly v Haliči a podléhaly zeměbraneckému velitelství ve Lvově. Z eskadron v rakouských a českých zemích se v roce 1883 vytvořily zeměbranecké dragounské pluky č. 1 Stockerau (z eskadron č. 1, 2, 5, 6), č. 2 Prostějov (z eskadron č. 3, 4, 8, 12) a č. 3 Wels (z eskadron č. 7, 9 až 11), zatímco z eskadron v Haliči se zformovaly zeměbranecké hulánské pluky č. 1 Kolomea (z eskadron č. 1 až 4), č. 2 Vysoké Mýto (z eskadron č. 5 až 8) a č. 3 Sambor (z eskadron č. 9 až 13). Teprve po zformování pluků se začalo jednat o stálé mírové útvary, byť s nízkými počty instruktorského kádru, u kterých začal probíhat výcvik jejich příslušníků. V roce 1894 byly dosavadní zeměbranecké dragounské pluky transformovány na zeměbranecké hulánské pluky č. 4 až 6. V době svatby Vašeho předka v roce 1887 v českých zemích existoval pouze jeden hulánský pluk (č. 2) a to ve Vysokém Mýtě. Teritoriálně ale Váš předek jako příslušník jezdectva zeměbrany z doplňovacího okresu Mladá Boleslav do roku 1894 příslušel k zeměbraneckému dragounskému pluku č. 2 v Prostějově. Teprve poté by byl převeden k vysokomýtskému pluku. Není však příliš pravděpodobné, že by byl zařazen u hulánské eskadrony ve Lvově, když prodělal výcvik u českého dragounského pluku a bydlel v Čechách. Branná povinnost u vojáků v záloze (tj. nacházejících se mimo činnou službu) trvala do 42 roků jejich života, tudíž Váš předek jí byl teoretický vázán do roku 1895.
2167. Dobrý den, zajímaly by mě podrobnosti o tom, kde bojoval můj děd Václav Němec v první světové válce. Bohužel nemám mnoho informací. Vím jen, že byl na italské frontě, a vzpomínám si, že vyprávěl, jak prchali před italskými tanky. Na webu jsem ale nenašel zmínku o bojích českých vojáků a italských (francouzských?) tanků. Neuspěl jsem s žádostí o informace ani ve Vojenském ústředním archivu. Do armády děda narukoval zřejmě až na samém konci, protože se narodil 1899. Pocházel z Bakova nad Jizerou u Mladé Boleslavi. Za jakékoliv informace a odkazy předem děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Na italském válčišti nebyly v průběhu 1. světové války použity tanky. Italská armáda ale na sklonku války obdržela obrněné automobily Lancia-Ansaldo, které byly vyzbrojeny třemi kulomety umístěnými ve dvoupatrové pancéřované věži. Uvedené obrněné automobily byly nasazeny na frontě až na sklonku války během bojů u řeky Piava. Čs. legionářské jednotky, přijíždějící během prosince 1918 do nově vzniklého Československa, si s sebou přivezly dva automobily, které se krátce nacházely ve výzbroji jezdecké eskadrony legionářského sboru, a následně byly nasazeny do bojů na Slovensku u Popradu a Galanty proti maďarské armádě.
2166. Dobrý den! Můj dědeček byl četař rakousko-uherské armády a pochopitelně byl také v 1. světové válce. A byl v poněkud zvláštní funkci. Byl velitelem horní stanice lanové dráhy kdesi v jižních Tyrolích, kde obsluhu tvořilo si 12 osob. Psal, že to bylo za Triedentem, Roveretem, Galianem v roce 1918. Měl v té době adresu: K. u K. Seilbahn kommando Nr. 12, Feldpostamt 481.
Můj dotaz zní: Dalo by se přesněji zjistit, kde to bylo? Chtěl bych se tam podívat. Snad jako určité vodítko k hledání by mohlo být, že dědeček říkal, že jednou lanovkou jel poručík a lanovka se zastavila ještě před konečnou výstupní stanicí. Dědeček mu údajně říkal, ať počká, že zavolá, aby lanovku ještě pustili a popojel by k výstupu. Poručík byl nedočkavý a vyskočil, avšak tak nešťastně, že se zřítil do propasti. V knize Karla Trenklera „Válečné děje 21. ppl čáslavského 1914–1919“ se na straně 49 píše: 14. XII. 1916 por. v zál. Jaromír Skála, se zabil pádem do propasti zv. Taubenschlucht, jižně Nové Vsi (na Sočské frontě). Nevím zda se jedná o toho poručíka, o kterém vyprávěl dědeček. Nevím, od kdy přesně dědeček byl v této funkci. V příloze posílám pro zajímavost tři fotografie, dvě od lanovky a jednu z „kanceláře“ dědečka. (odpovídá Pavel Minařík)
V lokalitě Nova Ves (3 km východně od dnešní italské pohraniční obce Doberdo del Lago – 7 až 8 km jižně od města Gorizie) na Sočské frontě dosahují vrcholky kopcovitého terénu výšky cca 200 až 250 m, obecně pahorkatina jihovýchodně od Gorizie (dobově Görz) cca 400 až 600 m, zatímco vrcholky Alp u Rovereta na Tyrolské frontě mají cca 1500 až 2000 m. Vojenské lanové dráhy se budovaly pouze ve vysokohorském terénu, nikoliv v přímořské pahorkatině. Obě lokality navíc dělí cca 200 km vzdušnou čarou.
Polní poštovní úřad 481 využívala elitní 8. pěší divize (Kaiserjäger Division) u XIV. sboru (Edelweis Korps), která byla v létě 1918 nasazena jihovýchodně od Rovereta směrem na Arsiero s předním okrajem přibližně na čáře Monte Testo (2001 m) – Monte Maio (1499 m) – Monte dei Calgary (926 m).
Informace o oddílu lanové dráhy č. 12 se nám bohužel nepodařilo najít. Výstavba vojenských lanovek byla zahájena po vypuknutí války s Itálií a výcvik specialistů zprvu probíhal u železničního pluku v dolnorakouském Korneuburgu. K budování drah byl používán systém Bleichert. V srpnu 1918 existovalo 9 stavebních rot lanových drah a 39 provozních rot lanových drah, které se staraly cca 1735 km lanovek. Uvádí se, že na budování a obsluze armádních lanových drah se podílelo 6 až 12 tisíc vojáků.
Obecné informace k lanovým dráhám rakousko-uherské armády můžete najít na webu: https://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._Milit%C3%A4r-Seilbahnen .
2165. Dobrý den! Prosím informace o plk. Ing. Bohumilu Konečném, který se stal 1.10.1935 velitelem Vojenského radioelektrického ústředí v Praze na Petříně. Neznám data jeho narození, ani další údaje o něm. Předem děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Bohumil Konečný se narodil 19.11.1889 v Praze-Žižkově a v letech 1907 až 1912 studoval na vysoké škole technické v Praze, přičemž získal titul strojního inženýra. Odvodu se podrobil v květnu 1915 a vojenskou službu nastoupil coby tzv. jednoroční dobrovolník v červnu téhož roku u telegrafního pluku v dolnorakouském Sankt Pöltenu. Po ukončení odborného výcviku byl v říjnu 1916 povýšen na kadeta-důstojnického zástupce a odeslán ke stálé radiotelegrafní stanici do Mostaru. V únoru 1917 následovalo povýšení na poručíka a převzetí velení zmíněné stanice. V lednu 1918 se vrátil do Sankt Pöltenu, kde nadále zastával funkci subalterního (tj. přiděleného) důstojníka u jedné z telegrafních rot. V dubnu 1918 byl převelen jako velitel ke stálé radiotelegrafní stanici do Štýrského Hradce, kde ho počátkem listopadu 1918 zastihl konec války.
Po návratu do vlasti se v polovině ledna 1919 přihlásil do služby v čs. armádě, kterou následně nastoupil jako velitel radiotelegrafní stanice na Petříně. Po ukončení bojů mezi čs. a maďarskou armádou se od poloviny června do poloviny srpna 1919 se ocitl jako velitel polní radiotelegrafní stanice u armádní skupiny generála Hennocqua na východním Slovensku. Následně setrval v Košicích, kde byl pověřen velením stálé radiotelegrafní stanice. V listopadu 1919 byl povýšen na nadporučíka a o měsíc později se stal kapitánem. Do Prahy se vrátil na sklonku ledna 1920 a byl pověřen vedením stavby nové radiotelegrafní stanice na Petříně. O rok později převzal funkci velitele dílen Ústředního telegrafního skladiště v Praze-Pohořelci. V srpnu 1922 následovalo přeložení na telegrafní oddělení technického odboru MNO, které se nacházelo ve stejných kasárnách. Od října 1924 převzal velení Hlavní vojenské radiotelegrafní stanice na Petříně, která byla v říjnu 1935 přejmenována na Vojenské radioelektrické ústředí. Mezitím se v červenci 1927 stal štábním kapitánem, v prosinci 1928 majorem a v listopadu 1930 podplukovníkem. V roce 1929 absolvoval kurz velitelů oddílů a v roce 1936 tříměsíční kurz velitelů vojskových těles. V únoru 1937 se ovšem ocitl dočasně mimo službu vzhledem k podezření z nesprávnosti v administrativní službě. Po ukončení šetření opětovně v listopadu téhož roku převzal velení Vojenského radioelektrického ústředí. Hodnosti plukovníka dosáhl 1. 7. 1938. Službu v čs. armádě byl nucen ukončit po nacistické okupaci a po skončení 2. světové války se do ní již nevrátil.
2164. Pěkný den, v rámci doplnění rodinné kroniky potřebuji doplnit údaje ke svému pradědovi: Ferdinand MATUCHA, 27. 5. 1876, padl 4. 2. 1917 na italské frontě. V seznamu padlých jsem našel, že sloužil u: k. k. LstIB Nr. 42, 2. Komp. Potřeboval bych nějaké bližší informace o této jednotce, abych mohl dále pátrat po dalších informacích. (odpovídá Pavel Minařík)
První zmínka o Vámi uvedeném císařsko-královském domobraneckém pěším praporu č. 42 se v odborné literatuře objevuje až v květnu 1915. Je nanejvýše pravděpodobné, že zmíněný prapor vznikl z některého domobraneckého pěšího pluku, kterých se na počátku války vytvořilo 72, ale vzhledem k velkým ztrátám celá řada z nich po krátké době zanikla a na sklonku 1. světové války jich v rakouskou-uherské armádě zůstalo pouze 30. Rušené pluky nahrazovaly domobranecké pěší prapory, které působily samostatně. Je možné, že k. k. LstIBaon Nr. 42 vznikl na základě domobraneckého pěšího pluku 25 (k. k. LstIR Nr. 25) z Kroměříže, protože Váš předek je na kartě padlých uváděn jako voják bývalého Domobraneckého okresního velitelství č. 25 (Kroměříž), ovšem tento pluk existoval po celou dobu války. V květnu 1915 je uváděn o dvou praporech, oproti třem praporům ze srpna 1914, nicméně to může být způsobeno i válečnými ztrátami. Podle roku narození 1876 byl Váš praděda s největší pravděpodobností povolán do armády již během prvních měsíců války. Bojové nasazení k. k. LstIR Nr. 25 je popsáno v odpovědi na dotaz čís. 2028.
Vámi uvedený k. k. LstIBaon Nr. 42 byl v květnu 1915 nasazen na nově vzniklé italské frontě a tvořil součást 185. pěší brigády u 93. pěší divize. Na podzim je již uváděn ve složení 187. pěší brigády u 94. pěší divize. Obě divize i do nich zařazené brigády formovaly od února 1915, když začalo být zřejmé, že Itálie vojensky vystoupí proti Rakousko-Uhersku. Obě divize byly nasazeny v tzv. Přímoří, přičemž 185. pěší brigáda nejprve zaujímala obranu severně od města Görz (ústřední místo bojů na sočské frontě – dnes Gorizie) na úseku Auzza – Vrh – Britof . V červnu přešla do 2. sledu a soustředila se v oblasti Cernizza, respektive jižně od Görzu (Nova Ves). Dále již není LstIBaon 42 uváděn v jejím složení. 187. pěší brigáda z počátku chránila pobřeží mezi Terstem a frontou, až v listopadu zaujala ve 2. sledu obranu v prostoru Hermada (dnes Ermada – východně Monfalcone). V prosinci byla začleněna do 28. pěší divize a nasazena v 1. sledu na směru St. Martino – Sagrado (severně Monfalcone). Na počátku roku 1916 přešla do složení 106. domobranecké pěší divize a zaujala obranu o něco jižněji na směru Doberdo – Redipuglia. V červenci 1916 byl LstIBaon 42 vyjmut ze složení 187. pěší brigády, která se přesunula na severní horský úsek fronty, a zůstal v záloze 5. armády v oblasti Prvacina – Dornberg. V září se prapor začlenil do 8. horské brigády u 58. pěší divize, bránící se v oblasti východně od města Görz dobitého v předcházejícím měsíci během 6. bitvy na řece Soča italskou armádou. Následující měsíc již byl prapor začleněn do 5. horské brigády (téže divize) bojující severně od Görzu. Po těžkých bojích byl LstIBaon 42 opětně převeden do zálohy 5. armády. Po odpočinku se prapor včlenil do 4. horské brigády (téže divize) a znovu zapojil do bojů východně od Görzu, kde s největší pravděpodobností zahynul i Váš předek a následně byl pohřben na vojenském hřbitově v Kromberku (údaj v kartě padlých). Ve složení uvedené brigády setrval LstIBaon 42 i v dalších měsících, zúčastnil obranných bojů na sočské frontě a pravděpodobně i následného protiútoku po průlomu fronty u Caporetta v říjnu 1917 a postupu k řekám Tagliamento a Piava. Další zmínku o LstIBaon 42 se podařilo najít až v červnu 1918, kdy tvořil součást okupačních sil v oblasti východní Haliče, odstoupené Ruskem po brest-litevském míru. V této době se vrátil do složení 187. pěší brigády a nacházel se v oblasti Czernowitz, Nowosulice a Lipkany. Konec války zastihl LstIBaon 42 v rumunské Besarábii.
2163. Dobrý den, v souvislosti se shromažďováním údajů o příbuzných z rodiny Michovských z Kralup nad Vltavou Vás prosím o informaci o životě a vojenské kariéře Aloise Michovského, narozeného 25. 3. 1886 v Praze-Karlíně, který působil po mnoho let na MNO ČSR, dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1940 byl převeden do výslužby. Další údaje o něm nemám, ani nevím, kdy zemřel a kde je pochován. Předem velmi děkuji za Vaši odpověď na můj dotaz. (odpovídá Pavel Minařík)
Alois Michovský nastoupil po ukončení reálné školy v roce 1902 na pěchotní kadetní školu v Praze-Hradčanech. Po jejím absolvování byl v srpnu 1906 přidělen coby kadet-důstojnický zástupce k pěšímu pluku 75 a sloužil v Praze a Jindřichově Hradci. V dubnu 1908 následovalo přeložení k pěšímu zeměbraneckému pluku 8 v Praze-Pohořelci a krátce nato byl povýšen na poručíka. Na sklonku roku 1909 odešel k zeměbraneckému doplňovacímu okresnímu velitelství v Praze a v roce 1911 dosáhl hodnosti nadporučíka. V červnu 1914 se stal doplňovacím referentem zeměbranecké skupiny u 8. sborového velitelství v Praze. Po vypuknutí války zůstal v téže funkci u Vojenského velitelství Praha. O rok později byl povýšen na kapitána.
S ukončením války a vyhlášením samostatného Československa se přihlásil na Čs. vrchním vojenském velitelství a převzal řízení doplňovacího referátu. Po zřízení MNO se v polovině listopadu 1918 stal přednostou doplňovacího oddělení všeobecně vojenského odboru, respektive od listopadu 1920 politicko-právního odboru. Na majora byl povýšen v dubnu 1919 a na podplukovníka v srpnu 1922. Při reorganizaci MNO, provedené počátkem roku 1927, vzniklo nové 3. oddělení (doplňovací a početních stavů) v rámci I. (všeobecně vojenského) odboru, přičemž pplk. Michovský nadále působil jako přednosta doplňovací skupiny zmíněného oddělení. V uvedené funkci setrval až do nacistické okupace, přičemž v lednu 1934 dosáhl hodnosti plukovníka.
Po skončení 2. světové války opětovně nastoupil do čs. armády, ovšem tentokrát byl přidělen jako přednosta k Doplňovacímu okresnímu velitelství v Klatovech. Službu konal jen krátce a na sklonku dubna 1946 následovalo přeložení do výslužby.
2162. Dobrý den. Můžete mi, prosím, sdělit nějaké informace o c. a k. polním dělostřeleckém pluku č. 21? V zápisu svatby dědečka mé manželky ze dne 11. května 1918 je napsáno Václav Fousek (*1892) … tč. vojín u c. a k. pluku dělostř. č. 21, Batt 4 …. V poznámkách je pak uvedeno: Ženich dle předloženého vysvědčení velitelství pol. dělostř. pl. č. 21 dtto 16. IV. 1918 cine N (?) učinil za dost 3leté presenční službě vojenské. Zkoušel jsem hledat 21. pol. děl. pluk, ale nalezl jsem jen 21. zeměbranecký kanonový division nebo 21. zeměbranecký houfnicový division. Zajímalo by mě, o jaký pluk se jednalo a kde bojoval během Velké války. Předpokládám, že VF byl povolán po dovršení 21 let (1913) a po výcviku se zúčastnil bojů. Jeho syna (tchána) se už bohužel zeptat nemohu a jeho vnučka (*1946) a vnuk (*1949) tvrdí, že o válce nikdy nemluvil. (odpovídá Pavel Minařík)
Dělostřelectvo rakousko-uherské armády prošlo během války poměrně složitým vývojem a několikrát zcela změnilo svoji podobu. Vámi uvedený polní dělostřelecký pluk č. 21 (FAR 21) byl nástupcem předválečného polního kanonového pluku č. 23 (FKR 23) vytvořeného v roce 1908. Plukovní velitelství a 1. oddíl se nacházely v Praze (kasárna císaře Františka Josefa, tj. Černínský palác), zatímco 2. oddíl sídlil v Kostelci nad Labem. V době míru pluk podléhal velitelství pražské 9. pěší divize, nicméně po vypuknutí války posílil pražskou 21. zeměbraneckou pěší divizi a stal se součástí její 21. polní dělostřelecké brigády (21. FABrig) společně se zeměbraneckým polním kanonovým oddílem č. 21 (FKD 21) a zeměbraneckým polním houfnicovým oddílem č. 21 (FHD 21). V červnu 1916 došlo ke sloučení FKR 23 s FKD 21 do polního kanonového pluku č. 21 (FKR 21). Přesně o dva roky později byl FKR 21 přejmenován na polní dělostřelecký pluk č. 21 (FAR 21). Jak již naznačuje číslo v názvu pluku, po celou dobu války byl součástí 21. polní dělostřelecké brigády, která podléhala 21. zeměbranecké pěší divizi (21. LID). Podle potřeby ovšem byly jednotlivé baterie dočasně přidělovány jiným brigádám, např. v květnu 1915 působila 5. a 6. baterie u 58. FABrig, v září 1915 7. baterie u 38. FABrig nebo v červenci 1917 5. baterie u tzv. skupiny Lipošćak (IX. sbor).
Válečné osudy 21. FABrig, a tudíž i FAR 21 včetně jeho předchůdců, lze tedy odvodit od bojového nasazení 21. LID. Ta se nejprve nacházela na balkánské frontě (Drina, Jadar, Drina, Valjevo, Kolubara). V únoru 1915 došlo k jejímu přesunu na východní frontu (1915 – Karpaty, Gorlice, Jaroslav, Přemyšl, Tomaszów, Krasnik, Lublin, Visla, Bug, Lubartów, Brest-Litevský, Kovel, Volině, Luck, Rovno, Czartorijsk; 1916 – východní Halič, Bukovina, Kolomea, Dněstr; 1917 – Stanislav). V červnu 1917 byla převelena na italskou frontu (Soča, jižní Tyrolsko: Asiago, Monte Sissemol; 1918 – Monte di Val Bella, únor – odsun do zázemí a asistenční služba v Haliči, srpen – návrat na frontu: Piava, Belluno).
Podrobnější informace o nasazení 21. LID můžete najít v knize Josefa Fučíka „Generál Podhajský“, který u zmíněné divize sloužil jako velitel brigády a následně i divize od vypuknutí války do května 1918.
2161. Dobrý den. Chtěla jsem poprosit, zda je možné podle uniformy určit u kterého pluku sloužil můj praděda Jan Peterka (nar. 12. 5. 1887). Pocházel ze Lhoty pod Horami u Temelína. Z ústního vyprávění měl působit v kasárnách v Jindřichově Hradci. Byl u pěchoty. V době 1. sv. války byl zajatcem v Rusku. Pak byl v Itálii. Ukazuje to na 29. pěší pluk z Jindřichova Hradce. Ale asi to mohl být i budějovický 91? Byla bych ráda za jakoukoliv informaci, či radu. Přikládám jeho foto v uniformě, třeba to nějak pomůže? Děkuji a přeji mnoho zdaru. (odpovídá Pavel Minařík)
Ze zaslané fotografie se dá vyčíst velmi málo. Je na ní vojín pěchoty v uniformě používané v letech 1908 až 1915 (štikově modrá barva a stojatý límec). Voják má střelecké šňůry zavedené již v roce 1868. Odznak nad kapsou nejsem schopen identifikovat. Vodítkem k určení útvaru bude spíše bydliště a místo služby. Týn nad Vltavou a okolí spadal do doplňovacího obvodu jak pěšího pluku 91, tak zeměbraneckého pěšího pluku 29. Doplňovací obvod pěšího pluku 75 z Jindřichova Hradce na toto území nezasahoval. Váš praděda se narodil v roce 1887 a odvodní povinnosti podléhal od 20 do 22 let, tudíž tříletou vojenskou službu mohl začít v letech 1907 až 1909 a ukončit v letech 1910 až 1912. V tomto pětiletém období měl pěší pluk 91 velitelství společně s II. a III. praporem v Praze, IV. prapor v Českých Budějovicích a I. prapor v různých posádkách v blízkosti Boky Kotorské. Zeměbranecký pěší pluk 29 měl od svého vzniku v roce 1899 trvale velitelství společně s I. a II. praporem v Českých Budějovicích a odloučený III. prapor v Jindřichově Hradci. Tímto způsobem by mohla vzniknout fotografie vojáka z Jindřichova Hradce v Českých Budějovicích.