Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 16. - 30.

Následující dotazy 31. - 45. Předešlé dotazy 1. - 15.

30. Zajímá mne, zda by Československo finančně zvládlo stavět opevnění až do 50. let, jak předpokládaly plány? Taky bych chtěl vědět, jestli si naši tehdejší politici opravdu mysleli, že stihnou postavit celé opevnění než přijde válka. (10. 9. 2001)

Finanční pozadí výstavby československého opevnění není zatím příliš probádané. Na jedné straně vláda určila na opevnění celkem 10 miliard korun, což mělo stačit na jeho kompletní postavení, na straně druhé však stále rostoucí vojenské výdaje působily československé ekonomice značné potíže a ministerstvo financí protestovalo proti jejich dalšímu zvyšování. Je samozřejmě otázkou, zda by oněch 10 miliard vůbec stačilo - měnily se ceny surovin i práce, většina výzbroje a vybavení se musela nově vyvíjet a samotné plány výstavby se stále upravovaly a přizpůsobovaly mezinárodní situaci. Značné výdaje na obranu koncem 30. let prakticky vyčerpaly finanční možnosti Československa a dříve nebo později by muselo dojít k šetření penězi. Osobně se domnívám, že by z československého opevnění bylo prostavěno pouze 5 miliard, což byla částka skutečně uvolněná vládou, a další peníze by již neprošly. Systematická výstavba opevnění by tak skončila zřejmě počátkem 40. let a nepostavené úseky by byly odloženy "do budoucna", tedy fakticky zrušeny. Případné další finanční částky by se pak využily na zdokonalení a doplnění již postavených úseků.

Pokud jde o názory našich tehdejších politiků na možnost vypuknutí války, ministr zahraničí Edvard Beneš již v létě 1932 varoval, že do čtyř až pěti let může přijít velká evropská krize. Také velení armády tušilo, že se blíží válka, patrně však doufalo, že k ní dojde až počátkem 40. let, kdy měly skončit výzbrojní programy spuštěné v polovině 30. let. Rozhodující politici a vojáci tedy jistě nevěřili, že se podaří udržet mír až do 50. let, kdy mělo být opevnění dokončeno. Odpověď na otázku, proč se mělo tak dlouho stavět, si můžeme jen domýšlet. Já to vidím jako příklad rozporu mezi přáním (tj. plně zabezpečit stát tak, aby vydržel hrozící nebezpečí) a realitou (tj. co nám umožnily vlastní síly a dovolil nepřítel). Politici a vojáci se dohodli, které úseky je třeba opevnit (popis této problematiky by vydal na samostatný text), pak se provedl výpočet, jak dlouho by to trvalo, a vyšla 50. léta. Onen konec výstavby v 50. letech vyjadřuje beznadějnou snahu státu zajistit se proti hrozbě, která byla nad jeho síly.


29. Zajímalo by mě, jaké dělostřelecké jednotky byly v září 1938 rozmístěny v okolí Opavy a Ostravy a také, jakou měly výzbroj? (5. 9. 2001)

Rozmístění dělostřeleckých jednotek v tomto prostoru v době všeobecné mobilizace lze celkem dobře rekonstruovat, neboť se dochovaly mapové doklady a existuje i podrobná studie plukovníka Josefa Fetky otištěná ve sborníku Severní Morava číslo 30 z roku 1975. Situace počátkem října 1938 byla následující (řazeno od západu na východ):

dělostř. oddíl III/37
- 7. baterie
- 8. baterie
- 9. baterie
10 cm lehké houfnice vzor 14/19 Nový Dvůr
Svobodné Heřmanice
Stěbořice
Hlavnice
2. baterie oddílu I/133 (nasazena samostatně) 15 cm hrubé houfnice vzor 14/16 Hlavnice
dělostř. oddíl I/37
- 1. baterie
- 2. baterie
- 3. baterie
8 cm lehké kanony vzor 17 Slavkov
Suché Lazce
Opava
Slavkov
dělostř. oddíl II/37
- 4. baterie
- 5. baterie
- 6. baterie
10 cm lehké houfnice vzor 14/19 Petřkovice
Vrbice
Ludgeřovice
Kozmice
dělostř. oddíl I/133
- 1. baterie
- 3. baterie
15 cm hrubé houfnice vzor 14/16 Hlučín
Rovniny
Darkovičky
dělostř. oddíl I/128 včetně baterií 10,5 cm hrubé kanony vzor 35 Kunčice
dělostř. oddíl II/128 včetně baterií 15 cm hrubé houfnice vzor 25 Hrabůvka
Upozorňuji, že pokud jde o výzbroj nelze vyloučit jiný vzor téhož druhu děla, např. místo 8 cm lehkého kanonu vzor 17 může být vzor 30, místo 15 cm hrubé houfnice vzor 14/16 může být vzor 25.

28. Co říkáte na knihu "Mnichovský komplex" od Jana Tesaře (Prostor 2000)? Podle mě jde o velice kontroverzní práci, se kterou je však nutno vést odbornou polemiku. (7. 8. 2001)

Souhlasím s vaším názorem. Když jsem práci Jana Tesaře četl, nevěřil jsem často vlastním očím. Zvláště mi vadily ničím nepodložené urážky velitelů československé armády (s. 19 - přihlouplý generál Syrový, s. 39 - normální vojenský bordel, s. 75 - katastrofální blbství vojenských špiček), protože každý má právo na vlastní názor, ale neměl by přitom nikoho takhle přízemně urážet. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že Tesařův text byl původně určen jen pro blízké přátele (tedy ne pro publikování), že autor jím chtěl "provokovat", takže řadu věcí úmyslně vyhrotil, a že jde vlastně o jedinou českou práci, která se snaží vyvolat diskusi a hlubší zamyšlení nad rokem 1938 (to považuji za mimořádně důležité!). Zvažoval jsem možnost napsat recenzi a v ní upozornit alespoň na několik nejhorších chyb, ale nakonec jsem od toho upustil a rozhodl se raději reagovat vlastními studiemi, např. o československých válečných plánech v letech 1918 až 1939. Myslím si totiž, že asi to nejdůležitější, co z Tesařovy práce pro nás vyplývá, je fakt, že nám stále chybí kvalitní práce popisující československou armádu v roce 1938, resp. ve 2. polovině 30. let, popř. v období 1918 až 1939 vůbec. Je to velký dluh, který naše historiografie nebyla schopna zatím splatit! Jinak zpráva s upozorněním na problematické pasáže knihy již vyšla (Historie a vojenství, 2000/4, s. 944 - 945), v samotném textu pak lze v poznámce na s. 117 najít autorova slova, která paradoxně jeho práci o Mnichovu podle mne krásně charakterizují: " … dočkáme-li se jednou trošky zájmu intelektuálů o armádu nebo vůbec stát, je to stanovisko založené nejen na totální inkompetenci, ale na vskutku urážlivém přezírání faktů i lidí …".

Pro ilustraci několik "perliček" z knihy J. Tesaře pro ty, kteří ji nečetli:

Strana Podle J. Tesaře Ve skutečnosti
34 teprve v roce 1936 se začala připravovat obrana proti Německu v roce 1932 vznikl plán zásadní reorganizace a modernizace armády, v roce 1933 došlo k personálním změnám na Hlavním štábu, v roce 1934 byla zavedena dvouletá vojenská služba …
41 v době anšlusu nestálo na rakouské hranici žádné opevnění v roce 1936 byly na jižní Moravě postaveny asi dvě stovky lehkých objektů vzor 36, v roce 1937 následovalo několik stovek lehkých objektů vzor 37
59 u železnic se nepočítalo s jejich zničením již v míru byl připraven detailní plán ničení - pro každý objekt existoval přesný nákres, včetně množství trhaviny, železniční koleje se měly ničit také železničními pluhy
63 v čs. armádě panoval teror omezenosti, snaha o změnu byla krutě trestána zásadní reorganizaci a modernizaci armády navrhla v roce 1932 iniciativně skupina důstojníků Hlavního štábu - nebyli za to nijak terorizováni, naopak - jejich návrh byl přijat a v dalších letech úspěšně realizován
93 první opevnění byla postavena v roce 1937 první pevnostní objekt byl vybetonován v prosinci 1935, po celý rok 1936 probíhala výstavba těžkého i lehkého opevnění

Nakonec bych chtěl ale dodat, že přes všechny "úlety" Tesařův text stále více oceňuji pro jeho polemický charakter, trefné otázky i otevřenost, s jakou se dívá na jeden z českých mýtů, s nímž se nejsme zatím schopni (a možná ani ochotni) vypořádat.


27. Zajímalo by mě, jak dlouho by se československá armáda bránila, kdyby v roce 1938 vypukl konflikt. Chtěl bych vědět, jestli by přežila zimu. Předem díky. (12. 8. 2001)

Otázka, jak dlouho by se československá armáda mohla bránit německému útoku, je další oblíbenou spekulací k roku 1938, na níž pochopitelně neexistuje jednoznačná odpověď. Vše by záleželo na tom, zda by konflikt s Německem přerostl v evropskou válku nebo zda by Československo zůstalo osamoceno. V případě evropské války by s podporou spojenců československá armáda zřejmě vydržela i několik měsíců. Pokud by však zůstala sama, byla by to nejspíš otázka tak tří až čtyř týdnů. Za tuto dobu by se vyčerpaly mírové zásoby a jejich náhrada válečnou výrobou by nebyla díky nepřátelské letecké převaze i mezinárodní izolaci reálná. Naši političtí a vojenští představitelé by navíc podle mne neprosazovali "boj do posledního muže" a při bezvýchodnosti obrany by přistoupili na kapitulaci.


26. Existuje nějaká literatura nebo práce, která se zaobírá historií české armády, její podoby v průběhu dějin a zároveň podtrhující nejdůležitější filozofické podstaty a přístupy na armádu České republiky? (31. 7. 2001)

Jediné souhrnné dílo zachycující naše vojenské dějiny od nejstarších dob jsou pětidílné "Vojenské dějiny Československa", které vyšly před rokem 1989 a jsou silně ovlivněné dobou svého vzniku. Roli armády odvozují z "pokrokových tradic lidu", především ze svého výkladu husitství. O širší pohled na armádu se pokoušely také některé práce z období tzv. první republiky, například "Armáda a národ" z roku 1938, které se opíraly o "demokratické tradice z minulosti" (mimo jiné husitství) a odkaz legií z první světové války. V současné době se armáda, pokud vím, hlásí k západnímu odboji, hlavně letcům, ale žádná historická koncepce se dosud nevytvořila. Vzhledem k tomu, že naše armáda i vojenské dějiny často bojují vůbec o své uznání a respekt není se čemu divit. Svéráznou koncepci pak představují někteří naši novináři a politici, kteří v souvislosti s vojenskými otázkami neopomenou zdůraznit, že "naše armáda nikdy nebojovala" a že "naší vojenskou tradicí je Švejk". Pokud Vás tyto otázky více zajímají, doporučuji přečíst si článek I. Šedivého o krizi vojenské historie (Historie a vojenství 1998, č. 5).


25. Trochu se o vojenské dějiny zajímám, ale nenašel jsem v současné době nic, na co bych mohl být hrdý. I proto se vyhýbám vojenské službě... Máte nějaké rozumné argumenty, jak mě přesvědčit, abych vstoupil do vojska a dal slib této zaprodané a polorozkradené republice? (27. 7. 2001)

To, zda nastoupíte výkon základní vojenské služby nebo ne, je jen vaše osobní rozhodnutí a záleží jen na vašem přesvědčení a názorech. Nemyslím si, že bych měl udílet rady druhým, protože jsem sám vojenskou službu neabsolvoval, i když jsem leccos z armády poznal, neboť jsem v ní čtyři roky pracoval. Pokud přeci jen nastoupíte, navrhuji najít si na této, pro mnohé zřejmě nepříliš příjemné, věci něco pozitivního, například seznámení s novými kamarády, poznání nového prostředí, možnost dostat se do míst, kam se člověk běžně nedostane apod. Hrdý můžete být na řadu věcí, někdo je hrdý na naše hokejisty, někdo na naši minulost, jiný zase na své blízké apod. Já osobně si myslím, že bychom měli být hrdí na všechny ty obyčejné skromné lidi, kteří žijí v této zemi, potýkají se denně s problémy a potížemi, poctivě si plní své povinnosti, pomáhají druhým a přitom to nevytrubují do světa a nestaví se na odiv. Nakonec jeden žádaný argument: Prestiž vojáků a armády je dnes malá a jednou z možností, jak ji alespoň o maličko zvýšit, je do armády nastoupit a svým chováním se ji pokusit zlepšit.


24. Moc vás prosím o pomoc, velice mě zajímá ostravsko-opavská operace (duben 1945), ale nikde nemohu sehnat potřebné informace, jako přesný průběh bojů, které jednotky se těchto bojů zúčastnili (početní stav a výzbroj), mapy, ztráty obou stran apod. (22. 7. 2001)

Nejvíce informací lze asi získat z trojdílné práce "Osvobození Československa Rudou armádou 1944/1945" (první dva díly jsou text, třetí mapová příloha), která vyšla v Našem vojsku v roce 1965. Dále doporučuji přečíst si článek B. Tvarůžka "Osvobození Ostravska Rudou armádou" (Historie a vojenství 1964, č. 4), paměti sovětských maršálů Moskalenka (Na jihozápadním směru) a Grečka (Přes Karpaty) nebo 4. díl "Vojenských dějin Československa". Jinak problému ostravské operace s důrazem na roli československého předválečného opevnění se podrobně věnuje T. Jakl v článku připraveném pro další číslo "Fortsborníku", které by mělo vyjít v nejbližší době.


23. Je možné zjistit údaje o nukleárních raketách na území ČSSR? Zajímá mne jejich počet, typ, umístění apod. (předpokládám typ SS 20, Milovice či západní území ČSSR). (1. 7. 2001 - odpovídá Pavel Minařík)

První raketové nosiče jaderných zbraní obdržela čs. armáda v roce 1961. Jednalo se o operačně-taktické nosiče raket R-170 (SCUD A, dolet 170 km), zařazené do výzbroje raketových brigád (tzv. těžkých dělostřeleckých brigád). V roce 1962 byly naší armádě dodány i první taktické nosiče jaderných zbraní R-30 (FROG 3, dolet 30 km), které byly včleněny do oddílů vojskových raket vševojskových divizí (tzv. samostatných raketometných oddílů). Od roku 1963 byly rakety R-170 nahrazovány modernějšími komplexy R-300 (SCUD B, dolet 300 km) a od roku 1966 i rakety R-30 novými prostředky R-60 (FROG 7, dolet 60 km). V 80. letech ČSLA obdržela menší množství nové raketové techniky v podobě systémů OKA (SS-23, dolet 500 km) a TOČKA (SS-21, dolet 70 km). Raketové brigády, vybavené nosiči operačně-taktických raket, byly dislokovány v posádkách Hranice, Rokycany a Stará Boleslav (později Jince). Oddíly vojskových raket, disponující nosiči taktických raket, se nacházely v lokalitách Stružná, Vysočany, Holýšov, Vimperk, Terezín, Mladá, Jistebnice, Jemčina, Přáslavice, Bratislava a Brezno. V roce 1968 měla ČSLA k dispozici 28 nosičů operačně-taktických raket a 31 nosičů taktických raket, v roce 1990 se jednalo o 30 nosičů operačně-taktických raket a 51 nosičů taktických raket (část z nich se nacházela ve školách).

Součástí tzv. Střední skupiny sovětských vojsk, rozmístěné na území Československa od 21.8.1968, byly i příslušné raketové svazky a útvary. Velitelství skupiny byly podřízeny dvě raketové brigády dislokované s posádkách Turnov (12 odpalovacích zařízení ) a Hvězdov (18 odpalovacích zařízení). Dále každá z pěti vševojskových divizí, tvořících součást "skupiny", měla ve svém složení oddíl vojskových raket.

Po přijetí tzv. dvojího rozhodnutí NATO v roce 1979 o rozmístění 572 střel s plochou drahou letu a raket Pershig 2 na území některých evropských států NATO (SRN, Velké Británie, Belgie, Nizozemí a Itálie) přistoupil bývalý Sovětský svaz v roce 1983 k realizaci tzv. odvetných opatření. V rámci těchto opatření kromě jiného došlo k rozmístění tzv. raket krátkého doletu (někdy byly nazývány i jako operačně-taktické rakety s prodlouženým dosahem) na území NDR a Československa. V NDR byly na čtyřech základnách umístěny rakety OTR-22 (SS-12, dolet 900 km) a na dvou základnách rakety OTR-23 (SS-23, dolet 500 km). Na území Československa došlo k rozmístění raket OTR-22 (SS-12). Raketová brigáda vyzbrojená systémy OTR-22 se nacházela v Hranicích na Moravě. Na uvedené základně bylo umístěno 24 odpalovacích zařízení, 39 bojových raket a 13 cvičných raket. Po uzavření dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu ve Washingtonu dne 8.12.1987 byly zmíněné prostředky jaderného napadení ještě před ratifikací dohody z území NDR a ČSSR staženy koncem února 1988. Rakety středního doletu RSD-10 (tj. SS-20, dolet 5 000 km) se mimo území bývalého SSSR nenacházely.

Raketové svazky a útvary bývalé Střední skupiny sovětských vojsk Československo opustily v období od února 1990 do června 1991, přičemž obě raketové brigády byly staženy v 1.etapě, tj. do 31.5.1990. Čs. armáda začala s vyřazováním části svých nosičů již v roce 1989 a většinu zbývajících vyřadila v roce 1991. AČR převzala pouze malé množství nejmodernějších raketových nosičů OKA a TOČKA, které ovšem rovněž ze své výzbroje postupně vyřadila.

I přes rozmístění nosičů jaderných zbraní na československém území, se speciální munice, tj. jaderné hlavice, u nás nenalézala. Toto platilo nejen pro sovětské rakety krátkého dosahu, ale i pro operačně-taktické rakety a taktické rakety, nacházející se ve výzbroji raketových svazků a útvarů jak Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR, tak i bývalé Československé lidové armády.


22. Jaká byla vnitřní organizace pluků ZLO? (7. 7. 2001 - odpovídá Pavel Minařík)

S vytvářením pěších pluků ZLO (zajištění lehkého opevnění) se počítalo od 15.2.1938. Počet a dislokace těchto pluků byly závislé na stupni rozestavěnosti opevnění. Proto se můžeme setkat s jinými počty i dislokací pluků v květnu 1938 a v září 1938, případně i pro období od února 1939. Pluky opouštěly své původní úseky, tvořené v počáteční fázi výstavby jen lehkým opevněním, poté co na těchto úsecích bylo dokončeno i opevnění těžké a zřízeny pevnostní (hraničářské) útvary určené k jeho obsazování. V období od 15.2.1938 do 14.6.1938 se předpokládalo vytvářet deset pluků, z toho dva o čtyřech praporech (151 a 153), tři o třech praporech (152, 154 a 157) a pět o dvou praporech (155, 156, 158, 159 a 160). Počet pluků byl ale k 15.6.1938 snížen a proto se v září 1938 vytvořilo pouze sedm pluků, z nichž tři měly tři prapory (151, 152 a 153) a čtyři jen dva prapory (155, 158, 159 a 160). K další změně mělo dojít od 15.2.1939, kdy se předpokládalo vytvářet 11 pěších pluků ZLO.

Pluky ZLO tvořili záložníci povolávání z nejbližšího okolí, kteří nenastupovali do mobilizačních stanic (tj. posádek v nichž sídlila příslušná náhradní tělesa), ale do výzbrojních středisek poblíž opevnění (tj. nejbližší vojenský útvar, četnická stanice apod.). Doba dosažení pohotovosti byla stanovena na 4. den po vyhlášení plánu "C", tj. povolání záložníků na zvláštní cvičení podle § 22 branného zákona (v roce 1938 realizováno 13. září, takže pohotovosti měly dosáhnout 17. září).

Pluk o třech praporech se měl skládat z velitelství pluku s pomocnou rotou, technické roty (o 2 zákopnických četách a 3 minometných četách se 6 minomety 9 cm vz. 17), spojovací roty (o 1 plukovní a 3 praporních spojovacích četách), I., II., III. praporu (každý o 3 pěších rotách, vždy se 12 lehkými kulomety vz. 26 a 1 kulometné rotě se 6 těžkými kulomety vz. 24). Předepsaný stav pluku činil 93 důstojníků, 3 rotmistry, 2632 příslušníků mužstva, celkem tedy 2728 osob. Předepsané počty výzbroje byly následující: 1906 pušek, 108 lehkých kulometů vz. 26, 18 těžkých kulometů vz. 24 Š a 6 minometů 9 cm vz. 17.


21. Zajímalo by mě, kolik měla čs. armáda obrněných vlaků? Podle V. Franceva to bylo pět plus jeden cvičný, ve vašich údajích je však zmínka o 12 improvizovaných. Kolik se jich zúčastnilo mobilizace a jaká byla jejich nástupová místa? (21. 6. 2001)

U obrněných vlaků je třeba rozlišovat mezi stálými a improvizovanými. Ty první byly klasické obrněné vlaky, postavené pro armádu ve zbrojovkách a tvořící její výzbroj po celá dvacátá a třicátá léta, ty druhé vznikaly až za mimořádných vojenských opatření v železničních dílnách "obrněním" (pomocí fošen, pytlů štěrku, řetězů apod.) a vyzbrojením běžných lokomotiv a nákladních vagonů státních drah. Klasických obrněných vlaků bylo skutečně šest (pět bojových a jeden cvičný), patřila k nim také jedna obrněná drezína. Improvizovaných obrněných vlaků bylo v září 1938 postaveno celkem 12 - každý pro jednu hraniční oblast. Místa dislokace stálých obrněných vlaků po vyhlášení mobilizace v září 1938 byla tato: vlak č. 1 - Plzeň, vlak č. 2 - Jihlava, vlak č. 3. - Levice, vlak č. 4 - Zvolen, vlak č. 5 - Milovice, vlak č. 6 - Milovice. Další podrobnosti lze nalézt v článku V. Franceva v časopise "Železnice" 1994/3, s. 23 - 26.


20. Jak na tom byla rumunská armáda v září 1938? (7. 7. 2001)

Mnoho informací o rumunské armádě nemám. Základní údaje lze nalézt v práci M. Zgórniaka "Europa v przededniu wojny" a M. Johna "Září 1938 - Role a postoje spojenců ČSR", přičemž ani jedna z nich se neopírá o rumunské prameny a nejsou proto příliš spolehlivé. Podle Zgórniaka byl mírový stav rumunské armády asi 200 tisíc mužů, válečný asi 1 600 tisíc mužů. V míru existovalo 22 pěších divizí (z toho jedna gardová), 3 horské brigády a 3 jezdecké divize, za války pak 34 pěších divizí a 5 jezdeckých divizí. Vojenské letectvo mělo asi 350 bojových letadel, vojenské námořnictvo pak několik menších válečných lodí (mj. 4 torpédoborce a 1 ponorku) a dunajskou flotilu (několik říčních monitorů). Celkově na tom rumunská armáda nebyla moc dobře, chyběla jí moderní výzbroj i lepší výcvik, ale jako spojenec Československa proti Maďarsku mohla výrazně pomoci.


19. Zajímalo by mne, jak by se asi vyvíjely události, kdybychom se v září 1938 bránili? (9. 7. 2001)

To by zajímalo nejen Vás, ale určitě i mnoho dalších lidí. Ale vývoj se ubíral jiným směrem a historie nezná "co by bylo, kdyby". Tím spíše, že se mohly odehrát věci, o nichž nemáme nejmenší tušení a které by nás nikdy nenapadly. Nicméně pro všechny přátele alternativní historie se pokusím načrtnout dva možné scénáře vývoje událostí.

1) Konflikt by se omezil na československo-německou válku, v níž by osamocené Československo muselo ustupovat před německou přesilou. Československé armádě by se sice podařilo stáhnout se na Moravu, ale byla by tu stálá německá převaha ve vzduchu, ztráta průmyslových Čech, partyzánská válka sudetských Němců, nedostatek surovin, snaha Slováků získat samostatnost … Když by se k tomu přidal zásah Maďarska na straně Německa, nátlak Polska s cílem získat nějaké území, stále rostoucí ztráty a celková beznadějnost, nezbylo by nic jiné než kapitulovat. České země by byly okupovány, na Slovensku by vznikl samostatný stát nebo nějaký autonomní celek, Maďarsko a Polsko by si také jistě přišly na své.

2) Československo-německá válka by nezůstala izolovaná a donutila by zasáhnout Francii a Velkou Británii. Ty by se v prvé řadě snažily o rychlé "uhašení" války a snad by v tomto směru vyvinuly na Německo nátlak. To by se podvolilo a souhlasilo by s uzavřením příměří, avšak v té době by již patrně okupovalo velkou část Čech včetně Prahy. O dalším osudu Československa by se jednalo na mírové konferenci, kde by se znovu řešila otázka sudetských Němců, územních nároků Maďarska a Polska, snahy Slováků po samostatnosti … Šance na obnovení Československa v původních hranicích by byla zcela minimální a výsledkem jednání by asi byl okleštěný stát, byť zřejmě ne tak drasticky jako tzv. druhá republika.

Ale jak již jsem uvedl, všechno mohlo být úplně jinak. Dějiny nás stále něčím překvapují.

P.S.: Další scénář možného vývoje na podzim 1938 můžete vidět na vlastní oči poslední srpnový víkend v Králíkách, kde se bude bojovat o československé opevnění. Podrobnosti najdete na adrese "www.cihelna.kgb.cz". Všem milovníkům vojenské historie (té skutečné i té alternativní) mohu doporučit.


18. Ve které oblasti je postaveno a nezničeno nejvíce lehkých objektů vzor 36? Dále bych se rád něco dozvěděl o jednotkách Stráže obrany státu (početní stavy, organizace, výcvik apod.). (11. 6. 2001)

Lehké objekty vzor 1936 se stavěly v severovýchodních Čechách, v severozápadních Čechách, v západních Čechách, v jižních Čechách, na jižní Moravě a dále ve středních Čechách. Menší množství objektů bylo postaveno také na Slovensku. Ve středních Čechách a na Náchodsku, tj. na území protektorátu, byly tyto objekty systematicky ničeny a až na naprosté výjimky se nedochovaly. Na ostatních místech se lehké objekty vzor 36 většinou dochovaly. Doporučit lze prohlídku například západních Čech (Chomutov a okolí) nebo Orlických hor a zvláště jižní Moravy (prostor Znojmo - Břeclav), kde jsou objekty poněkud odlišné a proto zajímavější. Z celkového počtu 178 postavených pevnůstek na jižní Moravě je zničena pouze jedna nebo dvě.

Stráž obrany státu vznikla na základě zákona z roku 1936 a tvořili ji příslušníci Finanční stráže, četnictva, policie a také armády. Jejím úkolem byla ochrana státní hranice a dále ochrana veřejného pořádku. Měla celkem 31 praporů (30 pohraničních a 1 vnitrozemský), které podléhaly okresnímu úřadu, v jehož sídle byly umístěny. Velitelem praporu byl důstojník armády. Výhledově se počítalo se vznikem dalších 7 vnitrozemských praporů. V míru SOS jako celek podléhala ministerstvu vnitra, za branné pohotovosti státu podléhala armádě. To, že se na jejím fungování podílela fakticky tři ministerstva (kromě vnitra také obrany a financí) vedlo k řadě problémů, které snižovaly akceschopnost těchto jednotek. V roce 1938 dosáhla SOS počtu asi 30 000 mužů a svůj úkol v zásadě splnila, i když mnohdy jen za cenu velkého vyčerpání a ztrát. Podrobnosti lze nalézt v knize "Dějiny policie a četnictva", II. díl (Praha 1999) nebo v knihách Oty Holuba, např. "Rovnice řešená zradou" (Praha 1983).


17. Zajímaly by mě informace o armádním generálovi Aloisi Liškovi. (5. 6. 2001)

Armádní generál Alois Liška se narodil 20. listopadu 1895 v Záborčí u Malé Skály (okres Semily) a zemřel 7. února 1977 v Londýně. Za 1. světové války byl příslušníkem čs. legií v Rusku, v letech 1920 až 1939 sloužil jako důstojník dělostřelectva v čs. armádě a dosáhl hodnosti plukovníka. Za mobilizace v září 1938 byl velitelem dělostřelectva 1. rychlé divize. Po německé okupaci se zapojil do odboje jako velitel ilegální Obrany národa v Mladé Boleslavi. V únoru 1940 odešel do zahraničí a ve Francii se stal velitelem dělostřeleckého pluku čs. divize. Po evakuaci do Velké Británie nejprve velel dělostřeleckého oddílu, později dělostřeleckému pluku čs. brigády. V roce 1943 se stal velitelem čs. obrněné brigády a zůstal jím až do roku 1945. V letech 1945 až 1948 zastával místo velitele vysoké školy válečné v Praze. Po nástupu komunistů k moci Československo v červnu 1948 opustil. Jeho stručný životopis lze nalézt také na stránce československých jednotek na Západě (viz oddíl odkazy).


16. V historii čs. armády píšete, že při okupaci v březnu 1939 se okupantům postavila na odpor jedna malá jednotka. Mohli byste prosím konkretizovat, že se jednalo o 8. pěší pluk, že to bylo 14. března v Místku a že obránce vedl kapitán Pavlík. Jsem od Místku a myslím, že ti chlapi by si zasloužili, aby o nich věděli lidi nejen od nás. (14. 6. 2001)

Zde jsou požadované podrobnosti. K jedinému bojovému střetnutí při okupaci českých zemí v březnu 1939 došlo večer 14. března večer u tzv. Czajankových kasáren v Místku. Německým okupantům se postavila na odpor část III. praporu 8. pěšího pluku "Slezského", který byl v kasárnách ubytován. Konkrétně šlo o 12. rotu (kulometnou) a aspiranty a délesloužící jazykového kurzu, k nimž se připojili jednotlivci z dalších rot (většinu těchto rot totiž tvořili nováčci, kteří 1. března nastoupili vojenskou službu). Obranu řídil velitel 12. roty kapitán Karel Pavlík, jeho zástupcem byl vedoucí jazykového kurzu poručík Karel Martínek. Obránci měli k dispozici jen pušky a několik lehkých kulometů, navíc se jim nedostávalo střelivo. Útočníci nasadili kromě pěchotních zbraní také protitankový kanon a obrněný automobil, přesto byl jejich pokus o obsazení kasáren odražen. Boj probíhal přibližně od 18.15 do 18.45 hodin, kdy byl na rozkaz velitele pluku plukovníka Eliáše zastaven. Němci poté kasárna obsadili a důkladně prohledali. Výsledkem střetnutí byli dva lehce ranění českoslovenští vojáci, německá armáda měla raněné i mrtvé. Přesný počet padlých německých vojáků není znám, uváděná čísla se pohybují od 6 do 18.

Nakonec ještě pár informací o osudu kapitána Karla Pavlíka. Ten se zapojil do odboje, nejprve na Ostravsku, pak se přemístil do Prahy. Spolupracoval se štábním kapitánem Václavem Morávkem, se sokolskou organizací Jindra a setkal se také s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, kteří provedli atentát na R. Heydricha. V září 1942 byl kapitán Pavlík za dramatických okolností zatčen a 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen popraven

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist