Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 286. - 300.

Následující dotazy 301. - 315. Předešlé dotazy 271. - 285.

300. Máte v archívu články týkající se lehkého opevnění na Chomutovsku a Kadaňsku? (odpovídá Karel Straka)

O problematice opevnění v uvedeném regionu pojednávají následující práce:
- BROŽ, J., MAREK, J.: Chomutovsko a pevnostní soustava ŘOP z let 1936 - 1938. In: Památky - příroda - život Chomutovska, 1985, č. 1, s. 9 - 16.
- STRAKA, K.: Nerealizovaný záměr výstavby těžkého opevnění v oblasti Krušných hor. In: Fortsborník, č. 7, s. 6 - 20.
- STRAKA, K.: Opevněné Krušnohoří, 1. část. Nástup 6. 10. 1994.
- STRAKA, K.: Opevněné Krušnohoří, 2. část. Nástup 13. 10. 1994.
- STRAKA, K.: Opevněné Krušnohoří, 3. část. Nástup 20. 10. 1994.
- STRAKA, K.: Opevnění na Chomutovsku z let 1936 - 1938. Příspěvek k problematice příprav obrany Československé republiky v 2. polovině třicátých let (bakalářská práce). Ústí na Labem 1997, 130 s.
- VONDROVSKÝ, I.: Opevnění na Chomutovsku. CV - týden 26. 8. 1993.
- VONDROVSKÝ, I.: Opevnění na Mostecku. Deník Mostecka 12. 8. 1993.
- VONDROVSKÝ, I.: Pevnosti na Teplicku. Deník směr 6. 9. 1993.


299. Mohli byste prosím uvést nějaké bližší údaje o c. k. pěším pluku č. 100, zejména v letech 1880-1883 (historie, dislokace aj.) a zda-li o tomto útvaru nevyšla nějaká publikace? (odpovídá Pavel Minařík)

Slezsko-moravský pěší pluk 100 vznikl 1.1.1883 v Olomouci. V roce 1890 se přemístil do Těšína a v roce 1894 do Krakova. Prvním velitelem pluku byl plk. Adolph Sedlmayer. Jako doplňovací obvod mu bylo přiděleno území Doplňovacího okresního velitelství v Těšíně.

Základem pro vytvoření zmíněného pluku byly:
- jeden prapor pěšího pluku Baden Nr. 50 (pluk vznikl v roce 1762),
- jeden prapor pěšího pluku Erzherzog Heinrich Nr. 51 (pluk vznikl v roce 1702),
- jeden prapor pěšího pluku Sachsen-Weimar Nr. 64 (pluk vznikl v roce 1860),
- Feld-Jäger Bataillon Nr. 36.

Prapor polních myslivců 36 vznikl 1.10.1880 ve Znojmě a jeho mužstvo se rekrutovalo z území Doplňovacích okresních velitelství v Opavě a Kremži. Velitelem praporu se stal major Carl Hablitschek. Základem pro vytvoření praporu se staly záložní roty praporů polních myslivců 5, 16, 17 a 25. V roce 1882 se prapor polních myslivců 36 zúčastnil polního tažení do jižní Dalmácie a byl přemístěn do Budua. V roce 1883 byl včleněn do pěšího pluku 100 jako jeho I. prapor.

Informace o pěším pluku 100 můžete nalézt v knize " K. und K. Wehrmacht - Die Regimenter, Corp s, Branchen und Anstalten von 1618 bis Ende des XIX. Jahrhunderts." Major Aplhons Freuherrn von Wrede, I. Band, Wien 1898.


298. Mohli by ste mi poskytnut informácie o vojenskej kariére generála Mikuláša Markusa narodeného 27.6.1897, s miestami pôsobenia a ich trvanie? (odpovídá Pavel Minařík)

Divizní generál Mikuláš Markus se narodil 27.6.1897 v obci Málinec, okr. Lučenec. Po absolvování vyšší reálky v Kremnici se přihlásil k dobrovolnému odvodu a do rakousko-uherské armády nastoupil jako jednoroční dobrovolník. Od 6.10.1915 sloužil u pěšího pluku 25. Nejprve v jeho mateřské posádce v Lučenci prodělal výcvik ve škole pro důstojníky v záloze a následně odešel na frontu. Do hodnosti podporučíka byl jmenován 1.1.1917 a poručíkem se stal 1.7.1917. Od 14.7.1916 působil ve funkci velitele čety na ruském bojišti, následně se od 28.9.1917 léčil na následky průstřelu zad a od 14.6.1918 převzal velení roty na italském bojišti, kde jej zastihl konec I. světové války.

Důstojníkem čs. armády se stal 25.5.1919, když opětovně nastoupil k pěšímu puku 25 v Lučenci. U pluku působil nejprve jako velitel roty a od 1.11.1920 coby velitele čety. Dne 7.5.1921 se stal nadporučíkem. Od 15.9.1921 byl ve funkci instruktora maďarských nováčků odveden k pěšímu pluku 2 do Litoměřic. Do Lučence se vrátil 15.3.1922 a opětovně se ujal funkce velitele čety. Ve stejné funkci byl 15.9.1928 přemístěn k pěšímu pluku 31 v Jihlavě. Dne 1.4.1929 dosáhlo hodnosti kapitána. Od září 1934 převzal velení pěší roty a v 1.4.1936 byl povýšen na štábního kapitána. V polovině září 1936 odešel do Vojenské akademie v Hranicích, kde se stal cvičitelem vojenského výcviku a zástupcem velitele roty. Dne 15.9.1938 nastoupil k pěšímu pluku 6 do Olomouce ve funkci velitele roty u školy důstojníků pěchoty v záloze. V mobilizaci byl přidělen k náhradnímu praporu pěšího pluku 31. Po demobilizaci se vrátil do Olomouce.

Po vzniku samostatné Slovenské republiky vzhledem k nedostatku slovenských důstojníků převzal v hodnosti štábního kapitána 15.3.1939 velení 10. divize Banské Bystrici. Již 1.5.1939 byl ale ustanoven do funkce velitele Školy důstojníků pěchoty v záloze sídlící v téže posádce a krátce poté povýšen na majora (17.5.1939). V souvislosti s účastí slovenské armády na přepadení Polska byl 31.8.1939 pověřen velením pěšího pluku 6, se kterým se zúčastnil po boku německé armády okupace polského pohraničí. Dne 8.9.1939 se vrátil do mateřské posádky a opětně převzal velení ŠDZ. V listopadu 1939 se stal velitelem pěšího pluku 3 ve Zvolenu a 1.7.1940 byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Po přepadení Sovětského svazu se se svým plukem zúčastnil bojů po boku německé armády v době od 26.6.1941 do 5.12.1941. Na sovětsko-německou frontu znovu odešel v polovině září 1942 a až do dubna 1943 velel motorizovanému pluku 20. Hodnosti plukovníka dosáhl 1.1.1943. Po návratu na Slovensko se po nezbytné zdravotní dovolené vrátil v červenci 1943 do své mateřské posádky ve Zvolenu. Počátkem ledna 1944 převzal velení divizní oblasti 1 v Trenčíně a v květnu 1944 odjel na východní Slovensko. Zde stanul v čele 1. divize, která se jako součást tzv. východoslovenské armády měla připravovat obranu před postupující Rudou armádou.

Ve funkci velitele 1. divize spolupracoval s Vojenským ústředím SNR a partyzány. Podle plánu SNP měl připravit protifašistické vystoupení u divize. Když Němci začali odzbrojovat východoslovenskou armádu, přešel 31.8.1944 na povstalecké území. Od 14.9.1944 velel 4. taktické skupině a od 23.10.1944 3. taktické skupině povstaleckých vojsk. Od listopadu 1944 pokračoval v partyzánském způsobu boje se skupinou vojáků v oblasti Poľany. Dnem 26.3.1945 se stal velitelem 4. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru a zúčastnil se závěrečných bojů při osvobozování ČSR. Od 1.6.1945 stanul v čele bratislavského velitelství 4. oblasti a zároveň byl jmenován do hodnosti brigádního generála. Již 20.10.1945 odešel na nižší funkci a převzal velení VII. sboru v Trenčíně. Do hodnosti divizního generála byl povýšen 1.4.1947. Od 1.12.1947 do 28.2.1948 absolvoval kurz vyšších velitelů v Praze a poté se vrátil na sborové velitelství v Trenčíne. V únoru 1948 se stal členen Komunistické strany Slovenska. Do výslužby odešel 1.5.1949. Zemřel 31.1.1967 v Ružomberoku.

Kromě jiného v letech 2. světové války obdržel Záslužný kříž řádu německého orla II. stupně (1941) a německý Železný kříž II. i I. stupně (oba 1943). Ze slovenských vyznamenání se stal držitelem Medaile za hrdinství 3. stupně (1940), Medaile za hrdinství 2. stupně (1943) a Válečného vítězného kříže III. třídy (1944). Po válce získal Řád SNP I. třídy (1945), Čs. válečný kříž 1939 (1945), Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem (1946). Dále byl vlastníkem sovětské medaile Za vítězství nad Německem (1947) a rumunských řádů "Coroana Romaniei cu spade in gradul de Comandor" (1943) a "Ordinel Steana Romaniei cu spade in gradul de Comandor cu panglica de Virtute Militara" (1947).


297. Prosím o doplněk k dotazu č. 223. V září 1958 došlo k předání 1. "Bělocerkevského" průzkumného praporu "Národního hrdiny Julia Fučíka" Podbořany k 20. motostřelecké divizi a jeho přečíslování na 12. průzkumný prapor (VÚ 4407). V sestavě 1. tankové divize ho měl od 1.10.1958 nahradit jiný průzkumný prapor. Podle všeho se jednalo o VÚ 3288, který současně převzal jeho číslo (1.) a historický i čestný název. Jaké bylo jeho původní číslo a dosavadní podřízenost, kdy a jak vznikl? (odpovídá Pavel Minařík)

Nový 1. Bělocerkevský průzkumný prapor národního hrdiny Julia Fučíka (VÚ 3288) 1. tankové divize vznikl z dosavadní 12. průzkumné roty (VÚ 3288) 20. střelecké divize. Reorganizovaný útvar se přitom přemístil z Podbořan do Rakovníka. Uvedená průzkumná rota se vytvořila v listopadu 1950 u 12. pěší divize (reorganizované 1.10.1954 na 12. střeleckou divizi a přečíslované 9.5.1955 na 20. střeleckou divizi) v posádce Kamenný Dvůr. Základem pro vytvoření 12. průzkumné roty se staly tzv. rámec velitelství průzkumné roty u pěšího pluku 2 a průzkumné čety u pěších pluků 2, 9 a 74. Zmíněné průzkumné jednotky vznikly k 1.12.1948. Nově zformovaná 12. průzkumná rota se v říjnu 1957 přemístila z posádky Karlovy Vary-Dvory do Podbořan.


296. Děkuji za zodpovězení dotazu čís. 221 a prosil bych ještě o zodpovězení doplňujících otázek k 1. baterii dělostřeleckého oddílu 254, jezdecké korouhvi 2 a 12. tankové brigádě. Zajímalo by mě o jaké útvary se jednalo, komu byly podřízeny a nějaké další podrobnosti. V dějinách českobudějovické divize jsem se o nich nic nedozvěděl. Dále se chci zeptat, kde byly tyto útvary v Českém Krumlově dislokovány? Zda v současných kasárnách nebo jinde. Jaké jednotky německých vojsk byly v Českém Krumlově dislokovány za 2. světové války? Působily zde i jednotky R. U. armády? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uváděné jednotky nebyly součástí "budějovické" 5. pěší divize (15. motostřelecké divize) a proto jste o nich v jejich dějinách nenašel žádnou zmínku.

Dělostřelecký oddíl 254 náležel do složení 4. pěší divize. Velitelství oddílu se spojovací četou, náhradní baterií, 2. a 3. baterií zahájily svoji činnost v červenci 1920 v Trutnově, zatímco 1. baterie se nacházela na Slovensku. Po svém návratu do Čech byla 1. baterie v září 1920 dočasně dislokována v Českém Krumlově, kde zanikla v srpnu 1921. Dosavadní 3. baterie dělostřeleckého oddílu 254 byla přečíslována na 1. baterii. V září 1925 se oddíl přesunul do Kostelce nad Labem a zde v říjnu 1932 svoji činnost ukončil.

Jezdecká korouhev 2 tvořila součást Jezdecké brigády, jejíž velitelství vzniklo v září 1945 v Pardubicích. Jezdecká korouhev 2 se skládala z velitelství, jezdecké eskadrony 2, remontní eskadrony 2 a náhradní eskadrony 2 (všechny Týn nad Vltavou), vozatajské eskadrony 5 (Rokycany) a vozatajské eskadrony 6 (České Budějovice). Počátkem října se velitelství korouhve, jezdecká, remontní a náhradní eskadrona přemístily do Českého Krumlova - Nového Dvora (v polovině října je u eskadron jako místo ubytování uváděn tábor Vyšný u Českého Krumlova). V listopadu 1946 se korouhev přesunula do Klatov a koncem května 1948 do Rokycan. K 1.10.1949 byla jezdecká korouhev 2 zrušena.

12. tanková brigáda vznikla dnem 1. června 1945 reorganizací dosavadního 2. tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády z Velké Británie. Původně měla patřit do složení nově formovaného Tankového sboru, ale nakonec byla v září 1945 zařazena do složení 15. divize (rychlé) a dislokována v posádce Votice u Benešova. V prosinci téhož roku se přemístila do prostoru Mariánské Lázně-Karlovy Vary-Cheb. V roce 1946 se přestěhovala do Českého Krumlova, kde působila až do svého zrušení v říjnu 1947.

Není v našich možnostech identifikovat dislokaci útvarů podle jednotlivých kasáren. Při umístění jednotlivých vojenských útvarů je vždy uváděn jen název posádky a rovněž nejsou samostatně uváděny ani odloučené jednotky.

Informacemi o dislokaci útvarů rakousko-uherské armády do roku 1918 nebo německé armády v letech 2. světové války nedisponujeme.


295. Na přelomu 40. a 50. let existovaly v čs. armádě dva dělostřelecké útvary, které byly ojedinělé svým číslováním. Bude-li to možné, prosím o uvedení bližších údajů, podřízenosti a dalším vývoji. Jedná se o dělostřelecký pluk 501 Tábor a dělostřelecký oddíl 16 Olomouc (ten se však měl stěhovat do Hranic). (odpovídá Pavel Minařík)

V uvedených případech bych nehovořil o ojedinělosti číslování, ale spíše předurčení. Za skutečnou výjimku mezi dělostřeleckými útvary je možné považovat dělostřelecký pluk 501. Tento útvar vznikl 1.10.1949 v podřízenosti velitelství 3. oblasti a jednalo se o "těžký" dělostřelecký pluk. Útvary obdobného typu sice patřily do organizace dělostřelectva, ale doposud měly podobu "těžkých" dělostřeleckých oddílů (používajících čísla 301 až 320) a byly sdružovány do dělostřeleckých brigád. V roce 1949 došlo ke zrušení dosavadní "těžké" 6. dělostřelecké brigády 3. oblasti a její místo v sestavě dělostřeleckých útvarů oblasti zaujal uvedený dělostřelecký pluk 501. V daném případě se jedná o kombinaci ojedinělosti číslování i předurčení.

V případě druhého útvaru, dělostřeleckého oddílu 16, můžeme v organizaci dělostřelectva čs. armády ve 2. polovině 40. let najít ekvivalenty jak v předurčení, tak v číslování. Dělostřelecký oddíl 16 plnil úlohu instrukčního (školícího) útvaru pro Dělostřelecké učiliště v Olomouci. Obdobně existoval "instrukční" dělostřelecký oddíl (č. 190 nebo č. 188) pro Učiliště dělostřelectva proti letadlům nebo "instrukční" pěší prapor (č. 60) pro Pěchotní učiliště. Ostatně první "instrukční" útvar v naší armádě vznikl již v roce 1928 a jednalo se o "Instrukční prapor" Pěchotního učiliště v Milovicích. Pro Dělostřelecké učiliště vznikl "Instrukční oddíl" v roce 1933. Řada jednotek různých útvarů plnila obdobné poslání, aniž to měla v názvu (např. III. oddíl dělostřeleckého pluku 151 ve vztahu k Učilišti dělostřelectva proti letadlům v letech 1945 až 1947). Vámi uváděný dělostřelecký oddíl 16 v Olomouci vznikl 1.10.1947 na základě dosavadního II. oddílu dělostřeleckého pluku 55, který do té doby plnil povinnosti "instrukční" jednotky pro Dělostřelecké učiliště. Mimochodem I. oddíl uvedeného pluku plnil stejné poslání vzhledem k Vojenské akademii v Hranicích. Svým číslováním nebyl dělostřelecký oddíl 16 taktéž v organizaci naše dělostřelectva po roce 1945 naprosto jedinečný. V době od července 1945 do srpna 1945 existoval dělostřelecký oddíl 16 v Písku. Jednalo se o "protitankový" oddíl 16. divize. V srpnu 1945 došlo k jeho přečíslování na dělostřelecký oddíl 66, v říjnu 1945 na dělostřelecký oddíl 266 a v říjnu 1947 na dělostřelecký oddíl 264. Systém číslování útvarů jednotlivých druhů vojsk se měnil velmi často, přičemž v případě dělostřelectva se jedna o obzvláště dynamický proces. V daném případě se tedy dá hovořit spíše o zvláštním charakteru dělostřeleckého oddílu 16, než o jeho naprosté jedinečnosti.

Dělostřelecký pluk 501 kromě velitelství tvořily velitelská baterie (s velitelskou četou, telegrafní četou, radiovou četou, dopravní četou), tři dělostřelecké oddíly (každý o třech dělostřeleckých bateriích, z toho jedné rámcové) a náhradní oddíl (s náhradní baterií). Všechny složky pluku byly dislokovány v Táboře. Útvar podléhal velitelství 3. oblasti. K 1.10.1949 čítal 57 důstojníků, 8 poddůstojníků z povolání, 573 vojáků základní služby, tj. celkem 638 vojáků. Pluk byl vyzbrojen 15 cm houfnicemi vz. 18 N. Na sklonku roku 1950 zanikl. Z I. oddílu se vytvořil 42. dělostřelecký pluk v Písku (podřízený velitelství II. sboru), z II. oddílu vznikl 43. dělostřelecký pluk v Rokycanech (podřízený velitelství III. sboru) a z III. oddílu se konstituoval 44. dělostřelecký pluk v Holešově (podřízený velitelství IV. sboru). Náhradní oddíl zanikl v dubnu 1951.

Dělostřelecký oddíl 16 mimo velitelství tvořily velitelská baterie (s velitelskou četou, spojovací četou, dopravní četou), tři dělostřelecké baterie na plných počtech (jedna baterie hipomobilní, dvě baterie motorizované) a náhradní baterie. Oddíl se nacházel v Olomouci. Útvar byl podřízen velitelství dělostřelectva, s předurčením pro Dělostřelecké učiliště. K 1.10.1949 čítal 43 důstojníků, 9 poddůstojníků z povolání, 283 vojáků základní služby, tj. celkem 335 vojáků. Byl vyzbrojen 4 ks 10 cm houfnice vz. 14/19, 4 ks 10,5 cm houfnicemi vz. 18/40 N, 1 ks 15 cm houfnice vz. 18 N a 1 ks houfnice 152 mm vz. 37 S. Na sklonku roku 1950 oddíl jako samostatný útvar zanikl.


294. Můžete mi sdělit historii 91. pontonového pluku v Litoměřicích od vzniku jeho předchůdce po reorganizaci na pluk v roce 1977? Prosím také o sdělení jmen velitelů pluku a praporů. Jakých cvičení se pluk zúčastnil po roce 1985? (odpovídá Pavel Minařík)

91. pontonový pluk vznikl 1.9.1977 reorganizací dosavadního 91. pontonového praporu. Zmíněný prapor se vytvořil v listopadu 1950 v Plzni. Nejprve byl podřízen velitelství 1. vojenského okruhu a v roce 1958 byl předán do podřízenosti velitelství 1. armády, což bylo spojeno s jeho přemístěním do Terezína. Další redislokace následovala v roce 1969 a novým jeho novým sídelním městem se staly Litoměřice. V roce 1977 proběhla již uvedená reorganizace praporu na pluk. V návaznosti na omezování počtů výzbroje a snižování naplněnosti některých útvarů čs. armády na přelomu 80. a 90. let minulého století proběhla 31.10.1990 reorganizace pluku na 91. sklad ženijního materiálu. Útvar zanikl 31.10.1991, současně se zrušením nadřízeného velitelství.

Vzhledem k zatopení archivního fondu při povodních v srpnu 2002 a následnému zmražení archiválií Vám nemůžeme sdělit jména velitelů útvaru, ani cvičení, kterých se pluk zúčastnil.


293. Existovala historická návaznost 51. slp na 7. slp na letišti Boží Dar? Jaký "nelétající" útvar letectva sídlil na letišti Piešťany po zrušení 7. slp na jaře 1967? A konečně jaký útvar letectva byl do Piešťan redislokován ze Sliače po srpnu 1968? (odpovídá Pavel Minařík)

V případě 51. stíhacího leteckého pluku a 7. stíhacího leteckého pluku se jedná o jeden útvar. 51. stíhací letecký pluk vznikl na letišti Plzeň-Bory 15.12.1950 na základě zrušeného Letectva SNB. Dnem 15.7.1952 byl převeden do podřízenosti 22. stíhací letecké divize a v srpnu téhož roku došlo k jeho přemístění na letiště v Mladé. K 15.11.1952 byl pluk předán do přímé podřízenosti Velitelství letectva MNO a dnem 15.5.1953 byl včleněn do nově zřízené 166. stíhací letecké divize. K přečíslování 51. stíhacího leteckého pluku na 7. stíhací letecký pluk došlo 1.10.1953, kdy se zároveň 166. stíhací letecká divize změnila na 2. stíhací leteckou divizi. Na podzim 1954 se 7. stíhací letecký pluk přemístil do Košic a Na přelomu září a října 1959 došlo k další redislokaci útvaru, tentokrát na letiště do Piešťanech. V létě 1961 přešel 7. stíhací letecký pluk od 2. stíhací letecké divize do podřízenosti nově vytvořeného 2. sboru PVOS. Pluk zanikl na podzim 1967. Současně s ním byly zrušeny i jeho zabezpečovací útvary, tj. 33. letištní prapor a 13. prapor radiotechnického zabezpečení. Z letecké techniky zrušeného pluku byly využity letouny MiG-17PF, které se staly základem pro 4. letku 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci.

K 1.9.1967 v Piešťanech vzniklo Výcvikové středisko specialistů letectva, podřízené Vyššímu leteckému učilišti v Košicích.

V říjnu 1968 se do Piešťan přesunuly z letiště Zvolen-Sliač 4. letecký školní pluk, 11. prapor radiotechnického zabezpečení, 28. letištní prapor a 10. technické opravny.


292. Zajímalo by mě použití a přidělení letounů LB-75 (He-219) a LB-36 (Mosquito) u útvarům poválečného letectva ČSR a počet používaných Me-262 (případně jejich imatrikulační označení). (odpovídá Pavel Minařík)

O letounech LB-36 Mosquito v čs. poválečném letectvu napsal velmi obsáhlý článek Ing. Miroslav Irra. Materiál byl publikován v časopisu Historie a plastikové modelářství, roč. 2003, čís. 5 a 6.

Letouny Heinkel He-219A-5 "Uhu" byly v čs. vojenském letectvu používány pod označením LB-79 a nikoliv LB-75. Jednalo se o dva kusy. Letoun provozovaný v roce 1946 u Vědeckého leteckého ústavu v Praze-Letňanech nesl bílé číslo "34" na boku trupu. V roce 1951 byl jeden letoun přelétnut do Žatce k 51. leteckému pluku a počátkem roku 1952 došlo k jeho vyzbrojení a vybavení radarem FuG 220 Lichtenstein SN-2. Vzhledem k neustálým poruchám byl poměrně často odesílán do LVÚ k opravám. Druhý letoun byl uveden do letuschopného stavu v roce 1952 bez výzbroje a pouze s neúplným radarovým vybavením. Také tento letoun trpěl častou poruchovostí. Koncem léta 1952 byly oba stroje vráceny do LVÚ a vzhledem k natankování nesprávného paliva do nádrží byly z dalšího provozu trvale vyřazeny.

O letounech S-92/CS-92 (Messerschmitt Me-262) vyšla monografie v časopisu Letectví a kosmonautika, roč. 1976, čís. 19 a 20. První letoun byl zkompletován v prosinci 1945 a celkem se uvádí provozování 12 letounů v čs. vojenském letectvu, z toho 9 bojových a 3 cvičných strojů. Zatím je doloženo 9 letounů, z toho 6 jednomístných a 3 dvoumístné. Letouny S-92 používaly imatrikulační označení V-33, V-34, V-36, V-39, V-40 a letoun S-92.1 byl zničen v září 1946 při nehodě ještě bez označení. U letounů CS-92 je doloženo označení V-31, V-35 a V-37. Všechny letouny se nejprve nacházely u VLÚ v Praze-Letňanech, přičemž v září 1950 byly předány do stavu 5. stíhací letky (tj. pozdějšího Proudového výcvikového střediska letectva), což bylo v lednu 1951 spojeno se změnou jejich imatrikulačního označení z "S" na "KR" (původní čísla zůstala beze změn). Letouny S-92/CS-92 se u 5. stíhací letky používaly jen krátce a v roce 1951 byly nahrazeny modernějšími letouny Jak-23 (S-101) a MiG-15 (S-102). Stroje S-92 nadále sloužily jako učební pomůcky u leteckých škol. K 1.4.1951 bylo ve stavu čs. vojenského letectva vykazováno 5 letounů S-92 a 3 letouny CS-92.


291. Kolik MiGů 29 A chtělo zakoupit naše letectvo? Mluví se celkem o 72 kusech pro 11., 8. a 1. slp. (odpovídá Pavel Minařík)

Informace o plánovaných nákupech letounů MiG-29 byly zveřejněny v posledním čísle časopisu "Zlínek". Smlouva uzavřená na podzim 1988 předpokládala dovoz 18 letounů v provedení 9-12A (jednomístných) a 2 letounů v provedení 9-51A (dvoumístných). O zámyslu nákupu většího počtu letounů se zmiňuje Jiří Havel v časopisu Plastic Kits Revue, roč. 1996, čís. 49-50.

K přezbrojení všech tří stíhacích leteckých pluků PVOS by bylo zapotřebí celkem 132 bojových letounů, protože tento typ pluků se skládal ze dvou přepadových letek o 16 letounech a jedné stíhací letky o 12 letounech, tj. 44 stíhacích letounů pro každý útvar.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist