Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 406. - 420.

Následující dotazy 421. - 435. Předešlé dotazy 391. - 405.

420. V odpovědi na dotaz čís. 163 jste zmínili, že jedním z důvodů pro přečíslování československých vševojskových pluků byl i záměr přerušit jakoukoliv návaznost na předúnorovou armádu. Můžete uvést, jak se v letech 1955-1958 přečíslovaly střelecké a mechanizované pluky, případně i další na prvorepublikové pěší pluky navazující útvary? (odpovídá Pavel Minařík)

Společným rozkazem prezidenta republiky a ministra národní obrany čís. 006 z 31.3.1955 bylo změněno, zrušeno či upraveno číslování a pojmenování 116 svazků a útvarů čs. lidové armády. Rozkazem ministra národní obrany čís. 027 ze dne 8.4.1955 bylo dále stanoveno, že vyhlášení nového pojmenování se má uskutečnit do 30.4.1955 a nové číslování i pojmenování se bude užívat od 9.5.1955.

Kromě jiného se jednalo o následující útvary, které připomínaly pěší pluky prvorepublikové (předúnorové) čs. armády:

Staré číslování Posádka Nové číslování
3. střelecký pluk Malacky 7. střelecký pluk
12. střelecký pluk Levice 8. střelecký pluk
39. střelecký pluk Bratislava 9. střelecký pluk
23. střelecký pluk Janovice 10. střelecký pluk
25. střelecký pluk Klatovy 11. střelecký pluk
26. střelecký pluk Vimperk 12. střelecký pluk
2. střelecký pluk Mariánské Lázně 49. střelecký pluk
10. střelecký pluk Mikulov 50. střelecký pluk
1. střelecký pluk Český Krumlov 51. střelecký pluk
29. střelecký pluk Jindřichův Hradec 53. střelecký pluk
24. střelecký pluk Znojmo 54. střelecký pluk
14. střelecký pluk Trebišov 55. střelecký pluk
11. střelecký pluk Stříbro 57. střelecký pluk
31. střelecký pluk Brno 60. střelecký pluk
48. střelecký pluk Prachatice 62. střelecký pluk
20. střelecký pluk Michalovce 63. střelecký pluk
32. střelecký pluk Košice 64. střelecký pluk
9. střelecký pluk Cheb 65. střelecký pluk
18. střelecký pluk Vysočany 67. střelecký pluk
35. střelecký pluk Domažlice 68. střelecký pluk
8. střelecký pluk Místek 87. střelecký pluk
22. střelecký pluk Jeseník 89. střelecký pluk
34. střelecký pluk Krnov 90. střelecký pluk
38. mechanizovaný pluk Beroun 1. mechanizovaný pluk
28. mechanizovaný pluk Slaný 2. mechanizovaný pluk
27. mechanizovaný pluk Uherské Hradiště 6. mechanizovaný pluk
4. mechanizovaný pluk Olomouc 52. mechanizovaný pluk
21. mechanizovaný pluk Čáslav 59. mechanizovaný pluk
36. mechanizovaný pluk Šumperk 61. mechanizovaný pluk
30. mechanizovaný pluk Benešov 79. mechanizovaný pluk

Vzhledem ke zrušení některých útvarů při reorganizaci uskutečněné v létě 1958 bylo s platností od 1.10.1958 upraveno číslování některých pluků, případně proběhla vzájemná výměna jejich čísel a pojmenování:

Staré číslování Posádka Nové číslování
68. střelecký pluk Domažlice 12. motostřelecký pluk
12. střelecký pluk Vimperk 68. motostřelecký pluk
50. střelecký pluk Mikulov 5. motostřelecký pluk
53. střelecký pluk Jindřichův Hradec 7. motostřelecký pluk
8. střelecký pluk Levice 64. motostřelecký pluk

419. Kolik měla ČSLA muničních skladů a kde se nacházely? (odpovídá Pavel Minařík)

Po obnovení čs. armády byly muniční sklady ve 2. polovině 40. let soustředěny v rámci tzv. zbrojnic, podřízených velitelství jednotlivých oblastí nebo přímo MNO.

MNO – velitelství dělostřelectva
Ústřední zbrojnice (zrušena 1949) Praha
- Muniční sklad 1 (od 1949 MS I/2) Chotěboř
- Muniční sklad 2 (od 1949 MS I/9) Bohuslavice
- Muniční sklad 3 (od 1949 MS I/7) Trenčín
- Muniční sklad 4 (od 1949 MS II/7) Nováky
- Muniční sklad 5 (od 1949 MS I/8) Poprad
- Muniční sklad 6 (od 1949 MS II/2) Chrást
1. oblast
Zbrojnice 1 Praha-Vršovice
- Zbrojnice 11 (zrušena 1947) Hostivice u Prahy
- Zbrojnice 12 Terezín
- Muniční sklad 41 (od 1949 MS I/1) Tvoršovice
- Muniční sklad II/1 (zřízen 1949) Psáry
Zbrojnice 2 Hradec Králové (od 1948 Josefov)
- Zbrojnice 13 (zrušena 1948) Josefov
- Muniční sklad III/2 (zřízen 1949) Květná
2. oblast
Zbrojnice 3 Plzeň
Zbrojnice 4 Rudolfov
3. oblast
Zbrojnice 5 Brno
Zbrojnice 6 Olomouc
- Zbrojnice 14 (zrušena 1947) Šenov u Nového Jičína
- Muniční sklad 42 (od 1949 MS I/6) Klokočí-Drahotuše
Zbrojnice 9 (zřízena 1948) Uherský Brod
4. oblast
Zbrojnice 7 Trenčín (od 1949 Martin)
- Zbrojnice 15 (zrušena 1949) Bratislava (od 1948 Banská Bystrica)
Zbrojnice 8 Košice
- Zbrojnice 16 Ružomberok
- Zbrojnice 17 (zrušena 1949) Prešov

Počátkem 50. let se vytvořila nová organizace muničních skladů, které byly nadále zařazeny u dělostřeleckých základen podřízených MNO nebo velitelství vojenských okruhů.

MNO – velitelství dělostřelectva
6. dělostřelecká základna Olomouc
- muniční sklad Drahotuše
8. dělostřelecká základna Košice
- muniční sklad Poprad
- muniční sklad Ružomberok
9. dělostřelecká základna Uherský Brod
- muniční sklad Vlachovice
- muniční sklad (od 1955) Hodslavice
10. dělostřelecká základna (od 1953) Horka nad Moravou
51. dělostřelecká základna Nováky
- muniční sklad Nemecké
- muniční sklad Sklené
- muniční sklad (od 1954) Hronsek
52. dělostřelecká základna Bílek
- muniční sklad Chrást
- muniční sklad Květná
- muniční sklad (od 1954) Dobronín
53. dělostřelecká základna Mikulovice ve Slezsku
- muniční sklad Háj u Opavy
54. dělostřelecká základna Plzeň (od 1953 Drhovice)
- muniční sklad Tvoršovice
- muniční sklad Psáry
- muniční sklad (od 1953) Drhovice
- muniční sklad (od 1954) Vráž u Písku
- muniční sklad (od 1954) Dobříš
- muniční sklad (od poloviny 50. let) Babice
1. vojenský okruh
1. dělostřelecká základna Praha-Vršovice
- muniční sklad Golčův Jeníkov
- muniční sklad (do 1952) Podbořany
2. dělostřelecká základna Jaroměř
- muniční sklad Hradec Králové
- muniční sklad (od poloviny 50. let) Týniště nad Orlicí
3. dělostřelecká základna Plzeň
- muniční sklad Rudolfov
4. dělostřelecká základna Terezín
- muniční sklad Rakovník
- muniční sklad (od 1952) Podbořany
2. vojenský okruh
5. dělostřelecká základna Brno
- muniční sklad Medlánky
- muniční sklad Manerov-Bohdalice
- muniční sklad (od 1954) Konice
7. dělostřelecká základna Trenčín
- muniční sklad Trenčín
- muniční sklad Skalka

Při reorganizaci čs. armády v roce 1958, která byla spojena se zrušením 1. vojenského okruhu a vytvořením 1. a 4. armády, se rovněž změnila organizace muničních skladů.

MNO
5. dělostřelecká základna (od 1961 VOZ)* Brno (od 1960 Bludovice)
- muniční sklad (do 1961) Praha
8. dělostřelecká základna (od 1961 VOZ)* Košice (od 1959 Moldava nad Bodvou)
- muniční sklad Poprad
- muniční sklad Ružomberok
10. dělostřelecká základna (od 1961 VOZ)* Horka nad Moravou
- muniční sklad Uherský Brod
51. dělostřelecká základna (od 1961 VOZ)* Nováky
- muniční sklad Bohuslavice
- muniční sklad Hodslavice
- muniční sklad Vlachovice
- muniční sklad Hronsek
- muniční sklad Sklené
52. dělostřelecká základna (od 1961) Bílek
- muniční sklad (od 1961) Babice
- muniční sklad (od 1961) Bílek
- muniční sklad (od 1961) Drhovice
- muniční sklad (od 1961) Dobronín
- muniční sklad (od 1961) Dobříš
- muniční sklad (od 1961 do 1968) Květná
- muniční sklad (od 1961) Psáry
- muniční sklad (od 1961) Tvoršovice
53. dělostřelecká základna Mikulovice
- muniční sklad (do 1961) Bílek
- muniční sklad (do 1961) Dobronín
- muniční sklad (do 1961) Květná
- muniční sklad (do 1961) Konice
- muniční sklad Háj u Opavy
- muniční sklad (od 1959) Mladkov
- muniční sklad Králíky
55. dělostřelecká základna Týniště nad Orlicí
- muniční sklad Týniště nad Orlicí
- muniční sklad Hradec Králové
- muniční sklad (od 1958) Nové Město pod Smrkem
- muniční sklad (do 1961) Psáry
- muniční sklad (do 1961) Babice
1. armáda
4. dělostřelecká základna Terezín
- muniční sklad (do 1961) Dobříš
- muniční sklad (1961 zrušen) Rakovník
- muniční sklad (1961 zrušen) Podbořany
4. armáda
2. dělostřelecká základna Jaroměř
- muniční sklad (do 1961) Drhovice
- muniční sklad Vráž u Písku
- muniční sklad (do 1961) Tvoršovice
2. vojenský okruh (od 1965 Východní VO)
6. dělostřelecká základna Olomouc
- muniční sklad Olomouc
- muniční sklad Bohdalice
- muniční sklad Trenčín
* VOZ – Vojenský opravárenský závod

V roce 1969 byla provedena další reorganizace, v jejím rámci vzniklo velitelství Západního vojenského okruhu, kterému byla podřízena většina muničních skladů 1. a 4. armády i MNO. Zbývající muniční sklady podléhaly výzbrojní základně MNO a velitelství Východního vojenského okruhu.

MNO
1. výzbrojní základna Mikulovice ve Slezsku
- muniční sklad Háj u Opavy
- muniční sklad Mladkov
- muniční sklad Králíky
- muniční sklad Mikulovice ve Slezsku
Západní vojenský okruh
52. muniční základna Bílek
- muniční sklad Bílek
- muniční sklad Dobronín
- muniční sklad Tvoršovice
- muniční sklad Drhovice
- muniční sklad Vráž u Písku
- muniční sklad (zřízen 1969) Trávčice
- muniční sklad Dobříš
- muniční sklad Psáry
- muniční sklad Bohuslavice
- muniční sklad Hodslavice
- muniční sklad Bohdalice
- muniční sklad Nové Město pod Smrkem
2. výzbrojní základna Jaroměř
- pobočka Terezín
Východní vojenský okruh
6. výzbrojní základna Olomouc
- muniční sklad Hronsek
- muniční sklad Sklené
- muniční sklad Poprad
- pobočka Trenčín

Výše uvedená organizace muničních skladů ve své podstatě přetrvala až do roku 1991, kdy byla nahrazena jiným organizačním uspořádáním.


418. Sloužil jsem u útvaru VÚ 3834 v Jistebnici. Můžete mi prosím sdělit něco o jeho historii až k zrušení? (odpovídá Pavel Minařík)

Jedná se o 9. samostatný dělostřelecký oddíl, který vznikl 1.9.1964 a podléhal velitelství 9. tankové divize. Útvar byl vyzbrojen taktickými raketovými komplety R-30 Luna. V roce 1967 proběhlo jeho přezbrojení na modernější komplety R-60 Luna-M, což bylo spojeno s přejmenováním na 9. samostatný raketometný oddíl. V posádce Jistebnice působil do 30.11.1989, kdy zanikl. Na jeho základě dnem 1.11.1989 vznikl 22. samostatný raketometný oddíl Rokycany, podřízený velitelství 321. těžké dělostřelecké brigády. Nástupnický útvar svoji činnost ukončil 31.10.1991.


417. Prosím o zaslání základních informací o útvaru protivzdušné obrany státu v lokalitě Stará Boleslav - Hlavenec - údajně servisní středisko raket, který byl zrušen v roce 1994. Děkuji i za informace o předchozím a následném vojenském využití daného místa. (odpovídá Pavel Minařík)

Ve Vámi uváděné lokalitě se s největší pravděpodobností nacházel II. technický oddíl (VÚ 3581) 71. protiletadlové raketové brigády. Uvedený útvar zde byl dislokován v letech 1960 až 1994 a zajišťoval skladování protiletadlových řízených střel pro tzv. východní část bojové sestavy brigády, tj. 5.-8. protiletadlový raketový oddíl (SA-75M, S-75M) a 13.-16. protiletadlový raketový oddíl (S-125). O předchozím či následném využití dané lokality nemáme žádné informace. Bližší údaje o dislokaci palebných oddílů 71. protiletadlové raketové brigády najdete v odpovědi čís. 117.


416. Bylo by možno získat takové informace, jako jsou zodpovězeny v otázce čís. 196, o 52. radiotechnickém praporu Stod VÚ 8060, 53. radiotechnickém praporu Třebotovice VÚ 1738 a 56. radiotechnickém praporu Zličín VÚ 4806? (odpovídá Pavel Minařík)

52. radiotechnický prapor (VÚ 8060) vznikl v Dobřanech v srpnu 1961. Skládal se z 306., 307., 308. radiotechnické hlásky, 310. radiotechnického uzlu a velitelské roty. Plánované vybavení měly tvořit čtyři radiolokátory P-30, čtyři radiolokátory P-15 a 2 radiolokační výškoměry PRV-10. Ve skutečnosti v době svého vzniku disponoval jedním radiolokátorem P-30, třemi radiolokátory P-20, čtyřmi radiolokátory P-15, jedním radiolokátorem P-10 a jedním radiolokačním výškoměrem PRV-10. V dubnu 1967 do složení zmíněného 52. radiotechnického praporu patřily 310. radiotechnický uzel Stod (jeden radiolokátor P-35, tři radiolokátory P-15, jeden radiolokátor P-14, jeden radiolokační výškoměr PRV-10 a jeden radiolokační výškoměr PRV-11), 308. radiotechnická hláska Nová Ves (jeden radiolokátor), 309. radiotechnická hláska Doubrava (jeden radiolokátor P-35 a jeden radiolokační výškoměr PRV-11), 315. radiotechnická hláska Zhůří (jeden radiolokátor P-20) a 321. radiotechnická hláska Střelské Hoštice (tři radiolokátory P-15). V květnu 1972 se velitelství praporu s provozní rotou přemístilo do Stodu. V září 1977 byl prapor podřízen nově vytvořenému velitelství 3. radiotechnické brigády v Chomutově, což bylo spojeno s jeho vnitřní reorganizací. Velitelství praporu podléhaly rota velení (Stod), 520. místní radiotechnická rota (Stod), 521. radiotechnická rota (Poleň), 522. radiotechnická rota (Zhůří) a 523. radiotechnická rota (Katovice). V březnu 1992 došlo k transformaci útvaru na 52. skupinu radiolokačního průzkumu a uvědomování. Skupinu tvořily 520. radiotechnická rota (Stod), 521. radiotechnická rota (Kříženec, tj. původní 550. radiotechnická rota), 522. radiotechnická rota (Vranov, tj. původní 562. radiotechnická rota) a 523. radiotechnická rota (Zhůří, tj. původní 522. radiotechnická rota). Útvar zanikl na sklonku prosince 1994. První radiolokační stanoviště PVOS v oblasti 52. radiotechnického praporu vniklo v roce 1952 v lokalitě Zhůří, kde byly instalovány dva radary sovětské provenience (po jednom přístroji P-20 a P-3a) využívané 158. hlásným plukem. V roce 1955 bylo stanoviště s nezměněným technickým vybavením předáno do složení 155. radiotechnického pluku jako 1. radiotechnická hláska.

53. radiotechnický prapor (VÚ 1738) se rovněž vytvořil v srpnu 1961. Velitelství praporu sídlilo v Českých Budějovicích a podléhaly mu 309. radiotechnická hláska (jeden radiolokátor P-20), 315. radiotechnická hláska (jeden radiolokátor P-20 a dva radiolokátory P-15), 316. radiotechnická hláska (jeden radiolokátor P-20), 317. radiotechnická hláska (po jednom radiolokátoru P-20 a P-8), 322. radiotechnická hláska (po jednom radiolokátoru P-30 a P-8, společně s jedním radiolokačním výškoměrem PRV-10) a velitelská rota. Plánované vybavení útvaru v té době měly celkově tvořit čtyři radiolokátory P-30, šest radiolokátorů P-15 a dva radiolokační výškoměry PRV-10. V dubnu 1967 do složení zmíněného 53. radiotechnického praporu náležely 314. radiotechnická hláska Lomnice nad Lužnicí (dva radiolokátory P-15 a jeden radiolokátor P-14, společně se dvěmi radiolokačními výškoměry PRV-10), 316. radiotechnická hláska Sv. Tomáš (po jednom radiolokátoru P-35, P-15 a radiolokačním výškoměru PRV-11), 317. radiotechnická hláska Třebotovice s odloučeným radiolokačním stanovištěm Pištín (jeden radiolokátor P-35, dva radiolokátory P-15 a jeden radiolokační výškoměr PRV-11) a 322. radiotechnická hláska Dobšice (po jednom radiolokátoru P-35, P-12 a radiolokačním výškoměru PRV-11). V září 1977 byl prapor podřízen nově vytvořenému velitelství 3. radiotechnické brigády v Chomutově, což bylo spojeno s jeho vnitřní reorganizací. Velitelství praporu podléhaly rota velení (Třebotovice), 530. místní radiotechnická rota (Třebotovice), 531. radiotechnická rota (Třeboň), 532. radiotechnická rota (Sv. Tomáš), 533. radiotechnická rota (Horní Vltavice) a 534. radiotechnická rota (Nová Bystřice). V březnu 1992 došlo k transformaci útvaru na 53. skupinu radiolokačního průzkumu a uvědomování. Skupinu tvořily 530. radiotechnická rota (Třebotovice), 531. radiotechnická rota (Ratiboř, tj. původní 563. radiotechnická rota), 532. radiotechnická rota (Sv. Tomáš) a 533. radiotechnická rota (Senožaty, tj. původní 542. radiotechnická rota). Útvar zanikl na sklonku prosince 1994. První radiolokační stanoviště v oblasti 53. radiotechnického praporu vniklo v roce 1950 v lokalitě České Budějovice. Byly zde instalovány tři radary německé provenience RZ-III využívané 3. radarovou stanicí 1. leteckého operačního střediska. V roce 1952 došlo k předání radiolokační techniky od Velitelství letectva k PLOSÚ (tj. pozdější PVOS) a jejímu přemístění do jiné lokality. V létě 1955 se v Českých Budějovicích vytvořila 2. radiotechnická hláska disponující dvěmi radiolokátory sovětské provenience (po jednom přístroji P-20 a P-8).

Zmiňovaný 56. radiotechnický prapor (VÚ 4806) vznikl 1.9.1977 v posádce Praha-Zličín. Kromě roty velení (Praha-Zličín) jej tvořily 560. místní radiotechnická rota (Praha-Zličín), 561. radiotechnická rota (Jesenice), 562. radiotechnická rota (Třemošná) a 563. radiotechnická rota (Ratiboř). Počátkem roku 1985 byl redislokován do Drnova u Slaného. Dnem 1.3.1992 proběhla jeho reorganizace na 56. skupinu radiolokačního průzkumu a uvědomování, do jejíhož složení příslušely 560. radiotechnická rota (Drnov), 561. radiotechnická rota (Martiněves, tj. původní 512. radiotechnická rota), 562. radiotechnická rota (Adršpach, tj. původní 543. radiotechnická rota) a 563. radiotechnická rota (Nepolisy, tj. původní 540. radiotechnická rota). Útvar zanikl na sklonku prosince 1994.


415. K dotazu a odpovědi čís. 187 z 3.2.2003 si dovoluji vyslovit domněnku, že v uvedeném označení útvaru 2424 je chyba a správně má být VÚ 4242 - velitelská baterie náčelníka dělostřelectva divize, dislokovaná kolem roku 1980-82 v Plzni na Slovanech. (odpovídá Pavel Minařík)

19. velitelská baterie náčelníka raketového vojska a dělostřelectva 19. motostřelecké divize (VÚ 4242) vznikla 1.9.1975 při reorganizaci 19. motostřelecké divize na tzv. typovou strukturu. V roce 1981 došlo k její transformaci na 19. baterii velení a dělostřeleckého průzkumu. Útvar zanikl 31.10.1991 při zrušení 19. motostřelecké divize.


414. Jaké úkoly měl v ČSLA silniční stavební prapor? (odpovídá Pavel Minařík)

V případě válečného konfliktu byla úkolem silničních stavebních praporů stavba a obnova silničních komunikací v týlu bojujících vojsk. V době míru se prapory podílely zejména na plnění úkolů při stavebních akcích ve prospěch národního hospodářství nebo resortu obrany, např. jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice, Temelín, Dukovany nebo různé vojenské objekty (kasárna, školy, zvláštní stavby).


413. Publikace „Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 – 2001“ v úvodní části popisuje československé vojenské školství v letech 1918 až 1951 s důrazem na vysokoškolskou přípravu. Zajímá mě příprava pracovníků hospodářské služby resp. intendantstva (tj. týlových služeb) od vzniku Československa v roce 1918 do roku 1980, případně až do současnosti. Prosím Vás o přiblížení přípravy důstojníků a praporčíků (rotmistrů) těchto odborností ve vojenských akademiích a učilištích (údajně v posádkách Hostinné, Rokytnice v Orlických horách, Hranice na Moravě, Žilina a Vyškov). V odpovědi na otázku čís. 224 postrádám mezi útvary dislokovanými v posádce Benešov 9. raketometný oddíl 9. tankové divize. Prosím o uvedení bližších informací o tomto útvaru včetně sdělení, ve kterém období byl v Benešově dislokován. (odpovídá Pavel Minařík)

Důstojníci intendanční služby, jakožto vyššího stupně odborné kvalifikace a „týlové“ obdoby stavovské kategorie důstojníků generálního štábu, byli z řad důstojníků hospodářské služby, proviantnictva, oděvnictva a hospodářské kontroly školeni na Vysoké intendantské škole v Praze, která vznikla v roce 1920 jako Škola pro výchovu důstojníků zásobovacího sboru. V roce 1922 byl její název změněn na Vojenskou intendantskou školu a v roce 1934 na Vysokou intendantskou školu. Studium na VIŠ bylo tříleté, v ročníku studovalo zpravidla 10 až 25 posluchačů a její absolventi byli zařazování do týlových funkcí na stupni svazek a výše. V 1. ročníku probíhaly stáže u hospodářských správ vojskových těles, divizních (sborových) proviantních skladů, intendancí a účtáren zemských vojenských velitelství (sborových velitelství). Vlastní teoretická a praktická příprava v odborných předmětech se uskutečňovala ve 2. a 3. ročníku studia. Kromě toho byly při VIŠ pořádány různé typy kurzů – kurzy pro důstojníky hospodářské služby, kurzy pro hospodáře vojskových těles, kurzy pro vyšší důstojníky hospodářské služby. Dále existoval Kurz pro důstojníky hospodářské služby z povolání v Josefově a Škola pro důstojníky hospodářské služby v záloze v Praze.

Vysokoškolskou přípravu důstojníků intendanstva čs. armády po skončení 2. světové války opětně zajišťovala Vysoká intendanční škola, vytvořená v rámci Vysoké školy vojenské dnem 1.10.1946. V ročníku zpravidla studovalo 20 až 25 posluchačů. Současně s přejmenováním VŠV na Vysoké vojenské učiliště počátkem října 1948 se změnil název VIŠ na Vysokou týlovou akademii a počet posluchačů v ročníku se přibližně zdvojnásobil. Následnou reorganizací z VVU vznikla dnem 15.8.1951 Vojenská akademie Praha, vychovávající důstojníky a generály pro funkce ve štábech vyšších velitelství, velitele pluků a velitele vyšších velitelství. Při svém zřízení měla VA kromě fakulty vševojskové i fakultu speciální, která byla v červenci 1952 přejmenována na týlovou fakultu. Dnem 1.9.1958 došlo ke sloučení pražské VA KG Praha s VTA AZ Brno na VA AZ, jejíž součást již týlová fakulta netvořila.

Na základní přípravě důstojníků hospodářské služby se v letech 1945 až 1951 rovněž měla podílet Vojenská akademii v Hranicích formou školení poručíků hospodářské služby, tvořících cca 10% posluchačů akademie. V průběhu prvního roku měli nejprve studovat všeobecné vojenské předměty a vlastní odborná příprava se měla odehrávat během druhého roku studia.

V létě 1945 byla zřízena Škola na důstojníky hospodářské služby z povolání a v záloze v Hostinném nad Labem, reorganizovaná v září 1945 na Výcvikové středisko hospodářské služby. Počátkem roku 1946 došlo k přejmenování střediska na Hospodářské učiliště a v říjnu 1947 k jeho přemístění do Rokytnice v Orlických horách. V srpnu 1950 se škola přestěhovala do Žiliny, kde nadále působila jako Intendanční učiliště s dvouletou dobou studia jeho posluchačů. Od 1.9.1951 v rámci učiliště vznikla Vyšší škola důstojníků intendance, nahrazená 1.10.1955 Zdokonalovacími kurzy důstojníků intendance. Dnem 31.8.1958 bylo Intendanční učiliště zrušeno a místo něj vzniklo Intendanční školní a výcvikové středisko. V roce 1960 proběhlo jeho přejmenování na Školní a výcvikové středisko týlu. Pro přípravu praporčíků z povolání se u střediska v roce 1967 vytvořila Vojenská střední odborná škola týlu. Od 1.9.1971 v rámci střediska vznikla Roční důstojnická škola a Dvouletá důstojnická škola. Dnem 31.8.1973 došlo ke zrušení Školního a výcvikového střediska týlu a od 1.9.1973 na jeho činnost navázala Vysoká vojenská škola týlového a technického zabezpečení hrdiny ČSSR Jana Švermy v Žilině, připravující týlové kádry ekonomických studijních oborů v době trvání čtyř let. Dnem 1.9.1979 v Žilině vzniklo Vojenské učiliště, které od VVŠ TTZ převzalo přípravu důstojníků bez vysokoškolského vzdělání v DDŠ a RDŠ a praporčíků ve VSOŠ a kurzech. V roce 1983 VVŠ TTZ v Žilině zanikla a vysokoškolská příprava týlových specialistů byla převedena do VVŠ PV ve Vyškově, v jejímž rámci vznikla 4. (týlová) fakulta. Čestný název Jana Švermy nadále neslo Vojenské učiliště v Žilině.

9. raketometný oddíl (VÚ 4293) vznikl v Benešově 1.9.1977 při reorganizaci 9. tankové divize na tzv. typovou strukturu vyčleněním z 362. dělostřeleckého pluku. Útvar zanikl 31.10.1991.


412. Mohli byste uvést organizační strukturu dělostřeleckých pluků a oddílů protiletadlového dělostřelectva po 1945 a jakou výzbroj používaly? (odpovídá Pavel Minařík)

Vnitřní organizace protiletadlových dělostřeleckých útvarů zařazených v rámci protivzdušné obrany státu se v průběhu jejich téměř dvacetileté poválečné existence postupně vyvíjela.

Zhruba můžeme rozlišit následující typy organizačního učlenění protiletadlových pluků:
- červen až září 1945: čtyři baterie protiletadlových děl, jedna rota velkých kulometů proti letadlům,
- říjen 1945 až prosinec 1950: I. oddíl (dvě baterie 88 mm PLK), II. oddíl (dvě baterie 37 mm PLK), náhradní oddíl (do dubna 1951), část pluků (dp 151 do roku 1949 a dp 153 do roku 1946) měla dočasně i III. oddíl (jedna baterie 88 mm PLK a jedna baterie 37 mm PLK),
- prosinec 1950 až říjen 1954: dva oddíly o třech bateriích (dvou plných a jedné rámcové) 88 mm PLK,
- listopad 1954 až září 1958: tři oddíly o čtyřech bateriích (dvou plných a dvou rámcových) 85 mm PLK,
- říjen 1958 až srpen 1963: osm baterií 85 mm PLK.
V případě protiletadlových oddílů je možné zaznamenat následující vývoj jejich organizační struktury:
- říjen 1946 až prosinec 1950: dvě baterie (37 mm PLK), náhradní baterie (do dubna 1951),
- prosinec 1950 až říjen 1954: tři baterie (88 mm PLK),
- listopad 1954 až srpen 1962: tři baterie (85 mm PLK).


411. Jaký byl potenciál AČR v roce 1990 a náklady s tím spojené (rozpočet, počet vojáků, technika)? Jaká je současná situace? (odpovídá Pavel Minařík)

Ukazatel 1.1.1990 1.1.1993 1.1.1993 1.1.2001 1.1.1997
ČSLA AČR ASR AČR ASR
Počet vojáků 198.150 115.100 53.000 53.800 35.300
Bojové tanky 4.252 957 995 652 478
Bojové transportéry 5.397 2.050 1.370 1.211 683
Dělostřelecké systémy 3.674 1.168 1.058 648 383
Bojové letouny 389 227 146 97 113
Bojové vrtulníky 130 37 19 34 19
Rozpočet na daný rok (mld) 31,2 23,0 8,2 45,1 14,3

Podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě z 17.7.1992 bylo v průběhu let 2001 a 2002 z výzbroje AČR vyřazeno 111 bojových tanků, 122 bojových transportérů, 115 dělostřeleckých systémů a 22 bojových letounů.


410. Podle odpovědi na dotaz čís. 202 sídlily k 1.10.1957 letecké školní pluky v Prostějově (1. lšp) a Hradci Králové (2. lšp). Kdy a z čeho oba vznikly a jaké jednotky je zabezpečovaly? Vítána jsou i krycí čísla útvarů. Kdy se redislokovaly na Slovensko? (odpovídá Pavel Minařík)

1. letecký školní pluk (VÚ 6989) se vytvořil v rámci Leteckého učiliště dnem 15.3.1951 přejmenováním dosavadní Pilotní školy I v Olomouci. V listopadu 1955 se přemístil na letiště v Prostějově a v srpnu 1959 do Prešova. Zde svoji činnost ukončil 30.8.1966.

V Přerově se mezitím za základě 51. a 56. výcvikové letky k 1.9.1962 konstituoval 4. letecký školní pluk (VÚ 8727), jehož úkolem z počátku byla příprava zahraničních pilotů. V srpnu 1965 došlo k přestěhování útvaru do Zvolena a v říjnu 1968 na letiště do Piešťan. Dnem 1.9.1973 byl útvar předán do složení Vysoké vojenské letecké školy SNP, přečíslován na 1. letecký školní pluk a redislokován do Přerova.

2. letecký školní pluk (VÚ 9957) vznikl u Leteckého učiliště 15.3.1951 jako 4. letecký školní pluk přejmenováním dosavadní Pilotní školy III v Prostějově. K 1.10.1954 došlo k jeho přečíslování na 2. letecký školní pluk. V listopadu 1955 se útvar přesunul do Čáslavi, v listopadu 1957 do Hradce Králové a v listopadu 1959 do Košic. Od 1.9.1973 přešel do složení Vysoké vojenské letecké školy SNP.

Jednotlivé letecké školní pluky zabezpečovaly následující útvary:

1. lšp
1951 až 1955 Olomouc 24. lpr (VÚ 4932) 1953 až 1955: 24. rtč LZS II.tř. (VÚ ?) *
1955 až 1959 Prostějov 25. lpr (VÚ 9952) 1955 až 1957: 16. rtč LZS I.tř. (VÚ ????)
1957 až 1958: 16. č PZN (VÚ ????)
1958 až 1959: 16. pr PZN (VÚ ????)
1959 až 1966 Prešov 5. lpr (VÚ 5951) 1959 až 1960: 12. r PZN (VÚ 7765)
1960 až 1963: 19. pr PZN (VÚ 7765)
1963 až 1966: 19. pr RTZ (VÚ 7765)
4. (1.) lšp
1962 až 1965 Přerov 29. lpr (VÚ 4326) 1962 až 1965: pr PZN (RTZ) 25.bolp ***
1965 až 1968 Zvolen 28. lpr (VÚ 1105) 1965 až 1968: 11. pr RTZ (VÚ 5960)
1968 až 1973 Piešťany 28. lpr (VÚ 1105) 1968 až 1973: 11. pr RTZ (VÚ 5960)
od 1973 Přerov 28. lpr (VÚ 1105) od 1973: 11. pr RTZ (VÚ 5960)
(4.) 2.lšp
1951 až 1955 Prostějov 25. lpr (VÚ 9952) 1953 až 1955: 32. rtč LZS III.tř. (VÚ ?) **
1955 až 1957 Čáslav 24. lpr (VÚ 4932) 1955 až 1956: 7. r LZP (VÚ 5739)
1956 až 1957: 12. r LZP (VÚ 7506)
1957 až 1959 Hradec Králové 24. lpr (VÚ 4932) 1957 až 1958: 12. r PZN (VÚ 7506)
1958 až 1959: 12. pr PZN (VÚ 7506)
od 1959 Košice 20. lpr (VÚ 3294) 1959 až 1963: 4. pr PZN (VÚ 6351)
od 1963: 4. pr RTZ (VÚ 6351)
Poznámky
*) Útvar zrušen.
**) Útvar reorganizován na 16. rtč LZS I.tř.
***) 1.pr PZN (RTZ) VÚ 1118.
Zkratky:
lšp – letecký školní pluk
lpr – letištní prapor
rtč LZS I. (II., III.) tř. – radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby I. (II., III.) třídy
r LZP – rota leteckých zabezpečovacích prostředků
č (r, pr) PZN – četa (rota, prapor) pozemního zabezpečení navigace
pr RTZ – prapor radiotechnického zabezpečení
bolp – bombardovací letecký pluk

409. Prosím o sdělení data vzniku a historie jednoho ženijního útvaru ČSLA. Jedná se o VÚ 6930 Sereď. Dislokace měla platit údajně do roku 1969. Pak měl být útvar přepodřízen k ZVO a redislokován do Čech. Jakou techniku tento útvar používal a jaká byla jeho organizace? Byl jediným tohoto typu v armádě? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uváděný VÚ 6930 byl 2. prapor pásových samohybných soulodí. Útvar vznikl dnem 1.9.1967 na základě dosavadní roty obojživelných prámů 52. pontonového pluku v Komárně, vytvořené v roce 1965. Prapor se nacházel v Komárně a podléhal velitelství Východního vojenského okruhu. V souvislosti s uvolněním posádky pro potřeby sovětské armády byl dnem 15.10.1968 přemístěn do Seredě. Pro nevyhovující ubytovací podmínky došlo ale k 1.9.1969 k jeho přesunu do Kamýku nad Vltavou a předání velitelství Západního vojenského okruhu. Ke zrušení útvaru došlo dnem 1.9.1977. Osob a techniky rušeného praporu byly využito pro posílení pontonových útvarů Západního vojenského okruhu a vševojskových armád (73., 91. a 72. pontonového pluku). V době svého trvání byl skutečně ojedinělým útvarem v celé čs. armádě. Jeho výzbroj, jak již je z názvu patrné, tvořila pásová samohybná soulodí, tzv. GSP (guseničnyj samochodnyj parom).


408. V odpovědi čís. 249 jste popisovali jednotlivé uskupení armád. Mohli byste k jednotlivým uskupením (družstvo, četa, rota atd.) uvést přibližný počet entit? Zajímá mě hlavně pozemní vojsko a letectvo. A za druhé jaký je rozdíl mezi taktickým a strategickým (např. bombardér, raketa, atd.)? (odpovídá Pavel Minařík)

Počet entit (tj. základních prvků na úrovni družstvo, četa, rota) není možné uvést, vzhledem k proměnlivosti organizačních struktur. I když v armádě zhruba platil tzv. trojkový systém, tj. že vyšší organizační celek se měl skládat ze tří nižších organizačních celků, není možno za jeho využití provádět relevantní výpočet. V rámci pluků (praporů) existovaly kromě vševojskových praporů (rot) i oddíly (roty) nebo samostatné roty (čety) druhů vojsk či služeb (viz odpověď na dotaz čís. 280). Pluky se vždy nemusely skládat z praporů (oddílů), ale i přímo z rot (baterií) a roty byly tvořeny dvěmi až čtyřmi četami. Svazky, útvary a jednotky se také lišily stupněm naplněnosti a v rámci jednoho pluku můžeme nalézt odlišně složené prapory. Každý takovýto výpočet je dále nutné vztáhnout k přesnému datu. Maximálně by bylo možné uvést souhrnný počet divizí nebo brigád.

Za strategický bombardér či raketu se označovaly takové bojové prostředky, které byly schopné zasáhnou strategické cíle na území protivníka, tj. hlavní města, významné průmyslové aglomerace, velké vojenské základny či podzemní velitelská stanoviště nebo spojovací uzly. Rozlišovaly se strategické rakety (bombardéry) středního doletu, tj. od 1.000 do 5.500 km a velkého doletu, tj. nad 5.500 km (nejmenší vzdálenost mezi Sovětským svazem a USA). Taktické rakety a letouny působily k ničení cílů do taktické hloubky, tj. zejména uskupení vojsk, letiště nebo železniční uzly. V armádách NATO se za taktickou hloubku považovala vzdálenost do 1000 km. V armádách Varšavské smlouvy vojenská věda rozeznávala mezi taktikou a strategií ještě tzv. operační umění. Jednalo se o prostor, kde vedly bojovou činnost armády a fronty, tj. od cca 150 do 1.000 km. V taktické hloubce probíhal boj na úrovni divizí (případně sborů), takže v pojetí Varšavské smlouvy byly za taktické prostředky považovány zbraně působící do hloubky cca 100 až 150 km. Prostředky působící na rozhraní taktické a operační hloubky se označovaly za operačně-taktické (R-170, R-300). Armády NATO operační umění považovaly za tzv. velkou taktiku.

Pro názornost nám může posloužit následující tabulka:

Strategie Stát, koalice států Ozbrojené síly Válka Strategické rozvinování
Strategický celek Skupina frontů Bitva, tažení Operační sestava
Operační umění Vyšší (operačně-strategický) svaz Front Operace Operační sestava
(Operační) Svaz Armáda Operace Bojová sestava
Taktika Vyšší (operačně-taktický) svazek Sbor Operace Bojová sestava
(Taktický) Svazek Divize Boj Bojová sestava
Útvar Pluk Boj Bojová sestava
Jednotka Prapor Boj Bojová sestava

407. Jaké měly rozlišovací barvy nášivek naše výsadkové jednotky v období 60. - 80. let? (odpovídá Pavel Minařík)

Informace o uniformách a výstrojních doplňcích čs. výsadkářů můžete nalézt v knize Michala Koníčka, Petra a Pavla Blahoutových, doplněné fotografiemi Jiřího Plzáka „Výsadkáři a průzkumníci čs. a české armády 1945-1999. Výstroj a výzbroj“, vydané v Praze v roce 2001 (Ares a Naše vojsko).

Podle uvedené publikace se příslušníci 22. výsadkové brigády odlišovali následujícími barvami podkladu kosočtvercového znaku, na němž byl ještě umístěn ovál se symbolem padáku a křídel:
- červená – štáb brigády,
- modrá – 71. výsadkový prapor,
- žlutá – 72. výsadkový prapor,
- zelená – 65. výsadkový prapor,
- černá – 22. výsadkový dělostřelecký oddíl,
- hnědá – týl brigády.


406. Doplněk k odpovědi na dotaz čís. 317. (odpovídá Aleš Hottmar a Ivan Bouchal)

Využívání zabavených čs. vozidel v průběhu operace Dunaj nebylo až tak ojedinělé, jak jsme uvedli v odpovědi na dotaz k použití vozidla T 805 sovětskými vojsky. Podařilo se nám nalézt velmi zajímavou fotografii, na které je „zabavená“ Praga V-3S ČSLA se sovětskými vojáky v Brně. Úplně vpravo je ještě T-805, opět patrně „zabavená“ vojsky SA. Na automobilech není aplikováno žádné „rozlišení“ v podobě bílého pruhu, jako na T-805 v Praze.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist