Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 466. - 480.

Následující dotazy 481. - 495. Předešlé dotazy 451. - 465.

480. Zajímá mě, kdo byl velitelem wehrmachtu na území Protektorátu Čechy a Morava (jak zněl oficiální název této funkce) a kdo byl zmocněncem pro záležitosti wehrmachtu na území Protektorátu ze strany vládního vojska, příp. protektorátní vlády? (odpovídá Pavel Šrámek a Pavel Minařík)

Po vzniku Protektorátu v březnu 1939 byla v rámci okupační správy zřízena funkce zplnomocněnce německé branné moci u úřadu říšského protektora. Funkci zastával až do svého odvolání 1. října 1941 generál Erich Friderici. Protože až do roku 1943 nebylo území Protektorátu branným obvodem (Wehrkreis) neexistovala ani funkce velitele wehrmachtu. V roce 1945 byla funkce zplnomocněnce německé branné moci u úřadu říšského protektora a funkce velitele wehrmachtu v Protektorátu spojená a zastával ji generál Rudolf Toussaint.

Funkci přednosty styčného oddělení Generálního inspektorátu vládního vojska vykonával generál III. třídy Jana Obručník.


479. Mám několik dotazů, týkajících se čs. legií:
a) Operovali naši legionáři také na území dnešní Činy?
b) Skončily pro naše vojáky boje příjezdem do mladého Československa?
c) Jak se nazývají vojenské vlaky, kterými se naši vojáci přesouvali napříč Ruskem?
d) Jak se jmenuje přístav na Dálném východě, z něhož směřovaly transporty s našimi legionáři zpět do Evropy?
e) Byli v rámci československých jednotek během 1. světové války evidovány také jízdní pluky?
(odpovídá Pavel Minařík)

Podle našich informací čs. legie jako celek na území Číny nevstoupily, čímž ovšem nevylučujeme působení jednotlivců nebo menších skupin. Po příjezdu do nově vytvořeného Československa se čs. legionáři z Francie a Itálie zapojili do bojů na Těšínsku a Slovensku. Vojenské vlaky byly nazývány „ešalony“, jednotlivé vagóny „těplušky“. Transporty čs. legií odplouvaly z přístavu Vladivostok.

Jezdecké útvary se vytvořily v rámci čs. legií v Rusku. Rozkazem velitele čs. armádního sboru č. 66 ze dne 1.7.1918 byly zřízeny: 1. čs. jízdní pluk Jana Jiskry z Brandýsa, 1. jízdní divizion bojující východně od Omska a jízdní divizion Východní skupiny ve Vladivostoku. Nařízením správce Vojenského odboru odbočky ČSNR v Rusku č. 16 ze dne 4.10.1918 byly oba diviziony a čeljabinská záložní eskadrona sloučeny ve 2. jízdní pluk. Pluky se skládaly ze štábu, dvou divizionů (po dvou eskadronách), kulometné eskadrony, záložní eskadrony, zákopního oddílu a spojovacího oddílu. Podřízeny byly přímo štábu čs. aarmádního sboru (čs. vojska na Rusi). Po určitou dobu byl 2. pluk svým velitelem nazýván jako „1. čs. kozácký pluk“, eskadrony sotněmi a jezdci kozáky. První rozkaz 1. čs. jízdního pluku Jana Jiskry z Brandýsa vyšel 11.7.1919 a poslední 3.6.1920. Zpáteční cestu do vlasti nastoupil 6.6.1920 přes Kanadu a dne 2.8.1920 dorazil do Terezína. První rozkaz 2. čs. jízdního pluku vyšel 8.10.1918 v Jekatěrinburgu. Od 22.4.1920 nesl pojmenování „Sibiřský“. Do vlasti odjel 24.5.1920 přes Cejlon a svoji cestu ukončil 9.7.1920 v Olomouci.


478. Jaký pluk byl dislokován v Domažlicích na Chodsku v meziválečném období? Též by mne zajímala dislokace 1. a 11. pluku ve stejném období? (odpovídá Pavel Minařík)

V Domažlicích se nacházel hraničářský prapor 6 „Sibiřských úderníků“. Útvar vznikl unifikací 1. úderného praporu ruských legií a 6. mysliveckého praporu domácího 23.7.1920. Posádkovým městem se staly Domažlice, pouze 3. rota (vytvořená v říjnu 1920) se nacházela v Milovicích. V polovině roku 1920 se 1., 4. a náhradní rota přemístily do Trhanova a 2. rota do Milovic. Od počátku roku 1921 působila 1. rota v Plané, 2. rota v Tachově a 3. rota v Trhanově, zatímco 4. rota setrvala v Trhanově. V roce 1926 se 2. rota přestěhovala z Tachova do Klenčí pod Čerchovem. V roce 1929 došlo k soustředění celého praporu v Domažlicích. Koncem března 1934 odešla náhradní rota do Dobřan a počátkem října 1938 do Mýta u Rokycan. Od červena do září 1938 působilo velitelství praporu ve Stodu. Prapor zanikl 31.7.1939.

Dále se v meziválečném období v Domažlicích nacházel dělostřelecký oddíl 252 (od ledna 1923 do ledna 1938) a ženijní prapor 21 (od listopadu 1937 do července 1939).

Pěší pluk 1 „Mistra Jana Husi“ vznikl unifikací 1. čs. střeleckého pluku ruských legií, 91. pěšího pluku domácího a 29. střeleckého pluku domácího. Jeho náhradní prapor byl vytvořen k 1.1.1920 z náhradních praporů obou domácích pluků se sídlem v Českých Budějovicích. Od 1.1.1920 do 15.1.1921 sídlil pluk v Praze, jen jeho II. prapor byl v tuto dobu v Českých Budějovicích. Od 15.1.1931 byl celý pluk soustředěn v Českých Budějovicích. Pouze I.prapor sídlil od 29.9.1928 do října 1938 v Kaplicích. Pluk zanikl 31.7.1939.

Pěší pluk 11 „Františka Palackého“ vznikl unifikací 11. čs. střeleckého pluku ruských legií a 11. pěšího pluku domácího, z něhož byl převzat k 1.1.1920 náhradní prapor. Unifikace byla provedena 27.1.1921. Sídlem pluku byl Písek. Mimo něj byl od počátku umístěn pouze III. prapor, který se až do 26.9.1928 nacházel v Prachaticích. Dále se mimo Písek v době od září 1936 do října 1938 nacházely 9. a 10. rota III. praporu, které byly dislokovány ve Vimperku. V téže době byl ve Vimperku také I. prapor (kromě 1. a 2. roty umístěné v Prachaticích), který se 26.11.1938 přesunul do Volyně. Pluk zanikl 31.7.1939.


477. Chtěl bych se zeptat, jaké zbraně používalo četnictvo za 1. republiky a po případě odkud tyto zbraně pocházely. (odpovídá Pavel Minařík)

Prvorepublikové četnictvo používalo jak zbraně chladné, tak i palné. Chladné zbraně zastupoval především bodák. Nejprve se nosil bodák k puškám Manlicher, od poloviny 30. let bodák k puškám Mauser. Ve druhé polovině 20. let byly zavedeny šavle, pro důstojníky v roce 1924, pro strážmistry v roce 1927 a pro gážisty bez hodnostní třídy v roce 1928. Palné zbraně četnictva představovaly samonabíjecí pistole a krátké opakovací pušky, přizpůsobené k nasazení bodáku. Pistole nejprve reprezentoval vz. 13 ráže 7,65 mm, později vz. 22 a vz. 24 (oba ráže 9 mm). Opakovací pušky Manlicher vz. 90 a vz. 95 (obě ráže 8 mm) se ve výzbroji udržely až do poloviny 30. let, kdy je nahradila krátká puška (tzv. karabina) vz. 33 ráže 7,92 mm, odvozená od armádní pušky vz. 24.


476. Je nějaký zdroj, případně stránky, na kterých bych mohl nalézt počty německé armády při československé mobilizaci? A kde by se dal najít celkový stav obyvatelstva Československa v roce 1938? (odpovídá Pavel Šrámek a Pavel Minařík)

S početními údaji o německé armádě na podzim 1938 jsou problémy, neboť německé práce je neuvádí (zachycují až stav při přepadení Polska o rok později) a československé práce obsahují vesměs problematická čísla. K dispozici tak je pouze rozbor počtu německých tanků v září 1938 publikovaný v časopise Historie a vojenství, 1999/1, s. 138 – 148.

Počty obyvatelstva v roce 1938 byly následující:

ČSR před Mnichovem Z toho území okupované Německem Z toho území okupované Polskem Z toho území okupované Maďarskem
Obyvatelstvo celkem 14 729 536 3 817 865 227 399 972 092
Češi a Slováci 10 237 939 962 379 120 639 347 849
Němci 3 231 688 2 764 631 17 182 5 595
Poláci 81 737 0 76 230 0
Maďaři 691 923 0 0 524 186
ostatní 476 249 80 855 13 348 94 462

Podrobnější údaje najdete ve statistických ročenkách Republiky československé, respektive ve statistických ročenkách Protektorátu Čechy a Morava.


475. Dobrý den, narazil jsem na informaci ohledně vzpoury československých vojáků, rozmístěných v září 1938 na linii LO CH2-Polubný v Jizerských horách. Údajně odmítli po Mnichovu opevnění opustit. Můžete prosím sdělit bližší informace o tomto incidentu? (odpovídá Pavel Šrámek)

Jak jsme již psali v odpovědi č. 357 v dobových dokumentech z přelomu září a října 1938 není žádný případ vzpoury vojáků rozmístěných v pevnostních liniích zachycen. To samozřejmě nevylučuje, že k něčemu nemohlo dojít. Zkuste zapátrat například v místních kronikách nebo sehnat pamětníky.


474. Naše předválečná armáda byla do roku 1938 vyzbrojena čs. průmyslem, pomineme-li výzbroj z rak.-uherské a německé armády po roce 1918. Některé zbraně ovšem naše armáda nakoupila, jmenovitě protiletecké zbraně ze Švýcarska, zvědná letadla ze SSSR apod. Zajímal by mě celkový výčet výzbroje zakoupené před válkou v zahraničí, ale i seznam našeho vývozu, který nebyl nevýznamný, a objem získaných finančních prostředků. (odpovídá Pavel Šrámek)

Pokud se týče dovozu zbraní, do výzbroje československé armády byla ve 30. letech 20. století zařazena následující zahraniční technika: bombardovací letadla Fokker F-IX, Bloch MB-200 a SB-2, malorážové kanony 2 cm Oerlikon a 4 cm Bofors (jeho výrobu se již do září 1938 nepodařilo zahájit).

Seznam vyvezených československých zbraní k dispozici bohužel nemáme. Vzhledem k značnému rozsahu tehdejšího zbrojního vývozu (Československo patřilo ve 30. letech 20. století mezi největší světové vývozce zbraní a v letech 1934 a 1935 zaujalo v této kategorii první místo) by bylo jeho sestavení dosti komplikované. Nabízíme proto alespoň přehled finančních prostředků československého vývozu a dovozu zbraní v letech 1931 až 1938.

Rok Čs. vývoz v mil. Kč Čs. dovoz v mil. Kč
1931 132,4 11,7
1932 48,5 6,2
1933 107,5 5,3
1934 345,5 12,3
1935 425,8 20,8
1936 326,2 107,4
1937 347,1 98,8
1938 696,0 69,7

473. Ve starší „bunkrologické“ literatuře se často objevuje konstatování, že na podzim 1934 (někdy se uvádí léto) rozhodla československá vláda o výstavbě opevnění. Existuje ale vůbec relevantní podklad k tomuto konstatování? Pokud by podobné rozhodnutí vláda učinila, musel by o tom být jistě zachován nějaký důkaz. Nesehrála svoji roli také nedávno ustavená (říjen 1933) Nejvyšší rada obrany státu? (odpovídá Pavel Šrámek)

Vzhledem k tomu, že opevnění (přes výjimečnost, které se mu dostává díky velkému zájmu ze strany laiků i odborníků) bylo jen jedním z druhů zbraní v armádě, nelze hledat asi přímo rozhodnutí o souhlasu s výstavbou (to byla věc vojáků), ale spíše souhlas s uvolněním příslušných finančních prostředků. A v tomto případě máme doloženo, že v červenci 1934 souhlasila Nejvyšší rada obrany státu s uvolněním 250 milionů (jiný zdroj uvádí 200 milionů) korun na opevnění. To by mohl být onen souhlas vlády uváděný v bunkrologické literatuře. Z pozdější praxe lze usuzovat, že závěry jednání Nejvyšší rady obrany státu byly vládě předloženy k vzetí na vědomí. Tuto domněnku by šlo potvrdit či vyvrátit studiem protokolů ze zasedání vlády v této době, uložených ve Státním ústředním archivu v Praze.

Armáda sama pak prokazatelně v roce 1934 zahájila konkrétní práce v souvislosti s opevňováním republiky. Byla zřízena opevňovací skupina na ministerstvu obrany, probíhaly rekognoskační práce v terénu a vybraní důstojníci odjeli do Francie seznámit se s tamní Maginotovou linií.

Nejvyšší rada obrany státu se znovu zabývala opevněním v roce 1936. To už ale byly trochu jiné okolnosti, neboť opevnění mělo mít větší rozsah a mělo stát mnohem více peněz. Na zasedání Nejvyšší rady obrany státu 27. dubna 1936 se diskutovalo o nutnosti zahájit výstavbu opevnění nejen na severní a jižní hranici, ale také v západních Čechách. Na zasedání 4. června 1936 bylo pak na výstavbu opevnění uvolněno zhruba 10 miliard korun.


472. Prosím o sdělení, zda a jaká letadla působila na letišti v Táboře za 2. světové války. (odpovídá Pavel Šrámek)

V žádném z materiálů, které jsme prověřovali, jsme na přítomnost letadel v Táboře v letech 1939 až 1945 nenarazili. Lze tedy předpokládat, že tam žádná nebyla.


471. Kde by se daly najít mapy a náčrtky k pohraničnímu opevnění nebo linii ČSR - Sudety pro oblast Nové Paky až Dvora Králové nad Labem? (odpovídá Pavel Šrámek)

Opevnění v prostoru Nové Paky a Dvora Králové nad Labem mělo tvořit tzv. druhé obranné postavení pevnostní linie budované na státní hranici. Podle plánů mělo toto postavení vést zhruba na linii Dvůr Králové nad Labem – Josefov – Opočno, v roce 1938 ale došlo ke změně a postavení mělo z Jaroměře směřovat k Náchodu do týlu tvrze Dobrošov. Vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o plány (s výstavbou se počítalo nejdříve v roce 1939), nejsou žádné mapy ani náčrtky k dispozici.


470. Hledám o informace o Svazu vojáků z fronty. Vyšly nějaké studie, podrobnosti? Kde se ptát? Kdo se tím po Dr. Pasákovi zabývá? (odpovídá Pavel Šrámek)

Svaz vojáků z fronty vznikl v polovině 30. let 20. století jako nepolitický charitativní spolek s minimální členskou základnou. V roce 1940 se stal součástí nově vytvořeného Českého svazu válečníků, kolaborantské organizace sdružující vojáky z 1. světové války, kteří bojovali po celou válku na straně Německa a Rakousko-Uherska. Podrobnosti naleznete v článku Dalibora Státníka „Český svaz válečníků – Totalitní negace legionářství“, který vyšel ve sborníku „Československé legie a první světová válka“ vydaném Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích v roce 2002.


469. Ještě Vás budu obtěžovat jednou otázkou, neexistuje-li někde zmínka o dislokaci německých jednotek v objektu Bonrepos (poblíž obce Stará Lysá). Doslechl jsem se, naprosto neoficiálně, formou "jedna paní povídala", že tam mělo být snad centrum německých zpravodajských služeb (nevím kterých). Objekt Bonrepos mohl být nějak zařazen k posádce Milovice. (odpovídá Pavel Šrámek)

Bohužel Vám nepomůžeme. Máme k dispozici jen základní dislokační přehled útvarů německé branné moci na území Protektorátu Čechy a Moravu v letech 1939 až 1945, který není úplný (chybí dislokační změny při příchodu německých vojsk v roce 1939 a změny na konci války v roce 1945), a neobsahuje ani speciální útvary se zvláštním určením.


468. Zajímal by mě počet, dislokace a typ předválečných obrněných vozů. (odpovídá Pavel Minařík)

Prvorepubliková čs. armáda používala následující typy obrněných automobilů:

Typ vozidla Zavedení do výzbroje Počet kusů Výzbroj
Lancia 1919 2 3 kulomety
Fiat Torino 1920 12 2 kulomety
Škoda PA-II (OA vz. 23) 1924 9 4 kulomety
Škoda PA-III (OA vz. 27) 1926 – 1929 15 3 kulomety
Tatra (OA vz. 30) 1927 – 1933 51 3 kulomety

Obrněné automobily byly v letech 1920 až 1933 soustředěny v rámci několika čet u praporu útočné vozby v Milovicích. Při reorganizaci v roce 1933 došlo k převedení jednotek obrněných automobilů k jezdectvu, přičemž vznikly čtyři samostatné eskadrony obrněných automobilů (po jedné na teritoriu každého zemského vojenského velitelství) a výcviková korouhev obrněných automobilů. K jezdeckému pluku 8 byla přiřazena 1. eskadrona OA sídlící v Přelouči, jezdeckému pluku 6 podléhala 2. eskadrona OA v Brně, u jezdeckého pluku 3 byla přičleněna 3. eskadrona OA dislokovaná v Bratislavě a k jezdeckému pluku 5 patřila 4. eskadrona OA z Košic. Výcviková korouhev (o dvou eskadronách) byla dislokována v Milovicích jako odloučený oddíl jezdeckého pluku 1. U samostatných eskadron se provozovaly obrněné automobily vz. 27 a vz. 30, zatímco u výcvikové korouhve byla soustředěna zbývající vozidla, včetně některých prototypů. V roce 1935 se jednotky obrněných automobilů vrátily do složení útočné vozby a až do roku 1939 byly zařazeny u jednotlivých pluků v rámci jejich prvních praporů ve smíšených rotách tančíků a obrněných automobilů. Dislokovány byly v posádkách Milovice (PÚV 1 v letech 1935 až 1939), Přáslavice (PÚV 2 od září 1935 do září 1936), Vyškov (PÚV 2 od září 1936), Bratislava (PÚV 3 od září 1935 do září 1938), Martin (PÚV 3 od září 1938) a v Kolíně (PÚV 4 v září 1938).


467. Mohli byste osvětlit historii válečných lodí ČSR, ale i použití legiemi v Rusku. (odpovídá Pavel Minařík)

Prvním čs. lodním útvarem byl „námořní oddíl“ čs. legií na Dálném východě. Vznikl v květnu 1918 ve Vladivostoku a nejprve disponoval pouze dvěmi parníky Smělčak a Naděžnyj, využívanými převážně pro dopravní účely. Počátkem roku 1920 je doplnil ledoborec Streljok, používaný jako minolovka, a nákladní loď Dobrovolec. Činnost oddílu byla ukončena v září 1920, kdy lodě byly vráceny Rusku nebo prodány Japoncům, zatímco stovka příslušníků oddílu odplula do vlasti na palubě amerického parníku Heffron.

Kromě toho v létě 1918 na jezeru Bajkal čs. legionáři při obsazování přístavů získali parníčky Sibirjak a Fedosia, které vyzbrojili čtyřmi 12 cm houfnicemi a využili pro přepravu výsadku do týlu bolševických oddílů. Uvedené lodě se kromě jiného dostaly do bojového konfliktu s plavidly protivníka.

Z válečných (vojenských) lodí čs. armáda v letech 1918 až 1939 disponovala následujícími plavidly:

Typ plavidla Ve službě Výzbroj
Lehké vlečné čluny OMvl 21 až 26 1919 – ???? bez výzbroje
Spojovací čluny OM 38 až 39 1919 – ???? bez výzbroje
Dělové čluny OMd 1 až 2 1920 – 1934 2 děla 75 mm, 2 kulomety
Strážní (minové) čluny Ms 5, 6 (OMm 33,34) 1920 (1923) – 1938 1 lehký kulomet
Strážní čluny OMs 11 až 16 1922 – 1936 1 lehký kulomet
Strážní čluny OMs 17 až 18 1923 – 1936 1 lehký kulomet
Lehké vlečné čluny OMvl 27 až 28 1924 – 1939 bez výzbroje
Těžké vlečné čluny OMvt 29 až 30 1925 – ???? bez výzbroje
Hlídkové čluny OMh 3 až 5 1924 – 1939 2 těžké kulomety
Hlídková loď President Masaryk 1932 – 1939 4 děla 66 mm, 4 kulomety
Těžké vlečné čluny OMvt 31 až 32 1933 – 1939 2 lehké kulomety
Strážní čluny OMs 12, 13, 15 až 22 1934 – 1939 1 lehký kulomet
Minové pracovní prámy MiP-I až II 1935 – 1939 14 až 22 min
Pancéřová minonoska OMm 35 1938 – 1939 4 kulomety, 18 až 22 min

Plavidla byla nejprve zařazena u Oddílu válečného loďstva pro Labe v Litoměřicích (1919 až 1921) a Oddílu válečného loďstva pro Dunaj v Bratislavě (1919 až 1921). Počátkem roku 1921 byly oba oddíly sloučeny s mostní rotou v tzv. vodní prapor, zařazený do ženijního pluku 4 v Bratislavě. V květnu 1924 byl prapor přejmenován na mostní prapor a tvořily jej lodní rota, minová rota, mostní rota a náhradní rota.

Po skončení 2. světové války byl v rámci čs. armády v roce 1946 v Bratislavě zřízen ženijní prapor 14 s lodní a minovou rotou. Koncem roku 1950 byl útvar včleněn do 52. pontonového pluku a v jeho rámci nadále působila pouze lodní rota, tvořená četou bojových člunů a četou minových člunů. V roce 1957 byla rota reorganizována na rotu říčního zatarasování, která zanikla v roce 1959.

V poválečném období byla používána následující plavidla:

Typ plavidla Ve službě Výzbroj
Minový člun 1 a 2 1947 (1948) – 1959 bez výzbroje
Hlídkový člun 1 a 2 1948 – 1959 1 kanon 20 mm, 1 těžký kulomet
Zvědný člun 1948 – 1959 bez výzbroje
Dělový člun DČ-1 1949 – 1959 1 kanon 75 mm, 1 kanon 4x20 mm
Minové pracovní prámy 1 až 3 1951 – 1959 říční miny

O osudech lodi Prezident Masaryk viz blíže odpověď na dotaz čís. 244.


466. Zajímá mě, jakého nejvyššího počtu mužů dosáhlo Vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava, kolik mělo generálů a v jakých funkcích. (odpovídá Pavel Minařík)

Vládní vojsko vzniklo v létě 1939 na základě vládního nařízení ze dne 25. července 1939 čís. 216 Sb. a bylo rozděleno na 12 praporů s lehkou pěší výzbrojí. Příslušníci vládního vojska se podíleli na střežení sídel protektorátního prezidenta, střežení železničních tratí, asanačních pracích, na stavbě a úpravě komunikací. Nejvyššího počtu vojsko pravděpodobně dosáhlo v prosinci 1943, kdy čítalo 6.921 osob, z toho 6.685 vojáků a 236 úředníků. Ovšem je možné konstatovat, že početní stavy vojska byly velmi stabilní, neboť již při svém vytvoření v létě 1939 mělo 6.749 příslušníků, z toho 6.546 vojáků a 203 úředníků. V květnu 1944 německé velení rozhodlo o přesunu většiny vládního vojska do severní Itálie. Zde bylo z počátku využíváno ke střežení železničních tratí a komunikačních uzlů na severu Itálie, ale vzhledem k přechodu několika stovek příslušníků k partyzánům nebo jejich útěku ke spojeneckým jednotkám ve Francii a jižní Itálii, Němci vládní vojsko přesunuli do údolí řeky Pád. Zde vojsko až do konce války provádělo opevňovací práce. Na území protektorátu zůstal pouze jeden prapor zajišťují střežení sídel prezidenta republiky v Praze a Lánech, který se zapojil do povstání v Praze v květnu 1945.

Koncem května 1945 se prapory vládního vojska soustředily v blízkosti severoitalského města Verona. Zde vytvořily Čs. samostatnou brigádu a požádaly o přiznání charakteru vojsk protifašistické koalice. Spojenci tuto žádost odmítli a jednotky vládního vojska se v červenci 1945 přesunuly do osvobozené vlasti. Čs. samostatná brigáda se po příchodu do Československa soustředila ve Strašicích, kde byla dnem 20.9.1945 rozpuštěna.

Mezi generály vládního vojska patřili:

generál I. třídy Jaroslav Eminger generální inspektor 1939-1945
generál II. třídy František Marvan I. zástupce generálního inspektora 1939-1945
generál III. třídy Miloslav Fassati II. zástupce generálního inspektora 1939-1942
generál III. třídy Libor Vítěz II. zástupce generálního inspektora 1942-1945
generál III. třídy František Fabian velitel Inspektorátu č. I 1939-1941
generál III. třídy Karel Pražák velitel Inspektorátu č. I 1942-1945
generál III. třídy Karel Procházka velitel Inspektorátu č. II 1939-1945
generál III. třídy Eduard Horák velitel Inspektorátu č. III 1939-1945
generál III. třídy Jan Obručník přednosta styčného oddělení Generálního inspektorátu
generální lékař MUDr. Bedřich Šmelcer přednosta 5. oddělení Generálního inspektorátu
generální intendant Karel Pražák přednosta 6. oddělení Generálního inspektorátu
generální justiční rada JUDr. Josef Lepšík přednosta 7. oddělení Generálního inspektorátu

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist