Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 511. - 525.

Následující dotazy 526. - 540. Předešlé dotazy 496. - 510.

525. Máte nějaké informace o VÚ 6810 Bechyně včetně jeho odloučených částí a velitelů? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uváděný VÚ 6810 vznikl v Bechyni 31.10.1985 jako 31. smíšená letka velení a průzkumu. Útvar navazoval na dřívější působení 14. vrtulníkové letky (VÚ 5579), nacházel se v podřízenosti velitelství 10. letecké armády v Hradci Králové a byl předurčen pro plnění úkolů ve prospěch velitelství Západního vojenského okruhu. Prvním velitelem letky se stal pplk. Prokop Dolejší. Podle tabulek počtů měly výzbroj letky tvořit 4 vrtulníky Mi-17, 2 stroje Mi-8, 3 vrtulníky Mi-8 PPA a jeden stroj Mi-9, společně se 2 letouny An-24 a jedním L-410. Skutečnost byla poněkud odlišná. Dopravní roj s letouny An-24 se nejprve nacházel v Mošnově a do Bechyně byl v květnu 1986 přemístěn jen s jedním strojem An-24, zatímco druhý letoun v salónní úpravě se vrátil k Dopravnímu leteckému pluku do Kbel. Letoun An-24 u letky působil do května 1988, kdy se rovněž vrátil ke svému mateřskému pluku na kbelské letiště. Součástí letky byl v letech 1985 až 1988 i odloučený 4. smíšený roj, dislokovaný na letišti v Hradci Králové a navazující na činnost zrušené 10. velitelské letky. Do jeho složení tabulkově náležely 2 vrtulníky Mi-17, 1 stroj Mi-8 a 1 letoun L-410. Na mateřském letišti v Bechyni se nacházely 4 vrtulníky Mi-8, 3 stroje Mi-8 PPA pro radioelektronický boj a 1 vrtulník Mi-9 určený jako létající velitelské stanoviště, které byly koncem roku 1985 a počátkem roku 1986 doplněny o dalších 5 vrtulníků Mi-8 od 51. vrtulníkového pluku z Prostějova. V září 1986 byl při havárii zničen jedna vrtulník Mi-8. Oficiálně byly oba letouny An-24 a letoun L-410 z tabulek počtů útvaru vyškrtnuty koncem října 1988. Mezitím k 31.10.1987 útvar přešel do podřízenosti velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře.

V roce 1991 od letky odešel její dosavadní velitel pplk. Ján Hornák a velení útvaru se ujal mjr. Karel Jančík. K 18.9.1991 bylo u útvaru tabulkami počtů předepsáno (v závorce jsou uvedeny skutečné počty) 61 (54) důstojníků, 44 (23) praporčíků, 33 (22) vojáků základní služby a 1 (1) občanský zaměstnanec. V případě letecké techniky se jednalo o 8 (5) vrtulníků Mi-8T, 0 (1) vrtulník Mi-8 salon, 3 (3) Mi-8 PPA a 1 (1) Mi-9. V období od 1.9.1990 do 31.5.1993 byly od letky předurčeny dva upravené vrtulníky Mi-8 pro plnění úkolů v rámci Letecké záchranné služby. Dnem 1.12.1991 letka přešla do podřízenosti Velitelství letectva a PVO ve Staré Boleslavi. K 31.10.1992 se reorganizovala na 31. vrtulníkovou letku a byly do ní začleněny i doposud samostatné vrtulníkové odřady, dislokované na letišti Bechyně. Tímto se součástí letky stalo i středisko Letecké záchranné služby na letišti Planá u Českých Budějovic, aktivované 1.5.1991 a využívající 2 přestavěných vrtulníků Mi-2. Technika zrušených odřadů vytvořila 4. a 5. vrtulníkový roj. Po jejich převzetí letka disponovala 10 vrtulníky Mi-8 (z toho 1 salon), 3 vrtulníky Mi-8 PPA, 1 vrtulníkem Mi-9 a 9 vrtulníky Mi-2. Mezi jednotlivé roje byla technika rozdělena následovně: 1. roj – 4 Mi-8 a 1 Mi-9, 2. roj – 5 Mi-8, 3. roj – 3 Mi-8 PPA a 1 Mi-8, 4. roj – 5 Mi-2 a 5. roj – 4 Mi-2. Současně útvar převzal 6 vrtulníků Mi-8 od zrušené 52. letky velení a průzkumu z Havlíčkova Brodu, které ovšem byly se sejmutými rotory uskladněny v úlech nedávno zrušené 3. letky 9. stíhacího leteckého pluku. V polovině prosince 1992 bechyňské letiště opustilo 6 vrtulníků Mi-8, 1 Mi-8 salon a 1 Mi-8 PPA, které byly přelétnuty na letiště v Piešťanech. Samotná 31. letka svoji činnost ukončila 31.5.1993. Zbývající technika byla předána k 11. vrtulníkovému pluku v Líních (8 ks Mi-2, 2 ks Mi-8T, 2 ks Mi-8 PPA, 1 ks Mi-9), 51.vrtulníkovému pluku v Prostějově (1 ks Mi-2) a po 1 ks Mi-8 k 1. stíhacímu leteckému pluku v Českých Budějovicích, 82. samostatné stíhací letce v Mošnově, 30. bitevnímu leteckému pluku v Pardubicích, 20. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku v Náměšti nad Oslavou, 28. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku v Čáslavi, 1. leteckému školnímu pluku v Přerově a 3. dopravnímu leteckému pluku ve Kbelech.

Výše uvedené samostatné vrtulníkové odřady vznikly na bechyňském letišti k 31.10.1985 a nejprve tvořily součást 31. smíšené letky velení a průzkumu. 9. vrtulníkový odřad (VÚ 6942) byl předurčen pro 9. tankovou divizi s velitelstvím v Táboře a 15. vrtulníkový odřad (VÚ 7737) pro 15. motostřeleckou divizi s velitelstvím v Českých Budějovicích. Oba odřady disponovaly vrtulníky Mi-2 v počtu tabulkově dvou a prakticky dvou až tří kusů. Počátkem roku 1986 se odřady vyčlenily ze struktury 31. letky a nadále působily v bezprostřední podřízenosti velitelství 10. letecké armády. K 31.10.1987 přešly do podřízenosti Západního vojenského okruhu, v rámci jehož velitelství vzniklo Oddělení vojskového letectva. Od 1.12.1989 se opětně staly součástí 31. smíšené letky velení a průzkumu. V červenci 1992 byl při havárii zničen vrtulník Mi-2 ze složení 15. vrtulníkového odřadu. Oba odřady zanikly 31.10.1992, respektive byly zařazeny jako vrtulníkové roje (4. a 5.) u 31. letky. Ve velení 9. vrtulníkového odřadu se vystřídali mjr. Václav Vokáč (1985-1986), mjr. Karel Jančík (1986-1991) a kpt. Josef Galčík (1991-1992). 15. vrtulníkovému odřadu po celou dobu jeho existence velel mjr. Ladislav Pejs.


524. I didn't found here very small information about structures of Tank and Mechanized Divisions of 1-st and 4-th Army (names, units numbers and locations of smaller units as antitank bataillon, rocket launcher bataillon (Luna), reconaissance, .... medical, technical, logistic bataillon, special company ....). If you could help me? (odpovídá Pavel Minařík)

Součástí vševojskových divizí pozemního vojska bývalé čs. lidové armády byly koncem 80. let 20. století následující samostatné prapory, oddíly, baterie a odřady:

1. tanková divize - Slaný
- 1. samostatný raketometný oddíl – Terezín
- 1. raketometný oddíl – Terezín
- 1. průzkumný prapor – Podbořany
- 3. ženijní prapor – Terezín
- 2. spojovací prapor – Slaný
- 5. prapor chemické ochrany – Slaný
- 1. prapor materiálního zabezpečení – Postoloprty
- 1. prapor oprav techniky – Žatec
- 5. zdravotnický prapor – Terezín
- 1. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Slaný
- 1. vrtulníkový odřad – Líně
2. motostřelecká divize - Sušice
- 2. samostatný raketometný oddíl – Holýšov
- 2. raketometný oddíl – Klatovy
- 2. průzkumný prapor – Janovice
- 4. ženijní prapor – Střelské Hoštice
- 4. spojovací prapor – Sušice
- 2. prapor chemické ochrany – Týnec u Janovic
- 2. prapor materiálního zabezpečení – Horažďovice
- 2. prapor oprav techniky – Klatovy
- 2. zdravotnický prapor – Klatovy
- 2. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Sušice
- 2. vrtulníkový odřad – Líně
3. motostřelecká divize - Kroměříž
- 14. samostatný raketometný oddíl – Přáslavice
- 3. průzkumný prapor – Kroměříž
- 2. ženijní prapor – Břeclav
- 3. spojovací prapor – Kroměříž
- 13. prapor chemické ochrany – Bzenec
- 3. prapor materiálního zabezpečení – Kroměříž
- 3. prapor oprav techniky – Kroměříž
- 13. zdravotnický prapor – Kroměříž
- 3. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Kroměříž
- 3. vrtulníkový odřad – Prostějov
4. tanková divize - Havlíčkův Brod
- 4. samostatný raketometný oddíl – Jemčina
- 4. průzkumný prapor – Jindřichův Hradec
- 6. ženijní prapor – Jindřichův Hradec
- 5. spojovací prapor – Havlíčkův Brod
- 6. prapor chemické ochrany – Havlíčkův Brod
- 4. prapor materiálního zabezpečení – Havlíčkův Brod
- 4. prapor oprav techniky – Jihlava
- 6. zdravotnický prapor – Havlíčkův Brod
- 4. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Havlíčkův Brod
- 4. vrtulníkový odřad – Havlíčkův Brod
9. tanková divize - Tábor
- 9. samostatný raketometný oddíl – Jistebnice
- 9. raketometný oddíl – Benešov
- 9. průzkumný prapor – Kašperské Hory
- 8. ženijní prapor – Týn nad Vltavou
- 9. spojovací prapor – Tábor
- 4. prapor chemické ochrany – Vráž u Písku
- 9. prapor materiálního zabezpečení – Písek
- 9. prapor oprav techniky – Tábor
- 4. zdravotnický prapor – Písek
- 9. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Jistebnice
- 9. vrtulníkový odřad – Bechyně
13. tanková divize - Topolčany
- 16. samostatný raketometný oddíl – Vajnory
- 13. průzkumný prapor – Vajnory
- 1. ženijní prapor – Sereď
- 13. spojovací prapor – Topolčany
- 3. prapor chemické ochrany – Topolčany
- 13. prapor materiálního zabezpečení – Hlohovec
- 13. prapor oprav techniky – Martin
- 3. zdravotnický prapor – Topolčany
- 13. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Topolčany
14. tanková divize - Prešov
- 21. samostatný raketometný oddíl – Brezno
- 14. průzkumný prapor – Prešov
- 10. ženijní prapor – Banská Bystrica
- 10. spojovací prapor – Prešov
- 10. prapor chemické ochrany – Prešov
- 14. prapor materiálního zabezpečení – Bardějov
- 14. prapor oprav techniky – Prešov
- 10. zdravotnický prapor – Prešov
- 14. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Prešov
15. motostřelecká divize - České Budějovice
- 15. samostatný raketometný oddíl – Vimperk
- 15. průzkumný prapor – Vimperk
- 15. ženijní prapor – České Budějovice
- 1. spojovací prapor – České Budějovice
- 1. prapor chemické ochrany – České Budějovice
- 15. prapor materiálního zabezpečení – Kaplice
- 15. prapor oprav techniky – České Budějovice
- 1. zdravotnický prapor – Rudolfov
- 15. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – České Budějovice
- 15. vrtulníkový odřad – Bechyně
19. motostřelecká divize - Plzeň
- 19. samostatný raketometný oddíl – Vysočany
- 19. raketometný oddíl – Plzeň
- 19. průzkumný prapor – Tachov
- 11. ženijní prapor – Plzeň
- 11. spojovací prapor – Plzeň
- 11. prapor chemické ochrany – Plzeň
- 19. prapor materiálního zabezpečení – Příchovice
- 19. prapor oprav techniky – Plzeň
- 19. zdravotnický prapor – Plzeň
- 19. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Plzeň
- 19. vrtulníkový odřad – Líně
20. motostřelecká divize - Karlovy Vary
- 20. samostatný raketometný oddíl – Stružná
- 20. raketometný oddíl – Kynšperk nad Ohří
- 20. průzkumný prapor – Cheb
- 12. . ženijní prapor – Kadaň
- 12. spojovací prapor – Karlovy Vary
- 12. prapor chemické ochrany – Karlovy Vary
- 20. prapor materiálního zabezpečení – Ostrov nad Ohří
- 20. prapor oprav techniky – Podbořany
- 12. zdravotnický prapor – Karlovy Vary
- 20. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Karlovy Vary
- 20. vrtulníkový odřad – Líně


523. Nemůžu najít žádné informace o 312. strážním praporu v Olomouci. (odpovídá Pavel Minařík)

312. strážní prapor (VÚ 4420) vznikl v roce 1951 ke střežení objektů 6. dělostřelecké základny Olomouc. K 1.11.1954 byl včleněn do organizace základny, ale již 1.11.1955 byl znovu osamostatněn. Prapor definitivně zanikl k 30.9.1960. Z jeho podstaty vznikly samostatné strážní jednotky určené pro střežení jednotlivých skladů 6. dělostřelecké základny 2. vojenského okruhu. Jednalo se o 351. strážní rotu Olomouc, 352. strážní rotu Bohdalice, 353. strážní rotu Trenčín a 354. strážní četu Hranice (všechny VÚ 5728).


522. Mohli byste uvést útvary, školy a zařízení čs. armády dislokované od roku 1945 v Prostějově? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Prostějov byly v letech 1945 až 1992 umístěny následující útvary bývalé čs. armády:

- Letecké učiliště 1945 – 1959
- Pilotní škola I (Pilotní škola III) 1946 (1950) – 1951
- 4. (2.) letecký školní pluk 1951 (1954) – 1955
- 1. letecký školní pluk 1955 – 1959
- Zahraniční elementární výcviková letka 1959 – 1960
- 1. dopravní výsadkový letecký pluk 1959 – 1960
- Letištní (Pomocná, Školní) peruť Prostějov I 1945 (1945, 1946) – 1947
- Školní základna I (Školní základna III) 1947 (1950) – 1951
- Letecká základna 25 (25. letištní prapor) 1951 (1951) – 1960
- 32. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby III. třídy 1953 – 1955
- 16. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby I. třídy 1955 – 1957
- 16. četa pozemního zabezpečení navigace 1957 – 1958
- 16. prapor pozemního zabezpečení navigace 1958 – 1960
- Pilotní škola II (Pilotní škola IV) 1946 (1950) – 1951
- Letištní (Pomocná, Školní) peruť Prostějov II 1945 (1945, 1946) – 1947
- Školní základna II (Školní základna IV) 1947 (1950) – 1951
- Letecká základna 27 (27. letištní prapor) 1951 (1951) – 1951
- 64. dělostřelecký pluk 1953 – 1957
- 94. raketometný oddíl 1957 – 1958
- 22. výsadková (ý, á) brigáda (pluk, brigáda) 1960 (1969, 1987) – AČR
- 71. výsadkový prapor 1960 – 1969
- 72. výsadkový prapor 1960 – 1969
- 65. výsadkový prapor 1961 – 1969
- 22. výsadkový protitankový oddíl 1961 – 1969
- 4. stavební prapor 1. skupiny vojenských staveb 1961 – 1963
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
- odloučená letka An-2 od 1. leteckého dopravního výsadkového pluku 1962 – 1971
- 12. vrtulníkový pluk 1968 – 1969
- 18. prapor radiotechnického zabezpečení 1968 – 1969
- 2. letištní prapor 1968 – 1969
- 3. výcvikový prapor RTZ a radiolokace 1969 – 1975
- Výcvikové středisko RTZ letectva 1975 – AČR
- 51. vrtulníkový pluk 1974 – AČR
- 51. letištní prapor 1974 – 1992
- 61. rota spojení a radiotechnického zabezpečení 1974 – 1992
- 51. prapor letištního a radiotechnického zabezpečení 1992 – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

521. Bylo by možné stanovit vznik a zánik posádky Kašperské Hory a uvést postupně zde sídlící útvary? Zejména časový interval pobytu radiotechnického útvaru neznámého organizačního rámce a podřízenosti. Domnívám se, že mohl být podřízen útvaru ve Zbirohu, který ale v tomto období měl nižší organizační formu, než je v odpovědi čís. 364. Užíval však stejné krycí číslo VÚ 7495. Krycí číslo radiotechnické jednotky v Kašperských Horách se nepodařilo zjistit, pokud vůbec existovalo. (odpovídá Pavel Minařík)

Posádka Kašperské Hory vznikla v roce 1948. V květnu uvedeného roku se sem z Rimavské Soboty přesunula část Pěšího praporu 26 „Generála Viesta“, jehož velitelství bylo přemístěno do Horažďovic a další část do Rejštejna. Útvar se nacházel v podřízenosti velitelství 2. pěší brigády, redislokovaného z Banské Bystrice do Písku a na podzim téhož roku do Sušice. V říjnu 1948 se do Kašperských Hor přesunulo velitelství útvaru a naopak nová odloučená jednotka vznikla v Železné Rudě. Pěší prapor byl 1.10.1949 přejmenován na pěší pluk, ale ve skutečnosti se i nadále jednalo o pěší prapor posílený dělostřelectvem. Na sklonku roku 1950 došlo k vytvoření zbývajících dvou praporů pluku a jejich přesunu do Vimperku, zatímco dřívější odloučené jednotky v Rejštejně a Železné Rudě zanikly. V Kašperských Horách zůstal dislokován pouze odloučený pěší prapor.

V říjnu 1951 se v Kašperských Horách vytvořil 2. raketometný oddíl. V průběhu 1. poloviny 50. let posádku opustil odloučený prapor 26. pěšího pluku a jeho místo zaujala 2. průzkumná rota ze Sušice. Oddíl i rota podléhaly velitelství 2. střelecké/motostřelecké divize, tj. původní 2. pěší brigády. V září 1958 se raketometný oddíl přesunul do Nepomuku a průzkumná rota do Týnce u Janovic, kde byla rozšířena na 2. průzkumný prapor. Redislokované útvary nahradil 1. prapor 68. motostřeleckého pluku „Československých bojovníků ve Španělsku“ z Vimperku, tj. původního 26. pěšího pluku. Ten od 5.5.1950 (9.5.1955) do 30.9.1958 nesl označení 26. (12.) střelecký pluk „Juraje Jánošíka“ a v roce 1958 přešel do sestavy 15. motostřelecké divize. V říjnu 1987 se uvedený prapor vrátil do Vimperku a v Kašperských Horách se usídlil 9. průzkumný prapor náležející do složení 9. tankové divize. Útvar v posádce setrval jen krátce a v říjnu 1991 se přesunul do Týnu nad Vltavou. Tímto vojenská posádka v Kašperských Horách zanikla.

O Vámi uvedené odloučené jednotce 7. radiotechnického pluku nemáme žádné informace.


520. Zajímalo by mě něco o Veterinární základně a výcviku psů v Grabštejně. (odpovídá Pavel Minařík)

Do nevyužitých prostor hradu Grabštejn se Výcvikové středisko psů a psovodů přesunulo v květnu 1953. Středisko vzniklo v rámci Pohraniční stráže v roce 1951 jako Poddůstojnická škola psovodů a původně se nacházelo v Terezíně. V roce 1968 bylo reorganizováno na Výcvikové středisko služebních psů a o rok později došlo k jeho předání od velitelství Pohraniční stráže do podřízenosti veterinárního oddělení Hlavního týlu ČSLA. V průběhu roku 1970 se dosavadní výcvikové středisko rozrostlo na Veterinární základnu (VÚ 3180), která kromě výcviku psů a psovodů svoji působnost rozšířila o doplňování psů a komplexní kynologickou péči. V témže roce byl objekt hradu předán do užívání Státního ústavu památkové péče a v majetku armády zůstal pouze Nový zámek v podhradí. V 70. letech u základny vznikla chovná stanice služebních psů. Její činnost byla počátkem 80. let ukončena, protože pro armádu byl výhodnější přímý výkup dospělých psů. V letech 1978 až 1984 měla Veterinární základna svojí pobočku v Meznu u Tábora. Koncem 90. let se útvar skládal ze štábu, dvou školních výcvikových rot, skupiny speciálního výcviku, čety zabezpečení a veterinární kliniky. Základna měla ubytovací kapacitu pro 180 vojáků a kotce pro 270 psů. O výcvik služebních psů a vlastní chod základny se staralo 23 vojáků z povolání a 27 občanských zaměstnanců. V poddůstojnické škole a kurzech, organizovaných u základny v délce od 7 do 12 týdnů, bylo ročně vycvičeno cca 600 psovodů a 450 psů. V téže době v AČR sloužilo okolo 1 350 služebních psů u 82 útvarů. V roce 2003 u základny vznikla tzv. rota speciálního výcviku, jejímž úkolem je cvičit psy zejména k hledání drog, zbraní či výbušnin. Okamžité nasazení jednotlivých skupin je možné kdekoliv a zatímco se jedna skupina bude nacházet v zahraničí, druhá má být připravena ji vystřídat, zatímco u dalších dvou bude probíhat výcvik. Bližší informace o náplni činnosti Veterinární základny můžete nalézt v Armádním zápisníku, roč. 2001, čís. 6 a časopisu A-report, roč. 2003, čís. 16.


519. Uvítal bych vše o 3. divizi PVOS v Žatci. Organizační schéma, jména velitelů a náčelníků jednotlivých složek, rozmístění a posléze osud divize. (odpovídá Pavel Minařík)

V červnu 1961 se v Žatci vytvořilo velitelství 3. sboru PVOS, které bylo podřízeno velitelství 7. armády PVOS, tj. pozdějšímu Velitelství PVOS. K 1.9.1969 proběhla reorganizace svazku na 3. divizi PVOS. V říjnu 1991 došlo v rámci vytvoření tzv. integrovaného druhu ozbrojených sil (tj. sloučení PVOS, PVOPV a VL) k zařazení útvarů protivzdušné obrany pozemních vojsk do organizace svazku a jeho přejmenování na 3. divizi PVO. Koncem roku 1993 přešly jeho útvary do bezprostřední podřízenosti nově vytvořeného 4. sboru PVO nebo byly zrušeny. Velitelství 3. divize PVO zaniklo dnem 1.3.1994.

Do složení 3. sboru (divize) PVOS patřily:

velitelství Žatec 1961 – 1994
11. stíhací letecký pluk Žatec 1961 – 1993
5. prapor RTZ Žatec 1961 – 1991
23. letištní prapor Žatec 1961 – 1991
11. letecká základna Žatec 1991 – 1993
1. stíhací letecký pluk České Budějovice 1961 – 1993
6. prapor RTZ České Budějovice 1961 – 1991
1. letištní prapor České Budějovice 1961 – 1991
1. letecká základna České Budějovice 1991 – 1993
4. stíhací letecký pluk Pardubice 1961 – 1964
22. prapor RTZ Pardubice 1961 – 1964
6. letištní prapor Pardubice 1961 – 1964
71. protiletadlová raketová brigáda Praha (od roku 1985 Drnov) 1961 – 1993
182. protiletadlový dělostřelecký pluk Most 1961 – 1963
185. protiletadlový dělostřelecký pluk Dobřany 1961 – 1962
185. protiletadlová (ý) raketová (ý) brigáda (pluk) Kralovice 1962 (1969) – 1993
1. protiletadlový raketový pluk Žatec 1991 – 1993
2. protiletadlový raketový pluk Rožmitál pod Třemšínem 1991 – 1993
9. protiletadlový raketový pluk Strakovice 1991 – 1993
20. protiletadlový raketový pluk Mariánské Lázně 1991 – 1993
velitelství 3. radiotechnické brigády Chomutov 1977 – 1993
* 33. provozní prapor Chomutov 1977 – 1993
* 51. radiotechnický prapor Chomutov (od roku 1977 Lažany) 1961 – 1993
* 52. radiotechnický prapor Dobřany (od roku 1977 Stod) 1961 – 1993
* 53. radiotechnický prapor Č. Budějovice (od roku 1977 Třebotovice) 1961 – 1993
* 54. radiotechnický prapor Opatovice (od roku 1977 Nepolisy) 1961 – 1991
* 55. radiotechnický prapor Teplá u Mariánských Lázní 1969 – 1991
* 56. radiotechnický prapor Zličín (od roku 1985 Drnov) 1977 – 1993
3. provozní prapor Žatec 1969 – 1994
23. spojovací prapor Žatec 1961 – 1994
23. opravny Žatec 1961 – 1969
3. velitelský (á) roj (letka) Žatec 1961 (1967) – 1974

Ve velení sboru (divize) se postupně vystřídali:

plk. Adolf Opletal 1961 – 1962
plk. Emil Hájek 1962 – 1965
genmjr. Ondrej Kopnický 1965 – 1967
pplk. Miroslav Kabíček 1967 – 1969
genmjr. Jan Rotrekl 1969 – 1974
genmjr. Ing. Jaroslav Štecha 1974 – 1977
plk. gšt. Ing. Andrej Sabol 1977 – 1983
genmjr. Ing. Ján Klocok 1983 – 1988
genmjr. Ing. Štefan Gombík 1988 – 1993
plk. gšt. Ing. Jiří Dufek 1993

Funkci zástupce velitele zastávali:

pplk. Emil Hájek 1961 – 1962
pplk. Bohuslav Konečný 1962 – 1966
plk. Ing. Vladimír Svačina 1967 – 1969
pplk. Ing. František Myšák 1969 – 1973
mjr. Ing. Andrej Sabol 1973 – 1975
pplk. gšt. Ing. Josef Střecha 1975 – 1976
pplk. Ing. Ján Klocok 1976 – 1978
pplk. Ing. František Váňa 1978 – 1981
plk. Ing. Oldřich Pelčák 1981 – 1985
pplk. Ing. Štefan Gombík 1985 – 1986
pplk. Ing. Josef Dufek 1986 – 1989
plk. ing. Milan Haštaba 1989 – ????

Jako náčelníci štábu působili:

plk. Ing. Josef Petlach 1961 – 1970
plk. Ing. Jaroslav Štecha 1970 – 1972
plk. Ing. František Myšák 1973 – 1981
plk. gšt. Ing. Ján Klocok 1981 – 1983
pplk. Ing. Zdeněk Rybář 1983 – 1985
plk. Ing. Rudolf Žídek 1985 – 1989
pplk. Ing. Jiří Dufek 1989 – ????

Údaje o velitelích jednotlivých druhů vojsk (stíhacího letectva, protiletadlového raketového vojska a radiotechnického vojska) nemáme k dispozici.


518. Zajímala by mne historie a současnost VÚ 4405, u kterého jsem sloužil. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl v listopadu 1950 jako 11. protiletadlový oddíl a nacházel se v podřízenosti velitelství 11. pěší divize, tj. pozdější 19. motostřelecké divize. Z počátku byl dislokován na letišti Plzeň-Bory, ale již v květnu 1951 se přemístil do kasáren Plzeň-Slovany. V září 1958 proběhla redislokace útvaru do posádky Stříbro. K 1.10.1960 došlo k reorganizaci oddílu na pluk, ale již k 1.9.1961 se útvar vrátil k původní organizační formě. V době od 1.10.1955 do 30.8.1961 měl přívlastek „dělostřelecký“ (tj. 11. protiletadlový dělostřelecký oddíl nebo 11. protiletadlový dělostřelecký pluk). Na protiletadlový pluk byl opětně rozšířen 1.9.1969 a v průběhu roku 1979 došlo k jeho přezbrojení z 57 mm PLK na protiletadlové raketové komplety 2K12 KUB. Dnem 8.5.1990 prezident republiky útvaru propůjčil čestný název „Tobrucký“. Během léta 1991 došlo k přestěhování pluku do Nitry a začlenění do struktury topolčanské 13. tankové divize. V říjnu 1991 přešel do složení 2. divize PVO jako 13. protiletadlový raketový pluk a v listopadu 1991 byl předán do podřízenosti nově vytvořenému velitelství 1. divize PVO ve Zvolenu. Dnem 1.1.1993 se útvar stal součástí Armády SR.


517. Mohl bych získat nějaké informace o dřívějším vojenském prostoru v Slavkovském lese, jenž zasahoval k obci Krásno (u Horního Slavkova, okr. Karlovy Vary), Nová Ves, Horní Hluboká a Prameny a bylo v něm vojenskou aktivitou zničeno m.j. město Čistá? Předpokládám, že historie tohoto prostoru se začala psát někdy po roce 1948, nebo ne? Kde případně získat další informace? (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenský výcvikový tábor Císařský les vznikl 15.10.1946. V březnu 1947 bylo rozhodnuto o přejmenování VVT na „Město Kynžvart v Císařském lese“. Výkon státní správy na území výcvikového tábora náležel do kompetence Vojenského újezdu Prameny zřízeného 1.7.1950. Vzhledem k rostoucí těžební činnosti a rozvoji lázeňství byl výcvik vojsk již počátkem 50. let utlumen. Oficiálně VVT zanikl 1.7.1954. Vojenský újezd svoji činnost ukončil 15.8.1954.

Vzhledem ke skutečnosti, že z činnosti VVT nebo vojenského újezdu se nedochovaly samostatné archivní fondy, informace o jejich existenci můžete získat pouze ve fondu „Ministerstvo národní obrany“. V předmětné záležitosti se zkuste obrátit na Vojenský ústřední archiv Praha (Sokolovská 136, Praha 186 00). Upozorňujeme ovšem na skutečnost, že archiválie z let 1945 až 1950 byly zatopeny a v současné době jsou zamraženy. Z Vámi sledovaného období jsou přístupné pouze archiválie z let 1951 až 1954, prostřednictvím inventářů uložených na badatelně Vojenského ústředního archivu (tel.: 973 206 101).


516. Nejsem si jistý, že Vaše odpověď čís. 90 je správná. V roce 1960 v Holešovských kasárnách byl 65. výsadkový pluk, který byl částí 22. výsadkové brigády z Prostějova, kam se o rok poté přestěhoval. V Holešově byl další pluk výsadkových průzkumáků, jehož číslo jsem bohužel zapomněl, ale mám dojem, že číslo 7 to nebylo. (odpovídá Pavel Minařík)

Asi Vám zklameme. Jsme si jisti na 100%, že v Holešově působil 65. výsadkový prapor (1960-1961) a 7. výsadkový pluk (1961-1969). Potvrzují to dobové dokumenty i archivní fondy zmíněných útvarů.


515. Chtěl bych znát stručný přehled vývoje naší vojenské justice a prokuratury, včetně personálního obsazení. (odpovídá Pavel Minařík)

Krátce po vytvoření čs. armády byly původní rakousko-uherské justiční orgány nahrazeny novými. Dnem 1.1.1919 tak byl vytvořen systém soudních orgánů představovaných sítí brigádních a divizních soudů zastřešených nejvyšším vojenským soudem. Jako orgány žaloby současně vznikly generální vojenský prokurátor, vojenští prokurátoři pro obvody divizních soudů a funkcionáři vojenského prokurátora pro obvody brigádních soudů. Územní působnost justičních orgánů byla vymezena obvody krajských soudů (v českých zemích) nebo žup (na Slovensku a Podkarpatské Rusi), které značně přesahovaly územní obvody jednotlivých divizí. Brigádní soudy příslušely pro rozhodování o přestupcích a přečinech s výměrou trestu do šesti měsíců. Divizní soudy rozhodovaly o odvoláních z rozsudků brigádních soudů a v první instanci soudily přečiny a zločiny s výměrou vyšší něž šest měsíců. nejvyšší vojenský soud rozhodoval o opravných prostředcích k rozsudkům divizních soudů. Vojenští prokurátoři nařizovali stíhání pro trestné činy a vystupovali jako veřejní žalobci. Generální vojenský prokurátor zastupoval u nejvyššího vojenského soudu opravné prostředky podané vojenskými prokurátory. Součástí justičních orgánů byly i vojenské trestnice a vojenské věznice. Ve vojenské trestnici byly odpykávány tresty vězení delší než jeden rok, ve vojenských věznicích kratší tresty a vyšetřovací i prozatímní vazby.

Divizní soudy společně s vojenskými prokurátory se nacházely v Praze, Plzni, Terezíně (zrušeny v lednu 1926), Josefově (od května 1926 v Hradci Králové), Brně, Olomouci, Bratislavě, Banské Bystrici, Košicích (od listopadu 1938 Prešově) a Užhorodu (zrušeny v červnu 1933). Brigádní soudy společně s funkcionáři vojenského prokurátora a vojenskými věznicemi sídlili v Praze, Českých Budějovicích (zrušeny 1925), Plzni, Terezíně (zrušeny v říjnu 1938), Liberci (zrušeny v lednu 1921), Hradci Králové, Josefově (zrušeny v prosinci 1922), Vysokém Mýtě (zrušeny v prosinci 1920), Brně, Olomouci, Moravské Ostravě (od ledna 1920 v Opavě, zrušeny v říjnu 1923), Bratislavě, Banské Bystrici, Košicích (od listopadu 1938 v Prešově) a Užhorodu (od listopadu 1938 v Humenném). Vojenské trestnice se nacházely v Plzni (zrušena 1920) a Terezíně. Po vyhlášení samostatnosti Slovenské republiky zanikly dnem 15.3.1939 justiční orgány na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. V českých zemích byly tyto orgány zrušeny v listopadu 1939.

V průběhu válečných operací na Slovensku v roce 1919 vedle stálých mírových justičních orgánů dočasně působilo i šest polních divizních soudů a vojenských zastupitelství, společně s polním soudem a prokurátorem u velitelství legionářského armádního sboru z Itálie v Uherském Hradišti.

V době branné pohotovosti státu v roce 1938 byl podle zákona o vojenském polním trestním řízení čís. 115/1937 Sb. dnem 26. září vytvořen systém nižších, vyšších a vrchních polních soudů a prokuratur. Nižší polní soudy a prokuratury působily u velitelství hraničních oblastí a divizí (mimo rychlé divize), vyšší polní soudy a prokuratury poté u velitelství hraničních pásem, sborů a armád, zatímco vrchní polní soud a prokurátor svoji činnost vyvíjely u Hlavního velitelství. Tyto orgány zanikly postupně v průběhu demobilizace.

V československé armády působící v zahraničí v letech 2. světové války se postupně rovněž vytvořily odpovídající justiční orgány. Ve Francii bylo čs. vojenské soudnictví řízeno 1. oddělením II. odboru Čs. vojenské správy působící u Čs. národního výboru. U 1. čs. divize tak dnem 1.4.1940 vznikl vojenský soud, který soudil všechny provinění čs. vojenských osob, s výjimkou zločinů proti vnitřní a vnější bezpečnosti Francie. Odvolací instancí pro tento soud ale byl francouzský kasační vojenský soud, kterému se předkládaly opravné prostředky. Tresty uložené vojenským soudem byly vykonávány ve francouzských trestních zařízeních.

Po porážce Francie a evakuaci čs. vojenských jednotek do Velké Británie byl dekretem prezidenta republiky z 26.10.1940 o čs. polních soudech zřízen polní soud I. stolice u velitelství čs. brigády a vrchní polní soud při MNO. Polní soud I. stolice vykonával pravomoci nižšího a vyššího polního soudu vzhledem ke všem čs. vojenským osobám ve Velké Británii a byl příslušný pro všechny trestné činny, pokud si jejich stíhání nevyhradily vojenské soudy Spojeného království. Po odchodu čs. brigády do Francie v září 1944 vznikl polní soud I. stolice u Náhradního tělesa, který vyřizoval trestní záležitosti vojenských osob nepodléhajících velitelství brigády. Vrchní vojenský soud zastával funkci odvolacího soudu a rozhodoval o stížnostech proti rozhodnutím polních soudů I. stolice. U polních soudů byly rovněž zřízeny úřady vojenských prokurátorů a to u polního soudu I. stolice čs. brigády úřad polního prokurátora a u vrchního polního soudu úřad vrchního polního prokurátora. Po výkon trestu odnětí svobody byla v průběhu roku 1941 zřízena vojenská věznice polního soudu I. stolice čs. brigády. Nejprve sídlila v Coatdyke u Glasgowa, od prosince 1942 v Dundee.

Pro čs. vojenské jednotky na Středním východě byl zřízen polní soud I. stolice dnem 29.12.1941 u velitelství čs. vojenských jednotek na Středním východě. Vlastní činnost soud zahájil v únoru 1942 a působil až do 13.8.1943, kdy byl zrušen. Jeho úlohu vůči čs. vojenským osobám v této oblasti následně zastával polní soud I. stolice u čs. brigády ve Velké Británii. Polní soud I. stolice vznikl rovněž u čs. vojenských jednotek v SSSR dnem 19.9.1942. U obou soudů zároveň vznikly úřady polních prokurátorů. Úlohu odvolacího soudu pro čs. vojenské jednotky na Středním východě do srpna 1943 zastával vrchní polní soud při MNO v Londýně, stejně tak i pro čs. vojenské jednotky v SSSR do 20.4.1944. Poté byl v SSSR zřízen vrchní polní soud, společně s úřadem vrchního polního prokurátora, které měly stejné úlohy jako obdobné orgány na území Velké Británie.

Po ukončení osvobozování Československa a opětném vytvoření čs. armády vznikly v červnu 1945 vzhledem k přetrvávající branné pohotovosti státu tzv. polní soudy, u nich působili polní prokurátoři. Uvedené orgány svoji činnost vykonávaly většinou u velitelství sborů a sídlily v Praze, Plzni, Hradci Králové, Táboře, Brně, Olomouci, Bratislavě, Banské Bystrici a Košicích. Zmíněné orgány doplňoval nejvyšší vojenský soud a generální vojenský prokurátor. Polní soudy zanikly dnem 31.12.1945, kdy byla ukončena branná pohotovost státu. Podle dekretu presidenta republiky čís. 119 ze dne 27.10.1945 v jejich sídlech dnem 1.1.1946 zahájily činnost mírové vojenské justiční úřady. Jednalo se vojenské soudy I. stolice, které dočasně nahrazovaly původní brigádní a divisní soudy. Při vojenských soudech I. stolice působili vojenští prokurátoři. Současně v sídle vojenských soudů I. stolice vznikly vojenské věznice a dále v Mírově vznikla vojenská trestnice.

Protože se přijatá úprava neosvědčila rozhodlo MNO nahradit přechodnou úpravu vojenského trestního řádu novým uspořádáním. Z tohoto důvodu bylo navrženo opětné zřízení tří druhů vojenských soudů, ovšem jinak organisovaných. Nižší vojenské soudy měly rozšířenou věcnou příslušností a naopak vyšší vojenské soudy se zřídily pouze tři, v každé zemi jeden. Hierarchii vojenských soudů nadále tvořily krajské vojenské soudy, vrchní vojenské soudy a nejvyšší vojenský soud. Krajským vojenským soudům náležela pravomoc konat řízení a rozhodovat o všech přečinech a přestupcích, na které bylo podle zákona uloženo nejvýše šestiměsíční vězení a dále o všech jiných trestných činech, na které byl v zákoně uložen trest na svobodě do pěti let. Vrchní vojenské soudy následně rozhodovaly o všech ostatních trestných činech a zároveň o odvoláních proti rozsudkům krajských vojenských soudů. Nejvyšší vojenský soud rozhodoval o zmatečních stížnostech a o odvoláních k rozsudkům vrchních vojenských soudů.

Nová organizace vojenských soudů vstoupila v platnost dnem 1.1.1948. Na základě příslušného rozkazu prezidenta republiky byly dnem 31.12.1947 zrušeny vojenské soudy I. stolice, přičemž místo nich dnem 1.1.1948 vznikly vrchní vojenské soudy v Praze, Brně, Bratislavě a krajské vojenské soudy v Praze, Plzni, Hradci Králové, Táboře, Litoměřicích, Brně, Olomouci, Opavě (do listopadu 1948), Bratislavě, Banské Bystrici (do července 1949), Košicích a Popradu (do listopadu 1948). V sídlech vrchních vojenských soudů byli vrchní vojenští prokurátoři a v sídlech krajských vojenských soudů vojenští prokurátoři. U každého krajského vojenského soudu působila vojenská věznice. Dnem 1.7.1949 byla zřízena vojenská trestnice v Opavě, která nahradila zrušenou vojenskou trestnici v Mírově. V době od 1.11.1948 do 1.7.1949 působily krajské vojenské soudy a vojenští prokurátoři rovněž v Karlových Varech a Písku.

Uvedená právní úprava platila do 31.7.1950. Dnem 1.8.1950 byla zavedeno nová soustava vojenských soudů, která kopírovala uspořádání vyšších velitelství. Z vrchních vojenských soudů se staly vyšší vojenské soudy působící u velitelství oblastí (zůstaly v Praze, Brně a Bratislavě) a krajské vojenské soudy byly nahrazeny nižšími vojenskými soudy (působily u divizních velitelství), které sídlily v Praze, Hradci Králové, Litoměřicích, Plzni, Karlových Varech, Písku, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci, Bratislavě a Košicích. V sídlech vyšších vojenských soudů byli vyšší vojenští prokurátoři a v sídlech nižších vojenských soudů nižší vojenští prokurátoři. U každého nižšího vojenského soudu působila vojenská věznice.

Vzhledem k provedení zásadní reorganizace čs. armády na sklonku roku 1950 změnila i soustava justičních orgánů. Dnem 31.12.1950 byly zrušeny vyšší vojenské soudy v Brně a Bratislavě a nižší vojenské soudy v Hradci Králové a Litoměřicích. K 1.1.1951 byl zřízen vyšší vojenský soud v Trenčíně (působil u nově konstituovaného velitelství 2. vojenského okruhu) a stávající systém nižších vojenských soudů doplnily nižší vojenské soudy v Lounech, Mladé Boleslavi, Táboře, Kutné Hoře, Kroměříži a Opavě. Vyššímu vojenského soudu Praha (působil u nově konstituovaného velitelství 1. vojenského okruhu) byly podřízeny nižší vojenské soudy Praha, Louny, Plzeň, Karlovy Vary, Písek (od srpna 1951 Horažďovice), České Budějovice, Tábor, Mladá Boleslav a Kutná Hora. Vyššímu vojenského soudu Trenčín byly podřízeny nižší vojenské soudy Brno, Olomouc, Kroměříž, Opava, Bratislava a Košice. Dnem 31.3.1952 byly zrušeny nižší vojenské soudy a nižší vojenské prokuratury v Lounech, Kutné Hoře, Karlových Varech, Horažďovicích, Táboře, Českých Budějovicích, Kroměříži a Opavě, přičemž k 1.4.1952 místo nich vznikly nižší vojenské soudy a nižší vojenské prokuratury v Litoměřicích, Pardubicích, Ostravě a Žilině (později Trnava). V roce 1952 zanikly i stávající vojenské věznice u nižších vojenských soudů a vojenská trestnice v Opavě.

Na základě ústavního zákona čís. 64/1952 Sb. byl zrušen dosavadní nejvyšší vojenský soud a nahradilo jej vojenské kolegium nejvyššího soudu. V čele vojenského kolegia stál předseda – náměstek předsedy nejvyššího soudu. Rovněž tak zanikla funkce generálního vojenského prokurátora a jeho povinnosti převzal hlavní vojenský prokurátor – náměstek generálního prokurátora, který řídil činnost hlavní vojenské prokuratury.

Jestliže až do roku 1955 byla organizace vojenské justice přizpůsobena organizaci vojsk a u většiny vševojskových divizí působil příslušný vojenský soud a prokurátor, byl tento systém opuštěn a od 1.11.1955 nahrazen novým systémem, spočívajícím ve vymezení příslušných územních obvodů, zahrnujících jeden až dva kraje. V návaznosti na provedenou změnu působnosti byly všechny nižší vojenské soudy a prokuratury přejmenovány na vojenské obvodové soudy a prokuratury. Kromě toho byly učiněny dílčí změny v soustavě justičních orgánů a zanikly nižší vojenské soudy a prokuratury v Mladé Boleslavi a Trnavě, přičemž nově vznikly vojenské obvodové soudy a prokuratury v Českých Budějovicích, Karlových Varech a Banské Bystrici.

Další reorganizace vojenských justičních orgánů opětně navazovala na zásadní změnu ve složení čs. armády, která byla dána zrušením velitelství 1. vojenského okruhu a vytvořením velitelství 1. a 4. armády dnem 15.7.1958. Stávající uspořádání vojenských soudů a prokuratur bylo dnem 31.12.1958 zrušeno a místo toho k 1.1.1959 vznikl vyšší vojenský soud v Praze a jemu podřízené vojenské obvodové soudy v Praze, Plzni, Karlových Varech, Litoměřicích a Mladé, vyšší vojenský soud v Táboře a jemu podřízené vojenské obvodové soudy v Českých Budějovicích, Pardubicích, Písku a Sušicích, společně s vyšším vojenským soudem v Trenčíně a jemu podřízenými vojenskými obvodovými soudy v Olomouci, Brně, Bratislavě a Košicích. V sídlech vyšších a obvodových vojenských soudů působily vyšší a obvodové vojenské prokuratury. Fakticky tak v rámci reorganizace dnem 31.12.1958 zanikly nižší vojenský soud a prokuratura v Ostravě, zatímco nově svoji činnost k 1.1.1959 zahájily vyšší vojenský soud a prokuratura v Táboře a vojenské obvodový soud a prokuratura v Písku, Mladé a Sušici.

Dnem 30.9.1960 byly zrušeny vyšší vojenský soud v Praze a nižší vojenský soud v Košicích, přičemž k 1.10.1960 vznikly vyšší vojenský soud v Příbrami a nižší vojenský soud v Prešově, což bylo spojeno s redislokací velitelství 1. armády z Prahy do Příbrami a velitelství 18. motostřelecké divize z Košic do Prešova. Dále pro PVOS a letectvo vznikly vyšší vojenský soud v Praze a vojenské obvodové soudy v Praze a Brně, což pramenilo z vytvoření 7. armády PVOS a letectva ke stejnému datu.

K 1.9.1961 zahájily svoji činnost vyšší vojenský soud v Hradci Králové a vojenský obvodový soud v Čáslavi, což bylo dáno vyčleněním letectva ze složení 7. armády a vytvořením 1. samostatného smíšeného leteckého sboru, reorganizovaného 1.5.1962 na 10. leteckou armádu. Stávající vojenské obvodové soudy v Praze a Brně působící pro pozemní vojsko byly přejmenovány na vojenský obvodový soud 1 Praha a vojenský obvodový soud 1 Brno, zatímco vojenské obvodové soudy v Praze a Brně působící pro PVOS byly přejmenovány na vojenský obvodový soud 2 Praha s působností pro 3. sbor PVOS a vojenský obvodový soud 2 Brno s působností pro 2. sbor PVOS.

Od 1.9.1965 byl převeden vojenský obvodový soud Sušice do podřízenosti vyššího vojenského soudu v Příbrami a vojenský obvodový soud 1 Brno do podřízenosti vyššího vojenského soudu v Táboře, protože 2. motostřelecká divize byla předána od velitelství 4. armády do podřízenosti velitelství 1. armády a 2. motostřelecká divize od velitelství Východního vojenského okruhu do podřízenosti velitelství 4. armády.

Dnem 31.1.1966 bylo stávající uspořádání vojenských justičních orgánů zrušeno, přičemž zanikly vojenské obvodové soudy v Karlových Varech, Mladé, Pardubicích, Písku, Sušicích a specializované soudy pro PVOS (tj. vyšší vojenský soud v Praze, vojenský obvodový soud 2 Praha, vojenský obvodový soud 2 Brno) a letectvo (tj. vyšší vojenský soud v Hradci Králové a vojenský obvodový soud v Čáslavi). Místo toho k 1.2.1966 vzniklo uspořádání nové, které zahrnovalo vyšší vojenský soud v Příbrami a jemu podřízené vojenské obvodové soudy v Praze, Plzni a Litoměřicích, vyšší vojenský soud v Táboře a jemu podřízené vojenské obvodové soudy v Českých Budějovicích, Hradci Králové (vytvořen nově) a Brně, společně s vyšším vojenským soudem v Trenčíně a jemu podřízenými vojenskými obvodovými soudy v Olomouci, Bratislavě a Prešově. V sídlech vyšších a obvodových vojenských soudů působily vyšší a obvodové vojenské prokuratury.

Další změny následovaly 1.1.1970, když byl vojenský obvodový soud v Olomouci podřízen vyššímu vojenského soudu v Táboře a zároveň vznikl vojenský obvodový soud v Banské Bystrici, podřízený vyššímu vojenského soudu v Trenčíně.

Po zrušení velitelství 1. armády v Příbrami a velitelství 4. armády v Písku, reorganizaci velitelství Západního vojenského okruhu na Vojenské velitelství ZÁPAD a velitelství Východního vojenského okruhu na Vojenské velitelství VÝCHOD, vytvoření Vojenského velitelství STŘED v Olomouci, zanikly dnem 30.4.1992 vyšší vojenský soud a vyšší vojenská prokuratura v Příbrami a k 1.5.1992 se vytvořily vyšší vojenský soud a vyšší vojenská prokuratura v Olomouci, které do své podřízenosti převzaly vojenské obvodové soudy a vojenské obvodové prokuratury v Brně, Olomouci a Hradci Králové. Vyšší vojenský soud a vyšší vojenská prokuratura v Táboře do své podřízenosti převzaly vojenské obvodové soudy a vojenské obvodové prokuratury v Praze, Plzni a Litoměřicích, přičemž si ponechal vojenský obvodový soud a prokuraturu v Českých Budějovicích, zatímco v podřízenosti vyššího vojenského soudu a vyšší vojenské prokuratury v Trenčíně zůstaly vojenské obvodové soudy a vojenské obvodové prokuratury v Bratislavě, Banské Bystrici a Prešově.

Vojenské soudní orgány (na základě zákona čís. 436/1993 Sb.) a vojenská prokuratura (na základě zákona čís. 283/1993 Sb.) zanikly dnem 31.12.1993.

Souhrnný seznam vojenských soudců a prokurátorů čs. armády neexistuje. S dotazem na jednotlivé vojenské prokurátory se můžete obrátit na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00. Zpracovaná rešerše Vám bude účtována v duchu platného ceníku Archivní správy MV ČR.


514. Co bylo náplní vojenského cvičení „VLTAVA 66“? (odpovídá Pavel Minařík)

Cvičení „VLTAVA“ se uskutečnilo jako dvoustranné spojenecké cvičení za účasti Československé lidové armády a Sovětské armády, Národní lidové armády NDR a Maďarské lidové armády, které v průběhu cvičení na území Československa přisunuly po jedné motostřelecké divizi. Proběhlo v době od 8. do 25. září 1966, přičemž většina vojsk byla vyvedena mimo posádky v době od 16. do 25. září 1966. Operační zámysl cvičení schválil hlavní velitele spojených ozbrojených sil, který se cvičení osobně zúčastnil a řídil jej ministr národní obrany ČSSR. Cílem cvičení bylo prověřit připravenost obranného systému a dále jej zdokonalit. Zahrnovalo bojovou činnost pozemních operačních svazů, vojska Pohraniční stráže, letectva, vojsk PVOS, týlu a propracovalo nový model teritoriálního řízení ve zvláštnostech počátečního období války. Řada situací, jako např. odrážení hromadného jaderného úderu nepřítele, provedení hromadného vzletu letectva, účasti čs. ozbrojených sil na odvetném prvním hromadném úderu, byly reálně procvičovány poprvé.

Z čs. strany se na cvičení zúčastnily dva operační svazy (1. a 4. armáda), dvě motostřelecké a jedna tanková divize, výsadková divize, dvě brigády Pohraniční stráže, tři brigády operačně-taktických raket, vybrané svazky a útvary týlu, 10. letecká armáda se všemi štáby a většinou bojových útvarů, 2. sbor PVOS, teritoriální velitelství Středního vojenského okruhu, Jihomoravského kraje a tří jeho okresů. Svým rozsahem bylo sice jedinečné, ale ve svém souhrnu nepředstavovalo zvýšení intenzity výcviku, protože do jednoho termínu byla soustředěna divizní cvičení.

Cvičení bylo spojeno s povoláním záloh (osob a motorových vozidel) k mobilizačnímu rozvinutí některý svazků a útvarů, zejména 3. motostřelecké divize a 22. výsadkové divize. Celkově mělo být ze zálohy povoláno 15 200 osob a 705 motorových vozidel (z toho 49 osobních, 295 nákladních, 85 speciálních a 12 dodávkových automobilů, 264 motocyklů).

Celkem se cvičení mělo za čs. armádu zúčastnit ve vojskové části 78 000 osob, 21 odpalovacích zařízení taktických a operačně-taktických raket, 670 tanků, 1 160 obrněných transportérů, 13 800 automobilů a v jeho teritoriální části 9 000 osob, 24 odpalovacích zařízení protiletadlových raket, 50 letounů a 1 200 automobilů. Spojenecké armády se na vojskové části měly podílet účastí 9 900 osob, 6 odpalovacích zařízení taktických raket, 200 letounů, 225 tanků, 360 obrněných transportérů a 1 500 automobilů.

Etapy cvičení byly následující:
- 1. etapa 7. až 9. září: operační plánování ve štábech,
- 2. etapa 14. až 19. září: činnost vojsk a štábů v období zvýšeného politického a vojenského nebezpečí, přesun spojeneckých vojsk na území Československa,
- 3. etapa 20. až 22. září: vedení bojové činnosti v počátečním období války (operační výsadek, střetné sražení a násilný přechod vodního toku),
- 4. etapa 23. až 25. září: vojensko-politické akce u vojsk a mezi civilním obyvatelstvem a závěrečná přehlídka 25. září v Českých Budějovicích.

Prostor cvičení zahrnul celé území ČSSR, jižní část NDR, severozápadní část MLR a západní část sovětské Ukrajiny. Rozvinování vojsk proběhlo převážně v Jihočeském kraji, zejména v prostoru Pacov, Kamenice, Vodňany a Blatná.


513. Zajímalo by mě něco o VÚ 5044/2 Hněvkovice u Ledče nad Sázavou. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl v srpnu 1958 jako 1. pobočka Hněvkovice (VÚ 7760) 4. armádního ženijního skladu Jaroměř (VÚ 5044). Dnem 1.9.1965 došlo k přejmenování nadřízeného skladu na 4. okruhový ženijní sklad, přičemž pobočka začala používat jeho krycí číslo a stala se VÚ-5044/2. K 1.9.1969 pobočku do své podřízenosti převzal 1. okruhový ženijní sklad Dolní Bousov a z útvaru se stala jeho 4. pobočka (VÚ 9124/4). Další reorganizace proběhla 1.11.1992 a pobočka přešla do podřízenosti nově vytvořené 1.výzbrojní základny Chotěboř-Bílek (VÚ 3755). Útvar zanikl 31.12.1993.


512. Jak se rozlišovaly plné, snížené a rámcové počty u tankových a motostřeleckých divizí ČSLA v osobách i v technice? Jak na tom tyto divize konkrétně byly? (odpovídá Pavel Minařík)

V rámci čs. armády se vševojskové svazky (tj. divize) začaly rozlišovat podle stupně naplněnosti osobami a technikou počátkem 50. let, přičemž již dříve byly tímto způsobem odlišeny vševojskové útvary (tj. pluky). Počty sloužících vojáků neumožňovaly naplnit všechny mírově existující útvary a konec konců mírová armáda tvořila pouze jádro pro vytváření armády válečné. Již u prvorepublikové armády můžeme najít útvary s odlišným stupněm doplnění a stejně tomu tak bylo i v rámci rakousko-uherské armády. Až do konce 40. let 20. století existovaly u útvarů jednotky (tj. prapory) na tzv. plných a rámcových počtech. Např. v roce 1935 můžeme zaznamenat dva typy pěších pluků (o třech plných praporech, případně o dvou plných praporech a jednom rámcovém praporu) a každý z nich měl přitom ještě čtyři různé druhy (tj. celkem 8 variant). Pěší pluky tak podle tabulek počtů čítaly od 1 094 do 1 587 osob. Rámcové jednotky měly za úkol provádět výcvik záloh a na předepsané počty se doplňovaly až při cvičeních nebo v mobilizaci. V roce 1949 byl tento systém dočasně upraven na útvary na plných, snížených, rámcových a normálních počtech. První tři druhy byly navzájem spojeny vztahy v oblasti výcviku záloh, zatímco tzv. normální útvary si cvičily zálohy pouze pro sebe. Na přelomu let 1950 až 1951 se vševojskové svazky zformovaly zcela nově a nadále mezi nimi můžeme podle stupně naplněnosti nalézt svazky na plných, snížených a rámcových počtech. Rozdělení na jednotlivé typy umožnilo soustředění se na jednoho protivníka (na „západě“), což za předcházející vojenské doktríny, počítající s obranou do všech (nebo téměř všech) azimutů, nebylo možné. Uvedený systém byl zachován až do konce existence čs. armády, přičemž vzhledem ke snižujícímu se počtu divizí nemusely být vždy všechny druhy a typy zastoupeny. Vzhledem ke kolísajícím počtům mírové armády se počet osob v určitém typu či druhu svazku v některých obdobích značně měnil.

a) plánované počty osob:

Tankové divize
Rok Plné počty Snížené počty Rámcové počty
1951 5 000 - -
1958 5 300 - -
1962 6 700 3 200 -
1967 7 400 1 600
1969 8 200 3 400 ?
1985 9 000 5 000 3 500

Mechanizované divize

Rok Plné počty Snížené počty Rámcové počty
1951 6 000 - -
1956 6 000 3 000 -

Pěší (střelecké, motostřelecké) divize

Rok Plné počty Snížené počty Rámcové počty
1951 9 000 6 500 2 000
1956 8 000 5 000 2 000
1958 9 000 6 000 2 000
1969 10 500 4 500 3 800
1985 9 000 5 500 3 000
Pozn.: Počty osob jsou zaokrouhleny.

b) naplněnost tankovou technikou se vyvíjela následovně:

Tankové divize
Rok Plné počty Snížené počty Rámcové počty
1950 125 - -
1951 170 - -
1952 177 - -
1954 209 - -
1957 187 - -
1958 183 - -
1959 253 - -
1960 263 - -
1962 263 232 -
1967 316 233 55
1969 316 272 ?
1985 323 323/229* 323
*) 13. td/14. td

Mechanizované divize

Rok Plné počty Snížené počty Rámcové počty
1950 96 - -
1951 138 ? -
1952 143 ? -
1954 205 ? -
1957 164 ? -

Pěší (střelecké, motostřelecké) divize

Rok Plné počty Snížené počty Rámcové počty
1950 21 21 10
1952 32 32 32
1954 59 59 39
1955 35 35 35
1958 127 127 32
1960 197 197 98
1961 193 193 193
1969 223 189 171
1985 214 214 214
Pozn.: Do tankové techniky nejsou započítána samohybná děla.

511. Jakou technikou byly vybaveny následující protiletadlové útvary: 13. protiletadlový pluk Bzenec, 3. protiletadlový pluk Nitra, 10. protiletadlový pluk Poprad a 1. protiletadlový pluk České Budějovice? Konkrétně by mě zajímal typ PLRK, doba zavedení do výzbroje a počet PL baterií. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedené pluky protiletadlovou raketovou technikou nedisponovaly a jejich výzbroj představovaly 57 mm protiletadlové kanony. Určitou výjimku představoval pouze 10. protiletadlový pluk v Popradu, který zajišťoval výcvik specialistů pro protiletadlové jednotky vševojskových útvarů a u něhož byly v 80. letech jako nadpočetné ve výcvikových četách v omezených počtech začleněny prostředky S-1M (v letech 1978 až 1984), S-10M (od roku 1987) a S-2M.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist