Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 616. - 630.

Následující dotazy 631. - 645. Předešlé dotazy 601. - 615.

630. Máte k dispozici nějaké údaje o bývalé vojenské kontrarozvědce?

Vojenská kontrarozvědka vznikla na základě obranného zpravodajství, vytvořeného v čs. armádě již v roce 1945. V polovině srpna 1950 se 5. oddělení Hlavního štábu nejprve transformovalo na Hlavní informační zprávu MNO, kterou od 1.4.1951 nahradilo Velitelství vojenské zpravodajské služby, tvořící součást Ministerstva národní bezpečnosti. Na základě Velitelství vojenské zpravodajské služby se 1.7.1952 konstituovala „Hlavní správa vojenské kontrarozvědky“. Pro zabezpečení činnosti ústředního orgánu vojenské kontrarozvědky již od 1.3.1951 existoval tzv. 70. pěší prapor, dislokovaný v posádce Praha. Při zániku Ministerstva národní bezpečnosti v říjnu 1953 došlo k převedení „Hlavní správy VKR“ k Ministerstvu vnitra jako „VI. správy MV – vojenskou kontrarozvědku“. K 1.10.1954 proběhlo přejmenování 70. pěšího praporu na 70. střelecký prapor. V roce 1956 bylo u VKR plánováno 1 289 funkčních míst, z toho 1 039 pro důstojníky, 109 pro poddůstojníky z povolání a 141 pro vojáky základní služby. V souvislosti s reorganizací ČSLA, provedenou v létě 1958, zanikly dosavadní správy VKR u obou vojenských okruhů a místo nich vznikly odbory VKR u velitelství 1. armády, 4. armády a 2. vojenského okruhu. V téže době VKR převzala odpovědnost za tzv. státobezpečnostní zajištění štábů Civilní obrany a jim podřízených součástí. Po provedených změnách bylo u VKR předepsáno celkem 1 066 tabulkových míst, z toho 894 pro důstojníky, 54 pro poddůstojníky z povolání a 118 pro vojáky základní služby. V září 1962 proběhlo přejmenování 70. střeleckého praporu na 70. provozní prapor. Po reorganizaci Ministerstva vnitra, provedené k 1.3.1964, ústřední složka VKR opětně získala statut hlavní správy a ve složení ministerstva nadále figurovala jako „III. správa MV – vojenská kontrarozvědka“. V této době se součástí VKR stal i „Odbor vyšetřování StB ve VKR“, organizačně začleněný u „Správy vyšetřování StB“. Na přelomu jara a léta 1966 došlo k jejímu zařazení do obnovené „Hlavní správy Státní bezpečnosti“ jako „III. správy HS StB – vojenské kontrarozvědky“. V návaznosti na začlenění Pohraniční stráže do složení ČSLA převzala VKR také její tzv. kontrarozvědnou ochranu. V dubnu 1968 bylo v rámci VKR předepsáno celkem tabulkových míst 1 117, z toho 126 přímo u III. správy, 188 u 70. provozního praporu, 102 u samostatných odborů a 701 u samostatných oddělení VKR. K 1.12.1968 v rámci VKR vznikl odbor pro práci v zahraničí, jako výkonný orgán pro organizování a provádění agenturně operativní práce v zahraničí a současně centrální pracoviště VKR pro zahraniční problematiku. Odbor se skládal z oddělení pro agenturní rozpracování vojenských nepřátelských a zpravodajských center, skupiny pro výstavbu válečné agenturní sítě, skupiny operativní studijní dokumentace a skupiny pro techniku a spojení. S platností od 1.3.1969 došlo k zařazení VKR do nově vytvořené „Federální správy zpravodajských služeb“.

V létě 1969 byla vojenská kontrarozvědka tvořena:
- Hlavní správa VKR:
* náčelník (genmjr. Ing. Josef Stavinoha)
* zástupci náčelníka (plk. JUDr. František Pitra, pplk. JUDr. Ján Snížka)
* kádrový a organizačně mobilizační odbor (náčelník pplk. Stanislav Zahálka)
* vnitřní odbor (náčelník JUDr. Karel Hartl)
* studijně analytický odbor (náčelník pplk. Otto Bureš)
* I. odbor – pro centrální složky MNO a GŠ (náčelník plk. RSDr. František Kokoška)
* II. odbor – pro operativní řízení kontrarozvědné práce (náčelník plk. Stanislav Fiala)
* III. odbor – pro práci v zahraničí (náčelník pplk. Bohumil Šípek)
* IV. odbor – vyšetřování StB ve VKR (zařazen u Hlavní správy vyšetřování StB)
* V. odbor – pro ministerské útvary ČSLA (náčelník mjr. Vojtěch Neumann)
* 70. provozní prapor Praha (náčelník pplk. Ing. Kuběnka)
- samostatné odbory VKR
* odbor VKR Západního vojenského okruhu Příbram (náčelník pplk. František Kurka)
* odbor VKR Středního vojenského okruhu Tábor (náčelník plk. Svatopluk Místecký)
* odbor VKR Východního vojenského okruhu Trenčín (náčelník pplk. František Koranda)
* odbor VKR 7. armády PVOS Praha (náčelník pplk. Vladimír Řepinský)
* odbor VKR 10. letecké armády Hradec Králové (náčelník pplk. Josef Ženíšek)
* odbor VKR Velitelství Pohraniční stráže Praha (náčelník pplk. Rostislav Nedek)

K 1.9.1969 vznikla „správa VKR“ u nově vytvořeného velitelství Západního vojenského okruhu“ v Táboře, které byly podřízeny „odbory VKR“ 1. armády v Příbrami a 4. armády v Písku, tj. původního Západního a Středního vojenského okruhu, společně s odděleními VKR u přímo podřízených svazků (brigád). Samotná „správa“ se skládala z odboru pro operativní řízení kontrarozvědné práce, oddělení pro velitelství ZVO, studijně analytické skupiny, kádrového pracoviště, sekretariátu a oddělení vyšetřování StB ve VKR. Po zrušení „Federální správy zpravodajských služeb“ v lednu 1971 se vojenská kontrarozvědka osamostatnila a nadále opětně působila jako „III. správa HS SNB – vojenská kontrarozvědka“.

Od poloviny 70. let do struktury vojenské kontrarozvědky náležely:
- Hlavní správa VKR:
* náčelník
* I. zástupce náčelníka
* zástupce náčelníka
* vnitřní odbor (v roce 1986 přejmenován na organizačně operační odbor)
* inspekce náčelníka
* kádrový a organizačně mobilizační odbor
* (v roce 1980 se z něj jako samostatné vyčlenilo organizačně mobilizační oddělení)
* studijně analytický (v roce 1986 přejmenován na analyticko informační a plánovací odbor)
* I. odbor – pro FMNO a GŠ ČSLA
* II. odbor – pro řízení a koordinaci zpravodajské práce
* III. odbor – pro ofenzivně zpravodajskou práci
* IV. odbor – vyšetřování StB ve VKR (začleněn u Hlavní správy vyšetřování StB)
* V. odbor – pro určené útvary, ústavy a zařízení ČSLA
* 70. provozní prapor Praha
- samostatné složky VKR:
* správa VKR Západního vojenského okruhu
- odbor VKR 1. armády
- odbor VKR 4. armády
* odbor VKR Východního vojenského okruhu
* odbor VKR Velitelství PVOS
* odbor VKR 10. letecké armády
* odbor VKR Hlavní správy Pohraniční stráže a ostrahy státní hranice

Na rozdíl od ostatních složek Státní bezpečnosti nezanikla vojenská kontrarozvědka k 15.2.1990, ale s platností od 1.6.1990 přešla do resortu ministerstva obrany. Do čs. armády tak bylo převedeno tabulkových míst 1 056, z toho 895 pro vojáky z povolní, 154 pro vojáky základní služby, 1 pro absolventa VKVŠ a 6 pro občanské pracovníky. Jedinou výjimku tvořil odbor VKR u Hlavní správy pohraniční stráže a ostrahy státní hranice, ze kterého se stal Úřad FMV pro obranné zpravodajství ve vojskách ministerstva vnitra a Pohraniční stráže. Vojenská kontrarozvědka byla v rámci čs. armády zrušena dnem 30.6.1990, zatímco 70. provozní prapor zanikl již 31.3.1990.

Ve velení bývalé vojenské kontrarozvědky se postupně vystřídali:
brig. gen. Josef Musil 15.8.1950 až 18.3.1951
mjr. pěch. Jan Raban 19.3.1951 až 30.4.1951
pplk. František Chalupa 1.5.1951 až 30.1.1953
genmjr. Ing. Josef Stavinoha 30.1.1953 až 31.12.1971
genmjr. Ing. Cyril Ohrablo 1.1.1972 až 28.2.1981
genmjr. Ing. Pavel Vrlík 1.3.1981 až 23.8.1989
genmjr. Ing. Josef Červášek 24.8.1989 až 30.6.1990

629. Rád bych věděl personální obsazení MNO ČSR k 25.2.1948. (odpovídá Pavel Minařík)

Ministr národní obrany arm. gen. Ludvík Svoboda
Státní tajemník MNO gen. šéf vet. Mikuláš Ferjenčík
Hlavní správa výchovy a osvěty brig. gen. Jaroslav Procházka
Hlavní štáb čs. branné moci
- náčelník arm. gen. Bohumil Boček
- zástupce náčelníka div. gen. Heliodor Píka
- 1. podnáčelník brig. gen. Šimon Drgáč
* 1. oddělení (operační) plk. Bohumír Lomský
* 2. oddělení (zpravodajské) plk. gšt. Karel Hanus
* 3. oddělení (školské) plk. gšt. Vilém Sacher
* 4. oddělení (organizační a mobilizační) plk. gšt. František Veselý
* Velitelství stanu Hlavního štábu plk. pěch. Karel Bárta
- 2. podnáčelník brig. gen. František Borský
* 6. oddělení (materiální) pplk. gšt. Jan Forman
* 7. oddělení (dopravní) plk. gšt. Bohumil Paleček
* 8. oddělení (zvláštních úkonů) plk. gšt. Ferdinand Monzer
* 9. oddělení (válečného materiálu) plk. intend. František Hájek
- 5. oddělení (obranného zpravodajství) plk. pěch. Bedřich Reicin
- Velitelství pěchoty brig. gen. Jan Procházka
- Velitelství tankového vojska brig. gen. František Papoušek
- Velitelství dělostřelectva brig. gen. Vladimír Drnec
- Velitelství letectva div. gen. Alois Vicherek
- Velitelství ženijního vojska brig. gen. Antonín Sameš
- Velitelství spojovacího vojska brig. gen. Jozef Marko
- velitel zvláštních bojových prostředků brig. gen. Oskar Starkoč
- Ředitelství opevňovacích prací brig. gen. Jan Čermák
- Inspektorát protiletecké ochrany div. gen. Karel Janoušek
- Hlavní inspektorát branné výchovy div. gen. Čeněk Kudláček
- I. odbor (všeobecně vojenský) brig. gen. František Kouřil
- II. odbor (technický) gen. tech. zbroj. Jindřich Kratochvíl
- III. odbor (intendanční) gen. intend. Bruno Zapletal
- IV. odbor (právní) gen. just. Samuel Korbel
- V. odbor (letecko-technický) brig. gen. Karel Mareš
- VI. odbor (zdravotnický) gen. zdrav. Josef Škvařil
- VII. odbor (dopravní) brig. gen. Viliam Lichner
- VIII. odbor (válečného průmyslu) brig. gen. Jan Kasalický
Legislativní oddělení gen. just. Otto Winterstein
Generální sekretariát obrany státu brig. gen. Jaroslav Čížek
Kontrolní a úsporný komisař vojenské správy div. gen. Bedřich Neuman
Kancelář legií ministerský rada Boris Šindler

628. Díval jsem se na přehled "S rot", nenašel jsem tam „S“ rotu v Líních u Plzně. Prvním velitelem byl kpt. Bartošík, pak por. Rys a jako poslední mjr. Hrachovec. (odpovídá Pavel Minařík)

Pravděpodobně máte na mysli 75. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení (VÚ 4713). Rota vznikla 1.9.1978 a tabulkově měla předepsáno 6 vojáků z povolání, 38 vojáků základní služby a 51 automobilů. V roce 1983 se ještě vytvořila 76. rota v Mošnově, v roce 1984 77. rota v Malackách-Kuchyni a v roce 1985 také 78. rota v Příbrami. O předurčení uvedených rot nemáme žádné informace a tak jsem je do „S“ jednotek nezařadili.


627. Prosím o informace o službě letadel AN-2 v Československé armádě. Zajímalo by mě např. datum zařazení a vyřazení jednotlivých strojů, jejich další osud a pod. Zvláště by mě zajímal stroj č. 7003, který během služby u armády několikrát změnil nátěr, v polovině 60. let létal v typickém civilním zbarvení. (odpovídá Miroslav Irra)

Ve vojenském letectvu čs. armády letouny Antonov An-2 sloužily u odloučené cvičné výsadkové letky 1. leteckého dopravního výsadkového pluku 1962 – 1977. Letka vznikla v Mošnově a po krátké době se přesunula do Prostějova. V letech 1964 až 1969 byla podřízena přímo velitelství 46. dopravní výsadkové letecké divize. Čs. armáda v roce 1962 obdržela 6 letounů An-2: 7008, 7413, 7003, 7401, 7414 a 7010. Poslední byl ovšem již 19.7.62 předán Aeroklubu Letňany. Podle pamětníků se u letky objevil ještě 7006. K 25.7.68 bylo u letky 6 letounů An-2, k 12.9.69 7 ks. V roce 1971 se letka vrátila do Mošnova a zde 31.8.1977 zanikla, přičemž letouny An-2 byly předány Svazarmu. Ve velení letky se vystřídali mjr. Václav Malina a pplk. Michal Klasa.

AN-2 v Československé armádě


626. Koncem r. 1958 došlo k velké reorganizaci ČSLA, která se týkala také letectva. Měly vzniknout: letecká spojovací základna (vyčleněním), letecké zásobovací a kontrolní středisko, prapor ZU (patrně z 2. lpr.), dva prapory PZN a spojení nově (30. a 31.), další dva takové prapory (32. a 33.) měly vzniknout reorganizací a přečíslováním, déle 1. provozní prapor měl se stát plukem, konečně apr. let. týlu měl se stát apr. let. a PVOS. Zajímalo by mne, zda v uvedených 7 případech ke vzniku či reorganizaci skutečně došlo, jak se to dále vyvíjelo, jaká byla dislokace, případně krycí číslo. (odpovídá Pavel Minařík)

Historie Vámi uvedených útvarů byla následující:

30. až 33. prapor pozemního zabezpečení navigace a spojení

Takovéto útvary v rámci bývalé ČSLA nikdy neexistovaly. Pravděpodobně jde o záměnu s prapory spojení a radiotechnického zabezpečení (31., 32., 34.), které vznikly u velitelství jednotlivých leteckých divizí v roce 1963 sloučením dosavadních samostatných spojovacích rot a radiotechnických rot. Dodatečně byl ještě v roce 1964 zřízen obdobný prapor (40.) u nově zformované 46. dopravní výsadkové letecké divize, ale v roce 1969 zanikl, společně s praporem spojení a RTZ od rušené 2. stíhací bombardovací letecké divize.

1. prapor zvláštního určení Mladá (VÚ 8725)

Útvar vznikl 15.8.1958 na základě rušeného 2. letištního praporu. Nacházel se v bezprostřední podřízenosti Velitelství letectva a PVOS, přičemž byl připravován pro odstraňování následků použití jaderných zbraní na objekty letectva. K jeho rozformování došlo 1.9.1961.

1. provozní pluk Praha (VÚ 6164)

K 1.10.1958 proběhla reorganizace dosavadního 1. provozního praporu na 1. provozní pluk, nacházející se v podřízenosti Velitelství letectva a PVOS. Dnem 1.10.1960 byl převeden do podřízenosti nově vytvořené 7. armády PVOS a letectva. Útvar zanikl 1.9.1961, kdy se na jeho základě vytvořily 7. provozní prapor 7. armády PVOS a 10. provozní prapor 1. samostatného smíšeného leteckého sboru.

Automobilní prapor leteckého týlu Chrudim (VÚ 1740)

Automobilní prapor leteckého týlu vznikl 1.10.1956 v posádce Chrudim. Dnem 1.10.1958 se uskutečnilo jeho přejmenování na 1. automobilní prapor letectva a PVOS. K 1.10.1960 byl reorganizován na 107. automobilní prapor a předání od velitelství letectva a PVOS do podřízenosti 7. armády PVOS a letectva. V průběhu měsíce července 1961 se přesunul do Čáslavi, kde se k 1.9.1961 uskutečnila jeho reorganizace na 10. automobilní prapor a předání 3. letecké technické divizi. Prapor svoji existenci ukončil dnem 1.9.1963, kdy na jeho základě vnikly automobilní roty 3. a 5. letecké technické divize.

Letecká spojovací základna (VÚ 4333)

Vznikla 30.7.1958 vyčleněním z 1. leteckého spojovacího pluku v posádce Havlíčkův Brod. V průběhu měsíce srpna 1958 proběhla její redislokace do Prahy-Kbel. Dnem 1.10.1960 došlo k jejímu opětnému začlenění do 1. leteckého spojovacího pluku, při setrvání ve stávající posádce.

Letecké zásobovací a kontrolní středisko

Uvedený útvar v čs. armádě neexistoval. V tomto případě je možná záměna s Leteckou zásobovací základnou Praha-Smíchov (VÚ 6765), vytvořenou 1.10.1958. Základně byly podřízeny jednotlivé sklady technického materiálu, leteckého materiálu, leteckých pohonných hmot a výsadkového materiálu. Velitelství základny zaniklo 1.10.1960 a jednotlivé sklady nadále působily samostatně.


625. Zajímalo by mě, proč byl v ČSSR umístěn v rámci Střední skupiny vojsk 28. armádní sbor. V jiných skupinách a okruzích se sbor složený z vševojskových divizí zřejmě nevyskytoval. (odpovídá Pavel Minařík)

Přes všeobecné zrušení střeleckých sborů, jako mezičlánků mezi divizemi a armádami, realizované v Sovětské armádě v roce 1955, některé sbory v jejím složení zůstaly. Stalo se tak v případě, kdy bylo zapotřebí zajistit velení vševojskovým svazkům, které se nacházely na samostatných operačních směrech nebo na relativně uzavřeném a odlehlém teritoriu. S armádními sbory se bylo možno setkat u Leningradského (26. a 30. as), Moskevského (13. as), Oděského (32. as), Severokavkazského (12., 34. a 42. as), Turkestánského (1. as) a Dálněvýchodního vojenského okruhu (16. a 51. as). Např. u Leningradského vojenského okruhu byly velitelství 30. gardového armádního sboru ve Vyborgu podřízeny 45. gardová motostřelecká divize v Kamence a 64. gardová motostřelecká divize v Sapernom, případně velitelství 26. armádního sboru v Archangelsku disponovalo 77. gardovou motostřeleckou divizí v Isakogorovce a 69. motostřeleckou divizí ve Vologdě. U Oděského vojenského okruhu 32. armádní sbor s velitelstvím v Simferopolu zabezpečoval obranu Krymského poloostrova a skládal se z 126. motostřelecké divize v Simferopolu a 157. motostřelecké divize ve Fedosiji. Velitelství 13. armádního sboru Moskevského vojenského okruhu se nacházelo v Nižném Novgorodu. V rámci Zakavkazského vojenského okruhu byla velitelství armádních sborů dislokována v Krasnodaru (12.), Volgogradu (34.) a Vladikavkazu (42.). Velitelství 1. armádního sboru Turkestánského vojenského okruhu se nacházelo v Ašchabadu. U Dálněvýchodního vojenského okruhu za obranu Sachalinu zodpovídal 16. armádní sbor, zatímco v případě Kamčatky se jednalo o 51. armádní sbor. Do „sborových kompletů“ náležel jen omezený počet samostatných svazků a útvarů, zajišťujících především velení a logistické zabezpečení (především brigáda materiálního zabezpečení, ženijní pluk či prapor, prapor oprav techniky, spojovací prapor, prapor chemické ochrany, prapor REB, vrtulníková letka), výjimečně i palebnou podporu vševojskových svazků (raketová brigáda nebo samostatný raketový oddíl, dělostřelecká brigáda, protiletadlová brigáda, protitankový pluk). Všechny svazky či útvary zařazené do „sborových kompletů“ se vyznačovaly vysokým stupněm rámcování.

Jaký byl důvod zařazení 28. armádního sboru do Střední skupiny vojsk nám není známo. Je možné, že sovětské velení počítalo s nasazením části vojsk na samostatném operačním směru nebo předpokládalo jeho další posílení a rozšíření na armádu. K tomu by ale musely být ze Sovětského svazu přisunuty další vševojskové svazky i svazky a útvary druhů vojsk, protože velitelství olomouckého sboru kromě 31. tankové divize v Bruntále a 30. gardové motostřelecké divize ve Zvolenu podléhaly pouze nejnutnější zabezpečovací útvary.

I když výstavba bývalé ČSLA ve všech směrech plně vycházela z sovětského vzoru, ne všechny organizační formy vyskytující se v Sovětské armádě, byly zavedeny také v čs. armádě. To bylo dáno především jejím menším početním rozsahem a relativní kompaktností teritoria, na kterém byla dislokována či měla v případě války působit. Z tohoto důvodu se v naší armádě nevyskytovaly armádní sbory, těžké tankové divize či motostřelecké brigády. Na základě doporučení štábu Spojených ozbrojených sil byla sice v letech 1988 až 1989 posuzována možnost přechodu organizační struktury pozemního vojska ČSLA na systém sbor-brigáda-prapor, ale vzhledem k operačním podmínkám a předpokládanému snižování počtů bojové techniky ji čs. velení odmítlo jako neefektivní a neúčelnou.


624. Lze objasnit vznik a vývoj posádky Uherské Hradiště z hlediska dislokovaných útvarů a zařízení čs. armády? Působila v ní už vojska R.-U. armády za 1. světové války (25. střelecký pluk) ? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Uherské Hradiště se nacházely následující útvary čs. armády:

a) v letech 1918 až 1939

- velitelství čs. vojsk na Slovensku 1918
- velitelství 8. divize 1919
- velitelství 16. pěší brigády 1919
- Posádkové velitelství 1919 - 1939
- náhradní prapor pěšího pluku 27 1920 - 1939
- pěší pluk 27 1932 - 1939
- škola na důstojníky pěchoty v záloze 7. (14.) divize 1932 (1937) - 1939
- náhradní baterie dělostřeleckého pluku 53 1920 - 1921
- letecká setnina č. 2 Spad 1919
- letecké skladiště 1919
- letecká povětrnostní stanice 8 1928 - 1930
- náhradní rota ženijního praporu 3 1919 - 1920
- záložní nemocnice 1918 - 1919
- polní zdravotní skladiště 1919 - 1920
- Doplňovací okresní velitelství 1923 - 1939

b) v letech 1945 až 1992

- Doplňovací okresní velitelství 1945 - 1949
- výcvikový pluk 3. oblasti 1945
- pěší pluk 27 1945 - 1946
- pěší prapor 27 (motorizovaný) 1946 - 1949
- pěší pluk 27 1949 - 1951
- 27. (6.) mechanizovaný (motostřelecký) pluk 1951 (1955) - 1958
- 6. motostřelecký pluk 1958 - 1991
- Škola důstojnického dorostu 1948 - 1952
- pěší prapor (pluk) 40 1948 (1949) - 1950
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) - AČR
- 93. raketometný oddíl 1951 - 1955
- Automobilní škola 3. mechanizované divize 1953 - 1958
- 13. samohybný prapor (13. prapor středních samohybných děl) 1952 (1954) - 1955
- 13. tankosamohybný pluk 1955 - 1957
- 3. průzkumná rota 1961 - 1966
- 3. radiotechnický prapor 1963 - 1964
- 4. okruhová zdravotnická škola 1967 - 1968
- 361. dělostřelecký pluk 1968 - 1988
- Týlová základna 1991 - 1992
- 2. silniční speciální mostní prapor 1991 - AČR
- 2. sklad silničního materiálu (2. speciální silniční sklad) 1991 (1992) - AČR
- 3. prapor materiálního zabezpečení 1991 - AČR
- Vojenská zdravotnická škola 1972 - AČR

Pozn.: AČR - Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Za Rakouska-Uherska armáda v Uherském Hradišti nepůsobila. Vámi uvedený 25. střelecký pluk má svoje kořeny v Kroměříži. V roce 1869 se zde vytvořil „Mährisches Landwehr-Bataillon Nr. 12“, tj. moravský zeměbranecký prapor č. 12, přejmenovaný v roce 1875 na „Mährisches Landwehr-Infanterie-Bataillon Nr. 12“, tj. moravský zeměbranecký pěší prapor č. 12. V roce 1889 se z uvedeného útvaru stal „3. Feld-Bataillon Mährisches Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 14“, tj. 3. polní prapor moravského zeměbraneckého pěšího pluku 14 (plukovní velitelství se nacházelo v Brně). Konečně v roce 1900 byl zmíněný prapor začleněn do nově vytvořeného „Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 25“ jako jeho 3. polní prapor, zatímco 1. a 2. polní prapor vznikl zcela nově. Pluk byl soustředěn v Kroměříži a branci k němu přicházeli z obvodů Doplňovacího obvodního velitelství č. 3 (Kroměříž) a 8 (Brno). Prvním velitelem pluku se stal oberstlieutenant Carl Havel. Po vypuknutí I. světové války pluk odešel na bojiště a v mírové posádce zůstal dislokován pouze náhradní prapor, jehož úkolem bylo posílat doplňky bojujícímu pluku na frontu. V roce 1917 došlo k přejmenování pluku na „Schützenregiment Nr. 25“, tj. střelecký pluk č. 25. V posledních dnech války se pluk na frontě rozpadl a k jeho obnově v Kroměříži došlo na základě náhradního praporu. V rámci tzv. unifikace čs. armády z něj v září 1920 vznikl pěší pluk 27, který sídlil v Olomouci. Náhradní prapor se v červenci 1920 přesunul do Valašského Meziříčí a v říjnu 1920 do Uherského Hradiště.

Prvním vojenským útvarem v Uherském Hradišti s největší pravděpodobností bylo, kromě polovojenských dobrovolnických formací, až Velitelství československých vojsk na Slovensku, které se zde nacházelo od 10. listopadu 1918 do 16. prosince 1918.


623. Které vojenské útvary byly dislokovány v posádce Příbram a kdy přesně armáda z tohoto středočeského města odešla. Je možné v odpovědi uvést také krycí čísla jednotlivých útvarů? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Příbram se nacházely následující útvary čs. armády:

a) v letech 1918 až 1939

- Posádkové velitelství 1936 - 1939
- dělostřelecký pluk 331 1936 - 1939

b) v letech 1945 až 1992

- Posádkové velitelství 1945 - 1949
- Veterinární nemocnice 2 1945 - 1946
- dělostřelecký pluk 16 1945
- velitelství 3. dělostřelecké brigády 1945 - 1950
- dělostřelecký pluk 203 1945 - 1949
- dělostřelecký oddíl 332 (402) 1945 (1947) - 1950
- dělostřelecký oddíl 303 1949 - 1950
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) - AČR
- Posádková správa 1951 - 1992
- 9. protiletadlový oddíl 1952 - 1956
- 323. raketometná brigáda 1956 - 1960
- dělostřelecká dílna 4. dělostřelecké divize 1956 - 1962
- velitelství 1. armády 1960 - 1991
- strážní rota velitelství 1. armády 1960 - 1961
- automobilní rota velitelství 1. armády 1960 - 1961
- 1. provozní prapor 1961 - 1992
- 1. armádní kartografický odřad 1960 - 1965
- 1. okruhový kartoreprodukční odřad 1965 - 1969
- 1. armádní kartoreprodukční odřad 1969 - 1978
- 1. armádní topografický odřad 1978 - 1992
- Vyšší vojenský prokurátor 1960 - 1992
- Vyšší vojenský soud 1960 - 1992
- 1. radiotechnická (ý) rota (prapor) 1960 (1962) - 1963
- 5. zdravotnický oddíl 1961 - 1963
- 1. armádní (okruhový) geodetický odřad 1963 (1965) - 1967
- 1. spojovací letka 1964 - 1974
- 1. spojovací středisko 1965 - 1992
- 1. okruhový topografický sklad 1965 - 1969
- 1. pobočka 1. topografického skladu 1969 - 1973
- 6. strážní prapor 1966 - AČR
- 1. výpočetní středisko 1967 - 1991
- 1. radiační středisko 1967 - 1992

Pozn.: AČR - Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Z výše uvedeného zřejmé, že armáda v Příbrami všechny svoje větší útvary zrušila v roce 1992. Jedinou výjimku představovala okresní vojenské správa. Krycí čísla výše uvedených útvarů nám nejsou známa.


622. Zajímalo by mě, které útvary byly dislokovány v Čáslavi (pokud možno od roku 1918). (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Čáslav se nacházely následující útvary čs. armády:

a) v letech 1918 až 1939
- Posádkové velitelství 1918 - 1939
- náhradní prapor pěšího pluku 21 1919
- náhradní prapor střeleckého pluku 4 1919
- náhradní prapor střeleckého pluku 12 1919
- náhradní prapor horského pěšího pluku 2 1920
- náhradní rota IV. horského praporu 1921
- náhradní rota V. horského praporu 1921
- pěší pluk 21 1920 - 1939
- 3. a 5. rota telegrafního praporu 1 1923 - 1933
- Zeměbranecká nemocnice 1919
- Posádková nemocnice 1920 - 1924
- Doplňovací okresní velitelství 1919 - 1939
- Zeměbranecké doplňovací okresní velitelství 1918 - 1919
- Domobranecké doplňovací okresní velitelství 1918 - 1921

b) v letech 1945 až 1992

- Doplňovací okresní velitelství 1945 - 1949
- pěší pluk 21 1945
- pěší prapor 38 (motorizovaný) 1945 - 1947
- pěší prapor 21 (motorizovaný) 1947 - 1950
- 21. (59.) mechanizovaný pluk 1950 (1955) - 1958
- dělostřelecký oddíl 265 (266) 1946 (1947) - 1950
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) - 1960
- Škola důstojníků pěchoty v záloze 1951 - 1953
- 8. chemická četa (četa chemické ochrany) 1950 (1954) - 1958
- 8. automobilní rota 1950 - 1954
- 8. automobilní prapor 1954 - 1955
- 8. automobilní rota 1955 - 1958
- Automobilní škola 8. mechanizované divize 1953 - 1958
- 13. tankový pluk 1958 - 1989
- 2. letecký školní pluk 1955 - 1957
- 24. letištní prapor 1955 - 1957
- velitelství 6. (34.) stíhací (stíhací bombardovací) letecké divize 1956 (1958) - AČR
- 6. (34.) letecká spojovací rota 1956 (1958) - 1963
- 6. radiotechnická rota 1956 - 1958
- 34. radiotechnická rota 1962 - 1963
- 34. prapor spojení a RTZ 1963 - 1992
- 6. (34.) letecká divizní opravna 1956 (1958) - 1961
- 34. (vojsková) opravna 1961 (1963) - 1978
- 34. letecká vojsková opravna 1978 - AČR
- 34. velitelská letka 1969 - 1974
- 20. stíhací letecký pluk 1956 - 1959
- 19. letištní prapor 1956 - 1959
- 22. (28.) stíhací (stíhací bombardovací) letecký pluk 1957 (1958) - AČR
- 21. letištní prapor 1956 - 1992
- 21. letištní rota „S“ 1973 - 1991
- 7. rota leteckých zabezpečovacích prostředků 1955 - 1957
- 7. rota pozemního zabezpečení navigace 1957 - 1958
- 7. prapor pozemního zabezpečení navigace (RTZ) 1958 - 1963
- 7. prapor radiotechnického zabezpečení 1963 - 1992
- 1. rota radiotechnického zabezpečení „S“ 1973 - 1991
- Letištní správa 1969 - 1992
- 28. letecká základna 1992 - AČR
- velitelství 6. (34.) letecké technické skupiny 1957 (1958) - 1961
- velitelství 3. letecké technické divize 1961 - 1967
- 107. (10.) automobilní prapor 1960 (1961) - 1963
- 10. automobilní rota 1963 - 1967
- 23. (11.) technická opravna 1967 (1974) - 1992
- 10. automobilní (technická) opravna 1963 (1967) - 1985
- 10. (44.) prapor oprav techniky 1985 (1992) - AČR
- 4. automobilní prapor 1958 - 1961
- 4. cisternový prapor 1961 - 1967
- 3. (7.) automobilní prapor 1967 (1978) - 1992
- 3. automobilní výcvikový prapor 1961 - 1963
- 80. cisternový (automobilní) prapor 1968 (1978) - 1984
- 24. automobilní prapor 1985
- 56. cisternový prapor leteckých pohonných hmot 1969 - 1974
- 49. (41.) automobilní prapor 1974 (1991) - AČR
- 166. cisternový prapor 1969 - 1974
- 33. (823.) železniční stavební prapor 1990 (1992) – 1994
- 828. železniční stavební prapor 1993 – 1994
- 1. pobočka 1. okruhového skladu politicko osvětových prostředků 1975 - 1991
- 1. okruhová základna politicko osvětových prostředků 1991 - 1992
- Vojenský obvodový prokurátor 1961 - 1966
- Vojenský obvodový soud 1961 - 1966
Pozn.: AČR - Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

621. Ve Vašich odpovědích jsem našel zmínku o letounech He-219 používaných v čs. letectvu pod označením LB-79. Proč se výše uvedené stíhací letouny začaly značit jako lehké bombardéry (LB)? Píšete, že šlo o letouny verze A-5, nicméně podle mých dostupných informací se mohlo pravděpodobně jednat o verzi A-7. V roce 1945 se na území protektorátu nacházely pouze dvě jednotky NJG a to I. Gruppe NJG/102 s Bf 110G-4 a II. Gruppe/NJG100 s Junkersy Ju-88G-6. V Chebu byla firma Flugzeugwerke Eger GmbH, kde se opravovaly He-219. A jak jistě víte, Němci měli ve zvyku opravované letouny přestavovat na nejnovější varianty. Je logické, když se domnívám, že právě dva Vámi uvedené letouny, které sloužily v Žatci, pocházely právě z Chebu. Nedávno jsem byl v NTM v Praze, kde jsem četl zprávu o testování He-219. Z ní jednoznačně nevyplynulo, o kterou verzi se přesně jedná. Jste si naprosto jist tím, že letouny byly ve verzi A-5? (Miroslav Irra)

Kategorie LB se poprvé objevuje až v březnu 1948, mám za to, že to bylo v souvislosti se zavedením He-111/LB-77, který se do té doby u nás nepoužíval. Pro He-219 je v dobových dokumentech až do r. 1950 uváděno původní He-219, až v r. 1953 mám záznam o LB-79. Proč byl He-219 nakonec zařazen jako LB, není nikde zdůvodněno a je asi zbytečné si důvody vymýšlet. Asi bylo shledáno zbytečným zavádět kvůli dvěma letounům další kategorii "noční stíhač", a tak ho dali do LB.

Vzhledem k tomu, že oba čs. letouny He-219 byly smontovány z porůznu získaných součástí, je sporné, zda jim lze připsat bližší označení varianty, mám za to, že ne. V dobových dokumentech do r. 1950 se vždy píše jen He-219. Označení He-219 A-5 ve svých pracích používá Jiří Rajlich (viz "Soumrak králů vzduchu", str. 95 a "Čs. voj. letectva 1945-1950", HPM, 9/99, str. 19, 21 a 22.).

Chystám článek pro HPM na téma "Čs. Heinkely", a tedy z pochopitelných důvodů bych nerad předem prozrazoval "tajemství šéfkuchaře". Jen pár základních údajů: platí to, co bylo v HPM od M. Johna. Doplnit mohu toto: v r. 1946 žádný He-219 u nás nebyl v provozu, za léta 1945 -1950 jsem nenašel žádný doklad o použití u útvarů čs. letectva. První stopa je z r. 1948, kdy MNO projevilo zájem o dva ks He-219, byla ustavena komise, který zjistila, že z dostupných dílů lze sestavit dva kusy bez speciálního vnitřního zařízení. První kus byl zalétnut 25.2.1950 a veškeré práce na něm skončily 3.4.1950, další byl ještě v opravě a počítalo se u něj s proudovým motorem pod trup. To celkem koresponduje s tím, co uvádí John z dalšího období. Poslední stopa je od 47. lp, kde k 1.1.1953 byl jeden LB-79 neschopný provozu.


620. Doslechl jsem se, že po válce zůstalo ve stavu našeho letectva i několik kořistních Ju-87 Stuka. Můžete mi objasnit tuto informaci, případně udat pramen, ze kterého by se dala vysledovat kamufláž pro stavbu modelu? (odpovídá Miroslav Irra)

Jediný mně známý zdroj ke kamufláži čs. Stuky je kniha V. Šorela "Letadla čs. pilotů", II. vydání, Albatros 1986. Je ovšem otázkou, nakolik se jí dá věřit. K 22.3.1946 bylo u nás 11 ks, z nich jen jeden schopný případné opravy. Za léta 1945 - 1950 jsem nenašel žádnou stopu o provozu Ju-87 u čs. leteckých útvarů. Jediný záznam mám o zrušení jednoho Ju-87 u VLÚ 29.3.1947. Někteří autoři tvrdí, že jeden kus zkoušel VLÚ a dokonce snad i létal, ale nic, co by to potvrzovalo, jsem nenalezl. Je možné, že ho studovali jen na zemi bez opravy, protože tento typ již byl v r. 1945 neperspektivní.


619. Mohli byste uvést alespoň některé personálie o gen. Josefovi Malcovi (Mackerle) a gen. Františku Jandovi? Setkávám se v literatuře se dvěma osobami stejného jména. (odpovídá Pavel Minařík)

Generál Josef Malec, rozený Mackrle, se narodil 28.2.1897 v Biskupicích u Moravské Třebové. V letech 1908 až 1915 navštěvoval vyšší reálku v Jevíčku. Vojenskou službu v rakousko-uherské armádě nastoupil jako jednoroční dobrovolník v říjnu 1915 a nejprve absolvoval školu pro výchovu důstojníků pěchoty v záloze v Brně. Následně v hodnosti četaře sloužil u pěšího pluku č. 3, se kterým v březnu 1916 odešel jako velitel družstva na italské bojiště. Od června 1916 se se svým plukem nacházel na bojišti v Rusku, kde působil jako velitel družstva a čety. Podporučíkem se stal v lednu 1917. V červnu 1917 se vrátil do Itálie a v srpnu 1917 padl do zajetí. Do čs. legií v Itálii vstoupil v dubnu 1918 a ve funkci velitele čety sloužil u čs. pěšího pluku 34. V září 1918 byl povýšen do hodnosti poručíka. Do vlasti se vrátil již v prosinci 1918 a s velitelstvím 7. pěší divize se zúčastnil bojů na Slovensku. Od ledna 1920 do března 1921 působil u velitelství 2. pěší brigády v Praze, Litoměřicích a Chomutově. V březnu 1920 se stal nadporučíkem. Následně byl ve funkci velitele čety přemístěn k hraničářskému praporu 8 v posádce Ipolské Šahy. V listopadu 1921 byl povýšen do hodnosti kapitána a počátkem dubna 1922 převzal velení roty. Od března 1923 se nacházel na zkušební praxi u dělostřeleckého pluku 126 v Komárně a od října 1923 na kurzu v Dělostřeleckém učilišti v Olomouci. V srpnu 1924 došlo k jeho přeložení do stavovské skupiny důstojníků dělostřelectva a jako nižší důstojník baterie nastoupil službu u dělostřeleckého pluku 54 v posádce Velké Leváre. Velení 2. baterie převzal v říjnu 1924 a v září 1927 velení II. oddílu v Malackách. Do hodnosti štábního kapitána byl povýšen v prosinci 1926. V březnu 1928 opětně převzal velení baterie v Bratislavě a v listopadu 1930 se stal majorem. Od listopadu 1932 vykonával funkci I. plukovního pobočníka. V dubnu 1934 došlo k jeho přemístění k velitelství 9. polní dělostřelecké brigády do Bratislavy, kde nadále působil jako pobočník jejího velitele. V době od března 1935 do června 1935 absolvoval kurz pro velitele oddílů v Praze a Plaveckém Podhradí a září 1935 nastoupil k Dělostřeleckému učilišti do Olomouce jako velitel II. oddílu instrukčního dělostřeleckého pluku. V září 1936 u učiliště převzal řízení střeleckého kurzu a v lednu 1937 byl povýšen na podplukovníka. Od října 1937 působil u 1. oddělení (dělostřeleckého) II. odboru (dělostřeleckého a zbrojního) MNO. V období všeobecné mobilizace na přelomu září a října 1938 byl zařazen u operační skupiny velitelství dělostřelectva Hlavního velitelství a po jeho zrušení se vrátil na původní funkci. Službu v armádě nuceně přerušil v červenci 1939, kdy došlo k jeho převedení ke Státnímu úřadu statistickému. V květnu 1941 byl zatčen gestapem a vězněn v Praze, Ulmu, Berlíně a Bayreutu až do konce války. V dubnu 1945 ho osvobodila americká armáda. Počátkem května 1945 se vrátil do Československa a nejprve působil jako policejní ředitel v Chebu. Službu v čs. armádě opětně nastoupil 5.6.1945 a byl zařazen do funkce velitele dělostřelectva 14. divize v Hradci Králové. K 1.8.1945 došlo k jeho povýšení do hodnosti plukovníka a 25.10.1946 do hodnosti brigádního generála s účinností a pořadím od 1.5.1944. Od 31.10.1946 převzal velení dělostřelectva II. sboru v Hradci Králové a 30.6.1948 velení dělostřelectva 1. oblasti v Praze, přičemž v době od 1.3.1948 do 30.6.1948 absolvoval při Vysoké škole vojenské v Praze Kurz pro vyšší velitele. Dnem 28.6.1948 mu byla rozhodnutím Zemského národního výboru v Praze povolena změna příjmení z „Mackrle“ na „Malec“. Po absolvování politicko-výchovného kurzu ve Vojenském výcvikovém a rekreačním středisku Slapy v době od 15.11.1948 do 27.11.1948 byl dnem 28.11.1948 ustanoven velitelem dělostřelectva Hlavního štábu čs. armády. Divizním generálem se stal 1.10.1949 a sborovým generálem 28.2.1951 (dnem 12.6.1953 došlo k přejmenování hodnosti na generálplukovníka). Dnem 5.12.1957 byl převeden do kádrové dispozice a 28.2.1958 odešel do výslužby. Generál Josef Malec byl nositelem celé řady vyznamenání, kromě jiného Čs. válečného kříže 1914-1918, Čs. revoluční medaile, Medaile vítězství, Čs. válečného kříže 1939, Čs. medaile za chrabrost, Čs. vojenské medaile za zásluhy I. stupně a italského záslužného kříže a bronzové medaile.

Generál František Janda se narodil 28.11.1898 v Nezamyslicích u Přerova. V letech 1909 až 1915 studoval šestitřídní vyšší gymnázium na Královských Vinohradech. V roce 1917 nastoupil službu v armádě Rakouska-Uherska a odešel na italské válčiště, kde nejprve bojoval od listopadu 1917 do března 1918 jako řadový voják a po složení doplňovací zkoušky v kadetní škole v Králově Poli od září 1918 do října 1918 jako velitel družstva. Po návratu do Československa působil v hodnosti podporučíka jako velitel čety pěšího pluku 15 v bojích na Těšínsku a Slovensku. Po skončení bojů nadále působil u pěšího pluku 15, kde zastával funkci velitele čety, praporního osvětového důstojníka a plynového důstojníka. V říjnu 1920 se stal poručíkem a v listopadu 1921 nadporučíkem. V říjnu 1922 došlo k jeho přemístění k pěšímu pluku 27 do Olomouce, kde převzal funkci velitele čety u 10. roty a plukovního osvětového důstojníka. V červnu 1923 byl ve funkci velitele čety a učitele ve škole 8. divize pro výchovné důstojníky v záloze přemístěn k 9. rotě pěšího pluku 15 do Opavy. Od února 1927 do dubna 1927 krátkodobě působil jako velitel čety u 1. roty téhož pluku v Krnově. Následně došlo k jeho převedení ve stejné funkci k pěšímu pluku 9 do Mostu. V říjnu 1928 nastoupil ke studiu na Vysoké škole válečné, ale první rok nejprve strávil na odborných stážích u různých útvarů. V dubnu 1929 se stal kapitánem. Studium ukončil v červenci 1931 a následně došlo k jeho převedení od „pěchoty“ do stavovské kategorie „důstojníků generálního štábu“. Po zasloužené dovolené nastoupil v září 1931 na velitelství 3. divize v Litoměřicích u 3. oddělení štábu. V dubnu 1932 se stal štábním kapitánem. V září 1933 byl ve funkci velitele 3. roty odeslán na jeden rok k pěšímu pluku 42 do Terezína a následně se vrátil na svoji původní funkci. Od října 1934 do srpna 1935 byl ale dlouhodobě nemocný. I přesto byl v lednu 1935 povýšen do hodnosti majora. Po svém uzdravení krátce působil jako přednosta uvedeného oddělení na štábu 3. divize, ale v září 1935 nastoupil jako profesor všeobecné taktiky na Vojenskou akademii do Hranic. Podplukovníkem se stal v červenci 1938. Na sklonku září 1938 došlo k jeho ustanovení do funkce náčelníka štábu 8. divize, takže mnichovskou krizi prodělal po zmobilizování divize a jejím přejmenování jako náčelník štábu Hraniční oblasti 37. Koncem června 1939 službu v čs. armádě dočasně ukončil, protože mu byla vzhledem k jejímu rozpuštění udělena dovolená na neurčito. Nejprve byl převeden k ministerstvu vnitra a od července 1939 působil na okresním úřadu v Lounech jako tiskový referent. V této době se aktivně zapojil do odbojové činnosti v rámci organizace „Obrana národa“ a krátce nato došlo k jeho zatčení. Ve věznicích v Praze, Drážďanech, Berlíně, Ebrachu a Bayreuthu byl od září 1939 do dubna 1945. Počátkem května 1945 se stal vládním komisařem v okresu Cheb. Počátkem června 1945 se vrátil do čs. armády a nejprve od 1.6.1945 vykonával funkci podnáčelníka štábu V. sboru v Brně a od 14.6.1945 stejnou funkci u III. sboru v Plzeň. Koncem června však již působil ve Vojenském historickém ústavu v Praze jako přednosta skupiny u historického oddělení. V srpnu 1945 došlo k jeho povýšení do hodnosti plukovníka. Dnem 20.10.1945 přešel ke 2. oddělení (zpravodajskému) hlavního štábu, kde zastával funkci přednosty studijní skupiny. Od 30.9.1946 působil jako profesor taktiky na Vysoké škole vojenské v Praze. Dnem 1.12.1946 přešel k Ministerstvu vnitra, kde zastával funkci přednosty III. odboru – hlavního velitele SNB. Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 25.4.1948 s účinností a pořadím od 1.10.1946. Do čs. armády se vrátil 15.10.1948 a nastoupil na funkci 3. podnáčelníka Hlavního štábu. Divizním generálem se stal 6.1.1949 s účinností a pořadím od 1.9.1948. Po krátké době od 15.4.1949 byl pověřen velením 5. rychlé divize v Praze. Následně od 30.6.1950 zastával funkci zástupce velitele 4. oblasti v Bratislavě (tj. od 20.9.1950 2. vojenského okruhu v Trenčíně), ale již od 15.12.1950 se stal velitelem 2. vojenského okruhu. Do hodnosti sborového generála byl povýšen 28.2.1951 (dnem 12.6.1953 došlo k přejmenování hodnosti na generálplukovníka). Vyvrcholením jeho vojenské kariéry bylo ustanovení do funkce velitele 1. vojenského okruhu v Praze, kterou zastával od 31.1.1952 do 7.11.1952. Následně působil jako předseda Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Od 6.1.1955 se nacházel v dispozici náčelníka Hlavní kádrové správy a 15.4.1955 se stal předsedou Československého červeného kříže. Do výslužby odešel 1.3.1961. Generál František Janda byl mimo jiné vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a polským „Grunwaldským křížem“ III. třídy.


618. Můžete uvést stručnou historii VÚ 3263? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl 1.1.1953 jako 3. rota leteckých zabezpečovacích prostředků. Nacházel se na letišti Líně u Plzně a byl podřízen velitelství 3. letecké stíhací divize, dislokovaném na stejném letišti. Do složení roty náleželo velitelské stanoviště, světlometná četa, četa leteckých zabezpečovacích prostředků, družstvo DFG-26/4, spojovací četa, dílny a sklad. V listopadu 1954 bylo velitelské stanoviště reorganizováno na letištní dispečerské stanoviště a dále došlo ke zrušení samostatného družstva DFG-26/4. Dnem 1.10.1957 byl útvar přejmenován na 3. rotu pozemního zabezpečení navigace. K 1.10.1958 došlo k rozšíření roty na 3. prapor pozemního zabezpečení navigace a jeho předání do podřízenosti 3. stíhací letecké divize v Žatci. Prapor se skládal z provozní skupiny, radiové skupiny, exploatační skupiny, výcvikové čety a týlových jednotek. V roce 1959 jeho složení doplnila letecká povětrnostní stanice. V roce 1960 se prapor skládal z radionavigační skupiny (radionavigační četa a světlotechnická četa), skupiny zabezpečení velení (provozní četa a radiová četa), povětrnostní stanice, výcvikové čety, automobilního družstva, družstva technického zabezpečení a dílen. K 1.9.1961 byl 3. prapor pozemního zabezpečení navigace společně se 5. stíhacím leteckým plukem předán do složení 1. stíhací letecké divize. Dnem 1.9.1963 došlo k přejmenování útvaru na 3. prapor radiotechnického zabezpečení. K 1.9.1967 se přejmenovala skupina zabezpečení velení na rotu zabezpečení velení. Od roku 1969 se prapor skládal z roty radiotechnického zabezpečení (s četami systému OSP, četou radiolokátorů přistávacího systému, družstva stacionárního zařízení letiště), roty zabezpečení velení (s četami: spojovací, radiovou, provozní) a čety týlového a technického zabezpečení. V roce 1985 do složení praporu patřily dvě roty radiotechnického zabezpečení (v každé četa RTZ, radiová četa, spojovací četa, radiolokátor přistávacího systému; skupina naváděcího radiolokátoru – pouze v 1. rotě RTZ; skupina stacionárního zařízení letiště a skupina radionavigačního systému – pouze ve 2. rotě RTZ), společně s četou týlového zabezpečení. 3. prapor radiotechnického zabezpečení zanikl 30.11.1991.


617. Zajímá mne historie VÚ 2494 v Líních u Plzně. Nikde nemohu sehnat žádné informace. Zajímá mne zvlášť týlová rota, jídelna pilotů. (odpovídá Pavel Minařík)

Jedná se o 18. letištní prapor. Útvar vznikl 1.12.1951 v Mladé a podléhal velitelství 1. letecké technické divize. Byl určen k zabezpečení 5. leteckého stíhacího pluku, který na místním letišti podělával přezbrojení na letouny MiG-15. V květnu 1952 se společně s leteckým plukem přesunul na letiště v Líních u Plzně a přešel do podřízenosti velitelství 2. letecké technické divize. V této době se prapor skládal z letištní roty (o třech strážních četách, četě kulometů obrany proti letadlům, skupiny údržby letištní plochy, skupiny osvětlovacích prostředků), automobilní roty (s četami: dopravní, cisternové, speciálních vozidel, společně automobilní dílnou a technickou opravnou vozidel), spojovací čety, letecké povětrnostní stanice a ošetřovny. V roce 1955 bylo jeho složení změněno a nadále jej tvořily strážní rota (o dvou strážních četách), technické rota (s leteckou technickou četou, fotoskupinou a družstvy: chemickým, ženijním, startovacím, požárním), automobilní rota (stejného složení jako v roce 1952), spojovací četa, letecká povětrnostní stanice a ošetřovna. Po zrušení velitelství 2. letecké technické divize nejprve od 1.3.1955 podléhal velitelství 1. letecké technické divize. Po jeho zániku dnem 1.11.1955 přešel do podřízenosti Velitelství leteckého týlu Velitelství letectva MNO a od 1.8.1957 k nově vytvořenému velitelství 3. letecké technické skupiny. V roce 1958 se složení praporu změnilo, sloučením strážní roty s technickou rotou vznikla rota bojového zabezpečení a do struktury nově vytvářených praporů pozemního zabezpečení navigace byla převedena spojovací četa. Letištní prapor nadále tvořily velitelská rota (s četou zabezpečení a družstvy: hospodářským, požární ochrany, psovodů), rota bojového zabezpečení (s četami: 30 mm PLdvK, chemické ochrany, letištně-ženijní), automobilní rota (se třemi četami), ošetřovna, dílny a sklady. Od 1.9.1961 se prapor stal součástí nově zřízené 3. letecké technické divize. K 1.9.1967 se na základě dosavadní technické roty a automobilní roty vytvořila rota zabezpečení leteckého provozu. Od roku 1969 se prapor skládal z velitelské roty (s četami: strážní, chemické ochrany, spojovací, letištně-ženijní), roty zabezpečení letového provozu (s provozními četami), roty technického a týlového zabezpečení (s četami: automobilní, technickou a týlovou), protiletadlové baterie (o dvou palebných četách), technické opravny, ošetřovny a skladů. Po zrušení 3. letecké technické divize v roce 1975 byl 18. letištní prapor bezprostředně podřízen velitelství 10. letecké armády a od 1986 velitelství 1. stíhací letecké divize. V roce 1985 byl prapor tvořen dvěmi rotami zabezpečení letového provozu (v každé letištní provozní četa, automobilní technická četa, četa bojového zabezpečení, hospodářské družstvo, družstvo technického zabezpečení), letištní rotou (s četami: letištní, letištní ženijní, dopravní), protiletadlovou baterií (o dvou palebných četách), technickými dílnami, ošetřovnou a sklady. 18. letištní prapor byl zrušen 30.11.1991.


616. Děkuji za odpověď na dotaz č. 456. Ještě dvě podotázky: a) Je možné, že další a snad už poslední útvar čs. armády určený k posílení budované PS, t.j. 64. strážní (pěší) prapor (pluk) podřízený 11. divizi měl zesílit 9. pohraniční brigádu vytvářenou právě v Poběžovicích? b) Kdy vznikla a k čemu sloužila kasárna v Bělé nad Radbúzou? (odpovídá Pavel Minařík)

Je to možné. V kasárnách v Bělé nad Radbúzou v letech 1951 až 1962 sídlil 1. prapor 9. pohraniční brigády.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist