Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 646. - 660.

Následující dotazy 661. - 675. Předešlé dotazy 631. - 645.

660. Nacházely se jednotky sovětské armády také na zahraničních vojenských základnách mimo území evropských spojenců bývalého SSSR? (odpovídá Pavel Minařík)

V mimoevropských státech byly trvale dislokovány především útvary pozemního vojska, ale i sovětského letectva a vojenského námořnictva. Kromě již zmíněných dočasných expedičních uskupeních v Koreji v letech 1950 až 1954 (viz odpověď na dotaz čís. 615) a v Egyptě v letech 1967 až 1974 (viz odpověď na dotaz čís. 585) šlo především o kontingenty sovětských vojsk v Mongolsku (do roku 1958 a od roku 1968) a v Afghánistánu (v letech 1979 až 1989). V Mongolsku bylo rozmístěno 45 až 50 tisíc sovětských vojáků, uskupených do jedné tankové a dvou motostřeleckých divizí, disponujících cca 850 tanky, 1 100 bojovými vozidly pěchoty a obrněnými transportéry, společně s 800 dělostřeleckými prostředky, a dvou leteckých divizí se 190 letouny a 130 vrtulníky. Počet sovětských vojsk v Afghánistánu se pohyboval mezi 80 až 105 tisíci vojáky (v letech 1979 až 1981 až 150 tisíc) a zahrnoval tři motostřelecké divize (v letech 1979 až 1981 pět až sedm), jednu vzdušnou výsadkovou divizi a silné vojskové letectvo. Dále se jednalo o letecké útvary vojenského námořnictva rozmístěné v Africe a v Karibiku, reprezentované plukem protiponorkových letounů Tu-142 PL dislokovaným na kubánských letištích a plukem dálkových průzkumných letounů Tu-95 RC a Tu-16 R v guinejském Konakry. Sovětské námořnictvo dále provozovalo svoji základnu v jednom ze severovietnamských přístavů.


659. V odpovědi na dotaz čís. 548 jste neuvedli přehled velitelů 2. sboru (divize) PVOS. Můžete jej zveřejnit dodatečně? (odpovídá Pavel Minařík)

Ve velení sboru (divize) se postupně vystřídali:

genmjr. Josef Činčár 1961 – 1964
genmjr. Jiří Štika 1964 – 1967
plk. Stanislav Barták 1967 – 1969
plk. Ing. Milan Obuch 1969 – 1970
plk. gšt. Ing. Michal Prelec 1970 – 1973
plk. gšt. Ing. Štefan Lichvár 1973 – 1976
genmjr. Ing. Josef Střecha 1976 – 1981
genmjr. Ing. Rudolf Jurica 1981 – 1986
genmjr. Ing. František Váňa 1986 – 1990
plk. gšt. Ing. Jiří Nekvasil 1990 – 1992
plk. Ing. Josef Barteys 1992
plk. Ing. Josef Jehlík 1992 – 1993
pplk. Ing. Jiří Skokan 1993 – 1994

Funkci zástupce velitele zastávali:

plk. Jan Rotrekl 1961 – 1962
plk. Zdeněk Praus 1962 – 1969
plk. Ing. Vladimír Svačina 1969 – 1970
plk. gšt. Ing. Štefan Lichvár 1970 – 1973
mjr. Ing. Ladislav Tomeček 1973 – 1975
pplk. Ing. Zdeněk Janeček 1975 – 1979
pplk. Ing. Emil Hořínek 1979 – 1983
plk. Ing. Karel Skála 1983 – 1984
pplk. Ing. Jiří Nekvasil 1984 – 1988
plk. gšt. Ing. Vladimír Remek 1988 – 1990
nezjištěno 1990 – 1994

Jako náčelníci štábu působili:

pplk. František Suchánek 1961 – 1964
pplk. Miloš Svoboda 1964 – 1967
pplk. Miloslav Devera 1967 – 1968
pplk. Miroslav Šiler 1968 – 1972
plk. Ing. Václav Voříšek 1972 – 1980
plk. gšt. Ing. Rudolf Jurica 1980 – 1981
pplk. Ing. Rudolf Žídek 1981 – 1983
plk. gšt. Ing. František Váňa 1984 – 1986
plk. Ing. Josef Barteys 1986 – 1992
nezjištěno 1992 – 1994

658. Jaký byl rozdíl mezi sekretariátem ministra a kanceláří ministra? (odpovídá Pavel Minařík)

Do roku 1950 pro potřeby ministra existoval tzv. Politický kabinet ministra národní obrany a Vojenský kabinet ministra národní obrany. Politický kabinet byl orgánem ministra jako ústavního činitele a člena vlády. Kromě přednosty se kabinet skládal z ústavní skupiny a parlamentní skupiny. Vojenský kabinet především plnil funkce ve vztahu k jednotlivým složkám ministerstva, zpracovával všechny podání doručená ministrovi a zabezpečoval jeho osobní věci, vyplývající z postavení ministra jako představitele resortu obrany. Kabinet tvořil přednosta, pobočník ministra, osobní tajemník ministra a přidělení důstojníci.

Úlohu Politického i Vojenského kabinetu v srpnu 1950 převzal Sekretariát ministra národní obrany, který sdružoval jejich dosavadní funkce. Sekretariát byl orgánem ministra národní obrany pro legislativní a právní činnost v oboru MNO a pomocný orgán ministra pro zabezpečení úkolů, vyplývajících z jeho funkce člena vlády. Dnem 1.10.1969 proběhlo přejmenování Sekretariátu ministra národní obrany na Kancelář ministra národní obrany, přičemž jeho náplň činnosti se nijak podstatně nezměnila.

V dubnu 1974 se z Kanceláře ministra národní obrany vyčlenil jako samostatná složka Sekretariát ministra národní obrany. Náčelníci obou orgánů byli bezprostředně podřízeni ministrovi národní obrany. Sekretariát ministra národní obrany představoval orgán určený k zabezpečování operativních úkolů vyplývajících z funkce ministra a úkolů jím osobně uložených. Zodpovídal za zpracování plánů činnosti ministra, vedení jeho osobní agendy, za přípravu projevů ministra a tiskových informací pro něj. V jistém smyslu slova lze o něm hovořit jako o pokračovateli Vojenského kabinetu ministra národní obrany. Kancelář ministra národní obrany byla považována za orgán pro zabezpečování koncepčních úkolů vyplývajících z jeho funkce a odborným orgánem ministra pro řízení legislativní činnosti v oboru působnosti ministerstva. Kancelář ministra ve své působnosti měla koordinaci přípravy a zpracování materiálů pro jednání ministra ve stranických a státních orgánech, řízení legislativní činnosti v oboru působnosti ministerstva, evidenci úkolů uložených ministrem na jednání jeho poradních orgánů a zajišťování protokolárních úkolů. Lze ji tedy považoval za pokračovatele Politického kabinetu ministra národní obrany.

V řízení Sekretariátu (Kanceláře) ministra národní obrany se postupně v letech 1950 až 1990 vystřídali:

genpor. Josef Strašil 1950 až 1956
plk. Jan Šejna 1956 až 1964
plk. Václav Michalec 1964 až 1968
plk. JUDr. Antonín Merta 1968 až 1970
plk. PhDr. Ing. Jozef Bobek 1971
genmjr. Ing. Ján Husák 1972 až 1976
plk. gšt. Ing. Ján Martinský 1976 až 1977
genmjr. doc. Ing. František Páleník, CSc. 1977 až 1989
plk. Ing. Milan Kříž 1989 až 1990

V řízení Sekretariátu ministra národní obrany se v letech 1974 až 1990 vystřídali:

genmjr. Ing. Josef Mrázek, CSc. 1974 až 1988
plk. Ing. Josef Hodek 1988 až 1989
genmjr. doc. Ing. Pavol Gavlas, CSc. 1990

657. Mohli byste zveřejnit jména náčelníků-velitelů VVTŠ Lipt. Mikuláš, VVVTŠ Martin a VVŠ týl. a tech. zabezpečení Žilina v průběhu jejich existence? U posledních dvou škol by byla zajímavá alespoň stručně jejich historie. (odpovídá Pavel Minařík)

Rozkazem prezidenta republiky č. 08 z 28.6.1972 byla s platností od 1.9.1972 provedena reorganizace vojenského školství. Ke stávajícím vysokým vojenským školám přibyla od 1.9.1972 Vojenská politická akademie v Bratislavě a Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově. Na základě téhož rozkazu se k 1.9.1973 síť vysokých vojenských škol dále rozšířila o Vysokou vojenskou technickou školu v Liptovském Mikuláši, Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích, Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině a Vysokou vojenskou školu týlového a technického zabezpečení v Žilině.

Vysoká vojenská technická škola Československo-sovětského přátelství

Dnem 31.8.1973 bylo zrušeno Technické učiliště v Liptovském Mikuláši a dnem 1.9.1973 byla zřízena Vysoká vojenská technická škola Československo-sovětského přátelství v Liptovském Mikuláši, podřízená náčelníkovi letectva a vojska PVOS – zástupci ministra národní obrany. Škola připravovala velitelské a technické kádry protiletadlového raketového vojska a radiotechnického vojska PVOS, spojovacího vojska, vojska protivzdušné obrany pozemního vojska a radiolokační specialisty výzbrojní služby ve velitelsko-inženýrských a vojensko-inženýrských studijních oborech v době trvání čtyř nebo pěti let. Od počátku školního roku 1979/1980 byly do VVTŠ z VAAZ převedeny studijní obory radiotechnického vojska, inženýrské služby protiletadlového raketového vojska, výzbrojně elektrotechnický vojska PVO pozemního vojska, radiolokace a v rámci školy nadále existovaly následující fakulty: protiletadlové raketové techniky PVOS, radiolokace a automatizovaných systémů velení, protivzdušné obrany pozemního vojska a spojovací.

genpor. Ing. Anton Muržic 1973 – 1987
genmjr. prof. Ing. Vladimír Janeček, CSc. 1987 – 1990

Vysoká vojenská škola týlového a technického zabezpečení hrdiny ČSSR Jana Švermy

Dnem 31.8.1973 bylo zrušeno Školní a výcvikové středisko týlu v Žilině a dnem 1.9.1973 vznikla Vysoká vojenská škola týlového a technického zabezpečení hrdiny ČSSR Jana Švermy v Žilině, podřízená náčelníkovi hlavního týlu – zástupci ministra národní obrany. Škola připravovala týlové kádry ekonomických studijních oborů v době trvání čtyř let pro výkon základních a středních funkcí služeb týlu a finanční služby. Od 1.9.1975 byla příprava vysokoškolských kádrů tankové a automobilní služby převedena do Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Na základě rozkazu prezidenta republiky č. 8 ze dne 14.6.1982 o změnách ve vojenském školství bylo nařízeno dnem 1.9.1983 VVŠTTZ zrušit a studijní obor ekonomika armády se studijními specializacemi vševojskový týl, proviantní zabezpečení, výstrojní zabezpečení a zabezpečení PHM byl převeden do nově zřízené fakulty týlového a technického zabezpečení Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově.

genmjr. Ing. Pavel Bobor 1973 – 1981
plk. Ing. Pavol Šiveň 1981 – 1983

Vysoká vojenská velitelsko-technická škola 1. čs. armádního sboru v SSSR

Dnem 31.8.1973 bylo zrušeno Vyšší dělostřelecké učiliště v Martině a dnem 1.9.1973 vznikla Vysoká vojenská velitelsko-technická škola v Martině, podřízená prvnímu zástupci ministra národní obrany. Škola během čtyřletého studia připravovala kádry raketového vojska a dělostřelectva, ženijního vojska a technické kádry výzbrojní služby. V roce 1974 byl škole rozkazem prezidenta republiky č. 021 z 1.10.1974 udělen při příležitosti 30. výročí karpatsko-dukelské operace a Dne Československé lidové armády název „1. čs. armádního sboru v SSSR“. Na základě rozkazu prezidenta republiky č. 009 ze dne 22.8.1979 o úpravě systému přípravy kádrů ČSLA bylo nařízeno dnem 1.9.1979 VVVTŠ zrušit a studium výzbrojně technického oboru převést do Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, zatímco studijní obory ženijní a raketové vojsko a dělostřelectvo byly nadále organizovány v rámci nově zřízené fakulty druhů vojsk Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově.

genmjr. Ing. Emil Koštek 1973 – 1979

656. Prosím o zveřejnění vojenských útvarů, které byly od roku 1945 posádkou v Olomouci. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Olomouc byly po roce 1945 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

- velitelství VI. sboru 1945 – 1947
- velitelství 7. divize (brigády) 1945 (1947) – 1948
- velitelství 3. pěší brigády 1945 – 1946
- velitelství 13. tankové brigády 1945 – 1947
- velitelství 22. dělostřelecké brigády 1945 – 1946
- velitelství 21. dělostřelecké brigády 1946 – 1949
- velitelství 8. (6.) dělostřelecké brigády

- velitelství 3. korouhve jezdecké brigády

1945 (1947) – 1949

1945 – 1947

- velitelství automobilního praporu 6 1945 – 1950
- Posádkové velitelství 1945 – 1949
- Doplňovací okresní velitelství 1945 – 1949
- velitelství Tankového sboru 1947 – 1950
- velitelství motorizované brigády 1947 – 1950
- velitelství 14. pěší (mechanizované) divize 1950 (1951) – 1958
- velitelství 14. motostřelecké (tankové) divize 1958 (1962) – 1966
- velitelství 4. střeleckého sboru 1957 – 1958
- velitelství Silničního sboru 1966 – 1969
- velitelství 103. automobilního pluku 1978 – 1985
- velitelství 1. automobilní brigády 1985 – 1992
- velitelství 2. brigády materiálního zabezpečení 1992 – AČR
- velitelství 31. (82.) železniční brigády 1987 (1992) – AČR
- Vojenské velitelství STŘED 1992 – AČR
- pěší pluk 6 1945
- motorizovaný pěší prapor 43 (6) 1945 (1947) – 1949
- pěší pluk 6 1949 – 1950
- Strážní prapor Posádkového velitelství Olomouc (pěší prapor 65) 1946 (1947) – 1950
- samopalný prapor 13. tankové brigády 1945 – 1947
- náhradní prapor 13. tankové brigády 1945 – 1947
- pěší prapor 54 (samopalný) 12. tankové brigády 1947 – 1949
- IV. prapor (samopalný) 12. tankové brigády 1949 – 1950
- náhradní prapor 12. tankové brigády 1947 – 1950
- 4. pěší (mechanizovaný) pluk 1950 (1951) – 1955
- 52. mechanizovaný (motostřelecký) pluk 1955 (1958) – 1962
- 69. mechanizovaný pluk 1953 – 1958
- 14. školní tankový prapor 1951 – 1958
- dělostřelecký pluk 7 1945 – 1948
- 4. (64.) dělostřelecký (minometný) pluk 1950 (1951) – 1953
- dělostřelecký pluk 101 1945 – 1946
- dělostřelecký pluk 306 1945 – 1947
- dělostřelecký oddíl 306 1947 – 1949
- dělostřelecký oddíl 315 1947 – 1949
- dělostřelecký pluk 55 1946 – 1948
- dělostřelecký oddíl 16 1947 – 1950
- spojovací baterie velitele dělostřelectva 14. motostřelecké divize 1958 – 1960
- velitelská baterie velitele dělostřelectva 14. motostřelecké divize 1960 – 1961
- 14. průzkumná dělostřelecká baterie 1961 – 1966
- rota velkých kulometů proti letadlům 13. tankové brigády 1945 – 1947
- rota velkých kulometů proti letadlům 15 1947 – 1950
- 14. protiletadlová baterie (14. protiletadlový oddíl) 1950 (1951) – 1959
- ženijní prapor 13 1947 – 1950
- 14. ženijní prapor 1950 – 1966
- spojovací prapor 56 1945
- spojovací prapor 7 1945
- 14. spojovací prapor 1950 – 1966
- 2. spojovací pluk 1957 – 1958
- Výcvikový prapor zvláštních bojových prostředků 1946 – 1949
- Prapor zvláštních bojových prostředků 103 1949 – 1950
- 14. chemická četa (14. četa chemické ochrany) 1950 (1955) – 1958
- 14. rota chemické ochrany 1958 – 1966
- automobilní rota 9 1945 – 1950
- výcviková rota automobilního praporu 6 1945 – 1950
- náhradní rota automobilního praporu 6 1945 – 1950
- vojenská evidence motorových vozidel 7 1945 – 1949
- 14. automobilní rota (14. automobilní prapor) 1950 (1951) – 1955
- 14. automobilní rota (14. automobilní prapor) 1955 (1961) – 1984
- 1. (203.) automobilní prapor 1984 (1992) – AČR
- Automobilní škola 14. mechanizované divize 1953 – 1956
- Škola důstojníků v záloze automobilního vojska 1972 – 1978
- Roční důstojnická škola automobilního vojska ???? – 1977
- 3. jezdecká eskadrona 1945 – 1947
- 3. remontní eskadrona 1945 – 1947
- 3. náhradní eskadrona 1945 – 1947
- Velitelství evidence koňstva 7 1945 – 1949
- Divizní lazaret (14. zdravotnický prapor) 1950 (1954) – 1966
- Vojenská nemocnice 6 1945 – 1950
- Posádková (Vojenská) nemocnice 1950 (1960) – AČR
- Automobilní dílna (opravna) 14. mechanizované divize 1950 (1957) – 1958
- Zbrojní (dělostřelecká) dílna 14. mechanizované divize 1950 (1954) – 1958
- 14. prapor oprav techniky 1958 – 1961
- 14. technické opravny 1961 – 1966
- 14. divizní dělostřelecká dílna 1961 – 1966
- 8. železniční stavební pluk 1968 – 1969
- 12. železniční stavební prapor 1957 – 1992
- 10. (31.) železniční stavební prapor 1969 (1988) – 1992
- 813. železniční stavební prapor 1992 – AČR
- 820. železniční zabezpečovací prapor 1992 – AČR
- 6. ženijní stavební rota 1. technického pluku 1957 – 1960
- provozní oddělení 1. skupiny vojenských staveb 1960 – 1963
- 3. stavební prapor 1. skupiny vojenských staveb 1960 – 1963
- 1. stavební prapor 1. skupiny vojenských staveb 1963
- náhradní letecký pluk 3 1945 – 1948
- Letecký oblastní sklad 3 (Letecký sklad 3) 1945 (1946) – 1951

- 5. skladový objekt letecké munice

1951 – 1953
- Velitelství pilotních škol a kurzů (Pilotní škola III) 1946 (1946) – 1950
- Pilotní škola I (1. letecký školní pluk) 1950 (1951) – 1955
- Letištní peruť (Pomocná peruť) 1945 (1945) – 1946
- Školní peruť III (Školní základna III) 1946 (1947) – 1950
- Školní základna I (Letecká základna 24) 1950 (1951) – 1951
- 24. letištní prapor 1951 – 1955
- 24. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby II. třídy 1953 – 1955

- automobilní rota 2. letecké technické divize

1950 – 1952
- 2. letecké operační středisko 1950 – 1952
- 1. pomocné velitelské stanoviště 1953 – 1955
- Oblastní dispečerská služba Morava 1954 – 1955
- 1. letecký stavební prapor 1955 – 1968
- 1. letecký stavební prapor 1969 – 1979
- velitelství 5. letecké technické divize 1963 – 1969
- 15. automobilní rota 1963 – 1969
- 58. (44.) automobilní prapor 1969 (1992) – AČR
- 25. technická opravna 1967 – 1969
- pobočka 23. (12.) technické opravny 1969 (1974) – 1990
- 10. prapor oprav techniky 1990 – 1992
- velitelství 46. dopravní výsadkové letecké divize 1964 – 1969
- 40. prapor spojení a radiotechnického zabezpečení 1964 – 1969
- 12. vrtulníkový pluk 1962 – 1968
- 18. prapor radiotechnického zabezpečení 1962 – 1968
- 2. letištní prapor 1962 – 1968
- 331. vrtulníkový roj 1964 – 1968
- Výcvikové středisko specialistů letectva 1947 – 1949
- Vojenské výchovné středisko pro letecké mechaniky 1949 – 1950
- IV. školní oddíl Leteckého technického učiliště 1949 – 1951
- Výcvikový prapor autořidičů letectva 1951
- 5. výcvikový letištní prapor (2. výcvikové středisko letectva) 1969 (1975) – AČR
- 7. výcvikový letištní prapor 1969 – 1975
- 10. armádní spojovací a RTZ opravna 1982 – AČR

- velitelství 2. obvodu PLOSÚ (PVOS)

1951 (1954) – 1957

- spojovací rota velitelství 2. obvodu PLOSÚ (PVOS)

1951 (1954) – 1955

- velitelská baterie velitelství 2. obvodu PLOSÚ (PVOS)

1951 (1954) – 1955

- provozní prapor velitelství 2. obvodu PVOS

1955 – 1957
- protiletadlový pluk 3 (dělostřelecký pluk 153) 1945 (1945) – 1947
- dělostřelecký pluk 152 1947 – 1950
- 152. protiletadlový pluk 1950 – 1951
- 192. protiletadlový oddíl 1951 – 1953
- 157. hlásný prapor (pluk) 1951 (1954) – 1955
- 157. radiotechnický pluk 1955 – 1957
- Konstrukční kancelář radiolokace 1962 – 1967
- 3. radiolokační základna 1967 – AČR
- Zbrojnice 6 (6. dělostřelecká základna) 1945 (1950) – 1969
- 6. (2.) výzbrojní základna 1969 (1992) – AČR
- 312. strážní prapor 1951 – 1960
- 351. strážní rota 1960 – 1963
- Ženijní sklad 1 (Ženijní sklad 3) 1945 (1947) – 1950
- Hlavní (Ústřední) ženijní sklad 1950 (1951) – 1969
- Hlavní sklad ženijní munice 1951 – 1953
- Ústřední ženijní opravna (Opravárenský závod 042) 1956 (1962) – 1969
- Opravárenská základna 042 (Vojenský opravárenský podnik 042) 1969 (1989) – AČR
- Ženijní zkušební dvůr 1954 – 1957
- 2. ústřední spojovací sklad (pobočka ústředního spojovacího skladu) 1963 (1965) – 1972
- pobočka Zásobovací základny 06 1972 – AČR
- Spojovací uzel 025

1973 – AČR

- Vojenský chemický ústav (Hlavní sklad ZBP) 1945 (1945) – 1946
- Zbrojnice 20 (20. chemická zbrojnice) 1946 (1950) – 1954
- 20. chemická základna 1954 – 1967
- Chemický výrobní a opravárenský závod 071

1967 – 1972

- Vojenský opravárenský závod (podnik) 071

1972 (1989) – AČR

- 338. strážní rota 1955 – 1963
- 1. okruhový chemický sklad

1952

- 22. chemická základna

1955 – 1957

- pobočka 1. okruhového chemického skladu

1969 – 1992

- 2. chemický sklad

1992 – AČR

- Dílny 2. letecké technické divize (Ústřední dílny leteckého týlu) 1950 (1952) – 1957
- Letecké opravny (4. ústřední automobilní opravárenský závod) 1957 (1959) – 1960
- Automobilní opravárenský závod 084 1960 – 1989
- Vojenský opravárenský podnik 084 1989 – AČR
- Intendanční sklad 6 1945 – 1950
- 5. proviantní sklad (5. okruhový sklad proviantu) 1950 (1954) – 1958
- 1. pobočka 2. okruhového skladu proviantu 1958 – 1960
- 2. okruhový sklad proviantního materiálu 1960 - 1965
- odloučené skladištní oddělení 2. OS proviantního materiálu 1965 – 1969
- Stálá intendanční správkárna

1950 – 1955

- Stálá intendanční dílna 1955 – 1960
- Výstrojní opravna 1960 – AČR
- Sklad 2 Automobilní zbrojnice 3 1945 – 1950
- 22. sklad PHM (3. hlavní sklad PHM) 1950 (1951) – 1955
- 3. ústřední sklad PHM (4. okruhový sklad PHM) 1955 (1958) – 1965
- pobočka 5. okruhové základny PHM 1965 – 1968
- odbočka 11 Štábu soustředění válečného materiálu 3 1945 – 1947
- Dělostřelecké učiliště 1945 – 1947
- Učiliště zvláštních bojových prostředků (Chemické učiliště) 1946 (1950) – 1951
- Protiletadlové učiliště (Učiliště protivzdušné obrany) 1950 (1955) – 1957
- Zdokonalovací škola důstojníků dělostřelectva 1950
- Vyšší škola důstojníků protiletadlového vojska 1951 – 1955
- Vyšší škola důstojníků protivzdušné obrany 1955
- Zdokonalovací kurzy důstojníků PVOS 1955 – 1957
- Škola důstojnického dorostu (pro PLD) 1953 – 1954
- Dělostřelecká technická škola 6. dělostřelecké základny 1955 – 1958
- Školu specialistů dělostřeleckého vyzbrojování 6. dělostřelecké základny 1958 – 1961
- Škola na důstojníky polního dělostřelectva v záloze 1945 – 1948
- Škola na důstojníky těžkého dělostřelectva v záloze 1945 – 1949
- Škola na důstojníky hipomobilního dělostřelectva v záloze 1949 – 1951
- Škola na důstojníky motorizovaného dělostřelectva v záloze 1951 – 1952
- Škola na důstojníky plukovního dělostřelectva v záloze 1952 – 1953
- Vojenská katedra Palackého univerzity 1951 – 1990
- Vojenská katedra Vysoké školy pedagogické

1956 – 1959

- Železniční traťové velitelství 1945 – 1952
- Správa náčelníka přepravy vojsk II. řádu 1952 – 1962
- Krajská správa vojenské dopravy
- Správa vojenské dopravy 1992 – AČR
- Správa vojenského správce železničního úseku a stanice II. třídy 1952 – 1957
- Vojenská správa železničního úseku 1957 – 1960
- Vojenská správa dopravního úseku 1960 – 1962
- Správa náčelníka silniční přepravy vojsk 1960 – 1962
- (Krajská) Vojenská (ubytovací a) stavební správa

1951 (1956) – 1992

- Vojenská ubytovací a stavební správa

1992 – AČR

- Polní soud VI. armádního sboru (Vojenský soud I. stolice) 1945 (1946) – 1947
- Krajský vojenský soud (Nižší vojenský soud) 1948 (1950) – 1957
- Vojenský obvodový soud 1955 – 1993
- Polní prokurátor VI. armádního sboru (Vojenský prokurátor) 1945 (1946) – 1947
- Krajský vojenský prokurátor (Nižší vojenský prokurátor) 1948 (1950) – 1957
- Vojenský obvodový prokurátor 1955 – 1993
- Vojenská věznice 1945 – 1952
- Vyšší vojenský soud 1992 – 1993
- Vyšší vojenská prokuratura 1992 – 1993
- Posádková správa 1951 – AČR
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
- Krajské (á) vojenské (á) velitelství (správa) 1949 (1954) – 1960
- Městská vojenská správa 1954 – 1960
- Politické oddělení zabezpečovacích zařízení MNO 1960 – 1989
- Archiv ČSLA (Archiv Čs. armády) 1959 (1990) – AČR
- Okruhové terčové dílny a sklad 1974 – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

655. Můžete popsat historii strážního útvaru PVVP, zejména kdy a z čeho vznikl? Jeho poštovní adresa koncem 40. let min. století bývala: VÚ 9435 Praha 173. Dle plánu města z roku 1948 tvořily Prahu XVII Košíře, Motol a Jinonice. Útvar prý likvidoval v roce 1958, ale v Ruzyni. Mohla v tu dobu být jeho součástí i tanková jednotka? Jak resp. čím byl útvar nahrazen? (odpovídá Pavel Minařík)

Strážní prapor Posádkového velitelství Velká Praha vznikl 1.10.1945. V listopadu 1945 bylo útvary přiděleno krycí číslo VÚ 5449. K 1.10.1947 proběhlo jeho přejmenování na pěší prapor 80 (strážní). V této době útvar kromě velitelství tvořily tři pěší roty – z toho jedna rámcová (o třech četách), samopalná rota (o 2 četách), kulometná rota (o 2 četách), rota těžkých zbraní (s jednou četou o 2 ks PT kanonů 45 mm a dvěmi četami o 3 ks 82 mm), dělostřelecké baterie (s četou o 2 ks 76 mm kanonů a četou o 2 ks minometů 120 mm), velitelská rota (s velitelskou, dopravní, ženijní, spojovací a radiovou četou) a náhradní rota. U útvaru bylo předepsáno 595 funkčních míst, z toho 43 pro důstojníky a 33 pro rotmistry. Dnem 3.3.1948 útvar na základě rozkazu prezidenta Edvarda Beneše obdržel název „Pražského povstání“. K 1.10.1949 bylo jeho krycí číslo změněno na VÚ 9435. V listopadu 1950 proběhla reorganizace útvaru na 80. mechanizovaný pluk zvláštního určení, dislokovaný v Praze-Ruzyni. Úkoly strážní služby pro Posádkové velitelství Praha od 1.5.1952 převzal nově vytvořený 308. strážní prapor dislokovaný v karlínských kasárnách Jana Žižky z Trocnova, který byl rovněž určen pro reprezentování čs. armády při slavnostních příležitostech. V roce 1955 se mechanizovaný pluk skládal z velitelství a štábu, tří mechanizovaných praporů (o 3 střeleckých rotách, minometné rotě se 4 ks 82 mm minometů, rotě těžkých zbraní s protitankovou četou a četou protiletadlových kulometů), tankového praporu (o 3 tankových rotách po 10 tancích), dělostřelecké baterie se 4 ks 85 mm kanonů, minometné baterie se 4 ks 120 mm minometů, roty bojového zabezpečení, roty technického zabezpečení a týlu. 80. mechanizovaný pluk zvláštního určení zanikl 1.11.1956.


654. Jaké modernizace proběhly na tancích T-54AM a T-55A v 70. a 80. letech? Kdy byly prováděny a kolik tanků bylo modernizováno? (odpovídá Pavel Minařík)

Na přelomu 60. a 70. let probíhala modernizace středních tanků T-54A na verzi T-54AM, jejímž cílem bylo zdokonalit tank T-54A na úroveň tanku T-55A. V 80. letech se uskutečňovala modernizace středních tanků T-54AM/T-55A nejprve na verzi T-54/55AM1 a později na verzi T-54/55AM2. Od roku 1984 v rámci generálních oprav i přímo u vybraných divizních útvarů oprav techniky probíhala modernizace na verzi na verzi T-54/55AM1 zástavbou systému řízení palby KLADIVO a od roku 1987 pouze v rámci generálních oprav na verzi T-54/55AM2 instalováním zesíleného pancéřování a tepelné ochrany hlavně, modernizovaného FVZ a protiletadlového kulometu DŠK-M, systému vytváření dýmové clony a úpravou motoru, kolejových pásů i podvozku. Počty modifikovaných vozidel nám nejsou známy.


653. Na tzv. starém letišti v Praze-Ruzyni působí nyní 6. základna dopravního letectva, avšak jejím předchůdcem byl donedávna útvar, hovorově zvaný "letka" a spadající pod Ministerstvo vnitra. Zajímalo by mě, jaký byl název a historie "letky" a zda měla svou základnu i jinde než na Ruzyni (odpovídá Miroslav Irra a Pavel Minařík)

Po zrušení bezpečnostního letectva zůstal od 1.1.1951 u ministerstva vnitra letecký útvar na letišti Ruzyň. Právní statut získal až 3.4.1951, kdy byla oficiálně zřízena Bezpečnostní letka v působnosti Ministerstva národní bezpečnosti, podřízená veliteli Státní bezpečnosti. V roce 1953 bylo MNB zrušeno a letka přešla k MV, přičemž se zároveň změnil její název na Letecké oddíl MV. Útvar plnil úkoly letecké činnosti bezpečnostního charakteru a zároveň zajišťoval přepravu vládních činitelů. V roce 1979 se z oddílu vytvořila Letecká správa FMV, přejmenovaná v roce 1988 na Leteckou správu SNB a později na Leteckou službu Policie ČR. V roce 1998 AČR převzala od policejní letecké služby zabezpečování přepravy vládních činitelů, k čemuž využívá dva letouny Tu-154M, dva letouny Jak-40 a jeden letoun CL.601.


652. I would like to ask, what units were deployed in Prostějov, Kolin and Kroměříž after 1945? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Kroměříž byly po roce 1945 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

- pěší pluk (prapor) 3 1945 (1946) – 1949
- pěší pluk 3 1949 – 1950
- rota VKPL 3 1947 – 1950
- 3. ženijní brigáda 1945 – 1947
- ženijní pluk 3 1947 – 1950
- automobilní rota 8 1945 – 1947
- Vojenská nemocnice 26 1945 – 1947
- Posádkové velitelství 1945 – 1949
- Velitelství evidence koňstva 3 1945 – 1949
- Doplňovací okresní velitelství 1945 – 1949
- velitelství 3. pěší (motorizované) divize 1945 (1945) – 1946
- velitelství 3. (13.) rychlé (pěší) divize 1946 (1950) – 1951
- velitelství 13. (3.) mechanizované divize 1951 (1955) – 1958
- velitelství 3. motostřelecké (mechanizované) divize 1958 (1991) – AČR
- 13. průzkumná rota 1950 – 1951
- 3. průzkumný prapor 1966 – AČR
- 13. (33.) tankosamohybný prapor (pluk) 1950 (1951) – 1952
- 33. tankový pluk 1952 – 1966
- 13. školní tankový prapor 1951 – 1957
- 8. (63.) dělostřelecký pluk 1950 (1951) – 1957
- 13. protitankový dělostřelecký oddíl 1950 – 1951
- 13. protiletadlová (ý) baterie (oddíl) 1950 (1951) – 1958
- 13. ženijní prapor 1950 – 1958
- 13. (3.) spojovací prapor 1950 (1991) – AČR
- 13. chemická četa (chemické ochrany) 1950 (1955) – 1958
- 13. rota chemické ochrany 1958 – 1979
- Divizní lazaret 3. mechanizované divize 1950 – 1954
- 13. (3.) zdravotnický prapor 1954 (1991) – 1992
- 3. sklad zdravotnického materiálu 1992 – AČR
- 13. automobilní rota (prapor) 1950 (1951) – 1955
- 13. automobilní rota (prapor) 1955 (1961) – 1984
- 3. prapor materiálního zabezpečení 1984 – 1991
- 13. automobilní dílna 1950 – 1958
- 13. (3.) zbrojní (dělostřelecká) dílna ???? (1954) – 1958
- 3. pojízdná tanková opravna 1951 – 1958
- 3. prapor technického zabezpečení 1958 – 1961
- 3. technické opravny 1961 – 1979
- 3. prapor oprav techniky 1979 – AČR
- 3. dělostřelecká dílna 1961 – 1967
- Krajské vojenské velitelství 1949 – 1950
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1949 (1954) – AČR
- Posádková správa 1951 – AČR
- Nižší vojenský soud 1951 – 1952
- Nižší vojenský prokurátor 1951 – 1952
- Vojenská věznice 1951 – 1952
- 12. zdravotnický oddíl 1961 – 1963
- 164. cisternový prapor 1961 – 1978
- 103. automobilní prapor 1978 – 1984
- 127. cisternový prapor 1984 – 1992
- 2. tanková základna 1966 – 1988
- 22. pluk oprav tankové techniky 1988 – 1992
- 251. (3.) protiletadlový (raketový) pluk 1975 – 1991
- 3. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu 1979 – 1988
- Vojenská zdravotnická škola 1972 – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Útvary dislokované v posádce Prostějov najdete v odpovědi na dotaz čís. 522 a v posádce Kolín v odpovědi na dotaz č. 160.


651. Prosím o zaslání znění přísahy ČSLA z 80. let. (odpovídá Pavel Minařík)

V době od 1. července 1960 do 13. března 1990 platilo následující znění vojenské přísahy, zveřejněné v předpisu Zákl-I-1 Řád vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR:

„Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa. Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se pro boj, abych mohl na rozkaz prezidenta republiky a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svoji rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli. Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistický zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství. Tak přísahám.“


650. Chcem Vás poprosiť o uverejnenie zoznamu menovaných a povýšených generálov v rokoch 1974 a 1975. (odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 1.10.1974 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálporučíka
genmjr. Ing. Miroslav ZÍKA náčelník Správy bojové přípravy – zástupce MNO
genmjr. Jozef REMEK náčelník letectva a vojsk PVOS – zástupce MNO
genmjr. Ing. Ferdinand HANZAL zástupce MNO pro výzbroj a techniku
a jmenováni do hodnosti genmjr.
plk. Ing. Rudolf TVAROŽKA náčelník výzbrojní služby MNO
plk. gšt. Ing. Miloslav PELOUŠEK pověřen řízením Správy raketového vojska a dělostřelectva MNO
plk. gšt. Ing. Pavel FIGUŠ náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele Východního vojenského okruhu
plk. gšt. Ing. Ján PUŠKÁR náčelník štábu – 1. zástupce velitele 4. armády
plk. RSDr. Bohumil JEŘÁBEK náčelník politického oddělení – zástupce velitele 7. armády PVOS
plk. gšt. Ing. Zdeněk VONDRÁK velitel 20. motostřelecké divize
plk. PhDR. Stanislav WEINLICH velitel 14. tankové divize
plk. Ing. Vladimír ČIHÁK velitel železničního vojska FMD

Dnem 1.5.1975 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:

do hodnosti generálplukovníka
genpor. Ing. František VESELÝ velitel Západního vojenského okruhu
genpor. PhDr. Samuel KODAJ velitel Východního vojenského okruhu
do hodnosti generálporučíka
genmjr. Ing. Miloslav BLAHNÍK velitel 1. armády
genmjr. PhDr. Antonín Brabec náčelník politické správy – zástupce velitele Západního vojenského okruhu
genmjr. Ing. Josef BROŽ náčelník Zpravodajské správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA
genmjr. PhDr. Josef ČEPICKÝ náčelník Vojenské akademie Antonína Zápotockého
genmjr. PhDr. Alois GROS, CSc. vedoucí odboru obrany a bezpečnosti předsednictva vlády ČSSR
genmjr. Jozef KOVÁČIK náčelník politické správy – zástupce velitele Východního vojenského okruhu
genmjr. PhDr. Ing. Josef MARUŠÁK, CSc. velitel 7. armády PVOS
genmjr. Ing. Vojtěch SROVNAL náčelník Správy ústředního plánování GŠ ČSLA
genmjr. RSDr. Ing. Viktor ŠURKA náměstek předsedy Státní plánovací komise ČSSR
genmjr. Ing. Milán VÁCLAVÍK náčelník štábu – 1. zástupce velitele Západního vojenského okruhu
a jmenován do hodnosti genmjr.
plk. Ing. Karel CVAČKA hlavní inženýr letectva – náčelník inženýrské letecké služby správy letectva a vojsk PVOS
plk. Juraj GVOTH zástupce náčelníka pro politické věci – náčelník politického oddělení Vojenské akademie Antonína Zápotockého
plk. gšt. Julius HAŠANA náčelník Politicko-organizační správy – zástupce náčelníka Hlavní politické správy ČSLA
plk. gšt. Ing. Zdeněk HAVALA náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 1. armády
plk. Ing. Michal CHOMA náčelník oddělení zahraničních styků GŠ ČSLA
plk. JUDr. Štefan INFNER vyšší vojenský prokurátor Trenčín
plk. gšt. Jaroslav KLÍCHA náčelník Ideologické správy – zástupce náčelníka Hlavní politické správy ČSLA
plk. gšt. Ing. Emil KOŠTEK náčelník Vysoké vojenské velitelsko-technické školy
plk. PhDr. Jaroslav KRYL zástupce náčelníka politické správy Západního vojenského okruhu
plk. PhDr. Pavel MAŠEK náčelník politického oddělení – zástupce náčelníka Zpravodajské správy GŠ ČSLA
plk. gšt. Ing. Milan PAVLÍČEK náčelník štábu týlu Západního vojenského okruhu
plk. gšt. Ing. Michal PRELEC náčelník štábu – 1. zástupce velitele 7. armády PVOS
plk. gšt. PhDr. Cyril RABUŠIC pověřen výkonem funkce předsedy Kontrolní a revizní komise Hlavní politické správy ČSLA
plk. gšt. Ing. Miroslav REMEŠ náčelník týlu – zástupce velitele 1. armády
plk. Ing. Václav RŮŽIČKA generální ředitel Vojenských lesů a statků n. p. Hlavní stavební a ubytovací správy
plk. gšt. Ing. Miroslav RYBÁK náčelník operačního oddělení Operační správy GŠ ČSLA
plk. gšt. Ing. Ladislav SOCHOR velitel 34. stíhací bombardovací letecké divize
plk. Ing. Josef SVOBODA náčelník politického oddělení MNO
plk. gšt. Ing. Zdeněk ŠIK náčelník raketového vojska a dělostřelectva Západního vojenského okruhu
plk. gšt. Ing. Jaroslav TUZAR velitel 19. motostřelecké divize
plk. gšt. Ing. Jaroslav ÚLEHLA náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 10. letecké armády
a jmenováni do hodnosti genmjr. vz.
plk. vz. PhDr. Jaromír OBZINA, CSc. ministr vnitra ČSSR

649. Které útvary naší armády se nacházely v Přáslavicích?

V posádce Přáslavice byly dislokovány následující útvary čs. armády:

a) v letech 1918 až 1939

- Výcvikový tábor

1935 – 1939

- I. prapor pluku útočné vozby 2

1935 – 1936

- III. prapor pluku útočné vozby 2

1935 – 1938

- II. prapor pluku útočné vozby 3

1936 – 1938

- III. prapor pluku útočné vozby 3

1936 – 1937

- IV. prapor pěšího pluku 6

1937 – 1939

b) v letech 1945 až 1992

- II. a III. tankový prapor 13. tankové brigády 1945 – 1947
- pěší prapor 54 (samopalný) 1947 – 1949
- IV. prapor (samopalný) 12. tankové brigády 1949 – 1950
- Poddůstojnická škola průzkumníků 1950 – 1951
- 14. průzkumná rota 1950 – 1958

- 4. tankový pluk

1958 – 1966

- 14. průzkumná rota 1961 – 1966
- 14. samostatný dělostřelecký (raketometný) oddíl 1964 – 1989

- 33. tankový pluk

1966 – AČR

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

648. Zajímám se o útvar 9376 ve Vimperku. Prosím o veškeré dostupné informace. Sám jsem tam sloužil jako voják v základní službě od 1991 do 1993 na 2. mechanizovaném praporu pod velením majora Burkoně jako písař. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl 15.5.1945 jako pěší pluk 26 na základě dosavadního 11. pěšího prapor 2. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru v SSSR. Koncem měsíce května a v červnu 1945 se pluk podílel na zajištění čs. pohraničí na úseku od Bratislavy po Čienou nad Tisou. Koncem června 1945 se útvar přemístil do své mírové posádky v Lučenci, ale již koncem září byl redislokován do Jelšavy. V září 1945 se pluk přestěhoval do Rimavské Soboty, kde k 1.10.1947 prodělal reorganizaci na pěší prapor 26. Již v listopadu 1945 obdržel krycí číslo – VÚ 4636. Dnem 3.3.1948 byl útvaru rozkazem prezidenta republiky udělen název „Generála Viesta“. V květnu 1948 došlo k jeho redislokování do posádek Horažďovice, Kašperské Hory a Rejštejn. V říjnu 1948 se do Kašperských Hor přesunulo velitelství útvaru, které se doposud nacházelo v Horažďovicích, a naopak nová odloučená jednotka vznikla v Železné Rudě. Pěší prapor byl 1.10.1949 přejmenován na pěší pluk, ale ve skutečnosti se i nadále jednalo o prapor posílený dělostřelectvem. Od 1.10.1949 bylo zároveň stávající krycí číslo útvaru nahrazeno novým, tj. VÚ 9376. Na sklonku roku 1950 došlo k přesunu útvaru do Vimperku a vytvoření zbývajících dvou praporů pluku, zatímco dřívější odloučené jednotky v Rejštejně a Železné Rudě zanikly. V Kašperských Horách zůstal dislokován pouze odloučený pěší prapor, který zde s výjimkou let 1951 až 1958 setrval do roku 1987. Od konce roku 1950 bylo označení pluku upraveno na 26. pěší pluk „Generála Viesta“. K 1.11.1954 došlo k jeho dalšímu přejmenování, tentokrát na 26. střelecký pluk „Generála Viesta“. Dnem 9.5.1955 byl otevřený název útvaru opětně změněn a na základě rozkazu prezidenta republiky se z něj stal 12. střelecký pluk „Juraje Jánošíka“. Ovšem ani tento název útvaru příliš dlouho nevydržel a k 1.10.1958 se z něj stal 68. motostřelecký pluk „Československých bojovníků ve Španělsku“. Poslední reorganizace útvaru proběhla 30.11.1991, kdy došlo k přejmenování útvaru na 68. mechanizovaný pluk bez čestného či historického názvu. Svoji činnost útvar ukončil 31.12.1993.


647. Můžete uvést základní data o vzniku, dislokaci a transformaci těchto školských zařízení bývalého vojenského letectva? Letecké technické učiliště (připravovalo toliko kádry pro ILS, či také pro PZN atd.?), Vojenská odborná škola leteckých mechaniků (do kdy dvouletá?), Poddůstojnická škola ILS (od r. 1969 patrně součástí Výcvikového střediska letectva). (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenská odborná škola leteckých mechaniků Liberec

Byla zřízena dnem 1.8.1945 s prozatímním sídlem v Liberci. Úkolem školy bylo vycvičit pro polní letecké útvary letounové mechaniky (motoráře i drakaře), přístrojové mechaniky, elektromechaniky, radiomechaniky, zbrojíře, palubní radiotelegrafisty a případně i jiné pozemní specialisty, kteří po absolvování školy byli přiděleni k výkonu vojenské základní služby k polním leteckým útvarům. Délka studia byla stanovena na jeden rok a šest měsíců, respektive neměla být delší než dva roky. V roce 1947 se škola kromě velitelství s pomocnými orgány, učitelského sboru a hospodářské správy skládala z výcvikové perutě (o dvou výcvikových letkách a letky techniků-ŠLDZ) a školní letky s dopravní četou, ošetřovnou a strážním a pomocným družstvem. V rámci VOŠLM v této době probíhala příprava následujících specializací: 1) letečtí mechanici, a) motoráři, b) drakaři, c) přístrojáři, d) elektromechanici, e) zbrojíři, f) fotomechanici; 2) technicko-hospodářská služba a 3) povětrnostní služba. V září 1949 byla škola redislokována do Liptovského Mikuláše a reorganizována na Letecké technické učiliště.

Letecké technické učiliště Liptovský Mikuláš

Vzniklo v Liptovském Mikuláši dnem 1.10.1949 transformací dosavadní Vojenské odborné školy leteckých mechaniků. Školní jednotky učiliště byly organizovány nejprve do oddílů dislokovaných v celé řadě posádek (I. oddíl Liptovský Mikuláš, II. oddíl Poprad, III. a IV. oddíl Olomouc, V. oddíl Liberec a VI. oddíl Levoča). V rámci jednotlivých oddílů byly školeny následující specializace: I. oddíl – provoz-draky, provoz-motory, vyšší školy a kurzy, II. oddíl – VOŠLM-elektro, učňovská škola-elektro, provoz-elektrozbroj. a přístroje, III. oddíl – učňovská škola kovodělná, IV. oddíl – autořidiči a automechanici, V. oddíl – fotomechanici (v Pardubicích) a další specializace podle potřeby (v Liberci). V roce 1951 byly oddíly nahrazeny školními prapory, přičemž odloučeně byl v Liptovském Hrádku dislokován 2. školní prapor LTU. Od 1.9.1952 se z jeho složení jako samostatné útvary vyčlenily Škola mladších technických specialistů letectva v Liptovském Hrádku (1.10.1953 opětně včleněna do LTU), Škola technického dorostu letectva v Liptovském Mikuláši (zrušena 1.11.1955) a Vojenské výchovné středisko letectva v Popradu. Ve struktuře Leteckého technického učiliště od 1.9.1952 kromě velitelství, školního oddělení, týlové skupiny, velitelské roty, zbrojní dílny a ošetřovny zůstaly pouze dvě školní roty důstojníků–techniků, školní rota – ŠDZ provozářů a školní rota – kurz starších techniků letek. Dvouleté studium bylo ve školním roce 1957/1958 prodlouženo na tři roky. Letecké technické učiliště v Liptovském Mikuláši bylo dnem 1.9.1959 reorganizováno na Technické učiliště a zároveň do něj byly převedeni žáci od rušeného Učiliště PVO z Košic, připravující se na obsluhu nově zaváděných protiletadlových raketových kompletů PVOS. Přípravu pozemních specialistů letectva převzalo Letecké učiliště v Košicích.

Poddůstojnická škola ILS Brno

Příprava poddůstojníků ILS probíhala u 4. výcvikový prapor ILS vytvořeného v Brně-Slatině dnem 1.9.1969. Útvar se v přímé podřízenosti velitelství 10. letecké armády a zabezpečoval výcvik specialistů inženýrské letecké služby z řad vojáků základní služby pro potřeby nadřízeného velitelství. Do složení útvaru kromě šesti školních rot náležely také čtyři oddělení odborné přípravy (draky-motory, elektro-speciál, radio a RTZ, letecká výzbroj), velitelská rota, četa letištního zabezpečení, sklady a ošetřovna. U útvaru se školilo 900 žáků, z toho 200 žáků poddůstojnické školy, jejichž příprava probíhala od 1. ledna do 30. května a od 1. července do 30. září. Dnem 1.9.1975 útvar prodělal reorganizaci na 1. výcvikové středisko letectva. Koncem listopadu 1985 se útvar přestěhoval na letiště v Mošnově. Zde se k 1.1.1995 transformoval na 2. prapor Školícího a výcvikového centra letectva. Na podzim téhož roku se vrátil do Brna. Dnem 1.7.1997 byl útvar reorganizován na 33. výcvikový prapor a podřízen velitelství Výcvikové základny vzdušných sil. Útvar zanikl 30.9.2000.


646. V 50. letech byl údajně zástupcem NGŠ jistý gen. Tesal. Zatím jsem se s tímto jménem nikde nesetkal, nemohli byste mi o něm sdělit něco bližšího? (odpovídá Pavel Minařík)

Generál František Tesal, rozený Fessl, se narodil 19.8.1906 v obci Vrábče u Českých Budějovic. V letech 1917 až 1924 studoval na státním reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. K výkonu vojenské prezenční služby nastoupil 1.1.1924 u pěšího pluku 11 v Písku, ale po týdnu byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích, jejíž studium ukončil v polovině srpna 1926. Po povýšení do hodnosti poručíka byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 5, ale počátkem října jako frekventant do aplikační školy dělostřelectva u Dělostřeleckého učiliště v Olomouci. K pluku se vrátil až v srpnu 1927 a službu vykonával u jeho 7. baterie v Jindřichově Hradci, nejprve jako subalterní důstojník, později jako I. důstojník baterie. Do hodnosti nadporučíka byl povýšen v říjnu 1930. V listopadu 1931 až dubnu 1932 prodělal geodetický kurz u Vojenského zeměpisného ústavu, ke kterému v říjnu 1932 nastoupil na geodetické a triangulační oddělení astronomického a geodetického odboru. Po dvou letech byl přemístěn k Vojenské akademii v Hranicích jako řádný profesor nauky o terénu a vojenského zeměpisu a cvičitel vojenského výcviku akademiků-dělostřelců. Kapitánem se stal v říjnu 1936. V polovině března 1937 akademii opustil a krátkodobě byl přidělen k dělostřeleckému pluku 101 v Ruzyni u Prahy. Počátkem dubna 1937 byl povolán ke studiu na Vysoké škole válečné v Praze. Po jejím předčasném ukončení nastoupil počátkem května 1938 u štábu III. sboru v Brně. V březnu 1939 proběhlo jeho převedení z řad důstojníků dělostřelectva do stavovské kategorie důstojníků generálního štábu. Po německé okupaci byl v dubnu 1939 přemístěn k Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze a následně koncem srpna 1939 ke Katastrálnímu měřickému úřadu v Praze. V této době se zapojil do protinacistické odbojové činnosti. Od ledna 1942 do května 1945 byl vězněn nacisty pro nepovolený poslech rozhlasu ve věznicích v Bayreuthu, Coswingu a Bernburgu, za což byl v roce 1946 vyznamenán „Válečným křížem 1939“ a medailí „Za zásluhy II. stupně“. Po nezbytné rekonvalescenci se vrátil do čs. armády a koncem června 1945 byl zařazen jako přednosta taktické skupiny popisného odboru u Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. V červenci 1945 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána a v říjnu 1946 do hodnosti majora i podplukovníka. V květnu 1948 se stal náčelníkem štábu Vysoké školy vojenské v Praze a v dubnu 1949 náčelníkem štábu I. sboru v Karlových Varech. Příjmení Fessl na Tesal změnil koncem roku 1948 na základě povolení Zemského národního výboru v Praze. Do hodnosti plukovníka byl povýšen 1.10.1949. Počátkem října 1950 nastoupil ke studiu na Vysoké vojenské učiliště v Praze, tj. na přejmenovanou Vysokou školu vojenskou, a po jeho absolvování se na začátku srpna 1951 ujal velení 3. armádního sboru v Plzni. Brigádním generálem se stal již 15.7.1951. Následně od 6.10.1952 do 22.11.1953 vykonával funkci stálého zástupce náčelníka GŠ. Poté působil jako náčelník odboru obrany u Úřadu předsednictva vlády. Na GŠ ČSLA se vrátil koncem listopadu 1959 a byl pověřen službou u jeho náčelníka. Do zálohy odešel 31.1.1962. Generál František Tesal zemřel 22.7.1974.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist