Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 661. - 675.

Následující dotazy 676. - 690. Předešlé dotazy 646. - 660.

675. Mohli byste uvést základní data k posádce Bruntál? Jde hlavně o to, zda tam koncem roku 1950 bylo skutečně přemístěno Pěchotní učiliště z Milovic a jemu podřízený Instrukční prapor, v tu dobu už ovšem 60. pěší prapor (motorizovaný)? Někdy bývá uváděn jako sídlo učiliště Lipník n. Bečvou. Co se stalo s instrukčním útvarem? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Bruntál byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) v letech 1918 až 1939

- Posádkové velitelství 1919 – 1934
- II. prapor pěšího pluku 15 1920 – 1928
- III. prapor pěšího pluku 15 1920
- náhradní prapor pěšího pluku 15 1920 – 1933
- Posádkové velitelství 1937 – 1938
- velitelství pěšího pluku 34 1938
- I. prapor pěšího pluku 34 1937 – 1938
- II. prapor pěšího pluku 34 1938

b) v letech 1945 až 1992

- velitelství pěšího pluku 34 1945 – 1947
- III. prapor pěšího pluku 34 1945 – 1947
- náhradní prapor pěšího pluku 34 1945 – 1947
- dělostřelecký pluk 52 1947 – 1950
- Pěchotní učiliště 1950 – 1951
- Vyšší škola důstojníků pěchoty 1951 – 1955
- Zdokonalovací škola důstojníků pěchoty 1955 – 1957
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
- 2. pobočka Ústředního leteckého skladu 1948 – 1951
- 3. sklad leteckého týlu 1951 – 1955
- 2. pobočka Ústředního leteckého skladu 1955 – 1957
- 3. ústřední letecký sklad 1957 – 1958
- 2. sklad technického materiálu 1958 – 1961
- 2. ústřední sklad leteckého technického materiálu 1961 – 1965
- pobočka Ústředního leteckého skladu 1965 – AČR
- 92. silniční stavební prapor 1966 – 1969
- 93. silniční stavební prapor 1966 – 1969
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Na základě rozhodnutí MNO ze dne 10.4.1947 byla kasárna v Bruntále pojmenována na „Kasárny plukovníka Edmunda Klimka“.

Základní příprava příslušníků důstojnického sboru čs. armády probíhala od října 1945 na Vojenské akademii v Hranicích, kde se školili budoucí důstojníci pěchoty, tankového vojska, dělostřelectva, ženijního vojska, spojovacího vojska, automobilního vojska, technické služby a hospodářské služby. V prvním ročníku posluchači Vojenské akademie absolvovali všeobecnou přípravu, zatímco odborná příprava ve 2. ročníku probíhala v jednotlivých učilištích druhů vojsk. Vzhledem k prudkému nárůstu počtu studujících byla v Lipníku nad Bečvou 1.10.1949 zřízena tzv. Pěchotní vojenská akademie, která od Pěchotního učiliště v Milovicích převzala specializovanou přípravu důstojníků pěchoty z povolání. Na základě dekretu rezidenta republiky z 15.8.1951 se Pěchotní vojenská akademie reorganizovala na Pěchotní učiliště. V letech 1952 až 1955 kromě toho v Ružomberoku existovalo 2. pěchotní učiliště, nejprve pouze jako pobočka Pěchotního učiliště v Lipníku nad Bečvou, později jako samostatný útvar. Rozkazem prezidenta republiky z 8.3.1957 bylo Pěchotní učiliště v Lipníku nad Bečvou přejmenováno na Vojenské učiliště hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše. Dnem 1.9.1958 bylo přemístěno do Dědic u Vyškova a sloučeno s Vojenským učilištěm Klementa Gottwalda pod novým názvem Vojenské učiliště hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše.

Souběžně s Vojenskou akademií působilo i Pěchotní učiliště v Milovicích, ve kterém byla výuka zahájena 22.9.1945. V rámci učiliště byly organizovány:

  • krátkodobé kurzy pro velitele setnin, náčelníky služeb útvarů a jiné specialisty (maximálně do jednoho roku trvání),
  • krátkodobé kurzy pro důstojníky, rotmistry a délesloužící poddůstojníky (3 až 9-ti měsíční),
  • aplikační kurzy pro aktivované důstojníky ze zálohy, k doplnění požadovaného vojenského vzdělání (8-mi měsíční),
  • odborná příprava frekventantů 2. ročníku pěchotního směru Vojenské akademie (jeden rok).

Na sklonku roku 1950 bylo učiliště přemístěno do Bruntálu, kde 1.9.1951 proběhla jeho reorganizace na Vyšší školu důstojníků pěchoty, na které byly organizovány zdokonalovací kurzy důstojníků pěchoty do stupně pluk, společně s kurzy velitelů a štábních pracovníků (velitelů pluků a praporů, náčelníků štábů, velitelů technických setnin, zpravodajských důstojníků). Dnem 30.9.1955 došlo k jejímu přejmenování na Zdokonalovací školu důstojníků pěchoty. Na ní probíhaly kurzy velitelů střeleckých pluků, praporů, rot a náčelníků průzkumu. Dnem 1.10.1957 byla Zdokonalovací škola zrušena a její posluchači se přemístili do Vojenského učiliště Klementa Gottwalda v Dědicích u Vyškova. Pěchotní učiliště a jeho nástupci používali od roku 1945 krycí číslo VÚ 2282, od roku 1949 VÚ 2702 a od roku 1956 VÚ 1049.

Součástí Pěchotního učiliště byl také Instrukční prapor, zřízený 1.10.1945 ve Stráži pod Ralskem. V únoru 1946 se prapor přemístil do Milovic a v říjnu 1947 byl přejmenován na pěší prapor 60 (motorizovaný instrukční). V říjnu 1949 byl formálně přejmenován na pluk, přičemž jeho dosavadní praporní organizace zůstala nezměněna. Na sklonku roku 1950 proběhlo jeho přemístění (společně s Pěchotním učilištěm) do posádky Bruntál pod názvem 60. pěší prapor. Dnem 1.10.1951 byl 60. pěší prapor reorganizován na Výcvikový prapor Vyšší školy důstojníků pěchoty. V uvedené podobě působil až do svého zániku 31.8.1953. Instrukční (výcvikový) prapor používal od roku 1945 krycí číslo VÚ 8972 a od roku 1949 VÚ 7455.


674. Bylo by možné uvést podrobnou organizaci jednotek CO v 80. letech, případně jejich nástupců - záchranných základen? (odpovídá Pavel Minařík)

Pluk civilní obrany byl tvořen:
- velitelství a štáb,
- velitelská četa,
- tři prapory CO, v každém velitelství a štáb praporu, velitelská četa, ženijní rota (s ženijní četou a strojní četou), speciální rota (s požární četou, četou speciální očisty a četou předlékařské pomoci) a četa týlového zabezpečení,
- ženijní záchranná rota (přepravní četa a četa vyprošťovacích prostředků),
- spojovací rota (spojovací četa a rádiová četa),
- rota oprav techniky (četa oprav techniky a četa oprav speciální techniky),
- rota týlového zabezpečení (hospodářská četa a dopravní četa),
- obvaziště.

Podle publikace „Záchranné a výcvikové základny Armády České republiky“, vydané MO ČR v roce 2002, byla organizační struktura základen následující:
- velitel, zástupce velitele, skupina velitele,
- štáb (personální oddělení, operační štáb s operačním oddělením a oddělením přípravy vojsk, oddělení logistiky, speciální skupina),
- rota velení (velitelská četa a rádiová četa),
- dva až tři záchranné prapory, v každém velitelství a štáb praporu, ženijní záchranná rota (o dvou ženijních záchranných četách), speciální záchranná rota (s hasičskou záchrannou četou a speciální chemickou četou) a zabezpečovací četou,
- v případě potřeby výcvikový prapor se štábem praporu, dvěmi výcvikovými rotami a zabezpečovací četou,
- rota logistiky (zásobovací četa, četa oprav techniky, četa oprav speciální techniky a sklady),
- obvaziště.


673. Prosím o upřesňující údaje o krátké existenci 8. střelecké brigády a jejich praporů, včetně náznaku organizace a krycího čísla nebo čísel. Byla brigáda zcela bez dělostřelectva? Neexistovala pak v rámci nějakého střeleckého, později motostřeleckého útvaru na jižní Moravě jakási organizační odlišnost v podobě rámce či organizačního jádra jednotky pro zaujetí objektů pro případ mimořádných opatření? (odpovídá Pavel Minařík)

8. pevnostní brigáda, podřízená velitelství 2. vojenského okruhu, vznikla 15.4.1952. Velitelství brigády sídlilo v Rajhradě a brigádu tvořily čtyři prapory, rozmístěné po celé délce moravské a slovenské hranice s Rakouskem. 1. pevnostní prapor byl dislokován v Jemnici, 2. pevnostní prapor se nacházel ve Znojmě, 3. pevnostní prapor byl ubytován v Pohořelicích a 4. pevnostní prapor sídlil v Malackách. Základ jednotlivých praporů představovaly kulometné roty, zastoupené v různém počtu podle množství obsazovaných objektů. U 1. praporu byly vytvořeny čtyři, u 2. praporu tři a 3. i 4. prapor disponoval po pěti kulometných rotách. Zmíněné roty dále doplňovalo poměrně silné dělostřelectvo, tvořené rotou minometů 82 mm, baterií minometů 120 mm, baterií protitankových kanonů 75 mm, baterií kanonů 105 mm a baterií houfnic 105 mm. Organizaci praporu dotvářely samopalná rota, spojovací rota, ženijní rota, velitelská četa, zdravotnická četa, družstvo chemické ochrany, automobilní dílna a veterinární ošetřovna. Vzhledem k početným dělostřeleckým jednotkám a potřebě soustředit odborný výcvik jejich příslušníků, doposud prováděný roztříštěně u různých dělostřeleckých útvarů 2. vojenského okruhu, byla k 1.11.1953 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic vytvořena brigádní dělostřelecká škola. V návaznosti na přijetí nového polního řádu čs. armády Oper-I-1 byl svazek k 1.11.1954 přejmenován na 8. střeleckou brigádu. Brigáda zanikla 1.11.1955.

Zrušením pevnostní brigády se velení čs. armády nevzdalo myšlenek na aktivní využití prvorepublikového opevnění. V letech 1960 až 1999 se kromě jiného počítalo s aktivním využitím šesti stavebně dokončených a vyzbrojených těžkých objektů na jižní Moravě. Za tímto účelem nejprve u 5. motostřeleckého pluku v Mikulově a později ve Znojmě existovala „rota osádek těžkého opevnění”.


672. Byl náčelník GŠ u nás vždy automaticky 1. náměstkem (zástupcem) ministra obrany? (odpovídá Pavel Minařík)

Ne, nebyl. Až do roku 1953 samostatná nebo zdvojená funkce „prvního“ náměstka ministra národní obrany neexistovala. Dnem 1.10.1953 byla zřízena funkce „první náměstek ministra národní obrany“, do které byl ustanoven gen. Lomský a podléhaly mu Správa bojové přípravy, Správa vojenského školství a Administrativně hospodářská správa. První náměstek nesl zodpovědnost za řízení bojové a tělesné přípravy vojsk, vojenskou výchovu a kázeň všech příslušníků armády a za přípravu důstojnických kádrů ve vojenských školách a na vojenských katedrách civilních vysokých škol. Současně došlo k úpravě pojmenování funkce „náčelník generálního štábu“ na „náčelník generálního štábu – první náměstek ministra národní obrany“. Náčelník GŠ měl plnou zodpovědnost za zpracování plánů rozvoje a organizace čs. armády, její operační použití a za rozpracování základních problémů spojených s vedením války. Dnem 15.7.1958 byla funkce „první náměstek ministra národní obrany“ přejmenována na „náměstek ministra národní obrany“a funkce „náčelník generálního štábu ČSLA – první náměstek ministra národní obrany“ přejmenována na „náčelník generálního štábu ČSLA“. Tento stav přetrval do roku 1.11.1966 kdy se z „náměstka ministra národní obrany“ stal „náčelník Hlavní správy pozemních vojsk - zástupce ministra národní obrany“ a z „náčelníka generálního štábu ČSLA“ nově „náčelník generálního štábu ČSLA - zástupce ministra národní obrany“. Dnem 1.9.1969 se z náčelníka GŠ opětně stal „náčelník GŠ ČSLA – první zástupce ministra národní obrany“, zatímco pojmenování funkce „náčelníka Hlavní správy pozemních vojsk - zástupce ministra národní obrany“ se změnilo na „zástupce ministra národní obrany“. Dnem 1.9.1971 bylo upraveno pojmenování obou funkcí na „náčelník generálního štábu ČSLA – 1. zástupce ministra národní obrany“ a „první zástupce ministra národní obrany“, do jehož pravomoci od 1.5.1972 přešlo řízení RVD, VPVO, ŽV, CHV, tankové a automobilní správy, výzbrojní správy, správy vojenského školství a vědy, společně se správou vojenských soudů. Uvedený stav přetrval až do 10.6.1988. Tímto dnem byla funkce „první zástupce ministra národní obrany“ změněna na „zástupce ministra národní obrany“ a funkce „náčelník generálního štábu ČSLA – 1. zástupce ministra národní obrany“ na „náčelník generálního štábu ČSLA – zástupce ministra národní obrany“.


671. Existuje evidence střelnic (letecké, dělostřelecké, pokusné), resp. lze zjistit jejich celková rozloha na území ČR? (odpovídá Pavel Minařík)

Pokud víme, tak ne. Byl zveřejněn jen přehled tzv. vojenských újezdů (viz zákon č. 222/1999 Sb. o zajišťování obrany České republiky). K 1.1.1993 byla rozloha jednotlivých (v současné době existujících) újezdů následující: Hradiště – 33.157 ha, Boletice 21.970, Libavá – 32.786, Brdy – 26.038 a Březina – 15.698. Je možné, že po uvedeném datu došlo ke zmenšení rozlohy jednotlivých újezdů. Plocha střelnic mimo vojenské újezdy bude vzhledem k rozloze vojenských újezdů minimální.


670. Máte nějaké informace o vysoké škole v Bratislavě (VPA)? Vznik, určení, katedry? Je dostupný seznam absolventů např. v letech 1980-1992? (odpovídá Pavel Minařík)

Po zrušení Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda v Praze vznikla dnem 1.9.1969 tzv. společenskovědní fakulta v Bratislavě, tvořící součást brněnské Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Dnem 31.8.1972 byla uvedena fakulta zrušena a na jejím základě 1.9.1972 vznikla Vojenská politická akademie v Bratislavě, která měla fakulty: vojensko-politickou, vojensko-pedagogickou a Vysokou vojenskou politickou školu. V roce 1974 byl škole udělen čestný název „Klementa Gottwalda“. K 1.9.1979 došlo ke zrušení Vysoké vojenské politické školy a přejmenování dosavadní vojensko-politické a vojensko-pedagogické fakulty na vojenskopolitickou fakultu vysokoškolské přípravy a vojenskopolitickou fakultu postgraduální přípravy. Vojenská politická akademie Klementa Gottwalda v Bratislavě zanikla 31.12.1989.

VPA KG připravovala kádry pro výkon základních funkcí v politickém aparátu z řad absolventů RDŠ, DDŠ, VSOŠ s praxí, absolventů VG JŽ bez praxe a od roku 1980 rovněž z řad absolventů civilních středních škol, ve vojenskopolitickém studiu v době trvání 4 let a kádry pro výkon vyšších funkcí v politickém aparátu z řad důstojníků – absolventů fakulty vojensko-politické vysokoškolské přípravy VPA KG i absolventů VVŠ druhů vojsk a služeb v postgraduálním studiu v době trvání 3 let.

V rámci školy existovaly katedry: taktiky a operačního umění, marxisticko-leninské filozofie, politické ekonomie, vědeckého komunismu, stranicko-politické práce, pedagogiky a psychologie (na přelomu 70. a 80. let se rozdělila na dvě samostatné katedry), dějin MDKH a SSSR, dějin KSČ a ČSSR, dějin válek a vojenského umění, kultury, jazyků a tělesné výchovy.

Náčelníkem akademie po celou dobu její existence byl PhDr. Jiří Reindl, CSc. (nejprve plk. gšt., od 1.10.1972 genmjr. a od 1.5.1980 genpor.).

Archivní fond VPA KG je uložen ve Vojenském archivu v Trnavě.


669. Můžete vysvětlit rozdíl mezi funkcí přednosty III. odboru intendančního MNO a generálního šéfa intendantstva (nebo jde jen o hodnost), a které osoby v těchto funkcích (hodnostech) po r. 1945 působily (Zapletal, Danielovič, Slabý, Suchý)? Gen. Jan Reindl byl náčelník štábu VL či velitel PLOSÚ (a kdy?), kdo to byl gen. PhDr. Jiří Reindl? Byl pplk. Kuchař skutečně současně velitelem 1. i 2. obvodu PLOSÚ v roce 1951? (odpovídá Pavel Minařík)

Přednosta III. odboru (intendančního) MNO je funkce, zatímco generál šéf intendantstva je hodnost. Jednalo se o druhý hodnostní stupeň generála intendanční služby, který byl postaven na roveň diviznímu generálovi u „zbraní“ (druhů vojsk). Rozlišování na generály zbraní a služeb bylo zrušeno 4.3.1949.

Funkci přednosty III. odboru (intendančního) MNO vykonával gen. šéf intend. Bruno Zapletal od 17.4.1945 do 30.9.1949.

Do hodnosti generála intendanční služby byli v letech 1945 až 1948 povýšeni:
dekretem prezidenta republiky z 25.10.1946
- plk. intend. František Holán, s účinností k 1.5.1940, velitel Vysoké intendantské školy
- plk. intend. Bruno Zapletal, s účinností k 28.10.1945, přednosta III. odboru MNO
- plk. intend. Alois Peterka, s účinností k 28.10.1945, velitel Vojenského účetního a censurní úřadu
- plk. intend. Mikuláš Kohout, s účinností k 28.10.1945, zástupce přednosty III. odboru MNO
dekretem prezidenta republiky z 19.2.1947
- plk. intend. Antonín Pelich, s účinností k 28.10.1945, přednosta III/2. odděl. (platů a náležitostí) MNO
- plk. intend. Alois Polášek, s účinností k 1.10.1946, přednosta III/7. (komerční) odděl. MNO
- plk. intend. Vojtěch Danielovič, s účinností k 1.10.1946, přednosta intendanční služby 4. oblasti
dekretem prezidenta republiky z 24.7.1948
- plk. intend. Karel Král, s účinností k 28.10.1941, velitel Hospodářského učiliště
dekretem prezidenta republiky z 18.10.1948
- plk. intend. Albín Plevka, s účinností k 1.3.1947, kontrolní a úsporný komisař vojenské správy
- plk. intend. Václav Červinka, s účinností k 1.3.1947, přednosta intendanční služby 2. oblasti

Do hodnosti generála šéfa intendanční služby byl povýšen:
dekretem prezidenta republiky z 18.10.1948
- gen. intend. Bruno Zapletal, s účinností k 1.10.1948, přednosta III. odboru MNO

Do výslužby v letech 1945 až 1949 odešli:
- gen. intend. Alois Polášek, 1.3.1948, přednosta III/7. (komerční) odděl. MNO
- gen. intend. Antonín Pelich, 1.5.1948, přednosta III/2. odděl. (platů a náležitostí) MNO
- gen. intend. Alois Peterka, 1.9.1948, velitel Vojenského účetního a censurní úřadu
- gen. intend. Vojtěch Danielovič, 1.11.1948, přednosta intendanční služby 4. oblasti
- gen. intend. Mikuláš Kohout, s účinností k 1.8.1949, zástupce přednosty III. odboru MNO
- gen. šéf intend. Bruno Zapletal, 1.10.1949, přednosta III. odboru MNO

Prvorepublikoví generálové intendanční služby v čs. armádě po roce 1945 nesloužili.

Josef Slabý dosáhl první generálské hodnosti až 6.5.1955.

Brigádní generál Jan Reindl po absolvování Nejvyšší vojenské akademie v Praze byl v letech 1950 až 1952 pověřen funkcí náčelníka štábu Velitelství letectva MNO a v letech 1952 až 1956 vykonával funkci zástupce velitele letectva pro vzdušnou obranu státního území. Následně působil v Egyptě a v roce 1957 odešel do zálohy.

Plukovník a později generál Jiří Reindl působil v letech 1969 až 1972 v Příbrami na funkci náčelníka politického oddělení – zástupce velitele 4. armády a v letech 1972 až 1989 velel VPA KG v Bratislavě.

Podplukovník Miroslav Kuchař velel 2. obvodu PLOSÚ od 15.1.1951 do 30.4.1951 a následně 1. obvodu PLOSÚ od 1.5.1951 do 31.10.1951.


668. ČSLA měla disponovat ke konci roku 1989 celkem 148 ks samohybných děl 122 mm 2S1 "Gvozdika". Můžete uvést ve kterých jednotkách byly zařazeny? (odpovídá Pavel Minařík)

Samohybné houfnice 122 mm 2S1 „Gvozdika“ byly do výzbroje čs. armády zařazeny v roce 1976. První přezbrojenou jednotkou byla baterie u 49. msp, která obdržela 4 vozidla. Původně se v roce 1973 předpokládalo, že nahradí dosavadní tažené 122 m houfnice vz. 38 a budou jimi přezbrojeny vždy dva dělostřelecké oddíly dělostřeleckých pluků 10 tankových a motostřeleckých divizí, společně s dělostřeleckými oddíly motostřeleckých pluků uvedených tankových a motostřeleckých divizí (což by společně s vytvořením příslušné zálohy představovalo pro potřeby čs. armády licenční výrobu 640 samohybných houfnic). V roce 1977 byly původní plány změněny a nadále se předpokládal z BLR dovoz pouze 340 samohybných houfnic, které by byly zařazeny jen u jednoho oddílu dělostřeleckých pluků 10 tankových a motostřeleckých divizí, zatímco u motostřeleckých pluků zmíněných tankových a motostřeleckých divizí se kalkulovalo pouze s dělostřeleckou baterií. K 1.1.1981 bylo v ČSLA pouze 6 ks ShH-122, z toho 4 u vojsk a 2 u škol. Nakonec bylo dovezeno Vámi uvedených 148 ks, které byly zařazovány u dělostřeleckých oddílů motostřeleckých pluků na BVP-1 motostřeleckých a tankových divizí na plných počtech (přezbrojeny 49., 57., 10. a 3. motostřelecký pluk) a u dělostřeleckých oddílů tankových pluků již přezbrojených nebo určených k přezbrojení na T-72 motostřeleckých a tankových divizí na plných počtech (přezbrojeny 1., 2., 21., 11., 12., 18. tankový pluk). Jako náhradní řešení bylo u ostatních útvarů v roce 1981 zvoleno přezbrojení zbývajících houfnic vz. 38/74 dovezenými sovětskými taženými 122 mm houfnicemi D-30.


667. Rád bych znal personální obsazení MNO ČSR k 1. 1. 1953 (za gen. Čepičky). (odpovídá Pavel Minařík)

Ministr národní obrany arm. gen. JUDr. Alexej Čepička
Generální štáb čs. armády
- náčelník GŠ ČSA div. gen. Václav Kratochvíl
- zástupce náčelníka GŠ ČSA brig. gen. František Tesal
- Operační správa brig. gen. Jaroslav Dočkal
- Zpravodajské správa brig. gen. Antonín Racek
- Organizační a mobilizační správa brig. gen. Josef Vácha
- Správa mobilizačního plánování brig. gen. Rudolf Dlouhý
- Správa vojenské dopravy brig. gen. Josef Petr
- Šifrovací oddělení pplk. František Rubeš
- Topografické oddělení plk. Ing. Dr. Jan Klíma
- Oddělení služebních knih škpt. Ing. Jan Vinkler
- Oddělení vojenské cenzury pplk. Eduard Kocián
Náměstek ministra pro věci politicko-právní div. gen. Čeněk Hruška
- Hlavní politická správa brig. gen. Ján Zeman
- Hlavní soudní správa brig. gen. JUDr. Jaroslav Kokeš
- Administrativně hospodářská správa nezjištěno
Náměstek ministra pro věci materiální div. gen. Václav Thoř
- Hlavní stavební a ubytovací správa nezjištěno
- Správa plánování výzbroje a techniky plk. Ferdinand Svoboda
Náčelník Hlavního týlu brig. gen. Evžen Chlad
- štáb Hlavního týlu nezjištěno
- Hlavní intendanční správa brig. gen. František Strejček
- Hlavní zdravotnická správa brig. gen. MUDr. František Černý
- Oddělení PHM nezjištěno
- Silniční oddělení nezjištěno
- Veterinární oddělení nezjištěno
Hlavní kádrová správa brig. gen. Zdeněk Koranda
Správa bojové přípravy div. gen. Karel Veger
Velitelství letectva plk. Josef Vosáhlo
Velitelství výsadkového vojska pplk. Michal Kričfaluši
Velitelství dělostřelectva sbor. gen. Josef Malec
Velitelství tankového vojska brig. gen. Vladimír Janko
Velitelství PLOSÚ brig. gen. Eduard Podhrázský
Velitelství ženijního vojska brig. gen. Hynek Žalio
Velitelství chemického vojska plk. František Jarolím
Velitelství spojovacího vojska div. gen. Bohumil Teplý
Správa vojenského školství nezjištěno
Finanční správa plk. Eduard Kolman
Hlavní automobilová a traktorová správa plk. Jiří Mastný

666. Potřeboval bych se dozvědět bližší podrobnosti o historii posádky Lázně Bohdaneč. (odpovídá Pavel Minařík)

Prvorepubliková čs. armáda posádku Bohdaneč nevyužívala. Pravděpodobně prvními útvary čs. armády dislokovanými v uvedené posádce byly až Škola pro výchovu důstojníků vozatajstva v záloze a poddůstojnická škola 1. jezdecké korouhve. Oba útvary vznikly na přelomu září a října 1945 a náležely do složení 1. jezdecké brigády. Kdy svoji činnost v posádce ukončily, se nepodařilo zjistit. Počátkem března 1946 se do Bohdanče přestěhovala remontní eskadrona 1, doposud sídlící v posádce Stará Boleslav a taktéž tvořící součást 1. jezdecké korouhve. Dnem 1.10.1949 byla uvedená korouhev, jejíž velitelství se nacházelo v Dašicích, reorganizována na Vozatajský prapor 1 a podřízena velitelství 1. oblasti (v létě 1950 reorganizovanému na velitelství 1. vojenského okruhu). Remontní eskadrona působila v posádce až do září 1953, kdy byl 1. vozatajský prapor redukován na 1. vozatajskou rotu dislokovanou v Bohdanči. Zmíněná rota svoji činnost ukončila dnem 1.11.1954.

V následujících letech čs. armáda pravděpodobně posádku nevyužívala. Dalším zaznamenaným útvarem v Bohdanči je až 135. silniční mostní prapor, který vznikl 1.9.1961 a tvořil součást 31. silniční brigády. V říjnu 1968 byl redislokován do Přelouče a posádku Bohdaneč nadále využívala Střední skupina sovětských vojsk. Čs. armáda se do Bohdanče vrátila až v roce 1992. V současné době je Bohdaneč zařazena mezi perspektivní dislokační místa reformující se AČR.


665. Bych byl vděčen za jakékoliv informace o čs. armádě v posádce Kostelec nad Orlicí. (odpovídá Pavel Minařík)

Prvním útvarem čs. armády, který se nacházel v Kostelci nad Orlicí, byl v době od listopadu 1918 do července 1920 „Vojenský správce tovární skupiny L 21“, převzatý z původní rakousko-uherské armády. Po zrušení uvedeného orgánu vojenského průmyslového dozoru čs. armáda až do roku 1925 posádku nevyužívala. Změna nastala v září 1925, kdy sem byl redislokován dělostřelecký oddíl 254. Oddíl náležel do složení 4. divize s velitelstvím v Hradci Králové. Zanikl v říjnu 1932. Na jeho základě vznikl dělostřelecký oddíl 81, tvořící součást 4. jezdecké brigády, rozšířené od 1.10.1937 na 4. rychlou divizi. V letech 1925 až 1939 zde zároveň působilo Posádkové velitelství. Na základě nařízení německé okupační správy všechny útvary posádky koncem července 1939 zanikly.

Po skončení II. světové války byla posádka v Kostelci nad Orlicí obnovena v roce 1946 a opět zde sídlily převážně dělostřelecké útvary. V srpnu uvedeného roku se do ní z Josefova přestěhoval dělostřelecký oddíl 264, tvořící součást 14. divize s velitelstvím v Hradci Králové. Koncem září 1947 byl oddíl zrušen a místo něj se počátkem října 1947 vytvořil dělostřelecký oddíl 309, podřízený velitelství 23. dělostřelecké brigády Dělostřelecké divize. Na přelomu září a října 1949 došlo ke sloučení uvedeného oddílu s dělostřeleckým oddílem 319 z Josefova a v Kostelci nad Orlicí nově vznikl dělostřelecký pluk 329, tvořící součást již uvedené 23. dělostřelecké brigády. Koncem roku 1950 byl v souvislosti s přechodem 23. brigády z plukovní na oddílovou strukturu dělostřelecký pluk 329 zrušen, přičemž z jeho počtů se vytvořila část oddílů reorganizované 23. těžké dělostřelecké brigády, dočasně dislokovaných v původní posádce.

V říjnu 1951 byla v Kostelci nad Orlicí zřízena 32. těžká dělostřelecká brigáda, přímo podřízená velitelství dělostřelectva MNO. Od počátku října 1956 přešla do složení 5. dělostřelecké divize, přičemž byla reorganizována na 32. těžkou houfnicovou dělostřeleckou brigádu. V září 1960 byla znovu reorganizována a přečíslována, tentokrát na 23. těžkou dělostřeleckou brigádu „Jaselskou“. Brigáda svoji činnost ukončila počátkem května 1963 společně s celou 5. dělostřeleckou divizí.

V Kostelci nad Orlicí se v letech 1963 až 1991 nacházela 31. dělostřelecká základna a v letech 1974 až 1993 také 21. dělostřelecká základna. Následně zde sídlil sklad tankového materiálu, který byl ale v roce 1997 zrušen. V současné době armáda posádku již nevyužívá.


664. V celé řadě odpovědí zde se hovoří o vojenském objektu v Květné. Mohli byste osvětlit jeho určení a bližší dislokaci? (odpovídá Pavel Minařík)

Jedná se o bývalý muniční sklad. Od roku 1951 ho využívala čs. armáda. V roce 1969 byl předán Střední skupině sovětských vojsk, která ho v roce 1991 opustila. V současnosti sklad využívá naše armáda. Obec Květná se nachází mezi městy Svitavy a Polička.


663. Píšu seminární práci o československých uprchlících a narazil jsem na následující problém. V červnu 1948 utekla skupina uprchlíků podle jejich výpovědi v ukradené dakotě "generála Husáka". Existoval v té době nějaký generál Husák nebo šlo o pozdějšího prezidenta ČSSR? (odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1948 v čs. armádě žádný generál Husák nesoužil. Generály obdobných příjmení bychom v naší armádě mohli najít pouze ve 20. a 70. letech. Pravděpodobně jde o záměnu s armádním generálem Aloisem Liškou. Ten odletěl večer 14.6.1948 z kbelského letiště společně s plk. let. Hugo Hrbáčkem a majitelem pražské Černé Růže v Dakotě evid. č. D-18 (výr. č. 43-48406) pilotované škpt. Bernardem. Bližší podrobnosti naleznete v knize „DC-3/Dakota/C-47“ na str. 264 až 265.


662. Potřeboval bych se dozvědět kompletní a přesný seznam vojenských hodnosti v našem státě v roce 1950. Stačilo by jen názorně uvedený postup hodností od vojína až po generálské hodnosti a pokud možno i příslušné distinkce. A pokud by jste si dali tu práci a mohli připsat k těmto hodnostem i příslušné ekvivalenty k současným hodnostem. (odpovídá Pavel Minařík)

Přehled vojenských hodností z roku 1950 najdete na prvním listu barevné přílohy 5. dílu Vojenských dějin Československa. Vzhledem k současnému hodnostnímu systému ekvivalenty k tehdejším hodnostem sborového generála, štábního kapitána a staršiny nenajdete. Hodnostní systémy nejsou kompatibilní. Stejně tak např. nenajdete ekvivalent k britskému brigadírovi nebo k „pětihvězdičkovému“ generálovi americké armády.


661. Kde lze najít přehled a popis státních vyznamenání z období 2. světové války? (odpovídá Pavel Minařík)

Popis Vámi uvedených vyznamenání můžete nalézt v publikaci „Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny“, Vladivoj Pulec, SNTL – Alfa, 1980.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist