Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 691. - 705.

Následující dotazy 706. - 720. Předešlé dotazy 676. - 690.

705. Máte k dispozici nějaké údaje o bývalém obranném zpravodajství generála Reicina? (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenské obranné zpravodajství v čs. armádě vzniklo počátkem roku 1945, když jej svým rozkazem ze 7. ledna 1945 zřídil velitel 1. čs. armádního sboru brig. gen. Ludvík Svoboda. Přednostou oddělení OBZ sboru byl npor. Bedřich Reicin a jeho zástupcem se stal por. Karel Vaš. Do podřízenosti obranného zpravodajství přešla trestní rota a polní četnictvo, které se postupně přeměnilo v bezpečnostní oddíly OBZ. Obranné zpravodajství tak provádělo nejenom vyšetřování veškerých trestných činů, ale i zatýkání obviněných osob. Současně se vytvořila oddělení OBZ u jednotlivých brigád, přičemž do funkcí přednostů byli ustanoveni u 1. pěší brigády por. Jaroslav Dostál, u 2. pěší brigády npor. Ján Kotoč, u 3. pěší brigády por. Ivan Bozuk, u 4. pěší brigády npor. Jan Scheiman a u 1. tankové brigády por. Josef Valeš. Oddělení OBZ vzniklo rovněž u 1. čs. smíšené letecké divize.

Po ustanovení čs. domácí vlády a vytvoření košického MNO byl na návrh Vojenské rady při předsednictvu vlády z 16.4.1945 do čela nově zřízené Hlavní správy obranného zpravodajství postaven kpt. Bedřich Reicin. V průběhu opětovné výstavby čs. branné moci, realizovaném po skončení II. světové války, vznikaly v letních měsících roku 1945 složky OBZ u jednotlivých oblastí, sborů, divizí, brigád, pluků a praporů. Např. počátkem června 1945 se u oblastí vytvořily správy OBZ, v jejichž čele stanuli škpt. Ján Novák – zahynul 20.7.1945 při autonehodě (1. oblast), škpt. Ján Lipový (2. oblast), škpt. gšt. Zdeněk Andreis (3. oblast) a škpt. Ján Vigo (4. oblast).

I když byl vyhláškou z 11.12.1945 ukončen stav branné pohotovosti státu ke dni 31.12.1945, součástí OBZ na všech stupních organizační struktury i nadále zůstaly bezpečnostní oddíly v síle čety, které prováděly zatýkání obviněných osob. Kromě řídicí složky OBZ, tj. jednotlivých správ, oddělení, skupin a důstojníků, tak v jejím rámci zůstala zachována i výkonná složka v podobě zmíněných bezpečnostních oddílů. Od ledna 1946 začala rovněž platit nová vnitřní organizace jednotlivých složek OBZ. Hlavní správa OBZ se nadále skládala z pěti oddělení, pomocného úřadu, fotolaboratoře, evidence a hospodářské skupiny. Nově do své působnosti převzala i zpravodajskou ochranu v průmyslových podnicích důležitých pro obranu státu. Činnost správy nadále řídil Bedřich Reicin (od 1.8.1945 povýšený do hodnosti podplukovníka) a jeho zástupcem se stal pplk. gšt. Josef Černík. Přednostou 1. oddělení byl škpt. gšt. Josef Mirovský a 2. oddělení vedl škpt. Karel Vaš. Celkově HS OBZ čítala 97 osob, z toho 58 důstojníků, 13 rotmistrů, 5 poddůstojníků, 12 vojínů a 9 občanských zaměstnanců. HS OBZ byla podřízena zpravodajská škola, která pro výkon funkcí v rámci OBZ připravovala v šestiměsíčních kurzech důstojníky a ve dvouměsíčních kurzech aspiranty. Velitelem školy byl pplk. Jan Kořínek. Přednostou správy OBZ u 2. oblasti byl plk. Kreisl (později plk. gšt. Jan Čermák) a u 4. oblasti pplk. Pavol Marcely.

Do působnost jednotlivých oddělení spadaly následující referáty:

- 1. oddělení (všeobecné):

  • referát 1 A – všeobecný
  • referát 1 B – politické zpravodajství
  • referát 1 C – parašutisté a partyzáni
  • referát 1 D – podezřelé osoby a podzemní hnutí

- 2. oddělení (pátrací):

  • referát 2 A – Německo, Rakousko
  • referát 2 B – Maďarsko, Polsko, jihovýchod
  • referát 2 C – Anglie, Amerika, západní státy
  • referát 2 D – zpravodajská ochrana hranic
  • referát 2 E – sledování propuštěných důstojníků (vznikl až v průběhu roku 1946)

- 3. oddělení (ochrany a obrany):

  • referát 3 A – ochrana armády/utajení
  • referát 3 B – ochrana armády/agenturní síť
  • referát 3 C – ochrana štábu

- 4. oddělení (organizační a výcvikové):

  • referát 4 A – organizace a mobilizace
  • referát 4 B – osobní záležitosti
  • referát 4 C – výcvik, předpisy, školení
  • referát 4 D – pomocný referát

- 5. oddělení:

  • referát 5 A – ochrana průmyslu
  • referát 5 B – ochrana dopravy
  • referát 5 C – ochrana vynálezů a vědecké práce
  • referát 5 D – ochrana týlu armády

Působnost OBZ tak částečně směřovala i mimo armádu a zasahovala do kompetencí jiných tajných služeb, zejména Odboru politického zpravodajství MV (zejména 1. oddělení HS OBZ), 2. oddělení HŠ i Zpravodajské služby MV (především 2. oddělení HS OBZ). Kromě jiného ale provádělo i odposlechy telefonických hovorů v budově hlavního štábu, včetně náčelníka HŠ gen. Bočka nebo jeho zástupce gen. Píky. OBZ v této době rovněž vedla osobní spisy všech vojáků z povolání, což využívala i pro svoji zpravodajskou činnost.

Vzhledem ke kritice poslanců nekomunistických politických stran, zaměřené na nekontrolovatelnou činnost OBZ, vydal náčelník hlavního štábu gen. Boček s účinností od 1.5.1946 nařízení u převedení OBZ do struktury štábů všech stupňů jako jejich 5. oddělení, které bylo dále vnitřně členěno do skupin. Ve funkci přednosty studijní skupiny u 5. oddělení hl. št. působil plk. Josef Musil, pátrací skupinu vedl Richard Mysík a přednostou výslechové skupiny byl plk. Bohumil Nýč.

Další změny ve struktuře a činnosti nastaly až v roce 1948. Od května uvedeného roku OBZ předalo zpravodajskou ochranu průmyslových podniků do kompetence Státní bezpečnosti. V polovině listopadu 1948 byl plk. Bedřich Reicin jmenován náměstkem ministra národní obrany pro věci osobní, kterému byly přímo podřízeny 2. oddělení hl. št. (zpravodajské), 5. oddělení hl. št. (obranného zpravodajství) a od ledna 1949 i nově zřízený X. odbor (osobní) MNO. Řízení 5. oddělení hl. št. převzal plk. Josef Musil. V rámci oddělení se již krátce po únoru 1948 vytvořily skupina „D“ – osobní, jejíž činnost řídil pplk. Stanislav Cícha a skupina „E“ – realizační a výslechová, v čele s pplk. Ludvíkem Součkem. Skupina „D“ se podílela na výběru vojáků z povolání, kteří měli být propuštěni z čs. armády, zatímco skupina „E“ (později přejmenovaná na „R“), vyšetřovala osoby obviněné z trestné činnosti a zatčené převážně v rámci řízených provokačních akcí.

Na sklonku roku 1949 bylo složení 5. oddělení hlavního štábu následující:

- náčelník – brig. gen. Josef Musil

- skupina "A" – pplk. Antonín Horák

- skupina "B" – plk. Richard Misík

- skupina "C" – pplk. Václav Langkramer

- skupina "D" – pplk. Zikmund Harlender

- skupina "E" – mjr. Ludvík Souček (později ho nahradil pplk. Karel Bohata)

- skupina "V" – pplk. Josef Škácha

Po nástupu arm. gen. JUDr. Alexeje Čepičky do funkce ministra národní obrany v dubnu 1950 se začalo schylovat k významným změnám. V rámci nastávajícího mocenského boje si Čepička nejprve přímo podřídil složky, které Reicinovi zabezpečovaly jeho výsadní postavení, tj. 2. a 5. oddělení hlavního štábu i X. odbor MNO. Tím Reicin ztratil své mocenské opory. V srpnu 1950 došlo k reorganizaci orgánů obranného zpravodajství na tzv. informační orgány. Z 5. oddělení hl. št. se tak k 15.8.1950 stala Hlavní informační správa, v jejímž čele i nadále setrval brig. gen. Josef Musil. Koncem listopadu 1950 byl Reicin odvolán z funkce náměstka ministra národní obrany pro věci kádrové a místo toho byl převeden na Státní plánovací komisi. Dne 8.2.1951 došlo k jeho zatčení a následnému uvěznění. Stejný osud postihl jeho nejbližší spolupracovníky, zejména náčelníka Hlavní informační správy brig. gen. Musila, zatčeného 15.3.1951, a náčelníka 2. oddělení hl. št. brig. gen. Klena, který byl zatčen 3.4.1951. Celkem bylo v období od 1.1.1951 do 11.9.1951 zatčeno 67 osob, včetně plk. Misíka, plk. Mirovského, pplk. Součka, pplk. Vaše, pplk. Bohaty a škpt. Františka Pergla, velitele věznice OBZ přezdívané „domeček“. Po následných, částečně vykonstruovaných procesech, byl Bedřich Reicin popraven 3.12.1952 a Josef Musil 9.1.1954. Ve vězení spáchal sebevraždu Richard Misík a Ludvík Klen se o ní neúspěšně pokusil.


704. Mohli byste prosím uvést stručnou historii kasáren Petra Bezruče v Hlučíně? Zajímala by mě také dislokace útvarů v těchto kasárnách. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Hlučín byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918-1939
- velitelství dělostřeleckého pluku 108 1920
- Ženijní skupinové velitelství II 1935 – 1938
- velitelství hraničářského pluku 4 1937 – 1938
- pomocná rota a rota VKPL hraničářského pluku 4 1937 – 1938
- II. prapor hraničářského pluku 4 1937 – 1938
b) 1945 až 1992
- I. prapor pěšího pluku 8 1945
- dělostřelecký pluk 259 (356) 1945 (1945) – 1946
- II. oddíl dělostřeleckého pluku 356 1946 – 1947
- III. oddíl dělostřeleckého pluku 107 1947 – 1948
- dělostřelecký pluk 55 (325) 1948 (1949) – 1950
- Poddůstojnická škola kulometů proti letadlům 1951 – 1952
- 7. tankosamohybný pluk 1951 – 1958
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) – 1960
- tankový prapor 87. motostřeleckého pluku 1958 – 1961
- 1. stavební prapor 1. skupiny vojenských staveb 1960 – 1961
- 14. protiletadlový oddíl 1961 – 1966
- 3. pobočka 5. tankové základny 1966 – 1968
- 19. (21.) automobilní prapor 1966 (1992) – AČR
- 9. (24.) cisternový prapor 1968 (1992) – AČR
- 3. (2.) automobilní brigáda 1968 (1992) – AČR
- Ústřední veterinární oddíl 1966 – 1969
- 2. (21.) veterinární oddíl 1969 (1992) – AČR
- 73. (22.) automobilní prapor 1985 (1992) – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Hlučínská kasárna byla vybudována v roce 1937 pro hraničářský pluk 4. Na základě rozhodnutí MNO ze dne 28.3.1947 byla pojmenována na „Kasárny Petra Bezruče“.


703. V letech 1962 -1964 jsem sloužil u VÚ 6983 - 49. motostřelecký pluk. Rád bych se dozvěděl něco o jeho historii a o historii kasáren v Mariánských Lázních - Klimentově a Hamrníkách. Dělostřelectvo bylo v klášteře Teplá. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený 49. motostřelecký pluk je přímým nástupcem tzv. českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 10, vytvořeného v roce 1889 v Mladé Boleslavi. Útvar byl zformován z tzv. českých zeměbraneckých pěších praporů č. 37 Mladá Boleslav a č. 38 Turnov (oba postaveny v roce 1869, prapor č. 38 do roku 1885 sídlil v České Lípě), společně s českými zeměbraneckými pěšími prapory č. 48 Mladá Boleslav a č. 49 Český Brod (oba zřízeny v roce 1872, prapor č. 48 do roku 1885 umístěn v Kutné Hoře). V roce 1898 byl 4. polní prapor Český Brod (tj. bývalý prapor č. 49) předán zeměbraneckému pluku č. 12 v Čáslavi. Po vypuknutí 1. světové války pluk odešel na frontu a v mírové posádce zůstal pouze náhradní prapor. V roce 1917 došlo k přejmenování útvaru na střelecký pluk. Vzhledem ke všeobecnému rozkladu rakousko-uherské armády se koncem světového válečného konfliktu pluk na frontě rozpadl a zůstal z něj zachován pouze náhradní prapor.

Prapor po celou dobu války sídlil v Mladé Boleslavi, v březnu 1919 se přemístil do Josefova a v říjnu téhož roku do Litoměřic. Zde došlo k jeho sloučení s 2. čs. střeleckým plukem "Jiřího z Poděbrad". Zmíněný pluk vznikl 6. května 1916 v rámci ruských legií, kromě jiného se vyznamenal v bojích u Zborova v červenci 1917 a do ČSR přijel v dubnu 1920. Nově vytvořený pěší pluk č. 2 "Jiřího z Poděbrad" byl v srpnu 1920 vyslán na Slovensko, kde působil v oblasti Prešova. Do původní posádky se vrátil na přelomu let 1920 až 1921. V Litoměřicích následně sídlil až do roku 1938, kdy se v důsledku odstoupení čs. pohraničí nejprve v říjnu přesunul do Kněžmostu a v prosinci do Lysé nad Labem. Zde setrval až do své likvidace v létě 1939.

K obnově pěšího pluku 2 došlo okamžitě po skončení 2. světové války. V letních měsících roku 1945 se začal vytvářet v Litoměřicích a na podzim téhož roku byl přemístěn do Děčína. Zde setrval jen krátce a v září 1947 přišel zpět vrátil do původní posádky. Dekretem prezidenta Beneše byl pluku 3. března 1948 navrácen historický název "Jiřího z Poděbrad". Na sklonku roku 1949 se útvar přesunul do Podbořan a o rok později do Mariánských Lázní, přičemž až do roku 1964 byla část jednotek dislokována v Teplé. Současně došlo na podzim 1950 k úpravě názvu útvaru na 2. pěší pluk a od 1. října 1954 na 2. střelecký pluk. Na základě rozkazu prezidenta republiky byl útvar s platností od 9. května 1955 přečíslován na 49. střelecký pluk a na podzim 1958 reorganizován na 49. motostřelecký pluk. V této podobě působil až do roku 1991, kdy proběhla jeho reorganizace na mechanizovaný pluk. V roce 1993 byl pluk převeden do složení AČR. Při transformaci divize na brigádu z podstaty uvedeného útvaru v prosinci 1994 vznikl 31. mechanizovaný prapor, reorganizovaný v roce 1997 na 31. výcvikové středisko. Dnem 1.7.2003 došlo k předání útvaru do podřízenosti 4. velitelství pro výcvik a tvorbu doktrín. Svoji činnost útvar ukončil k 30.6.2004.

Ve velení pluku se postupně vystřídali: plk. Antonín Hasal (1920/1925), pplk. Václav Rýdl (1926/1929), plk. Josef Tomeček (1930/1939), nezjištěno (1945-1952), pplk. Rudolf Jeřábek (1952/1954), pplk. Josef Bílek (1954/1957), mjr. Karel Špirk (1957/1961), pplk. Josef Mašek (1961/1964), pplk. Zdeněk Vondrák (1964/1967), pplk. František Borek (1967/1972), pplk. Ing. Evžen Špitálník (1972/1973), mjr. Ing. Pavel Pejřimovský (1974/1978), mjr. Ing. Bedřich Švehla (1978/1981), kpt. Ing. Jiří Vítek (1981/1984), mjr. Ing. Ladislav Petráš (1984/1986), pplk. Ing. Jozef Hajaš (1986/1988), mjr. Ing. Souhrada Zdeněk (1988/1989), mjr. Ing. Stanislav Nový (1989/1990), mjr. Ing. Michal Vass (1990/????) a nezjištěno (????/1994).

Informace o historii kasáren v Mariánských Lázních - Klimentově a Hamrníkách nemáme k dispozici. Přehled útvarů dislokovaných v posádce Mariánské lázně byl uveřejněn v odpovědi na dotaz čís. 462.


702. Prosím o údaje o VÚ 3838 Plzeň. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený 11. spojovací prapor vznikl v listopadu 1950. Nacházel se v podřízenosti velitelství 11. pěší divize, tj. pozdější 19. motostřelecké divize. Základem pro jeho vytvoření se stal spojovací prapor 11, zřízený 1.7.1950 ze spojovacího prapor III/2 a umístěný v Rokycanech. K zániku útvaru došlo 31.10.1991. Po celou dobu své existence byl VÚ 3838 dislokován v posádce Plzeň.


701. Kdy bylo v Praze-Ruzyni zřízeno Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova, jaká byla jeho organizace a zda užívalo krycí číslo, nebo zda krycí číslo užíval zabezpečující útvar, který by však pak stál mimo rámec VGJŽ, což asi není pravděpodobné? (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova bylo v Kasárnách 17. listopadu v Praze-Ruzyni zřízeno 1.11.1979 a používalo krycí číslo VÚ 5553. Příprava absolventů základních škol k studiu na vojenských vysokých školách byla zahájena od 1.9.1980. Stejně tak jako ostatní gymnázia se i ruzyňské gymnázium nacházelo v podřízenosti velitelství Východního vojenského okruhu. V jeho velení se do roku 1990 vystřídali bývalý velitel 2. motostřelecké divize plk. gšt. Ing. Miloslav Juříček (od 19.11.1979) a bývalý velitel 3. protiletadlového pluku pplk. (později plk.) Ing. Zdeněk Brousil (od 19.10.1985). Vnitřní organizace gymnázia nám není známa. Svoji činnost ukončilo 31.12.1995.


700. Bylo by možné uvést nějaké podrobnosti (datum vzniku, účel či funkci, přibližné stavy a pod.) bývalého VÚ 7346 Hrdly? Lze ho zařadit ke skladovým či opravárenským kapacitám? Navíc měl asi "sestřičku" v posádce Most-Vtelno. Někdy okolo roku 1988 útvar změnil identitu a stal se VÚ 3945 Hrdly v podřízenosti ZVO. Byly podobné útvary na Moravě (viz odpověď č. 494)? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 7346 vznikl 1.10.1952 jako 4. tanková základna ve Stráži pod Ralskem. Jejím úkolem bylo skladování a údržba nedotknutelných zásob tankové techniky, předurčené pro výstavbu vševojskových útvarů válečně vytvářeného vševojskového svazku. V srpnu 1958 byla základna předána od Tankové a technické správy MNO do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 1. armády v Praze (později Příbrami). K uvedenému datu bylo na základně uloženo 109 tanků (50 ks T-34/85, 26 ks Cromwell, 20 ks Challenger, 10 vyprošťovacích tanků a 3 ks T-42) a 89 samohybných děl (24 ks SD-100, 65 ks SD-76), společně s jedním obrněným transportérem Carrier a prototypem obrněného automobilu OAŠ-971 Jarmila. V říjnu 1962 u útvaru složilo 28 vojáků z povolání (z toho 17 důstojníků), 157 vojáků základní služby a 30 občanských pracovníků. V této době bylo na základně uloženo 141 středních tanků, 20 samohybných děl, 17 vyprošťovacích tanků a 5 tankových pásových tahačů. V říjnu 1968 byla základna redislokována do posádky Hrdly u Litoměřic. K 1.9.1969 byla převedena do bezprostřední podřízenosti nově vytvořeného velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Dnem 31.10.1987 byla 4. tanková základna zrušena a místo ní nově vznikl VÚ 3945, tj. 11. pluk oprav tankové techniky, který se již měl specializovat především na opravárenskou činnost, ale v době míru působil jen na rámcových počtech.

V posádce Most-Vtelno se nacházela 3. tanková základna (VÚ 3893). Základna vznikla již 1.10.1953 v posádce Mladá, ale vzhledem k nízkému počtu uložené techniky svoji činnost jako samostatný útvar ukončila v létě 1958 a nadále působila pouze jako pobočka 4. tankové základny. Svoji samostatnou obnovila 1.9.1966, kdy se v posádce Luštěnice opětně vytvořila 3. tanková základna, podřízená velitelství 1. armády v Příbrami. V říjnu 1968 byla základna redislokována do posádky Most-Vtelno. K 1.9.1969 byla převedena do přímé podřízenosti velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Dnem 31.10.1987 byla 3. tanková základna zrušena a místo ní nově vznikl 11. pluk oprav automobilové techniky. Útvar existoval jen na rámcových počtech a v případě potřeby by se specializoval na opravárenskou činnost.

Tankové základny samozřejmě existovaly jak na Moravě, tak na Slovensku. Jako první se na sklonku roku 1950 vytvořily 1. tanková základna v Dědicích u Vyškova a 2. tanková základna v Martině, která se o rok později přesunula do Žiliny. Uvedené základny byly nejprve převážně určeny k soustředění nadpočetného kořistního materiálu. K 1.4.1952 na nich bylo uloženo:

- 1. tanková základna: 7 ks T-34/85, 17 ks Pz-V Panther, 14 ks LT-38, 44 ks Internacional, 65 ks HKL-6, 12 ks HKL-6-p, 42 ks D-7, 24 ks D-7-p, 1 ks Carrier, 9 ks podvozků ST-I, 3 ks CPV a 1 ks ST Bergen.

- 2. tanková základna: 44 podvozků středních tanků, 30 středních tanků bez děl, 9 ks T-34/85, 1 ks Cromwell, 1 ks T-40/75, 1 ks SD-76, 1 ks ST-I, 5 ks CPV a 1 přepravník Scamel.

Teprve po zavedené hromadné licenční výroby sovětských středních tanků T-34/85 a středních samohybných děl SD-100 na nich začala být skladována technika, předurčená pro válečně vytvářené svazky. Zvyšující se počet uložené techniky se projevil v nárůstu počtu tankových základen. Tak vznikly v roce 1952 ještě 4. tanková základna ve Stráži pod Ralskem a v roce 1953 také 3. tanková základna Luštěnice. V lednu 1953 dále vznikla 5. tanková základna ve Stráži pod Ralskem (VÚ 3297), přemístěná v květnu téhož roku do v Nových Zámků u Litovle, která ale v říjnu 1953 zanikla. U základen byla částečně uložena ještě trofejní německá technika nebo sovětská technika, která byla z výzbroje prvosledových útvarů a svazků již vyřazena. Tak např. v srpnu 1958 se u 2. tankové základny nacházelo 21 tanků (3 ks T-34/85, 4 ks IS-2, 1 ks IS-3, 7 ks Cromwell, 3 ks T-40/75, 2 ks CPV, 1 tahač T-42), 98 samohybných děl (31 ks SD-152, 24 ks SD-75/40, 19 ks SD-75/39-44 s kanonem a 24 ks SD-75/39-44 bez kanonu) a 1 obrněný transportér Carrier. Počátkem roku 1959 existovaly následující tankové základny:

Útvar Možno uložit T+SD Uloženo T+SD Počet vojáků Počet občan. pracovníků
1. TZ 346 368 284 71
2. TZ 206 108 148 74
4. TZ 350 194 205 43
Celkem 902 670 637 188

V září 1962 byla v podřízenosti 2. vojenského okruhu (přejmenovaného v roce 1965 na Východní vojenský okruh) obnovena 5. tanková základna v Nových Zámcích u Litovle (VÚ 4305), přemístěná v červnu 1964 do Opavy. V létě 1965 přešla 1. tanková základna v Dědicích do složení vojsk 4. armády, dočasně přejmenované na Střední vojenský okruh. V této době bylo u základny skladováno 254 ks středních tanků T-34/85, 48 ks středních samohybných děl SD-100 a 50 ks kolové techniky. Základna se skládala ze 2 rot ukládání tankové techniky, čety ukládání kolové techniky a zabezpečovací roty, přičemž u ní sloužilo 30 vojáků z povolání (z toho 20 důstojníků), 170 vojáků základní služby (z toho 5 absolventů VKVŠ) a 21 občanských pracovníků. V září 1966 se vznikla již zmíněná 3. tanková základna v Luštěnicích (VÚ 3893) – podřízená velitelství 1. armády, 2. tanková základna (VÚ 6179) se přemístila ze Žiliny do Kroměříže (nadále setrvala v podřízenosti Východního vojenského okruhu) a v rámci 5. tankové základny s velitelstvím v Opavě (VÚ 4305) vznikly pobočky v Krnově (1.), Frenštátě pod Radhoštěm (2.) a Hlučíně (3.). V říjnu 1968 zanikla 5. tanková základna se všemi svými pobočkami. Při reorganizaci, provedené v září 1969, byla 1. tanková základna v Dědicích zrušena a na jejím základě v téže posádce vznikla pobočka Ústřední tankové a automobilní základny. V rámci ČSLA nadále působily 3. a 4. tanková základna v podřízenosti Západního vojenského okruhu, společně 2. tankovou základnou v podřízenosti Východního vojenského okruhu. V roce 1987 zanikly 3. a 4. tanková základna, respektive se transformovaly na 11. pluk oprav tankové techniky a 11. pluk oprav automobilové techniky. O rok později potkal stejný osud 2. tankovou základnu, na jejímž základě se 31.10.1988 vytvořil rámcový 22. pluk oprav tankové techniky.


699. Prosil bych o informaci o VÚ 7750 Líně - kdy byl založen, o jaký útvar se jednalo a kdy byl zrušen (jestli byl zrušen)? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený VÚ 7750 je 5. stíhací letecký pluk. Útvar vznikl 28. října 1945 jako Letecký pluk 5, tvořící součást 2. letecké divize. Základem pro jeho vytvoření se stala původní „B“ letka 312. stíhací perutě z Velké Británie. Z počátku byl vyzbrojen letouny S-89 (Supermarine Spitfire LF.Mk.IXE), které od roku 1948 postupně nahradily stroje S-199 (Avia S-199/Bf-109). Nejprve se nacházel na letišti Planá u Českých Budějovic, ale v červnu 1949 se přesunul na letiště Plzeň-Bory. Od 15.2.1949, tj. po zrušení velitelství 2. letecké divize, bezprostředně podléhal velitelství III. leteckého sboru. Od října 1949 začal používat krycí číslo VÚ 7750. V dubnu 1950 přešel do bezprostřední podřízenosti Velitelství letectva a říjnu 1950 se stal součástí 3. letecké stíhací divize. V létě 1951 se uskutečnil jeho přesun na letiště Mladá, kde proběhlo přezbrojení na letouny S-102 (MiG-15). V květnu 1952 byl redislokován na letiště Líně u Plzně. Po zrušení velitelství 3. stíhací letecké divize v Líních byl v létě 1958 předán do složení nové 3. (původní 5.) stíhací letecké divize v Žatci a od roku 1959 jsou postupně do jeho výzbroje zavedeny letouny MiG-19 S, P a PM. V roce 1961 se pluk stal součástí 1. stíhací letecké divize s velitelstvím v Bechyni. Počátkem 70. let proběhlo postupné přezbrojení pluku na letouny MiG-21, které byly u útvaru provozovány v různých verzích (1970 MiG-21 F, 1973 MiG-21 MF, 1989 MiG-21 MA). Po zrušení velitelství 1. stíhací letecké divize dnem 1.7.1990 pluk přešel do podřízenosti 3. divize PVOS. Svoji činnost ukončil 30.11.1991.

Ve velení pluku se postupně vystřídali škpt. let. Josef Těšínský (1945/1946), pplk. let. Hugo Hrbáček (1946/1947), škpt. let. Jaroslav Šodek (1947/1948), por. let. Jiří Bílek (1948), pplk. let. Jan Klán (1948/1949), pplk. let. Václav Kocourek (1949), pplk. let. Jozef Kolembus (1949), pplk. let. Václav Kocourek (1949/1950), pplk. Oldřich Štangl (1950/1951), mjr. František Grznár (1951/1953), pplk. Pavel Beckovský (1953/1958), pplk. Vladimír Borský (1958/1960), pplk. Viktor Augustin (1960/1962), pplk. Josef Dohnálek (1962/1968), pplk. Ing. Karel Šebek (1968/1969), pplk. Ing. Karel Voneš (1969/1971), pplk. Ing. Jaroslav Matyáš (1971/1973), mjr. Ing. Josef Diblík (1973/1976), mjr. Ing. František Pavlík (1976/1979), mjr. Ing. Michael Vondroušek (1979/1981), pplk. Ing. Josef Kroupa (1981/1985), plk. Ing. Jozef Brenkus (1985/1989), pplk. Ing. Petr Budínský (1989/1991) a pplk. Ing. Miroslav Lančí (1991).


698. O působení letounů L-60 Brigadýr ve Svazarmu či u Agroletu je toho známo poměrně dost. O to méně je informací o působení (alespoň z mého pohledu) L-60/K-60 v naší armádě. Lze přiřadit plukovní označení, později čtyřčíslí z výrobního čísla k jednotlivým útvarům? Existují informace o odlišném zbarvení Brigadýrů v ČSLA oproti tmavozelenému/světlemodrému standardu (viz informace v monografii o L-60 v L+K)? (odpovídá Miroslav Irra)

Příslušnost letounů K-60 k útvaru lze identifikovat pouze v období do r. 1957, podle označení příslušnosti ze dvou písmen a čísla - viz kniha „Čs. vojenské letectvo 1945-57 – kamufláž a marking“, vydaná v prosinci 2004. Bohužel K-60 přišly do armády právě v roce 1957, takže většina už zřejmě měla jen označení čtyřčíslím, které identifikaci příslušnosti k útvaru neumožňuje, pokud není k dispozici seznam letounů u útvarů podle čísel, ale žádný takový jsem neviděl. V téže době se používá u armády už označení L-60. Největší počet letounů byl užíván u 50. spojlp v Klecanech, jinak po jednom nebo pár kusech u vel. rojů a letek. V říjnu 1958 jich bylo v letectvu 54 ks, z toho 24 ks u 50. spojlp, po 1 ks u vel. rojů leteckých pluků a divizí a vel. letky ve Kbelích. V 60. letech je postupně nahrazovaly vrtulníky Mi-1. Ke konci r. 1965 jich zbývalo u letectva už jen 16 a k 25.7.1968 už nebyl u letectva žádný. O tom, jakou měl ten který letoun povrchovou úpravu, mám informace jen v tom rozsahu, co bylo publikováno v L+K.


697. Potřeboval bych zjistit současné počty letecké techniky a útvary sídlící na letišti Pardubice. (odpovídá Pavel Minařík)

V současné době se na letišti v Pardubicích nachází 8 letounů Zlín Z-142 C-AF, 8 ks L-39 C Albatros, 1 letoun L-410 UVP-T a 4 vrtulníky Mi-2, které jsou provozovány Centrem leteckého výcviku Pardubice, tvořícího součást LOM Praha s. p. Centrum vzniklo 1.4.2004, je určeno pro letecký výcvik posluchačů Univerzity obrany z Brna a do 31.12.2004 se z plánovaných 2 650 letových hodin nalétalo 3 072. Pro rok 2005 je plánován nálet cca 4 500 letových hodin. Na letišti dále od 1.12.2003 působí Správa letiště Pardubice, která čítá 170 osob a zabezpečuje letištně provozní služby (např. údržbu vzletové a přistávací dráhy nebo řízení letového provozu). Původní 34. základna speciálního letectva byla zrušena 30.11.2003.

Bližší informace můžete nalézt v časopisu A-report, roč. 2005, čís. 2, str. 14 až 15 a roč. 2004, čís. 8, str. 12 až 13.


696. Dá se někde zjistit kolik se vystřídalo v Milovicích (VVP Mladá) vojáků SSSR a civilních zaměstnanců (každý rok 1968-1991)? U nás v muzeu máme pouze odhady na Milovice a Boží Dar a to cca 40.000-80.000 obyvatel). Kde by se toto dalo dohledat pro části Milovice, Boží Dar, Jiřice, Luštěnice? (odpovídá Pavel Minařík)

Jenom odhadem a to pouze pro VVP jako celek, nikoliv pro jeho jednotlivé lokality. Pokud vyjdeme z údaje, že před zahájením odchodu se ve VVP v únoru 1990 nacházelo 11 500 vojáků základní služby a 4 800 vojáků z povolání (z toho 3 000 důstojníků a 1 800 praporčíků), 1 500 občanských zaměstnanců a 10 100 jejich rodinných příslušníků, tj. celkem 27 900 osob, mohlo se v době od 15.10.1968 do 30.6.1991 ve VVP vystřídat při předpokládané rotaci po 12 měsících 252 tis. vojáků základní služby, případně při rotaci po 18 měsících 168 tis. vojáků základní služby nebo při rotaci po 24 měsících 126 tis. vojáků základní služby. V případě ostatních kategorií osob, u nichž můžeme předpokládat rotaci po 4 až 5 letech, by se v uvedeném časovém období ve VVP vystřídalo přibližně 24 tis. vojáků z povolání, 7 tis. občanských zaměstnanců a 50 tis. rodinných příslušníků. Celkem se mohlo ve VVP za téměř 22 let vystřídat 207 až 333 tis. osob.


695. Na jakých místech byly v srpnu 68 překročeny česko-polské hranice? (odpovídá Pavel Minařík)

Problematikou polské účasti na srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy se zabývá publikace „POLSKA a PRASKA WIOSNA“, jejímž autorem je Leszek Pajórek. Vydána byla ve Varšavě v roce 1998. K sovětské účasti zatím souhrnná publikace vydána nebyla. S Vaším dotazem se můžete obrátit na Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Poštovní schránka 21/ÚDV, 170 34 Praha.


694. Slyšel jsem, že impulsem k vývoji systému Kladivo bylo uvědomění si skutečnosti, že plošné přezbrojení na tanky T-72 bude nad ekonomické možnosti ČSSR. Je to pravda? Můžete uvést nějaké letopočty k celému projektu modernizace T-54/55 tímto systémem? Jak na tomto projektu participovala tehdejší NDR? Uvažovalo velení ČSLA ve své době o zavedení tanků T-62 nebo tanků T-64? Přicházela tato možnost byť jen hypoteticky v úvahu - není mi známo, že by T-64 byl kamkoliv mimo SSSR dodán - byla možnost volby nebo byl nabízen od začátku jen T-72? (odpovídá Pavel Minařík)

Velení ČSLA koncem 60. let uvažovalo o perspektivní náhradě tanků T-54/55. Z počátku bylo navrhováno zavedení tanku T-62, ale nakonec bylo z ekonomických důvodů přijato rozhodnutí jeden přezbrojovací cyklus vynechat a zavést až tak následující generace. Současně bylo rozhodnuto provést modernizaci tanků T-54A na úroveň strojů T-55A (blíže viz odpověď na dotaz čís. 654).

V polovině 70. let byla znovu řešena otázka zavedení nové generace středního tanku. Na základě doporučení Politického poradního výboru členských států – účastníků Varšavské smlouvy ze dne 26.11.1976 bylo přijato rozhodnutí zavést tank T-72. Možnost zavedení T-64 nebyla vůbec zvažována. Nejprve bylo za účelem získání zkušeností z jejich provozu dovezeno ze SSSR v roce 1978 celkem 31 strojů a první licenčně vyrobená vozidla byla k útvarům ČSLA zavedena v roce 1981. Celkem se předpokládalo v průběhu 15 let pro potřeby ČSLA vyrobit okolo 3 000 tanků T-72, z toho 10-15% speciálních aplikací. Do 30.11.1991 jich ČSLA převzala celkem 815 kusů a s jejich dodávkami byly z výzbroje ČSLA postupně vyřazovány nejprve tanky T-34/85, později i tanky T-54A a T-55.

Současně s ukázkou tanků T-72, uskutečněnou v březnu 1977 v SSSR, byl velení ČSLA předveden modernizovaný tank T-55A, vybavený novým zaměřovačem a laserovým dálkoměrem. Protože tanky T-54AM a T-55A v té době tvořily 56% tankové výzbroje naší armády, bylo rozhodnuto provést jejich modernizaci (do roku 1986 se podíl těchto typů tanků zvýšil na 65%). Vývoj nového systému řízení palby byl realizován v čs. průmyslu v letech 1981 až 1983. Přesnost zásahů při střelbě z místa se zvýšila 6,4x, za krátkých zastávek 3,6x a 48% cílů osádky zasahovaly prvním výstřelem, což bylo 13,3x více, než u nemodernizovaných tanků. Oproti sovětskému systému VOLNA měl dokonalejší počítač (číslicový místo analogového), zařízení pro měření vektoru rychlosti cíle a zařízení pro detekci ozáření tanku laserovým paprskem. Celkem se předpokládala zástavba systému KLADIVO do 2 800 tanků T-54/55AM1 v letech 7., 8. a 9. pětiletky, tempem cca 200 ks ročně. V letech 1983 až 1986 proběhl vývoj další modernizované verze, zavedené do výzbroje ČSLA v roce 1987 jako T-54/55AM2. Modernizovaný tank dosahoval úrovně tanků LEOPARD 1A4 a M60A3. V letech 8. a 9. pětiletky mělo být na tuto verzi modernizováno 1 250 strojů, z toho 620 ks T-55A a 630 ks T-54AM. Na uvedené modernizaci měl participovat i zbrojní průmysl dalších států Varšavské smlouvy a to dodávkami systému odpalování PTŘS BASTION (z NDR) a spojovacího sytému ABZAC (z MLR), které se nakonec neuskutečnily. Systém BASTION měl umožnit ničení tanků na vzdálenost 100 až 4 000 m a počítalo se s jeho instalováním do 1/3 modernizovaných tanků, přičemž pro zástavbu měly být upraveny všechny modernizované stroje. Systém ABZAC zahrnoval radiostanice R-173 (R-173P) a THZ R-124.


693. Prosím o poskytnutí jakýchkoliv informací o genpor. Karlu Blatenském (odpovídá Pavel Minařík)

Karel Blatenský se narodil v roce 1915. Do hodnosti generál majora byl jmenován v květnu 1958 a na generálporučíka byl povýšen v květnu 1961. V ČSLA zastával řadu významných funkcí. V letech 1954 až 1954 byl náčelníkem štábu 2. vojenského okruhu v Trenčíně a v letech 1956 až 1958 zastával tutéž funkci u 1. vojenského okruhu v Praze. V létě 1958 se stal zástupcem velitele nově vytvořené 1. armády. Počátkem roku 1959 byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka GŠ ČSLA. Od listopadu 1963 v rámci MNO zastával funkci velitele dělostřelectva (v roce 1965 přejmenovanou na velitele raketového vojska a dělostřelectva a v roce 1966 na náčelníka správy raketového vojska a dělostřelectva Hlavní správy pozemního vojska). Po tříměsíční kádrové dispozici koncem roku 1969 odešel na VA AZ do Brna, kde zastával funkci náčelníka fakulty . Do zálohy odešel na sklonku roku 1971.


692. Prosím, zda byste mi mohl objasnit umístění raketového stíhače tanků 2P27 na transportéru BRDM v památníku Ostrava-Hrabině. Osobně se domnívám, že se jedná o samostatné vozidlo dovezené pouze k otestování. Podle mne, protitankové střely 3M6 Šmel naše armáda používala pouze ve verzi 2P26 na automobilu GAZ-69. Mohl byste mi sdělit nějaké zajímavosti ohledně těchto prvních protitankových kompletů v ČSLA (rok zavedení, dislokace, počet dovezených kusů)? (odpovídá Pavel Minařík)

Podle našich informací PTŘS 3M6 ŠMEL nebyly do výzbroje útvarů čs. armády zavedeny. Sice již 14.10.1961 byla podepsána mezivládní čs. sov. dohoda o předání licence a technické dokumentace, ale nakonec se dala přednost výrobě PTŘS MALJUTKA. Podle přílohy č. 2 uvedené dohody mělo být v letech 1962 až 1963 do ČSSR dovezeno jedno vozidlo 2P26 (automobil GAZ-69 s mechanicky ovládanou lafetací pro 4 ks PTŘS a ukládacím prostorem pro další 4 ks PTŘS) a jedno vozidlo 2P27 (obrněný transportér BRDM s elektrohydraulickým odpalovacím zařízení pro 3 ks PTŘS), včetně 18 střel 3M6, společně s jedním trenažérem 9F61A na automobilu ZIL-157 a jednou kontrolní zkušební stanicí 2V39. Výroba PTŘS ŠMEL měla být v Československu zahájena v roce 1964, zatímco vozidla BRDM se předpokládalo dovážet z Maďarska.


691. Máte nějaké informace o historii Ústředního leteckého skladu? (odpovídá Pavel Minařík)

Ústřední letecký sklad existoval v organizaci vojenského letectva čs. armády celkem třikrát. Poprvé se jednalo o období 2. poloviny 40. let, podruhé o léta 1955 až 1957 a potřetí o období od roku 1965 do roku 1992.

Poprvé byl Ústřední letecký sklad vytvořen v červenci 1945 v Praze. Od konce roku 1945 používal krycí číslo VÚ 8908, které bylo 1.10.1949 změněno na VÚ 4568. V době svého vzniku se skládal z velitelství, všeobecného oddělení, technické správy, průmyslového oddělení s dozorčími orgány v leteckých továrnách, přejímacího oddělení, zásobovacího oddělení s pěti sklady správního oddělení, dopravního oddělení a pomocné letky. Nejprve byl podřízen II. (materiálnímu) odboru MNO a prozatímně se nacházel v objektech továrny Letov v Letňanech. V listopadu 1945 byl předán do podřízenosti Hlavního týlu a přemístěn do objektu Mahlerovy továrny v Holešovicích. Po vytvoření V. (letecko-technického) odboru MNO v září 1946 přešel do jeho podřízenosti a v srpnu 1947 se přemístil do továrny ČKD ve Vysočanech. V říjnu 1947 se Ústřední letecký sklad skládal z velitelství, hospodářské správy, zásobovacího oddílu (se sedmi správními odděleními, dopravní četou, příruční dílnou a výpravnou) a pomocné letky. Od října 1949 byl Ústřední letecký sklad převeden do složení leteckého týlu Velitelství letectva.

Postupně se vytvořily i pobočky Ústředního leteckého skladu. Nejprve byla v roce 1946 nebo 1947 zřízena pobočka ÚLS v Králíkách (od 1.10.1949 VÚ 7483), v červnu 1948 v Bruntále (od 1.10.1949 VÚ 9971) a v červnu 1950 ve Zvolenu (VÚ 7710). Dnem 1.4.1951 byl Ústřední letecký sklad i s pobočkami zrušen a z jeho jednotlivých součástí vznikly sklady leteckého týlu (1. – Praha, 2. – Králíky, 3. – Bruntál, 4. – Zvolen).

Podruhé došlo ke zřízení Ústředního leteckého skladu v září 1955. Základem pro jeho vytvoření se stal 5. sklad leteckého týlu Štěpánov. Jeho tzv. pobočnými sklady se staly doposud samostatný 1. sklad leteckého týlu Praha a 3. sklad leteckého týlu Bruntál. Ústřední letecký sklad v letech 1955 až 1957 podléhal Velitelství letectva MNO a používal krycí číslo VÚ 6192. V srpnu 1957 byl ÚLS ve Štěpánově zrušen a z jeho součástí vznikly 1. ústřední letecký sklad Praha (VÚ 4568), 3. ústřední letecký sklad Bruntál (VÚ 4414) a 4. ústřední letecký sklad Štěpánov (VÚ 6192).

Potřetí Ústřední letecký sklad vznikl 1.9.1965. Velitelství ÚLS sídlilo ve Štěpánově a nacházelo se v podřízenosti náměstka ministra národní obrany pro PVOS a letectvo. Jednotlivé pobočky ÚLS vznikly z doposud samostatných ústředních skladů leteckého technického materiálu (1. ÚSLTM Praha-Ruzyně VÚ 4941, 2. ÚSLTM Bruntál a Čeladná VÚ 4414, 3. ÚSLTM Štěpánov VÚ 6192, 4. ÚSLTM Zvolen a Košice VÚ 8182) a ústředních skladů letecké munice (5. ÚSLM Chrast u Chrudimi VÚ 6178 a 6. ÚSLM Maršová-Rašov VÚ 6185). Obnovený ÚLS Štěpánov používal krycí číslo VÚ 6192.

Ústřední letecký sklad tvořily:

- správa ÚLS s odděleními operativního zásobování, přejímky a expedice, zásobovacím, technického rozvoje, technické kontroly a konzervace, organizačním a mobilizačním, samostatným skladovým; skupinami administrativně hospodářskou, automobilní služby a přepravy, týlového zabezpečení a velitelskou rotou,

- výpočetní středisko,

- 1. pobočka leteckého technického materiálu Praha-Ruzyně se třemi skladovými odděleními,

- 2. pobočka leteckého technického materiálu Bruntál se třemi skladovými odděleními,

- 3. pobočka leteckého technického materiálu Zvolen se skladem drakového materiálu a skladem kolové techniky,

- 4. pobočka letecké munice a výzbroje Chrast u Chrudimi se čtyřmi skladovými odděleními,

- 5. pobočka letecké munice a výzbroje Maršová-Rašov se čtyřmi skladovými odděleními.

- odloučený sklad (výsadkového materiálu) „A“ Čeladná,

- odloučený sklad (výsadkového materiálu) „B“ Košice.

V roce 1969 došlo k 1. září ke zrušení 4. pobočky Ústředního leteckého skladu v Chrast u Chrudimi, respektive jejímu předání 3. letecké technické divizi jako 10. armádního skladu letecké munice (VÚ 6736). Místo ní se u ÚLS na základě zrušeného 5. skladu letecké munice (VÚ 6201) 5. letecké technické divize vytvořila 6. pobočka letecké munice a výzbroje v Konicích.

V listopadu 1975 proběhlo přemístění 1. pobočky Ústředního leteckého skladu z Prahy-Ruzyně do Štěpánova. Zde v prosinci 1975 do své podřízenosti převzala dosavadní „Odloučený sklad A“ Čeladná a „Odloučený sklad B“ Košice. V září 1977 se v podřízenosti uvedené pobočky dále vytvořil Odloučený sklad Šumperk.

Ve více méně nezměněné podobě Ústřední letecký sklad přetrval až do sklonku roku 1992.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist