75. K dotazu č. 62. Kde byly na Moravě umístěny dva protiletadlové raketové oddíly vyzbrojené komplety S-200 VEGA? (14. 2. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Skupina protiletadlových raketových oddílů vyzbrojených komplety S-200 se nacházela v posádce Rosice u Brna. Tvořily ji 9. a 10. protiletadlový raketový oddíl 76. protiletadlové raketové brigády.
74. Blízko Dobříše-Staré Huti je v lese za tratí dnes již opuštěný útvar. Rád bych věděl, jaké bylo jeho určení a čím byl vyzbrojen. Vykazuje prvky jakýchsi palebných postavení. (13. 2. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
V daném případě jde o 4. protiletadlový raketový oddíl Stará Huť (VÚ 8729) bývalé 71. protiletadlové raketové brigády. Oddíl existoval v letech 1959 až 1990. Nejprve byl vyzbrojen PLRK SA-75 M Dvina a v roce 1965 proběhlo jeho přezbrojení na PLRK S-75 M Volchov.
73. Slyšel jsem o údajné žádosti prezidenta Beneše o leteckou pomoc ze SSSR v době Mnichova. Víte o tom něco?
Zajímal by mě také Benešův návrh na odstoupení Sudet ještě před přijetím britského a francouzského plánu, jak o tom píše B. Čelovský v knize „Mnichovská dohoda 1938“. (21. 1. 2001)
O této žádosti píšou ve svých pracích Jindřich Dejmek (Historik v čele diplomacie) a Igor Lukeš (Československo mezi Stalinem a Hitlerem). Oba shodně uvádí, že text žádosti se nedochoval, ale bezpečně ji dokládá depeše československého vyslance v Moskvě Fierlingera z 28. září, v níž se píše: „Žádost pana presidenta o okamžitou podporu letectvím byla předložena. Doufám v příznivé vyřízení.“ Odeslána byla někdy v noci z 27. na 28. září, zřejmě ve stejné době, kdy byl odeslán telegram pro československého zástupce u Společnosti národů v Ženevě. Má to svoji logiku, neboť československá vláda počítala s tím, že druhý den vypukne válka a diplomaticky se na to připravovala. Dalšího spojence, tj. Francii, nebylo třeba o leteckou pomoc žádat, neboť existovala smlouva z roku 1935 počítající v případě války s umístěním dvou perutí francouzského letectva na našem území.
V druhém případě máte na mysli zřejmě cestu ministra Jaromíra Nečase do Francie a Velké Británie ve dnech 15. až 19. září 1938. Nečas před odletem obdržel tajné pokyny od prezidenta Beneše, s nimiž měl zřejmě seznámit předsedu francouzské socialistické strany Leóna Bluma. V pokynech se hovořilo o možnosti odstoupení okrajových oblastí Československa s převažujícím německým obyvatelstvem (patrně Chebsko, Teplicko a Jesenicko) pod podmínkou, že by do Německa odešlo dalších 1,5 až 2 miliony československých Němců. Nešlo o nějaký přesný plán, spíše opatrnou sondáž, neboť sám Beneš v pokynech uvedl: „Proto celá myšlenka je krajně nebezpečná, a kdyby se ležérně pustila, byla by to katastrofa.“ O této záležitosti se u nás psalo již v roce 1957 v časopise „Příspěvky k dějinám KSČ“, číslo 1/1957, v článku, který je sice silně ideologický, ale jsou v něm otištěny příslušné dokumenty. Z nedávné doby lze doporučit časopis „Dějiny a současnost“, číslo 2/1993, který popisuje i další podobné návrhy z pozdější doby.
72. Zajímalo by mě, jestli se dá zjistit, jak zemřel nadporučík Otto Pavlů od 310. perutě? (31. 1. 2001)
Otto Pavlů zahynul 28. 4. 1943 jako pilot 310. perutě při útoku na nepřátelský lodní konvoj. Jeho Spitfire Mk. VC byl sestřelen protiletadlovou obranou konvoje a havaroval v Kanále La Manche.
71. Uvažovala ve 30. letech čs. armáda o zavedení poloautomatických pušek (ZH 29 apod.)? Jaký byl vlastně zájem o zbraně takovéto konstrukce? (15. 2. 2001)
Československá armáda již od 20. let zkoušela různé poloautomatické či automatické pušky, ale žádnou do výzbroje nezavedla. V literatuře se udává, že zástupci armády se obávali zbytečně vysoké spotřeby střeliva a také složitosti takové zbraně. Ve 2. polovině 30. let armáda svůj postoj změnila a vybrala si samočinnou opakovačku z České zbrojovky Strakonice. Ta měla být zavedena jako vzor 39, ale po událostech na podzim 1938 už k tomu nedošlo.
70. Zajímám se o raketovou techniku 80. a 90. let užívanou ČSLA (rakety země-země a země-vzduch). Dále mě zajímá tehdejší struktura PVOS a vše, co s tím souvisí. Bohužel nemohu najít vhodné zdroje informací. (15. 1. 2001 – odpovídá Pavel Minařík)
V tomto případě Vám musím dát za pravdu, že jen velmi těžko lze získat literaturu o výstavbě protivzdušné obrany státu budované v rámci poválečné čs. armády. K dispozici jsou pouze dílčí studie pojednávající o výstavbě radiotechnického vojska PVOS, které ovšem nebyly veřejně dostupné a je možné si je zapůjčit jen v některých knihovnách, protože vznikly jako interní tisky ministerstva obrany (např. Vobecký P. a Kolek J., Radiotechnické vojsko – K 50. výročí vzniku, MO Praha 2000 nebo VÚ-3690 Brno 1950-2000, autoři, místo a rok vydání neuvedeno) nebo vycházely v armádních časopisech (Říčánek R., Vznik a vývoj RTV, Letectvo a PVO, č. 2 až 12, roč. 1983). U raketové techniky používané čs. armádou v 80. a 90. letech je situace jen o trochu lepší a kromě vojensko-technických časopisů (např. ATM) Vám v tomto případě mohu doporučit „Armádní ročenky“ vydávané ministerstvem obrany od roku 1991 (zejména „Základní fakta o čs. armádě“, FMO Praha, říjen 1992).
69. Kolik měla německá armáda v roce 1938 výsadkářů? (16. 1. 2002)
Na podzim 1938 disponovala německá branná moc dvěma samostatnými prapory výsadkářů, z nichž jeden byl v rámci pozemního vojska a druhý v rámci letectva. V pozemním vojsku (Heer) existovala od 1. 4. 1937 výsadková rota, změněná 1. 6. 1938 na prapor. V letectvu (Luftwaffe) byl jako výsadkový budován IV. prapor pluku „General Göring“, který se 1. 4. 1938 změnil na I. prapor Fallschirmjäger Regiment 1. V roce 1939 byl výsadkový prapor pozemního vojska převeden pod letectvo jako II. prapor Fallschirmjäger Regiment 1 a byl také postaven štáb Fallschirmjäger Regiment 1.
68. V roce 1938 procházela československá armáda obdobím značného vyzbrojování. Jak se toto promítalo do plánů na přezbrojení polního dělostřelectva? (19. 12. 2001)
V oblasti organizační předpokládaly výzbrojní plány, že v záloze hlavního velení bude 10 dělostřeleckých pluků, sbory, hraniční pásma a rychlé divize budou mít po 2 dělostřeleckých plucích, divize a hraniční oblasti po 1 dělostřeleckém pluku. V roce 1938 byl tento záměr v zásadě splněn, s výjimkou hraničních pásem (místo 2 jen 1 pluk) a rychlých divizí (místo 2 pluků jen 2 oddíly).
Pokud jde o počty děl, výzbrojní program z roku 1936 předpokládal u polní armády asi 2260 kusů, výzbrojní program z roku 1937 asi 2420 kusů. Československá armáda měla v září 1938 celkem asi 2230 polních děl, z nichž většina byla u polní armády (zbytek u zápolní armády nebo v opravě). Chybějící počty děl se projevily například tím, že houfnicové baterie měly místo 4 jen 3 děla, takže dělostřelecké pluky divizí měly místo 36 děl jen 30. Postavením původně neplánovaných útvarů (2 dělostřelecké pluky pro skupinu 1 a 2) a speciálním použitím některých děl (horské kanony v tvrzích opevnění) se také vyčerpala armádní záloha, takže byla buď zcela minimální (2 horské kanony 7,5 cm) nebo vůbec žádná (10 cm lehká houfnice). To znamenalo, že ztráty děl v bojích by nebylo čím nahradit, protože vzhledem k evakuaci plzeňské Škodovky se výroba děl zastavila a její obnova na Slovensku by si vyžádala delší čas.
67. Jaké bylo organizační schéma motorizovaných pěších praporů zařazovaných do rychlých divizí? Jakou automobilovou technikou disponovaly a v jakých počtech? (19. 12. 2001)
Motorizované pěší prapory měly prakticky stejnou organizaci jako ostatní samostatné pěší prapory, tj. tři pěší roty a jedna rota kulometná. Navíc měly jen rotu doprovodných zbraní (u ostatních praporů byly samostatné kanonové a minometné čety) a instrukční prapor měl v míru ještě rotu kulometů proti letadlům.
K dispozici mám jen plánované válečné počty instrukčního praporu, podle nichž měl tento prapor mít 2 osobní automobily, 100 ostatních automobilů (myšleny zřejmě nákladní, příp. speciální) a 28 motocyklů. Přesný typ vozidel neznám, domnívám se ale, že šlo o nákladní vozidla Praga RV.
66. Jak to bylo s podřízením 11. pěšího pluku mezi 25. zářím (odebrán 31. hraniční oblasti) a 28. zářím 1938 (přidělen 5. divizi)? Jistě máte tuto informaci. Horší je to s I/1. praporem, který byl také na západ od Vltavy a o kterém mně dostupné prameny mlčí. (13. 1. 2002)
Rozkazem Hlavního velitelství z 25. září (viz Historie a vojenství 1996/5, s. 92 a n.) byl pěší pluk 11 spolu s dělostřeleckým oddílem II/202 vyjmut ze složení hraniční oblasti 31 s tím, že jeho podřízenost měl upravit velitel I. sboru. Zda tento velitel něco učinil, nevím, ale od 27. září podléhal pěší pluk 11 a dělostřelecký oddíl II/202 1. rychlé divizi, a to až do noci 28. září (doloženo písemnostmi této divize). Rozkazem Hlavního velitelství z 28. září (viz Historie a vojenství 1996/5, s. 109) byl pěší pluk 11 podřízen 5. divizi.
Pokud jde o I. prapor pěšího pluku 1, ten byl zřejmě součástí hraniční oblasti 31 až do 27. září, kdy došlo k úpravě hranice mezi I. a IV. armádou (viz Historie a vojenství 1996/5, s. 101 a n.) Dosavadní linie Frymburk – Chvalšiny – Hluboká nad Vltavou se změnila na řeka Vltava až po Týn nad Vltavou a I/1. prapor tak přešel do oblasti I. armády. O den později vydal velitel I. sboru instrukci, v níž se píše, že 5. divizi se podřizují všechny pěší, dělostřelecké a ženijní jednotky v obranném postavení od Vltavy až po hranici s hraniční oblastí 32 (viz Historie a vojenství 1997/1, s. 154). I když není výslovně zmíněn I/1. prapor, domnívám se, že podléhal také 5. divizi. Tuto hypotézu potvrzuje rozkaz velitele hraniční oblasti 31 z 29. září 21.00 hodin, kde se píše, že I/1. prapor je podřízen sousedu na západě.
Tento chaos v obranné sestavě na styku I. a IV. armády byl podle mne způsoben tím, že jak I. sbor tak 5. divize se vytvářely za mobilizace a své úkoly mohly začít plnit až koncem září.
65. Existuje ve VHA seznam hraničních úseků? Setkal jsem se v dokumentech s pojmy hraniční úsek Boubín, Rábí apod., ale bez jakékoliv bližší specifikace hranic. Asi by to šlo odvodit podle praporních úseků. Díky za odpověď. (13. 1. 2002)
Podle směrnice z roku 1934 hraniční úsek vymezoval pásmo pro obranu pluku (obdobně hraniční pásmo pro sbor, hraniční oblast pro divizi, hraniční dílčí úsek pro prapor, hraniční podúsek pro rotu a hraniční dílčí podúsek pro četu). V dokumentech jsem se mimo hraniční pásmo a sbor setkal jen s pojmem hraniční úsek, a to i pro samostatné prapory (hraniční úsek hraničářského praporu). Žádný souhrnný seznam hraničních úseků ve VHA neexistuje a ani nikdy neexistoval. Pro určité oblasti je lze rekonstruovat, pokud se dochovaly materiály z roku 1938 (dokumentace k zajištění hranic, válečné deníky nebo operační rozkazy).
64. Jaké byly v letech 1918 až 1938 druhy policie a jaké měly uniformy? Kolik bylo ministerstev? (15. 1. 2002)
Druhy policie byly v zásadě dva. Jednak státní policie podléhající státním policejním úřadům (ministerstvu vnitra) a dále obecní (městská) policie podléhající jednotlivým obcím. Bezpečnostní službu v republice dále zajišťovalo četnictvo podléhající ministerstvu vnitra a finanční stráž podléhající ministerstvu financí. V roce 1936 pak vznikla Stráž obrany státu tvořená z policistů, četníků a finanční stráže, později ji doplnily vojenské posily. Další podrobnosti včetně uniforem lze nalézt v druhém díle knihy P. Macka a L. Uhlíře „Dějiny policie a četnictva“ vydané v Praze 1999.
Počty ministerstev v letech 1918 až 1939 postupně klesaly. V roce 1919 jich bylo 16, v roce 1935 pak 14 a v roce 1939 už jen 12. Ke zvýšení počtu došlo v září 1938, kdy vzniklo ministerstvo propagandy a Nejvyšší úřad hospodářský, oba úřady však byly, dříve než stihly zahájit řádnou činnost, zase zlikvidovány.
63. Jakého typu byly rakety sovětské brigády v Turnově? Šlo o Scud-B? (15. 1. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Turnov byla dislokována 185.raketová brigáda Střední skupiny sovětských vojsk. Výzbroj svazku představovalo 12 raketových kompletů operačně-taktického dosahu R-300 (tzv. SCUD). Na území Československa se nacházel ještě další svazek Střední skupiny sovětských vojsk, v jehož výzbroji byly prostředky jaderného napadení. Jednalo se o 442.raketovou brigádu v posádce Hvězdov. Základní výzbroj svazku tvořilo 18 raketových kompletů taktického dosahu R-70 (tzv. TOČKA).
62. Ve vojenském muzeu v Lešanech je také raketa SA-5, o které se tvrdilo na Webu, že kromě SSSR byla snad jen v Libyi a snad v Polsku. Byly tyto protiletadlové rakety dalekého doletu u nás umístěny? (15. 1. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Protiletadlové raketové komplety dalekého dosahu S-200 VEGA (SA-5) byly samozřejmě kromě jiných států Varšavské smlouvy, např. NDR, rozmístěny i na území Československa. Podílely se na zajišťování protivzdušné obrany Prahy a Brna. První komplety byly do výzbroje naší armády zavedeny v roce 1985. Nacházely se u tzv. skupiny protiletadlových raketových oddílů pražské 71.protiletadlové raketové brigády. Na přelomu let 1988 a 1989 byla obdobná skupina vytvořena rovněž u brněnské 76.protiletadlové raketové brigády. Celkem naše armáda u pěti protiletadlových raketových oddílů disponovala 30 odpalovacími zařízeními. Z výzbroje AČR byly komplety S-200 VEGA vyřazeny postupně v polovině 90.let.
61. Hlavně na Webu se tvrdí, že v letech 1962-1962 (???) byly rakety Scud-B dodávány ještě na podvozku tanku IS-III, ale kolébka je odlehčená a nástavba má 2 vzduchové nádrže. Na fotografiích to ale tak jednoznačné není a jsou i stránky, kde v sekci Scud-B lze vidět tankový podvozek s jedinou nádrží a naopak. Lze toto nějak spolehlivě rozpoznat? Dodával se komplet tohoto mezitypu do ČSSR? (15. 1. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Československá armáda do své výzbroje zařadila dva systémy na podvozcích těžkých tanků. V první řadě se jednalo o raketové komplexy R-11M, označované podle dostřelu také jako R-170. Operačně-taktickou raketu 8K11 přepravoval pásový podvozek 8U218. Celkem bylo v letech 1961 až 1963 dodáno 21 kompletů, zařazených do výzbroje armádní 311. a 321.těžké dělostřelecké brigády. V druhé řadě šlo o raketové komplexy R-17, označované rovněž podle doletu jako R-300. Tyto systémy se nacházely ve výzbroji frontové 331.těžké dělostřelecké brigády. V jejich případě byly použity operačně-taktické rakety 8K14 přepravované na pásovém podvozku 2P19. Čs. armáda v letech 1963 až 1965 obdržela celkem 7 kompletů. V 70.letech byly oba komplety nahrazeny modernějším systémem 9K72 na kolovém podvozku MAZ 453. Ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech je vystavován systém R-11M.
U střel 8K11 hmotnost byla 5.410 kg a délka dosahovala 10.344 mm, zatímco u střel 8K14 se jednalo o 5.840 kg a 11.164 mm. Hmotnost vozidla 8U218 s raketou 8K11 činila 38 tun, zatímco v případě vozidla 2P19 s raketou 8K14 stoupla na 42,5 tuny. V obou případech byl akční rádius vozidla se střelou 150 km a maximální rychlost v terénu 20 km/h.