Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 796. - 810.

Následující dotazy 811. - 825. Předešlé dotazy 781. - 795.

810. Můžete uvést základní informace o historii vojenské posádky v Dobrušce, zejména Vojenského topografického ústavu? (odpovídá Pavel Minařík)

Útvary čs. armády se v Dobrušce objevily až ve 2. polovině 30. let minulého století. Jejich přítomnost byla spojena s rostoucím ohrožením Československa ze strany nacistického Německa, na což naše armáda reagovala vysunováním svých útvarů do pohraničních oblastí. V září 1936 se Dobruška stala posádkovým městem pro I. prapor pěšího pluku 4, který se do té doby nacházel v Hradci Králové. Koncem roku 1938 byl vystřídán II. praporem pěšího pluku 48, redislokovaným z pevnosti Josefov. Čs. armáda město opustila koncem července 1939, kdy uvedený prapor v důsledku německé okupace zanikl, stejně tak jako většina útvarů čs. armády.

Po skončení 2. světové války se čs. armáda do Dobrušky vrátila již v roce 1945. V polovině září se do města přemístil původní spojovací prapor 12, ze kterého se počátkem října vytvořil II. prapor spojovacího pluku 1. V lednu následujícího roku, pravděpodobně v souvislosti s vytvořením dalšího praporu uvedeného pluku v posádce Jaroměř, byl přečíslován na III. prapor. Své působení v Dobrušce prapor ukončil v září 1949, když se přestěhoval do Turnova. V následujících dvou letech se s největší pravděpodobností v posádce nenacházel žádný útvar čs. armády. Teprve při rozdělení Vojenského zeměpisného ústavu Praha na tři samostatné ústavy vznikl v Dobrušce k 1.5.1951 tzv. 2. vojenský zeměpisný ústav. Nově zřízený útvar se podílel především na celostátním mapování území Československé republiky. V letech 1951 až 1952 jeho součást tvořila i odloučená fotoletecká skupina v Hradci Králové. K 1.8.1952 došlo k přejmenování ústavu na Vojenský topografický ústav. V 60. letech se ústav po útlumu podílu na celostátním mapování ve své činnosti začal více zaměřovat na přímé topografické zabezpečení činnosti vojsk, tvorbu a vydávání katalogů souřadnic, což si v roce 1963 vynutilo zřízení vlastního výpočetního střediska. V roce 1970 v rámci ústavu vzniklo středisko kosmické geodezie a geofyziky, zabývající se především problematikou sledování umělých družic Země. Součástí střediska se stala seizmická stanice POLOM, nacházející se v pěchotním srubu N-S-45 prvorepublikového pohraničního opevnění v blízkosti obce Sedloňov. V podzemním patře objektu byl umístěn absolutní tíhový bod, přímo spojený s rostlou skálou. Stanice byla určena ke zjišťování a vyhodnocování pokusných jaderných výbuchů a její provoz byl zahájen v roce 1974. Úkol stanice spočíval v poskytnutí výsledků měření Ústavu fyziky Země v Moskvě v časovém limitu 20 minut. Pro mimořádně nízkou úroveň seizmického neklidu tato stanice i dnes patří k nejcitlivějším světovým seizmickým observatořím. Na stanici kromě toho za využití přístrojů dovezených ze SSSR probíhala fotografická observace umělých družic, jejíž výsledky byly předávány do vyhodnocovacího centra v Moskvě, a pokusné užívání družicového laserového dálkoměru. V 70. a 80. letech pokračovalo omezování kartografických a fotogrammetrických prací, přičemž se pro většinu odborných činností začaly používat sálové počítače. V 90. letech, v návaznosti na rozsáhlé zavádění osobní výpočetní techniky, se postupně upustilo od tvorby grafických dokumentů, které nahradily digitální výstupy. Již na počátku desetiletí bylo utlumeno topografické zabezpečení činnosti vojsk. Po zániku Výzkumného střediska 090 Praha v roce 1995 se Vojenský kartografický ústav začal zabývat problematikou kontinentální a globální geodezie, rozvojem speciální vojenské geografické informatiky a mapové tvorby. Poslední reorganizace ústavu se uskutečnila k 1.7.2003. V důsledku sloučení geografické a meteorologické služby byl Vojenský topografický ústav reorganizován na Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad, přičemž do něj byly převedeny výrobní kapacity zrušeného Vojenského zeměpisného ústavu z Prahy. Nově zřízený úřad zajišťuje pro potřeby působení AČR na území České republiky i v zahraničí veškeré geodetické, kartografické, geografické a hydrometeorologické zabezpečení.

Výše uvedený Vojenský topografický ústav ale nebyl jediným útvarem topografické služby v posádce. Dále se zde v letech 1962 až 1966 nacházel i 5. geodetický odřad, bezprostředně podřízený topografickému oddělení generálního štábu, a od roku 1965 i odloučené pracoviště Ústřední základny topografického materiálu, zabezpečující údržbu a opravy topografické techniky.


809. Zajímalo by mě, po jaké době byl u tehdejší ČSLA povolán záložník na tzv. „manévry“ a jakou dobu tyto manévry trvaly. Znamenalo to tedy, že ten, kdo sloužil u PS, byl opět povolán na cvičení k PS (pohraniční stráž)? (odpovídá Pavel Minařík)

Podle § 39 branného zákona č. 92/1949 Sb., který v novelizované podobě platil až do roku 1998, měli záložníci z počtu mužstva a poddůstojníků vykonat vojenská cvičení v úhrnné délce 16 týdnů, důstojníci (od roku 1960 i praporčíci) v záloze v úhrnné době 20 týdnů. Vláda pak měla svým nařízením stanovit počet, délku a dobu konání jednotlivých vojenských cvičení. Na vojenská cvičení se zpravidla povolávalo ve čtyřletých intervalech, tj. jestliže voják základní služby odešel do zálohy ve věku 20 let, mělo se tak stát v roce, kdy završil 24, 28, 32 let atd. Vojenská cvičení pro záložníky z řad poddůstojníků a mužstva trvala zpravidla 14 dnů, v případě důstojníků a praporčíků 21 dnů (byli povolávání s týdenním předstihem, aby se podíleli na přípravě nástupu ostatních záložníků). Osoby do 35 let věku byly zařazeny mezi záložníky 1. kategorie, zbývající osoby do zániku branné povinnosti v 60 letech jejich věku do 2. kategorie. Na cvičení byli povlávání především záložníci 1. kategorie.

Pohraniční stráž svoje zálohy povolávané na cvičení neměla, protože v případě vypuknutí válečného konfliktu se nepočítalo s jejím doplňováním. Záložníci z řad bývalých příslušníků Pohraniční stráže byli proto na cvičení zařazováni k útvarům ČSLA.


808. Moc se mi líbí Vaše stránky, jsou opravdu velkým přínosem. Mám na Vás prosbu. Připravujeme stránky o bývalém vojenském útvaru VÚ 9967 Beroun – 61. spojovací brigáda. Prosím Vás o napsání nějaké historie berounských kasáren. Zajímá nás, jaké jednotky a kdy sídlily v Berouně. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Beroun byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
- Posádkové velitelství 1918 – 1939
- náhradní prapor pěšího pluku 88 1919
- pěší pluk 38 1920 – 1939
- 11. až 13. rota pluku útočné vozby 1 1938
- Vojenský správce tovární skupiny 1918 – 1920
- Doplňovací okresní velitelství 1918 – 1939
- Domobranecké doplňovací okresní velitelství 1918 – 1921
- Zeměbranecké doplňovací okresní velitelství 1918 – 1919
b) 1945 až 1992
- Posádkové velitelství 1945 – 1949
- Doplňovací okresní velitelství 1945 – 1949
- Okresní vojenské (á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
- pěší pluk 38 (21) 1945 (1945) – 1946
- pěší prapor 21 (38) 1946 (1947) – 1950
- 38. (1.) mechanizovaný pluk 1950 (1955) – 1958
- rota VKPL 1 (5) 1947 (1948) – 1950
- protiletadlový oddíl 185 1948 – 1951
- 1. radiotechnická rota 1958 – 1960
- 4. průzkumný (měřický) dělostřelecký oddíl 1959 (1967) – 1969
- 1. armádní základna politicko-osvětových prostředků 1960
- 1. spojovací pluk 1960 – 1979
- 59. pluk směrových spojů 1979 – 1983
- 59. brigáda dálkových spojů 1983 – 1991
- 1. pluk dálkových spojů 1992 – AČR

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Historie 61. spojovací brigády je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 424.


807. Sloužil jsem u VÚ-1550/4 Heřmanův Městec. Jak velký měl tento objekt význam a jaké je jeho dnešní využití? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl 1.5.1953 jako 2. týlový sklad leteckých pohonných hmot (dále jen „LPH“). Nacházel se v podřízenosti leteckého týlu Velitelství letectva a byl dislokován v Uherčicích u Heřmanova Městce, okr. Chrudim. K 1.11.1955 proběhla jeho reorganizace na Ústřední sklad LPH a do jeho složení jako pobočka přešel dosavadní 1. týlový sklad leteckých pohonných hmot v Zemianských Kostolanoch. V říjnu následujícího roku byl sklad očíslován jako 1. ústřední sklad LPH, pobočka v Zemianských Kostolanoch se osamostatnila a nadále působila mimo jeho organizační rámec. Od 1.1.1957 se nadřízeným orgánem skladu stal týl velitelství letectva a PVOS. Koncem září 1958 došlo k předání útvaru do podřízenosti nově zřízené Letecké zásobovací základny Praha a nadále tvořil její 8. sklad LPH. Po zrušení velitelství základny sklad od 1.10.1960 působil pod nezměněným názvem jako samostatný útvar v podřízenosti nově vytvořeného velitelství 7. armády PVOS a letectva. V září 1961 proběhla reorganizace útvaru na 8. ústřední sklad PHM (VÚ-1537) a jeho předání do složení Hlavního týlu ČSLA. K 1.9.1965 byl útvar reorganizován na 4. okruhový sklad PHM (nadále používal označení VÚ-1537) a převeden ke Střednímu vojenskému okruhu. V září 1969 proběhlo předání skladu do podřízenosti 1. okruhové základny PHM s velitelstvím v Chlumci nad Cidlinou, náležející Západnímu vojenskému okruhu, a útvar nadále působil jako její 4. pobočka (VÚ-1550/4). Po zániku čs. armády byl k 1.1.1993 převeden do složení AČR a následně prodělal několik reorganizací. V současné době Heřmanův Městec již není uváděn mezi perspektivními posádkami AČR.


806. Uveďte historický přehled vojenských jednotek a útvarů dislokovaných v Ostravě a Hranicích na Moravě po 2. světové válce až do současnosti. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Ostrava byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

- pěší prapor 51 1947 – 1949
- VI. prapor 3. ženijní brigády 1945 – 1947
- ženijní prapor 10 1947 – 1950
- 7. ženijní rota (prapor) 1950 (1951) – 1954
- 7. ženijní rota (prapor) 1954 (1956) – 1958
- 7. protiletadlový oddíl 1951 – 1. pol. 50. let
- 7. raketometný oddíl 1951 – 1. pol. 50. let
- 188. protiletadlový oddíl (pluk) 1951 (1954) – 1958
- 102. protiletadlový oddíl 1953 – 1955
- 104. protiletadlový oddíl 1953 – 1957
- velitelství 77. protiletadlové dělostřelecké brigády 1957 – 1961
- 77. školní protiletadlový dělostřelecký oddíl 1957 – 1958
- velitelství 77. protiletadlové(ho) raketové(ho) brigády (pluku) 1961 (1969) – AČR
- 62. radiotechnický prapor 1961 – 1977
- Vojenské železniční provozní středisko 1963
- Kombinovaný báňský oddíl 1946 – 1951
- 55. (I.) pomocný technický prapor 1950 (1951) – 1953
- 13. pomocný technický (technický) prapor 1953 (1954) – 1958
- Krajské(á) vojenské(á) velitelství (správa) 1949 (1954) – 1991
- Vyšší doplňovací velitelství 1992 – AČR
- Okresní (Obvodní) vojenské velitelství 1951 (1952) – 1953
- Obvodní (Městská) vojenská správa 1954 (1960) – AČR
- Vojenská stavební správa 1951 – 1957
- Krajská vojenská ubytovací a stavební správa 1957 – 1958
- Správa vojenského správce železničního úseku a stanice 1952 – 1957
- Vojenská správa železničního úseku 1957 – 1960
- Vojenská správa dopravního úseku 1960 – 1962
- Štáb civilní obrany kraje 1952 – AČR
- Nižší vojenský (Vojenský obvodový) soud 1952 (1955) – 1958
- Nižší vojenský (Vojenský obvodový) prokurátor 1952 (1955) – 1958
- Automobilní park 3 1947 – 1950
- 2. automobilní park 1950 – 1953
- 2. okruhové automobilní a traktorové dílny 1953 – 1957
- 2. okruhový automobilní opravárenský závod 1957 – 1960
- Automobilní opravárenský závod 1960 – 1964
- 2. okruhový automobilní a traktorový sklad 1953 – 1963 (?)
- 2. okruhový automobilní sklad 1963 (?) – 1965
- 2. okruhový automobilní a tankový sklad 1965 – 1969
- pobočka 1. okruhového automobilního skladu 1969 – 1989
- 62. ústřední automobilní sklad 1990 – 1992
- Škola na důstojníky pěchoty v záloze 1945 – 1948
- Škola důstojnického dorostu 1948 – 1953
- Vojenská vyšší průmyslová škola Jana Žižky 1951 – 1952

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

V posádce Hranice byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

- velitelství 8. pěší divize 1945
- spojovací prapor 8 1945
- velitelství a III. prapor pěšího pluku 15 1945
- dělostřelecký oddíl 58 1945
- Pěší prapor 40 1945 – 1949
- I. oddíl dělostřeleckého pluku 55 1946 – 1949
- Doplňovací okresní velitelství 1945 – 1949
- Velitelství evidence koňstva 8 1945 – 1946
- Veterinářská nemocnice 3 1945 – 1950
- 2. veterinářská (veterinární) nemocnice 1950 (1954) – 1955
- Vojenská akademie 1945 – 1951
- Dělostřelecké učiliště 1947 – 1962
- Vyšší škola důstojníků dělostřelectva 1951 – 1955
- Zdokonalovací kurzy důstojníků dělostřelectva 1955 – konec 50. let
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – 1960
- Vojenská stavební správa 1954 – 1955
- 311. těžká dělostřelecká brigáda 1957 – 1961
- 6. průzkumný dělostřelecký oddíl 1957 – 1960
- 311. technická brigáda 1961 – 1962
- 321. technická (těžká dělostřelecká) brigáda 1961 (1962) – 1963
- 331. těžká dělostřelecká brigáda 1963 – 1991
- 11. technická (dělostřelecká) základna 1962 (1962) – 1986
- Výcvikové technické (dělostřelecké) středisko 1962 (1962) – AČR
- 330. ženijní strojní prapor 1967 – 1976
- 16. samostatný dělostřelecký oddíl 1982 – 1983
- 361. (3.) dělostřelecký pluk 1988 (1991) – AČR

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Na základě rozhodnutí MNO ze dne 20.9.1949 byly „Kasárny plk. Švece“ přejmenovány „Jaselské kasárny“.


805. Mohli byste mně sdělit něco z historie o Mosteckých kasáren a místech zajateckých táborů na Mostecku za II. sv. války? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Most byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
- Posádkové velitelství 1919 – 1938
- Okrskové velitelství 1919 – 1920
- Ženijní skupinové velitelství VII 1936 – 1938
- pěší pluk 9 1920 – 1938
- III. prapor pěšího pluku 46 1938
- hraničářský prapor 1 1938
- dělostřelecký oddíl 252 1920 – 1923
- náhradní eskadrona dragounského pluku 1 1918 – 1920
- I. korouhev dragounského pluku 1 1936 – 1938
- Posádková nemocnice 1920 – 1922
- Doplňovací okresní velitelství 1926 – 1936
- Vojenský správce tovární skupiny 1918 – 1920
- Vojenská správa průmyslové skupiny 1920 – 1921
- Vojenská správa průmyslové oblasti 1921 – 1923
b) 1945 až 1992
- II. prapor pěšího pluku 36 1945 – 1947
- velitelství a II. prapor pěšího pluku 74 1947 – 1950
- 58. pomocný technický prapor 1950 – 1951
- 2. technický prapor 1951
- 59. pomocný technický prapor 1951 – 1953
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
- 182. protiletadlový oddíl (pluk) 1952 (1954) – 1963
- velitelství 75. protiletadlové dělostřelecké brigády 1957 – 1958
- 75. školní protiletadlový dělostřelecký oddíl 1957 – 1958
- 173. protiletadlový pluk 1962 – 1977
- 1. výcvikové středisko vojska PVO 1967 – 1969
- 3. tanková základna 1968 – 1987
- 11. pluk oprav automobilové techniky 1987 – 1992
- 216. protitankový pluk 1981 – 1991
- Vojenské železniční stavební středisko 1986 – 1992
- 822. železniční stavební prapor 1992 – 1994
- Vojenský železniční provozní oddíl VŽPS Bohumín 1977 – 1994

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

O zajateckých táborech z doby II. světové války bohužel nemáme žádné informace.


804. S veľkým záujmom sledujem Vašu webovú stránku a získavam z nej hodnotné informácie. Dovolil by som si doplniť odpoveď č. 613 o dislokácií v posádke Levice, kde som sa narodil a krátko v polovici 70. rokov aj slúžil ako vojak z povolania. V prehľade chýba 13. prieskumný prápor, ktorý prišiel do Levíc po dislokačných zmenách v ČSĽA asi v roku 1969 a neskôr v 80. rokoch bol premiestnený do Bratislavy, pričom v ďalších prehľadoch ho máte uvádzaný. Na jeho miesto v kasárňach prišla neskôr časť (prápor?) zrejme cestnej brigády, ktorý sa podielal na výstavbe EMO.

Okrem toho by som mal záujem o stručnú históriu Vojenskej školy Jána Žižku z Trocnova, ktorá bola v Bratislave do augusta 1969 a potom bola redislokovaná do Banskej Bystrice a v roku 1970 premenovaná na Vojenské gymnázium SNP, alebo aj širšie o celú históriu všetkých VŠJŽ ako aj ich predchodkýň, prípadne o zdroje, ktoré o bratislavskej a banskobystrickej "žižkárni" pojednávajú podrobnejšie. S pozdravom a prianím ďalších tvorivých síl i úspechov. (odpovídá Pavel Minařík)

Historie vojenských škol (vojenských gymnázií) Jana Žižky z Trocnova byla následující:

1.9.1949
- zřízeny Vojenské školy Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové a Spišské Nové Vsi
1.9.1950
- zřízeny Vojenské vyšší průmyslové školy Jana Žižky z Trocnova v Brně a Ostravě
31.8.1952
- zrušeny Vojenské vyšší průmyslové školy Jana Žižky z Trocnova v Brně a Ostravě
1.9.1952
- zřízena Vojenská škola Jana Žižky z Trocnova v Brně
31.8.1953
- zrušeny Vojenské školy Jana Žižky z Trocnova v Brně a Spišské Nové Vsi
1.9.1953
- zřízena Vojenská škola Jana Žižky z Trocnova v Bratislavě
1.9.1965
- zřízena Vojenská škola Jana Žižky z Trocnova v Opavě
25.5.1969
- zřízeny počínaje školním rokem 1968/1969 z dosavadních vojenských škol Jana Žižky z Trocnova vojenská gymnázia Jana Žižky z Trocnova
srpen 1969
- přemístěno Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova z Bratislavy do Banské Bystrice
29.8.1969
- přejmenováno Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Banské Bystrici na Vojenské gymnázium Slovenského národního povstání
1.9.1979
- zřízeno Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Praze
30.9.1995
- zrušena Vojenská gymnázia Jana Žižky z Trocnova v Praze a Opavě
30.9.1996
- zrušena Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové a Vojenské gymnázium Slovenského národního povstání v Banské Bystrici
1.10.1996
- zřízena Střední technická škola MO v Moravské Třebové

Nejprve bylo studium na Vojenských školách Jana Žižky z Trocnova čtyřleté, ale ve školním roce 1950/1951 došlo k jeho zkrácení na tři roky. V roce 1953 školy přešly na šestiletý cyklus, od roku 1958 se opět vrátily ke tříleté formě studia. Dnem 1.9.1969 bylo studium prodlouženo na čtyři roky. V nezměněné délce poté přetrvalo až do 90. let 20. století.

Ve velení Vojenského gymnázia SNP se postupně vystřídali:

genmjr. Juraj Pivoluska 1964 – 1970
plk. Ing. Pavel Graus 1970 – 1977
plk. PhDr. Aloiz Pachlopník 1977 – 1990
plk. Ing. Miloslav Tešlár 1990 – 1996

Archivní fond Vojenské školy Jana Žižky z Trocnova z Bratislavy (Vojenského gymnázia Slovenského národního povstání z Banské Bystrice) je uložen ve Vojenském archivu Trnava (Univerzitní náměstí 1, 918 00).

Za upozornění ohledně posádky Levice děkujeme.


803. Pravidelne čítam Vaše stránky od ich vzniku a vždy sa teším na nové informácie, mapujúce históriu čs. armády. V nadväznosti na odpoveď č. 219 a nasledujúce Vás chcem opäť požiadať o zoznam menovaných a povýšených generálov, tentoraz v rokoch 1988 a 1989. (odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 1.5.1988 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálplukovníka
generálporučík doc. Ing. Vladimír Šmakal, CSc. zástupce ministra národní obrany pro výzbroj – náčelník vyzbrojování a technického zabezpečení ČSLA
do hodnosti generálporučíka
generálmajor Ing. Josef Vincenc náčelník Operační správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA
a jmenováni do hodnosti genmjr.
plk. MUDr. Vladimír Dbalý, CSc. náčelník Ústřední vojenské nemocnice Praha
plk. RSDr. Vlastimil Kopeček zástupce náčelníka politické správy ZVO
plk. Ing. Jaroslav Nahálka náčelník oddělení zahraničních styků GŠ ČSLA
plk. gšt. Ing. Pavel Pašek náčelník ženijního vojska ZVO
plk. gšt. Ing. František Smetana velitel vojska protivzdušné obrany ZVO

Dnem 1.10.1988 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálplukovníka
generálporučík PhDr. Ing. Josef Marušák, CSc. náčelník Civilní obrany ČSSR
do hodnosti generálporučíka
generálmajor Ing. Jan Čadek náčelník Správy ústředního plánování – zástupce náčelníka GŠ ČSLA
a jmenováni do hodnosti genmjr.
plk. Ing. Oldřich Bárta zástupce velitele pro výzbroj – náčelník vyzbrojování a technického zabezpečení 4. armády
plk. gšt. Ing. Ján Paprčka náčelník oddělení REB GŠ ČSLA
plk. Ing. Leopold Pecháček náčelník oddělení ILS – hlavní inženýr – zástupce velitele 10. letecké armády
plk. gšt. Ing. Jan Ščudlík velitel 1. tankové divize
plk. gšt. Josef Šíba náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 1. armády
plk. gšt. Ing. Josef Tuchyňa náčelník operačního oddělení – zástupce náčelníka štábu ZVO
plk. Ing. František Voska náčelník politického oddělení útvarů a zařízení FMNO

Dnem 1.5.1989 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálporučíka
generálmajor Ing. Václav Grohman velitel 4. armády
a jmenováni do hodnosti genmjr.
plk. gšt. Ing. Emil Antušák zástupce náčelníka operační správy GŠ ČSLA
plk. JUDr. Jiří Jindra náčelník správy zahraničních vztahů GŠ ČSLA
plk. gšt. Ing. Zdeněk Svoboda velitel 15. motostřelecké divize
plk. Ing. František Švantner náčelník ubytovací a investiční správy HSUS
plk. PhDr. Zdeněk Taubler náčelník politického oddělení FMNO

Dnem 1.10.1989 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálporučíka
generálmajor Ing. František Podešva, CSc. náčelník štábu – 1. zástupce velitele ZVO
a jmenováni do hodnosti genmjr.
plk. Ing. Stanivlav Bizoň ředitel st. podniku Vojenské lesy a statky
plk. gšt. Ing. Karel Hrubý velitel 1. stíhací letecké divize
plk. gšt. Ing. Jaroslav Kindl náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 4. armády
plk. gšt. Ing. Jan Kozojed náčelník zpravodajské správy – zástupce náčelníka štábu ZVO
plk. gšt. Ing. Robert Kráčmar náčelník štábu týlu ZVO
plk. PhDr. Antonín Mareš předseda kontrolní a revizní komise HPS ČSLA
plk. PhDr. Jaromír Matula zástupce náčelníka Kádrové správy FMNO
plk. gšt. Ing. Ivan Todavčič velitel 3. motostřelecké divize
plk. Ing. Imrich Ščepita náčelník správy dodávek a vojenské přejímky Hlavní správy výzbrojního a technického zabezpečení

802. Zajímalo by mě, kdy byl do hodnosti generálmajora ČSLA jmenován gen. Tomalík – údajně bývalý výsadkář – a jakými funkcemi ve velení ČSLA prošel. (odpovídá Pavel Minařík)

Václav Tomalík byl jmenován generálmajorem 1.5.1983. V letech 1975 až 1977 působil jako zástupce velitele pro věci politické – náčelník politického oddělení 4. tankové divize a v letech 1977 až 1978 jako zástupce náčelníka politické správy Západního vojenského okruhu. Poté studoval na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě. V letech 1980 až 1984 zastával funkci náčelníka politického oddělení – zástupce velitele 4. armády a v letech 1984 až 1986 funkci náčelníka politické správy – zástupce velitele Západního vojenského okruhu. Následně odešel na ÚV KSČ, kde působil jako vedoucí oddělení branné politiky.


801. Prosím o údaje o vzniku a využívání menších posádek Příchovice, Nepomuk a Horažďovice? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Horažďovice byly v letech 1918 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
- v posádce nebyly trvale dislokovány žádné útvary
b) 1945 až 1992
- velitelství a část jednotek I. praporu pěšího pluku 11 1947 – 1948
- velitelství a část jednotek pěšího praporu 26 1948 – 1949
- náhradní rota pěšího praporu 26 1949 – 1951
- náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 10 1949 – 1951
- Radarový vlak 1950 – 1951
- 2. protiletadlový oddíl (pluk) 1950 (1960) – 1961
- Nižší vojenský soud 1951 – 1952
- Nižší vojenská prokuratura 1951 – 1952
- Vojenská věznice 1951 – 1952
- 12. strážní rota 1961 – 1962
- jednotky 52. automobilního praporu 1961 – 1963
- 52. automobilní prapor 1963 – 1985
- 2. prapor materiálního zabezpečení 1985 – 1991
- 74. spojovací (radiový) prapor ZU 1965 (1978) – 1988
- 74. radiotechnický pluk ZU 1988 – 1991
- 112. silniční stavební prapor 1981 – 1988
- 116. silniční stavební prapor 1988 – 1991

V posádce Nepomuk byly v letech 1918 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
- v posádce nebyly trvale dislokovány žádné útvary
b) 1945 až 1992
- náhradní baterie dělostřeleckého oddílu 260 1949 – 1951
- 4. rota 1. technického praporu 1951 – 1957
- jednotky 8. technického pluku 1957 – 1958
- 2. raketometný oddíl 1958 – 1961
- 202. protiletadlový pluk 1961 – 1962
- 201. protiletadlový pluk 1961 – 1986
- 104. silniční stavební prapor 1986 – 1992

V posádce Příchovice byly v letech 1918 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
- v posádce nebyly trvale dislokovány žádné útvary
b) 1945 až 1992
- náhradní rota pěšího praporu 23 1949 – 1951
- 43. protitankový oddíl 1951 – 1956
- nezjištěno 1956 – 1961
- 2. protitankový oddíl 1958 – 1961
- 61. automobilní prapor 1961 – 1984
- 19. (2.) prapor materiálního zabezpečení 1984 (1991) – AČR

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.


800. Snažím sa pozbierať informácie o VÚ 1038 Kežmarok – bývalý tankový pluk, ktorý sa v roku 1968 do posádky presťahoval zo Šumperku. (odpovídá Pavel Minařík)

Kořeny VÚ 1038 je možné sledovat ve dvou liniích, v prvním případě od roku 1883 a ve druhém případě od roku 1860.

Prvního předchůdce reprezentuje Böhmisches Infanterie-Regiment Nr. 94, tj. český pěší pluk čís. 94. Pluk vznikl 1.1.1883 na základě praporu polních myslivců čís. 37 z Josefova a jednotlivých praporů vyčleněných z pěších pluků čís. 25 z Losoncze, 66 z Ungváru a 67 z Vídně. Pluk byl doplňován z teritoria Doplňovacího okresního velitelství Turnov. Prvním velitelem pluku se stal oberst Friedrich Poleschensky. V době svého vzniku byl útvar dislokován v posádce Levoča, od roku 1884 v Josefově a od roku 1896 v Terezíně. V roce 1910 se jednotlivé součásti pluku nacházely v následujících posádkách: velitelství pluku, III. a IV. polní prapor společně s náhradním praporem – Liberec, I. polní prapor – Josefov a II. polní prapor –Turnov. V létě 1914 odešel na bojiště I. světové války, z nichž se ovšem již jako organizovaný celek nevrátil. V původní posádce zůstal pouze jeho náhradní prapor, jehož povinností bylo odesílat doplňky v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku. Po skončení války byl pluk obnoven na základě náhradního praporu, který se od listopadu 1918 nacházel v Turnově. V říjnu 1920 se v rámci unifikace pěchoty čs. armády z 94. pěšího pluku stal pěší pluk 44. Velitelství pluku bylo společně s II. pěším praporem dislokováno až do října 1938 v Liberci. I. pěší prapor nejprve působil v Rumburku, ale počátkem roku 1921 se přesunul do Liberce. Náhradní prapor se nacházel v Turnově, kde se v lednu 1921 konstituoval i III. pěší prapor. Uvedený prapor od září 1925 do září 1935 dočasně působil v Liberci, kam se natrvalo přestěhoval v červenci 1938. Od října 1938 se do Liberce přesunul i náhradní prapor. Po německé okupaci českých zemí pluk zanikl dnem 31.7.1939. Během své prvorepublikové existence útvar náležel do složení litoměřické 3. pěší divize. Svoji činnost obnovil v létě 1945, když v Liberci jako součást královéhradecké 14. pěší divize opětně vznikl pěší pluk 44. Dnem 1.10.1945 byl útvar přečíslován na pěší pluk 30. V této době se v Liberci nacházelo plukovní velitelství, II. a III. pěší prapor, zatímco I. pěší prapor sídlil v České Lípě a náhradní prapor v Turnově. Dnem 1.10.1947 se pěší pluk 30 sloučil s pěším praporem 44 a vytvořil nový pěší pluk 36. Ve velení pluku se postupně vystřídali: plk. Arnošt Hrbenský (1920 až 1923), plk. Jan Krásný (1923 až 1928), plk. František Pirník (1928 až 1931), plk. gšt. Ladislav Kotík (1931 až 1932), plk. Ing. Antonín Košťák (1932 až 1936), plk. Otakar Zicha (1936 až 1939) a nezjištěno (1945 až 1947).

Druhého předchůdce představuje Ungarisches Infanterie-Regiment Nr. 66, tj. uherský pěší pluk čís. 66. Uvedený útvar se vytvořil 1.2.1860 z 3. praporů pěších pluků čís. 34 z Prahy, 40 z Terstu a 57 z Klausenburgu. O jeho doplňování se staralo Doplňovací okresní velitelství v Ungváru. Prvním velitelem pluku byl oberst Eduard Hayduk. Při svém zřízení se pluk nacházel Terstu. Následně vystřídal řadu posádek na území Jugoslávie, Itálie, Polska i Československa (v letech 1871 až 1878 sídlil v Levoči a v roce 1897 přišel do Košic) a mimo jiné se na italském bojišti zúčastnil války v roce 1866 a anexe Bosny v letech 1881 až 1882. V roce 1883 poskytl jeden prapor pro zformování pěšího pluku čís. 94. V roce 1910 se jednotlivé součásti pluku nacházely v následujících posádkách: velitelství pluku, III. a IV. polní prapor společně s náhradním praporem – Užhorod, I. polní prapor – Košice a II. polní prapor – Goražde. Po vypuknutí I. světové války odešel pluk na ruské bojiště a do mateřské posádky se již nevrátil. V zázemí zůstal pouze jeho náhradní prapor. Po skončení války byl pluk obnoven na základě náhradního praporu, který se od ledna 1919 nacházel v Mukačevu a od září 1919 v Užhorodu. Taktéž 66. pěší pluk byl v rámci unifikace pěchoty v říjnu 1920 transformován, v tomto případě na pěší pluk 36. Téměř celý pluk se v době svého vzniku nacházel v Užhorodu. Dočasnou výjimku představovaly I. pěší prapor, sídlící do počátku roku 1921 ve Velkém Berezném, a III. pěší prapor, nacházející se nejprve v Českých Budějovicích a poté krátkodobě v Čopu. Po maďarské okupaci Užhorodu v listopadu 1938 plukovní velitelství odešlo společně s III. pěším praporem a náhradním praporem do Perečína, I. pěší prapor se přesunul do Svalavy a II. pěší prapor do Velkého Berezného. Po celou dobu své příslušnosti k prvorepublikové čs. armádě útvar příslušel do složení užhorodské 12. pěší divize. Od 14.3.1939 se pluk stal součástí slovenské armády a zanikl při reorganizaci provedené v květnu 1939. K obnovení útvaru došlo v létě 1945, když v posádce Mladá Boleslav vznikl pěší pluk 36, náležející do složení 13. pěší divize. V souvislosti s její reorganizací na rychlou divizi byl k 1.10.1945 útvar reorganizován a přečíslován na pěší prapor 44 (motorizovaný). Při rušení divize se prapor k 1.10.1947 sloučil s pěším plukem 30 v nový pěší pluk 36, respektive vytvořil jeho II. pěší prapor. Ve velení pluku (praporu) se postupně vystřídali: plk. Ferdinand Plachý (1920 až 1921), plk. Rudolf Sagner-Habrovský (1922 až 1923), plk. Julius Szathmány (1923 až 1926), pplk. Jan Zizius (1926), pplk. Josef Svoboda (1926 až 1928), pplk. Mikuláš Josef Janovský (1928 až 1929), plk. Rudolf Hošek (1930 až 1932), plk. gšt. František Marvan (1932 až 1934), plk. gšt. František Rakovčík (1934 až 1937), plk. gšt. Vilém Sýkora (1937 až 1939) a nezjištěno (1945 až 1947).

Výše uvedeným sloučením pěšího pluku 30 a pěšího praporu 44 (motorizovaného) vznikl nový pěší pluk 36. Velitelství pluku se společně s II., III. pěším praporem a náhradním praporem nacházely v posádce Mladá Boleslav, zatímco I. pěší prapor byl dislokován v posádce Česká Lípa. Pluk byl podřízen 14. pěší divizi, jejíž velitelství se přesunulo do Mladé Boleslavi. Na základě rozhodnutí prezidenta republiky útvar dne 3.3.1948 obdržel pojmenování „Kijevský“. V říjnu 1949 byl pluk rámcován, přičemž se přestěhoval do Žamberka (divizní velitelství do Hradce Králové) a následně v prosinci 1950 do Šumperka (divizní velitelství do Olomouce). K 1.5.1951 došlo k reorganizaci stávajícího 36. pěšího pluku na 36. mechanizovaný pluk Kijevský, což souviselo s reorganizací 14. pěší divize na mechanizovaný svazek. Opětná změna otevřeného názvu útvaru proběhla v roce 1955, když se jeho pojmenování k 9. květnu změnilo na 61. mechanizovaný pluk (bez čestného či historického názvu). Následovala reorganizace na motostřelecký pluk, uskutečněná k 1.10.1958, což bylo provedeno v rámci reorganizace svazku na motostřeleckou divizi. Při této příležitosti útvar převzal číslo a název po 60. střeleckém pluku z Brna jako 60. motostřelecký pluk „Československo–sovětského přátelství“. V roce 1962 se útvar při přeměně divize na tankový svazek k 1. září znovu reorganizoval, tentokrát na 60. tankový pluk „Československo–sovětského přátelství“. S přihlédnutím k předpokládanému zrušení olomoucké 14. tankové divize, plánovanému na roku 1966, byl pluk v předstihu k 1.9.1965 předán do složení 13. tankové divize s velitelstvím v Mladé. V říjnu 1968 se vzhledem k redislokaci uvedeného svazku na Slovensko uskutečnilo přemístění pluku do Kežmarku a předání do podřízenosti velitelství prešovské 14. tankové divize. Od 1.1.1993 se útvar stal součástí ASR.

Ve velení 60. tankového pluku a jeho předchůdců se postupně vystřídali: nezjištěno (1947 až 1951), plk. Stanislav Řehoř (1951), mjr. Ladislav Gelnický (1951 až 1952), mjr. Vladimír Ječný (1952 až 1953), pplk. Zdeněk Sedláček (1953 až 1958), pplk. Josef Novák (1958 až 1961), mjr. Jan Galuska (1961 až 1964), nezjištěno (1964 až 1965), pplk. Josef Velecký (1965 až 1970), pplk. Ing. Tomáš Mjartan (1970 až 1972), pplk. Ing. Jozef Dunčko (1972 až 1974), pplk. Ing. Jan Baše (1974 až 1977), pplk. Ing. František Mejzlík (1977 až 1982), pplk. Ing. Pavol Bednár (1982 až 1985), pplk. Ing.František Slamený (1985 až 1990) a nezjištěno (od roku 1990).

Archivní fond 60. tankového pluku pocházející z doby jeho dislokace na území současné České republiky, tj. do roku 1968, je uložen ve Vojenském ústředním archivu v Praze (Sokolovská 136, 186 00). Písemnosti vzniklé od umístění útvaru na teritoriu současné Slovenské republiky se nacházejí ve Vojenském archivu v Trnavě (Univerzitní nám. 1, 918 00).


799. Chtěl jsem se zeptat na útvar 3848 Senica, něco o historii a hlavně co vykonával v 80-90. letech. Také by mě zajímalo, co se děje nebo se stalo s vybavením vojenských útvarů, které se u nás postupně rušily. Kde nakonec toto vybavení včetně zbraní skončilo? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl 1.10.1956 jako 312. těžká dělostřelecká brigáda. Svazek byl dislokován v Senici nad Myjavou a tvořil součást 6. dělostřelecké divize, podléhající velitelství 2. vojenského okruhu. Do jeho složení náležely tři oddíly 152mm houfnic. Základem pro vytvoření svazku se stala rušená 6. těžká dělostřelecká brigáda, přímo podřízená velitelství 2. vojenského okruhu. Uvedená brigáda vznikla v listopadu 1950 v Kežmarku a do Senice nad Myjavou se přestěhovala v listopadu 1951. Výše zmíněná 312. těžká dělostřelecká brigáda byla 1.10.1958 reorganizována na 3. dělostřelecký pluk, který se stal součástí 3. motostřelecké divize. Přitom zároveň převzal historický název „Liptovský“ po zrušeném 3. dělostřeleckém pluku v Bzenci. Senický 3. dělostřelecký pluk se nadále skládal ze čtyř oddílů 122mm houfnic. V roce 1961 byl redukován na dva oddíly, z toho jeden vyzbrojený 122mm houfnicemi a jeden 130mm raketomety. Od roku 1963 složení útvaru rozšířil další oddíl 122mm houfnic a baterie 100mm protitankových kanonů. V roce 1967 byl houfnicový oddíl přezbrojen na 152mm houfnice a protitanková baterie se rozrostla na oddíl. V návaznosti na redislokaci 13. tankové divize na jihozápadní Slovensko došlo k předání pluku do složení zmíněného svazku. Vzhledem ke změně podřízenosti útvaru došlo ke zrušení oddílu 100mm protitankových kanonů. V roce 1972 byl raketometný oddíl přezbrojen na 120mm raketomety. Vzhledem k přechodu 13. tankové divize na tzv. typovou organizační strukturu byl ze složení pluku k 1.9.1979 vyjmut raketometný oddíl a jeho místo zaujaly dva oddíly 122mm houfnic. V roce 1983 se uskutečnilo přezbrojení oddílu 152mm tažených houfnic na 100mm protitankové kanony, které ovšem již v roce 1986 ve výzbroji nahradily 152mm samohybné kanonové houfnice. V říjnu 1991 proběhla další reorganizace útvaru a ten se nadále skládal ze dvou oddílů 152mm ShKH vz. 77 a jednoho oddílu 122mm RM vz. 70. Zároveň byl útvar přečíslován na 13. dělostřelecký pluk, který se k 1.1.1993 stal součástí ASR. Archivní fond VÚ 3848 Senica nad Myjavou je uložen ve Vojenském archivu v Trnavě, Univerzitní nám. 1, 918 00.

Vojenská technika od rušených útvarů, v případě že nebyla využita pro vyzbrojení jiných útvarů nebo nedošlo k jejímu odprodání mimo armádu, byla převezena na místa soustředění nadpočetné techniky a fyzicky zlikvidována.


798. Chtěl bych se co nejvíce dozvědět o útvaru VÚ 5963 Lešany, jeho vznik a zánik. Sloužil jsem v tomto útvaru 2 roky a byla to výborná posádka. Teto útvar mi připadal jako zemědělské družstvo, které řídil pplk. Dzimko. (odpovídá Pavel Minařík)

Zmíněný vojenský útvar byl zřízen v listopadu 1950 jako 362. dělostřelecký pluk. Náležel do složení 4. (tj. pozdější 9.) tankové divize a nejprve se nacházel v Příbrami. V době svého vniku se skládal ze dvou oddílů 105mm houfnic a jednoho oddílu 75mm kanonů. V roce 1951 došlo ke zrušení kanonového oddílu a v následujících letech byly zbývající oddíly přezbrojeny na 122mm houfnice. V září 1956 došlo k přestěhování útvaru do Písku. V roce 1957 se počet oddílů u pluku zvýšil na čtyři, přičemž nově se v jeho složení ocitly oddíl 85mm kanonů a oddíl 120mm minometů. Od roku 1958 byly všechny čtyři oddíly vyzbrojeny 122mm houfnicemi. K 1.9.1961 prodělal útvar reorganizaci na 362. dělostřelecký oddíl, tvořený dvěma bateriemi 122mm houfnic a dvěma (od roku 1963 třemi) bateriemi 130mm raketometů. Opětné rozšíření na pluk se uskutečnilo 1.9.1967 a do složení útvaru nadále náležel oddíl 152mm houfnic a oddíl 130mm raketometů. V létě 1969 se pluk přestěhoval do Lešan. V roce 1971 byl raketometný oddíl přezbrojen na 122mm raketomety. V návaznosti na přechod 9. tankové divize na tzv. typovou organizační strukturu byl ze složení pluku k 1.9.1977 vyjmut raketometný oddíl a jeho místo zaujaly dva oddíly 122mm houfnic. Počátkem 80. let došlo k přezbrojení oddílu 152mm tažených houfnic na 152mm samohybné kanonové houfnice. V roce 1986 byl na uvedenou techniku přezbrojen jeden z oddílů doposud disponujících 122mm taženými houfnicemi. V říjnu 1991 došlo k poslední reorganizaci útvaru, což bylo spojeno s jeho přečíslováním na 9. dělostřelecký pluk a nahrazením oddílu 122mm houfnic oddílem 122mm raketometů, který od roku 1977 působil samostatně. Pluk se tak nadále skládal ze dvou oddílů 152mm ShKH vz. 77 a jednoho oddílu 122mm RM vz. 70. Svoji činnost útvar v Lešanech ukončil dnem 30.6.1994.


797. Máte nějaké informace o VVP Kežmarok a o jeho výcvikových objektech? (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenský výcvikový prostor Kežmarok byl nejmladším výcvikovým prostorem čs. armády a zároveň byl jejím třetím největším výcvikovým prostorem (po VVP Hradiště a VVP Libavá). Vznikl 1.3.1952 pro potřeby provádění střeleb protiletadlového dělostřelectva a nacházel se v podřízenosti tehdejšího velitelství protiletadlové obrany státního území. Ve věcech výkonu státní správy byl VVP zařazen do obvodu Újezdního úřadu Vojenského újezdu Javorina, zřízeného již k 1.2.1952. Vojenský výcvikový prostor byl několikrát rozšiřován a jeho celková rozloha nakonec činila 31 640 ha, z čehož pro výcvikové účely se využívalo 1 128 ha. Vystěhování civilního obyvatelstva bylo poměrně zdlouhavé a teprve 1.1.1955 byl v plném rozsahu předán vojenské správě. K 1.3.1955 VVP přešel do podřízenosti náměstka ministra národní obrany pro PVOS a letectvo, od 1.10.1960 podléhal velitelství 7. armády PVOS a letectva. Již 1.9.1960 se vrátil do podřízenosti náměstka ministra národní obrany pro PVOS a letectvo, ale 1.9.1965 byl opětovně předán velitelství 7. armády PVOS. Nakonec byl 15.10.1968 podřízen velitelství Východního vojenského okruhu, které v lednu 1979 svoje pravomoci přeneslo na velitele 60. tankového pluku. V rámci VVP byly postupně vybudovány protiletadlová střelnice, protitanková střelnice, tanková střelnice, pěchotní střelnice, cvičiště PVO a cvičiště pro jízdy bojových vozidel. Pro ubytování vojsk sloužily srubový tábor Ruskinovce (360 osob), ubytovací objekt Dvorce (80 osob), ubytovací objekt na tankové střelnici (100 osob) a stanový tábor pro 500 osob.

Bližší informace je možno nalézt v časopisu Vojenská história, roč. 2000, čís. 2.


796. Procházel jsem tyto stránky, ale nikde jsem nenašel současný stav hodností, jak jdou po sobě. Jestli to teda víte, tak mi prosím odpovězte. (odpovídá Pavel Minařík)

Podle zákona č. 221/1999 Sb. byly hodnostní sbory příslušníků ozbrojených sil ČR stanoveny následovně:
- praporčíci čekatelé (posluchači vojenských středních škol): rotný, rotmistr, nadrotmistr,
- důstojníci čekatelé (posluchači vojenských vysokých škol): podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,
- rotmistři: rotný, rotmistr, nadrotmistr, štábní rotmistr,
- praporčíci: podpraporčík, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,
- nižší důstojníci: podporučík, poručík, nadporučík, kapitán,
- vyšší důstojníci: major, podplukovník, plukovník,
- generálové: brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál.
Pro mužstvo a poddůstojníky byly podle zákona č. 218/1999 Sb. hodnosti rozděleny takto:
- mužstvo: vojín,
- poddůstojníci: svobodník, desátník, četař.

Fyzická podoba hodnostních označení byla stanovena vládní vyhláškou č. 257/1999 Sb.


795. Prý budou k roku 2007 zrušeni vojíni. Co se s nimi stane? (odpovídá Pavel Minařík)

Žádná taková změna se nechystá. Připravuje se pouze novela zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Protože je ale současná armáda plně profesionální, a vojíni mezi vojáky z povolání nepatří, nebudou v činné službě sloužit vojáci v hodnosti vojína. Uvedená hodnost se tak nadále bude vyskytovat pouze mezi vojáky v záloze.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist