Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 886. - 900.

Následující dotazy 901. - 915. Předešlé dotazy 871. - 885.

900. Které jednotky čs. armády se nacházely v Hradci Králové? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Hradec Králové byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 – 1939

- Vojenský inspektorát 1919
- velitelství 1. (4.) pěší divize 1919 (1920) – 1939
- velitelství II. sboru 1935 – 1939
- velitelství 7. pěší brigády 1920 – 1925
- velitelství 4. polní dělostřelecké brigády 1920 – 1937
- Posádkové velitelství 1919 – 1939
- náhradní prapor pěšího pluku 18 1919
- náhradní setnina praporu polních myslivců 2 1919
- pěší pluk 4 1920 – 1939
- náhradní prapor pěšího pluku 48 1936 – 1939
- náhradní rota hraničářského prapor 2 1936 – 1938
- náhradní baterie pluku polního dělostřelectva 10 1919 – 1920
- náhradní baterie pluku polního dělostřelectva 29 (53) 1919 (1919)– 1920
- náhradní baterie pluku polního dělostřelectva 58 1919
- náhradní baterie pluku polního dělostřelectva 129 (6) 1919 (1919) – 1920
- náhradní baterie pluku polního dělostřelectva 149 1919
- náhradní baterie pluku polního dělostřelectva 158 1919
- dělostřelecký pluk 104 1920 – 1939
- dělostřelecký oddíl 253 1920
- světlometná baterie I. oddílu dělostřeleckého pluku 154 1935 – 1939
- I. peruť leteckého pluku 4 1930 – 1931
- letecký pluk 4 1931 – 1938
- II. peruť leteckého pluku 6 1934 – 1939
- velitelství leteckého pluku 1 s I. a III. perutí 1938 – 1939
- Letecká radioelektrická stanice 12 1935 – 1939
- Letecká radiogoniometrická stanice 5 1935 – 1939
- Letecká povětrnostní stanice 4 1932 – 1939
- 4. rota automobilního praporu 1 1921 – 1923
- odbočka Zbrojnice 1 1919 – 1920
- odbočka Divizní zbrojnice 4 1920 – 1927
- detašované správní oddělení Divizní zbrojnice 4 1928 – 1936
- odloučený muniční sklad 1937 – 1938
- dělostřelecké dílny 1919 – 1920
- divizní zbrojní dílny 1920 – 1921
- Vojenský stavební inspektorát 1919
- Vojenská stavební odbočka 4 1920 – 1936
- stavební ředitelství II. sboru 1937 – 1939
- Posádková nemocnice 1920 – 1926
- odbočka Proviantního skladu 4 1919 – 1936
- Velitelství evidence koňstva 4 1919 – 1939
- Velitelství evidence motorových vozidel 2 1937 – 1939
- Vojenský správce tovární skupiny L 1918 – 1920
- Vojenská správa průmyslové skupiny 9 1920 – 1921
- Vojenská správa průmyslové oblasti IV 1921 – 1923
- Doplňovací okresní velitelství 1919 – 1939
- Zeměbranecké doplňovací okresní velitelství 1919
- Divizní soud 1926 – 1939
- Brigádní soud 1919 – 1939
- Vojenský prokurátor 1926 – 1939
- funkcionář vojenského prokurátora 1919 – 1939
- Vojenská věznice 1919 – 1939

b) 1945 – 1992

- velitelství II. sboru 1945 – 1950
- velitelství 14. pěší divize 1945 – 1947
- velitelství 14. pěší divize 1949 – 1950
- pěší pluk 4 1945 – 1950
- dělostřelecký pluk 14 1945
- dělostřelecký oddíl 14 1945
- dělostřelecký oddíl 254 1949 – 1950
- dělostřelecký pluk 202 (208) 1945 (1947) – 1950
- dělostřelecký pluk 309 1945 – 1947
- dělostřelecký (protiletadlový) oddíl 181 1945 (1950) – 1951
- spojovací prapor 52 1945
- spojovací prapor 14 1945
- 59. prapor směrových stanic 1957 – 1961
- 43. automobilní prapor 1992 – AČR
- 1. samostatný smíšený letecký sbor 1961 – 1962
- 10. letecká armáda 1962 – 1990
- 1. samostatný letecký sbor 1990 – AČR
- 10. provozní prapor 1961 – AČR
- 10. výpočetní středisko 1967 – AČR
- 10. radiotechnický uzel 1965 – 1975
- 10. armádní kartografický odřad 1967 – 1992
- 10. spojovací středisko 1969 – 1992
- 10. radiační středisko 1972 – 1992
- 1. středisko bojového velení letectva 1975 – 1987
- 4. středisko bojového velení letectva 1975 – 1987
- Fotoletecká skupina 1951 – 1959
- 2. letecký školní pluk 1957 – 1959
- zahraniční (51.) výcviková letka 1959 (1960) – 1961
- 30. stíhací bombardovací letecký pluk 1959 – 1985
- 47. průzkumný letecký pluk 1985 – AČR
- 24. letištní prapor 1955 – AČR
- 18. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby 1. třídy 1955 – 1957
- 12. rota pozemního zabezpečení navigace 1957 – 1958
- 12. prapor pozemního zabezpečení navigace (RTZ) 1958 (1963) – AČR
- Výcvikové vyhodnocovací středisko leteckých snímků 1954 – 1956
- Vyhodnocovací fotografické středisko 1956 – 1959
- Vyhodnocovací fotografické středisko 1968 – 1969
- Fotoletecká skupina 1968 – AČR
- 1. letecký spojovací pluk 1950 – 1959
- Letištní správa 1969 – AČR
- Spojovací sklad 1 1948 – 1950
- Hlavní (Ústřední) spojovací sklad 1951 (1954) – 1963
- 1. ústřední (Ústřední) spojovací sklad 1963 (1965) – 1972
- Zásobovací základna 06 1972 – AČR
- 1. (okruhový) spojovací sklad 1951 (1954) – 1958
- Zbrojnice 22 (22. spojovací zbrojnice) 1949 (1950) – 1953
- 1. spojovací základna (Opravárenský závod 064) 1953 (1962) – 1989
- Vojenský opravárenský podnik 064 1989 – AČR
- Vojenská spojovací správa 1964 – AČR
- Vojenská nemocnice Jaroměř se sídlem v Hradci Králové 1968 – 1970
- Vojenská stavební správa 1951 – 1956
- Krajská vojenská ubytovací a stavební správa 1956 – 1960
- odloučené pracoviště Vojenského projektového ústavu 1954 – 1958
- Ústřední sklad ubytovacího a stavebního materiálu 1966 – 1969
- 1. okruhový sklad ubytovacího a stavebního materiálu 1969 – 1992
- 6. ústřední sklad ubytovacího a stavebního materiálu 1992 – AČR
- Vojenské politické oddělení letectva (Vojenské politické oddělení 9) 1967 (1971) – 1989
- Železniční traťové velitelství 1945 – 1953
- Správa vojenského správce železničního úseku a stanice 1953 – 1958
- Vojenská správa železničního úseku 1958 – 1961
- Vojenská správa dopravního úseku 1961 – 1963
- Krajská správa vojenské dopravy 1963 – 1992
- Správa vojenské dopravy 1992 – AČR
- Krajské(á) vojenské(á) velitelství (správa) 1949 (1954) – 1992
- Vyšší doplňovací velitelství 1992 – AČR
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
- Městská vojenská správa 1954 – 1958
- Polní vojenský soud II. armádního sboru 1945
- Polní vojenský prokurátor II. armádního sboru 1945
- Vojenský soud I. stolice 1946 – 1947
- Krajský vojenský soud 1948 – 1950
- Vojenský prokurátor 1946 – 1950
- Nižší vojenský soud 1950
- Nižší vojenský prokurátor 1950
- Vojenská věznice 1945 – 1951
- Vyšší vojenský soud 1961 – 1966
- Vyšší vojenský prokurátor 1961 – 1966
- Vojenský obvodový soud 1966 – AČR
- Vojenská obvodová prokuratura 1966 – AČR
- Letecká vojenská akademie 1946 – 1951
- Vyšší škola důstojníků letectva 1951 – 1955
- 21. letištní prapor 1952 – 1953
- 31. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby 3. třídy 1953 – 1955
- Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně 1951 – 1958
- Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J. E. Purkyně 1958 – 1988
- Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně 1988 – AČR
- Vojenská katedra lékařské fakulty Karlovy univerzity ???? – 1990
- Výcvikové středisko zdravotnické služby (Škola zdravotnických instruktorů) 1951 (1952) – 1955
- Škola důstojnického dorostu 1948 – 1951
- Škola na důstojníky protitankového dělostřelectva v záloze 1948 – 1951

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.


899. Můžete uvést podrobnosti z vojenské služby těchto generálů čs. armády – gen. František Papoušek, gen. Zdeněk Novák a gen. Michal Širica? (odpovídá Pavel Minařík)

František Papoušek se narodil 24.10.1894 v Drahanovicích u Olomouce. Vystudoval vyšší reálku v Olomouci v letech 1906 až 1913 a obchodní kurz v Brně v letech 1913 až 1914. Po jeho ukončení nastoupil v říjnu 1914 jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku 54 do Olomouce a po absolvování nezbytného výcviku odešel v březnu 1915 ve funkci velitele družstva a v hodnosti svobodníka na ruskou frontu. Zde již v dubnu 1915 padl do zajetí. V srpnu 1916 dobrovolně vstoupil do srbských jednotek a po absolvování školy pro důstojníky v záloze prodělal v hodnosti praporčíka boje u Oděsy. V červenci 1917 byl jako podporučík převeden do ruské armády a ve funkci velitele čety sloužil u 40. střeleckého pluku. V červenci 1918 vstoupil do čs. Kornilovova praporu, se kterým se jako velitel roty zúčastnil bojů na Kavkazu a Ukrajině.

Do Československa se vrátil počátkem července 1919 a ihned se zapojil do probíhajících bojů na Slovensku, přičemž v srpnu 1919 dosáhl hodnosti poručíka. V říjnu 1919 byl přemístěn k pěšímu pluku 6 do Olomouce, u něhož následně působil jako velitel náhradní roty, pobočník velitele praporu, velitel roty a poddůstojnické školy. Nadporučíkem se stal v září 1920, kapitánem v listopadu 1921 a štábním kapitánem v červnu 1926. Koncem srpna 1926 byl přidělen k velitelství 13. pěší brigády do Olomouce, ovšem již počátkem listopadu téhož roku nastoupil ke studiu na Válečné škole v Praze. Po jejím absolvování byl koncem července 1929 převeden do stavovské skupiny důstojníků generálního štábu a o dva měsíce později přidělen ke štábu 7. divize v Olomouci. Zde nejprve vykonával funkci přednosty 4. (materiálního) oddělení a od dubna 1930 přednosty 3. (operačního) oddělení. Koncem prosince 1930 odešel do Prahy na Hlavní štáb, kdy působil u 2. (zpravodajského) oddělení jako referent studijní skupiny. V březnu 1931 byl povýšen do hodnosti majora generálního štábu. Od října 1933 působil jako profesor na Válečné škole. Při výkonu této funkce absolvoval od června do srpna 1935 stáž u francouzského 510. tankového pluku v Nancy a v červnu 1936 byl vyslán na 12měsíční zkušenou k útvarům tankového vojska do Sovětského svazu. Hodnosti podplukovníka generálního štábu dosáhl v lednu 1937. V září 1937 opustil Vysokou školu válečnou a byl přidělen k Pluku útočné vozby 1 do Milovic, kde zastával funkci velitele III. praporu. Následně byl od srpna 1938 zařazen u 3. oddělení (operačního) Hlavního štábu. V době mnichovské krize zastával na přelomu září a října 1938 funkci přednosty 3. (operačního) oddělení štábu MNO. Službu v čs. armádě přerušil v důsledku německé okupace a rozpuštění čs. armády koncem července 1939.

Po nástupu do civilního zaměstnání u pražských elektrických podniků se zapojil do odbojové činnosti, za což byl v únoru 1940 zatčen gestapem a vězněn až do počátku dubna 1945. Po osvobození se ihned přihlásil do čs. armády a již koncem téhož měsíce byl prezentován u náhradního tělesa ve Velké Británii. V červnu 1945 se vrátil do Československa a nastoupil do funkce náčelníka štábu Velitelství tankového vojska Hlavního štábu, ovšem již na sklonku července 1945 byl přemístěn na Vysokou školu vojenskou. V únoru následujícího roku se stal velitelem Tankového sboru v Moravské Třebové. Do hodnosti plukovníka generálního štábu i brigádního generála byl povýšen současně v říjnu 1946, se zpětnou účinností od května 1940 a od května 1944. V listopadu 1947 se vrátil na MNO, kde zastával funkci velitele Velitelství tankového vojska Hlavního štábu. Divizním generálem se stal v říjnu 1948, přičemž i v tomto případě mu byla hodnost se zpětnou platností přiznána od září 1946. Již v říjnu 1949 se stal sborovým generálem. V dubnu 1950 převzal velení 1. oblasti v Praze, která se v září téhož roku transformovala na 1. vojenský okruh. Koncem ledna 1952 František Papoušek velitelství okruhu opustil a ujal se velení Vojenské akademie v Praze. Sborový generál František Papoušek odešel do zálohy na sklonku ledna 1955.

Zdeněk Novák se narodil 2.4.1891 v Paskově. Po absolvování gymnázia a obchodní školy v Místku a Uherském Hradišti studoval v letech 1909 až 1910 na Vysoké škole zemědělské v Berlíně. Po vykonání odvodu ale studium dobrovolně přerušil a v říjnu 1910 jako jednoroční dobrovolník nastoupil k dělostřeleckému pluku 27 do Josefova a prodělal Školu pro důstojníky dělostřelectva v záloze. Po odchodu do civilu se k vysokoškolskému studiu již nevrátil a pracoval jako sládek. Po vypuknutí 1. světové války nastoupil v hodnosti praporčíka k dělostřeleckému pluku 39 do Varaždinu, s nímž odešel na srbskou frontu. V poli zastával různé funkce, až se stal velitelem baterie. Mezitím byl v listopadu 1914 povýšen na poručíka. V února 1915 se jeho mateřský útvar, přejmenovaný na polní dělostřelecký pluk 36, přesunul na ruskou frontu a Zdeněk Novák u něj setrval až do konce března 1916, kdy byl přemístěn k domobraneckému pluku polních houfnic 42. V květnu 1916 se stal nadporučíkem, ale již počátkem června 1916 padl do ruského zajetí, ve kterém setrval až do září 1917. Do čs. legií se přihlásil v prosinci 1916. Po propuštění ze zajateckého tábora absolvoval důstojnickou školu v Borispolu a po jejím ukončení nastoupil ve funkci mladšího důstojníka u 3. baterie 2. čs. samostatného dělostřeleckého oddílu. Následně od prosince 1917 působil u 2. čs. parkového oddílu. Po vytvoření 2. čs. dělostřelecké brigády v lednu 1918 u ní zastával různé funkce až po velitele II. oddílu. V září 1918 se stal kapitánem a v prosinci 1918 majorem ruských legií. Počátkem dubna 1919 se ujal velení 3. čs. lehkého dělostřeleckého pluku, koncem téhož měsíce převzal funkci velitele dělostřelectva 3. čs. střelecké divize a počátkem května byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Během služby u čs. legií prodělal bojové nasazení počínaje ústupovými boji s německou armádou na Ukrajině, přes boje na sibiřské magistrále, až po vrácení ruského zlatého pokladu v Irkutsku. Do Československa se vrátil v srpnu 1920.

Po repatriační dovolené nastoupil v listopadu 1920 do Košic jako velitel 11. polní dělostřelecké brigády, u níž setrval až do února 1929. Do hodnosti plukovníka byl povýšen v prosinci 1921 a brigádním generálem se stal v květnu 1928. Posledním únorovým dnem převzal velení 8. polní dělostřelecké brigády, jejíž velitelství se nacházelo v Opavě a od října 1931 v Hranicích. V říjnu 1935 se ujal velení dělostřelectva IV. sboru v Olomouci a posledním dnem prosince 1937 dělostřelectva Zemského vojenského velitelství Brno. V době mnichovské krize velel dělostřelectvu II. armády v Olomouci. Službu v čs. armádě přerušil krátce po nacistické okupaci v polovině března 1939. V době 2. světové války se zapojil do odbojové činnosti organizace Obrana národa a působil v jejím pražském ústředí. Po zatčení generála Homoly se počátkem roku 1942 stal celorepublikovým velitelem této odbojové organizace a podařilo se mu opětně obnovit její aktivní působení. Rozsáhlá odbojová činnost generála Nováka byla ale odhalena okupačními orgány a 22.6.1944 ho zatklo gestapo. Následně byl až do vypuknutí Pražského povstání vězněn a vyslýchán v Praze. Ihned po svém osvobození se zapojil do činnosti velitelství „Alex“ řízeného generálem Slunečkem. Po ukončení 2. světové války se koncem května 1945 stal velitelem 3. oblasti v Brně, v jejímž čele setrval až do srpna 1950. Následně byl jmenován velitelem 2. vojenského okruhu, ale v prosinci 1950 následovalo 6měsíční uvolnění pro nemoc. Ani povýšení do hodnosti divizního generála v srpnu 1945 (se zpětnou platností k 1.5.1939) a armádního generála v únoru 1947 (se zpětnou platností k 1.4.1946) ho neuchránilo od následného zatčení a uvěznění. Koncem října 1951 téhož roku byl propuštěn z činné služby a následně degradován na vojína. Na rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byl pro velezradu odsouzen na 18 let vězení, čekal až do dubna 1954. Na svobodu byl propuštěn na základě udělení milosti prezidenta republiky v září 1956. Úplné soudní rehabilitace a vrácení vojenské hodnosti se ale dočkal až v roce 1963. Armádní generál Zdeněk Novák zemřel 23.10.1988 v obci Zadní Třebáň.

Michal Širica se narodil 1.2.1894 v Smrečanech u Liptovského Mikuláše. V letech 1911 až 1914 studoval na hospodářské škole v Širokém u Prešova, ale vzhledem k povolání do armády po vypuknutí 1. světové války studium nedokončil. Vojenskou službu nastoupil u pěšího pluku 67 v Prešově, kde byl po absolvování základního výcviku počátkem prosince 1914 povýšen na svobodníka a odeslán na ruskou frontu. Již v březnu 1915 ale nedaleko Lupkovského průsmyku padl do zajetí, ve kterém setrval až do srpna 1917, kdy se přihlásil do čs. legií. Zařazen byl k 12. rotě 7. čs. střeleckého pluku Tatranského, se kterou se v březnu 1918 vydal na cestu do Vladivostoku. Od července do srpna 1918 bojoval na Sibiři a od října 1918 jako instruktor působil v Čs. táboře pro Slováky v Irkutsku. V listopadu 1918 se stal četařem a v lednu 1919 feldvéblem (tj. rotmistrem). Od června 1919 byl zařazen jako posluchač u Školy důstojníků dělostřelectva v záloze, po jejímž ukončení v říjnu 1919 nastoupil ve funkci velitele čety k 11. rotě 12. čs. střeleckého pluku M. R. Štefánika, který se nejprve podílel na střežení Sibiřské magistrály a od prosince 1919 na zajišťování ústupu čs. jednotek k Vladivostoku. Do vlasti se Michal Širica vrátil v září 1920 v hodnosti podporučíka, kterou získal v listopadu 1919.

Po repatriační dovolené se v říjnu 1920 vrátil k mateřskému pluku do Komárna, kde byl přijat za vojáka z povolání a pověřen činností při dořešení administrativních záležitostí spojených s působením pluku mimo území republiky. U pluku následně vykonával řadu funkcí, velitelem čety počínaje, přes pobočníka posádkového velitele, až po proviantního důstojníka praporu. V květnu 1921 se stal nadporučíkem. V prosinci 1921 došlo k jeho přemístění k pěšímu pluku 44 do Liberce, kde byl nejprve zařazen jako velitel roty a od dubna 1922 ve funkci velitele kulometné roty. Kapitánem se stal v červnu 1992 a štábním kapitánem v únoru 1924. V dubnu 1927 byl jako velitel roty převelen k horskému praporu 12 do Prešova, přičemž krátkodobě působil ve stejné funkci u horského praporu 11 v Bardejově a horského praporu 10 v Sabinově. Koncem září 1929 byl trvale přemístěn k horskému praporu 11, kde setrval jeden rok. Poté došlo k jeho převedení k pěšímu pluku 14 do Prešova, kde vystřídal funkce velitele roty, zástupce velitele praporu a velitele poddůstojnické školy. V lednu 1930 se stal majorem. Od května 1931 sloužil u pěšího pluku 36 v Užhorodu, u kterého působil až do září 1933 jako zástupce velitele praporu. Následně došlo k jeho přemístění k velitelství 22. pěší brigády do Prešova, kde působil ve funkci pobočníka jejího velitele. Koncem prosince 1937 Michal Širica přešel ve funkci zástupce velitele praporu k pěšímu pluku 33 Doss Alto do Chebu, který se ovšem v únoru 1938 stejně tak jako celý pluk přesunul na Slovensko a nadále sídlil nejprve v Cerovom–Lieskove a od prosince 1938 v Modre. Během zářijové mobilizace Michal Širica krátkodobě převzal velení I. praporu.

Po vzniku tzv. Slovenského štátu jako jeden z mála důstojníků slovenské národnosti převzal velení 17. divize v Prešově a podílel se na odražení maďarského útoku na východní Slovensko. V dubnu nastoupil ve funkci instruktora k pěšímu pluku 2 do Prešova, u kterého ho v květnu 1939 zastihlo povýšení na podplukovníka. Od června 1939 velel výcvikovému středisku v Žilině a následně od listopadu 1939 pěšímu pluku 6 dislokovanému v téže posádce. Od konce září 1940 zodpovídal za řízení všeobecného úřadu na Velitelství divizní oblasti 1 v Trenčíně a v červnu 1941 se stal zástupcem jejího velitele. V únoru 1942 odešel na východní frontu, kde u Rychlé divize převzal velení pěšího pluku 21, nasazeného v oblasti Donu. Na Slovensko se vrátil v červenci 1942 a po absolvování zdravotní dovolené se ujal původní funkce na Velitelství divizní oblasti 1, přičemž počátkem ledna 1943 byl povýšen na plukovníka. V březnu 1944 převzal velení pěšího pluku 3 ve Zvolenu, se kterým v květnu 1944 odešel do Svidníka k budované Východoslovenské armádě. Počátek SNP Michala Širicu zastihl na léčení v lázních Korytnica. Vzhledem ke svým předcházejícím kontaktům s pplk. Golianem se přidal na stranu povstalců a nejprve převzal velení náhradního praporu pěšího pluku 6 v Dolnom Kubíně. Od 10.9.1944 velel II. taktické skupině s velitelstvím v Brezně, zodpovídající za obranu východní části povstaleckého území a jejíž jednotky uskutečnily úspěšnou protiofenzívu u Telgártu. Po generálním útoku německé armády ustoupil do hor, ale vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu byl převeden do nemocnice v Martině. Zde ho v lednu 1945 objevily orgány slovenské státní bezpečnosti a uvěznily v Bratislavě až do počátku dubna 1945. Po svém osvobození se v polovině dubna 1945 přihlásil na MNO v Košicích a byl pověřen řízením „Velitelství Východní oblasti“ se sídlem v téže posádce. První generálské hodnosti dosáhl 1.6.1945. V polovině června 1945 převzal velení VII. sboru v Trenčíně a v prosinci 1945 velitelství 4. oblasti v Bratislavě. V únoru 1947 byl povýšen do hodnosti divizního generála (se zpětnou platností k 1.10.1946) a v říjnu 1948 do hodnosti sborového generála (se zpětnou platností k 1.9.1947). V čele 4. oblasti zůstal až do 20.9.1950, kdy byl odeslán na dovolenou. Na základě vykonstruovaného obvinění byl počátkem února přeložen do výslužby. Následně byl zbaven vojenské hodnosti a v letech 1954 až 1955 vězněn. K jeho rehabilitaci došlo v roce 1964, kdy mu byla zároveň vrácena vojenská hodnost. Sborový generál Michal Širica zemřel 18.7.1970 v Bratislavě.


898. Děkuji za vyčerpávající odpověď na dotaz čís. 864. Pokud bych směl prosit ještě jednu odpověď, pak bych rád věděl něco o vojenské kariéře generála Ludvíka Sochora, syna hrdiny Sovětského svazu gen. Antonína Sochora. Jak jste jistě vytušil, sloužil jsem v Jindřichově Hradci a (tehdy) major Sochor byl můj velitel. (odpovídá Pavel Minařík)

Ing. Ludvík Sochor, syn Hrdiny Sovětského svazu genmjr. i. m. Antonína Sochora, velel 7. tankovému pluku v hodnosti majora v době od listopadu 1974 do listopadu 1976. Následně odešel na velitelství 4. tankové divize do Havlíčkova Brodu, kde zastával funkci zástupce velitele divize pro bojovou přípravu. V mezidobí absolvoval Vojenskou akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě, přičemž po jejím ukončení se vrátil k velitelství 4. tankové divize a vykonával zde funkci zástupce velitele divize. Jako plukovník generálního štábu velel 9. tankové divizi v Táboře od října 1984 do září 1988. Poté nastoupil na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně na funkci náčelníka katedry vševojskové taktiky. Hodnosti generálmajora během své služby nedosáhl.


897. Máte nějaké informace o mjr. Haluškovi, který počátkem padesátých let velel prvnímu pomocnému technickému praporu na Zelené hoře u Nepomuku? (odpovídá Pavel Minařík)

Mjr. Haluška 1. technickému praporu v Nepomuku nikdy nevelel. Ve velení praporu se postupně vystřídali: npor./kpt. František Kvasnička (1951 až 1953), kpt./mjr. Ondrej Gazda (1953 až 1956), mjr. Jaroslav Kubín (1956 až 1957) a pplk. Alois Peták (1957 až 1958). PS: Nešlo o pomocný technický prapor, ale pouze o technický prapor. Blíže viz kniha Jiřího Bílka – „Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak“.


896. Po mém dědečkovi mi zůstal propouštěcí list od VÚ 4511 v Liptovském Svatém Mikuláši ze dne 10.5.1949. Můžete mi sdělit historii tohoto útvaru, popř. i jeho pokračovatele? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený VÚ 4511 vznikl v létě 1945 v Pardubicích jako železniční prapor IV a tvořil součást železniční brigády 1, jejíž velitelství sídlilo ve stejné posádce. V září 1946 se přemístil do Liptovského Mikuláše. K 1.10.1947 byl reorganizován na železniční prapor 2. Dnem 1.10.1949 došlo k převedení útvaru od velitelství železniční brigády k jí podřízenému železničnímu pluku jako železničního praporu III (VÚ 1110). Na jeho základě následně k 1.10.1951 vznikl 8. železniční stavební prapor (VÚ 6846) nacházející se v bezprostřední podřízenosti Správy vojenské dopravy MNO. Po rozšíření pardubického železničního pluku na 11. železniční brigádu byl útvar dnem 1.11.1955 včleněn do jejího složení. Posádku Liptovský Mikuláš útvar opustil v říjnu 1959, kdy se přestěhoval do Jeseníku. Dnem 1.9.1965 došlo k jeho vyjmutí ze složení brigády, reorganizaci na 8. železniční stavební pluk a podřízení Velitelství železničního vojska Ministerstva dopravy. Vzhledem k předání posádky Jeseník do užívání Střední skupiny sovětských vojsk byl pluk v říjnu 1968 přemístěn do Olomouce. Zde k 1.9.1969 zanikl.


895. Jaký byl poválečný vývoj 9. motostřeleckého pluku Znojmo a pěšího pluku 41 Žilina? (odpovídá Pavel Minařík)

V červnu 1945 byl v posádce Znojmo obnoven pěší pluk 24, tvořící součást 6. pěší divize, tj. pozdější 16. střelecké / 4. tankové divize. V říjnu 1954 následovalo jeho přejmenování na 24. střelecký pluk a k 9.5.1955 přečíslování na 54. střelecký pluk. Následně v říjnu 1958 proběhla jeho reorganizace na 9. motostřelecký pluk, přičemž převzal název „Žilinský“ po zrušeném 9. střeleckém pluku z Bratislavy. V nezměněné podobě útvar přetrval až do počátku 90. let, kdy proběhla jeho transformace na 9. sklad vševojskového materiálu (bez historického nebo čestného názvu), což bylo spojeno s reorganizací celého svazku na skladovou základnu. Počátkem roku 1995 následovala redukce útvaru na posádkový komplet, který zanikl na sklonku září 1997.

Pěší pluk 41 byl po skončení 2. světové války obnoven v posádce Šaľa, ale již k 1.10.1945 proběhla jeho reorganizace na pěší prapor 41 (motorizovaný) a redislokace do Žiliny, což souviselo se změnou charakteru 4. pěší divize na 4. rychlou divizi. V říjnu 1949 se uskutečnilo opětné rozšíření útvaru na pluk. Na sklonku roku 1950 přešel do složení 7. pěší divize, přičemž byl přestěhován do Hlučína a přejmenován 77. pěší pluk Národního hrdiny Vendelína Opatrného (název převzal po zrušeném stejnojmenném útvaru v Sokolově). V návaznosti na transformaci divize na mechanizovaný svazek byl útvar k 1.5.1951 zrušen.


894. Jaké útvary se nacházely v posádkách Jeseník, Šumperk a Zábřeh po roce 1945? (odpovídá Pavel Minařík)

Ve Vámi uvedených posádkách se nacházely následující útvary bývalé čs. armády:

a) Jeseník (Frývaldov)

- I. prapor pěšího pluku 13 1945 – 1947
- pěší prapor 68 1947 – 1949
- nezjištěno 1949 – 1950
- 22. pěší (střelecký) pluk 1950 (1954) – 1955
- 89. střelecký pluk 1955 – 1958
- 8. železniční stavební prapor (pluk) 1959 (1965) – 1968
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – 1960
- Vojenský lázeňský ústav (Vojenská ozdravovna) 1949 – AČR

b) Šumperk

- pěší pluk 13 (bez I. praporu) 1945 – 1947
- pěší prapor 13 (motorizovaný) 1945 – 1949
- pěší pluk 13 1949 – 1950
- Doplňovací okresní velitelství 1945 – 1949
- 36. pěší (mechanizovaný) pluk 1950 (1951) – 1955
- 61. mechanizovaný pluk 1955 – 1958
- 60. motostřelecký (tankový) pluk 1958 (1962) – 1968
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – 1960
- 13. zdravotnický oddíl 1961 – 1963

c) Zábřeh

- dělostřelecký oddíl 257 1945 – 1949
- Spojovací škola mechanizovaných vojsk 1949 – 1950
- nezjištěno 1950 – 1951
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – 1960
- 94. raketometný oddíl 1952 – 1957
- 16. rota obnovy železničního traťového spojení 1956 – 1958
- 16. železniční prapor sdělovacích a zabezpečovacích 1958 – 1962
- 16. železniční sdělovací prapor 1962 – 1987
- 36. železniční mostní prapor 1987 – 1992
- 826. železniční mostní prapor 1992 – AČR

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.


893. Zaujímala by ma história útvarov dislokovaných v kráľovskom meste Kežmarok pred rokom 1968. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Kežmarok byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 – 1939

- Posádková správa 1926 – 1927
- Posádkové velitelství 1927 – 1939
- VIII. horský prapor 1920 – 1926
- IX. horský prapor 1920
- III. oddíl dělostřeleckého pluku 11 1938
- II. oddíl dělostřeleckého pluku 202 1927 – 1935
- dělostřelecký pluk 202 1935 – 1939
- Vojenský správce tovární skupiny 7 1918 – 1920
- Vojenská správa průmyslové skupiny 1920 – 1921

b) 1945 – 1992

- velitelství 12. dělostřelecké brigády 1945 – 1947
- dělostřelecký pluk 358 1945 – 1947
- dělostřelecký pluk 103 1947 – 1949
- dělostřelecký oddíl 261 1949 – 1950
- 6. těžká dělostřelecká brigáda 1950 – 1951
- ŠDZ dělostřelectva 1945
- ŠDZ minometného dělostřelectva 1945 – 1949
- 1. prapor 4. výcvikového střediska letectva 1951 – 1952
- velitelství VVP Kežmarok 1952 – ASR
- újezdní úřad Vojenského újezdu Javorina 1952 – ASR
- Okresní vojenská správa 1954 – 1960

Pozn.: ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.


892. Můžete uveřejnit organizaci a velitele čs. letectva v letech 1960-70 do úrovně divize? (odpovídá Pavel Minařík)

Organizace čs. vojenského letectva byla v letech 1961 až 1970 následující:

1. samostatný smíšený letecký sbor (od 1.9.1961)
10. letecká armáda (od 1.5.1962)

Hradec Králové

* genmjr. (genpor.) Jozef KÚKEL 1961 až 1969
* genmjr. Jozef REMEK 1969 až 1973

- 1. stíhací letecká divize

Bechyně

* plk. Michal ONDRÁŠEK 1957 až 1962
* plk. Miloslav NEUBERG 1962 až 1968
* pplk. Jindřich KOPŘIVA 1968 až 1969
* plk. Josef KASTL 1969 až 1972

- 34. stíhací bombardovací letecká divize

Čáslav

* plk. Josef MOŠNA 1958 až 1962
* pplk. Jozef REMEK 1962 až 1965
* plk. František FILIP 1965 až 1969
* plk. Ladislav SOCHOR 1969 až 1970

- 2. stíhací bombardovací letecká divize
(do 30.8.1961 2. stíhací letecká divize)

Zvolen

(od 1.9.1965 Přerov)

* plk. Štefan JAĎUT 1960 až 1966
* plk. Jiří VTELENSKÝ 1966 až 1969

- 46. dopravní výsadková letecká divize
(od 1.9.1966 do 30.8.1969)

Olomouc

* plk. gšt. Stanislav HOMOLA 1964-1969
* plk. Miroslav DVOŘÁČEK 1969

- 3. letecká technická divize
(od 1.9.1961)

Čáslav

* pplk. Zdeněk HUML 1961
* plk. Ján HUSÁK 1961 až 1965
* pplk. Eugen MARTINŮ 1965 až 1969
* plk. Jiří VTELENSKÝ 1969 až 1971

- 5. letecká technická divize
(od 1.9.1963 do 30.8.1969)

Olomouc

* plk. Pavel BERNÁT 1963-1964
* pplk. Jan KREMITOVSKÝ 1964-1969
* pplk. Josef KALOUSEK 1969

Do 30.9.1960 byly všechny svazky vojenského letectva čs. armády podřízeny náměstkovi ministra národní obrany pro PVOS a letectvo. Od 1.10.1960 přešly do složení nově vytvořené 7. armády PVOS a letectva. K 1.9.1961 byla tato armáda reorganizována na jednotypový operační svaz, tj. na 7. armádu PVOS, a vyčleněné frontové letectvo bylo soustředěno do 1. samostatného smíšeného leteckého sboru. Kromě výše uvedených svazků, tvořících od 1.9.1961 součást operačního svazu frontového letectva, do složení 7. armády PVOS a letectva v době od 1.10.1960 do 30.8.1961 náležely:

7. armáda PVOS a letectva
(od 1.9.1961 7. armáda PVOS)

Praha

* plk. Zdeněk KAMENICKÝ 1960 až 1961

- 3. stíhací letecká divize
(od 20.7.1961 3. sbor PVOS)

Žatec

* pplk. Emil HÁJEK 1960 až 1961

- 22. stíhací letecká divize
(od 20.7.1961 2. sbor PVOS)

Brno

* pplk. Jan ROTREKL 1957 až 1961

891. Rád bych znal bližší podrobnosti o útvarech 1. stíhací letecké divize s velitelstvím v Bechyni v letech 1970-1990. Zajímala by mě dislokace a organizace jednotek radiotechnického zabezpečení, pozemního zabezpečení navigace, spojovacích, letištních apod. (odpovídá Pavel Minařík)

Do složení 1. stíhací letecké divize v letech 1970 až 1990 náležely:

velitelství 1. stíhací letecké divize Bechyně
4. stíhací letecký pluk Pardubice
6. letištní prapor (od 31.10.1986) Pardubice
22. prapor radiotechnického zabezpečení Pardubice
5. stíhací letecký pluk Líně
18. letištní prapor (od 31.10.1986) Líně
3. prapor radiotechnického zabezpečení Líně
9. stíhací letecký pluk Bechyně
10. letištní prapor (od 31.10.1986) Bechyně
10. prapor radiotechnického zabezpečení Bechyně
1. velitelská letka (do 31.8.1974) Bechyně
31. prapor spojení a radiotechnického zabezpečení Bechyně
31. letecká vojsková opravna Bechyně
101. spojovací rota „S“ Bechyně

Podrobnější informace můžete nalézt v knize Jiřího Havla „O létání v Bechyni“, vydané v roce 2002.

Pozn.: Do 1.9.1975 byly letištní prapory podřízeny velitelství 3. letecké technické divize. Po jejím zrušení podléhaly velitelství 10. letecké armády.


890. Prosím Vás o stručnou historii 49. dělostřeleckého pluku 14. tankové divize VVO. Tento útvar byl dislokován v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století v posádce Brezno na Slovensku. (odpovídá Pavel Minařík)

Kořeny zmíněného útvaru sahají do února 1945, kdy se pro potřeby nově formované 4. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru z SSSR vytvořil 6. dělostřelecký pluk. Po reorganizaci brigády koncem května 1945 na 4. pěší divizi byl pluk dislokován ve Velkém Kýru a na sklonku června 1945 proběhlo jeho přečíslování na 4. dělostřelecký pluk. Při přeměně svazku na 4. rychlou divizi se na základě dosavadního dělostřeleckého pluku počátkem října 1945 vytvořil dělostřelecký oddíl 84 dislokovaný v posádce Martin. Od 1.3.1946 došlo k formální přeměně oddílu na dělostřelecký pluk 59, ale již od října téhož roku se útvar vrátil k původnímu organizačnímu uspořádání. K 1.10.1947 byl dělostřelecký oddíl 84 sloučen s III. oddílem dělostřeleckého pluku 10 z Liptovského Mikuláše do nového dělostřeleckého pluku 56. Velitelství pluku a I. oddíl se nacházely v Liptovském Mikuláši, zatímco II. oddíl sídlil v Martině. Útvar i nadále podléhal velitelství 4. rychlé divize. Od 3.3.1948 nesl na základě rozhodnutí prezidenta Dr. E. Beneše pojmenování „Liptovský“. Po zrušení 4. rychlé divize v dubnu 1949 přešel do bezprostřední podřízenosti velitelství 4. oblasti a v září 1949 se přesunul do posádky Brezno. Na sklonku roku 1950 na jeho základě vznikl v podřízenosti velitelství 1. armádního sboru nový 41. dělostřelecký pluk, který působil v posádce Brezno až do konce září 1956. Pojmenování „Liptovský“ ale používal jen do 9.5.1955. Na základě 41. dělostřeleckého pluku z Brezna a 44. dělostřeleckého pluku z Holešova k 1.10.1956 vznikla 31. těžká dělostřelecká brigáda, podléhající velitelství 2. vojenského okruhu. Ovšem již při reorganizaci naší armády, uskutečněné k 1.10.1958, se brigáda přetvořila v 49. dělostřelecký pluk, který nahradil stejnojmenný rušený dělostřelecký pluk v Košicích. Nový útvar byl začleněn do složení 18. motostřelecké divize, tj. pozdější 14. tankové divize, v jejímž rámci setrval až do svého převedení do Armády SR.


889. Slúžil som vo vojenskom útvare Horní Počáply 4434 v roku 1989-91. Zaujíma ma, či eště existuje. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar se vytvořil k 1.9.1961 jako 54. silniční prapor. V této době podléhal velitelství 5. silniční brigády a byl dislokován v posádce Sázava. V srpnu 1963 se uskutečnilo jeho předání do podřízenosti velitelství 32. silniční brigády, reorganizace na 253. silniční prapor a redislokace do posádky Trutnov. Zde útvar setrval do října 1968, kdy se v souvislosti s jejím předáním Střední skupině sovětských vojsk přesunul do posádky Horní Počáply. V nezměněné podobě následně působil až do počátku 90. let. Další reorganizace útvaru se uskutečnila 31.10.1990 a v jejím rámci se prapor transformoval na 253. sklad silničního materiálu. K 1.4.1992 došlo ke změně názvu útvaru na 1. sklad silničního materiálu a jeho předání do podřízenosti Vojenského velitelství ZÁPAD. Svoji činnost útvar ukončil 1.6.1993.


888. Rád bych se dozvěděl něco o zaniklé výsadkářské posádce v Tachově. Hlavně název útvaru. (odpovídá Pavel Minařík)

Pravděpodobně máte na mysli bývalý 19. průzkumný prapor, tj. VÚ 4436, který se v Tachově nacházel od poloviny 60. let až do svého zrušení na počátku 90. let minulého století. Tradice uvedeného útvaru sahají do počátku prosince 1948, kdy v posádce Plzeň u pěšího pluku 18 vzniklo rámcové velitelství průzkumné roty a pěší průzkumná četa. Rámcovému velitelství průzkumné roty po výcvikové stránce dále podléhaly průzkumné čety u pěšího pluku 11 v Písku a pěšího pluku 35 v Domažlicích. Na sklonku roku 1950 se na jejich základě v podřízenosti velitelství tehdejší 11. pěší divize vytvořila 11. průzkumná rota Plzeň. V září 1958 proběhlo rozšíření útvaru na 11. průzkumný prapor, ale k 1.9.1961 došlo k jeho redukci na 19. průzkumnou rotu, která nadále působila v posádce Vysočany (tj. Bor u Tachova). V květnu 1964 se útvar přestěhoval do Tachova, kde byl k 1.9.1966 opětovně rozšířen na 19. průzkumný prapor. V této podobě útvar působil až do 31.10.1991, kdy zanikl.


887. Jak velké množství letounů MiG-23 bylo provozováno bývalým čs. vojenským letectvem a na kterých letištích? Kdy byly dovezeny? (odpovídá Pavel Minařík)

Naše vojenské letectvo provozovalo následující počty letounů MiG-23:

verze

dovoz

kusů

služba

vyřazení

MiG-23 BN 1977 až 1983 32 28. sbolp 1994
MiG-23 MF 1978 až 1979 13 1. slp (do 1981 a od 1989)
11. slp (1981 až 1989)
1994
MiG-23 ML 1981 až 1983 17 1. slp (do 1994)
4. základna SL (od 1995)
1998
MiG-23 U 1978 až 1982 8 28. sbolp – 4 ks
1. slp – 2 ks
11. slp – 2 ks
1998

886. Velmi se mi líbila odpověď č. 793 ohledně vývoje a výzbroje děl. útvaru. Pouze bych si dovolil doplnit, že útvar nesl dlouhá léta krycí číslo VÚ 4445 Č. B. Snad už od r. 1955 při příležitosti přečíslování? V souvislosti s dalšími takovými odpověďmi, tzn. č. 798 a 799 prosím o podobné sondy do historie VÚ 3274 Kynšperk n. O. a VÚ 8127 Klatovy vč. velitelů útvarů. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)

Na dotazy bez uvedení zpáteční e-mailové adresy neodpovídáme.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist