Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 916. - 930.

Následující dotazy 931. - 945. Předešlé dotazy 901. - 915.

930. Mohli byste poskytnout základní informace o c. k. 100. pěším pluku, který působil v Těšíně? Kde bojoval apod.? (odpovídá Pavel Minařík)

Schlesisch–Mährisches Infanterie-Regiment Nr. 100 vznikl 1.1.1883 sloučením vyčleněných pěších praporů z pěších pluků 50, 51 a 64 a praporu polních myslivců č. 36 z Olomouce. Rekruti k pluku nastupovali z teritoria Doplňovacího okresního velitelství Těšín, ale samotný pluk v Těšíně trvale nesídlil. Plukovní velitelství se nejprve nacházelo v Olomouci, od roku 1890 v Těšíně a v roce 1894 se přestěhovalo do Krakova. Podřízené pěší prapory byly dislokovány buď společně s plukovním velitelstvím, nebo odloučeně. Např. v roce 1900 se 3. prapor nacházel v Těšíně a od roku 1907 byl 2. prapor ubytován v Bielitz, takže v Krakově zůstaly pouze 1. a 4. prapor. V roce 1910 odešel 2. prapor do Banjaluky. Ve velení pluku se do prosince 1913 postupně vystřídali plukovníci: Adolph Sedlmayer (od 1883), Franz Kleinschmidt von Wilhelmsthal (od 1885), arcivévoda Eugen (od 1890), Alois Viditz von Auenstein (od 1891), Wladimir Wähner (od 1892), Nikolaus von Rogulić (od 1894), svobodný pán Maximilian von Sanleque (od 1897), Carl Grössl (od 1901), Franz Klar (od 1906) a Heinrich Trichtel (od 1910). Čestnou funkci vlastníka pluku od roku 1889 zastával polní podmaršálek (později generál jezdectva) Edmund von Krieghammer, kterého v roce 1907 vystřídal polní zbrojmistr Moritz von Stensberg. Po vypuknutí 1. světové války pluk odešel na bojiště a do mírových posádek se již nevrátil. V Těšíně pouze setrval náhradní prapor, který se staral o vysílání doplňků za bojujícím plukem. V lednu 1919 se tento prapor přesunul do Kroměříže, v březnu 1919 do Valašského Meziříčí a v září 1919 do Frýdku. Při unifikaci, provedené v říjnu 1920, se sloučil s 8. střeleckým plukem „Slezským“ čs. legií z Ruska v nový pěší pluk 8 „Slezský“.

Archiválie bývalého rakousko–uherského pěšího pluku 100 se ve Vojenském ústředním archivu Praha nenacházejí.


929. Prosím o sdělení informací o plk. pěchoty Josefu Matouškovi, narozeném 1.2.1890 v Čertyni u Českých Budějovic. Velel pěšímu pluku 39 Výzvědnému gen. Grazianyho. (odpovídá Pavel Minařík)

Josef Matoušek se narodil 1.2.1890 v obci Čertyně, okr. Český Krumlov. Po absolvování učitelského ústavu byl v srpnu 1912 odveden do rakousko–uherské armády jako jednoroční dobrovolník. Vojenskou službu nastoupil v říjnu 1912 k zeměbraneckému pěšímu pluku 29 do Českých Budějovic. O rok později se začal připravovat ke službě aktivního důstojníka, kterým se stal v hodnosti podporučíka a ve funkci velitele čety v lednu 1914. Po vypuknutí války odešel s plukem jako poručík do boje, ale již v září byl zraněn a léčil se v Praze. Na východní frontu se vrátil v říjnu 1914 a následně zastával funkce velitele roty. V únoru 1915 padl v Beskydském průsmyku do ruského zajetí. Následující dva roky strávil v zajateckých táborech v Buchaře, Karalinsku a Taškentu. V červenci 1917 vstoupil v hodnosti střelce do čs. legií a v září téhož roku odjel s prvním transportem přes Archangelsk do Francie, kde byl zařazen u 21. čs. pěšího pluku. Po absolvování důstojnického kurzu se v únoru 1918 stal podporučíkem a od května 1918 velitelem čety. Koncem srpna byl povýšen na poručíka a v září odešel jako velitele roty 22. čs. pěšího pluku na frontu. Po skončení I. světové války byl koncem listopadu povýšen do hodnosti kapitána a ustanoven velitelem instruktorů v důstojnických a poddůstojnických kurzech, určených ke zřízení po příjezdu do Československa.

Do vlasti se kapitán Josef Matoušek vrátil jako velitel čestné roty, která doprovázela prezidenta republiky. V lednu 1919 nastoupil do funkce velitele informačního kurzu pro důstojníky a poddůstojníky v Praze a v březnu 1919 dosáhl hodnosti majora. Od dubna působil jako ředitel vyučování v instrukční škole v Milovicích. V polovině června odjel na Slovensko, kde byl nejprve přidělen ke štábu brigády plukovníka fr. arm. Kiefera. Koncem června se ujal velení pěšího pluku 39 Výzvědného. V srpnu 1919 na dobu dvou týdnů převzal velení brigády „Baresse“, ale poté se vrátil ke svému pluku. Po skončení bojů se pluk v září 1919 přestěhoval do Čech a dočasně byl dislokován v Rumburku. V červnu 1920 došlo k jeho přemístění do Dunajské Stredy, v listopadu téhož roku nejprve do Bratislavy a v prosinci do Petržalky. Josef Matoušek byl již počátkem prosince povýšen do hodnosti podplukovníka a v čele pluku zůstal následujících 15 let. Při výkonu funkce absolvoval řadu kursů, jako např. Kurz pro velitele vojskových těles od dubna do června 1926 nebo Kurz pro vyšší velitele od ledna do července 1935. Plukovníkem se stal v květnu 1928 a od ledna 1930 sídlilo velitelství pluku v Bratislavě. Pěší pluk 39 Výzvědný generála Grazianiho opustil v říjnu 1935, kdy se stal velitelem pěšího pluku 40 ve Valašském Meziříčí. V čele tohoto pluku zůstal až do července 1939, kdy byl útvar likvidován v důsledku rozpuštění čs. armády. Koncem války se zapojil do Pražského povstání, když působil na velitelství „Bartoš“. Po skončení války se stal 2. zástupcem velitele Vojenského velitelství Velké Prahy (na které se transformovalo velitelství „Bartoš“) a později Posádkového velitelství Velké Prahy (1.6.1945). Do výslužby byl přeložen koncem března 1946.


928. V časopise Historie a vojenství čís. 1/1999 je v článku „Personální průvodce po mobilizované čs. branné moci v době mnichovské krize“ zmíněno, že naše armáda disponovala 8 horskými pěšími pluky. Zajímala by mne jejich organizační struktura, dislokace, počty mužstva a důstojníků, označení a zda tyto útvary měly specializovanější výcvik pro horské oblasti než běžné pěší jednotky čs. armády. (odpovídá Pavel Minařík)

Součástí mírové čs. armády byly pouze čtyři horské pěší pluky. Ke zdvojnásobení jejich počtu došlo až v době všeobecné mobilizace během mnichovské krize. Po demobilizaci horské pěší pluky číslo 5 až 8 zanikly. Organizace a dislokace mírových horských pěších pluků je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 570. V roce 1935 bylo u každého horského pěšího pluku předepsáno 1 557 osob, 81 lehkých kulometů, 24 těžkých kulometů, 2 minomety a 2 kanony proti útočné vozbě. Výcvik uvedených útvarů byl částečně přizpůsoben jejich předpokládanému nasazení v hornatém terénu (nikoliv ve vysokohorském).


927. Co byl zač útvar prvorepublikové armády s názvem Sborový proviantní sklad 7, kde v roce 1938 a během mobilizace sídlil? Který útvar se skrývá pod zkratkou P. Ú. V. 2 a kde byl v roce 1938 posádkou? (odpovídá Pavel Minařík)

Sborový proviantní sklad 7 náležel mezi výkonné orgány proviantní služby. Nacházel se v posádce Olomouc a vznikl lednu 1919 jako tzv. vojenská zásobárna. V říjnu 1920 byl očíslován na vojenskou zásobárnu 7. Její obvod byl totožný s obvodem olomoucké 7. pěší divize. V dubnu 1923 byl přejmenován na divizní zásobárnu 7 a v lednu 1924 na divizní proviantní sklad 7. V letech 1923 až 1935 měl pobočku v Opavě. Po předání do podřízenosti velitelství olomouckého IV. sboru došlo počátkem ledna 1937 k jeho přejmenování na sborový proviantní sklad 7. Svoji činnost ukončil na sklonku července 1939 v návaznosti na rozpuštění čs. armády německými okupačními orgány.

V případě zkratky P. Ú. V. 2 se jedná o pluk útočné vozby 2, který vznikl 15.9.1935. V roce 1938 byly jeho součásti dislokovány následovně:

velitelství pluku a pomocná rota Vyškov
I. prapor Vyškov
II. prapor Vyškov
III. prapor Vyškov (do 15.9.1938 Přáslavice)
IV. prapor Vyškov
náhradní prapor Vyškov

926. Rád bych se zeptal, zda netušíte, jakým úkolem (úsek) měl být pověřen strážní prapor XXXII (nebo XXXIII), jenž měl být postaven II. praporem pěšího pluku 22 k 1.10.1938. V literatuře se objevuje informace, že postaven nebyl, ale ve VHA jsem zjistil, že byl za mobilizace postaven jako IV. prapor p. pl. 22. Dále by mě zajímalo válečné složení baterie horských kanonů vz. 15 - počty osob, materiálu, munice. (odpovídá Pavel Šrámek)

Nařízením Hlavního štábu z 23.8.1938 bylo stanoveno, že k 1.10.1938 bude místo původně plánovaného strážního praporu XXXII zřízen IV. prapor pěšího pluku 22, a to rámcováním II. praporu pěšího pluku 22. Zda nový prapor 1.10.1938 skutečně vznikl, nevíme, ale s největší pravděpodobností nikoliv, neboť podrobná sestava čs. armády k 4.10.1938 ho neuvádí.

V případě válečného složení baterie horských kanonů vz. 15 máme k dispozici pouze údaj, že ji tvořily celkem 4 kanony.


925. Nevíte o zachovalém objektu LO 37C? Kde se tento objekt nachází? (odpovídá Pavel Šrámek)

Lehké objekty vz. 37C se dochovaly na vícero místech, např. u Prachatic v západních Čechách nebo u Hevlína na jižní Moravě. Údaje o nich lze nalézt v práci Iva Vondrovského „Netypické objekty čs. lehkého opevnění“, která vyšla v nakladatelství Fortprint v roce 2005.


924. Zajímá mne počet jednotlivých typů československých tanků a dislokace útvarů v roce 1938. Vím, že tanky byly soustředěny do 4 pluků útočné vozby, ale zajímá mne, zda odtud byly jednotlivé prapory rozřazovány k rychlým divizím a k asistenčním jednotkám, či se jednalo o samostatné tankové prapory. Dále bych se rád dozvěděl, jestli armáda používala označení tankových rot geometrickými obrazci na věžích vozidel, tak jako obrněná brigáda ve Velké Británii. (odpovídá Pavel Šrámek)

V roce 1938 měla československá armáda ve výzbroji 50 lehkých tanků vz. 34 a 298 lehkých tanků vz. 35, které byly zařazeny u třech (od 15.9.1938 u čtyřech) pluků útočné vozby, jejichž velitelství byla v Milovicích (PÚV 1), ve Vyškově (PÚV 2), v Turčianském Sv. Martině (PÚV 3) a v Kolíně (PÚV 4). Další podrobnosti najdete v článcích Jiřího Fidlera publikovaných v časopise „Historie a vojenství“ 1996/6 (Reorganizace útočné vozby čs. branné moci v září 1938) a 2002/1 (Útvary útočné vozby čs. branné moci 1922–1938).


923. Ale z vlaku do Sokolova je vidět jeden či dva řopíky přetínající koleje pro nákladní vlaky, které směřovaly do chemických závodů. (odpovídá Pavel Šrámek)

Pokud se v dané oblasti nějaké pevnůstky nalézají, nejedná se o objekty čs. předválečného opevnění. Musí jít o objekty postavené buď německou armádou během okupace nebo čs. armádou po roce 1945.


922. Zajímal by mě počet jednotek čs. armády a SOS v oblast Lužických hor v září 1938. A dále, jak byl tento úsek připraven k boji. (odpovídá Pavel Šrámek)

Podrobné údaje o obraně oblasti Lužických hor v roce 1938 najdete v knize autorů J. Beneše, B. Hamáka a J. Stejskala „Lužické hory“, která vyšla v nakladatelství Fortprint v roce 2004.


921. Prosím o pomoc při hledání, k jaké vojenské jednotce a do jakého místa narukoval můj prastrýc za I. světové války v roce 1914. Padl v srpnu 1914 u Lublinu. Bydliště Rešice u Moravského Krumlova, okres Znojmo. Bohužel neznám ani jeho hodnost, předpokládám že byl vojín - jméno Bedřich Hájek. Dá se toto ještě někde v archívech dohledat? (odpovídá Pavel Minařík)

S Vaším dotazem se obraťte na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00, kde je uložena kartotéka padlých z 1. světové války. Je třeba znát datum a místo narození.


920. Měl bych jako spojař dotazy z jiného soudku. 1) V plánech čs. opevnění je vždy zakreslena místnost pro radiostanici. Dodnes se mi nepodařilo cokoliv zjistit o radiotechnice předpokládané pro opevnění. Ví se něco o rádiových stanicích a stanicích zemní telegrafie plánovaných pro pevnostní objekty? Vím jen, že měly pro tento účel zvláště konstruované stanice. 2) Existovaly za první republiky samostatné spojovací útvary a jaké bylo radiové vybavení tehdejší čs. armády co do základního vojskového typu? (odpovídá Pavel Šrámek)

Základní informace o radiostanicích a stanicích zemní telegrafie pro objekty čs. opevnění najdete v práci L. Arona „Československé opevnění 1935–1938“ z roku 1990 a v novější práci „Val na obranu republiky, která právě vyšla. Další informace můžete nalézt v článku Iva Vondrovského „Radiostanice pro opevnění“, publikovaného v časopisu ATM č. 1/1994.

Ve 2. polovině 30. let měla naše armáda celkem 7 telegrafních praporů, tj. po jednom pro každý z existujících sborů. Prapory byly dislokovány v následujících posádkách: Kutná Hora – 1, Brno – 2, Trnava – 3, Prešov – 4, Týn nad Vltavou – 5, Lipník nad Bečvou – 6 a Martin – 7. Každý z uvedených praporů se skládal z telegrafní roty, tří telefonních rot (u telegrafního praporu 4 pouze dvě), jedné radiotelegrafní roty a náhradní roty. Další informace najdete v odpovědi na dotaz čís. 644.


919. Jaké byly finanční náležitosti za 1. republiky vojáků základní služby, ev. vojenských gážistů? Dále prosím o sdělení, zda a jaká opatření byla činěna v roce 1938, případně 1939, vůči příslušníkům čsl. armády německé, případně maďarské národnosti? S ohledem na značnou početnost příslušníků těchto národností jich musel být alikvotní podíl i v armádě a jistě se nejednalo o stabilní faktor. Případně by mě zajímalo, jaké nejvyšší funkce v armádě zastávali vojáci německé či maďarské národnosti? Uvítám odkaz na literaturu. (odpovídá Pavel Šrámek)

Finanční náležitosti vojenských gážistů upravoval nejprve zákon č. 195/1920 Sb., který byl (po novelizaci zákonem č. 152/1923 Sb.) vystřídán zákonem č. 103/1926 Sb., jehož I. díl části 4 je věnován vojenským gážistům. Finanční náležitosti příslušníků mužstva upravoval původně zákon č. 195/1920 Sb., později zákon č. 224/1922 Sb. a nakonec zákon č. 83/1932 Sb. (s vládním nařízením č. 111/1934 Sb.). Více naleznete v publikaci „Dvacet let československé armády v osvobozeném státě“ z roku 1938.

Opatření vůči vojákům německé, případně maďarské národnosti byla již popsána v odpovědi na dotaz č. 846. Pokud jde o funkce zastávané vojáky německé nebo maďarské národnosti, jak vyplývá z personálních přehledů publikovaných námi v časopise „Historie a vojenství“ 1997/5 a 1999/1, nejvyšší funkci za mobilizace v roce 1938 zastával generál Karel Konopik (velitel dělostřelectva V. sborové oblasti).


918. Po Mnichovu byly severní části Čech a Moravy přičleněny k Říši jako tzv. župa Sudety. Jaký byl status a název odtržené části jihu Moravy? (odpovídá Pavel Šrámek)

Jihovýchodní cíp Čech a celé pohraničí jižní Moravy bylo připojeno k říšské župě Niederdonau (Dolní Dunaj), tvořené částí okupovaného Rakouska.


917. Nevíte, jaký útvar se za mobilizace 1938 u HO 34 skrýval pod krycím jménem Vincent (nebo Vincenc)? Dále by mě zajímalo složení velitelství hraničářského praporu roku 1938. Nebyla nějak zesilována, pokud měla za mobilizace na starost třeba čtyři prapory? A jaké týlové útvary služeb využívaly hraničářské prapory za mobilizace (např. hr. prapor 2)? (odpovídá Pavel Šrámek)

Který útvar měl u HO 34 krycí název Vincent (Vincenc), bohužel nevíme. Velitelství hraničářského praporu se skládalo z velitele a pomocných orgánů (zpravodajský, zbrojní, plynový a ordonanční důstojník, pobočníci, velitel tělesového trénu, lékař, veterinář a důstojníci hospodářské služby) a mělo k dispozici pomocnou četu (velitelské a hospodářské družstvo) a spojovací četu. Pokud je nám známo, velitelství nebyla za mobilizace v roce 1938 nijak zesilována, a podřízení více praporů proto vyvolávalo obtíže.


916. Zajímala by mne otázka, v souvislosti s atentátem na R. Heydricha. Chtěl bych vědět, zda je znám případ, kdy by v průběhu 2. svět. války došlo k odstranění takto vysokého, nebo ještě výše postaveného představitele SS, wehrmachtu, gestapa, nebo jiných ozbrojených složek Německa ze strany vojáků protihitlerovské koalice. Samozřejmě vyjma zajetí a poprav v posledních dnech války a po ní. Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)

Není nám známo, že by někde na okupovaném území došlo k fyzické likvidaci takto vysoce postavené osobnosti nacistického režimu. Atentát na Heydricha je ostatně v literatuře vydáván za ojedinělý čin v rámci evropské protinacistické rezistence.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist