Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 931. - 945.

Následující dotazy 946. - 960. Předešlé dotazy 916. - 930.

945. V nadväznosti na odpoveď č. 219 a nasledujúce Vás chcem požiadať o pokračovanie zoznamu menovaných a povýšených generálov, tentoraz v rokoch 1986 a 1987. (odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 1.5.1986 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálplukovníka
* generálporučík PhDr. Jaroslav Klícha náčelník Hlavní politické správy ČSLA
do hodnosti generálporučíka
* generálmajor Ing. Jaroslav Gottwald zástupce velitele ZVO
a jmenováni do hodnosti generálmajora
* plk. gšt. Ing. Jiří Bruj zástupce velitele ZVO pro civilní obranu
* plk. Ing. Jozef Ferenc velitel železničního vojska FMD
* plk. Ing. Josef Mrázek, CSc. náčelník sekretariátu ministra národní obrany
* plk. gšt. Ing. Anton Slimák náčelník zpravodajské správy – zástupce náčelníka štábu ZVO

Dnem 1.10.1986 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

na armádního generála
* generálplukovník Ing. Milán Václavík ministr národní obrany
do hodnosti generálporučíka
* generálmajor Ing. Emil Líška zástupce náčelníka GŠ ČSLA
* generálmajor Ing. Ján Križan velitel raketového vojska a dělostřelectva MNO
a jmenováni do hodnosti generálmajora
* plk. Ing. Ladislav Aulický, CSc. zástupce velitele ZVO pro výzbroj – náčelník vyzbrojování a technického zabezpečení ZVO
* plk. gšt. Ing. Václav Grohman náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 1. armády
* plk. gšt. Ing. Mojmír Hergovič náčelník štábu týlu ZVO
* plk. Ing. Milan Jamárik náčelník výzbrojní služby Hlavního týlu MNO
* plk. Ing. Josef Kylar náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 4. armády
* plk. Ing. František Podešva, CSc. náčelník fakulty vševojskové, druhů vojsk a služeb VAAZ
* plk. Ing. Oldřich Pytlík náčelník proviantní služby Hlavního týlu MNO

Dnem 1.5.1987 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálplukovníka
* generálporučík Ing. Miroslav Vacek velitel ZVO
do hodnosti generálporučíka
* generálmajor Ing. Jan Čábela náčelník Hlavní stavební a ubytovací správy – zástupce ministra národní obrany
* generálmajor Ing. Ladislav Sochor velitel 10. letecké armády
a jmenováni do hodnosti generálmajora
* plk. Ing. Jozef Dunčko zástupce velitele VVO pro výzbroj – náčelník vyzbrojování a technického zabezpečení VVO
* plk. Ing. Jan Konicar zástupce náčelníka štábu ZVO
* plk. gšt. Ing. Ondrej Kubizniak 34. stíhací bombardovací letecké divize
* plk. gšt. Ing. Miroslav Petr náčelník štábu – 1. zástupce velitele 4. armády
* plk. gšt. Ing. František Váňa velitel 2. divize PVOS
* plk. gšt. RSDr. Josef Pavlas náčelník politického oddělení – zástupce velitele 4. armády

Dnem 1.10.1987 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálporučíka
* generálmajor Ing. Vojtech Brčka náčelník Kádrové správy MNO
* generálmajor Ing. Mojmír Zachariáš náčelník štábu – 1. zástupce velitele ZVO
* generálmajor PhDr. Oskar Marek náčelník politické správy – zástupce velitele ZVO
a jmenováni do hodnosti generálmajora
* plk. Ing. Vladislav Benda náčelník správy technického rozvoje – zástupce náčelníka výzbrojního a technického zabezpečení ČSLA
* plk. Tomáš Boriščák náčelník politické správy – zástupce velitele VVO
* plk. gšt. Ing. Josef Červášek náčelník zpravodajské správy – zástupce náčelníka štábu ZVO
* plk. prof. Ing. Vladimír Janeček, CSc. náčelník VVTŠ ČSSP
* plk. Ing. Ladislav Kebísek náčelník topografické služby GŠ ČSLA
* plk. gšt. Ing. Karel Pokorný zástupce náčelníka týlu ZVO
* plk. gšt. Ing. Jan Staněk zástupce velitele 4. armády

944. V návaznosti na dotazy čís. 932 a čís. 420 prosím o odpověď na následující otázku, pokud to bude možné. Jak byly československé pěší pluky i samostatné prapory, vzniklé zredukováním některých z těchto pluků, přečíslovány k 1.10.1945 a k 1.10.1947? (odpovídá Pavel Minařík)

25.5.1945 1.10.1945 1.10.1947
pěší pluk 6 Olomouc ppr (mot) 43 Olomouc ppr (mot) 6 Olomouc
pěší pluk 15 Hranice ppr (mot) 47 Nový Jičín ppr (mot) 13 Šumperk
pěší pluk 16 Dolný Kubín ppr (mot) 45 Dolný Kubín ppr (mot) 45 Dolný Kubín
pěší pluk 17 Ružomberok ppr (mot) 39 Trenčín ppr (mot) 17 Ružomberok
pěší pluk 19 Žamberk ppr (mot) 46 Chrudim ppr (mot) 69 Rychnov n. K.
pěší pluk 21 Čáslav ppr (mot) 38 Čáslav ppr (mot) 21 Čáslav
pěší pluk 30 Vysoké Mýto ppr (mot) 37 Jičín ppr (mot) 30 Vysoké Mýto
pěší pluk 32 Chrudim ppr (mot) 42 Mladá Boleslav ppr (mot) 42 Žamberk
pěší pluk 36 Mladá Boleslav ppr (mot) 44 Mladá Boleslav II./36 ppr Mladá Boleslav
pěší pluk 40 Valašské Meziříčí ppr (mot) 40 Hranice ppr (mot) 40 Hranice
pěší pluk 41 Žilina ppr (mot) 41 Žilina ppr (mot) 41 Žilina
pěší pluk 48 Benešov ppr (mot) 48 Pelhřimov pěší pluk 48 Benešov

943. Velice mě potěšila Vaše odpověď na otázku č. 888. Jen na doplněnou by mě zajímaly obdobné informace (číslo VÚ, struktura, dislokace, vznik, historie, výzbroj apod.) o zbývajících průzkumných praporech ČSLA v 80. letech. Dále jestli máte takové informace o 1. a 4. výsadkové průzkumné rotě. (odpovídá Pavel Minařík)

Útvar Organizační změny Dislokační změny
1. pzpr
(VÚ 3288)
XI/1950 – vytvořena 12. pzr
1.10.1958 – rozšířena na 1. pzpr
1.9.1961 – redukován na 1. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 1. pzpr
XI/1950 – Kamenný Dvůr
? – Karlovy Vary-Dvory
1.10.1957 – Podbořany
1.10.1958 – Rakovník
1.9.1969 – Podbořany
2. pzpr
(VÚ 1056)
XI/1950 – vytvořena 2. pzr
1.10.1958 – rozšířena na 2. pzpr
1.9.1961 – redukován na 2. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 2. pzpr
XI/1950 – Sušice
? – Kašperské Hory
1.10.1958 – Týnec u Janovic
1.10.1960 – Janovice
3. pzpr
(VÚ 9700)
XI/1950 – vytvořena 13. pzr
1.5.1951 – rozšířena na 13. pzpr
9.5.1955 – přečíslován na 3. pzpr
1.9.1961 – redukován na 3. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 3. pzpr
XI/1950 – Uherské Hradiště
1955 (?) – Hodonín
1.9.1961 – Uherské Hradiště
1.9.1966 – Kroměříž
4. pzpr
(VÚ 2524)
XI/1950 – vytvořen 8. pzpr
1.10.1956 – přečíslován na 9. pzpr
1.9.1961 – redukován na 4. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 4. pzpr
XI/1950 – Pacov
1.9.1961 – Jindřichův Hradec
9. pzpr
(VÚ 3281)
XI/1950 – vytvořena 4. pzr
1.11.1952 – rozšířena na 4. pzpr
9.5.1955 – přečíslován na 9. pzpr
1.10.1956 – přečíslován na 8. pzpr
1.9.1961 – redukován na 9. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 9. pzpr
XI/1950 – Jince
1.10.1956 – Vysoké Mýto
1.10.1957 – Benešov
1.9.1961 – Týn nad Vltavou
1.9.1962 – Písek
1.9.1969 – Vimperk
31.10.1987 – Kašperské Hory
13. pzpr
(VÚ 1734)
XI/1950 – vytvořena 3. pzr
1.11.1952 – rozšířena na 3. pzpr
9.5.1955 – přečíslován na 13. pzpr
1.9.1961 – redukován na 13. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 13. pzpr
XI/1950 – Mladá
X/1968 – Levice
X/1984 – Bratislava
VII/1990 – Turecký Vrch
14. pzpr
(VÚ 6158)
XI/1950 – vytvořena 10. pzr
1.11.1954 – redukována na 10. pzč
1.10.1960 – rozšířena na 10. pzr
1.9.1961 – přečíslována na 18. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 14. pzpr
XI/1950 – Košice
1.10.1960 – Humenné
1.9.1961 – Prešov
15. pzpr
(VÚ 2502)
XI/1950 – vytvořena 1. pzr
1.10.1958 – rozšířena na 1. pzpr
1.9.1961 – redukován na 15. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 15. pzpr
XI/1950 – Č. Budějovice
1.10.1958 – Vimperk
1.9.1961 – Prachatice
1.9.1963 – Vimperk
19. pzpr
(VÚ 4436)
XI/1950 – vytvořena 11.pzr
1.10.1958 – rozšířena na 11. pzpr
1.9.1961 – redukován na 19. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 19. pzpr
XI/1950 – Plzeň
1.9.1961 – Vysočany
V/1964 – Tachov
20. pzpr
(VÚ 4407)
XI/1950 – vytvořen 5. pzpr
9.5.1955 – přečíslován na 1. pzpr
1.10.1958 – přečíslován na 12. pzpr
1.9.1961 – redukován na 20. pzr
1.9.1966 – rozšířena na 20. pzpr
XI/1950 – Slaný
1953 – Dobříčany
1954 – Podbořany
1.9.1961 – Cheb
1. vpzr
(VÚ 9669)
1.9.1965 – zřízena
1.9.1969 – zrušena (začleněna do 22. vp)
1.9.1965 – Luštěnice
X/1968 – Chrudim
4. vpzr
(VÚ 8701)
1.9.1965 – zřízena
1.9.1969 – zrušena (začleněna do 22. vp)
1.9.1965 – Chrudim

Organizační struktura průzkumných útvarů byla jednotypová, tj. u všech stejná (blíže viz odpověď na dotaz čís. 589).


942. V letech 1984-86 jsem vojančil u 6. pluku civilní obrany v Malackách. Zdejší kasárna prý měla bohatou historii, můžete o ní něco sdělit? Případně i o historii tohoto pluku? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl v 1.10.1951 jako 6. prapor civilní obrany. Nacházel se v podřízenosti Ministerstva vnitra a byl dislokován v posádce Bratislava-Rača. Organizační strukturu útvaru v době jeho vzniku tvořily ženijní rota, odmořovací rota, spojovací četa, dopravní četa a hospodářské družstvo. Jeho prvním velitelem se stal nadporučík Oskar Hronský. U praporu mělo sloužit necelých 230 osob, z toho 160 vojáků základní služby. Nově vytvořený útvar nahradil rušený 5. prapor civilní obrany, nacházející se v letech 1949 až 1951 v Trnavě. Složení slovenských útvarů civilní obrany k 1.11.1953 doplnil 17. prapor CO ubytovaný v Žilině.

Při reorganizaci útvarů civilní obrany, provedené v lednu 1956, byl žilinský prapor zrušen a na jeho úkor došlo k personálnímu i materiálnímu posílení 6. praporu CO. Do jeho složení následně patřily: průzkumná četa, spojovací rota, vyprošťovací rota, protichemická rota, zdravotnická rota a hospodářská rota. Velitelem útvaru již od ledna 1955 byl pplk. Ondrej Onderčáni. Na podzim 1958 se 6. prapor CO přestěhoval z Bratislavy do Malacek. V následujících letech útvar setrval v nové posádce bez větších organizačních změn. Pravděpodobně v roce 1973 došlo k jeho rozšíření na 6. pluk CO (VÚ 3016). Reorganizovaný útvar následně tvořily ženijní prapor, protichemický prapor, prapor předlékařské péče, spojovací rota a velitelská rota.

K 1.2.1976 byl pluk převeden od Ministerstva vnitra k Ministerstvu národní obrany a jeho řízení zabezpečoval náčelník civilní obrany ČSSR – náměstek ministra národní obrany. Následně od 1.10.1976 útvar přešel do podřízenosti velitelství Východního vojenského okruhu. V této době se pluk skládal z ženijního praporu, protichemického praporu, zdravotnického praporu, požární roty, spojovací roty a dopravně-hospodářské roty. V 70. a 80. letech se v jeho velení vystřídali: plk. Jaroslav Hájek (1970 až 1977), pplk. Ing. Ondrej Šimko (1977 až 1980), pplk. Ing. Jiří Řehák (1980 až 1983) a mjr. Ing. Karel Vitásek (1983 až 1989).

Během celkové reorganizace čs. armády, uskutečněné na podzim roku 1991, došlo k jeho reorganizaci na 31. vojenský záchranný pluk civilní obrany, který od 1.1.1992 podléhal Vojenskému velitelství Východ. V souvislosti se zánikem ČSFR se k 1.1.1993 stal součástí Armády Slovenské republiky.

V posádce Malacky byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939

- III. prapor pěšího pluku 23 1920 – 1921
- I. oddíl dělostřeleckého pluku 54 1922 – 1925
- II. oddíl dělostřeleckého pluku 54 1925 – 1935
- náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 54 1925 – 1938
- III. prapor pěšího pluku 23 1935 – 1939
- 2. baterie dělostřeleckého oddílu 83 1936 – 1937
- 2. eskadrona dragounského pluku 11 1937 – 1938
- remontní eskadrona dragounského pluku 11 1933 – 1939
- velitelství Výcvikového tábora Malacky 1934 – 1939

b) 1945 - 1992

- 1. čs. divize z Itálie (bývalá slovenská 2. technická divize) VII/1945 – IX/1945
- II. prapor pěšího pluku 39 1945
- II. prapor pěšího pluku 23 (39) 1945 (1947) – 1949
- 2. a 5. rota pěšího pluku 39 1949 – 1950
- samopalný prapor 22. tankové brigády 1946 – 1947
- 3. pěší pluk 1950 – 1954
- 3. (7.) střelecký pluk 1954 (1955) – 1958
- 4. prapor 8. pevnostní brigády 1952 – 1955
- 9. průzkumná četa (rota) 1950 (1951) – 1954
- 9. průzkumná četa 1951 – 1955
- vozatajská eskadrona 12 1945 – 1947
- remontní eskadrona 4 (3) 1945 (1947) – 1949
- 9. tankosamohybná rota 1950 – 1951
- 4. těžká dělostřelecká brigáda 1945
- 4. protitanková dělostřelecká brigáda 1945
- dělostřelecký oddíl 189 (189. protiletadlový oddíl) 1949 (1950) – 1951
- ředitelství Vojenských lesů a statků 1945 – ASR
- Újezdní úřad vojenského újezdu Záhorie 1950 – ASR
- Posádkové velitelství 1945 – 1949
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) ASR
- 6. pluk CO (31. vojenský záchranný pluk CO) 1976 (1991) – ASR

Pozn.: ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.


941. V Dolním Bousově byly ženijní sklady a opravna. Čísla VÚ nevím. Je možné dozvědět se více o historii pobytu armády v Dolním Bousově? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Dolní Bousov se nacházely následující útvary bývalé čs. armády:

1. okruhový ženijní sklad (VÚ 9124)

Útvar vznikl 1.10.1947 v Písku jako ženijní sklad 2 (VÚ 4663). V době svého vzniku podléhal velitelství 2. oblasti (sídlilo v Táboře). Po jeho zrušení útvar k 15.12.1948 přešel do podřízenosti velitelství 1. oblasti (nacházelo se v Praze), které se v září 1950 transformovalo na velitelství 1. vojenského okruhu. V rámci celkové reorganizace čs. armády, provedené na sklonku roku 1950, byl dosavadní ženijní sklad 2 reorganizován na 1. ženijní sklad a nadále používal krycí označení VÚ 9124. K přestěhování z Písku do Dolního Bousova došlo v březnu 1954 a k 1. listopadu téhož roku následovalo přejmenování útvaru na 1. okruhový ženijní sklad. V návaznosti na přeměnu nadřízeného velitelství z 1. vojenského okruhu na 1. armádu proběhlo k 1.10.1958 další přejmenování, tentokrát na 1. armádní ženijní sklad. Současně se jeho pobočkou stal doposud samostatný 1. okruhový sklad ženijní munice v Dobříši. Uvedený útvar se vytvořil z části osob a materiálu původního ženijního skladu 2 na sklonku roku 1950 pod názvem 1. sklad ženijní munice a z počátku taktéž sídlil v Písku. K 1.11.1954 byl přejmenován na 1. okruhový sklad ženijní munice a o rok později přestěhován do posádky Dobříš. K opětovné změně pojmenování 1. armádního ženijního skladu v Dolním Bousově došlo v roce 1965, kdy se vzhledem k reorganizaci nadřízeného stupně z velitelství 1. armády (přemístěného v roce 1960 z Prahy do Příbrami) na velitelství Západního vojenského okruhu z dolnobousovského útvaru k 1. září stal 1. okruhový ženijní sklad s pobočkou v Dobříši. Rozšíření působnosti útvaru nastalo v roce 1969. Tehdy se nově vytvořilo velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře, jako velitelství frontového typu, jemuž byla podřízena velitelství 1. a 4. armády v Příbrami a Písku, tj. původní velitelství Západního a Středního vojenského okruhu. Do podřízenosti 1. okruhového ženijního skladu kromě stávající pobočky v Dobříši přešly doposud samostatné útvary v Jánské, Jaroměři a Hněvkovicích. Z pobočky Ústředního ženijního skladu v Jánské se stala 1. pobočka 1. OŽS (VÚ 9124/1), ze 4. okruhového ženijního skladu v Jaroměři vznikla 2. pobočka 1. OŽS (VÚ 9124/2) a z pobočky 4. okruhového ženijního skladu v Hněvkovicích se vytvořila 4. pobočka 1. OŽS (VÚ 9124/4), zatímco v Dobříši sídlila 3. pobočka 1. OŽS (VÚ 9124/3). K další změně došlo opět v souvislosti s reorganizací nadřízeného stupně velení. Po zániku velitelství Západního vojenského okruhu a jeho nahrazení Vojenským velitelstvím Západ (v Táboře od 1.1.1992) a Vojenským velitelstvím Střed (v Olomouci od 1.3.1992) se z 1. okruhového ženijního skladu k 31.10.1992 stal 1. ženijní sklad podléhající Vojenskému velitelství Západ a mezi jeho součásti již nepatřily pobočky v Dobříši a Jaroměři, které zanikly, a pobočka v Hněvkovicích, která byla jako sklad munice převedena k 1. výzbrojní základně. K 1.11.1993 zanikla i poslední pobočka v Jánské. Charakter samostatného útvaru sklad v Dolním Bousově ztratil počátkem roku 1995, když se od 1. ledna stal 3. pobočkou (VÚ 1978/3) Ústředního ženijního skladu v Olomouci. To se již doba existence ženijního skladu v Dolním Bousově chýlila ke konci a svoji činnost ukončil 30.6.1997.

1. pobočka Opravárenské základny 042 (VÚ 1494/1)

Útvar se vytvořil k 1.10.1956 jako 1. okruhová ženijní opravna. Nacházel se v podřízenosti velitelství 1. vojenského okruhu a již v době svého vzniku byl dislokován v posádce Dolní Bousov. Transformace nadřízeného stupně velení z 1. vojenského okruhu na 1. armádu se i v tomto případě projevila reorganizací útvaru na 1. armádní ženijní opravnu. V podřízenosti 1. armády útvar nesetrval příliš dlouho a již 1.9.1961 přešel do složení Ústřední ženijní opravny Olomouc (VÚ 5962) jako její 1. pobočka (VÚ 6976), společně se 4. armádní ženijní opravnou v Unhošti, tvořící nadále 2. pobočku Ústřední ženijní opravny (VÚ 4334) a 2. okruhovou ženijní opravnou v Novom Mestě nad Váhom jako 3. pobočkou Ústřední ženijní opravny. O rok později došlo k přejmenování Ústřední ženijní opravny na Opravářský závod 042, přičemž obě její pobočky zůstaly zachovány (1. pobočka v Dolním Bousově jako VÚ 1494/1). K 1.9.1969 proběhlo sloučení Opravářského závodu 042 Olomouc VÚ 1494 (s dosavadními pobočkami) s Ústředním ženijním skladem Olomouc VÚ 1542 (se sklady Malá Čermná, Loukov a Lutín) a jejich splynutím vznikla Opravářská základna 042 Olomouc (VÚ 1494). Opravna v Dolním Bousově tvořila i nadále její 1. pobočku. Dnem 1.7.1989 proběhla reorganizace olomoucké základny na Vojenský opravářský podnik 042 s.p. a na základě dosavadní 1. pobočky vznikl „závod Dolní Bousov“. Počátkem 90. let byly sklady OZ 042 převedeny k Ústřednímu ženijnímu skladu, zatímco pobočky v Unhošti a Novom Mestě nad Váhom byly zrušeny. K ukončení činnosti závodu (ženijní opravny) v Dolním Bousově došlo 31.3.1996.

2. automobilní prapor (VÚ 5938) – 23. automobilní prapor (VÚ 4311)

Útvar byl zřízen v létě 1945 jako automobilní prapor 5. Tvořil součást 3. oblasti, jejíž velitelství se nacházelo v Brně a podléhaly mu všechny útvary a svazky rozmístěné na Moravě a ve Slezsku. Prapor se skládal z velitelství, náhradní roty, výcvikové roty, automobilní roty 7 (vše Brno) a automobilní roty 8 (Kroměříž, od 1947 Uherské Hradiště). Od listopadu 1945 prapor používal krycí číslo VÚ 8800, přičemž jednotlivé automobilní roty měly svá vlastní krycí čísla. Od 1.10.1949 se součástí praporu stala i automobilní rota 6 v Českých Budějovicích a počet příslušníků útvaru vzrostl na více než 400 osob. V téže době se krycí číslo útvaru změnilo na VÚ 9103. Jednotlivé automobilní roty byly určeny pro plnění úkolů ve prospěch konkrétních vševojskových svazků, tj. 6. pěší divize v Brně, 3. rychlé divize v Kroměříži a 1. pěší divize v Českých Budějovicích. K zásadní změně v organizaci a předurčení útvaru došlo na sklonku následujícího roku. V rámci celkové reorganizace čs. armády došlo v listopadu 1950 k soustředění všech součástí 2. automobilního praporu v posádce České Budějovice a podřízení útvaru přímo MNO prostřednictvím Hlavní automobilové a traktorové správy Hlavního týlu. Změna ve složení a předurčení útvaru se kromě jiného projevila i v nově přiděleném krycím čísle VÚ 5938. Zabezpečování zmíněných vševojskových svazků převzaly jiné, nově vytvořené útvary (vznikly vyčleněním části osob a techniky z automobilních rot 6, 7 a 8). K 1.10.1956 byl 2. automobilní prapor převeden od MNO do podřízenosti velitelství 1. vojenského okruhu. V létě 1958 se útvar redislokoval do Topoľčan a přešel do složení vojsk 2. vojenského okruhu. V nové posádce setrval jen krátce a již v létě roku 1961 se uskutečnil jeho přesun do Lešan, kde se stal součástí vojsk 1. armády. V létě 1963 následovalo další stěhování, tentokrát do Mladé Boleslavi, přičemž v jeho průběhu byl prapor zcela rámcován a nadále ho tvořilo pouze několik málo osob. Uvedenou posádku útvar opustil v říjnu 1968, v souvislosti s jejím vyčleněním pro potřeby Střední skupiny sovětských vojsk. Novým působištěm 2. automobilního praporu se stal Dolní Bousov. Zde útvar k 1.9.1978 prodělal reorganizaci spojenou s jeho začleněním do nově vzniklého 15. automobilního pluku s velitelstvím v Terezíně (VÚ 3533) jako jeho 3. prapor. K opětnému osamostatnění útvaru došlo 31.12.1984, kdy prapor opustil 1. armádu a přešel do složení nově vytvořené 21. brigády materiálního zabezpečení, podléhající velitelství Západního vojenského okruhu, v níž nadále působil jako 23. automobilní prapor (VÚ 4311). Svoji činnost útvar ukončil 31.10.1992.


940. Mám dotaz ohledně vojenského útvaru 8700 - Michalovce, v jakém stavu se nyní nachází, zda jsou stále obsazené oboje kasárna, a něco o historii kasáren zejména tzv. Dukelských (prý dříve stáje jezdectva). (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Michalovce byly umístěny následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939

- velitelství 20. pěší brigády XII/1919
- velitelství 12. pěší divize XI/1938 – XII/1938
- velitelství 24. pěší brigády 1920 – 1933
- Posádkové velitelství 1919 – 1939
- pěší pluk 20 1921 – 1939
- ženijní prapor 12 1938 – 1939
- Zbrojnice 1919 – 1920
- Odbočka armádní zbrojnice IV 1920 – 1921
- Stavební správa Užhorod 1938 – 1939
- Proviantní sklad 12 1920 – 1934
- Velitelství evidence koňstva 12 1938 – 1939
- Doplňovací okresní velitelství 1920 – 1939
- Doplňovací okresní velitelství Užhorod 1938 – 1939

b) 1945 až 1992

- I. prapor pěšího pluku 25 1945
- velitelství a I. prapor pěšího pluku 20 1945 – 1950
- 20. pěší (střelecký) pluk 1950 (1954) – 1955
- 63. střelecký (motostřelecký) pluk 1955 (1958) – 1991
- 63. mechanizovaný pluk 1991 – ASR
- 10. raketometný oddíl 1951 – 1954
- ženijní prapor 2 1945
- ženijní prapor 10 1945
- VI. prapor 4. ženijní brigády 1945 – 1947
- ženijní prapor 12 1947 – 1950
- 10. ženijní rota (prapor) 1950 (1954) – 1959
- Posádkové velitelství 1945 – 1949
- Doplňovací okresní velitelství 1945 – 1949
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – ASR
- 18. automobilní prapor 1966 – 1991
- 79. cisternový prapor 1978 – 1991
- 643. radiotechnická rota 1977 – 1992
- 631. středisko radiolokačního průzkumu 1992 – ASR

Pozn.: ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.

Z výše uvedeného přehledu je patrné, že v Michalovcích žádný jezdecký útvar nesídlil. Ohledně současného stavu VÚ 8700 či obsazení Vámi uváděných kasáren nemáme žádné informace.


939. Přestavba BVP–1, resp. odstranění jeho kanonové věže (s kanonem ráže 73mm), a náhrada věží s kulometnou lafetací se objevila po roce 1990 údajně jako reakce na odzbrojování s tím, že BVP–1 je vedeno jako lehký tank a nikoliv jako bojové vozidlo pěchoty. Zajímalo by mne kolik těchto nových "vozidel" vzniklo a jejich TTD?(odpovídá Pavel Minařík)

Rekonstrukce bojových vozidel pěchoty BVP–1 na obrněné transportéry OT–90 měla návaznost na jednání probíhající mezi Varšavskou smlouvou a NATO během přípravy na uzavření „Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě“, přijaté účastnickými státy 19.11.1990 v Paříži, a „Dohody o maximálních úrovních konvenčních zbraní a techniky“ členských států Varšavské smlouvy, podepsané 3.11.1990 v Budapešti, ratifikovaných Federálním shromážděním ČSFR 19.3.1991. V rámci uvedené „smlouvy“ byla obecně definována kategorie „bojových obrněných vozidel“, u níž podle „dohody“ limit pro čs. armádu činil 2.050 vozidel (k 1.7.1988 jich ČSSR deklarovala 4.900 kusů). Uvedená kategorie se dále dělila na „obrněné transportéry“ (vozidla určená k přepravě družstva pěchoty a vybavená zbraní ráže menší než 20 mm) a „bojová vozidla pěchoty“ (vybavená kanonem ráže nejméně 20 mm a někdy odpalovacím zařízením PTŘS). V rámci „bojových vozidel pěchoty“ existovala ještě dílčí kategorie „bojových vozidel s těžkou výzbrojí“ (vybavených organickou zbraní pro přímou střelbu ráže nejméně 75 mm a nepatřících mezi tanky), pro něž byl stanoven limit 103 vozidel v rámci počtu 1.430 „bojových vozidel pěchoty“. Uvedenou subkategorii naše armáda nevyužila, protože byla koncipována především pro plovoucí tanky PT–76, kterými jsme nedisponovali. Protože BVP–1 bylo vyzbrojeno 73mm kanonem vz. 71, podle příslušných definicí patřilo mezi „bojová vozidla pěchoty“. U této subkategorie se pro čs. armádu ale počítalo s limitem „pouhých“ 1.430 vozidel, což nepostačovalo k zachování všech BVP–1 a BVP–2. Proto se při naplnění limitu dala přednost BVP–2, vybavenému 30mm rychlopalným kanonem, zatímco „přebývající“ BVP–1 měly být rekonstruovány tak, aby bylo možné jejich zařazení do příslušného limitu v rámci „obrněných transportérů“. Tímto se využil velmi kvalitní podvozek, zkonstruovaný již v průběhu 60. let minulého století. Z BVP–1 byla sejmuta bojová věž vybavená 73mm kanonem vz. 71, spřaženým 7,62mm kulometem PKT a odpalovacím zařízením pro PTŘS 9K11 MALJUTAKA, která byla nahrazena věží z OT–64 vyzbrojenou 14,5mm velkorážním kulometem KPVT a 7,62mm spřaženým kulometem SGMT vz. 43/66, který byl později nahrazen kulometem PKT stejné ráže. Takto vznikl OT–90, kterému se taktéž přezdívalo „Havlův tygr“.

K 1.7.1988 se ve výzbroji ČSLA nacházelo 2.074 ks BVP–1, 41 ks BVP–2, 15 ks BRM–1K, 449 ks OT–62, 1.610 ks OT–64 a 716 ks OT–65. K 31.10.1990 čs. armáda disponovala 1.505 ks BVP–1/1K, 252 ks BVP–2, 163 průzkumnými vozidly BPzV/BRM–1K, 588 ks OT–90, 1.026 ks OT–64 SKOT a 588 kusy jiných typů obrněných transportérů. Limit 2.050 „bojových obrněných vozidel“ byl naší armádou nakonec naplněn následující technikou: 907 ks BVP–1, 27 ks BVP–1K, 280 ks BVP–2, 201 ks BPzV, 15 ks BRM a 620 ks OT–90.

Takticko-technická data byla zveřejněna např. v časopisu ATM, roč. 1992, čís. 1, nebo v knize „Tanková a automobilní technika v české a slovenské armádě“, vydané nakladatelstvím Naše vojsko v roce 2003.


938. Můžete zveřejnit první hodnostní označení Lidových milicí. V jinak pěkné stati jsem jej postrádal. (odpovídá Pavel Minařík)

Příslušníci Lidových milicí byli nejprve během výkonu služby na levém rukávu označeni červenou rukávovou páskou o šířce 7 cm, opatřenou razítkem místně příslušného okresního národního výboru a pořadovým číslem. Nařízením ministra vnitra z 14.9.1949 se vzhled rukávové pásky dílčím způsobem změnil a nadále měla být široká 10 cm, s černými písmeny „LM“ a kulatým razítkem místně příslušného krajského velitele národní bezpečnosti. Při výcviku a během nasazení byli funkcionáři Lidových milicí povinni nosit i nově zavedené funkční označení. U velitelů jednotek se jednalo o pletenou bavlněnou závěsnou šňůru s přívěskem, rozlišenou podle organizačního stupně různými barvami. Teritoriální velitelé a členové jejich štábů dále nosili funkční označení obdélníkového tvaru s červenými hvězdami na modrém, červeně lemovaném podkladu. Jednotlivé funkce byly rozlišeny počtem hvězd a barvou vodorovného proužku, kterým byl náprsní znak ve svém středu rozdělen. Znak se nosil na levé straně stejnokroje (kombinézy).


937. Aké boli početné stavy nemeckej polopásovej techniky v povojnovej čs. armáde? Aké všetky typy? V ktorých jednotkách, skladoch? Uvítam podrobnejšie informácie o celej problematike polopásových strojov. (odpovídá Pavel Minařík)

Kořistní německé kolopásové obrněné transportéry v čs. armádě zastupovaly především typy SdKfz. 251 a SdKfz. 250. Většinou se jednalo o původní transportéry z válečné výroby, označované jako Hkl–6 (SdKfz. 251) a D–7 (SdKfz. 250), v menší míře také o poválečnou rekonstrukci s čs. motorem Tatra (Hkl–6–p a D–7–p). Přesné údaje o jejich začlenění k jednotlivým útvarům bohužel nemáme k dispozici, nicméně podařilo se nám najít souhrnné údaje. Čs. armáda k 1.1.1951 disponovala 736 obrněnými transportéry, převážně různých verzí Hkl–6–p a D–7–p. K 1.4.1952 bylo na 1. tankové základně v Dědicích u Vyškova uloženo 65 ks Hkl–6, 12 ks Hkl–6–p, 42 ks D–7 a 24 ks D–7–p. V březnu 1957 se ve výzbroji naší armády ještě nacházelo 630 kořistních obrněných transportérů, z toho 476 Hkl–6–p a 154 D–7–p.

Dalším vývojem původního německého vozidla SdKfz. 251 (Hkl–6–p) vznikl koncem 50. let obrněný transportér OT–810 HAKO. Jeho vývoj začal v roce 1952, následně byl v roce 1954 pozastaven a poté v roce 1956 opět obnoven. Oproti předloze mělo čs. vozidlo nový motor, jiný tvar boků a zádi korby, přičemž prostor roje byl uzavřen střešním pancířem. Zkušební série 10 vozidel opustila tovární haly v roce 1959 a v letech 1960 až 1962 bylo vyrobeno přibližně 1.140 strojů. Z počátku sloužily pro přepravu motostřeleckých družstev, po krátké době byly v této úloze nahrazeny modernějšími transportéry OT–62 a OT–64. Následně se používaly jako velitelská vozidla (novovýroba 340 vozidel OT–810 R2/R3 v roce 1962), nosiče 82mm bezzákluzových kanonů (upraveny v letech 1968/1969), dělostřelecké či technické pozorovatelny nebo zdravotnická vozidla. Na sklonku roku 1965 bylo ve výzbroji naší armády uváděno 1.430 OT–810. K 1.5.1990 naše armáda ve svých skladech měla ještě 407 kusů těchto transportérů ve zdravotnické a technické verzi, které se podle „smlouvy“ citované v odpovědi na dotaz čís. 939 nezahrnovaly do počtu povolených „bojových obrněných vozidel“. K vyřazení posledních transportérů OT–810 došlo v roce 1995.


936. Můžete prosím uvést přečíslování skupin radiolokačního průzkumu a uvědomování od 4. rtb (bývalé 3. rtb) Chomutov, ke kterému došlo tuším k 1.12.1993? Popř. které jiné útvary byly ještě k 4. rtb přiřazeny, pokud byly? (odpovídá Pavel Minařík)

Podle článku „Organizační struktura vojenského letectva a vojska PVO“, zveřejněného v časopisu České letectvo a PVO, roč. 1994, čís. 1, bylo členění radiotechnických útvarů 4. sboru PVO k 1.1.1994 následující:

4. radiotechnická brigáda Chomutov
* 41. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování * Lažany
* 42. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování * Třebotovice
* 45. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování * Stod
* 46. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování * Drnov
4. radiotechnický pluk Brno
* 43. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování * Sokolnice
* 44. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování * Stará Ves nad Ondřejnicí

935. Je pravdou, že v plánech na přezbrojení 60 až 72 letouny MiGy–29 figurovaly tři stíhací pluky PVOS – 1. slp v Žatci, 1. slp v Plané a pravděpodobně i 8. slp v Brně, jak je uvedeno v článku pana Máčeho, publikovaného v časopisu ATM 12/05? (odpovídá Pavel Minařík)

Se zavedením letounů MiG–29 se v bývalé ČSLA počítalo již od roku 1985. V uvedeném roce byl uzavřen „Protokol o vyčlenění vojsk ČSSR do sestavy Spojených ozbrojených sil a jejich rozvoji na léta 1986–1990“, který u stíhacího letectva PVOS předpokládal zařazení 18 jednomístných stíhacích letounů MiG–29 k jednomu ze stíhacích pluků 3. divize PVOS. K přezbrojení byl vybrán 11. stíhací letecký pluk v Žatci, jehož složení mělo dále doplnit 18 letounů MiG–21 PF/PFM, zatímco stroje MiG–23 byly v počtu 30 kusů (z toho 17 ve verzi ML a 13 ve verzi MF) soustředěny u 1. stíhacího leteckého pluku v Plané u Českých Budějovic. V roce 1988 bylo dále rozhodnuto, že v letech 1991 až 1995 bude dovezeno dalších 42 stíhacích letounů MiG–29. Tyto však už neměly putovat pouze k PVOS, ale část z nich se předpokládalo využít rovněž u frontového letectva. V rámci stíhacího letectva PVOS tak mělo dojít k ukončení přezbrojení 11. stíhacího leteckého pluku a zároveň ke kompletnímu přezbrojení 8. stíhacího leteckého pluku dislokovaného na letišti Tuřany u Brna. Oba pluky by tak na konci roku 1995 disponovaly po 24 letounech MiG–29, které by dále doplňovalo 12 letounů (u 11. slp MiG–21 MF a u 8. slp L–39 ZA, výhledově u obou pluků zaměněných na 12 letounů L–39 MS), takže celkový počet bojových letounů by u každého pluku činil 36 strojů. Kromě toho se předpokládalo u obou pluků provozovat po 3 dvoumístných letounech MiG–29 U a u 11. slp taktéž 2 cvičné stroje MiG–21 U. U stíhacího letectva 10. letecké armády se navrhovalo zavést letouny MiG–29 k 9. stíhacímu leteckému pluku v Bechyni, a to v počtu 12 kusů v bojové verzi a 2 kusů ve cvičné verzi. Výzbroj pluku by dále doplňovalo 24 letounů MiG–21 MF a 3 letouny MiG–21 U. Tím by bylo kompenzováno zrušení 4. stíhacího leteckého pluku v Pardubicích, jehož výzbroj tvořilo 36 letounů MiG–21 MF. Zbývající 5. stíhací letecký pluk v Líních u Plzně měl v roce 1995 disponovat 24 stroji MiG–21 MF a 12 stroji L–39 (z toho 10 ve verzi ZA a 2 ve verzi MS), společně se třemi cvičnými MiG–21 U. Na konci 9. pětiletky, tj. v roce 1995, by se ve výzbroji vojenského letectva čs. armády celkově nacházelo 68 letounů MiG–29, z toho 60 v jednomístné stíhací verzi a 8 ve dvoumístném cvičném provedení.


934. Zajímalo by mne, na jakých spojeneckých cvičeních Varšavské smlouvy se ČSSR podílela? A které z nich se konaly přímo na našem území? (odpovídá Pavel Minařík)

Po vzniku Varšavské smlouvy se nejprve pořádaly zejména dvoustranná cvičení Sovětské armády s vojsky států, na jejichž území byla dislokována (NDR, PLR a MLR). Od počátku 60. let začala být organizována společná cvičení s vojsky několika členských armád, nacházejících se v určité části evropského válčiště. Bývalá čs. armáda se zúčastnila mimo jiné těchto nejvýznamnějších spojeneckých cvičení:

datum název zúčastněné armády území
září 1962 Vítr SA, NLA NDR, PLA, ČSLA ČSSR a NDR
září 1963 Kvarteto SA, NLA NDR, PLA, ČSLA NDR
říjen 1965 Říjnová bouře SA, NLA NDR, PLA, ČSLA NDR
září 1966 Vltava SA, NLA NDR, MLA, ČSLA ČSSR
červen 1967 Manévr SA, MLA, ČSLA ČSSR, MLR
červen 1968 Šumava SA, NLA NDR, PLA, ČSLA ČSSR
březen – duben 1969 Vesna SA, NLA NDR, PLA, ČSLA ČSSR, NDR
září 1969 Odra-Nisa SA, NLA NDR, PLA, ČSLA PLR
srpen 1970 Bratrství ve zbrani SA, NLA NDR, PLA, ČSLA, MLA, A RSR, BLA NDR
červen – červenec 1971 Neutron SA, NLA NDR, ČSLA ČSSR, NDR
srpen 1971 Opál SA, MLA, ČSLA neuvedeno
září 1972 Štít 72 SA, NLA NDR, PLA, ČSLA, MLA ČSSR
září 1976 Štít 76 SA, NLA NDR, PLA, ČSLA PLR
březen 1977 Sojuz 77 SA, MLA, ČSLA MLR
květen 1979 Štít 79 SA, MLA, ČSLA MLR
září 1980 Bratrství ve zbrani 80 SA, NLA NDR, PLA, ČSLA, MLA, A RSR NDR
březen – duben 1981 Sojuz 81 SA, NLA NDR, PLA, ČSLA NDR, PLR, ČSSR, SSSR
září – říjen 1982 Štít 82 SA, NLA NDR, PLA, ČSLA, MLA, A RSR, BLA BLR
září 1984 Štít 84 SA, NLA NDR, PLA, ČSLA, MLA, A RSR, BLA ČSSR
leden – únor 1988 Družba 88 SA, ČSLA, MLA MLR
léto 1988 Štít 88 SA, NLA NDR, PLA, ČSLA PLR

933. Můžete mně poradit, kde lze zjistit krycí čísla (VÚ …) leteckých školních pluků LU a VLU? Případně je sdělit? (odpovídá Pavel Minařík)

Krycí čísla leteckých školních pluků byla následující:

1. letecký školní pluk
(15.3.1951 až 1.9.1966)
VÚ 6989
2. letecký školní pluk
(od 15.3.1951, přečíslován na 6. lšp 1.7.1951, zrušen 1.8.1953)
VÚ 7485
2. letecký školní pluk
(1.7.1951 až 1.8.1953)
nezjištěno
3. letecký školní pluk
(15.3.1951 až 15.1.1954)
VÚ 3999
4. letecký školní pluk
(od 15.3.1951, přečíslován na 2. lšp 1.10.1954, podřízen VVLŠ 1.9.1973)
VÚ 9957
5. letecký školní pluk
(15.3.1951 až 1.10.1954)
nezjištěno
7. letecký školní pluk
(1.1.1953 až 1.11.1954)
VÚ 8010
3. letecký školní pluk
(1.10.1960 až 1.9.1964)
VÚ 3752
4. letecký školní pluk
(od 1.9.1962, přečíslován 1.9.1973 na 1. lšp a podřízen VVLŠ)
VÚ 8727

932. Prosím o odpověď na následující otázky. Jakou minulost měly pěší pluky 50 Mariánské Lázně (zmíněný u dotazu č. 462) a 66 Strakonice (údajně přišel z Českých Budějovic a zanikl 1950 nebo 1951)? Stalo se, že by některý z prvorepublikových československých pěších pluků (kromě horských) nebyl po válce obnoven; případně které z nich byly zrušeny nejdříve? (odpovídá Pavel Minařík)

V rámci organizačních změn, realizovaných k 1.10.1947, vznikl vyčleněním části sil z pěšího pluku 33 Cheb nový pěší prapor 50, tvořící součást 13. brigády. Během své existence byl postupně dislokován v posádkách Cheb, Lázně Kynžvart, Hamrníky a Mariánské Lázně. Formální reorganizace praporu na pluk se uskutečnila k 1.10.1949, v souvislosti s transformací brigády na divizi. V Mariánských Lázních setrval až do svého zrušení koncem roku 1950, kdy byl předán Ministerstvu národní bezpečnosti k posílení nově zřizovaných jednotek Pohraniční stráže (12. pohraniční brigády Planá u Mariánských Lázní). Náhradní prapor zanikl v dubnu 1951.

V roce 1947 vyčleněním dosavadního samopalného praporu 12. tankové brigády v Českém Krumlově vznikl pěší prapor 66 (strážní). Útvar se nacházel v posádce České Budějovice a byl podřízen velitelství 5. (tj. pozdější 1.) divize. V červenci 1948 došlo k jeho přemístění do Strakonic. Zde, po formální reorganizaci na pluk provedené k 1.10.1949, na sklonku roku 1950 zanikl. Náhradní rota likvidovala během dubna 1951.

V květnu 1945 byly obnoveny všechny pěší pluky 1–48. Proces jejich zániku byl postupný a velmi složitý, protože zahrnoval řadu reorganizací. První pěší pluky zanikly již k 1.10.1945, když se z nich staly samostatné motorizované pěší prapory rychlých divizí. Jednalo se o pěší pluky 6, 15, 16, 17, 19, 21, 30, 32, 36, 40, 41 a 48 (podle číslování z května 1945).


931. Děkuji za informace o lšp LU/VLU a jejich krycích číslech VÚ. Ještě prosím o informaci, jak to bylo s podřízeností 7. lšp? Jaká krycí čísla používala 5. stlt a jaké PVSL - letos připadá 55. výročí jeho založení? (odpovídá Pavel Minařík)

5. stíhací letka používala krycí číslo VÚ 8685 a Proudové výcvikové středisko letectva zase VÚ 8044. Uvedené středisko bylo od 1.4.1952 podřízeno velitelství 15. leteckého stíhacího sboru, stejně tak jako po celou dobu své existence 7. letecký školní pluk.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist