Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1006. - 1020.

Následující dotazy 1021. - 1035. Předešlé dotazy 991. - 1005.

1020. Přivítal bych nástin historie a seznam útvarů rakousko-uherské armády v Čáslavi do roku 1918. (odpovídá Pavel Minařík)

S Čáslaví byly v období habsburské monarchie spojeny především pěší pluk č. 21 a zeměbranecký pěší pluk č. 12. Ve městě se ale trvale nacházel pouze druhý z uvedených útvarů, což pramenilo z jeho zařazení do zeměbrany, tj. do té části armády, která byla pevně spojena s určitým teritoriem. Na rozdíl od zeměbrany, zřízené trvale až na přelomu 60. a 70. let minulého století, byly řadové pěší pluky mnohem mobilnější. Vzhledem k charakteru císařské armády působily podle potřeby v různých částech monarchie, kde verbováním získávaly nové rekruty. Teprve od 2. poloviny 18. století byly svázány alespoň s pevně stanoveným verbovacím (doplňovacím) okresem. V době míru sice byly plukům určeny trvalé posádky, ale některé jejich prapory působily odloučeně, a to i na místech vzdálených stovky kilometrů.

Zmíněný pěší pluk č. 21 vytvořil v roce 1733 v Itálii hrabě Colmenero de Valderios („Regiment Colmenero“). Poddůstojnické kádry pluk získal od starších císařských pluků a z počátku ho tvořilo 12 rot. V letech 1747 a 1748 poskytl po jedné rotě ke zformování pěších pluků Kheul a Traun. V roce 1769 byl očíslován jako pěší pluk č. 21 (Infanterie–Regiment Nr. 21). V roce 1860 předal jeden ze svých praporů pro vytvoření pěšího pluku č. 75 a v roce 1883 další pro pěší pluk 98. Od tohoto roku používal název „Český pěší pluk č. 21“ (Böhmisches–Infanterie–Regiment Nr. 21).

Nejprve byl pluk doplňován verbováním na území, kde se právě nacházel. Teprve v roce 1766 získal verbovací okrsek na německém říšském území ve Franckém kraji. Od roku 1781 se začal doplňovat v Čechách, když obdržel verbovací okres v Bydžovském kraji (s tzv. štábní stanicí v Jičíně) a od roku 1782 také pomocný verbovací okres Stanislav v Haliči. Od roku 1807 bylo doplňování pluku přeneseno do Královéhradeckého a Chrudimského kraje, přičemž hlavní verbovací stanicí byl Josefov a později Chrudim. Konečně v roce 1830 bylo s definitivní platností rozhodnuto o jeho doplňování rekruty z Čáslavského kraje, o jejichž získávání se staralo Verbovací (od roku 1858 Doplňovací) okresní velitelství v Čáslavi.

Během své existence plukovní velitelství v době míru vystřídalo více než 50 posádek. Řada z nich se nacházela v Českých zemích a např. můžeme uvést Hradec Králové (1763 až 1768, 1810 až 1812), Chlumec nad Cidlinou (1768 až 1772), Nový Bydžov (1772 až 1782), Jičín (1782 až 1784, 1802 až 1808), Josefov (1784 až 1790, 1808 až 1810, 1812 až 1814, 1815 až 1816, 1873 až 1878), Praha (1814 až 1815, 1816 až 1817, 1880 až 1881), Chrudim (1817 až 1819), Čáslav (1886 až 1890) a Kutná Hora (1890 až 1914).

V roce 1889, kdy velitelství pluku sídlilo v Čáslavi, se zde nacházely pouze 1. a 3. prapor, zatímco 2. prapor byl dislokován v Kutné Hoře a 4. prapor v blízkosti Boky Kotorské v městečku Crkvica. Po redislokaci plukovního velitelství do Kutné Hory, se společně s ním přestěhoval pouze 1. prapor, zatímco 3. prapor zůstal v Čáslavi a 4. prapor přesídlil do Hradce Králové. V roce 1899 si vyměnily posádky 2. a 3. prapor, 4. prapor se přesunul do Kutné Hory a 1. prapor odešel do Sarajeva. V Bosně a Hercegovině působily různé prapory pluku až do vypuknutí I. světové války. Poté celý pluk odešel na frontu a z bojiště se jako organizovaný celek již nevrátil. V Čáslavi nadále působil pouze jeho náhradní prapor, který odesílal doplňky v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku do pole.

Zakladatelem a prvním velitelem i majitelem pluku se v roce 1733 stal plukovník Ludwig hrabě Colmenero de Valderios, který zahynul o rok později u Guastalla. Mezi vlastníky pluku se v následujících letech vystřídalo dalších 11 generálů císařské armády. Jako poslední v této již symbolické funkci od roku 1887 figuroval polní podmaršálek (od roku 1908 generál pěchoty) Zeno hrabě Welsersheimb, který vystřídal předcházejícího „vlastníka“ polního zbrojmistra Friedricha svobodného pána von Mondel. Kromě toho se v roce 1888 na věčné časy stal čestným majitelem pluku polní maršál Otto Ferdinand hrabě von Abensperg und Traun, který zemřel 10.2.1748 v Hermannstadtu (tj. sedmihradském Nagyszebenu).

Po hraběti Colmenerovi ve velení pluku v letech 1734 až 1913 působilo dalších 50 důstojníků. V době jeho dislokace v Čáslavi, tj. v letech 1886 až 1890, se jednalo o následující plukovníky: Carl rytíř von Schmidl von Paklanberg (od 1883), Anton Spengel (od 1887) a Alesander Kirchhammer (1889 až 1895).

V Čáslavi samozřejmě působily i jiné pěší útvary císařské (od roku 1867 císařsko–královské) armády, ale jejich vyhledání by znamenalo prolistování jednotlivých ročníků schematismů habsburské armády, což je mimo naše časové možnosti. Můžete se o to pokusit při své návštěvě Vojenského ústředního archivu v Praze.

Prvním útvarem rakouské zeměbrany, který vznikl v posádce Čáslav, byl „Český zeměbranecký prapor č. 31“ (Böhmisches–Landwehr–Bataillon Nr. 31). Uvedený útvar vznikl v roce 1871 a byl doplňován odvedenci z teritoria Doplňovacího okresního velitelství č. 21 Čáslav. V roce 1875 došlo k přejmenování útvaru na „Český zeměbranecký pěší prapor č. 31“ (Böhmisches–Landwehr–Infanterie–Bataillon Nr. 31). Od roku 1889 byl podřízen nově vzniklému velitelství „Českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 12“ (Böhmisches–Landwehr–Infanterie–Regiment Nr. 12), do jehož složení se začlenily i doposud samostatné zeměbranecké prapory z Vysokého Mýta (č. 30) a Havlíčkova Brodu (č. 32). V roce 1894 se z Havlíčkova Brodu do Čáslavi přemístil zeměbranecký prapor č. 32, očíslovaný jako 2. polní prapor, zatímco dosavadní zeměbranecký prapor č. 31 se stal 1. polním praporem a zeměbranecký prapor č. 30 nadále působil jako 3. polní prapor. Reorganizovaný pluk byl nadále doplňován odvedenci z teritoria doplňovacích okresních velitelství č. 18 (Hradec Králové), č. 21 (Čáslav), č. 36 (Mladá Boleslav) a č. 98 (Vysoké Mýto). V roce 1898 se tento prapor stal základem pro nově zformovaný zeměbranecký pěší pluk č. 30 a jeho místo v sestavě čáslavského zeměbraneckého pěšího pluku zaujal dosavadní 4. polní prapor od zeměbraneckého pluku č. 10 v Mladé Boleslavi, tj. dřívější zeměbranecký prapor č. 49 z Českého Brodu. O doplňování pluku se nadále staraly pouze doplňovací okresní velitelství č. 21 v Čáslavi a č. 36 v Mladé Boleslavi. V posádce Čáslav pluk setrval až do vypuknutí I. světové války, kdy odešel na frontu a do mírové posádky se již jako organizovaný celek nevrátil. V roce 1917 byl přejmenován na střelecký pluk č. 12 (Schützenregiment Nr. 12).

Ve velení „Českého zeměbraneckého pěšího praporu č. 31“ a od roku 1889 „Českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 12“ se do konce roku 1913 postupně vystřídali: mjr./pplk. Franz Hawerda von Wehrland (od 1871), kpt./plk. Heinrich Goller (od 1875), pplk./plk. Rudolph svobodný pán Gall von Gallenstein (od 1885), pplk./plk. Carl Rieger (od 1889), pplk. Anton Kapin (od 1896), plk. Emanuel Müller von Eck (od 1897), plk. Gabriel Trost (od 1903), plk. Adolf Haczek (od 1904), plk. Vinzenz Baar (od 1907) a plk. Oskar Esch (od 1911).


1019. Nikde se nemluví o jednotkách naší armády, které využívaly plynové balony a vzducholodě, jakou měly strukturu, počty lidí a jejich dislokace. (odpovídá Pavel Minařík)

V meziválečném období byly rámci čs. armády využívány pouze upoutané dělostřelecké pozorovací balony pro potřeby korigování výsledků palby těžkého dělostřelectva. V srpnu 1920 se v Olomouci vytvořilo velitelství vzduchoplaveckého oddílu, které bezprostředně podléhalo MNO. Velitelství oddílu byla podřízena balonová rota 1 v Lysé nad Labem a balonová rota 2 v Olomouci, společně s balonovým parkem. Do složení jednotlivých balonových rot náležely velitelství, spojovací družstvo, pomocné družstvo, balonová četa a pomocná četa. V lednu 1921 se dále vytvořila balonová rota 3, dislokovaná v Nitře. V srpnu 1924 oddíl svoje působení ukončil. Po celou dobu jeho existence mu velel mjr./pplk. Kazimír Churý. Již v květnu 1924 jednotlivé roty přešly do podřízenosti těžkého dělostřelectva, tj. balonová rota 1 k dělostřeleckému pluku 305 České Budějovice, balonová rota 2 k dělostřeleckému pluku 302 Olomouc a balonová rota 3 k dělostřeleckému pluku 304 Brno. Z jejich organizace byly ovšem již v říjnu 1925 vyjmuty a sloučeny v Dělostřeleckou balonovou rotu dislokovanou v Milovicích. Rota podléhala Zemskému vojenskému velitelství v Praze a skládala se z velitelství s pomocným družstvem a spojovacím družstvem, tří čet pozorovacích balonů a pomocné čety. Rota jako samostatný útvar zanikla v září 1933, respektive byla včleněna do složení dělostřeleckého pluku 331. V jeho rámci byly dělostřelecké pozorovací balony začleněny u III. oddílu sídlícího v Milovicích a tvořeného dvěma balonovými bateriemi. V říjnu 1935 se z těchto baterií staly balonové roty a o rok později se celý oddíl přesunul do Příbrami. Další změna následovala v lednu 1938, kdy stávající III. oddíl zanikl. Místo něj v Příbrami vznikla samostatná balonová rota, která byla součástí pluku až do jeho zrušení v červenci 1939.

Bližší informace o službě u balonových jednotek můžete najít v časopisu Letectví a kosmonautika, např. č. 17/1990 nebo č. 15/1977.

V poválečném období čs. armáda dělostřelecké pozorovací balony pro jejich zastaralost již nezavedla. Využívaly se pouze upoutané balony, sloužící k výcviku seskoku padákem.

Vzducholodě naše armáda během své existence vůbec neměla.


1018. Hledám informace o působení francouzského generála Remi Alphonsa Chaborda v Československu, resp. na Slovensku, hlavně v okolí Košic a jeho biografické údaje. Můžete mi prosím poradit zdroj informací? (odpovídá Pavel Minařík)

Životopis brigádního generála Chaborda (1867–1941) je uveden v „Encyklopedii branné moci republiky Československé 1920–1938“, vydané nakladatelstvím Libri v tomto roce. Na jaře 1919 se stal členem Francouzské vojenské mise v Československu a byl předurčen za velitele našeho letectva. V červnu 1919 se stal velitelem 6. divize a v červenci 1920 převzal velení Vojenské akademie v Hranicích. Z Československa odešel v březnu 1922. Boje na Slovensku jsou popsány v knize Dušana Tomáška „Nevyhlášená válka. Boje o Slovensko 1918–1920“ (nakladatelství Epocha, Praha 2005).


1017. Které útvary byly dislokovány ve Znojmě v třicátých létech a jejich jména (např. 109. děl. pl. Irkutský)? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Znojmo se ve 30. letech nacházely následující útvary bývalé čs. armády:

- velitelství 12. pěší brigády 1919 – 1937
- Posádkové velitelství 1919 – 1938
- pěší pluk 24 1920 – 1938
- III. prapor pěšího pluku 31 „Arco“ 1935 – 1938
- 1. rota Strážního praporu X 1938
- dělostřelecký pluk 6 „Irkutský“ 1933 – 1938
- dělostřelecký pluk 106 1920 – 1934
- dělostřelecký pluk 125 1924 – 1933
- Posádková nemocnice 1920 – 1934
- Doplňovací okresní velitelství 1919 – 1938

1016. Zajímalo by mne, ve kterém roce byl dokončen památník na Dukle. (odpovídá Jan Štaigl)

Dukelský památník slavnostně odhalili v roce 1949. Na hřbitově je tu pochovaných 563 bojovníků 1. čs. arm. sboru. Památník je dílem Ing. arch. Josefa Gruse z Prahy. Znázorňuje hlavní úder do německé obrany na polsko–československém území a zároveň i bránu osvobození ČSR. Pylon památníku s obřadní síní, který uzavírá jižní stranu přírodního hřbitova, je vysoký 28 m. Při příležitosti 20. výročí bojů na Dukle byl památník doplněn bronzovým sousoším „Žaluji“. Matka vděčí sovětskému vojákovi za osvobození, ale zároveň žaluje za Mnichov, Lidice, Ležáky, Ostrý Grúň, Kremničku, Kľak i Tokajík. Na kolonádě vedoucí k Památníku čs. armády jsou umístěny bronzové tabule, na kterých je vyglavírovaných 1265 jmen padlých příslušníků 1. čs. arm. sboru. Autory tohoto díla jsou akad. sochař František Patočka a Ing. arch. František Jesenko. V kolumbáriu jsou vyryta nejznámější místa bojů 1. čs. arm. sboru od Buzuluku po Prahu. Jsou to práce akad. sochaře Jána Kulicha. V roku 1959 vzniklo vojenské přírodní muzeum. V roce 1967 byla odhalena plastika – symbol ženijního vojska na Dukle. Znázorňuje ruce ženisty, jak zneškodňují talířovou protitankovou německou minu. Je dílem akad. sochařů V. Löfflera, A. Račky a Ing. arch. M. Budy a J. Kurči z Košic. Je tu i symbolický památník tragické smrti gen. Jaroslava Vedrala–Sázavského. Interiér vyhlídkové věže doplňují umělecké díla od akad. sochařů A. Račka a J. Koreně. V roku 1974 byla věž přebudovaná. Ve Svidníku vzniklo v roce 1965 Dukelské muzeum, jehož součástí se stal Památník na Dukle, s Vojenským přírodním muzeem a v říjnu 1966 byl položen základní kámen pro moderní stavbu Dukelského muzea, kterou projektoval Ing. arch. F. Jesenko. Dukelské muzeum bylo slavnostně otevřeno 4. října 1969 ministrem národní obrany M. Dzúrem, za účasti nejvyšších představitelů státu, KSČ a generality armád Varšavské smlouvy.


1015. Dne 8.10.1938 byl nacisty zastřelen u Nové Vsi na Domažlicku des. v zál. Vojtěch Rett. Lze zjisit bližší podrobnosti o události či o des. Rettovi? (odpovídá Pavel Minařík)

Desátník Rett zahynul jako příslušník vojenských posil Stráže obrany státu, když ve smíšené pěší hlídce vykonával strážní službu na silniční komunikaci mezi Novou Vsí a Hyršovem. Ve večerních hodinách 8.10.1938 byl společně se štábním strážmistrem Sklípkou napaden na nové demarkační linii palbou, zraněn do nohy a odvlečen z našeho území na samotu „Na Spáleném“. Zde byl vyslýchán a umučen k smrti. K pátraní po něm byla vyslána další hlídka SOS, která byla rovněž napadena střelbou a musela ustoupit, přičemž zahynul štábní strážmistr Jaroslav Louda (nar. 5.8.1907). Zohavená mrtvola des. Retta byla čs. orgánům předána 9.10.1938 ve 13.00 na demarkační čáře u Nové Vsi za přítomnosti člena britské pozorovací mise. Vojtěch Rett byl 11.10.1938 pohřben ve Kdyni a Jaroslav Louda v Klatovech. Na místě tragické smrti des. v zál. Retta byl později postaven kamenný pomník.


1014. Jaký byl rozdíl v období první československé republiky mezi četnictvem a policií? Šlo o stejné jednotky, nebo se nějak odlišovaly? A pokud je mezi nimi rozdíl, jaký? (odpovídá Pavel Minařík)

Výkon bezpečnostní služby v tzv. první republice byl rozdělen mezi četnictvo a policii. Četnictvo působilo v terénu a policie ve městech, jako tzv. státní nebo městská či obecní. V podstatě byl zachován rakouský systém, kdy četnictvo podporované místní policií plnilo úkoly na venkově a státní policie ve statutárních městech. Bližší informace můžete najít v knize Pavla Macka a Lubomíra Uhlíře „Dějiny policie a četnictva. II. část. Československá republika (1918–1939).“, vydané vydavatelstvím POLICE HISTORY v Praze v roce 1999.


1013. Chtěl bych se zeptat, zda se vyskytují nějaké pevnostní objekty na Českolipsku nebo na Litoměřicku. (odpovídá Pavel Šrámek)

Přímo na Českolipsku nebo Litoměřicku ne, ale v blízkém okolí ano. Linie lehkého opevnění vedla zhruba po čáře Mělník – Tupadly – Dubá – Mimoň – Chrastava, jednalo se o tzv. Liběchovskou příčku. Více se o ní můžete dozvědět v práci Jaroslava Beneše a kolektivu „Liběchovská příčka“ z roku 2000.


1012. Nedalo by se zjistit např. číslo usnesení (nařízení) vlády, nebo jakým způsobem se obyvatelé dozvěděli o tomto ujednání vlády, že budou povolávány osoby do armády? Byly povolávány i věcné prostředky? (odpovídá Pavel Šrámek)

O mimořádných vojenských opatřeních (tzv. částečná mobilizace) rozhodla na svém mimořádném zasedání vláda v pátek 20. května 1938. Současně se usnesla, že zveřejnění těchto opatření zařídí ministr národní obrany. Pokud je nám známo, záložníci byli tehdy povoláváni pomocí svolávacích lístků a došlo i k povolání věcných prostředků (např. automobily).


1011. Jaké typy objektů se jedná v Srbsku u Prahy, zda-li byly tyto bunkry určeny k tomu, aby kontrolovaly řeku, či naopak, aby ji bránily, a kdy a z jakých důvodů vznikly? (odpovídá Pavel Šrámek)

Jedná se objekty lehkého opevnění vzor 37 stavěné v letech 1937 (úsek B-7) a 1938 (úsek 116) jako součást pevnostní linie před Prahou. Více naleznete v knize Radka Láška „Pražská čára“ z roku 1995 nebo v její novější rozšířené verzi z roku 2003.


1010. Ve svých projevech po 27. květnu 1942 vyjadřovala tehdejší protektorátní vláda v čele s dr. E. Háchou odpor k exilové vládě v Londýně v čele s dr. E. Benešem a označovala ji jako vládu židovskou (viz sborník projevů V hodině dvanácté). Zajímalo by mě, jestli někdo z tehdejších vládních představitelů byl židovského původu, nebo jakým způsobem toto označení vzniklo. (odpovídá Pavel Šrámek)

Toto označení je třeba brát jako dobový politický termín, kdy nepřítel byl v nacistické terminologii označován jako židovský, případně židovsko-bolševický. Racionální základ to mělo ve všeobecné nenávisti ke všemu židovskému, ale jinak to byla záležitost iracionální.


1009. Jakým nařízením (rozhodnutím) byla provedena částečná mobilizace v květnu 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)

Jednalo se o provedení mimořádných opatření podle § 22 branného zákona. Návrh podal ministr národní obrany na popud Hlavního štábu československé armády a odsouhlasila ho vláda za předsednictví prezidenta republiky.


1008. Ve Val. Meziříčí jsou zřejmě na ochranu mostů přes řeku Bečvu bunkry - kulometná hnízda. Vím o třech, ale údajně je jich pět. Teď padl návrh na jakési jejich vyhlášení za památku, ale nikdo neví, kdy byly vybudovány. Slyšel jsem názor, že to budovali Němci, ale střílny jsou na západ. Je vám něco o tom známo, kdy a kdo je vybudoval? Další dotaz je na bombardování železniční tratě Američany z VM na Ostravu, popř. Rožnov, kdy jsou tratě souběžné. Do dnešního dne jsou tam znatelné krátery, pamatuji si, že v 50. letech byla dokonce jedna nevybuchlá puma nalezena. A když jsme opravovali v 60. letech barák v blízkosti tratě, tak byl nalezen v trámu zaseknutý kus kovu. O bombardování VM, kdy byly dokonce způsobeny škody, informace jsou, ale o tomto jsem nic bližšího nezjistil. Je vám o tomto něco známo? (odpovídá Pavel Šrámek)

Konkrétní informace o pevnůstkách ve Valašském Meziříčí nemáme, ale s největší pravděpodobností je postavili Němci během okupace. Nejednalo se přitom o bojové objekty, ale spíše o pozorovatelny. Podobné objekty se vyskytují i na jiných místech republiky, např. v Praze.

Pokud jde o nálety amerického letectva, zkuste se podívat do knih Jiřího Rajlicha s touto tématikou (např. Mustangy nad protektorátem) nebo Jiřímu Rajlichovi přímo napište na adresu Vojenský historický ústav, U Památníku 2, Praha 3 – Žižkov.


1007. Nevím, jestli je to dotaz, na který mi můžete odpovědět, ale přece se zeptám. Pro svou seminární práci potřebuji informace o poště za doby druhé světové války. Tímto bych Vás chtěla požádat o pomoc, zda byste mi nemohli poslat nějaké informace nebo adresy, kde bych to našla. Předem moc děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Šrámek)

S vaším dotazem se prosím obraťte na specializovaný web k 2. světové válce www.fronta.cz, kde by vám mohli pomoci.


1006. Zajímalo by mě přesné znění mobilizační vyhlášky 1938. Na netu jsem to nikde nenašel a bohužel ani na Vašich stránkách ta vyhláška není. (odpovídá Pavel Šrámek)

Text mobilizační vyhlášky byl publikován v edici dokumentů „Protifašistický a
národně osvobozenecký boj českého a slovenského lidu 1938–1945“, I. díl,
2. svazek, 2. sešit (vyšlo Praha 1982), číslo dokumentu 550.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist