Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1021. - 1035.

Následující dotazy 1036. - 1050. Předešlé dotazy 1006. - 1020.

1035. V odpovědi na dotaz čís. 705 jste uvedli organizační strukturu obranného zpravodajství na Ministerstvu národní obrany. Můžete uvést obdobné údaje k nižším stupňům velení? (odpovídá Pavel Minařík)

Orgány obranného zpravodajství na nižších stupních velení se vytvořily postupně v průběhu letních měsíců roku 1945. Jejich organizační struktura byla stanovena následovně:

  • Oblastní správa OBZ
    • náčelník, zástupce náčelníka, archivář, hospodář
    • 1. oddělení (operační): přednosta, zástupce přednosty, archivář
      • 1. skupina (operační): 3 důstojníci, pátrací družstvo BO (rotmistr)
      • 2. skupina (operační): 3 důstojníci, pátrací družstvo BO (rotmistr)
      • vyšetřovatel, kancelářský rotmistr
    • 3. oddělení (obrany armády): přednosta, vyšetřující, archivář
      • 1. skupina (gážisté a civilní zaměstnanci): 2 důstojníci
      • 2. skupina (mužstvo): 2 důstojníci
    • 4. skupina (ochrany průmyslu): přednosta, referent pro kovoprůmysl, referent pro chemický průmysl, referenti OBZ v důležitých průmyslových podnicích
    • 5. skupina (ochrany hranic): přednosta, instruktor 1. úseku, instruktor 2. úseku
    • 6. oddělení (osobní a organizační): přednosta, referent pro výchovu kádrů OBZ, referent pro evidenci a osobní náležitosti kádrů OBZ, kancelářský rotmistr
    • technická skupina: fotograf, chemik, překladatelé
    • bezpečnostní oddíl (BO): dvě pátrací družstva, jedna četa ochrany budov a vězení
    • transportní družstvo: velitel, šoféři, kurýři
  • Oddělení OBZ sboru
    • přednosta, zástupce přednosty, archivář, kancelářský rotmistr
    • starší vyšetřovatel, vyšetřovatel, 1. instruktor, 2. instruktor
    • skupina obrany armády: přednosta, referent pro gážisty a civilní zaměstnance, referent pro mužstvo
    • skupina ochrany hranic: přednosta, velitelé úseků – mladší důstojníci OBZ nebo rotmistři pohyblivého počtu v závislosti na délce hranic
    • bezpečnostní oddíl (1 četa)
    • pomocné orgány (šoféři, kurýři)
  • Oddělení OBZ divize
    • přednosta, zástupce přednosty
    • starší vyšetřovatel, vyšetřovatel, kancelářský rotmistr
    • důstojníci OBZ pluků
    • pomocníci důstojníků OBZ pluků
    • důstojníci OBZ praporů
    • bezpečnostní oddíl – jedna četa (tři družstva, z toho jedno pátrací)
  • Oddělení OBZ brigády
    • přednosta, pomocník přednosty
    • vyšetřovatel, kancelářský rotmistr
    • důstojníci OBZ pluků (oddílů)
    • bezpečnostní oddíl – jedna četa (dvě družstva, z toho jedno pátrací)
  • Posádková velitelství
    • malých měst – důstojník OBZ
    • středních měst – důstojník OBZ a pomocník
    • v Brně, Plzni, Moravské Ostravě, Bratislavě, Košicích, Ústí nad Labem, Liberci a dalších městech, která budou stanovena – oddělení OBZ
    • v Praze – posádkové oddělení OBZ podle organizačních tabulek divize s důstojníky OBZ ve všech větších vojenských ústavech a institucích a styčný důstojník u orgánů Národní bezpečnosti. Posádkové oddělení OBZ pro Velkou Prahu je podřízeno přímo Oblastní správě OBZ.
  • Doplňovací okresní velitelství
    • důstojník OBZ

Orgány obranného zpravodajství byly po velitelské stránce podřízeny příslušnému veliteli daného organizačního stupně (např. veliteli divize), po stránce odborné orgánu OBZ nadřízeného stupně (např. oddělení OBZ sboru).

Personální obsazení výše uvedené struktury bylo naplňováno postupně. Např. v rámci 4. oblasti bylo k 31.8.1945 následující:

  • Oblastní správa OBZ – mjr. pěch. Pavol Marcely
    • VII. sbor Trenčín: přednosta oddělení OBZ – škpt. pěch. Karol Fraňo
      • 4. divize Ružomberok: přednosta oddělení OBZ – npor. pěch. vz. Viliam Ježo
      • 9. divize Nitra: přednosta oddělení OBZ – npor. žen. Alexander Stanek
    • VIII. sbor: přednosta oddělení OBZ – kpt. pěch. Pavol Gašpar
      • 2. divize Banská Bystrica: přednosta oddělení OBZ – kpt. pěch. vz. Štefan Nosko
      • 10. divize Košice: přednosta oddělení OBZ – škpt. pěch. Michal Lukáč
    • 4. protitanková brigáda Malacky: přednosta oddělení OBZ – kpt. pěch. Jozef Kadúc
    • 4. tanková brigáda Martin: přednosta oddělení OBZ – npor. pěch. vz. Karol Pazúr
    • 4. těžká dělostřelecká brigáda Žilina: přednosta oddělení OBZ – kpt. děl. Ladislav Demjen
    • 4. horská dělostřelecká brigáda Prešov: přednosta oddělení OBZ – por. tel. vz. Ján Čupka
    • 4. minometná brigáda Zvolen: přednosta oddělení OBZ – npor. tel. vz. Jozef Koreň
    • 4. ženijní brigáda Komárno: přednosta oddělení OBZ – kpt. žen. Daniel Chladný–Hanoš
    • Posádkové velitelství Bratislava: přednosta oddělení OBZ – škpt. děl. Vladimír Bukva

Uspořádání a působnost orgánů obranného zpravodajství se však průběžně měnily. K 1.12.1945 se např. oddělení OBZ sborů soustředila pouze na provádění ochrany hranic a ochrany průmyslu, zatímco oddělení OBZ divizí se specializovala na obranu armády a obranné zpravodajství v rámci svých zájmových zpravodajských prostorů. Personální obsazení jednotlivých orgánů OBZ bylo k tomuto datu u 4. oblasti následující:

  • Oblastní správa OBZ – pplk. pěch. Pavol Marcely
    • VII. sbor Trenčín: přednosta oddělení OBZ – škpt. pěch. Karol Fraňo
      • 4. divize Ružomberok: přednosta oddělení OBZ – kpt. pěch. Ladislav Demjen
        • 4. pěší brigáda: přednosta oddělení OBZ – npor. děl. vz. Ján Hora
        • 14. tanková brigáda Martin: přednosta oddělení OBZ – por. pěch. vz. Ján Olejník
      • 9. divize Nitra: přednosta oddělení OBZ – kpt. pěch. Viliam Šalgovič
    • VIII. sbor: přednosta oddělení OBZ – škpt. pěch. vz. Štefan Nosko
      • 2. divize Banská Bystrica: přednosta oddělení OBZ – kpt. pěch. Pavol Gašpar
      • 10. divize Košice: přednosta oddělení OBZ – škpt. pěch. Michal Lukáč
    • 10. dělostřelecká brigáda Ružomberok: přednosta oddělení OBZ – npor. děl. Rudolf Zajac
    • 11. dělostřelecká brigáda Košice: přednosta oddělení OBZ – kpt. děl. Ján Mráz
    • 12. dělostřelecká brigáda Kežmarok: přednosta oddělení OBZ – ppor. děl. vz. Juraj Dzuriš
    • 4. ženijní brigáda Komárno: přednosta oddělení OBZ – škpt. žen. Daniel Chladný–Hanoš
    • Posádkové velitelství Bratislava: přednosta oddělení OBZ – kpt. pěch. Anton Kríva

Od 1.1.1946 se u velitelství týlu oblasti vytvořilo oddělení informační a ochrany (rozuměno „obranného zpravodajství“) jako 5. oddělení jeho štábu, přičemž se zároveň převedly průmyslové referáty od oddělení OBZ sborů k 5. oddělení štábu velitelství týlu příslušného sboru. K 1.5.1946 se správy oblastí a oddělení OBZ sborů i divizí přejmenovaly na 5. oddělení (obranného zpravodajství) a staly se součástí jejich štábů. Jakým způsobem se působnost, organizační struktura i personální obsazení OBZ na nižších stupních velení vyvíjely dále, bohužel nemáme potřebné informace.


1034. Zaujímala by ma história 10. tankového pluku – Martin, 15. tankového pluku – Martin a 64. tankového pluku – Levice. (odpovídá Pavel Minařík)

10. tankový pluk – Vytvořil se na sklonku roku 1950 pod názvem 10. tankosamohybná rota. Útvar podléhal velitelství tehdejší 10. pěší divize (tj. pozdější 18. střelecké/14. tankové divize) a byl umístěn v posádce Košice. V červenci 1951 se přestěhoval do Humenného, kde došlo k jeho rozšíření na 10. tankosamohybný pluk. Při reorganizaci svazku na 18. motostřeleckou divizi útvar k 1.10.1958 prodělal transformaci na 10. tankový pluk. Mateřskou posádku opustil na podzim 1960 a přestěhoval se do Martina. Dne 15.8.1964 na základě rozkazu prezidenta republiky získal čestné pojmenování „Slovenského národního povstání“. V souvislosti s přemístěním 13. tankové divize na jihozápadní Slovensko útvar v říjnu 1968 opustil složení 14. tankové divize a stal se součástí redislokovaného svazku. K 1.1.1993 byl převeden do složení ASR.

15. tankový pluk – Vznikl 1.11.1952 jako 3. samohybný prapor. Byl dislokován v posádce Mladá a podléhal velitelství 3. (pozdější 13.) tankové divize. O rok později se uskutečnilo jeho rozšíření na 15. tankový pluk. K 1.11.1955 proběhla reorganizace útvaru na 15. tankosamohybný pluk, ale 1.10.1958 byl zpětně reorganizován na 15. tankový pluk. V říjnu 1968 došlo k redislokaci útvaru do posádky Martin. Zde setrval až do svého zrušení 31.10.1990. Na základě rozhodnutí prezidenta republiky pluk 1.10.1974 obdržel čestný název „Karpatsko-dukelský“.

64. tankový pluk – V daném případě se jedná o pokračovatele 12. čs. střeleckého pluku, který vznikl 15.7.1918 v rámci československých legií v Rusku. Po svém příjezdu do Československa v září 1920 a sloučení s 12. pěším plukem domácího vojska (tj. původní Infanterie-Regiment Nr. 12 vytvořený v roce 1702) od října 1920 působil jako pěší pluk 12 „Generála M. R. Štefánika“. Mateřskou posádkou útvaru se stalo Komárno, mimo niž byl dlouhodoběji dislokován pouze I. prapor (nacházející se v letech 1920 až 1921 v Kamenici nad Hronom a v letech 1921 až 1933 v Parkanu) a náhradní prapor (v letech 1936 až 1938 v Nových Zámcích). Po maďarské okupaci se pluk v listopadu 1938 přestěhoval do Banské Bystrice. Pouze náhradní prapor se nacházel v Bošanech a I. prapor sídlil ve Zlatých Moravcích a Topoľčankách. Po odtržení Slovenska v březnu 1939 se nejprve stal součástí nově tvořené slovenské armády, ale v létě 1939 při reorganizaci jejího pozemního vojska zanikl. Od svého vytvoření v říjnu 1920 do října 1935 pěší pluk 12 podléhal velitelství 10. pěší divize prostřednictvím velitelství 20. pěší brigády. V říjnu 1935 došlo k přečíslování nadřízené složky na velitelství 18. pěší brigády, která přešla do složení 9. divize. Po zrušení brigádního velitelství pluk od ledna 1938 bezprostředně podléhal velitelství 9. divize.

K obnově pěšího pluku 12 došlo v létě 1945 a opětovně tvořil součást 9. divize. Plukovní velitelství bylo umístěno v Levicích, kde se nacházel i I. prapor, zatímco II. prapor byl dislokován v Parkanu, III. prapor v Šahách a náhradní prapor v Kremnici. V září 1945 se domovskou posádkou I. praporu staly Šahy, které opustil III. prapor a přesunul se do Kremnice. Zde ovšem setrval jen krátce a od ledna 1946 sídlil v Levicích. V září 1947 se do Levic přestěhoval i náhradní prapor a v říjnu 1949 ho taktéž následoval I. prapor. Mimo posádku Levice tak zůstal pouze II. prapor, sídlící ve Štúrovu (do 1948 Parkan). Od 3.3.1948 pluk opětovně nesl pojmenování „Generála M. R. Štefánika“, které ovšem již 5.5.1950 bylo nahrazeno čestným názvem Jána Kollára. K úplnému sloučení pluku v posádce Levice došlo na sklonku roku 1950 a počínaje prosincem 1950 byl útvar označován jako 12. pěší pluk. K 1.11.1954 se uskutečnilo přejmenování útvaru na 12. střelecký pluk a 9.5.1955 proběhlo jeho přečíslování na 8. střelecký pluk, přičemž mu byly administrativně přiřčeny tradice 8. pěšího praporu 4. pěší brigády 1. čs. armádního zboru ze SSSR a nadále používal čestný název „Ružomberský Jána Kollára“. Ani u této podoby pojmenování příliš dlouho nezůstalo a v rámci své reorganizace na 64. motostřelecký pluk, provedené k 1.10.1958, obdržel čestný název „25. února 1948“. Své původní číslování a název předal 60. střeleckému pluku. Zároveň se zrušením svého dosavadního nadřízeného velitelství, tj. 4. střelecké divize (původní 9. pěší divize), přešel do 18. motostřelecké divize. Při reorganizaci svazku na 14. tankovou divizi byl útvar k 1.9.1966 transformován na 64. tankový pluk, který i nadále používal čestný název 25. února 1948. Další změny následovaly v roce 1968. V návaznosti na redislokaci 13. tankové divize na jihozápadní Slovensko v říjnu opustil složení 14. tankové divize a stal se součástí přemístěného svazku. V nezměněné podobě následně setrval až do počátku 90. let a 1.1.1993 byl převeden do složení ASR.


1033. Chtěl bych se dovědět něco z historie útvaru protiletadlového dělostřelectva VÚ 8020 Most, a to zda ještě existuje, nebo byl zrušen. Případně jak se dnes jmenuje ulice, kde sídlil nebo sídlí. Hlavně z let 1975 - 1976. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený 173. protiletadlový dělostřelecký pluk vznikl 1.10.1956 v Plzni. Tvořil součást nově vytvořené 259. protiletadlové dělostřelecké brigády podřízené z počátku velitelství 1. vojenského okruhu, od roku 1958 velitelství 1. armády. V průběhu měsíce září 1960 se pluk přesunul do Kralovic a k 1.9.1961 byl jeho otevřený název upraven na 173. protiletadlový pluk. V nové posádce setrval jen krátce a již v létě 1962 se přemístil do svého nového působiště v posádce Most. Pluk byl ubytován v „Kasárnách Mostecké stávky“. Zde zůstal až do srpna 1977, kdy byl zrušen. Výzbroj útvaru po celou dobu jeho existence tvořily malorážové protiletadlové kanony. Pluk se skládal ze šesti šestidělových palebných baterií, z toho tří až čtyř vyzbrojených 57mm PLK vz. 52 a dvou až tří 30mm PLdvK vz. 53, přičemž část baterie byla na rámcových počtech. Z radiolokační techniky využíval přehledový radiolokátor pro zjišťování nízkolétajících cílů P–15 a střelecký radiolokátor SON–9A. Počet příslušníků se pohyboval okolo 400 osob. Ve velení útvaru se vystřídali: mjr./pplk. František Malý (1956 až 1961), mjr./pplk. Jaroslav Kostečka (1961 až 1966) a mjr./pplk. Miroslav Tomek (1966 až 1977).

Ohledně názvu ulice Vám doporučujeme obrátit se na Městský úřad v Mostě.


1032. V letech 1984–1986 jsem sloužil u průzkumného praporu ve Vimperku – VÚ 2502. Prosím o informace o jeho historii a nasazení v době vál. konfliktu. VÚ 2502 byl umístěn v kasárnách "U sloupu". Je možné sdělit něco z historie těchto kasáren a jaké VÚ zde byly umístěny. (odpovídá Pavel Minařík)

Historie VÚ 2502 (1./15./2. průzkumný prapor) je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 943 a v části „Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – Pozemní síly – 2. mechanizovaná brigáda – 2. průzkumný prapor“. V rámci odpovědi na dotaz čís. 648 najdete historii 68. motostřeleckého pluku. Oficiální název kasáren byl od roku 1959 „Kasárna por. Vendelína Opatrného“.

V posádce Vimperk se vystřídaly následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
- Posádkové velitelství 1919 – 1938
- hraničářský prapor 4 1920 – 1936
- I. prapor pěšího pluku 11 (bez 1. a 2. roty) 1936 – 1938
- 9. a 10. rota III. praporu pěšího pluku 11 1936 – 1938
b) 1945 až 1992
- II. prapor pěšího pluku 11 (od 1947 bez 2 rot) 1945 – 1949
- pěší prapor (pluk) 66 1948 (1949) – 1950
- 26. pěší (střelecký) pluk 1950 (1954) – 1955
- 12. střelecký (68. motostřelecký) pluk *) 1955 (1958) – 1991
- 68. mechanizovaný pluk 1991 – AČR
- 20. dělostřelecký pluk 1955 – 1957
- 2. a 4. oddíl 8. dělostřeleckého pluku 1957 – 1958
- 1. a 2. oddíl 36. dělostřeleckého pluku 1958 – 1961
- Okresní vojenská správa 1956 – 1960
- 1. průzkumný prapor 1958 – 1961
- 4. automobilní výcvikový prapor 1961 – 1962
- 7. zdravotnický oddíl 1961 – 1963
- 14. silniční prapor (14. sklad silničního materiálu) 1961 (1990) – 1991
- 15. (2.) průzkumný prapor 1963 (1991) – AČR
- 15. samostatný dělostřelecký (raketometný) oddíl 1964 (1982) – 1989
- 4. radiotechnický prapor 1976 – 1991
- 9. průzkumný prapor 1969 – 1987

Pozn.:

AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

*) V letech 1958 až 1987 bez 1. motostřeleckého praporu, který byl dislokován v Kašperských Horách.


1031. V roce 1985 jsem prodělal přijímač u VÚ 8184 Zvolen. Můžete napsat něco o historii tohoto útvaru, a zda-li ho ASR v současnosti ještě využívá? (odpovídá Pavel Minařík)

V případě VÚ 8184 se jednalo o Výcvikové středisko radiotechnického vojska, které podléhalo velitelství 7. armády PVOS. Uvedený název používalo od 1.2.1969. Předtím působilo jako Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů 7. APVOS, poté co bylo k 1.9.1967 vyčleněno ze složení 64. radiotechnického praporu. K 1.9.1969 se středisko transformovalo na 1. výcvikový prapor radiotechnického vojska. Reorganizovaný útvar kromě zabezpečovacích jednotek tvořily poddůstojnická škola s 255 žáky (v rotě operátorů, rotě specialistů V–1P a rotě značkařů, pozorovatelů, strážných a obsluh 30mm PLdvK) a škola specialistů radiotechnického vojska s 260 žáky (v rotě operátorů a rotě specialistů V–1P). Další reorganizace útvaru následovala 1.9.1975, kdy se změnil na Výcvikové středisko radiotechnického vojska. K 1.1.1976 se nadřízená složka útvaru transformovala na Velitelství PVOS a k 1.5.1990 na Velitelství letectva a PVOS. Pod nezměněným názvem středisko působilo až do 31.10.1992, kdy došlo k jeho přeměně na Výcvikové středisko PVO a přestěhování do Liptovského Mikuláše. Zde se 1.1.1993 stal součástí nově vytvořené Armády SR. Podle údajů publikovaných v ročence „Armáda Slovenské republiky“ bylo středisko zrušeno v roce 1996 a jeho úkoly převzaly výcvikové roty a baterie svazků a útvarů protivzdušné obrany.

Výcvikové středisko radiotechnického vojska ve své činnosti navazovalo na VÚ 7503. Uvedený útvar vznikl 1.10.1956 jako Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů vojsk PVOS a letectva v Popradu. V květnu 1957 bylo přejmenováno na Výcvikové středisko operátorů letectva a PVOS. Další změna následovala v listopadu 1960, tentokrát na Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů. Kolotoč organizačních změn pokračoval v roce 1961. Nejprve byl útvar v únoru 1961 přejmenován na Výcvikové středisko operátorů letectva 7. armády a následně v červenci na Výcvikové středisko radiotechnického vojska. V létě 1961 zároveň opustilo dosavadní posádku a přestěhovalo se do Zvolena. Zde svoji činnost jako samostatný útvar ukončilo k 1.10.1964. Přípravu operátorů radiolokátorů pro potřeby útvarů PVOS nadále zabezpečoval 64. radiotechnický prapor sídlící ve stejné posádce.


1030. Prosím o seznam těch, kteří se vystřídali ve funkci velitele, zástupce velitele a náčelníka štábu 2. motostřelecké divize. (odpovídá Pavel Minařík)

2. motostřelecká divize Slovenského národního povstání vznikla 1.10.1958 reorganizací dosavadní 2. střelecké divize. Pod tímto názvem působila do 31.10.1991, kdy byla reorganizována na 2. mechanizovanou divizi. Její existence byla ukončena 31.12.1993 a od 1.1.1994 na ni navázala 2. mechanizovaná brigáda.

Ve velení divize se postupně vystřídali:

plk. Stanislav Procházka 1958 až 1959
pplk. Karel Rusov 1959 až 1960
plk. Alois Svoboda 1960 až 1962
genmjr. Michal Kričfaluši 1962 až 1967
plk. Jaroslav Klouda 1967 až 1968
plk. Karel Kroupa 1968 až 1969
genmjr. Milan Václavík 1969 až 1971
plk. gšt. Vasil Pavlič 1971 až 1974
plk. gšt. Jozef Hrebík 1974 až 1975
plk. gšt. Miloslav Juříček 1975 až 1979
plk. Milan Polák 1979 až 1982
plk. gšt. Lubomír Šigut 1982 až 1986
genmjr. Jiří Šrámek 1986 až 1990
plk. gšt. Ladislav Petráš 1991 až 1993
plk. gšt. Václav Pražák 1993

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:

pplk. Karel Rusov 1958 až 1959
pplk. Přemek Vorlíček 1959 až 1961
pplk. Zdeněk Krištof 1961 až 1965
plk. Jiří Nečas 1965 až 1967
plk. Mojmír Tampier 1967 až 1969
pplk. Jiří Jánský 1969
pplk. Jan Turek 1969 až 1972
pplk. Miroslav Vacek 1972 až 1974
pplk. Ján Majerčák 1975
mjr. Karel Holub 1975 až 1978
pplk. Pavel Gavlas 1978 až 1981
pplk. Jiří Šrámek 1981 až 1985
plk. Jiří Javůrek 1985 až 1988
pplk. Jiří Kašpárek 1988 až 1990
plk. gšt. Jiří Husák 1990 až 1992
pplk. Jiří Anděl 1992 až 1993

Funkci zástupce velitele zastávali:

pplk. Alois Svoboda 1958 až 1960
pplk. Jozef Turošík 1960 až 1961
pplk. Vladimír Dítě 1961 až 1968
pplk. Jiří Nečas 1964 až 1965
neobsazeno 1965 až 1968
pplk. František Tesař 1968 až 1970
pplk. gšt. Vasil Pavlič 1971
pplk. Josef Štěpán 1972 až 1974
plk. Václav Frýba 1975 až 1977
mjr. Břetislav Nytra 1977 až 1978
pplk. Milan Polák 1978 až 1979
pplk. Miroslav Vaculík 1979 až 1983
plk. Jozef Žerebák 1983 až 1989
pplk. Karel Bílek 1989 až 1992
pplk. Miloš Světlík 1992 až 1993

1029. Rád bych zjistil jména příslušníků velení VVU-OJ Vyškov. (odpovídá Pavel Minařík)

Vyšší vojenské učiliště hrdiny Sovětského svazu kpt. Otakara Jaroše vzniklo 1.6.1961 na základě zrušeného stejnojmenného Vojenské učiliště. V posádce Vyškov působilo do 31.7.1967, kdy bylo včleněno do VA AZ Brno jako velitelsko–organizátorská fakulta Vyškov. Prvním velitelem VVU HSS OJ byl genmjr. František Bedřich (od 16.9.1957 velel i předcházejícímu VU HSS OJ Vyškov). Po něm nastoupil plk. Pavol Papáč, který byl posledním velitelem VVU HSS OJ (od 10.7.1964 do 3.8.1967).


1028. Na VTA v Brně určitý čas (50. léta) působil gen. J. Zuska - je totožný s prvorepublikovým zpravodajcem stejného příjmení? Můžete uvést jeho služební postup? (odpovídá Pavel Minařík)

Josef Zuska (nar. 14.6.1902 v Židovicích u Mostu) sloužil v čs. armádě od roku 1922. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a aplikační školy u Dělostřeleckého učiliště v Olomouci nastoupil v roce 1925 k dělostřeleckému pluku 12 do Mukačeva. Zde setrval až do roku 1930, kdy došlo k jeho přeložení k protiletadlovému dělostřelectvu, tj. k dělostřeleckému pluku 151 do Prahy. V roce 1931 začal studovat na Válečné škole v Praze, ale II. a III. ročník již absolvoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Od roku 1934 vykonával funkci přednosty 2. (zpravodajského) oddělení u velitelství 2. divize v Plzni. O dva roky později přešel na zpravodajské oddělení Hlavního štábu, kde sloužil až do nacistické okupace. Prakticky po celou dobu 2. světové války byl z důvodu své odbojové činnosti vězněn v různých nacistických věznicích (od října 1939 do května 1945), za což po válce obdržel Čs. válečný kříž 1939 a Čs. medalii Za chrabrost před nepřítelem.

Po osvobození a následné rekonvalescenci opětně nastoupil na 2. oddělení Hlavního štábu. V červenci 1948 se stal podnáčelníkem štábu velitelství 1. oblasti v Praze. Následně od října 1948 studoval na Nejvyšší vojenské akademii, tvořící součást Vysokého učení vojenského v Praze. Po ukončení studia nastoupil v červnu 1949 do Kroměříže, kde působil jako zástupce velitele 3. rychlé divize. V říjnu téhož roku se jako profesor na stolici (tj. katedře) taktiky vyšších jednotek vrátil na pražské Vysoké učení vojenské. V březnu 1950 se stal náčelníkem jeho plánovacího a školského oddělení. Při zřízení Vojenské technické akademie v srpnu 1951 nastoupil do Brna jako náčelník školského oddělení. V dubnu 1954 dosáhl hodnosti generálmajora. V červenci 1955 byl ustanoven do funkce prvního zástupce náčelníka VTA a ve stejné funkci od počátku srpna 1958 působil i na nově vytvořené VA AZ. V témže měsíci byl určen za vedoucího skupiny předurčené k vybudování Vojenské technické akademie (Military College of Siences) v Káhiře. Do Egypta odjel v únoru 1959 a setrval v něm do dubna 1960. Po návratu do Československa nadále působil na VA AZ jako náčelník zahraniční fakulty. Do výslužby odešel koncem října 1962. Generálmajor Josef Zuska zemřel 3.7.1978 v Brně.


1027. Zajímaly by mě nějaké informace o systému řízení palby KLADIVO. Např. zda byl vybaven nočním viděním atd. (odpovídá Pavel Minařík)

Vývoj systému řízení palby KLADIVO byl realizován ve vědecko-výzkumné základně ČSLA a v podnicích čs. průmyslu. Systém zvyšoval pravděpodobnost zásahu první ranou, zkracoval čas potřebný ke zničení cíle, zvyšoval dálku účinné střelby a celkovou efektivnost střelby, přičemž současně varoval osádku při ozáření tanku laserem. K jeho instalování nebylo nutno narušit pancíř průzory.

Systém KLADIVO tvořil laserový dálkoměr, blok elektroniky, terminál, zdrojový blok, volič typu střeliva, snímače, upravený zaměřovač a pozorovací přístroj velitele se snímačem vektoru rychlosti cíle, společně se systémem detekce a indikace ozáření laserovými prostředky protivníka.

Základem systému byl číslicový balistický počítač na bázi mikroprocesorů čs. výroby, do kterého se vkládaly údaje z osmi snímačů automaticky a další ručně. Počítač zpracovával prvky střelby s přesností 0,2 dc v náměru i odměru a v čase kratším než 0,4 sec. Soustava automatických snímačů předávala do počítače vybrané balistické a povětrnostní vlivy (např. rychlost tanku, natočení věže, náklon kolébkových čepů kanonu a polohový úhel, teplotu prachové náplně, vektor pohybu cíle). Informaci o počáteční rychlosti střely, tlaku a teplotě vzduchu, úhlech zdvihu a hmotnostních znacích střeliva vkládala obsluha systému do počítače pomocí klávesnice, druh střeliva za využití přepínače. Opravy a rychlé určení případného vadného dílu v polních podmínkách usnadňoval diagnostický systém, uložený v paměti počítače.

Laserový dálkoměr pracoval v neviditelné oblasti spektra elektromagnetického záření a byl instalován vně tanku na pancéřovém krytu kanonu. Optiku dálkoměru proti poškození a znečistění chránila elektricky ovládaná klapka. Dálkoměr mohl provádět měření vzdáleností v rozsahu 200 m až 3.900 m, přičemž čelní profil obrněného transportéru na vzdálenost 3.500 m zaměřil s přesností 10 m. Dálková rozlišitelnost cílů byla 30 m a úhlová 1 mrad. Měření vzdálenosti bylo možné uskutečnit 2 sekundy po zapnutí dálkoměru. Během jedné minuty se dalo provést maximálně šest měření.

Systém detekce a indikace ozáření laserovými prostředky protivníka měl čtyři sektory, registrující v šířce 90o a výšce od –15o do + 45o záření o vlnové délce 0,85 až 1,065 um na maximální vzdálenost 5 km od zdroje laserového záření o výkonu 1 MW. Systém rozlišoval ozáření dálkoměrem a ozáření od zaměřovače.

Při vojskových zkouškách bylo dosaženo při střelbě z místa 6,4x, při střelbě za krátkých zastávek 3,6x a při střelbě za pohybu 3x více zásahů než s tanky bez systému. Osádky přitom zasáhly 47,9 % cílů prvním výstřelem, tj. 13,3x více než při střelbě bez systému.

Zástavba systému KLADIVO vyžadovala vyjmutí 5 nábojů a palebný průměr se tak snížil z 43 nábojů na 38, z toho 18 tříštivo-trhavých, 4 protipancéřových, 6 průpalných a 10 podkaliberních.

Celková potřeba pro ČSLA se předpokládala ve výši 2.829 souprav (včetně opravářského fondu). Náklady na vývoj systému dosáhly 86,555 mil. Kčs. Cena jedné soupravy byla 855,2 tis. Kčs a celkové náklady na dodání všech souprav měly dosáhnout 2.462,090 mil. Kčs.

Prvních 40 souprav prototypové série ČSLA obdržela v roce 1982. Do roku 1985 (tj. v 7. PLP) se předpokládalo dodání 860 systémů. V letech 1986 až 1990 (tj. v 8. PLP) dalších 1.000 systémů a v letech 1991 až 1995 (tj. 9. PLP) zbývajících 969 systémů. Zástavba systému se realizovala v opravárenských závodech TAS MNO a v průběhu 7. PLP se předpokládalo využít i třech vybraných praporů oprav techniky vševojskových svazků, posílených o montážní skupinu (plánována zástavba 240 souprav). T–54AM1 byly zařazovány k motostřeleckým divizím, zatímco T–55AM1 sloužily u tankových divizí. U vojsk Západního vojenského okruhu bylo na konci výcvikového roku 1985/1986 provozováno cca 760 modernizovaných tanků. Koncem výcvikového roku 1986/1987 se jednalo o cca 990 strojů a na sklonku výcvikového roku 1987/1988 cca 1.120 tanků. Na konci výcvikového roku 1988/1989 šlo o cca 1.190 modernizovaných tanků. Úplně byla přezbrojena 20. msd, 1. td „B“ a 4. td, všechny motostřelecké pluky 2. a 19. msd (u jejich tankových pluků se nacházely tanky T–72), a částečně i 4. td „B“ a 3. msd (jako jediná v rámci ZVO disponovala 110 modernizovanými tanky T–54AM2). V průběhu 1. poloviny 90. let se předpokládalo uskutečnit, případně dokončit přezbrojení 15. msd a 13. td (v obou případech ale již na tanky T–54/55AM2). Po redukci počtů tankové techniky naše armáda k 30.11.1991 využívala 600 modernizovaných tanků řady T–54/55, z nichž 1.1.1993 připadlo 401 strojů Armádě ČR.

Všechny tanky T–54AM1/55A disponovaly přístroji nočního vidění. Jednalo se o infrahled řidiče TVN–2 s dosahem 60 m, infradalekohled velitele tanku TKN–1 s viditelností na 300 m a infradalekohled střelce TPN–1–22–11 o dosahu 800 m. Modernizace přístrojů nočního vidění nebyla v rámci systému KLADIVO instalovaného na modernizované tanky T–54/55AM1 zahrnuta. To bylo obsahem až následující etapy modernizace tanků v rámci modifikace T–54/55AM2. Účinnější infrasvětlomet L–4 zvýšil dosah střeleckého zaměřovače pro bojovou činnost v noci na vzdálenost 1.200 m.


1026. Mohli byste nám říci něco o historii VÚ 4938? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 4938 vznikl 1.1.1953 jako 1. letecká spojovací rota. Byl dislokován v posádce České Budějovice a zabezpečoval činnost velitelství 1. stíhací letecké divize. V době svého vzniku se rota skládala z následujících čet: spojovací, rádiové, kabelové, výcvikové telefonní a výcvikové rádiové. V létě 1958 se společně s nadřízeným divizním velitelstvím přemístila do Bechyně. K 1.10.1960 došlo k jejímu začlenění do velitelství 1. stíhací letecké divize. Od 1.9.1961 ale opětně působila jako samostatný útvar pod názvem 31. spojovací rota. K 1.9.1963 proběhlo její rozšíření na 31. prapor spojení a radiotechnického zabezpečení, když se sloučila s doposud samostatnou 11. radiotechnickou rotou (VÚ 1912), která byla zřízena 1.9.1961 a v době jejího vzniku ji tvořily četa radiolokátoru P–30 a četa radiolokátoru P–10, společně s četou velitelského stanoviště. Před sloučením s radiotechnickou rotou byla spojovací rota složena z těchto čet: provozní, radiové a výcvikové. Nově vytvořený prapor byl schopen zabezpečovat činnost divizního velitelského stanoviště z dvou míst velení, k čemuž byla uzpůsobena i jeho organizační struktura. V roce 1969 se skládal z radioreleové čety, roty VS 1. položení a roty VS 2. položení, přičemž do složení každé z rot náležel spojovací uzel VS a provozní četa. Vnitřní organizace útvaru se příliš nezměnila ani v následujícím období a v polovině 80. let byl kromě zabezpečovacích jednotek tvořen ze dvou rot spojení a radiotechnického zabezpečení, přičemž do složení obou patřily spojovací četa, radiová četa a skupina naváděcího radiolokátoru. Strukturu 1. roty dotvářela četa radioreleových stanic. Své působení 31. prapor spojení a radiotechnického zabezpečení (VÚ 4938) ukončil k 1.10.1990, když bylo zrušeno velitelství 1. stíhací letecké divize.


1025. Chtěl bych se zeptat, zda nevíte, kdo je na této fotografii ten muž vlevo? Hodnost divisního generála a na uniformě snad partyzánskou hvězdu. http://upload4.postimage.org/5386/photo_hosting.html (odpovídá Pavel Minařík)

Generála na fotografii se nám bohužel identifikovat nepodařilo. Pravděpodobně se však bude jednat spíše o brigádního generála, protože nad zkříženými meči je pouze jedna hvězdička. Nejedná se o generála Koutňáka, Slunečka ani Tallavaniu. Partyzánský odznak totiž dostávali nejenom skuteční partyzáni, ale i účastníci odboje, kteří se partyzánského hnutí vůbec nezúčastnili. Např. odznak „Československý partyzán“ č. 1 získal prezident Beneš, č. 2 arm. gen. Svoboda a č. 3 arm. gen. Boček. Z čs. generality byli držiteli tohoto odznaku ještě (hodnosti jsou uváděny k datu udělení) brig. gen. Mikuláš Ferjenčík (odznak č. 9), arm. gen. Antonín Hasal (č. 13), brig. gen. Ján Imro (č. 16), div. gen. Karel Klapálek (č. 17), brig. gen. Karel Mareš (č. 21), arm. gen. Alois Liška (č. 37), arm. gen. i. m. Vojtěch Luža (č. 40), div. gen. Heliodor Píka (č. 43), arm. gen. i. m. Rudol Viest (č. 45) či div. gen. i. m. Ján Golian (č. 46). Uvedený odznak taktéž získali plk. pěch. Viliam Lichner (č. 4), plk. gšt. Bohumír Lomský (č. 20), plk. pěch. Karel Paleček (č. 27), plk. pěch. Jaroslav Procházka (č. 30), pplk. Antonín Rašla (č. 31), pplk. pěch. Bedřich Reicin (č. 32), pplk. Miloš Vesel (č. 36) nebo pplk. gšt. Jaroslav Dočkal (č. 38).


1024. Můžete uvést něco o historii posádky Přáslavice, včetně personálií? Jde mi o personální obsazení 4. a 33. tankového pluku. (odpovídá Pavel Minařík)

Přehled útvarů dislokovaných v posádce Přáslavice je uveden v odpovědi na dotaz čís. 649. Historie 4. tankového pluku je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 258 a 33. tankového pluku v části „„Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – Pozemní síly – 7. mb – 73. mechanizovaný prapor“.

Ve velení 4. tankového pluku se v letech 1951 až 1966 vystřídali: škpt. Jan Šnapko (1951 až 1952), mjr. Karel Suchánek (1952 až 1958), mjr. Břetislav Mohyla (1958 až 1961), mjr./pplk. Alois Pudelka (1961 až 1964) a mjr./pplk. Jaroslav Pastucha (1964 až 1966).

Ve velení 33. tankového pluku se v letech 1951 až 1994 vystřídali: škpt./pplk. Josef Vevera (1951 až 1956), mjr. Štefan Rechtorius (1956 až 1958), kpt. Jan Puškár (1958 až 1960), mjr. Bohuslav Kundrata (1960 až 1961), pplk. Jaroslav Klouda (1961 až 1962), pplk. Evžen Sobek (1962 až 1964), pplk. Jaroslav Pastucha (1964 až 1968), pplk. Josef Lízal (1968 až 1970), mjr./pplk. Milan Švrček (1970 až 1972), mjr./pplk. Lubomír Haman (1972 až 1975), mjr. Václav Grohmann (1975 až 1977), kpt./mjr. Pavel Sičak (1977 až 1982), mjr./pplk. Jaroslav Svárovský (1982 až 1987), mjr. Michal Pažúr (1987 až 1989) a mjr. Zdeněk Slovák (1989 až 1994).


1023. Vstoupila východoněmecká armáda (NVA) 21.08.1968 na území ČSSR? Dle německých pramenů (Vojenský historický ústav v Postupimi) tomu tak nebylo. (odpovídá Pavel Minařík)

Ano, vstoupila, ale pouze symbolicky. Podílem NLA NDR na srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy jsme se zabývali již v odpovědi na dotaz čís. 446. V mnohem větší míře se do ní zapojila např. bulharská armáda. Na území ČSSR vstoupily převážně jen menší spojovací a průzkumné skupiny východoněmecké armády, které působily jako styčné týmy a postupovaly společně se sovětskými vojsky. Na velitelství v Milovicích dále byli přítomni štábní důstojníci a část spojovacího pluku v počtu asi 200 až 250 mužů. Z našeho území byly východoněmecké jednotky staženy již 25. srpna 1968. Československou státní hranici v nočních hodinách 20. srpna 1968 kromě toho překročily malé vojenské jednotky, které byly místním obyvatelstvem identifikovány nejen v pohraničí, ale i ve vnitrozemí, jako např. v obcích Doksy, Žandov a Cvikov. Již v průběhu 21. srpna se tyto jednotky stáhly na území NDR. Hlavní síly dvou vyčleněných východoněmeckých divizí (7. tankové divize z Drážďan a 11. motostřelecké divize z Halle), které byly koncem července předány pod velení Varšavské smlouvy, čs. státní hranici nepřekročily a zůstaly v záloze 1. gardové tankové armády a 20. gardové armády. Pod východoněmecké velení se vrátily 6. října 1968. Podrobnější údaje můžete najít ve sborníku Ústavu pro soudobé dějiny č. 10 „Podíl NDR na intervenci proti Československu v roce 1968“, vydaném v roce 1995.


1022. Děkuji za odpověď na dotaz č. 1030. A rád bych ty samé informace věděl o 9. tankové divizi. Prosím údaje o velitelích, náčelnících a zástupcích velitelů divize. (odpovídá Pavel Minařík)

Historie 9. tankové divize je uvedena na našich webových stránkách v části „Čs. armáda – poválečná – studie a materiály – Tankové jednotky po návratu do ČSR – příloha č. 1 – 4. (9.) tanková divize“.

Ve velení divize se postupně vystřídali:

plk. Fachner 1950 až 1951
plk. Ladislav Hrubeš 1951 až 1952
plk./genmjr. Augustin Tvrz 1952 až 1956
plk. Eduard Jirák 1956 až 1959
plk./genmjr. Ivan Dzamko 1959 až 1967
pplk./plk. Miloslav Zíka 1967 až 1969
plk./genmjr. Pavel Papač 1969 až 1971
Pověřen pplk. Jiří Kuča 1971 až 1972
plk. gšt. František Mikan 1972 až 1975
plk. gšt./genmjr. Florián Rygál 1975 až 1979
pplk./plk. Josef Kylar 1979 až 1984
plk. gšt. Ludvík Sochor 1984 až 1988
pplk. gšt./plk. gšt. František Náhončík 1988 až 1991
genmjr. Zdeněk Svoboda 1991 až 1992
pověřen plk. Jaroslav Jančík 1992
plk. gšt. Jan Ďurica 1992 až 1994

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:

plk. Quido Kratochvíl 1950 až 1955
plk. Miroslav Kubálek 1955 až 1956
mjr./pplk. Štefan Dvorský 1956 až 1957
pplk. Jaromír Jašek 1957 až 1960
pplk. Jiří Novotný 1960 až 1963
pplk./plk. Václav Roučka 1963 až 1968
pplk. Josef Musil 1968 až 1971
pplk. Jiří Kuča 1971 až 1973
plk. gšt. František Weis 1973 až 1974
pplk. gšt. Jiří Hora 1974 až 1976
pplk. gšt. Mojmír Zachariáš 1976 až 1978
mjr./pplk. Václav Brožovský 1978 až 1982
pplk. gšt. Josef Roučka 1982 až 1983
mjr./pplk. Jiří Glos 1983 až 1987
pplk./plk. Jaroslav Jančík 1987 až 1991
plk. Ladislav Horák 1992 až 1994

Funkci zástupce velitele zastávali:

nezjištěno 1950 až 1951
plk. Stanislav Čechmar 1951 až 1952
mjr./plk. Josef Toušek 1952 až 1957
pplk. Zdeněk Knop 1957 až 1961
pplk. Cyril Ohrablo 1961 až 1963
pplk. Milan Halaši 1963 až 1969
pplk. Jaroslav Matějka 1969 až 1970
neobsazeno 1970 až 1971
pplk. Jaroslav procházka 1971 až 1972
pplk./plk. Milan Švrček 1972 až 1981
mjr./pplk. Jiří Martínek 1981 až 1988
pplk. Petr Vojtíšek 1988 až 1991
pověřen mjr. Vladimír Vlček 1991 až 1992
pplk. Jiří Halaška 1992 až 1994

1021. Jsem členem klubu historie Opatovic nad Labem. Připravujeme publikaci o jedné kapitole života v obci, a to působení vojenské posádky a jejím konci po více jak 50 letech působení. Z toho důvodu by mě zajímalo: 1) Kdy a jakým výnosem byla posádka Opatovice nad Labem zřízena. 2) Dislokace vojenských útvarů a časová postoupnost, velení (čísla, název, podřízenost, druh vojska a zaměření, výzbroj, ukončení činnosti, ...) a veškeré možné informace až do doby předání objektu kasáren obci. Ještě mám zájem o případný kontakt (mimo stávající netové stránky ) na VHÚ AČR za účelem další možné odborné spolupráce při získávání dalších informaci k dané problematice. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Opatovice nad Labem se vystřídaly následující útvary bývalé čs. armády:

- 181. protiletadlový (dělostřelecký) oddíl 1951 (1955) – 1957
- 252. protiletadlový dělostřelecký pluk 1957 – 1960
- 54. radiotechnický prapor 1961 – 1977
- 1. letecký stavební prapor 1979 – 1990
- 107. silniční stavební prapor 1990 – 1991

Dělostřelecký oddíl 181 (světlometný) byl zřízen 1.11.1945. Nacházel se v posádce Hradec Králové a podléhal Velitelství dělostřelectva HŠ. Na sklonku roku 1950 proběhla jeho reorganizace na 181. protiletadlový oddíl, což bylo spojeno s přezbrojením na klasickou protiletadlovou dělostřeleckou techniku. V návaznosti na změny provedené v oblasti ochrany teritoria před vzdušným napadením přešel od poloviny prosince 1950 do složení nově vytvořené Protiletecké obrany státního území, přičemž od 1.5.1951 byl podřízen velitelství 1. obvodu PLOSÚ v Praze. V květnu téhož roku se přestěhoval do Opatovic nad Labem. V listopadu 1955 byl jeho název změněn na 181. protiletadlový dělostřelecký oddíl. Další reorganizace následovala k 1.6.1957, kdy se rozrostl na 181. protiletadlový dělostřelecký pluk. Současně byl přemístěn do posádky Bílina a převeden do podřízenosti velitelství 75. protiletadlové dělostřelecké brigády v Mostě. Svoji činnost útvar ukončil 15.8.1958. Krycí číslo útvaru do roku 1949 bylo VÚ 4700, od roku 1949 VÚ 1526 a od roku 1955 VÚ 7337.


252. protiletadlový pluk vznikl 1.10.1951 a byl dislokován v Trutnově. Útvar náležel do složení 82. protiletadlové divize, která zajišťovala protivzdušnou obranu vojsk 2. vojenského okruhu. V listopadu 1955 byl jeho název upraven na 252. protiletadlový dělostřelecký pluk. Během léta 1957 se přemístil do nového sídla v posádce Opatovice nad Labem. Zde působil až do svého zrušení k 1.10.1960. Během své existence útvar používal krycí číslo VÚ 9680.

107. silniční stavební prapor se vytvořil 1.1.1976 v posádce Chrudim. Podléhal velitelství 1. silniční stavební brigády v Pardubicích. V říjnu 1990 proběhla redislokace praporu do Opatovic nad Labem. Zde útvar setrval jen krátce a v říjnu následujícího roku se přestěhoval do Dašic u Pardubic, přičemž současně prošel reorganizací na 65. základnu ubytovací a stavební služby. V uvedené posádce setrval do 30.6.1994, kdy zanikl. Během své existence používal krycí číslo VÚ 5136.

Historie 1. leteckého stavebního praporu je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 788 a historie 54. radiotechnického praporu v odpovědi čís. 196. Přehled velitelů útvarů nemáme k dispozici.

Další informace můžete získat ve Vojenském ústředním archivu, Sokolovská 136, Praha 186 00. Písemné archivní rešerše jsou zpoplatněny podle „Ceníku služeb poskytovaných veřejnými archivy“ (viz příloha č. 4 k vyhlášce č. 645/2004 Sb.): jednoduchá rešerše 260 Kč/1 hod. a složitá rešerše 350 Kč/1 hod. Bezplatně je Vám k dispozici studovna archivu: úterý a čtvrtek od 8.00 do 15.30 a ve středu od 8.00 do 18.00. Návštěvu je nutné dohodnout telefonicky na čísle 973 206 101 v časovém předstihu dvou až tří měsíců. V další případné korespondenci Vám doporučujeme věnovat větší pozornost gramatické správnosti Vámi formulovaného textu, čímž se vyvarujete velkého množství hrubých pravopisných chyb.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist