Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 91. - 105.

Následující dotazy 106. - 120. Předešlé dotazy 76. - 90.

105. Mám dotaz týkající se historie VÚ 9124 Jánská u České Kamenice, jestli jsou nějaké fotografie a zdali je možné zjistit, kdo zde sloužil v období let 1986-1988. (21. 5. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 1.1.1951 se z Hlavního ženijního skladu Olomouc vyčlenil samostatný Hlavní sklad ženijní munice, dislokovaný v téže posádce. V roce 1953 byl sklad redislokován do Jánské u České Kamenice. V roce 1954 došlo k jeho přejmenování na Ústřední sklad ženijní munice. Dnem 1.11.1956 byl přemístěn do Malé Čermné. V téže době vznikla v Jánské jeho pobočka (VÚ-7360/A). K 1.10.1958 pobočka přešla od rušeného Hlavního skladu ženijní munice Malá Čermná k Ústřednímu ženijnímu skladu Olomouc. V roce 1969 se útvar stal 1. pobočkou 1. okruhového ženijního skladu v Dolním Bousově, což bylo spojeno se změnou krycího čísla útvaru na VÚ-9124/1. Ke zrušení útvaru došlo na sklonku října 1993. Archivní fond (č. 707) je uložen u III. odboru Vojenského ústředního archivu - Správního archivu AČR, Náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11.

Fotografie skladu byly zveřejněny v časopisu "Krasová deprese", č. 7, roč. 1999.


104. Rád bych znal klasifikační kódy a jejich význam (např. Cd, E a další) pro odvody vojáků v 50. letech - nebo se používaly i později? (17. 5. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1950 byla provedena změna systému zdravotní klasifikace branců přicházejících do armády. Stávající zdravotní klasifikační třídy byly změny a vytvořil se následující systém:
- A: schopen,
- B: schopen služby bez zbraně,
- BS: schopen pro strážní službu,
- Cj: schopen pro těžkou fyzickou práci,
- Cd: schopen pro středně těžkou fyzickou práci,
- D: neschopen.

Zcela nově byla zavedena politická kategorie "C" - schopen pro PTP, která byla v září 1950 změněna na "E" - politicky nespolehlivý. Ta měla absolutní přednost před všemi zdravotními klasifikacemi.

Za politicky nespolehlivé byly považovány osoby:
- které se dopustily trestných činů podle dekretů prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. a č. 138/1946 Sb. (tzv. velký a malý retribuční dekret),
- které se dopustily trestných činů podle zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. nebo zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb.,
- dodané do táborů nucených prací,
- majitelé továren a jiných podniků s počtem zaměstnanců větším než deset,
- vlastnící pozemků o výměře 20-30 ha, které bylo možné označit za venkovské boháče,
- vlastnící velkoobchod,
- vlastnící movitý majetek, který byl pramenem bezpracného zisku nejméně 10 000 Kčs měsíčně,
- odstraněné po únoru 1948 akčními výbory z veřejného života,
- děti nebo manželé výše uvedených osob,
- vyloučené po únoru 1948 z politických důvodů ze studia na školách,
- jejichž rodiče nebo sourozenci uprchli do zahraničí,
- pokládané SNB za nespolehlivé z jiných důvodů.

Z uvedených kritérií je zřejmé, že kromě státobezpečnostních a politických důvodů byl hlavní důraz při výběru položen na majetkové poměry. Každý majetný člověk byl potenciální nepřítel. Zároveň měly být za vinu rodičů trestány i jejich děti. Poslední kritérium umožňovalo označit za politicky nespolehlivého v podstatě každého. K 1.12.1950 u PTP sloužilo 9 900 osob, z toho 7 800 s klasifikací "E". Na konci roku 1952, kdy byl počet pomocných technických útvarů nejvyšší (20 praporů) a sloužilo v nich přibližně 25 000 mužů, se jednalo asi o 15 000 osob s klasifikací "E". Zbytek tvořili tzv. kulaci a osoby práce se štítící, povolané na mimořádné cvičení (což také byla forma politické perzekuce), branci s klasifikací Cj a Cd a branci-horníci. Dne 21.4.1954 rozhodl politický sekretariát ÚV KSČ o zrušení pomocných technických praporů a klasifikace "E" ke dni 30.4.1954. K tomuto datu byly poslední čtyři PTP reorganizovány na technické prapory. Ke dni reorganizace u PTP sloužilo okolo 4 000 osob, z toho asi 2 700 s klasifikací "E".


103. Kde sídlí Vojenský ústřední archiv? Chtěl bych se zeptat, jestli je do archivu přístup omezen (věkovou hranicí)? Zajímala by mě historie Pomocných technických praporů. (24. 5. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

A) Vojenský ústřední archiv a možnosti studia.

Vojenský ústřední archiv sídlí v historické budově Invalidovny (Sokolovská 136, Praha 8 - Karlín 186 00). Najdete jej poblíž stanice metra "Invalidovana" na trase "B". Při chůzi po hlavní silnici se budete vzdalovat od hotelu Olympik (před časem zde při požáru zemřelo několik hostů) a projdete kolem provizorních kancelářských budov z roku 1946, které kupodivu ještě stojí a dnes zde sídlí Český statistický úřad. Průhledem v parku uvidíte velkou zchátralou budovu, postavenou v letech 1731 až 1736 podle projektu stavitele Diezenhofera a dodnes zachovanou v téměř původním stavu, před níž je busta jejího zakladatele hraběte Strozziho. Invalidé zde byli ubytováni v letech 1735 až 1935, v letech 1920 až 1940 se v budově nacházelo vojenské muzeum a od roku 1940 zde sídlí pod různými názvy vojenský archiv. Při vstupu do objektu si dejte pozor na padající omítku, římsu či sochy. Pro jistotu je zde již řadu let instalováno ochranné lešení. Na vrátnici řeknete, že jdete studovat na badatelnu a obdržíte magnetickou identifikační kartu, která Vám umožní projít vstupním turniketem. Badatelna je v 1. patře, kam se dostanete pěšky hlavním schodištěm (výtah je pouze pro zaměstnance).

Na badatelně Vás uvítají paní Hrnčířová (vedoucí oddělení styku s veřejností), paní Pivcová (vedoucí badatelny) nebo paní Žižková (pracovnice badatelny). Před zahájením studia musíte nejprve vyplnit badatelský list, k čemuž potřebujete průkaz totožnosti (občanku nebo pas). Osoby mladší 15 let musí mít doprovod. Není dovolen vstup osobám nesvéprávným, podnapilým, znečištěným, nacházejícím se pod vlivem drog a zvířatům. Nahlížení do neutajovaných archiválií se děje bez formalit, ke studiu utajovaných písemností je třeba podle zákona č. 148/1998 Sb. povolení bezpečnostního ředitele MO ČR. Při studiu personálních spisů osob mladších 100 let je podle zákona na ochranu osobních údajů č. 101/2000 Sb. nutné předložit písemné svolení těchto osob nebo pozůstalých manželek či dětí. V duchu zákona o archivnictví č. 97/1974 Sb. ve znění zákona č. 343/1992 Sb. jsou ke studiu předkládány pouze archiválie starší 30 let.

V zájmu nutné ochrany nemohou soukromí badatelé nahlížet do archiválií odborně nezpracovaných, takže z celkového množství cca 18 km archiválií, spravovaných I. odborem VÚA - Vojenským historickým archivem (zrušené útvary, MNO do roku 1977, personální spisy osob narozených do roku 1910), je široké veřejnosti přístupná přibližně 1/5 až 1/4. Ke každému zpracovanému fondu je na badatelně k dispozici inventář. Archiválie uložené u II. odboru VÚA - Správním archivu MO ČR (MNO od roku 1978) a IV. odboru VÚA - Odboru zahraničních písemností (zastoupení v orgánech NATO a zahraniční vojenské mise) nejsou soukromým badatelům přístupné. Součástí VÚA je také III. odbor - Správní archiv AČR (obhospodařuje písemnosti existujících vojenských útvarů a personální spisy osob, které ukončily službu 1.1.1993 a později), dislokovaný v posádce Olomouc (Náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11, tel.: 068 / 5 402 206). Veškeré archiválie útvarů nacházejících se v době společného státu Čechů a Slovánku na teritoriu současné Slovenské republiky byly v letech 1996 až 1998 delimitovány do vojenských archivů v Trnavě (z I. odboru do Vojenského historického archivu a ze III. odboru do Vojenského archivu). Slovenská strana rovněž obhospodařuje personální spisy osob narozených v roce 1911 a později, které ukončily službu do 31.12.1992. Pro písemný styk s oběma archivy je možné použít adresu: Univerzitní náměstí 1, Trnava 917 00.

Studium archiválií se ve VÚA Praha uskutečňuje v samostatné místnosti. Před vstupem do této místnosti jsou badatelé povinni odložit svrchní oděv, příruční zavazadla a případné občerstvení. Do studijní místnosti je povoleno vnášet pouze psací potřeby a sešit. Používání vlastních reprodukčních zařízení (scanerů, fotoaparátů, kamer, kopírek) není dovoleno. O povolení k použití přenosného PC či diktafonu je nutno požádat obsluhu badatelny. Při první návštěvě si od pracovníků pouze vypůjčíte inventář příslušného fondu a podle svého zájmu si objednáte materiál formou vyplnění "žádanky". Materiál Vám bude předložen až při příští návštěvě. Na jednu návštěvu je možné požadovat pouze 8 personálních spisů nebo 15 jednotlivin (maximálně však ve fyzickém rozsahu 3 kartonů). Nárok na objednání nového materiálu vzniká až po vrácení všeho předcházejícího. Na požádání Vám pracovníci badatelny mohou zhotovit kopie ze studovaných písemností. Podle ceníku stanoveného Archivní správou MV ČR je cena za 1 list kopie formátu A-4 stanovena na 9,-Kč.

Vzhledem ke skutečnosti, že kapacita badatelny VÚA je omezená (10 studijních míst), je nutné svoji návštěvu ohlásit telefonicky předem (02 / 20 206 101). Zájem o studium je skutečně velký, ročně nás navštíví cca 2 500 badatelů, a proto se objednací lhůta pohybuje v měsících!!! Kromě toho v červenci a srpnu je archiv vzhledem k čerpání dovolených pro veřejnost uzavřen. Otevírací doba badatelny je úterý až čtvrtek od 8.00 do 12.00 a od 12.30 do 16.00. Hodně zdaru a trpělivosti při Vašem studiu.

B) Historie pomocných technických praporů

Pokud máte zájem o historii pomocných technických praporů, existujících v období od 1.1.1951 do 31.4.1954, doporučuji Vám nejprve se seznámit s odbornou literaturou. Především si přečtěte knihu Jiřího Bílka "Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak" (Plzeň 1996) nebo některé další studie v Historii a vojenství (5/1994, 5 a 6/1997). V případě, že budete chtít na studium literatury navázat i studiem archivních pramenů, můžete navštívit náš archiv. Jak již jsem ale uvedl v části A), materiály PTP ze Slovenska (54., 63., 68. PTP), byly delimitovány do VHA Trnava. Ve VÚA Praha jsou uloženy zbývající fondy pomocných technických praporů. Na badatelně je k dispozici sdružený inventář "Vojenské pracovní jednotky I", zahrnující PTP 51 až 54. V současné době je dokončován inventář "Vojenské pracovní jednotky II", zahrnující ostatní PTP. K dispozici bude ve 2. pololetí tohoto roku. Fondy jednotlivých PTP zpravidla obsahují jen denní rozkazy. Spisů se zachovalo velmi málo. Další písemnosti je možné objevit ve fondu Ministerstva národní obrany (hledejte v ročnících 1951 až 1954). Ve VÚA je pro úřední potřebu rovněž k dispozici seznam všech příslušníků PTP, jejichž jména se objevují v jednotlivých archivních fondech.


102. K dotazu 74 a 83 - nemám jistotu, ale zdá se, že útvar popisovaný tazatelem byl v sestavě pražské plrb jedním z technických oddílu pro komplex S - 75 Volchov. (7. 5. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

Technické oddíly zabezpečující protiletadlové raketové komplety S-75 a S-125 byly dislokovány v posádkách Chýňava a Stará Boleslav.

Dalším dohledám se podařilo zjistit, že v lokalitě Stará Huť byl dislokován 4. protiletadlový raketový oddíl pražské 71. protiletadlové raketové brigády. Oddíl vznikl v roce 1959 jako součást 159. protiletadlového dělostřeleckého pluku 71. protiletadlové dělostřelecké divize. Jeho výzbroj představovaly protiletadlové raketové komplety SA-75 M Dvina. V červnu 1961 byl vzhledem ke zrušení obou nadřízených velitelství předán do přímé podřízenosti nově vytvořené 71. protiletadlové raketové brigády. V roce 1965 proběhlo jeho přezbrojení na komplety S-75 M Volchov. Ke zrušení útvaru došlo v roce 1990.


101. Dá se zjistit, ve kterém roce byla poprvé ukázána na vojenské přehlídce v Praze PLŘS S-75 (Dvina ev. Desna ev. Volchov)? (14. 5. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

Poprvé byly PLŘS SA-75 M Dvina představeny veřejnosti na přehlídce v Praze při příležitosti 16. výročí osvobození Československa dne 9.5.1961. Předvedení PLŘS S-75 M Volchov následovalo na přehlídce k 20. výročí osvobození Československa 9.5.1965. První veřejná prezentace PLŘS S-125 Něva se odehrála v rámci přehlídky při příležitosti 30. výročí osvobození Československa 9.5.1975. Nemáme informace o tom, že by do výzbroje čs. armády byl zaveden komplet S-75 Desna. Koncem 60. let bylo ve výzbroji vojsk PVOS 25 palebných oddílů, z toho 16 vybavených komplety Dvina a 9 s komplety Volchov. Mezinárodní smlouvy z 1. poloviny 60. let na dodávky speciální techniky komplety Desna nezahrnovaly.


100. Zajímaly by mě všechny informace týkající se pěšího pluku 31 "Arco". Především od 1.10.1936 - 8.10.1938. Např. kdy a jakých cvičení se účastnil, jeho podřízení za částečné i plné mobilizace (do jaké divize byl včleněn, jaké měl úkoly při obraně a jaký úsek měl bránit), počet mužů, rot, jména velitelů, z jakých složek se skládal atd. Taky by mě zajímaly informace týkající se signalistů a telefonistů tohoto pluku. Např. s jakými přístroji pracovali, jakou měli výstroj, kdy a jakých cvičení se účastnili, kolik se jich nacházelo u jednotlivých rot, jak byl hodnocen jejich výcvik a připravenost, kde by se dal zjistit jejich jmenný seznam a další informace? (18. 4. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

Pěší pluk 31 "Arco" byl vytvořen unifikací 31. pěšího pluku italských legií (vznikl 22.2.1918) a 81. pěšího pluku domácího vojska (vznikl 1883), z něhož byl zřízen náhradní prapor nového pluku. Sloučení obou pluků se uskutečnilo 29.9.1920. Název "Arco" byl útvaru udělen v roce 1922. Na podzim 1936 velitelství pluku (s pomocnou rotou a technickou rotou), I. a II. polní prapor, společně s náhradním praporem, sídlily v Jihlavě. III. polní prapor se v této době nacházel ve Znojmě a rota doprovodných zbraní, vytvořená 1.10.1935, sídlila v Telči. V lednu 1938 odešel III. prapor do Mikulova, v dubnu II. prapor do Dačic a v květnu velitelství pluku společně s I. praporem do Telče. V Jihlavě zůstal jen náhradní prapor. Velitelem pluku byl od července 1934 plk. pěch. Karel Bláha (nar. 15.9.1889), dřívější velitel hraničářského praporu 1 "České družiny" v Děčíně (1932-1934). Jeho zástupcem se v dubnu 1938 stal plk. pěch. Miloslav Hradečný (nar. 23.3.1892), bývalý velitel pěšího pluku 18 v Plzni (1936-1937) a profesor v Kurzu velitelů vojskových těles a oddílů v Praze (1937-1938). Ten v mobilizaci převzal velení nad pěším plukem 81.

Při mimořádných opatření přijatých 21.5.1938 pluk pravděpodobně náležel do složení nově vzniklé Skupiny 2, jejíž velitelství bylo zřízeno k 1.5.1938 v Jihlavě. Oficiálně měl být do její podřízenosti předán od brněnské 6. divize až 1.6.1938 (kromě III. polního praporu), ale s největší pravděpodobností bylo vzhledem k vážné situaci předání útvaru urychleno. III. polní prapor byl včleněn do hraničářského pluku 11, vytvořeného na dobu mimořádných opatření na základě hraničářského praporu 11, přesunutého 22.5.1938 z Nány u Parkanu (dnes Štúrovo) do Hrušovan u Brna. U III. polního praporu, kterému velel pplk. pěch. Antonín Brychta, se z příslušníků organizace "Rote Wehr" vytvořila četa dobrovolníků německé národnosti. V průběhu všeobecné mobilizace pěší pluk 31 "Arco" nadále působil ve složení Skupiny 2. Plukovnímu velitelství byly kromě pomocné roty podřízeny zákopnická a spojovací rota (vytvořily se z dosavadní technické roty), kanonová a minometná rota (vznikly z dřívější roty doprovodných zbraní), I. a II. polní prapor, společně s IV. praporem pěšího pluku 24. Pluk k 4.10.1938 dosáhl 100% doplnění osobami i technikou. Odloučený III. prapor pěšího pluku 31 byl včleněn do opětně vytvořeného hraničářského pluku 11, který kromě zmíněného praporu dále tvořily hraničářský prapor 11 a strážní prapor XXXIV (vznikl 25.3.1938). Pluk náležel do složení 38. hraniční oblasti. Mobilizovaný pěší pluk 81 byl včleněn do sestavy 19. divize a k 4.10.1938 dosáhl 97% naplněnosti. Jádro mobilizovaného pluku tvořily tři pěší prapory, doplňované pomocnou, zákopnickou, spojovací a minometnou rotou.

Spojovací rotu tvořily čtyři spojovací čety. Spojovací četu předurčenou pro plukovní velitelství tvořily telefonní, radiotelegrafní a pomocné družstvo.Každá ze tří spojovacích čet, určená pro jednotlivé pěší prapory, se skládala z telefonního družstva, roje zemní telegrafie a pomocného roje. Ve vybavení jednotky byly zastoupeny radiostanice vz. 31, společně s telefonními přístroji vz. 23 nebo vz. 35.

Archivní fond pěšího pluku 31 je uložen v 11 kartonech a obsahuje kroniky, spisy a rozkazy z let 1918 až 1939. Další informace je možné získat v materiálu "Anketa - Armáda v roce 1938".


99. Chtěl bych se zeptat, zda a kde by se daly sehnat mapy opevnění v okolí Roudnice nad Labem. Měl by to být úsek 114 Labe, který tvořil spojnici mezi Ohří a Liběchovskou příčkou. (19. 4. 2002)

Jedná se skutečně o úsek 114, ve kterém se z plánovaných 43 pevnůstek podařilo postavit pouhé 2 objekty. Vzhledem k této skutečnosti je asi jedinou možností, jak získat mapu plánovaného opevnění, navštívit Vojenský ústřední archiv v Praze a prozkoumat fond velitelství ženijního vojska I. sboru.


98. Chcel by som sa spýtať na číslo objektu a či sú o ňom na internete informácie a nejaké obrázky. Objekt sa nachádza v lese asi 100 m od cesty zo Stárkova do Červeného Kostelce. (11. 4. 2002)

Podle všeho by se mělo jednat o samostatný pěchotní srub T-S-20, jeden ze dvou těžkých objektů postavených v tomto prostoru do září 1938. Základní informace o něm naleznete v nedávno vydaném "Lexikonu těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38", několik fotografií pak na adrese www.sotola.cz. Pár informací ze současnosti je i na našich stránkách v části věnované pevnostním muzeím.


97. Chtěl bych se zeptat, jestli Freikorps a jiné oddíly SdP zabíjely v září 1938 nejen četníky, ale i civilisty. (12. 4. 2002)

Obětí ozbrojených skupin sudetských Němců se na podzim 1938 stávali samozřejmě také civilisté. Většinou šlo o doprovodné oběti střetů mezi sudetskými Němci a československými bezpečnostními silami, např. 14. září 1938 při obsazování hotelu Victoria v Chebu. Celkově se sice sudetoněmecké bojůvky na smrtelné útoky výhradně proti civilistům nezaměřovaly, jinak ale bylo neněmecké obyvatelstvo (a také němečtí odpůrci SdP) vystaveno všem ostatním formám psychického i fyzického teroru (výhrůžky, nadávky, pronásledování, fyzické napadání, týrání, rozbíjení majetku, odvlékání do Německa apod.), jejichž důsledkem mohla být i smrt. V této souvislosti lze doporučit přečtení souboru vzpomínek "Vyhnání Čechů z pohraničí 1938" vydaného Ústavem mezinárodních vztahů v Praze v roce 1996.


96. Dovolte mi dvě otázky: Komu byl podřízen 185.plrp Kralovice? A jak byla od 60.let do roku 1993 zajištěna PVOS na teritoriu jižních Čech? Existovala obdoba něčeho takového, jako byl na území západních Čech pluk v Kralovicích? (18. 4. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

Kralovický protiletadlový raketový pluk podléhal velitelství 3. divize PVOS v Žatci. V letech 1961 až 1969 působil jako 185. protiletadlová raketová brigáda.

Protivzdušnou obranu jižních Čech zabezpečovaly pouze útvary stíhacího letectva. Konkrétně se jednalo o českobudějovický 1. stíhací letecký pluk "Zvolenský", náležející do sestavy již zmíněné 3. divize PVOS, dále pak o 9. stíhací letecký pluk v Bechyni, podléhající velitelství 1. stíhací letecké divize 10. letecké armády.




95. Jaký útvar a technika sovětské armády byly umístěny v lokalitě Zdechovice na Pardubicku? A jaký útvar československé armády byl umístěn v lokalitě Pardubice-Semtín? (18. 4. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

Ve Zdechovicích u Pardubic byl v letech 1968 až 1990 dislokován 152. ženijní prapor, náležející do složení 15. gardové tankové divize.

V posádce Pardubice-Semtín se od roku 1968 nacházelo velitelství 1. automobilní brigády a 1. automobilní prapor. Oba útvary se do Pardubic přemístily z Vysokého Mýta, kde se ubytovaly jednotky Střední skupiny sovětských vojsk. V roce 1985 bylo velitelství svazku reorganizováno na velitelství 21. brigády materiálního zabezpečení a 1. automobilní prapor přečíslován na 21. automobilní prapor. V roce 1992 proběhla opětná reorganizace svazku, v jejímž rámci se brigádní velitelství vrátilo k původnímu názvu 1. automobilní brigáda a útvar automobilního vojska se přečísloval na 11. automobilní prapor.


94. Dobrý den, zajímalo by mě, který konkrétní útvar byl dislokován v letech 1990-1992 v posádce Klecany (VÚ 3329) a které útvary se ve stejném časovém období nacházely v posádce Podbořany. (12. 4. 2002 - odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Klecany byl dislokován 103. silniční stavební prapor (VÚ-3329). Útvar byl vytvořen v roce 1974 a zanikl v roce 1994. Podléhal velitelství 1. silniční stavební brigády v Pardubicích.

V Podbořanech se nacházely 12. tankový pluk, 20. prapor oprav techniky a 1. průzkumný prapor. První dva útvary byly podřízeny velitelství 20. motostřelecké divize v Karlových Varech, zatímco poslední náležel do složení 1. tankové divize, jejíž velitelství sídlilo ve Slaném.


93. Můj dotaz směřuje k článku v Historickém obzoru č. 7-8/1995, který se týká pravděpodobného setkání několika generálů v zářijových dnech 1938 a případného jednání o nesouhlasu s postupem prezidenta Beneše. V textu je zmíněno jméno gen. JUDr. Roberta Vobrátílka, který byl v této době aktivní. Odkud máte informace o těchto zářijových dnech, kde jméno Vobrátílek figuruje? (6. 4. 2002)

V článku v Historickém obzoru je uvedeno, že generál Vobrátílek mohl být případně členem Výboru na obranu republiky, který se vytvořil 21. září 1938 večer v redakci Lidových novin a v jehož čele stál Ladislav Rašín. To vychází z textu J. Maňáka ve sborníku "Cesta k Mnichovu" z roku 1958. Sám autor si však tím nebyl jistý a Vobrátílkovo údajné členství vyvozoval pouze z generálovy účasti na manifestaci 22. září 1938 před budovou parlamentu (dnes Rudolfinum na náměstí Jana Palacha). Další prameny členství některého zástupce armády fakticky vylučují. Karel B. Palkovský ve svých vzpomínkách (uloženy v Archivu Národního muzea v Praze) uvádí, že Výbor neměl styky s velením armády, a Vlastimil Klíma v obsáhlé práci o roce 1938 (taktéž uložena v Archivu Národního muzea v Praze) dodává, že kontakt s armádou byl pouze zprostředkovaný. Domnívám se tedy, že generál Vobrátílek nebyl členem Výboru na obranu republiky. Vystoupil však s projevem na citované manifestaci 22. září, i když není jasné, zda za ministerstvo obrany či za sebe (osobně se přikláním k prvé možnosti). Nelze vyloučit, že projevů pronesl více, neboť se dochovaly obecné zmínky typu "k demonstrujícím promluvil generál".


92. Slyšel jsem, že se Němci obávali útoku z jižní Moravy do Rakouska, kde neměli moc dobré pozice. (3. 4. 2002)

Tvrzení, že se Němci obávali útoku z jižní Moravy do Rakouska se objevuje v 1. dílu knihy Winstona Churchilla "Druhá světová válka" (s. 284), kde Churchill cituje z memoranda sestaveného německými generály obávajícími se vypuknutí války. Dobové dokumenty, především záznamy z porad Hitlera s nejvyššími generály 3. a 9. září 1938, se však o tom nezmiňují (záznam z 9. září obsahuje pouze Hitlerovu domněnku, že Československo se s Rakouskem dohodlo na obraně severně od Dunaje). Dále lze v práci Wenzela Jaksche "Europas Weg nach Potsdam" (vyšla nedávno česky) najít údaj, že generál Prchala plánoval v září 1938 útok na Vídeň s cílem vyvolat v Rakousku protiněmecké povstání. I v tomto případě oficiální dokumenty, především dochované operační rozkazy čtvrté armády a jí podřízených sborů a divizí, nic takového nepotvrzují. Mám-li vyjádřit svůj názor, je možné, že se někteří němečtí velitelé skutečně obávali útoku z jižní Moravy, ale československá armáda na podzim 1938 podle všeho nic takového neplánovala. Zda někdy předtím v československém válečném plánování existoval plán útoku na jih, nelze spolehlivě prokázat, ale spíše ne. Existuje jediná hodnověrná zmínka o útoku československé armády na Rakousko (společně s Malou dohodou), a to v případě restaurace Habsburků. Podmínkou této akce ovšem měla být neutralita Německa a Itálie!


91. V řádech, předpisech a rukovětích prvorepublikové branné moci se v kapitolách věnovaných zastírání doporučují různé konkrétní maskovací prostředky (např. bílé převlečníky, vegetace na přilbě a ústroji, noviny apod.). Zajímá mě, zda byly armádou skutečně využívány, zejména při cvičení. Existují k tomu nějaké průkazné dokumentační fotografie? (13. 3. 2002)

Fotografie s maskováním naleznete například v publikaci "Armáda a národ" vydané v roce 1938 (protitankový kanon, polní houfnice, dálkoměr - vše maskované větvemi stromů) nebo v publikaci "Když zemřít, tak čestně" vydané v roce 1998 (protitankový kanon maskovaný větvemi stromů a horský kanon maskovaný sítí). Maskování vojáků i zbraní vegetací jsem viděl, pokud se dobře pamatuji, také v několika fotoalbech ze závěrečných cvičení. Zdá se tedy, že nejčastěji užívaným způsobem bylo právě maskování vegetací, které se objevilo i u lehkých a těžkých objektů československého opevnění, přestože se u nich počítalo především s maskovacími sítěmi, k jejichž uchycení sloužily háky na stropnici.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist