72

1080. Narazil jsem na informaci, že maďarské jednotky v září 1939 vtrhly spolu s německými divizemi do Polska. Za 6 let, co se druhoválečnou historií zabývám, jsem na tuto informaci nikde nenarazil. Nepotvrdil mi ji ani nikdo z mého okolí (členové klubu z různých KVH atd.) Nicméně autor si stále stojí na svém. Mohu Vás tedy požádat o vyjádření? Vím o účasti jednotek tzv. Slovenského štátu, s čímž souvisí druhý dotaz. Jaké divize, čím vyzbrojené a v jakém prostoru se tohoto tažení účastnily. (odpovídá Pavel Minařík)

Německého útoku na Polsko se zúčastnila slovenská „polní armáda“ pod přímým velením ministra obrany gen. Čatloše (krycí název BERNOLÁK, velitelství – Spišská Nová Ves, od 8. září Solivar u Prešova), jejíž součást tvořily 1. pěší divize (JÁNOŠÍK, Spišská Belá – od 4. září Spišská Stará Ves), 2. pěší divize (ŠKULTÉTY, Poprad) a 3. pěší divize (RÁZUS, Prešov – od 8. září Medzilaborce), které od 5. září doplnila Rychlá skupina (KALINČIAK, Vranov nad Topľou). Mobilizace byla vyhlášena 26.8.1939 a ze 160 tis. záložníků povolaných do 20. září nastoupilo 115 tis. osob, z nichž bylo do polních vojsk zařazeno 51 tis. osob. Jako první ze slovenských jednotek zaútočila 1. pěší divize, která 1. září v 5.00 překročila státní hranici v oblasti Javoriny. Na bezprostřední odpor polských jednotek nenarazila a postupovala směrem na Nowy Targ. Úkolem divize bylo chránit levý bok německé 2. horské divize. Již 3.9.1939 slovenské jednotky obsadily území zabrané Polskem v roce 1938. Boje s pravidelnými jednotkami protivníka svedly 4. a 5. září. Postup 1. divize se zastavil 7.9.1939 v hloubce 30 km. Hlavní síly divize se následně z polského území stáhly a zůstal zde pouze jeden prapor, který do 29. září udržoval posádky v Zakopaném, Jurgowě a Javorině. 3. divizi v polském tažení připadl úkol ochrany státní hranice od čáry Nowy Sacz – Stará Ľubovňa po hranici s Maďarskem o délce 170 km. Ve dnech 2. až 4. září odrážela izolované výpady polské pohraniční stráže nebo menších vojenských jednotek, na něž odpovídala obdobným způsobem. Největší vlom na slovenské území se odehrál v oblasti Dukelského průsmyku, když Poláci 2. září dočasně obsadili obec Nižný Komárnik (protivník měl šest mrtvých, obránci jednoho). Následně divize přešla na polské území ve směru Medzilaborce – Sanok a svůj postup zastavila 11. září na čáře Bukolsko – Kulaszne – Baligród – Jablonski – Cisna. Jednotky 2. divize se nacházely v záloze. Do bojů se nezapojily a omezily se na vyčišťování dobitého území po čáru Lesko – Sanok – Rymanowo – Krosno. Od 16. září tento úkol převzala část jednotek Rychlé skupiny, která překročila hranice až 8. září. Slovenské jednotky byly staženy z Polska koncem září 1939. Dne 5. října se v Popradu uskutečnila přehlídka za účasti slovenských i německých státních i vojenských činitelů, na které byla předána vyznamenání za vítězné tažení. Jednotky, které se zúčastnily tažení, byly postupně demobilizovány a staženy do mírových posádek. Velitelství BERNOLÁK zaniklo 7. října v Tatranských Zrubech.

V rámci slovenského letectva se do válečného tažení z polního letiště Kamenica nad Cirochou zapojily 37. a 39. stíhací letka s letouny B–534, společně s 16. průzkumnou letkou se stroji Š–328. Stíhačky chránily německé letouny Ju–87 při náletech na jižní Polsko do hloubky 60 až 90 km, zatímco průzkumné letouny zabezpečovaly postup slovenských pozemních jednotek.

Ztráty slovenské armády činily 18 mrtvých, 46 raněných a 11 nezvěstných. Do slovenského zajetí padlo cca 1350 Poláků, z nichž bylo cca 1200 v únoru 1940 předáno německému vojenskému velitelství v Čadci, část sovětským orgánům a zbytek byl soustředěn v zajateckém táboře v Lešti. Bližší informace o nasazení slovenských jednotek při německém útoku na Polsko můžete najít např. v knize Charlese Klimenta „Slovenská armáda 1939–1945“, vydané v nakladatelství Mustang, nebo ve studii Igora Baky „Slovensko vo vojne proti Poľsku v roku 1939“, publikované v časopisu Vojenská história, roč. 2005, čís. 3.

Maďarské jednotky se s největší pravděpodobností útoku na Polsko v září 1939 neúčastnily. Pokud by se tak skutečně stalo, Váš zdroj by k tomu také měl vědět nějaké bližší informace a nezůstávat pouze v rovině obecných tvrzení. Mezi Polskem a Maďarskem existovaly poměrně blízké vztahy, obě země například spolu koordinovaly vojenské akce proti Podkarpatské Rusi na podzim 1938 a snažily se o dosažení společné státní hranice, což se jim na pár měsíců v roce 1939 podařilo. S největší pravděpodobností se jedná o záměnu s účastí slovenské armády. V případě Vašeho zájmu o danou problematiku se můžete obrátit na Vojenský historický ústav maďarské armády do Budapešti (Hadtörténelmi levéltár, Kapisztrán tér 2, Budapest I, H 1250 Hungary).


1079. Na Vašich stránkách jsem nalezl podrobné informace o vojenských výcvikových prostorech v poválečné armádě, ale mne by také zajímalo, které oblasti sloužily k výcviku vojáků za první republiky, případně za Rakouska-Uherska. (odpovídá Pavel Minařík)

K soustředěnému výcviku vojáků prvorepublikové čs. armády byl využíván především Vojenský tábor v Milovicích, který vznikl již pro potřeby rakousko-uherské armády v roce 1905. Ve 20. letech došlo k jeho podstatnému rozšíření a v minulém roce si občané obce Milovice připomněli 100 let od jeho vzniku.

Vzhledem k neustále se rozšiřujícím potřebám armády v provádění specializovaného výcviku a rozsáhlejších cvičení v terénu byly postupně zřizovány další výcvikové tábory. Nejprve vznikla výcviková zařízení pro specializované druhy vojsk, protože jejich výcvik si z bezpečnostních důvodů vyžadoval znepřístupnění rozsáhlých prostorů. Jako první byla 1.4.1928 zřízena Dělostřelecká střelnice v Brdech a v lednu 1930 ji následoval Výcvikový tábor Plavecké Podhradie s leteckou střelnicí. Později se konstituovaly vojenské tábory umožňující soustředěný výcvik větších jednotek, aby nebylo nutno dočasně pronajímat pozemky od soukromých majitelů a hradit škody způsobené během výcviku. Z těchto důvodů nejprve 1.7.1934 vznikl Vojenský tábor u Humenného. K 1.11.1935 byla stávající Dělostřelecká střelnice v Brdech rozšířena na Výcvikový tábor Jince a všechny stávající vojenské tábory byly přejmenovány na výcvikové tábory. Ke stejnému datu začal působit nově zřízený Výcvikový tábor u Vyškova, Výcvikový tábor u Přáslavic a Výcvikový tábor u Leště. Do složení výcvikových táborů obvykle patřily velitelství, technická správa, hospodářské správa a pomocná četa. Všechny zmíněné výcvikové tábory čs. armáda využívala až do rozbití republiky v březnu 1939.

Na území nově vytvořeného Protektorátu Čechy a Morava německá okupační armáda využívala výcvikové tábory Milovice, Jince a Vyškov, přičemž během války ještě vybudovala výcvikový tábor vojsk SS na Benešovsku. Na Slovensku převzala do užívání Výcvikový tábor u Malacek, který se nacházel v tzv. ochranné zóně, obsazené německými vojsky. Slovenská armáda během války využívala Výcvikový tábor u Leště.

Po osvobození Československa a ukončení 2. světové války naše armáda začala s výjimkou výcvikového tábora u Humenného využívat všechny své předválečné výcvikové tábory a vzhledem ke vzrůstajícímu rozsahu výcviku vojsk k nim brzy připojila celou řadu dalších (blíže viz odpověď na dotaz čís. 752).


1078. Jaká byla bojová sestava a dislokace útvarů skupiny 1 ke dni 30.9.1938? (odpovídá Pavel Minařík)

Na přelomu září a října 1938 bylo složení bojových útvarů Skupiny 1 následující:

Svazek – útvarVelitelProstor dislokace
Skupina 1brig. gen. Václav PetříkRakovník
– pěší pluk 46plk. pěch. Josef NosekVysočany
* I. praporpplk. pěch. Jaroslav NovýKadaň
* II. praporpplk. pěch. Josef PetriciusChomutov
* III. prapormjr. pěch. Zdeněk KnollMost
– pěší pluk 151plk. pěch. Jaroslav VolekTřebíz
* I., II., III./151 prapornezjištěnonezjištěno
* hraničářský prapor 1pplk. pěch. Rudolf HofmannMirošovice
* strážní prapor XXpplk. pěch. Jan NovákNěmecké Hořovice
* strážní prapor XXIpplk. pěch. Bohumil OujezdskýLíčkov u Liběšic
– pěší pluk 152plk. pěch. Ing. František KadláčekKněževes
* I., II., III./152 prapornezjištěnonezjištěno
* hraničářský prapor 5pplk. pěch. Alois MarekDoupov
* strážní prapor XVIIIpplk. pěch. Jaroslav MaršálToužetín u Loun
* strážní prapor XIXmjr. pěch. Josef TeplýMšenné Podolí
– hraničářský prapor 21pplk. pěch. Jan Celerýnnezjištěno
– dělostřelecký pluk 32
(s II. a III. oddílem)
plk. děl. Jan Vlachýnezjištěno
– dělostřelecký pluk 42
(s II. a III. oddílem)
plk. děl. Jaroslav Milotanezjištěno
– dělostřelecký pluk 44pplk. děl. Augustin Šurýnezjištěno
– III./131 dělostřelecký oddílnezjištěnonezjištěno
– rota KPÚV 56nezjištěnonezjištěno
– smíšený přezvědný oddíl 32mjr. jezd. Vilém Fiedlernezjištěno
– ženijní prapor 22 (mot)mjr. žen. Jaroslav PanicMost
– improvizovaný obrněný vlak 32nezjištěnonezjištěno
– letka 11nezjištěnonezjištěno

Skupina 1 bránila úsek hlavního obranného postavení čs. armády od Doupovských hor po obec Rtyně u Bíliny. V 1. sledu se nacházel pěší pluk 46, společně s hraničářskými prapory a strážními prapory. Ve 2. sledu byly nasazeny pěší pluky ZLO. V důsledku zařazení posilových útvarů Skupina 1 čítala 29 tisíc osob.


1077. Rád bych ještě jednou využil Vašich historických znalostí a dozvěděl se více detailních informací o k. u. k. Infanterie-Regiment Nr. 42. Jeho bojové nasazení v 1. světové válce, složení, velitelé a posádková obec. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený pluk vznikl v roce 1674 na základě konvence mezi římským císařem a Johanem Hartmanem, biskupem würzburgským a bamberským, jako tzv. Mieth-Regiment. V císařské službě byl ponechán pod podmínkou, že bude nasazen pouze ve Franckém kraji. V roce 1885 byl zcela převeden do císařské služby a jeho majitelem se stal generálmajor (pozdější polní zbrojmistr) Hans Carl hrabě Thüngen. Následně používal jména střídajících se majitelů až do roku 1769, kdy byl očíslován jako Infanterie-Regiment Nr. 42. Kromě jiného v roce 1860 poskytl jeden ze svých praporů pro zřízení Infanterie-Regiment Nr. 73 a v roce 1883 pro Infanterie-Regiment Nr. 92. Až do roku 1806 se jeho příslušníci rekrutovali převážně z Franckého kraje, které v letech 1771 až 1781 doplňovali odvedenci z Chebského kraje a v letech 1782 až 1807 z Haliče a Bukoviny. Od roku 1807 jeho doplňování převzal Žatecký kraj a v roce 1818 Litoměřický kraj. Po vytvoření doplňovacích okresních velitelství přísun nováčků zabezpečovalo DOV Terezín.

Během své existence pluk vystřídal téměř čtyři desítky mírových posádek na celém území monarchie a zúčastnil se řady válečných tažení. Z teritoria pozdějšího Československa byl dislokován v Banské Bystrici (1700 až 1708), Košicích (1735 až 1739), Levoči (1739 až 1740), Chebu (1748 až 1752), Znojmě (1752 až 1753), Brně (1753 až 1754), Chebu (1763 až 1790 a 1798 až 1805), Lovosicích (1806 až 1808), Chebu (1808 až 1813), Litoměřicích (1817 až 1823), Terezíně (1823 až 1846), Praze (1846 až 1849), Českých Budějovicích (1852 až 1853), Bratislavě (1855 až 1858), Komárně (1858 až 1860), Terezíně (1871 až 1887), Hradci Králové (1891 až 1910) a Terezíně (od 1910). Část praporů ale byla ubytována odloučeně od plukovního velitelství, takže např. v roce 1910 se 1. prapor nacházel v Kadani a 4. prapor v Bosně a Hercegovině (nejdříve v posádce Avtovac, tj. na silnici spojující Dubrovník s Goražde a od roku 1913 v posádce Nevesinje, tj. jižně od Sarajeva).

Od umístění plukovního velitelství v Hradci Králové se v jeho čele vystřídali: plk. Philipp Niklas (od 1890), plk. Vinzenz Lehmann (od 1895), plk. Carl Klarner (od 1899), plk. Joseph Achberger (od 1905), plk. Joseph Weiss (1909) a plk. Carl Wöllner (od 1912). Posledním, v dané době již jen čestným majitelem pluku byl od roku 1879 Ernst August Herzog von Cumberland, Herzog zu Braunschweig und Lüneburg. Po vypuknutí I. světové války pluk odešel na bojiště a do mírové posádky se jako organizovaný celek nevrátil. V Terezíně zůstal pouze náhradní prapor, který organizoval odesílání doplňků v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku. Na základě tohoto praporu se na sklonku roku 1918 v posádce obnovil pěší pluk 42, tvořící součást nově vytvořené čs. armády.

Ve Vojenském ústředním archivu Praha je uložen archivní fond pěšího pluku 42 v rozsahu 30 kartonů. Nejvíce písemností se dochovalo z období I. světové války, mimo jiné plukovní kronika (1914–1918), válečné deníky (1914–1918), plukovní rozkazy (1914–1918), návrhy na pochvalná uznání (1914–1916), knihy telefonogramů (1914–1918), polní akta (1916–1918), situační hlášení (1917) nebo denní hlášení (1916–1918). Z předválečného období je k dispozici pouze malé množství dokumentů, představované zejména plukovními rozkazy z roku 1828 a 1831, podacím protokolem z let 1830 až 1833 a trestním protokolem z let 1814 až 1898.


1076. Chtěla bych se dozvědět něco o 8. houfnicovém pluku a o českém dělostřelectvu během 1. světové války – jaké typy houfnic a děl používalo? (odpovídá Pavel Minařík)

Výše zmíněný pluk se vytvořil 1.5.1885 jako Corps-Artillerie-Regiment Nr. 8. Pluk podléhal velitelství VIII. sboru a do jeho složení kromě plukovního velitelství náležel 1. oddíl se třemi těžkými bateriemi, 2. oddíl se dvěma lehkými bateriemi, muniční park, náhradní kádr a 1. horská baterie. Pluk vznikl na základě části jednotek původního Feld-Artillerie-Regimentu Nr. 1 (zřízeného v roce 1854 a dislokovaného nejprve v Praze, od roku 1866 ve Lvově a od roku 1871 opět v Praze), konkrétně plukovního velitelství, 3. a 4. oddílu, 1. horské baterie, muniční kolony a náhradního kádru. V roce 1890 se počet baterií 1. oddílu zvýšil na čtyři, od roku 1891 měly oba oddíly po třech bateriích, ovšem v roce 1894 byla 5. baterie předána k Divisions-Artillerie-Regimentu Nr. 23 a 6. baterie k Divisions-Artillerie-Regimentu Nr. 24, takže v sestavě 1. a 2. oddílu zůstaly pouze čtyři baterie, které doplňovala samostatná horská baterie.

Původním posádkovým městem pluku byla Praha, ale v roce 1907 se celý pluk přestěhoval do Kostelce nad Labem. O rok později se I. oddíl vrátil do Prahy. K 6.4.1908 proběhlo přejmenování pluku na Feldhaubitzregiment Nr. 8. V roce 1910 se do pražské posádky vrátilo i plukovní velitelství a v roce 1913 nakonec i 2. oddíl. Branci k pluku nastupovali nejprve z teritoria doplňovacích okresních velitelství Písek, Praha, Plzeň, Cheb, Jindřichův Hradec, Beroun, České Budějovice a Benešov, od roku 1889 z celé sborové oblasti.

Ve velení pluku se do vypuknutí I. světové války postupně vystřídali: pplk./plk. Johann Schwalb urozený pán von Rustheim (od 1885), pplk./plk. Gustav Uher (od 1887), pplk./plk. Stephan Pieniažek von Kružlowa (od 1890), plk. Johann Thür (od 1893), plk. Carl Kunert von Kunertsfeld (od 1896), plk. Eduard Loneck (od 1898), plk. Joseph Waitz (od 1900), plk. Oscar Melzer (od 1903), plk. Peter Millivojevich (od 1905), plk. Heinrich Ströhr (od 1908) a pplk./plk. Franz urozený pán von Portenschlag-Ledermayer (od 1912). Čestnou funkci majitele pluku zastával císař František Josef I.

Po vypuknutí I. světové války pluk odešel společně se svým sborovým velitelstvím na bojiště a do mírové posádky se jako organizovaný celek již nevrátil. V Praze zůstal pouze náhradní kádr, který zajišťoval odesílání doplňků za bojujícím plukem. V roce 1916 byl pluk nejprve přečíslován na Feldhaubitzregiment Nr. 9 a poté v roce 1918 reorganizován na Feldartillerieregiment Nr. 109. Po vzniku Československé republiky se na základě náhradního kádru v Praze obnovil dělostřelecký pluk 109, přečíslovaný v létě 1919 na dělostřelecký pluk 1.

Dokumenty z činnosti výše uvedeného 8. houfnicového pluku se ve Vojenském ústředním archivu Praha nenacházejí.

O dělostřelectvu rakousko-uherské armády, respektive jeho útvarech dislokovaných nebo doplňovaných v Českých zemích, můžete další informace získat ve II. dílu „Vojenských dějin Československa“ (např. na str. 445 až 447), knize Vladimíra Karlického „Československé dělostřelecké zbraně“, nebo v knihách Josefa Fučíka „Soča (Isonzo) 1917“ a „Piava 1918“, případně v jednotlivých dílech publikace „Österreich-Ungarns letzte Krieg 1914–18“, uložených v knihovně Vojenského historického ústavu v Praze.


1075. Chtěl bych se zeptat jestli je někde možné získat co nejpodrobnější informace o rakousko-uherském 81. pěším pluku. Např. jména velitelů a mužstva či seznamy zajatých atd. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený pluk vznikl v roce 1883. Jeho historii můžete najít na str. 590 v knize „K. und K. Wehrmacht – Die Regimenter, Corps, Branchen und Anstalten von 1618 bis Ende des XIX. Jahrhunderts“, I. Band, Wien 1898, jejímž autorem je major Aplhons Freuherrn von Wrede. Ve Vojenském ústředním archivu Praha je v 10 kartonech uložen archivní fond uvedeného pluku obsahující dokumenty z 1. světové války. Konkrétně se jedná o: polní akta (1914–1918), válečné deníky (1914–1918), knihy telefonogramů (1915–1918), rozkazy velitelství pluku (1915–1918) a rozkazy náhradního praporu (1915–1918).


1074. Chtěl bych Vás požádat o informaci, zda jsou v aktuálně zpracovaných edicích archivních materiálů k dispozici popisy nástupových plánů čs. armády ze 30. let (včetně jejich podvariant). V dosud publikované literatuře jsem se totiž setkal pouze s popisem varianty XIII plánu VII, aplikované pro rozmístění jednotek v září 1938. Druhý dotaz směřuje k regionalistické tématice. Nemáte informace o titulech, týkajících se tématu obrany jižních Čech v roce 1938 (zejména detailní dislokace jednotek) za poslední 3-4 roky? V roce 2002 jsem na toto téma zpracovával diplomovou práci a chtěl bych zjistit, zda někdo mezitím nepokročil dále. (odpovídá Pavel Šrámek)

Kromě starších studií Jana Angra a Pavla Pecha, publikovaných v časopisu Historie a vojenství v letech 1985 až 1986, nebyly nástupové plány čs. armády nikde podrobněji popisovány. Důvod je vcelku prostý a spočívá v absenci původních archivních podkladů. Tzv. varianta XIII není v pořadí 13. variantou (a tudíž ani neexistovaly varianty 1 až 12), ale je pouze přílohou nástupového plánu označenou pořadovou číslicí XIII. Další přílohy představovaly např. mapy (č. X) nebo styk a spojení (č. VIII).

K problematice obrany jižních Čech v době mnichovské krize, alespoň pokud je mi známo, doposud žádná monografie nevyšla.


1073. Chtěl bych Vás požádat o informaci o cenách, za něž naše armáda v letech 1918–38 nakupovala od výrobců hlavní druhy výzbroje. Pokud vím, jsou známy ceny obrněné techniky (publikace Oty Holuba), ale nikde jsem se nesetkal např. s cenami za dělostřelecký materiál nebo leteckou techniku. (odpovídá Pavel Minařík)

Kusová hodnota zbrojního materiálu byla k 15.3.1939 následující:

Druh zbraněHodnota (Kčs)Druh zbraněHodnota (Kčs)
bodák vz. 2448šavle vz. 4150
9mm pistole vz. 243207,92mm puška vz. 24525
7,92mm kulomet vz. 266.7507,92mm kulomet vz. 7/2448.000
7,92mm kulomet vz. 3726.5002cm VKPL vz. 36185.000
3,7cm KPÚV vz. 34119.7003,7cm KPÚV vz. 37 M122.000
7,5cm kanon vz. 15187.03010cm houfnice vz. 16/19251.200
8cm kanon vz. 17289.2958cm kanon vz. 30385.125
10cm houfnice vz. 14/19250.44510cm houfnice vz. 30288.500
10,5cm kanon vz. 35569.50015cm kanon vz. 15/161.333.000
15cm houfnice vz. 14/16536.05015cm houfnice vz. 25545.800
8cm minomet vz. 3618.5509cm minomet vz. 1712.320
14cm minomet vz. 1835.85026cm minomet vz. 1792.435
7,5cm PL kanon vz. 37630.0008cm PL kanon vz. 37740.000
8,35cm PL kanon vz. 22865.3509cm PL kanon vz. 12/20134.700
120cm světlomet vz. 20766.420150cm světlomet vz. 33434.245

Ceny leteckého materiálu nám nejsou známy.


1072. Kdy byly povolávány do čs. armády ročníky narození 1911, a jaká délka služby je čekala? (odpovídá Pavel Šrámek)

Ročník narození 1911 byl součástí odvodních ročníků 1931 (spolu s částí ročníků 1909 a 1910), 1932 (spolu s částí ročníků 1910 a 1912) a 1933 (spolu s částí ročníků 1912 a 1913). Odvodní ročníky 1931 a 1932 vykonaly 18měsíční vojenskou službu, ročník 1933 měl původně sloužit pouze 14 měsíců, ale v důsledku zhoršující se mezinárodní situace mu byla služba prodloužena na 2 roky.


1071. Jak měla být zajištěna bezpečnost našich politiků a prezidenta v roce 1938? Jaká byla činnost prezidenta, senátu a parlamentu v případě války s Německem? (odpovídá Pavel Šrámek)

Počítalo se s tím, že v případě války budou všechny důležité státní orgány evakuovány na východ, konkrétně na Slovensko, např. ministerstvo zahraničí do Banské Bystrice, ministerstvo obrany do Martina, národní banka do Rajeckých Teplic, prezident patrně do Tatranské Lomnice. V těchto nových místech měly pokračovat ve své činnosti, je ovšem otázkou, zda by jim to průběh války umožnil.


1070. Kde lze sehnat informace o posádce pěchotního srubu „Finanční budka“ na Opavsku z roku 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)

Zkuste se podívat do knihy Josefa Durčáka „Pohraniční opevnění na Opavsku a Bruntálsku“ z roku 1998 nebo do knihy Martina Vaňourka „Hraničáři od Hlučína“ z roku 2000.


1069. V literatuře je uvedeno, že devět řopíků úseku H-41 Vimperk bylo při výstavbě spojeno s nedalekou železniční tratí kolejovou svážnicí. Nikde jsem ovšem neobjevil jejich čísla ani nějakou kvalitnější mapku s jejich umístěním. (odpovídá Pavel Šrámek)

Lehké opevnění v úseku H-41 Vimperk je popsáno v knize Karla Hřídela a Radana Láška „Opevnění z let 1936-38 na Šumavě“, která vyšla v roce 1996.


1068. Hledám informace o rozmístění jednotek (prapory, roty, štáby atd.) v plukovním úseku (Pocheň – kóta Orlík) pěšího pluku 6 koncem září a začátkem října 1938, včetně období vyklizení Sudet 8. až 10.10.1938. (odpovídá Pavel Šrámek)

Informace byste měl nalézt ve dvou článcích Josefa Fetky publikovaných ve sborníku Severní Morava, a to „Organizace obrany hranic severní Moravy ve třicátých letech“ (Severní Morava, svazek 21 z roku 1971, s. 27–39) a „Bojová sestava 2. armády v obraně severní Moravy před ústupem od hranic v říjnu 1938“ (Severní Morava, svazek 30 z roku 1975, s. 21–29).


1067. Co byl za „Protektorátu“ Podpůrný svaz bývalých českých důstojníků? Kde bych se o jeho činnosti mohl dočíst? A kdo to byl Leopold Jelínek, nadporučík armády mimo činnou službu, který byl významným aktivistou PSBČD? Kde by se o něm dalo zjistit něco víc? (odpovídá Pavel Šrámek)

Podpůrný svaz bývalých českých důstojníků vznikl z prvorepublikového Svazu československých důstojníků. Za „Protektorátu“ se jeho činnost omezovala na sociální a podpůrnou oblast. Sdružoval bývalé čs. důstojníky bez ohledu na jejich „profesní původ“, tj. důstojníky rakousko-uherské armády, legionáře nebo ty, kteří dosáhli důstojnické hodnosti až během služby v čs. armádě. Jeho stanovy byly schváleny Ministerstvem vnitra 22.4.1939 a k tomuto datu vykazoval 19 333 členy. Na počátku své existence se PSBČD věnoval zejména přeškolování bývalých důstojníků na nová občanská povolání. Svaz disponoval poměrně rozsáhlým majetkem (v hodnotě cca 10 mil. Kčs), představovaným zejména podpůrnými fondy, vlastním knihkupectvím, Štefánikovým spolkovým domem nebo spotřebním družstvem Arma.

Obdobnou úlohu jako PSBČD pro ostatní gážisty hrál Podpůrný svaz bývalých českých rotmistrů, v němž bylo k 15.3.1939 organizováno 9656 členů. Asi 900 Němců a Slováků PSBČR brzo opustilo. Ve svazu nadále zůstalo na 2700 bývalých příslušníků rakousko-uherské armády a 1750 legionářů, přičemž zbývající část připadla na příslušníky prvorepublikové armády.

Ohledně npor. Leopolda Jelínka se obraťte na Vojenský ústřední archiv (Sokolovská 136, Praha 186 00), kde jsou uloženy kvalifikační listiny bývalých vojáků z povolání prvorepublikové armády.


1066. Můžete mi prosím objasnit, jak to bylo s V. a VIII. sborem za mobilizace na podzim 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)

Velitelství V. sboru v Trenčíně nestavělo (na rozdíl od všech ostatních velitelství sborů) za mobilizace velitelství hraničního pásma (útvar kategorie „A“), sboru (útvar kategorie „B“) a sborové oblasti (útvar kategorie „C“), ale dvě velitelství sborů a velitelství sborové oblasti. Konkrétně šlo o velitelství V. sboru (útvar kategorie „A“), VIII. sboru (útvar kategorie „B“) a V. sborové oblasti (útvar kategorie „C“). Bylo to proto, že území V. sboru nesousedilo s předpokládaným nepřítelem, tj. Německem nebo Maďarskem.

Velitelství V. a VIII. sboru byla polní velitelství, která se po dosažení pohotovosti přemístila do určených prostorů: V. sbor na jižní Moravu (Klobouky) a VIII. sbor na moravsko-slovenské pomezí (Uherské Hradiště). Velitelství V. sborové oblasti bylo zápolní velitelství, které zajišťovalo teritorium mírového V. sboru. Po mnichovském diktátu se velitelství VIII. sboru počátkem října 1938 přesunulo na Slovensko (Hlohovec). Protože 11.10.1938 byla zrušena velitelství sborových oblastí, tedy i V. sborové oblasti, muselo její agendu převzít velitelství V. sboru, které se vrátilo do Trenčína a změnilo se z polního na zápolní velitelství. Jako operační velitelství nadále působil VIII. sbor podřízený veliteli III. armády a zasazený v druhém sledu, který převzal svazky dosud podléhající V. sboru. Po vídeňské arbitráži byl dokonce počátkem listopadu 1938 VIII. sbor na krátký čas zasazen do prvního sledu, přičemž mu podléhaly svazky dislokované přímo na hranici. Dne 18.11.1938 velitelství VIII. sboru demobilizovalo v Trenčíně a předalo svoji agendu velitelství V. sboru.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek