Odpovědi na dotazy 1111. - 1125.
1125. Zajímali by mne všechny útvary, které byly dislokovány v Klatovech od r. 1900 do r. 1989. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Klatovy se nacházely následující útvary čs. armády:
| a) 1918 až 1939 | |
| - Posádkové velitelství | 1918 – 1939 |
| - III. prapor pěšího pluku 35 | 1935 – 1939 |
| - velitelství, I. a II. prapor pěšího pluku 35 | 1938 – 1939 |
| - náhradní eskadrona dragounského pluku 14 | 1918 – 1920 |
| - jezdecký (dragounský) pluk 4 | 1920 (1936) – 1939 |
| - Doplňovací okresní velitelství | 1923 – 1939 |
| b) 1945 až 1992 | |
| - Doplňovací okresní velitelství | 1945 – 1949 |
| - Vojenská věznice | 1945 – 1946 |
| - pěší pluk 35 | 1945 – 1948 |
| - pěší prapor (pluk) 25 | 1948 (1949) – 1950 |
| - 25. pěší (střelecký) pluk | 1951 (1954) – 1955 |
| - 11. střelecký (motostřelecký) pluk | 1955 (1958) – 1991 |
| - jezdecká korouhev 2 | 1946 – 1948 |
| - dělostřelecký oddíl 260 (2. protitankový dělostřelecký oddíl) | 1948 (1950) – 1958 |
| - I. oddíl dělostřeleckého pluku 10 | 1948 – 1950 |
| - velitelství dělostřeleckého pluku 10 | 1949 – 1950 |
| - 10. (8. / 2.) dělostřelecký pluk | 1950 (1955/1991) – AČR |
| - 2. průzkumná dělostřelecká baterie | 1961 – 1967 |
| - divizní lazaret 2. pěší divize (2. zdravotnický prapor) | 1951 (1954) – AČR |
| - Okresní vojenské(á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – AČR |
| - 2. prapor technického zabezpečení | 1958 – 1961 |
| - 2. technické opravny | 1961 – 1976 |
| - 2. prapor oprav techniky | 1976 – AČR |
| - 2. divizní dělostřelecké dílny | 1961 – 1967 |
| - 6. zdravotnický oddíl | 1961 – 1963 |
| - 2. vrtulníková letka | 1964 – 1974 |
| - 2. raketometný oddíl | 1976 – 1991 |
| - 2. ženijní prapor | 1991 – AČR |
| - 2. rota chemické ochrany | 1991 – AČR |
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.
Z útvarů rakousko–uherské armády se od roku 1900 do vypuknutí I. světové války jednalo o náhradní kádr dragounského pluku 10 (do 1906), velitelství (1901 až 1914) a 2. oddíl (1906 až 1914) dragounského pluku 13, velitelství (do 1901) a náhradní kádr (do 1914) dragounského pluku 14.
1124. Potřeboval bych se dozvědět, jaké útvary byly dislokovány ve městě Přelouč ve druhé polovině 20. století. (odpovídá Pavel Minařík)
V Přelouči byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující útvary čs. armády:
| - Automobilní zbrojnice 1 (1. automobilní zbrojnice) | 1945 (1951) – 1953 |
| - Hlavní automobilní opravárenský závod | 1953 – 1954 |
| - 1. ústřední automobilní opravárenský závod | 1954 – 1960 |
| - Ústřední automobilní opravárenský závod | 1960 – 1967 |
| - Automobilní opravářský závod | 1967 – 1989 |
| - Vojenský opravárenský podnik 081 | 1989 – AČR |
| - pobočka Ústředního tankového skladu | 1992 – AČR |
| - Okresní vojenská správa | 1956 – 1960 |
| - 135. silniční mostní prapor | 1968 – 1969 |
| - 254. silniční stavební prapor | 1968 – 1992 |
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.
1123. Chcel by som poznať históriu kasární v Senici, od ich postavenia do roku 1975. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Senica se nacházely následující útvary čs. armády:
| a) 1918 až 1939 | |
| - Posádkové velitelství | 1938 – 1939 |
| - pěší pluk 33 | 1938 – 1939 |
| b) 1945 až 1992 | |
| - II. prapor pěšího pluku 23 | 1945 |
| - Vojenská invalidovna (zatímní) | 1946 |
| - dělostřelecký pluk 101 | 1946 – 1947 |
| - II. oddíl dělostřeleckého pluku 110 | 1947 – 1948 |
| - I. oddíl dělostřeleckého pluku 9 | 1948 – 1949 |
| - dělostřelecký oddíl 259 | 1946 – 1950 |
| - pěší pluk 7 (7. pěší pluk) | 1950 – 1951 |
| - 6. (312.) těžká dělostřelecká brigáda | 1951 (1956) – 1958 |
| - 3. (13.) dělostřelecký pluk | 1958 (1991) – ASR |
| - Okresní vojenské velitelství | 1951 – 1953 |
| - Okresní vojenská správa | 1955 – ASR |
| - 16. (301.) automobilní prapor | 1961 (1992) – ASR |
Pozn.: ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.
1122. Rád by som Vás požiadal o pomoc pri získaní informácii o gen. Podešvovi. Viem len toľko, že slúžil u tankistov v Jihlave a býval v Havlíčkovom Brode. (odpovídá Pavel Minařík)
Doc. Ing. František Podešva, CSc., se narodil v lednu 1941 v Malenovicích. Po svém nástupu do armády a absolvování vojenského učiliště ve Vyškově zastával funkce velitele tankové čety (od 1961), velitele tankové roty (od 1963) a náčelníka štábu praporu (od 1968) u 8. tankového pluku v Jihlavě. V roce 1969 byl přemístěn k 13. tankovému pluku do Čáslavi, kde převzal velení tankového praporu. Po studiu na Vojenské akademii M. V. Frunzeho v Moskvě v letech 1971 až 1973 nejprve absolvoval stáž na funkci zástupce náčelníka operačního oddělení 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě. V prosince 1973 se stal velitelem 23. tankového pluku v Holýšově. Od prosince 1975 do listopadu 1978 byl náčelníkem štábu 20. motostřelecké divize v Karlových Varech. Poté pracoval na velitelství ZVO v Táboře jako náčelník oddělení operační přípravy. V letech 1981 až 1987 působil ve funkci zástupce náčelníka fakulty, náčelníka fakulty vševojskové, druhů vojsk a služeb a posléze i zástupce náčelníka na VAAZ v Brně. V říjnu 1987 se stal náčelníkem štábu – 1. zástupcem velitele ZVO. Následně se vrátil na VAAZ, kde od října 1989 do ledna 1991 vykonával funkci jejího náčelníka. Následně byl ustanoven do funkce náměstka ředitele pro vědeckou činnost Institutu výzkumu operačního umění – samostatného pracoviště Institutu pro strategická studia FMO ČSFR. K 1.3.1992 se stal velitelem nově vytvořeného Vojenského velitelství Střed, reorganizovaného 1.4.1994 na velitelství 2. armádního sboru. V jeho čele setrval do 31.12.1996, kdy byl přeložen do zálohy. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 1.10.1986 a na generálporučíka byl povýšen 6.10.1989.1121. Dlouhodobě se zajímám o historii vojska PVO pozemního vojska. Můžete uvést stručně personálie Ing. Karola Senešiho, náčelníka (velitele) vojska PVO PV, včetně doby jeho povýšení do hodnosti plukovník a generálmajor? (odpovídá Pavel Minařík)
Karol Seneši se narodil 29.2.1928 v obci Hronské Kosihy. Po výkonu základních velitelských funkcí se v říjnu 1956 stal zástupcem velitele dělostřelectva MNO pro protiletadlové dělostřelectvo. Od září 1959 velel 82. protiletadlové dělostřelecké divizi v Jaroměři, která byla 1.10.1960 reorganizována na 82. protiletadlovou dělostřeleckou brigádu. V červenci 1961 byl vyslán na přípravnou školu před studiem na VA GŠ OS SSSR v Moskvě, kam odjel v srpnu téhož roku. Po návratu ze zahraničí byl v srpnu 1963 ustanoven do funkce zástupce náčelníka PVOS a letectva – náměstka ministra národní obrany. V lednu 1965 nastoupil stáž na funkci zástupce velitele 7. armády PVOS, kterou vykonával do konce srpna 1966. V září se stal zástupcem náčelníka vojska PVO. Velení Správy vojska PVO se ujal v září 1967 a v jejím čele působil až do října 1986. Následně byl jako vedoucí skupiny poradců vyslán do Libye, kde setrval do konce února 1989. Po návratu do vlasti byl převeden do kádrové dispozice ministra národní obrany a koncem května téhož roku přeložen do zálohy. Generálmajorem se stal 1.5.1968 a na generálporučíka byl povýšen 1.5.1980.
1120. Kdo se v rámci ČSLA stal generálem v roce 1983? (odpovídá Pavel Minařík)
Dnem 1.5.1983 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * generálmajor PhDr. Cyril Rabušic | náčelník stranickoorganizační správy – zástupce náčelníka HPS ČSLA |
| * generálmajor PhDr. Jaroslav Klícha | náčelník ideologické správy – zástupce náčelníka HPS ČSLA |
| * generálmajor Ing. Anton Muržic | náčelník Vysoké vojenské technické školy ČSSP |
| a jmenováni do hodnosti genmjr. | |
| * plk. gšt. Ing. Imrich Andrejčák | náčelník štábu – 1. zástupce velitele 1. armády |
| * plk. JUDr. Ján Borguľa | náčelník správy vojenských soudů |
| * plk. Josef Doboš | náčelník politického oddělení – zástupce velitele 1. armády |
| * plk. gšt. Ing. Karel Holub | velitel 19. motostřelecké divize |
| * plk. Ing. František Roubal, CSc. | náčelník výstrojní služby Hlavního týlu ČSLA |
| * plk. Ing. Josef Rotter | generální ředitel oborového podniku Vojenské stavby |
| * plk. Ing. Ladislav Šejnoha | náčelník oddělení bojové přípravy velitelství letectva |
| * plk. gšt. Václav Tomalík | náčelník politického oddělení – zástupce velitele 4. armády |
| * plk. gšt. Ing. Miroslav Vampula | náčelník raketového vojska a dělostřelectva 1. armády |
Dnem 1.10.1983 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * genmjr. doc. Ing. Vladimír Šmakal, CSc. | zástupce náčelníka Hlavní technické správy MNO |
| a jmenován do hodnosti genmjr. | |
| * plk. gšt. Ing. Jan Hevera | náčelník týlu – zástupce velitele ZVO |
| * plk. Ing. Jiří Libotovský | náčelník týlu – zástupce velitele 10. letecké armády |
* plk. PhDr. Oskar Marek |
zástupce náčelníka politické správy ZVO |
* plk. gšt. Ing. Ján Martinský |
náčelník operační správy – zástupce náčelníka štábu ZVO |
* plk. Ing. Miloš Ostádal |
náčelník výzbrojní služby ZVO |
* plk. gšt. Ing. Ján Váňa |
velitel 34. stíhací bombardovací letecké divize |
1119. V odpovědi čís. 388 je uveden přehled pluků vyzbrojených systémem 2K12 Kub. Bylo by možné zjistit, kdy došly první systémy do ČSSR (1975?), případně k 171. a 251. pluku, které je zřejmě obdržely jako první? Jak rychle postupovalo vyzbrojování? Nakupovaly se celé pluky, nebo postupně jednotlivé baterie? (odpovídá Pavel Minařík)
Jako první byl k 1.2.1975 přezbrojen 171. plp, poté ho k 1.9.1975 následoval 251. plp. Pluky byly zpravidla přezbrojovány postupně. Obvykle v 1. etapě tři palebné baterie a ve 2. etapě zbývající dvě, které do té doby používaly původní výzbroj, tj. 57mm PLK S–60. U obou zmíněných pluků se 2. etapa realizovala v roce 1977. Obdobně proběhlo přezbrojení 12. plp, které bylo zahájeno 1.4.1978 a dokončeno k 31.10.1980. Stejně tak se stalo v případě 11. plp přezbrojeného v letech 1979 až 1980. O průběhu přezbrojování 2., 9. a 4. plp se nám příslušné informace nepodařilo získat, protože však bylo zahajováno vždy s odstupem v letech 1980, 1983 a 1985, předpokládáme, že i v jejich případě proběhlo etapovitě.
1118. Mám dotaz, který se přímo netýká ČSLA. Naše armáda měla podle vzoru SSSR motostřelecké a tankové divize. V odpovědi na dotaz čís. 625 píšete o těžkých tankových divizích a motostřeleckých brigádách. Rád bych věděl, jaké bylo jejich složení. (odpovídá Pavel Minařík)
Těžké tankové divize tvořily součást pozemního vojska sovětské armády v letech 1957 až 1965. Místo středních tanků T–54/55 tyto divize používaly těžké tanky T–10, zařazené v rámci tří těžkých tankových pluků. Oproti standardním tankovým divizím, které tvořily dva pluky středních tanků a jeden pluk těžkých tanků, do jejich složení nepříslušel motostřelecký a dělostřelecký pluk. Celkem se vytvořilo pět takovýchto divizí. U Skupiny sovětských vojsk v Německu se jednalo o 13. Bobrujsko–berlínskou těžkou tankovou divizi v Riese (bývalá 9. tanková divize) a 25. těžkou tankovou divizi ve Vogelsangu (původní 25. tanková divize). V rámci Běloruského vojenského okruhu šlo o 5. Korsunskou těžkou tankovou divizi (dřívější 12. mechanizovaná divize) a 34. Dněprovskou gardovou těžkou tankovou divizi v Borisově (původní 10. tanková divize) a u Severokavkazského vojenského okruhu o 18. Donsko–budapešťskou gardovou těžkou tankovou divizi (vznikla z 5. jezdeckého sboru). Jako první v roce 1960 zanikla 5. těžká tanková divize, která byla využita pro vytvoření svazku raketových vojsk strategického určení. V roce 1965 zbývající čtyři prodělaly reorganizaci na „obyčejné“ tankové divize, u nichž ve stejném roce zanikl těžký tankový pluk. V rámci reorganizace se 13. a 25. ttd vrátily k původním číslům, 34. td své označení nezměnila, zatímco 18. gttd nadále působila jako 5. gardová tanková divize a v roce 1969 se přesunula do Zabajkalského vojenského okruhu. Použití těžkých tankových divizí bylo procvičováno mimo jiné v rámci tzv. válečných strategických her armád Varšavské smlouvy, probíhajících v polské Legnici. Např. v roce 1967 sovětský ministr obrany maršál Grečko stanovil pro všechny velitele a štáby cvičících frontů úkol „přijmout rozhodnutí velitele frontu operujícího na hlavním strategickém směru při rozvíjení úspěchu vlastních vojsk a za současné hrozby protiúderu nepřítele vedeného silami armádního sboru do levého boku vlastních vojsk“, k čemuž jim byla přidělena divize těžkých tanků. Při vyhodnocení bylo stanoveno, že správný způsob nasazení spočíval v „použití této divize k odražení protiúderu, zatímco hlavní úder nadále rozvíjely tankové divize středních tanků“.
O navrhované organizaci motostřeleckých brigád bohužel nemáme žádné informace. Pravděpodobně mohlo jít o jinou kombinaci motostřeleckých a tankových praporů, než bylo obvyklé schéma u motostřeleckých pluků, tj. 3+1. Pokud se nám podařilo zjistit, motostřelecké brigády se uplatnily např. v rámci kontingentu sovětských vojsk v Afghánistánu (66. a 70. msb – na našich stránkách viz „Bratrská vojska ve světě – Sovětská armáda v Afghánistánu“). Specifický případ představovala 6. gardová motostřelecká brigáda, tvořící historickou součást vojsk čtyř vítězných mocností na území Berlína, dislokovaná v jeho východní části na předměstí Karlshorst. Její výzbroj k 19.11.1990 představovalo 141 tanků T–64, 66 bojových vozidel pěchoty BVP–1 a 34 obrněných transportérů BTR.
1117. Prosím o informace, týkající se následujících jednotek LZS až PZN:
a) Na letišti Plzeň (Bory), protože ještě v r. 1956 je zaznamenána přítomnost 12. rtč LZS I. tř. Jaká jednotka zajišťovala 45. dpzlp do 1.10.1958, než došlo k jeho redislokaci do Líní?
b) V Prešově vznikla 7. r lzp (kdy?) a od listopadu 1955 byla v Čáslavi. Jak probíhala výstavba dalších jednotek během reo/redi do 1.10.1958, kdy tam vznikla 19. rota PZN? Prosím i o sdělení krycích čísel - pokud ovšem už je měly i čety PZN přiděleny.
c) Kdy byly zřízeny: 4. rota LZP Košice a 8. rota Bratislava? V dokumentech o reo PVOS k 1.3.1955 jsou už uvedeny, zatímco v Hájníkách ještě 24. rtč LZP II. tř. – kdy tedy byla reo na 11. rotu LZP Hájníky?
(odpovídá Pavel Minařík)
Letovou činnost 45. leteckého dělostřeleckého pluku (od 1.11.1954 přejmenovaného na 45. dělostřelecký průzkumný letecký pluk) zabezpečovala 12. radiotechnická četa LZS 1. třídy vytvořená 1.1.1953. Dnem 1.8.1957 byla přejmenována na 12. radiotechnickou četu pozemního zabezpečení navigace. V souvislosti se svým předáním do podřízenosti Týlové zálohy letounů a redislokaci na letiště Prešov byla ve druhé polovině září 1958 rozšířena na rotu.
7. rota leteckých zabezpečovacích prostředků vznikla na letiště Prešov 15.8.1954 a navazovala na dřívější 35. radiotechnickou četu LZS 3. třídy. Tato jednotka se vytvořila 1.1.1953 a zajišťovala letovou činnost 2. leteckého školního pluku až do jeho zrušení 1.8.1953. 7. rota LZP se podílela na provozu odloučené části 1. dopravního leteckého pluku (3. a 4. letky) působící na prešovském letišti od listopadu 1954 do podzimu 1955. Současně zabezpečovala provoz Letky vlečných terčů (vytvořené na prešovském letišti v listopadu 1954) až do redislokace této letky do Košic. V listopadu 1955 se rota přemístila na letiště Čáslav, kde zabezpečovala letovou činnost 2. leteckého školního pluku.
V letech 1955 až 1958 jsme žádnou jednotku LZS/LZP na prešovském letišti nezaznamenali. Je tomu tak pravděpodobně proto, že zde nebyly dislokovány „létající“ útvary, ale jen Výcvikové středisko letectva (1.11.1955 až 15.9.1958) a Týlová záloha letounů (říjen 1955 až září 1959).
Další jednotkou působící na prešovském letišti se v polovině září 1958 stala 12. rota pozemního zabezpečení navigace, která se sem přesunula z Plzně od 45. dělostřeleckého leteckého průzkumného pluku. Do srpna 1959 zabezpečovala činnost Týlové zálohy letounů a poté do své péče převzala nově příchozí 1. letecký školní pluk. K 1.10.1960 byla reorganizována na 19. prapor pozemního zabezpečení navigace.
4. rota leteckých zabezpečovacích prostředků se vytvořila 1.9.1954 na letišti v Košicích a byla předurčena pro zabezpečení letové činnosti 7. leteckého stíhacího pluku (1.11.1954 se jeho pojmenování změnilo na 7. stíhací letecký pluk). K 1.10.1958 došlo k jejímu rozšíření na 4. prapor pozemního zabezpečení navigace.
8. rota leteckých zabezpečovacích prostředků, dislokovaná na bratislavském letišti, vnikla 15.5.1954. Zabezpečovala letovou činnost 2. leteckého stíhacího pluku (přejmenovaného 1.11.1954 na 2. stíhací letecký pluk). Na 8. prapor pozemního zabezpečení navigace byla reorganizována 1.10.1958.
11. rota leteckých zabezpečovacích prostředků byla zřízena 1.11.1955 na základě stávající 23. radiotechnické čety LZS 2. třídy. Tato četa se na letišti Hájníky nacházela od 1.1.1953 a zabezpečovala činnost 5. leteckého školního pluku. Po jeho zrušení v říjnu 1954 zabezpečení začala zajišťovat letovou činnost 6. stíhacího leteckého pluku. Od 1.8.1957 působila jako 11. rota pozemního zabezpečení navigace. K 1.10.1958 došlo k jejímu rozšíření na 11. prapor pozemního zabezpečení navigace.
Radiotechnické čety krycí čísla neměly, protože byly materiálně přičleněny k letištnímu praporu, dislokovanému na příslušném letišti. Roty používaly stejná krycí čísla jako pozdější prapory.
1116. Jaká byla organizace a výzbroj dělostřelectva vševojskových divizí ČSLA v 50. letech? (odpovídá Pavel Minařík)
Organizace a výzbroj Vámi uváděných celků byla následující:
pěší (od roku 1954 střelecká) divize (1950 až 1958) |
|
| - kanonový dělostřelecký pluk (1950 až 1955) | |
| * 2 oddíly kanonů 76 (85) mm | po 12 ks kanonů 76 mm (od roku 1953 kanony 85 mm) |
| * oddíl houfnic 122 mm | 12 ks houfnic 122 mm |
| - houfnicový dělostřelecký pluk (1950 až 1955) | |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl kanonů 76 (85) mm | 12 ks kanonů 76 mm (od roku 1953 kanony 85 mm) |
| - 2 dělostřelecké pluky (1955 až 1957), v každém | |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl kanonů 85 mm | 12 ks kanonů 85 mm |
| - dělostřelecký pluk (1957 až 1958) | |
| * oddíl kanonů 85 mm | 18 ks kanonů 85 mm |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 18 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl minometů 120 mm | 18 ks minometů 120 mm |
| - protitankový dělostřelecký oddíl (1950 až 1958) | |
| * 3 baterie kanonů 76 (85) mm | po 4 ks kanonů 76 mm (od roku 1953 kanony 85 mm) |
| - raketometný oddíl (1951 až 1958) | |
| * 3 baterie raketometů 130 mm | po 4 ks raketometů 130 mm |
mechanizovaná divize (1950 až 1958) |
|
| - kanonový dělostřelecký pluk (1950 až 1951) | |
| * 2 oddíly kanonů 76 mm | po 12 ks kanonů 76 mm |
| * oddíl houfnic 122 mm | 12 ks houfnic 122 mm |
| - houfnicový dělostřelecký pluk (1950 až 1951) | |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl kanonů 76 mm | 12 ks kanonů 76 mm |
| - houfnicový dělostřelecký pluk (1951 až 1955) | |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| - minometný dělostřelecký pluk (1951 až 1955) | |
| * 2 oddíly minometů 120 mm | po 12 ks minometů 120 mm |
| - 2 dělostřelecké pluky (1955 až 1957), v každém | |
| * oddíl houfnic 122 mm (po 2 bateriích) | 8 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl minometů 120 mm (po 2 bateriích) | 8 ks minometů 120 mm |
| - dělostřelecký pluk (1957 až 1958) | |
| * oddíl kanonů 85 mm | 12 ks kanonů 85 mm |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl minometů 120 mm | 12 ks minometů 120 mm |
| - raketometný oddíl (1951 až 1958) | |
| * 3 baterie | po 4 ks raketometů 130 mm |
motostřelecká divize (1958 až 1960) |
|
| - dělostřelecký pluk (1958 až 1960) | |
| * 4 oddíly houfnic 122 mm | po 18 ks houfnic 122 mm |
| - raketometný oddíl (1958 až 1960) | |
| * 3 baterie raketometů 130 mm | po 4 ks raketometů 130 mm |
| - protitankový dělostřelecký oddíl (1958 až 1960) | |
| * 3 baterie kanonů 85 mm | po 6 ks kanonů 85 mm |
tanková divize (1950 až 1960) |
|
| - dělostřelecký pluk (1950 až 1951) | |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl kanonů 76 mm | 12 ks kanonů 76 mm |
| - dělostřelecký pluk (1951 až 1957) | |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm (od roku 1955 po 2 bateriích) |
po 12 ks houfnic 122 mm (po 8 ks houfnic 122 mm od r. 1955) |
| - dělostřelecký pluk (1957 až 1958) | |
| * oddíl kanonů 85 mm | 12 ks kanonů 85 mm |
| * 2 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| * oddíl minometů 120 mm | 12 ks minometů 120 mm |
| - dělostřelecký pluk (1958 až 1960) | |
| * 4 oddíly houfnic 122 mm | po 12 ks houfnic 122 mm |
| - raketometný oddíl (1951 až 1960) | |
| * 3 baterie raketometů 130 mm | po 4 ks raketometů 130 mm |
Pozn.:
1) Není li uvedeno jinak, dělostřelecké oddíly se skládaly ze tří baterií.
2) Na počátku uvedeného období byly využívány i kořistní houfnice 105 mm.
1115. Jaké jednotky pozemního zabezpečení zajišťovaly útvary vojskového letectva? (odpovídá Pavel Minařík)
Činnost vojskového letectva zabezpečovaly následující útvary letištního, radiotechnického a technického zabezpečení:
- 11. rota letištního a radiotechnického zabezpečení (VÚ 5633): zřízena 1.9.1974 na letišti Plzeň–Bory a podléhala velitelství 10. letecké armády. Byla předurčena pro zabezpečení letové činnosti 1. spojovací letky a 11. vrtulníkového letky. Po zrušení 11. vrtulníkové letky a reorganizaci 1. spojovací letky na 1. letku velení a průzkumu byla 11. rota letištního a RTZ k 31.10.1985 přemístěna na letiště Líně a reorganizována na 1. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení. Nadále používala krycí číslo VÚ 5620. K 31.10.1987 přešla do podřízenosti velitelství 1. armády, ale již 31.10.1991 došlo k jejímu převedení k Velitelství letectva a PVO. Svoji činnost rota ukončila 31.10.1992, kdy zanikla i 1. letka velení a průzkumu.
- 14. rota letištního a radiotechnického zabezpečení (VÚ 6324): vytvořena 1.9.1974 na letišti Bechyně a byla podřízena velitelství 10. letecké armády. Jejím úkolem bylo zabezpečovat letovou činnost 4. spojovací letky a 14. vrtulníkového letky. Po zrušení 4. spojovací letky a reorganizaci 14. vrtulníkové letky na 31. smíšenou letku velení a průzkumu byla 14. rota letištního a RTZ k 31.10.1985 reorganizována na 31. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení. I nadále setrvala na letišti v Bechyni, ovšem již pod krycím číslem VÚ 6613. K zániku roty došlo 31.5.1993, v návaznosti na zrušení zabezpečované 31. smíšené letky velení a průzkumu.
- 42. rota letištního a radiotechnického zabezpečení (VÚ 3127): vznikla 1.9.1974 na letišti Havlíčkův Brod a poléhala velitelství 10. letecké armády. Byla předurčena pro zabezpečení letové činnosti 41. a 42. spojovací letky, jež se nacházely na stejném letišti. Po zrušení 42. spojovací letky a reorganizaci 41. spojovací letky na 52. letku velení a průzkumu byla 42. rota letištního a RTZ k 31.10.1985 reorganizována na 52. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení. Současně se změnilo její krycí číslo na VÚ 8800. K 31.10.1987 přešla do podřízenosti velitelství 4. armády, ovšem již 31.10.1991 byla předána do podřízenosti Velitelství letectva a PVO. Na havlíčkobrodském letišti rota působila do 31.12.1992, tj. do zániku 52. letky velení a průzkumu.
- 51. letištní prapor (VÚ 3798, od roku 1985 VÚ 6918): vznikl 1.9.1974 na letišti Prostějov a byl určen k zabezpečení činnosti 51. vrtulníkového pluku. Nejprve podléhal velitelství 10. letecké armády, ale 31.10.1989 byl předán do podřízenosti velitelství 4. armády. Od 31.10.1991 prapor podléhal Velitelství letectva a PVO. K 31.10.1992 prodělal reorganizaci na 51. prapor letištního a radiotechnického zabezpečení. Své působení na prostějovském letišti završil 31.12.1994, kdy byl zrušen.
- 61. rota spojení a radiotechnického zabezpečení (VÚ 8423): vytvořila se 1.9.1974 na letišti Prostějov. Zajišťovala letový provoz 51. vrtulníkového pluku a podléhala velitelství 10. letecké armády. K 31.10.1989 byla převedena do podřízenosti velitelství 4. armády. Svoji činnost rota ukončila 31.10.1992.
- 111. letištní prapor (VÚ 5633, od roku 1985 VÚ 8475): vznikl 31.10.1985 na letišti Plzeň–Bory a byl určen k zabezpečení činnosti 11. vrtulníkového pluku. Nejprve podléhal velitelství 10. letecké armády, ale 31.10.1989 byl předán do podřízenosti velitelství 1. armády. Od 31.10.1991 prapor podléhal Velitelství letectva a PVO. Po zrušení 5. stíhacího leteckého pluku se v září 1991 přestěhoval do Líní u Plzně. K 30.11.1991 prodělal reorganizaci na 111. prapor letištního a radiotechnického zabezpečení. Své působení na líňském letišti završil 31.12.1994, kdy byl zrušen.
- 11. rota spojení a radiotechnického zabezpečení (VÚ 6683): vytvořila se 31.10.1985 na letišti Plzeň–Bory. Zajišťovala letový provoz 11. vrtulníkového pluku a podléhala velitelství 10. letecké armády. K 31.10.1989 byla převedena do podřízenosti velitelství 1. armády. Svoji činnost rota ukončila 30.11.1991.
- 1. letecká technická opravna (VÚ 7237): zřízena 1.9.1967 na letišti Plzeň–Bory vyjmutím z 1. spojovací letky. Nacházela se v podřízenosti velitelství Západního vojenského okruhu, reorganizovaného 1.9.1969 na velitelství 1. armády. Od 1.9.1974 podléhala velitelství 10. letecké armády. Na borském letišti opravna působila do 31.10.1985, kdy byla zrušena.
- 4. letecká technická opravna (VÚ 9544): vytvořena 1.9.1967 na letišti Bechyně vyčleněním ze 4. spojovací letky. Podléhala velitelství Středního vojenského okruhu, reorganizovaného k 1.9.1969 na velitelství 4. armády. K 1.9.1974 opravna přešla do podřízenosti velitelství 10. letecké armády. Dnem 1.9.1978 byla její činnost ukončena, vzhledem k novému rozdělení oprav vrtulníkové techniky podle typů.
- 3. letecká technická opravna (VÚ 6833): vznikla 1.9.1969 na letišti Havlíčkův Brod a podléhala velitelství nově vytvořeného Západního vojenského okruhu. Od 1.9.1974 byla převedena do podřízenosti velitelství 10. letecké armády. K zániku opravny došlo 31.10.1990.
1114. Můžete sdělit, jaká krycí čísla používaly uvedené útvary RTZ (PZN) letectva? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi zmíněné útvary používaly následující krycí čísla:
| 8. prapor RTZ Bratislava | VÚ 6194 |
| 9. prapor RTZ Brno | VÚ 6190 |
| 13. prapor RTZ Piešťany | VÚ 8709 |
| 14. prapor RTZ Trenčín | VÚ 9383 |
| 16. prapor PZN Prostějov | VÚ 5041 |
| 18. prapor RTZ Olomouc | VÚ 7321 |
| 47. prapor RTZ Kbely | VÚ 1607 |
| 50. prapor RTZ Pardubice | VÚ 8260 |
| 51. prapor RTZ Náměšť nad Oslavou | VÚ 8719 |
| 53. prapor RTZ Líně | VÚ 8722 |
1113. Můžete mi prosím sdělit, kdy vznikla hudba Hradní stráže? (odpovídá Bohumil Pešek)
V období let 1918 až 1939 Hradní stráž svoji vlastní hudbu neměla. Hudební doprovod zpravidla obstarávaly různé hudby dislokované v posádce Praha. V letech 1918 až 1920 se jednalo o posádkovou hudbu, od roku 1920 pak hudby pěších pluků 5 nebo 28, popřípadě plukovní hudby přivelené dočasně do Prahy. Hudba Hradní stráže měla být zřízena v roce 1939 (jednání o reorganizaci hudeb bylo plánováno na 15.3.1939), k čemuž nedošlo. Během „protektorátu“ hudební doprovod zajišťovala hudba 1. praporu vládního vojska. V roce 1946 byla zřízena hudba Hradní stráže (první kapelník Rudolf Urbanec), v roce 1951 vedení hudby převzal Jan Fadrhons. Dnem 1.1.1953 byla hudba Hradní stráže vtělena do Ústřední hudby čs. lidové armády a službu na Hradě převzal orchestr ministerstva vnitra, který ji vykonává dosud. Hradní stráž má v současné době ve stavu žesťový orchestr.
1112. Chtěl bych se něco bližšího dozvědět o Vyšším leteckém učilišti v Košicích i o osudech jeho velitele gen. Týkala po roce 1968, kdy jsem tam sloužil. (odpovídá Pavel Minařík)
Jaroslav Týkal se narodil 22.11.1912 v obci Kokšín u Švihova. Vojenskou základní službu prodělal v letech 1932 a 1933. V lednu 1935 byl jako podporučík přijat do další dobrovolné činné služby a nastoupil k Pěšímu pluku 32 „Gardskému“ do Košic. V září 1935 byl odeslán ke dvouletému studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Po ukončení akademie byl v hodnosti poručíka přidělen jako nižší důstojník k 83. letce v Brně a v březnu 1938 byl ve stejné funkci přeložen k 77. letce na témže letišti. V srpnu uvedeného roku se vrátil k 83. letce, u níž sloužil až do rozpuštění čs. armády v létě 1939.
Při pokusu odejít do zahraničí byl zadržen na čs.-polských hranicích 6.8.1939, vězněn v Ostravě a krátkodobě i ve Vídni. V lednu 1940 následovalo převezení do koncentračního tábora v Sachsenhausen. Propuštění se dočkal až po osvobození tábora Rudou armádou 2.5.1945.
Na posádkovém velitelství v Klatovech se přihlásil počátkem června 1945 a v obnovované čs. armádě byl zařazen jako pobočník velitele letecké perutě v Plzni. Od října 1945 konal službu u oddělení obranného zpravodajství velitelství letectva 2. oblasti OBZ velitelství letectva 2. oblasti v Českých Budějovicích. V roce 1945 byl povýšen na nadporučíka (v roce 1946 pořadí upraveno na 1.5.1940) a kapitána (v roce 1946 pořadí upraveno na 1.5.1943) a o rok později se stal štábním kapitánem. V únoru 1946 nastoupil ve Kbelech přeškolovací kurz na letouny C–2 a od května, již jako příslušník Leteckého pluku 25, pokračoval na kbelském letišti v přeškolování na letouny C–3A a Pe–2. Pokračovací výcvik na letounech C–3A prodělával od září v Českých Budějovicích a v polovině října byl přemístěn k Leteckému pluku 25 do Havlíčkova Brodu. V březnu 1948 byl povýšen do hodnosti majora a v září se stal velitelem letky u uvedeného pluku. O rok později nastoupil do Kurzu velitelů vojskových těles a v prosinci 1949 odjel studovat na Vyšší taktickou leteckou školu do SSSR. Po svém návratu se v listopadu 1950 ujal funkce zástupce velitele 3. letecké divize ve Kbelech. V únoru byl povýšen do hodnosti podplukovníka.
Další průběh jeho služby výrazně poznamenalo zavádění moderních proudových letounů do výzbroje čs. letectva. V květnu 1951 převzal velení Proudového výcvikového střediska letectva v Mladé. V červenci téhož roku se stal velitelem 3. letecké stíhací divize, přesunuté do Mladé ze Kbel za účelem přezbrojení a výcviku na proudové stíhací letouny. V březnu 1952 byl jmenován do funkce velitele 15. leteckého stíhacího sboru ve Kbelech, jemuž podléhaly všechny postupně budované letecké divize, vyzbrojované letouny MiG–15. V srpnu 1952 se stal plukovníkem. V červnu 1953 přešel na funkci zástupce velitele letectva, v srpnu téhož roku byl jmenován generálmajorem. Od února 1955 působil jako velitel vojenského letectva – zástupce náměstka MNO pro PVOS a letectvo. Velení Leteckého učiliště v Košicích se ujal 30.9.1959 a na uvedené funkci setrval až do 31.7.1968, z toho od 1.8.1963 jako velitel Vyššího leteckého učiliště. Následovala dvouměsíční dispozice u Hlavní správy letectva a vojska PVOS a k 30.9.1968 odešel do zálohy. Zemřel v roce 1983.
Za věznění v letech 2. světové války Jaroslav Týkal obdržel Čs. válečný kříž z roku 1939, Čs. medaili „Za chrabrost před nepřítelem“ a Čs. medaili „Za zásluhy“ II. stupně. V roce 1960 mu byl udělen Řád Rudé hvězdy a v roce 1968 titul „Zasloužilý vojenský letec ČSSR“.
Historie leteckého učiliště je uvedena na našich stránkách v části „Čs. armáda – Poválečná – Studie a materiály“.
1111. Prosím o stručnou historii VÚ 9117 v Českých Budějovicích, o spojovací technice roty ZAS a o současném používání areálu útvaru, je-li to možné. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.10.1950 jako spojovací prapor 15 a nacházel se v posádce České Budějovice. Základem pro jeho vytvoření se stal II. prapor spojovacího pluku 2, působící od října 1945 v posádce Benešov. Nově postavený spojovací prapor 15 byl podřízen velitelství 1. pěší divize, tj. pozdější 15. střelecké (motostřelecké) divize. K 31.12.1950 byl jeho název změněn na 1. spojovací prapor. V době svého vzniku se útvar pravděpodobně skládal ze čtyř spojovacích rot, z nichž část byla rámcová. Na sklonku roku 1950 se jeho organizace změněna na provozní rotu, radiovou rotu, kabelovou rotu a divizní školu. K další reorganizaci útvaru došlo v roce 1961 a nadále byl tvořen provozní rotou, radiovou rotou, spojovací četou PVS a spojovací četou týlu. Od reorganizace uskutečněné v září 1969 se prapor skládal pouze z radiové roty a provozní roty. Při přechodu na tzv. typovou organizaci byla struktura praporu od 1.9.1978 změněna na radiovou rotu, rotu ZAS, spojovací četu PVS a spojovací četu TVS. Dnem 1.11.1992 došlo k přejmenování útvaru na 15. spojovací prapor. V posádce České Budějovice setrval až do svého zrušení, které se uskutečnilo 30.4.1994 v návaznosti na zrušení nadřízeného divizního velitelství.
Informace k technice používané u roty ZAS a současném stavu areálu nemáme k dispozici.