Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1231. - 1245.

Následující dotazy 1246. - 1260. Předešlé dotazy 1216. - 1230.

1245. Zaujíma ma organizačný vývoj Hlavnej politickej správy ČSĽA od jej vzniku, včítane jej hlavných predstaviteľov (náčelníci, ich zástupcovia, náčelníci jednotlivých správ). (odpovídá Pavel Minařík)

Hlavní politická správa se vytvořila 15.6.1950 sloučením dosavadní Hlavní správy výchovy a osvěty (vznikla 15.4.1945 u MNO v Košicích) s Armádním vedením stranické práce (zřízeno po únoru 1948). V době svého vzniku se HPS skládala z následujících oddělení: organizačně-instruktorského, agitace a propagandy, Československého svazu mládeže, zásobování politickoosvětovým materiálem, kádrového a všeobecného. Každé oddělení bylo tvořeno několika referáty (skupinami). Samostatně působil referát stranické komice při HPS a referát stranické a politické práce na MNO. Celkově bylo v rámci HPS plánováno 135 tabulkových míst, z toho 28 pro občanské zaměstnance. V čele HPS stál náčelník, který měl k dispozici tři zástupce (jejichž počet se v následujících letech měnil a kolísal od dvou do čtyř).

V září 1951 došlo k vytvoření finančního oddělení a skupina pro řízení stranické práce na MNO se rozrostla na oddělení. Celkově bylo u reorganizované HPS plánováno 179 osob, z toho 35 pro občanské zaměstnance. O rok později došlo k rozšíření čtyř oddělení na tzv. správy: organizačně-instruktorské, agitačně-propagační, ČSM a kádrové. Mimo to v rámci HPS působily oddělení: kulturně-výchovné činnosti, finanční, materiálně-technické a pro stranickou práci na MNO, společně se sekretariátem Kontrolní a revizní komise HPS. Všeobecné oddělení zaniklo. Souhrnné počty HPS vzrostly na 188 osob, z toho 57 občanských zaměstnanců.

V říjnu 1956 došlo ke zredukování kádrové správy na samostatně působící oddělení, do organizačně-instruktorské správy bylo včleněno oddělení ČSM (dříve správa) a do agitačně-propagační správy zase oddělení kulturně-výchovné činnosti. Po uvedených změnách bylo na HPS nadále plánováno pouze 157 tabulkových míst, z toho 46 pro občanské zaměstnance.

V říjnu 1960 byly zrušeny správy a do složení HPS nadále náležela pouze samostatná oddělení, buď již dříve existující – organizačně-instruktorské, agitace a propagandy, masových organizací, kádrové, kulturně-osvětové práce, hospodářsko-finanční, materiálně-technické, pro stranickou práci na MNO a sekretariát KRK; nebo nově vytvořená – škol, speciální propagandy a organizačně-mobilizační. Dosavadní oddělení pro stranickou práci na MNO bylo nahrazeno voleným Hlavním výborem KSČ MNO. Souhrnné počty HPS ČSLA čítaly 160 osob, z toho 45 občanských zaměstnanců.

Uvedenou strukturu v září 1964 doplnilo oddělení vojenské ekonomiky a materiálně-technického zabezpečení vojsk a naopak zaniklo oddělení kulturně-osvětové práce. Současně se sloučilo oddělení hospodářsko-finanční s oddělením materiálně-technických do oddělení materiálně-technického a finančního. V neposlední řadě organizačně-instruktorské oddělení změnilo svůj název na stranicko-organizační oddělení. O rok později zaniklo organizačně-mobilizační oddělení.

V listopadu 1966 byla většina oddělení sloučena do tzv. úseků: pro politicko-organizační práci a pro ideologickou práci, přičemž v souvislosti s celkovou reorganizací MNO se součástí HPS stala i dosavadní Kádrová správa MNO, označovaná nadále jako úsek pro kádrovou práci. V čele všech úseků stáli náčelníci, kteří zároveň působili jako zástupci náčelníka HPS. Ten měl ještě svého 1. zástupce, vykonávajícího úkoly podle jeho bezprostředních pokynů. V rámci HPS ČSLA bylo nadále předepsáno 174 tabulkových míst, z toho 44 pro občanské zaměstnance. Úsek pro kádrovou práci byl ze struktury HPS vyjmut již v květnu 1968 a zpětně se transformoval na Kádrovou správu MNO.

Při reorganizaci ministerstva, provedené v září 1969 se místo Hlavního výboru KSČ MNO opětně vytvořilo Politické oddělení MNO. V lednu 1970 došlo k přeměně dosavadních „úseků“ na „správy“, takže HPS nadále tvořily politicko-organizační správa a ideologická správa. Do složení politicko-organizační správy náležela oddělení: stranicko-organizační, inspektorů, mládeže a stranických informací. Ideologickou správu tvořila oddělení: agitace a propagandy, speciální propagandy, masových komunikačních prostředků (tisku), kulturně výchovné činnosti, škol a vědy. Jako samostatná kromě toho existovala oddělení: kádrové, ekonomicko-technické a politické MNO. Při HPS dále působil sekretariát Kontrolní a revizní komise HPS, zabývající se kontrolou práce základních organizací KSČ v armádě. Souhrnné tabulkové počty činily 149 osob, z toho 46 občanských zaměstnanců. V září 1971 byla politicko-organizační správa přejmenována na stranicko-organizační, přičemž v jejím rámci se nově vytvořilo oddělení organizační výstavby záloh a naopak z ní bylo vyjmuto oddělení SSM (od roku 1972 oddělení mládeže), které nadále působilo jako samostatné.

V následujících letech ve vnitřním složení HPS nastaly pouze drobné změny, který zásadním způsobem neměnily výše uvedené organizační uspořádání. Počátkem 2.poloviny 80.let bylo v jejím rámci plánováno 190 tabulkových míst, z toho 51 pro občanské zaměstnance. Hlavní politická správa, stejně tak jako ostatní politické orgány v armádě, svoji činnost ukončila na základě příslušného rozkazu ministra národní obrany koncem prosince 1989, kdy byli odvoláni z funkcí i její vedoucí představitelé.

V čele HPS se postupně vystřídali:

div. gen. Čeněk Hruška 1950 – 1951
brig. gen. Oskar Jeleň 1951 – 1952
genmjr. Ján Zeman 1952 – 1955
genpor. Václav Prchlík 1955 – 1968
genmjr. Egyd Pepich 1968
genpor. František Bedřich 1968 – 1969
genpor. Václav Horáček 1969 – 1977
genplk. Antonín Brabec 1977 – 1984
genplk. Jaroslav Klícha 1985 – 1989

Jako 1. zástupci náčelníka HPS působili:

nezjištěno 1950 – 1951
brig. gen. Jaroslav Kučera 1951 – 1955
nezjištěno 1955 – 1960
genmjr. Jaroslav Hejna 1960 – 1968
plk. Vladimír Šmidke 1968 – 1969
genmjr. Josef Novisedlák 1969 – 1978
neobsazeno 1978 – 1984
genpor. Július Hašana 1984 – 1989
genmjr. Tomáš Boriščák 1989

Funkci zástupce náčelníka HPS (od 27.7.1967 pro politicko-organizační práci) zastávali:

genmjr. Egyd Pepich 1966 – 1968
plk. Miloslav Devera 1968 – 1969

Jako zástupci náčelníka HPS (od 27.7.1967 pro ideologickou práci) působili:

neobsazeno 1966 – 1967
genmjr. Alois Gros 1967 – 1968
plk. František Dobiáš 1968 – 1969
plk. Jindřich Killer 1969

V čele kádrového úseku jako zástupce náčelníka HPS stanul:

genmjr. Josef Širůčka 1966 – 1968

Funkci náčelníka stranicko-organizační správy – zástupce náčelníka HPS zastávali:

plk. Cyril Rabušic 1970
genmjr. Antonín Brabec 1970 – 1972
neobsazeno 1972 – 1973
genmjr. Július Hašana 1973 – 1975
genmjr. Miloslav Pfeifer 1975 – 1977
genpor. Cyril Rabušic 1977 – 1985
genmjr. František Vopička 1985 – 1988
genmjr. Václav Tomalík 1988 – 1989

Funkci náčelníka ideologické správy – zástupce náčelníka HPS vykonávali:

plk. Jindřich Killer 1970
plk. Ludvík Přikryl 1970 – 1973
genpor. Jaroslav Klícha 1973 – 1985
genmjr. Václav Lokajíček 1985 – 1989
plk. gšt. Petr Heczko 1989

Jako předsedové kontrolní a revizní komise působili:

plk. Michal Grivalský 1969 – 1973
genmjr. Cyril Rabušic 1974 – 1977
plk. Josef Doležal 1977 – 1987
genmjr. Antonín Mareš 1987 – 1989

V čele HV KSČ a Politického oddělení MNO se vystřídali:

genmjr. Egyd Pepich 1961 – 1964
genmjr. Jan Šejna 1964 – 1968
plk. Jiří Plos 1968 – 1969
genmjr. Josef Svoboda 1969 – 1988
genmjr. Zdeněk Taubler 1988 – 1989

1244. Bylo by možné sdělit historii 20. školního tankového praporu, dislokovaného v Podbořanech? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený prapor vznikl 1. září 1961 v posádce Podbořany a sloužil jako školní útvar pro výcvik velitelů a řidičů tanků T-54/55 tankových jednotek 20. motostřelecké divize, jejímuž velitelství podléhal. Zanikl dnem 31. srpna 1969, kdy byl včleněn do 12. tankového pluku v Podbořanech jako jeho 3. prapor.


1243. Chcem Vás požiadať o uverejnenie zoznamu menovaných a povýšených generálov v rokoch 1960 a 1961. (odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 17.9.1960 byli rozkazem prezidenta republiky:

jmenováni do hodnosti genmjr.:
* plukovník František Šádek náčelník štábu 4. armády
* plukovník Štěpán Bunzák velitel 13. tankové divize
* plukovník František Skok velitel železničního vojska MD

Dnem 5.5.1961 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálporučíka
* generálmajor Karel Blatenský zástupce náčelníka GŠ ČSLA
a jmenováni do hodnosti genmjr.:
* plukovník Josef Valeš náčelník štábu 1. armády
* plukovník Zdeněk Kamenický velitel 7. armády PVOS

Dnem 1.10.1961 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálplukovníka
* generálporučík Vladimír Janko náměstek ministra národní obrany
do hodnosti generálporučíka
* generálmajor Jan Bělohoubek náčelník ženijního vojska
* generálmajor Jaroslav Čihák náčelník VKPR
* generálmajor Jaroslav Hradil náčelník dělostřelectva
* generálmajor Ferdinand Svoboda ekonomický náměstek ministra národní obrany
a jmenováni do hodnosti genmjr.
* plukovník Emil Bednár místopředseda ÚV Svazarmu
* plukovník Václav Drnek zástupce náčelníka dělostřelectva
* plukovník Eduard Jirák náčelník štábu 1. armády
* plukovník Samuel Kodaj náčelník politické správy 2. vojenského okruhu
* plukovník Martin Korbeľa velitel 15. motostřelecké divize
* plukovník Michal Kričfaluši zástupce náčelníka Správy bojové přípravy
* plukovník Jozef Kúkel velitel 1. samostatného smíšeného leteckého sboru
* plukovník Juraj Lalo zástupce velitele 1. armády
* plukovník Egyd Pepich vedoucí tajemník HV KSČ MNO
* plukovník Juraj Pivoluska náčelník štábu 2. vojenského okruhu
* plukovník Stanislav Procházka velitel 4. tankové divize
* plukovník Vlastislav Raichl náčelník vojska PVO
* plukovník Jaroslav Uhlíř předseda stranické komise HPS
* plukovník Jan Voštera náčelník operačního oddělení operační správy

1242. Zajímalo by mě, jaká je historie 38. dělostřeleckého pluku v Sokolově. (odpovídá Pavel Minařík)

Tradice Vámi uvedeného pluku sahaly do roku 1885, kdy se vytvořil jako Batterie-Division Nr. 18 (tj. baterijní oddíl 18), složený ze tří těžkých baterií, muničního parku a náhradního kádru. V době svého vzniku sídlil v Terezíně a byl podřízen velitelství josefovské 9. polní dělostřelecké brigády, sdružující dělostřelecké útvary IX. sboru. V roce 1894 proběhlo rozšíření útvaru na Divisions-Artillerie-Regiment Nr. 26 (tj. divizní dělostřelecký pluk 26), který se skládal ze čtyř baterií, uskupených později do dvou oddílů. V roce 1908 byl reorganizován na Feldkanonenregiment Nr. 26 (tj. polní kanonový pluk 26). Po vypuknutí 1. světové války odešel na frontu a v mírové posádce zůstala pouze náhradní baterie, jejímž úkolem bylo posílat doplňky k bojujícímu pluku. Další vývoj útvaru ovlivnilo především vytvoření dělostřeleckých brigád u pěších divizí rakousko-uherské armády. Pluk byl začleněn do složení 29. pěší divize a nejprve v průběhu roku 1916 prodělal reorganizaci na Feldhaubitzregiment 29 (tj. polní houfnicový pluk 29). V roce 1918 následovalo přečíslování na FHR 129.

Po válce se pluk do mírové posádky nevrátil a základem pro jeho obnovení se stala náhradní baterie, která v této době sídlila v Litoměřicích. Kromě ní postupně vzniklo i plukovní velitelství a I. oddíl, které se ovšem v červnu 1919 v souvislosti s válečnými událostmi přesunuly na Slovensko. Zde byly nasazeny v rámci nově vytvořené 3. pěší divize, ovšem vzhledem k přečíslování útvaru působily pod označením 6. polní dělostřelecký pluk. V červenci 1920 byl v rámci unifikace dělostřelectva čs. armády útvar opětně přejmenován, tentokrát na lehký dělostřelecký pluk 3. V Litoměřicích nejprve sídlila pouze zmíněná náhradní baterie, ale v září 1920 se z Košic vrátilo plukovní velitelství a I. oddíl. V Litoměřicích v říjnu téhož roku vznikl II. oddíl a v říjnu 1924 III. oddíl. To ale již od prosince 1921 bylo dělostřelectvo 3. pěší divize soustředěno do 3. polní dělostřelecké brigády. V roce 1923 bylo z názvu útvaru vypuštěno označení „lehký“. Po zrušení velitelství dělostřelecké brigády pluk od ledna 1938 podléhal přímo velitelství 3. divize. Další dislokační změny následovaly až v létě 1938, když se v srpnu přestěhoval III. oddíl do Liberce a v září náhradní oddíl do Mělníka (rozšíření z původní baterie proběhlo v roce 1933). Po okupaci pohraničí se pluk (s výjimkou náhradního oddílu) soustředil v Terezíně a svoji činnost ukončil na sklonku července 1939.

Po skončení 2. světové války byl útvar obnoven v Litoměřicích jako dělostřelecký pluk 12. Skládal se ze tří oddílů a tvořil součást 12. pěší divize, jejíž velitelství se nacházelo v téže posádce. V říjnu 1945 byl přečíslován na dělostřelecký pluk 3 a na sklonku téhož roku obdržel krycí číslo VÚ 8994, které se v říjnu 1949 změnilo na VÚ 6334. Koncem roku 1950 proběhla redislokace útvaru do Chomutova, přičemž označení bylo upraveno na 3. dělostřelecký pluk. Ani tato podoba otevřeného názvu útvaru nebyla konečná a již 9.5.1955 došlo k jeho přečíslování na 38. dělostřelecký pluk. V říjnu 1955 následovalo přestěhování do Mariánských Lázní – Hamrníků a v srpnu 1958 do Sokolova. K 1.10.1958 byl útvaru propůjčen čestný název „Ladislava Zápotockého“ (v této době již několik let používal krycí číslo VÚ 3274). V letech 1957 až 1961 do jeho složení náležely čtyři oddíly, jejich počet se následně snížil na dva. V roce 1963 počet oddílů stoupl na tři a v roce 1969 na čtyři. Od října 1982 pluk působil v posádce Kynšperk na Ohří. Dne 28.10.1990 byl pluku odňat čestný název Ladislava Zápotockého a v říjnu 1991 následovala reorganizace útvaru na 20. dělostřelecký pluk, do jehož složení náležely tři oddíly. Ve stejné době byl nadřízený svazek reorganizován na 20. mechanizovanou divizi. Poslední reorganizace útvaru proběhla v lednu 1995, kdy se transformoval na 36. dělostřelecký oddíl a přemístil do Velké Hleďsebe, což bylo spojeno s redukcí 20. mechanizované divize na 3. výcvikovou a mobilizační základnu. V uvedené posádce útvar působil až do 1.10.1997, kdy svoji činnost ukončil.


1241. Chtěl bych se dozvědět něco o historii 14. samostatného praporu Vnitřní stráže v Trnavě (odpovídá Pavel Minařík)

Uvedený prapor vznikl 1.10.1964 na základě dosavadního 2. motomechanizovaného praporu 1. brigády Vnitřní stráže, který se do Trnavy přesunul v srpnu 1958, aby převzal ochranu muničních skladů MV. Jednalo se o původní 5. motomechanizovaný prapor, vytvořený v Bratislavě 1.2.1953 a o rok později převedený do podřízenosti pražské 1. motomechanizované brigády jako její 2. motomechanizovaný prapor. K 1.10.1962 na základě uvedeného praporu a jednotek rušené 8. brigády Vnitřní stráže vznikl v Trnavě 14. pluk Vnitřní stráže. Pluk střežil objekty v Dubnici nad Váhom, Bratislavě, Laskári a Veľkých Kostoľanoch a jeho součástí se stala i zabezpečovací rota Krajské správy MV v Banské Bystrici. V roce 1964 byl zredukován na 14. samostatný prapor Vnitřní stráže, přičemž střežení objektů v Dubnici nad Váhom, Bratislavě zajišťovaly strážní roty a ostrahu objektů v Laskári a Veľkých Kostoľanoch zabezpečovaly samostatné strážní čety. Po převedení Vnitřní stráže do resortu MNO, k čemuž došlo 1.1.1966, velitelství praporu k 30. červnu téhož roku zaniklo. Jako samostatné nadále působily 1/14. strážní četa ve Veľkých Kostoľanoch, 3/14. strážní četa v Laskári a 4/14. strážní rota v Dubnici nad Váhom.


1240. Vaše stránky som objavil iba nedávno. Okamžite ma zaujali. Sú vynikajúce, Vaše znalosti sú obdivuhodné, patrí Vám za ne vďaka. Moje otázky: Prosím o stručnú históriu 122 mm raketometného delostrelectva v ČSSR. Rozmiestnenie delostrel. plukov v polovici 70-tych rokov (Plzeň-Slovany, Klatovy, Terezín, Lešany, Sokolov, Senica, Brezno...)? Taktiež dislokácia samostatných 122 mm raketometných oddielov po ich odčlenení z delostr. plukov koncom sedemdesiatych rokov (podriadenosť, org. štruktúra). Celkový počet vyrobených RM 70 a ich počet vo výzbroji ČSĽA. (odpovídá Pavel Minařík)

Do výzbroje raketometných oddílů dělostřeleckých pluků byly 122mm raketomety vz. 70 u jednotlivých vševojskových svazků zavedeny následovně: 1971 – 20. msd a 9. td; 1972 – 19. msd, 2. msd a 13. td; 1974 – 1. td; 1975 – 4. td, 3. msd a 15. msd; 1981 – 14. td. Ze složení dělostřeleckých pluků byly vyčleněny v průběhu přechodu na tzv. typovou organizaci, ovšem jen v případě vševojskových svazků na plných počtech, tj. divizí „stálé bojové pohotovosti“. Jednalo se o 20. rmo (1.9.1974), 19. rmo (1.9.1975), 2. rmo (1.9.1976), 1. a 9. rmo (oba 1.9.1977). Ostatní raketometné oddíly, stejně tak jako protitankové oddíly u motostřeleckých divizí, se ze složení dělostřeleckých pluků vyčleňovaly teprve při přechodu na válečné počty. Do organizace raketometného oddílu náležely tři palebné baterie, každá se 6 raketomety vz. 70. Na uvedenou techniku byly v průběhu 1. poloviny 80. let přezbrojeny i raketometné oddíly u dělostřeleckých pluků válečně vytvářených divizí.

Raketometný útvar či svazek měly obdržet i vyšší stupně velení, ovšem až při přechodu na válečnou organizaci. V době míru byla příslušná technika uložena ve skladech u jiných útvarů. Konkrétně se jednalo o 74. raketometnou brigádu 7. dělostřelecké divize, jejíž technika (72 raketometů) se nacházela v Žamberku. Přezbrojení ze 130mm raketometů vz. 51 na 122mm raketomety vz. 70 proběhlo v letech 1976 až 1977. V polovině 80. let se vytvořily i zárodky pro budoucí raketometné pluky armád. Po 54 raketometech vz. 70 bylo od roku 1985 uloženo v Rokycanech pro 1. raketometný pluk a od roku 1986 v Lešanech pro 4. raketometný pluk (o rok později se uvedená technika vzhledem k přeplněnosti skladových prostor přesunula do Benešova). Palebné oddíly raketometné brigády i pluků měly stejnou organizaci jako u vševojskových divizí.

Rozmístění dělostřeleckých pluků vševojskových divizí bývalé čs. armády, platné během 70. a 80. let minulého století, najdete v odpovědi na dotaz čís. 163. Dislokace raketometných oddílů, po jejich vyjmutí z organizačního rámce dělostřeleckých pluků, je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 524. Jediná změna nastala o 38. dělostřeleckého pluku a 20. raketometného oddílu, které do roku 1982 sídlily v Sokolově.

Podle publikace Zdeňka Vopata „Konštrukta Trenčín v dejinách československého a slovenského zbrojného priemyslu“, vydané v roce 2000 nakladatelstvím Magnetpress Slovakia, bylo v letech 1976 až 1989 celkem vyrobeno 830 ks raketometů vz. 70. Ve výzbroji čs. armády se k 31.10.1990 nacházelo 456 kusů těchto raketometů.


1239. Mohli byste mi poslat nějaké informace o bývalé východoněmecké armádě? Je mi 14 let, takže dějepis mi nic neřekne. Neustále se setkávám v nejrůznějších army-shopech s výstrojními součástkami s jehličím a na popisce je: používáno NVA. (odpovídá Pavel Minařík)

Národní lidová armáda NDR vznikla 1.3.1956 a zanikla 2.10.1990 v návaznosti na sjednocení Německa. Od roku 1962 byla doplňována na základě všeobecné branné povinnosti a vojenská základní služba trvala 18 měsíců. K 1.12.1989 ji tvořilo 184 tisíc vojáků (k 1.1.1987 174 tisíc), z čehož v ústředních orgánech a jim podřízených útvarech, vojenském školství a týlových složkách sloužilo 23 tisíc osob. Kromě toho v armádě působilo 31 tisíc občanských zaměstnanců.

Ve 2. polovině 80. letech byla dislokace nejdůležitějších útvarů a svazků NLA NDR následující:

MNO Strausberg

Nejvýznamnější součástí NLA bylo pozemní vojsko, jehož velitelství se vytvořilo v roce 1972.

Velitelství pozemního vojska Potsdam-Geltow
* 40. dělostřelecká brigáda Blankenfeld 36 ks D-30, 18 ks K-130, 18 ks RM-70
* 40. úderný výsadkový pluk Lehnin 41. a 42. prapor

Velitelství pozemního vojska byly dále podřízeny:

3. vojenský okruh Leipzig
* 3. raketová brigáda Tautenhaim 12 OZ R-300
* 3. dělostřelecký pluk Leipzig válečné brigáda – 5 oddílů
* 3. protiletadlový raketový pluk Hohenmölsen 20 OZ KRUG
* 3. protitankový oddíl Leipzig 18 ShOZ PTŘS
* 3. raketometný oddíl Eilenburg 18 ks RM-70
* 3. průzkumný dělostřelecký pluk Leipzig
* 3. spojovací pluk Leipzig
* 3. ženijní pluk Gera válečné brigáda
* 3. pontonový pluk Dessau
* 3. pluk bitevních vrtulníků Cottbus 16 Mi-17, 19 Mi-24D, 4 Mi-2, 4 Mi-9, 1 Mi-8S

Velitelství 3. vojenského okruhu byly dále podřízeny:

* 4. motostřelecká divize Erfurt celkem 214 tanků
- 22. motostřelecký pluk Mülhausen BTR-60, T-55
- 23. motostřelecký pluk Bad Salzungen BVP-1, T-55
- 24. motostřelecký pluk Erfurt BTR-60, T-55
- 4. tankový pluk Gotha T-55, 1989 zrušen
- 4. dělostřelecký pluk Erfurt 18 ks 2S3, 36 ks D-30
- 4. protiletadlový raketový pluk Erfurt 20 OZ KUB
- 4. oddíl vojskových raket Erfurt 4 OZ LUNA-M
- 4. protitankový oddíl Bad Salzungen 16 PTK-100, 24 ShOZ PTŘS
- 4. raketometný oddíl Erfurt 18 ks RM-70
* 11. motostřelecká divize Halle celkem 214 tanků
- 16. motostřelecký pluk Bad Frankenhaus BVP-1, T-55
- 17. motostřelecký pluk Halle BTR-60, T-55
- 18. motostřelecký pluk Weissenfels BTR-60, T-55
- 11. tankový pluk Sondershausen T-55, 1989 zrušen
- 11. dělostřelecký pluk Wolfen 18 ks 2S3, 36 ks D-30
- 11. protiletadlový raketový pluk Weissenfels 20 OZ OSA-AK
- 11. oddíl vojskových raket Hermsdorf 4 OZ LUNA-M
- 11. protitankový oddíl Halle 16 PTK-100, 24 ShOZ PTŘS
- 11. raketometný oddíl Wolfen 18 ks RM-70
* 7. tanková divize Dresden celkem 322 tanků
- 7. motostřelecký pluk Marienberg BVP-1, T-55
- 14. tankový pluk Spremberg T-72
- 15. tankový pluk Cottbus T-72
- 16. tankový pluk Grossenhein T-72, 1989 zrušen
- 7. dělostřelecký pluk Frankenberg 18 ks 2S3, 36 ks 2S1
- 7. protiletadlový raketový pluk Zeithain 20 OZ KUB
- 7. oddíl vojskových raket Zeithain 4 OZ TOČKA
- 7. raketometný oddíl Frankenberg 18 ks RM-70
5. vojenský okruh Neubrandenburg
* 5. raketová brigáda Demen 4 OZ OKA, 8 OZ R-300
* 5. dělostřelecký pluk Dabel válečné brigáda – 5 oddílů
* 5. protiletadlový raketový pluk Basepohl 20 OZ KRUG
* 5. protitankový oddíl Dabel 18 ShOZ PTŘS
* 5. raketometný oddíl Dabel 18 ks RM-70
* 5. průzkumný dělostřelecký pluk Wendorf
* 5. spojovací pluk Neubrandenburg
* 5. ženijní pluk Pasewalk válečné brigáda
* 5. pontonový pluk Havelberg
* 5. pluk bitevních vrtulníků Basepohl 10 Mi-17, 20 Mi-24D, 12 Mi-24P, 4 Mi-2, 4 Mi-9, 1 Mi-8S

Velitelství 5. vojenského okruhu byly dále podřízeny:

* 1. motostřelecká divize Potsdam-Eiche celkem 214 tanků
- 1. motostřelecký pluk Oranienburg BTR-60, T-55
- 2. motostřelecký pluk Stahnsdorf BTR-60, T-55
- 3. motostřelecký pluk Brandenburg-Hohenstücken BVP-1, T-55
- 1. tankový pluk Beelitz T-55, 1989 zrušen
- 1. dělostřelecký pluk Lehnitz 18 ks 2S3, 36 ks D-30
- 1. protiletadlový raketový pluk Brück 20 OZ KUB
- 1. oddíl vojskových raket Gross Bohnitz 4 OZ LUNA-M
- 1. protitankový oddíl Beelitz 16 PTK-100, 24 ShOZ PTŘS
- 1. raketometný oddíl Beelitz 18 ks RM-70
* 8. motostřelecká divize Schwerin celkem 214 tanků
- 27. motostřelecký pluk Sternbuchholz BVP-1, T-55
- 28. motostřelecký pluk Rostock
(pro námořní výsadky)
BTR-60, T-55
- 29. motostřelecký pluk Hagenow BTR-60 , T-55
- 8. tankový pluk Goldberg T-55, 1989 zrušen
- 8. dělostřelecký pluk Rostock 18 ks 2S3, 36 ks D-30
- 8. protiletadlový raketový pluk Schwerin 20 OZ OSA-AK
- 8. oddíl vojskových raket Schwerin 4 OZ LUNA-M
- 8. protitankový oddíl Schwerin 16 PTK-100, 24 ShOZ PTŘS
- 8. raketometný oddíl Schwerin 18 ks RM-70
* 9. tanková divize Eggesin-Karpin celkem 322 tanků
- 9. motostřelecký pluk Drögeheide BVP-1, BVP-2, T-72
- 21. tankový pluk Torgelow Spechtberg T-72
- 22. tankový pluk Torgelow Spechtberg T-72
- 23. tankový pluk Stallberg T-72, 1989 zrušen
- 9. dělostřelecký pluk Karpin-Eggesin 18 ks 2S3, 36 ks 2S1
- 9. protiletadlový raketový pluk Karpin-Eggesin 20 OZ KUB
- 9. oddíl vojskových raket Spechtberg 4 OZ TOČKA
- 9. raketometný oddíl Karpin-Eggesin 18 ks RM-70

Motostřelecký pluk se skládal ze:
- 3 motostřeleckých praporů, z toho každý 3 motostřelecké roty (po 10 BVP nebo BTR-60) a minometná rota (6 minometů 82mm nebo 120mm),
- tankového praporu: 3 roty o 13 tancích a tank velitele praporu (celkem 40 středních tanků),
- dělostřeleckého oddílu: u pluků na BTR-60 po 18 ks houfnic 122mm D-30, u pluků na BVP po 18 ks 122mm ShH 2S1,
- protitankové baterie se 100mm PTK taženými za MT-LB,
- protiletadlové baterie: u pluků na BTR-60 – 6 ks ZSU-23-4, u pluků na BVP – 4 ks ZSU-23-4 a 4 ks S-1M/S-10M,
- jednotek bojového a týlového zabezpečení.

Tankový pluk byl tvořen:
- 3 tankovými prapory po 3 rotách o 10 středních tancích (u pluku celkem 94 tanků včetně velitelských),
- motostřeleckou rotou s 10 BVP-1,
- dělostřeleckou baterií se 6 ks 122mm ShH 2S1,
- protiletadlovou baterií: 4 ks ZSU-23-4 a 4 ks S-10M
- jednotek bojového a týlového zabezpečení.

U pozemního vojska, jež od roku 1984 zahrnovalo i vojskové letectvo, k 1.12.1989 sloužilo 114 tisíc vojáků (k 1.1.1987 104 tisíc, z toho 14 tisíc důstojníků) a 13 tisíc občanských zaměstnanců, kteří disponovali:
- 24 odpalovacími zařízeními operačně-taktických raket a 57 odpalovacími zařízeními taktických raket,
- 2600 tanky (k 1.1.1987 3140 tanky, z toho 549 T-72, 202 T-54A, 146 PT-76),
- 1137 bojovými vozidly pěchoty (z toho 23 BVP-2) a 3227 obrněnými transportéry (k 1.1.1987 890 bojovými vozidly pěchoty a 5010 obrněnými transportéry),
- 2708 dělostřeleckými prostředky, z toho 1531 děly (mimo jiné 368 ks 122mm ShH 2S1 a 96 ks 152mm ShH 2S3), 325 raketomety, 590 minomety, 262 protitankovými kanony (k 1.1.1987 2435 dělostřeleckými prostředky),
- 323 samohybnými a 399 nesenými protitankovými raketovými komplety (k 1.1.1987 celkem 620 ks),
- 229 samohybnými protiletadlovými raketovými komplety (KRUG, KUB, OSA-AK, S-1M, S-10M), 1018 ručními protiletadlovými raketovými komplety (S-2M), 121 samohybnými (ZSU-23-4) a 516 taženými protiletadlovými kanony,
- 94 vrtulníky, z toho 76 bojovými Mi-8/Mi-24 (k 1.1.1987 74 ks).

Velitelství letectva a PVOS sídlilo v Strausbergu a v jeho podřízenosti se nacházely:

1. divize PVO Cottbus
- 1. stíhací letecký pluk Holzdorf 42 MiG-21, 9 MiG-21U
- 3. stíhací letecký pluk Preschen 20 MiG-29, 4 MiG-29U,
12 MiG-21, 3 MiG-21U
- 7. stíhací letecký pluk Drewitz 40 MiG-21, 6 MiG-21U,
zrušen 31.10.1989
- 8. stíhací letecký pluk Marxwalde 41 MiG-21, 8 MiG-21U
- 31. protiletadlový raketový pluk Strassgräbchen 4 plro s PLŘS VOLCHOV
- 41. protiletadlová raketová brigáda Ladeburg 4 plro s PLŘS VOLCHOV
4 plro s PLŘS NĚVA
plrsk s PLŘS VEGA
- 51. protiletadlová raketová brigáda Sprötau 5 plro s PLŘS VOLCHOV
8 plro s PLŘS NĚVA
plrsk s PLŘS VEGA
- 31. radiotechnický prapor Döbern
- 41. radiotechnický prapor Holzdorf
- 51. radiotechnický prapor Sprötau
- 61. radiotechnický prapor Müncheberg
- 31. spojovací roj Cottbus 3 An-2, 2 Z-43
3. divize PVO Neubrandenburg
- 2. stíhací letecký pluk Trollenhagen 43 MiG-21, 8 MiG-21U
- 9. stíhací letecký pluk Peenemünde 37 MiG-23, 5 MiG-23U
- 13. protiletadlový raketový pluk Parchim 4 plro s PLŘS VOLCHOV
- 23. protiletadlový raketový pluk Stallberg 4 plro s PLŘS VOLCHOV
- 43. protiletadlová raketová brigáda Sasnitz 5 plro s PLŘS VOLCHOV
5 plro s PLŘS NĚVA
plrsk s PLŘS VEGA
- 23. radiotechnický prapor Pragsdorf
- 33. radiotechnický prapor Pudagla
- 43. radiotechnický prapor Parchim
- 33. spojovací roj Neubrandenburg 3 An-2, 2 Z-43
- 37. stíhací bombardovací letecký pluk Drewitz 18 MiG-23, 3 MiG-23U
- 77. stíhací bombardovací letecký pluk Laage 23 Su-22, 4 Su-22U
- 24. dopravní letecká letka Dresden-Klotzsche 12 An-26
- 34. dopravní vrtulníkový pluk Brandenburg-Briest 2 Mi-8S, 22 Mi-8T
- 44. dopravní letecký pluk Marxwalde 3 Tu-134M, 2 Tu-154M, 3 Il-62M, 6 Mi-8S
- 47. průzkumná taktická letka Preschen 13 MiG-21, 3 MiG-21U
- 87. průzkumná taktická letka Drewitz 12 MiG-21, 2 MiG-21U
- 14. spojovací letka Strausberg 4 L-410, 6 An-2, 4 Z-43
- 33. letka vlečných terčů Peenemünde 2 L-39, 2 L-39V
- 15. letecký školní pluk Rothenburg 21 MiG-21, 31 MiG-21U
- 25. letecký školní pluk Bautzen 47 L-39
- 35. vrtulníkový školní pluk Brandenburg-Briest 11 Mi-8, 8 Mi-8T, 18 Mi-2
- 45. letecká školní dopravní letka Kamenez 12 An-2, 8 L-410, 3 Z-43
- 14. spojovací pluk Cottbus

Vojenské letectvo a PVOS k 1.12.1989 čítalo 35 tisíc vojáků a 5 tisíc občanských zaměstnanců, přičemž pro vedení bojových operací mohlo využít 307 bojových letounů (24 z nich bylo zařazeno u vojenského námořnictva), přičemž hlavní údernou sílu reprezentovalo 65 úderných stíhacích bombardovacích letounů. V tabulce jsou počty letecké techniky u jednotlivých útvarů, není-li uvedeno jinak, vztaženy k 30.9.1990. Nejmodernější techniku (včetně strojů zařazených u letectva vojenského námořnictva) v této době představovalo 20 MiG-29, 4 MiG-29UB, 9 MiG-23MF, 28 MiG-23ML, 18 MiG-23BN, 8 MiG-23UB, 46 Su-22M4 a 8 Su-22UM3K. Z protiletadlové raketové techniky se jednalo o PLRK S-200VEGA a nově zaváděné PLRK S-300PMU.

Velení vojenského námořnictva v Rostocku-Gehlsdorfu podléhaly:

1. flotila – minonosek a minolovek, stíhačů ponorek Peenemünde
2. flotila – pobřežní ochrany Sassnitz
4. flotila – minonosek a minolovek, stíhačů ponorek Rostock/Warnemünde
6. brigáda torpédových člunů Stralssund
18. námořní vrtulníkový pluk Parow
28. námořní letecký pluk Laage
18. pobřežní raketový pluk Schwarzenpfost
18. prapor námořní pěchoty Kühlungsborn

Námořnictvo bylo nejméně početnou součástí a k 1.12.1989 u něj sloužilo pouze 14 tisíc vojáků, společně s 2.500 občanskými zaměstnanci. Ve 2. polovině 80. let do jeho materiálního vybavení patřilo okolo 210 lodí, z toho 3 fregaty sovětské tř. KONI – projekt 1159T (ROSTOCK, BERLIN, HALLE – 2x 76mm dvojkanon, 2x 30mm dvojkanon, 2x dvounásobné OZ PLŘS OSA-M, 2x vrhač hlubinných pum RBU-6000), 16 korvet domácí tř. PARCHIM – projekt 133 (790 tun, 2x 57mm kanon, 1x 30mm dvojkanon, 2x čtyřnásobné odpalovací zařízení pro S-2M, 4x torpédomet 400mm, 1x vrhač hlubinných pum RBU-6000), 5 korvet sovětské tř. TARANTUL I – projekt 1241 (460 tun, 2x dvounásobné OZ protilodní ŘS SS-N-2 STYX/P-15 TERMIT s doletem 500 km, 1x 76mm kanon, 2x rotační 30mm kanon), 1 korveta domácí tř. SASSNITZ – projekt 151 (350 tun, 1x 76mm kanon, 1x rotační 30mm kanon), 12 raketových člunů sovětské tř. OSA-I – projekt 205 (165 tun, 4x OZ protilodní ŘS SS-N-2 STYX/P-15 TERMIT, 2x 30mm dvojkanon, celkem zakoupeno 15 člunů), 6 torpédových člunů sovětské tř. SRŠEŇ – projekt 206 (145 tun, 2x 30mm dvojkanon, 4x 533mm torpédomet, celkem zakoupeno 18 člunů), 34 torpédových člunů domácí tř. LIBELLE – projekt 131 (28 tun, 2x torpédomet 533mm, 1x 23mm dvojkanon), 12 výsadkových lodí domácí tř. FROSCH I – projekt 108 (1700 tun, 2x 57mm dvojkanon, 2x 30mm dvojkanon, 2x 40hlavňový 122mm raketomet) a 27 minolovek domácí tř. 89.3 (480 tun, 6x 25mm kanon). Ve výzbroji pobřežního raketového pluku se nacházely dva oddíly protilodních řízených střel SSC-3 STYX/4K51 RUBEŽ s doletem 80 km. U leteckých útvarů vojenského námořnictva se k 30.9.1990 nacházelo 23 Su-22M4, 4 Su-22UM3K, 2 Mi-8T, 10 Mi-17, 1 Mi-8S, 8 Mi-14PL a 6 Mi-14BT.

Součástí NLA NDR byla od roku 1961 i Pohraniční stráž, jejíž velitelství sídlilo v Pätzu u Berlína. Podléhala mu následující regionální velitelství:

Pohraniční velitelství Sever Stendal
* 6., 8., 20., 23., 24., 25. pohraniční pluk
* 5., 7. výcvikový pohraniční pluk
Pohraniční velitelství Střed Berlin-Karlshorst
* 33., 34., 36., 38., 42., 44. pohraniční pluk
* 39., 40. výcvikový pohraniční pluk
* 26. dělostřelecký pluk
Pohraniční velitelství Jih Erfurt
* 1., 3., 4., 9., 10., 15. pohraniční pluk
* 11., 12. výcvikový pohraniční pluk
Pobřežní brigáda pohraniční stráže Rostock
* 12 praporů pohraniční stráže
* 8 lodních skupin

Pohraniční stráž byla poměrně početná a přestože byla doplňována na základě dobrovolnosti v polovině 80. let ji tvořilo 47 tisíc osob. Její námořní složka používala minolovky domácí tř. 89.2 (340 tun, 2x 25mm kanon) a hlídkové čluny domácí tř. GB-23 (38 tun).


1238. Můžete uvést historický přehled vojenských útvarů a velitelů dislokovaných v posádce Ružomberok od dob Rakouska-Uherska do rozdělení republiky? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Ružomberok byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
1. pluk Slovenskej slobody 1919
Posádkové velitelství 1920 – 1939
velitelství 1. horské brigády 1920 – 1937
velitelství 16. divize 1938 – 1939
horský pěší pluk 2 (viz odpověď čís. 570) 1920 – 1939
dělostřelecký pluk 201 (viz odpověď čís. 1260) 1923 – 1939
Armádní zbrojnice a muniční skladiště IV 1920
Armádní zbrojnice IV 1920 – 1921
Divizní zbrojnice 11 1921 – 1922
odbočka Divizní zbrojnice 11 1922 – 1927
Divizní zbrojnice 12 1921 – 1936
odbočka Sborové zbrojnice 5 1937 – 1939
Posádková nemocnice 1920 – 1938
Sborová nemocnice 10 1938 – 1939
b) 1945 až 1992
velitelství 4. divize 1945
pěší pluk 17 1945
pěší prapor 17 (motorizovaný) 1947 – 1949
dělostřelecký oddíl 254 1946
velitelství 10. (7.) dělostřelecké brigády 1945 (1947) – 1949
dělostřelecký pluk 208 (201) 1945 (1947) – 1949
Zbrojnice 16 1945 – 1946
zbrojní dílny Zbrojnice 8 Košice 1946 – 1950
odloučený sklad 8. dělostřelecké základny Košice 1950 – 1961
odloučený sklad VOZ Moldava nad Bodvou 1961 – 1968
Vojenská nemocnice 7 1945 – 1950
5. okruhová nemocnice 1950 – 1960 2)
Vojenská nemocnice 1960 – ASR
Spojovací učiliště 1945
Škola na důstojníky pěchoty v záloze 1951 – 1952
pobočka Pěchotního učiliště Lipník nad Bečvou 1952 – 1954
2. pěchotní učiliště 1954 – 1955
Škola důstojnického dorostu 1953 – 1954
Zdravotnické učiliště 1956 – 1959
Škola zdravotnických instruktorů 1955 – 1961 3)
Vojenská zdravotnická škola 1961 – 1963
2. zdravotnická škola 1967 – 1968
Doplňovací okresní velitelství 1945 – 1949
Vojenská evidence koní 1945
Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – 1960
74. automobilní (75. cisternový) prapor 1961 (1966) – 1968
74. silniční těžký mostní prapor 1963 – 1968
75. silniční těžký mostní prapor 1963 – 1968
3. spojovací brigáda 1992 – ASR

Pozn.:
1) ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.
2) V letech 1958 až 1959 včleněna do Zdravotnického učiliště.
3) V letech 1956 až 1959 včleněna do Zdravotnického učiliště.

Přehled velitelů výše uvedených útvarů nemáme k dispozici. „Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938“ od Jiřího Fidlera a Václava Sluky, vydaná nakladatelstvím Libri v roce 2006, obsahuje jména velitelů 1. horské brigády, 16. divize, horského pěšího pluku 2, dělostřeleckého pluku 201, Armádní zbrojnice IV, Divizní zbrojnice 11, Divizní zbrojnice 12 a Sborové nemocnice 10.

Z jednotek rakousko-uherské armády se v uvedené posádce od roku 1869 nacházel honvédský prapor č. 54. V roce 1886 stal součástí nově vytvořené 15. honvédské polobrigády, která byla v roce 1890 reorganizována na 15. honvédský pluk. V roce 1896 se původní číslování praporu změnilo na 3. prapor zmíněného pluku.

V rámci slovenské armády se v Ružomberoku usídlily 6. pěší pluk a 2. dělostřelecký pluk, tvořící součást 2. pěší divize. V roce 1940 byl pěší pluk redislokován do Prešova a v posádce zůstal pouze pluk dělostřelecký. Po odzbrojení východoslovenkých divizí (jejíž součástí byly i oba zmíněné pluky – 6. pp v Medzilaborcích a 2. dp ve Vydrani) a vypuknutí SNP se v říjnu 1944 součástí nově vytvářené slovenské armády, tzv. domobrany, stal i 2. pěší pluk, přičemž část jeho 2. praporu byla umístěna v Ružomberku.

Z okupačních jednotek německé armády je v publikaci Georga Tessina „Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Wafen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945“ uváděna přítomnost jen místního vojenského velitelství v letech 1944 až 1945.

Po srpnové okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy a následném vytvoření Střední skupiny sovětských vojsk se v posádce Ružomberok od roku 1968 nacházel 168. gardový motostřelecký pluk, tvořící součást 30. gardové motostřelecké divize s velitelstvím ve Zvolenu. Město opustil ve 2. pololetí roku 1990.


1237. Prosím o bližší informace o VÚ 8700 Michalovce, VÚ 3848 Senica a příp. o voj. prostoru Záhorie-tzv. „Škodovka“. (odpovídá Pavel Minařík)

Tradice VÚ 8700 Michalovce sahají do roku 1869, kdy se v Mukačevu vytvořil 35. honvédský prapor. V roce 1874 se společně s 34., 36. a 40. honvédským praporem, z nichž první se do té doby nacházel v Nagy-Szöllös, druhý v Užhorodu a třetí v Sátorallja-Ujhely, stal součástí nově vzniklé 11. honvédské polobrigády s velitelstvím v Mukačevu. V roce 1886 prošla polobrigáda reorganizací na 11. honvédský pluk, přičemž 40. honvédský prapor byl předán do složení 10. honvédského pluku a dosavadní 35., 34. a 36. honvédský prapor byly očíslovány jako 1., 2. a 3. prapor. Celý pluk byl ubytován v Mukačevu, pouze 3. prapor se nacházel v Užhorodu. V roce 1890 byl útvar přejmenován na Mukačevský honvédský pěší pluk č. 11. V nezměněné podobě útvar přetrval až do vypuknutí I. světové války, kdy odešel na frontu a jako organizovaný celek se již nevrátil. V Užhorodu působil pouze náhradní prapor, který odesílal doplňky v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku do pole.

Po vzniku ČSR a vojenském obsazení Slovenska i Podkarpatské Rusi byl útvar formálně přejmenován na 2. střelecký pluk a jeho jediná existující jednotka – náhradní prapor – se v červenci 1919 přesunula z Užhorodu do Mukačeva. Na jejím základně se v říjnu 1920 vytvořil pěší pluk 20. Velitelství pluku sídlilo v Úporu, I. prapor v Čeľovcích, II. prapor ve Strážském a III. prapor v Hradišti. Již v lednu 1921 se náhradní prapor přestěhoval do Michalovců, II. prapor do Humenného a III. prapor do Klečenova. V červenci téhož roku následovala redislokace velitelství pluku a I. praporu do Michalovců. III. prapor se v téže době usídlil v Petrovcích, ale v říjnu 1923 se přestěhoval do Michalovců. V této podobě pluk setrval až do roku 1938, kdy nejprve v květnu III. prapor přešel do Trebišova a poté v říjnu II. prapor do Sečovců. Po odtržení Slovenska od ČSR a vytvoření samostatné Slovenské republiky pěší pluk 20 při reorganizaci pěchoty slovenské armády, uskutečněné v létě 1939, zanikl.

K obnovení pěšího pluku 20 došlo po skončení 2. světové války a v létě 1945 se vytvořil v následující struktuře: velitelství, náhradní prapor a I. prapor – Michalovce, II. prapor – Trebišov a III. prapor – Humenné. V říjnu 1945 byl II. prapor do předán do složení pěšího pluku 32 a místo něj pěší pluk 20 obdržel II. prapor pěšího pluku 14 ze Sabinova, který nadále působil v Humenném jako jeho II. prapor. Současně se velitelství pluku, náhradní prapor a III. prapor přesunuly do Prešova, zatímco I. prapor byl dislokován v Bardějově. Od konce roku 1945 začal pluk používat krycí označení VÚ 4657. K 1.10.1947 následovaly další přesuny. Do Prešova byl redislokován I. prapor (až do září 1949 zůstala 1. rota v Bardějově a 2. i 3. rota v Humenném), přičemž II. a III. prapor se společně s náhradním praporem usídlily v Levoči. Od 8.3.1948 nesl pluk pojmenování „Dukelský“. Další změny následovaly k 1.10.1949, kdy pluk prodělal reorganizaci na rotní systém. V Prešově se nadále nacházela 1. a 3. pěší rota, společně s 5. rotou těžkých zbraní (vznikly na základě I. praporu a III. praporu, který se společně s náhradním praporem vrátil do Prešova) a v Sabinově sídlily 2. pěší rota a 5. kulometná rota (vytvořily se z II. praporu z Levoči). Od stejného data útvar začal používat krycí označení VÚ 8700. Na sklonku roku 1950 byl 20. pěší pluk opětně reorganizován, vrátil se k praporní struktuře a došlo k jeho soustředění v Michalovcích. K 1.11.1954 se uskutečnilo jeho přejmenování na 20. střelecký pluk. Od 9.5.1955 se jeho otevřený název změnil na 63. střelecký pluk, který již nepoužíval pojmenování „Dukelský“. K 1.10.1958 byl reorganizován na 63. motostřelecký pluk. Pod tímto názvem působil až do října 1991, kdy prodělal transformaci na 63. mechanizovaný pluk. K 1.1.1993 se útvar stal součástí ASR.

Historie VÚ 3848 je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 799. O vojenském prostoru Záhorie pojednává odpověď čís. 593.


1236. Zajímalo by mne, jaké vojenské útvary se nacházely v Popradu (včetně jeho nynějších částí Veľká, Spišská Sobota, Matejovce, Stráže pod Tatrami a Kvetnica) v letech 1918 až 1992. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Poprad byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
Posádkové velitelství 1920 – 1939
IV. horský prapor horského pěšího pluku 2 (viz odpověď čís. 570) 1920
horský pěší pluk 3 (viz odpověď čís. 570) 1920 – 1939
II. prapor pěšího pluku 45 1926 – 1928
pěší pluk 32 (bez II. praporu) 1938 – 1939
Vozatajská eskadrona 11 1938 – 1939
Vozatajská eskadrona 19 1938 – 1939
detašované oddělení Divizní zbrojnice 12 1930 – 1936
Muniční sklad 5 1937 – 1939
odbočka Proviantního skladu 11 1926 – 1938
Proviantní sklad 11 1938 – 1939
b) 1945 až 1992
náhradní prapor pěšího pluku 37 1945
I. prapor pěšího pluku 14 1945 – 1947
pěší pluk 14 (bez I. a II. praporu) 1947 – 1948
III. prapor a náhradní prapor pluku 14 1948 – 1949
náhradní těleso 4. letecké oblasti 1945
Letecký náhradní pluk 4 1945 – 1951
4. letecké výcvikové středisko 1951
Muniční sklad 5 Ústřední zbrojnice Praha 1945 – 1949
muniční sklad Zbrojnice 8 (8. dělostřelecké základny) Košice 1949 (1950) – 1961
muniční sklad VOZ Moldava nad Bodvou 1961 – 1969
muniční sklad 6. výzbrojní základny Olomouc 1969 – 1991
muniční sklad 3. výzbrojní základny Martin 1991 – ASR
315. strážní rota 1951 – 1956
4. rota 314. strážního praporu 1956 – 1960
Zbrojnice 8 1945
pobočka 3. automobilní zbrojnice N. Jičín 1951 – 1953
pobočka Hlavního automobilního a traktorového skladu N. Jičín 1953 – 1954
pobočka 1. ústředního automobilního a traktorového skladu N. Jičín 1954 – 1955
3. ústřední automobilní a traktorový sklad 1955 – 1958
pobočka 1. ústředního automobilního a traktorového skladu N. Jičín 1958 – 1969
pobočka 1. okruhového automobilního skladu Nový Jičín 1969 – 1989
1. pobočka 62. ústředního automobilního skladu Nový Jičín 1990 – 1992
3. sklad technického materiálu 1992 – ASR
odbočka Oblastního intendančního skladu 4 1945
Intendanční sklad 8 1945 – 1950
10. intendanční sklad 1950 – 1951
Krajský vojenský soud 1948
Krajský vojenský prokurátor 1948
II. školní oddíl Leteckého technického učiliště 1949 – 1951
Vojenské výchovné středisko leteckých mechaniků 1950 – 1952
Vojenské výchovné středisko letectva 1952 – 1954/55 (?)
Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – ASR
Škola důstojnického dorostu 1954 – 1957
Automobilní škola velitelství letectva a PVOS 1957 – 1958
Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů vojsk PVOS a letectva 1956 – 1957
Výcvikové středisko operátorů letectva a PVOS 1957 – 1960
Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů 1960 – 1961
Výcvikové středisko operátorů letectva 7. armády PVOS a letectva 1961
Škola spojovacích mechaniků 1961 – 1963
Škola (Výcvikové středisko) spojovacích specialistů 1963 (1967) – 1992
3. výcvikové středisko spojovacích specialistů 1992 – ASR
4. pobočka Ústředního ženijního skladu Olomouc 1958 – 1964
10. protiletadlový oddíl (pluk) 1961 (1980) – 1991
3. oddíl PVO 1992 – ASR

Pozn.:

1) ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.

2) Z útvarů uvedených v letech 1918 až 1939 se v původně samostatných obcích Matejovce a Spišská Sobota nacházel IV. prapor horského pěšího pluku 2 (VI/1920-VII/1920) a VII. prapor horského pěšího pluku 3 (I/1920-XII/1920), zatímco v obci Veľká sídlila vozatajská eskadrona 19 (I/1939-III/1939). V pozdějších městských částech Stráž pod Tatrami a Květnica pravděpodobně nebyly trvale dislokovány žádné vojenské jednotky.


1235. Zajímalo by mne, které vojenské útvary byly v městech Kladno a Karviná, a to od dob, kdy tam byly vojenské posádky. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Kladno byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
Posádkové velitelství 1919 – 1939
I. prapor pěšího pluku 21 1920 – 1921
I. prapor pěšího pluku 5 1921
II. prapor pěšího pluku 35 1921 – 1929
II. prapor pěšího pluku 9 1929 – 1931
III. prapor pěšího pluku 38 1931 – 1933
III. oddíl dělostřeleckého pluku 154 1933 – 1935
II. prapor pěšího pluku 38 1935 – 1938
III. prapor pěšího pluku 5 1938
náhradní prapor pěšího pluku 46 1938 – 1939
náhradní rota hraničářského praporu 1 1938 – 1939
Vojenský správce tovární skupiny 1918 – 1920
Vojenská správa průmyslové skupiny (oblasti) 1920 (1921) – 1923
b) 1945 až 1992
část pěšího motorizovaného praporu (pluku) 5 1947 (1949) – 1950
57. pomocný technický prapor (technický prapor) 1950 (1954) – 1956
62. dělostřelecký pluk 1950 – 1957
Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
1. okruhový sklad politicko-osvětových prostředků 1958 – 1960
1. armádní spojovací sklad a dílny 1958 – 1962
1. protiradiový prapor 1962 – 1966
71. spojovací (radiový) prapor 1966 (1978) – 1989
71. radiotechnický pluk 1989 – 1991

Pozn.:
AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

V posádce Karviná byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
III. prapor pěšího pluku 31 1920 – 1921
III. prapor pěšího pluku 40 1920 – 1921
III. prapor pěšího pluku 3 1920 – 1921 1)
Hraničářský prapor 3 1921 – 1931 1)
b) 1945 až 1992
4. prapor 1. čs. tankové brigády 1945
Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – AČR
8. technický prapor 1953 – 1954
9. technický prapor 1953 – 1956
58. pomocný technický prapor (10. technický prapor) 1951 (1953) – 1958
14. pomocný technický prapor (14. technický prapor) 1953 (1954) – 1958
Posádková nemocnice Karviná
5. protiletadlový raketový oddíl 77. protiletadlové raketové brigády 1965 (?) – 1974
2. výcvikový oddíl PLRV (Výcvikové středisko PVOS) 1974 (1975) – AČR

Pozn.:
1) Jednotka se nacházela v obci Fryštát, nyní část obce Karviná.
2) AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.


1234. Můžete mi podat veškeré informace o bývalém VÚ 8684 a VÚ 7356 Hranice na Moravě z let 1969 - 1977, jména velitelů a historii? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 7356 se vytvořil 1.1.1963 v posádce Hranice jako 331. těžká dělostřelecká brigáda, jejíž součástí byly 31. a 32. těžký dělostřelecký oddíl. Brigáda se nacházela v podřízenosti Velitelství dělostřelectva MNO a v případě přechodu na válečný stav byla předurčena pro potřeby velitelství frontu. Výzbroj brigády tvořily operačně-taktické raketové komplety R-300 na pásovém podvozku, přičemž u každého z oddílů se nacházela tři odpalovací zařízení. K 1.9.1964 složení brigády doplnil 331. vrtulníkový roj, který se nalézal na letišti v Olomouci a disponoval vrtulníky Mi-1 a vrtulníky Mi-4. Následně se k 1.9.1967 v Hranicích vytvořil 330. ženijní strojní prapor, který byl předurčen pro vykonávání ženijních prací při budování palebných postavení. V návaznosti na předání olomouckého letiště útvarům Sovětské armády se v říjnu 1968 331. vrtulníkový roj přesunul na letiště v Prostějově, kde ovšem v srpnu 1974 zanikl. V létě 1969 byla brigáda předána do podřízenosti nově vytvořeného velitelství Západního vojenského okruhu. K 1.9.1976 byl zrušen i 330. ženijní strojní prapor, přičemž ke stejnému datu brigáda přešla do podřízenosti velitelství 4. armády. V průběhu 1. poloviny 80. let byla do výzbroje brigády postupně zavedena modernější technika, reprezentovaná operačně-taktickými raketovými komplety R-300 na kolovém podvozku, přičemž již v roce 1982 se počet odpalovacích zařízení u obou oddílů zvýšil ze tří na čtyři. Svazek zanikl 31.10.1991. V jeho velení se postupně vystřídali: pplk. Karel Jurica (1962/1969), pplk./plk. Ing. Jan Hronek (1969/1975), mjr. Ing. Miroslav Vampula (1975/1976), plk. Ing. Vojtěch Raimer (1976/1986), plk. Ing. Jan Motyka (1986/1987), plk. Ing. Radoslav Sedláček (1987/1990) a pplk. Ing. Dušan Humený (1990/1991).

VÚ 8684 vznikl 15.1.1962 jako Výcvikové technické středisko, podřízené Velitelství dělostřelectva MNO. Dnem 1.9.1962 proběhlo přejmenování útvaru na Výcvikové dělostřelecké středisko. K 1.9.1969 byl útvar předán do složení vojsk Západního vojenského okruhu. Dnem 1.11.1991 se uskutečnilo přejmenování na Výcvikové středisko raketového vojska, ovšem již v roce 1996 byl zpětně reorganizován na Výcvikové středisko dělostřelectva. Svoji činnost útvar ukončil 31.8.1997. Přehled velitelů střediska nemáme k dispozici.


1233. Omlouvám se za tři poněkud nesourodé dotazy:
a) v některé z Vašich odpovědí je uváděn jako náč. štábu Velitelství dělostřelectva-HŠ v období 1946-1947 plk. L. Marek, v knize „V krutom storočí“, Prešov, 2003 uvádí L. Takáč, že jím ve stejném období byl plk. Mirko Vesel. Který údaj lze tedy brát za pravdivý?
b) obdobně - plk. F. Janda je v některých materiálech uváděn v období XII/1946-X/1948 jako hlavní velitel SNB a přednosta III. odboru MV, v jiných pak v období XI/1946-X/1947 jako přednosta odboru VIIb MV - co je pravda?
c) můžete něco bližšího napsat o Výzk. ústavu GŠ ČSLA a jeho náčelníkovi genmjr. Zd. Kašičkovi, ev. i jeho předchůdcích?
(odpovídá Pavel Minařík)

a) Skutečně to vypadá, jakoby naše armáda měla po určitou dobu dva náčelníky štábu dělostřelectva. Pplk. gšt. Lubor Marek (nar. 16.11.1901) byl podle zápisů obsažených v kvalifikační listině dnem 1.8.1946 přidělen pro zvláštní úkoly k Velitelství dělostřelectva Hlavního štábu a již v říjnu 1946 byl povýšen na plk. gšt. V kvalifikačním období 1.10.1946 až 30.9.1947 (není totožné s dobou výkonu ve funkci, jedná se o období, které jednotně platilo pro všechny vojenské gážisty) je hodnocen velitelem dělostřelectva div. gen. Hudečkem jako náčelník štábu Velitelství dělostřelectva HŠ. K Vojenské kanceláři prezidenta republiky, u níž vykonával funkci zástupce přednosty, byl přidělen 1.11.1947. V případě plk. děl. Mirko Vesela (nar. 23.5.1903) kvalifikační listina obsahuje záznam, že byl 30.9.1946 ustanoven náčelníkem štábu velitelství dělostřelectva Hlavního štábu. Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 19.2.1947 a na vlastní žádost byl 30.9.1947 superarbitrován a přeložen do výslužby. Zápisy o kvalifikačním hodnocením za období od 1.10.1946 do 30.9.1947 nebyl nalezen.

Vodítkem pro vysvětlení výše uvedeného rozporu by mohla být žádost Mirko Vesela z 10.5.1947 o superarbitraci. Generál Vesel byl již v době od 28.10.1945 do 28.4.1946 na zdravotní dovolené a následně se ještě několik týdnů musel léčit na následky zranění, které utrpěl při autonehodě 25.4.1946. Je možné, že buď po podání žádosti o superarbitraci nebo po jejím zahájení (30.7.1947), ho ve výkonu funkce náčelníka štábu velitelství dělostřelectva MNO nahradil plk. gšt. Marek, který byl u zmíněného velitelství přidělen pro zvláštní úkoly. Tuto domněnku si ovšem v písemnostech Velitelství dělostřelectva Hlavního štábu z let 1946 až 1947 neověříme, protože v důsledku povodní jsou od roku 2002 dlouhodobě nepřístupné.

b) V kvalifikační listině generála Františka Jandy (nar. 28.11.1898) je uvedeno, že 1.12.1946 byl v hodnosti plk. gšt. určen přednostou III. odboru Ministerstva vnitra. Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 25.4.1948 s účinností a pořadím od 1.10.1946. Následující záznam obsahuje zápis o pověření vedením Hlavního velitelství SNB dnem 3.5.1948. Dnem 1.6.1948 byl přeložen do zálohy a převeden z oboru MNO do oboru MV v hodnosti generála SNB. Zpět k MNO byl převeden 14.10.1948 a 15.10.1948 ustanoven 3. podnáčelníkem Hlavního štábu. Pokud jde o rozdílnost v číslování odborů, do jejichž čela byl František Janda postaven, může pramenit z vnitřní reorganizace Ministerstva vnitra a změny číslování jednotlivých odborů. V daném případě Vám doporučujeme obrátit se na Archiv MV ČR, Na struze 3, 110 00 Praha 1.

c) Historie Výzkumného ústavu GŠ ČSLA sahá do roku 1963, kdy k 1. srpnu vzniklo v Praze-Braníku „Středisko mechanizace a automatizace 401“. Základem pro jeho vytvoření se stalo dosavadního oddělení mechanizace a evidence, působící u ekonomického náměstka ministra národní obrany. Středisko zodpovídalo nejenom za rozvoj mechanizace a automatizace velení, ale i za uvádění získaných poznatků do vojsk. Podléhalo náčelníkovi operační správy GŠ a jeho prvním velitelem se stal genmjr. Ing. Jan Knotek, CSc., dosavadní náčelník vojensko-vědeckého pracoviště VA AZ. Počátkem roku 1965 z plánovaných 203 zaměstnanců ve středisku působilo jen 115 osob. K 1.9.1965 bylo středisko rozšířeno na „Výzkumný ústav 401“, přičemž jeho podřízenost ani osoba náčelníka se nezměnily. Ústav se stal vědeckým školícím pracovištěm pro obor teorie řízení a velení. Jeho součástí se stalo i doposud samostatné Informační a výpočetní středisko MNO s tzv. strojně-početní stanicí (s počítačem EPOS-I), které ale o rok později přešlo k nově vytvořené Správě vojenských informací GŠ ČSLA. Již od května 1965 ústav pro svoji práci využíval vlastní počítač (MINSK-22), umístěný na detašovaném pracovišti v Praze-Karlíně a po jeho nahrazení v roce 1968 novým typem v hlavním objektu ústavu v Praze-Braníku. Mezitím v září 1966 odešel gen. Knotek ke stálé komisi pro rozvoj velení a do čela ústavu byl od října 1966 až do srpna 1969 postaven plk. PhDr. Miloš Sedlář, CSc. Následovalo poměrně dlouhé období personální nestability a ve vedení ústavu se vystřídali plk. PhDr. František Herfurt, CSc. (od září 1969), plk. Ing. Josef Kunc, CSc. (od dubna 1970), plk. Ing. Tomáš Kašpar (od prosince 1972), genmjr. Ing. Eduard Jirák (od října 1973), plk. Ing. Josef Petlach, CSc. (od listopadu 1975) a plk. Ing. Jaroslav Šebek, CSc. (od srpna 1976), což bylo spojeno s poměrně častými vnitřními organizačními změnami, nízkou naplněností plánovaných počtů jeho pracovníků (k 15.2.1976 jen 134 z 246) a značnou odchodovostí (v letech 1969 až 1975 odešlo 135 vojáků z povolání a přišlo jen 74). Od roku 1971 byl ústav prostřednictvím oddělení mechanizace a automatizace podřízen přímo NGŠ ČSLA. K 1.9.1977 byl VÚ 401 zrušen a nahradil do „Výzkumný ústav GŠ ČSLA“, jehož velením byl pověřen plk. Ing. Jaroslav Šebek, CSc. V listopadu 1982 se novým náčelníkem ústavu stal genmjr. Ing. Zdeněk Kašička, dosavadní náčelník operačního oddělení Operační správy GŠ ČSLA. K 1.4.1991 byl Výzkumný ústav GŠ zrušen a místo něj vznikl Institut pro strategická studia, podřízený náměstkovi ministra obrany pro strategické řízení. V čele nově zřízeného ústavu působil genmjr. doc. Ing. Pavol Gavlas, CSc. Počátkem roku 1993 institut přešel do přímé podřízenosti náčelníka GŠ AČR a v témže roce prodělal transformaci na Institut pro výzkum operačního umění. Ten svoji samostatnou činnost ukončil počátkem ledna 1995, když byl společně s Ústavem vojenských vědeckých informací a redakcí časopisu Vojenské rozhledy včleněn do nově vytvořeného Ústavu obranných studií AČR, jehož ředitelem se stal genmjr. Ing. Emil Antušák. V uvedeném ústavu na činnost „Institutu“ navázal odbor výzkumu vojenského umění s odděleními vojenské strategie, operačního umění a taktiky.


1232. Jaká byla organizační struktura velení 1. a 4. armády v 80. letech? (odpovídá Pavel Minařík)

Velitelství vševojskové armády v 80. letech minulého století tvořily:
- velitel
- zástupce velitele
- štáb:
* náčelník štábu – 1. zástupce velitele
* zástupce náčelníka štábu
* operační oddělení
* zpravodajské oddělení
* organizační a mobilizační oddělení
* oddělení spojovacího vojska
* 8. oddělení
* skupina REB
* topografická služba
* administrativně-hospodářské oddělení
* skupina automatizace velení (od 1986)
- zástupce velitele pro věci politické – náčelník politického oddělení
* politické oddělení
- kádrové oddělení
- náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele
* oddělení bojové přípravy
- oddělení raketového vojska a dělostřelectva
- oddělení vojska PVO
- oddělení ženijního vojska
- oddělení chemického vojska
- velitel letectva – zástupce velitele (od 1987)
- zástupce velitele pro výzbroj (od 1985)
* štáb (od 1985)
* služba raketového a dělostřeleckého vyzbrojování (do 1985 samostatná)
* tanková a automobilní služba (do 1985 samostatná)
- náčelník týlu – zástupce velitele
* štáb
* zdravotnická služba
* proviantní služba
* výstrojní služba
* služba PHM
* služba vojenské dopravy
* veterinární služba (od 1983)
- ubytovací a stavební služba (do 1987 součást týlu)
- finanční oddělení


1231. Prosím o jména velitelů, náčelníků štábu a zástupců velitelů 4. tankové divize. (odpovídá Pavel Minařík)

4. tanková divize vznikla 1.10.1960 reorganizací dosavadní 4. motostřelecké divize. Pod tímto názvem působila do 31.10.1990, kdy byla reorganizována na 4. skladovou základnu.

Ve velení divize se postupně vystřídali:

plk./genmjr. Stanislav Procházka 1960 – 1962
plk./genmjr. František Veselý 1962 – 1968
pplk./plk. Zdeněk Kodeš 1968 – 1972
plk. gšt. Jaroslav Matějka 1972 – 1976
plk. gšt./genmjr. Světozár Naďovič 1976 – 1982
pplk. gšt./plk. gšt. Josef Šíba 1982 – 1986
pplk. gšt./plk. gšt. Vladimír Michálek 1986 – 1988
pplk. gšt./plk. gšt. Pavel Jandáček 1988 – 1989
pplk./plk. Jan Holba 1989 – 1990

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:

pplk. Rudolf Kulhavý 1960 – 1963
pplk. Milán Václavík 1963 – 1966
pplk./plk. Miloslav Blahník 1966 – 1968
pplk./plk. Ondrej Murin 1968
nezjištěno 1968 – 1972
plk. František Novotný 1972 – 1975
pplk. gšt./plk. gšt. Svetozár Naďovič 1975 – 1976
pplk. Lubomír Haman 1976 – 1978
pplk. Miroslav Petr 1978 – 1982
mjr./pplk. Jan Holba 1982 – 1989
pplk. Jan Ďurica 1989 – 1990

Funkci zástupce velitele zastávali:

mjr. Miroslav Samohýl 1960 – 1962
pplk. Alexandr Hroch 1962 – 1966
pplk. Milán Václavík 1966 – 1967
nezjištěno 1967 – 1969
pplk. František Mikan 1969 – 1970
nezjištěno 1970 – 1984
pplk. Miroslav Korman 1984 – 1987
mjr./pplk. Milan Dulín 1987 – 1989
nezjištěno 1989 – 1990
Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist