Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1321. - 1335.

Následující dotazy 1336. - 1350. Předešlé dotazy 1306. - 1320.

1335. Na Vašich stránkách uvádíte jména velitelů 1. a 4. armády. Rád bych věděl jména jejich náčelníků štábů a zástupců. (odpovídá Pavel Minařík)

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu 1. armády působili:

plk. Alexander Mucha 1958 – 1959
plk. Josef Průša 1959 – 1960
plk./genmjr. Josef Valeš 1960 – 1961
plk./genmjr. Eduard Jirák 1961 – 1966
plk./genmjr. Zdeněk Sedláček 1966 – 1970
plk. gšt./genmjr. Miloslav Blahník 1970 – 1971
genmjr. Milan Václavík 1971 – 1972
genmjr. Václav Roučka 1972 – 1974
plk. gšt. Vasil Pavlič 1974 – 1975
genmjr. Zdeněk Havala 1975 – 1978
genmjr. Jaroslav Kostečka 1978 – 1979
genmjr. Miroslav Vacek 1979 – 1981
genmjr. Čestmír Hrbek 1981 – 1982
plk. gšt./genmjr. Inrich Andrejčák 1982 – 1983
genmjr. Karel Holub 1983 – 1987
plk. gšt./genmjr. Ivan Halva 1987 – 1991
plk. gšt. Ladislav Michvocik 1991

Funkci zástupce velitele 1. armády zastávali:

genmjr. Karel Blatenský 1958 – 1959
plk./genmjr. Alexander Mucha 1959 – 1960
plk./genmjr. Juraj Lalo 1960 – 1964
genmjr. Eduard Kosmel 1964 – 1968
plk. gšt. Ludvík Paseka 1968 – 1970
nezjištěno 1970 – 1971
genmjr. Štěpán Bunzák 1971 – 1973
nezjištěno 1973 – 1974
genmjr. Zdeněk Vondrák 1974 – 1978
genmjr. Emil Líška 1978 – 1980
genmjr. Evžen Špitálník 1980 – 1982
genmjr. Čestmír Hrbek 1982 – 1984
plk. gšt./genmjr. Milan Polák 1984 – 1985
genmjr. František Radimský 1985 – 1989
genmjr. Jan Ščudlík 1989 – 1990
plk. gšt. Ludvík Paseka 1990 – 1991

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu 4. armády působili:

genmjr. Karel Kučera 1958 – 1959
plk. František Šádek 1959 – 1960
genmjr. Karel Kučera 1960 – 1962
plk. Karel Rusov 1962 – 1964
genmjr. Vasil Valo 1964 – 1967
plk. gšt./genmjr. Jozef Turošík 1967 – 1968
plk. gšt. Jaroslav Gottwald 1968 – 1969
plk. gšt./genmjr. Miloslav Zíka 1969 – 1970
plk. gšt. František Janošek 1970 – 1973
plk. gšt./genmjr. Ján Puškár 1973 – 1976
genmjr. František Mikan 1976 – 1978
plk. gšt./genmjr. Viliam Poltikovič 1978 – 1982
genmjr. Svetozár Naďovič 1982 – 1986
plk. gšt./genmjr. Miroslav Petr 1986 – 1989
genmjr. Zděnek Svoboda 1989 – 1991

Funkci zástupce velitele 4. armády zastávali:

genmjr. Richard Tesařík 1958 – 1959
genmjr. Karel Kučera 1959 – 1960
neobsazeno 1960 – 1961
plk. Josef Horský 1961 – 1963
plk. Josef Čepický 1963 – 1965
plk./genmjr. Evžen Blahut 1966 – 1968
genmjr. František Veselý 1968 – 1969
plk. gšt./genmjr. Jaroslav Gottwald 1969 – 1972
genmjr. Eduard Kosmel 1972 – 1978
genmjr. František Mikan 1978 – 1982
genmjr. Mojmír Zachariáš 1982 – 1983
plk. gšt. Jiří Bruj 1983 – 1985
plk. gšt./genmjr. Jan Staněk 1985 – 1990
neobsazeno 1990 – 1991

1334. Můžete uvést ve kterých letech byl náčelníkem štábu 15. motostřelecké divize České Budějovice a v jaké hodnosti genpor. Anton Slimák? (odpovídá Pavel Minařík)

Ing. Anton Slimák byl náčelníkem štábu 15. msd v hodnosti pplk. gšt. v letech 1977 až 1978. Předtím studoval na VA GŠ OS SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě a poté zastával funkci náčelníka zpravodajského oddělení – ZNŠ 4. armády.


1333. Zajímá mě historie a složení 17. tankového pluku dislokovaného v Týně nad Vltavou. Jeho jednotky a velitelský sbor až do zrušení. (odpovídá Pavel Minařík)

17. tankový pluk vznikl 1.11.1953 v posádce Týn nad Vltavou a nacházel se v podřízenosti 4. tankové divize (přečíslované 9.5.1955 na 9. tankovou divizi). Základem pro zformování pluku se stal 4. samohybný prapor působící v posádce Tábor od 1.11.1952. Nově vytvořený pluk se skládal ze dvou praporů (tankového a samohybného). K 1.11.1955 byl reorganizován na 17. tankosamohybný pluk, přičemž se počet jeho praporů zvýšil na tři vytvořením dalšího samohybného praporu. Od 1.10.1958 útvar opětně působil jako 17. tankový pluk tvořený třemi tankovými prapory. Do výzbroje posledního z nich až do roku 1960 náležela rota samohybných děl SD-100. V letech 1960 až 1961 proběhlo přezbrojení pluku z tanků T-34/85 na nové tanky T-54A. Složení útvaru v roce 1961 doplnila motostřelecká rota a od roku 1983 taktéž oddíl 130mm raketometů. Již v roce 1981 byly do výzbroje motostřelecké roty zařazeny BVP-1, které nahradily původní obrněné transportéry OT-62. V roce 1986 bylo zahájeno přezbrojování pluku z tanků T-55A na moderní střední tanky T-72 M, které bylo dokončeno v následujícím roce dodáním vylepšené verze T-72 M1. V roce 1987 plukovní protiletadlová baterie obdržela protiletadlové raketové komplety S-10M, které doplnily původní PLdvK vz. 53/59. V červenci 1989 útvar přešel do podřízenosti 15. motostřelecké divize, v jejímž složení nahradil rušený 20. tankový pluk v Českých Budějovicích. K 1.3.1990 došlo k přečíslování 17. tankového pluku na 20. tankový pluk. Od listopadu téhož roku se protiletadlová baterie rozrostla na oddíl, v jehož výzbroji již nefigurovaly PLRK S-10M, které byly vystřídány ručními PLRK S-2M. Vzhledem k plánované reorganizaci 15. motostřelecké divize na pěší svazek (proběhla v roce 1992) došlo v listopadu 1991 k transformaci 20. tankového pluku na 20. pěší pluk. Ten byl v březnu 1994 převeden do složení 9. tankové divize a v červenci téhož roku reorganizován na tzv. posádkový komplet. K definitivnímu ukončení činnosti útvaru došlo v září 2000.

Ve velení 17. tankového pluku se postupně vystřídali: mjr./pplk. Aftanas Valko (1953 až 1961), mjr./pplk./plk. Jaroslav Matějka (1961 až 1969), pplk. Milan Křiváček (1969 až 1975), mjr./pplk. Jindřich Exner (1975 až 1980), mjr./pplk./plk. František Kyncl (1980 až 1985) a mjr./pplk. Jiří Šedivý (1985 až 1990).


1332. Bol by som Vám veľmi povďačný, keby ste mohli uverejniť informácie o organizácii a dislokácii útvarov 9. pešej divízie Trnava od jej vzniku v roku 1945 až do jej zrušenia. (odpovídá Pavel Minařík)

9. pěší divize vznikla v červnu 1945 a její velitelství se nejprve nacházelo v Nitře. V srpnu 1949 se přemístilo do Trenčína a v září 1950 do Trnavy. Od 3.3.1948 divize nesla pojmenování „Druhého odboje“. K 1.11.1954 byla reorganizována na 9. střeleckou divizi a 9.5.1955 přečíslována na 4. střeleckou divizi, přičemž převzala bojovou zástavu 4. čs. brigády 1. čs. sboru v SSSR a historický název „Ružomberská, Fatranská“. Svoji činnost ukončila v srpnu 1958. Dislokace jednotlivých útvarů je uvedena v následující tabulce:

1.10.1945 1.1.1951 1.10.1956
pp 7 Nitra 9. pzr Malacky 9. pzč Trnava
pp 17 Bratislava 3. pp Malacky 7. sp Malacky
pp 23 Trnava 12. pp Levice 8. sp Levice
dp 9 Nitra 39. pp Bratislava 9. sp Bratislava
do 259 Nitra 9. dp Topolčany 9. tsp Hlohovec
ar 9 Trnava 9. tsr Malacky 26. dp Topolčany
VEK 9 Trnava 9. ptbat Bratislava 46. dp Pezinok
9. plbat Bratislava 9. ptdo Topolčany
9. žr Komárno 4. pldo Bratislava
9. spojr Trnava 9. rmo Trnava
9. ač Trnava 6. žpr Komárno
9. zbroj.dílna Topolčany 5. spojpr Trnava
div. škola Bratislava 9. čcho Trnava
9. ar Trnava
9. zdrpr Trnava
auto. dílna Trnava
děl. dílna Topolčany
auto. škola Topolčany
div. škola Levice

Většina útvarů divize zanikla v létě 1958. Pouze 8. střelecký pluk v Levicích (reorganizovaný k 1.10.1958 na 64. motostřelecký pluk) byl převeden do složení 18. motostřelecké divize.


1331. Ve kterých letech byl velitelem 3. motostřelecké divize v Kroměříži genpor. Jozef Turošík a kdy byl povýšen do hodností generálmajor a generálporučík? (odpovídá Pavel Minařík)

Jozef Turošík zastával funkci velitele 3. msd od srpna 1963 do listopadu 1967. Předtím studoval na VA GŠ OS SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě a poté působil jako náčelník štábu Středního vojenského okruhu. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 1.10.1967 a na generálporučíka byl povýšen 1.5.1972.


1330. Zajímala by mě historie VÚ 4412 Pardubice-Hůrka. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl koncem května 1945 jako spojovací pluk 5 a podléhal Velitelství spojovacího vojska HŠ. Nejprve byl tvořen pouze velitelstvím pluku, 1. a 2. rotou a náhradním tělesem, v září téhož roku je ale ve složení pluku nahradily dva prapory (telegrafní a radiotelegrafní), společně s náhradním praporem. V listopadu 1945 se telegrafní prapor rozdělil na dva prapory a součástí pluku se taktéž stala spojovací rota Tankového sboru. Většina jednotek (velitelství, I. a III. prapor, náhradní prapor) se nacházela v Kutné Hoře, pouze II. prapor byl ubytován v obci Zásmuky. V říjnu 1947 se plukovní velitelství společně I. praporem a náhradním praporem přesunuly do Pardubic, zatímco III. prapor se přemístil do Prahy. Spojovací rota Tankového sboru byla odeslána do Brna a přičleněna ke spojovacímu pluku 3. V Kutné Hoře zůstal pouze II. prapor, který se ale o dva roky později také přestěhoval do Pardubic. Jako poslední ho na podzim 1950 následoval III. prapor. Ve stejné době byl název útvaru upraven na 5. spojovací pluk. V září 1965 proběhlo jeho předání od MNO k velitelství Středního vojenského okruhu (tj. reorganizované 4. armády). Po vytvoření velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře přešel v září 1969 do jeho podřízenosti. V listopadu 1982 se uskutečnilo rozšíření pluku na 5. spojovací brigádu. Protože svazek byl dislokován ve velké vzdálenosti od velitelství okruhu a jím v případě potřeby vytvářených míst velení, jejichž činnost zabezpečoval, realizovalo se v dubnu 1984 jeho přemístění do Strašic. Po reorganizaci okruhového velitelství na Vojenské velitelství ZÁPAD byla brigáda k 1.1.1992 reorganizována na 1. výcvikové středisko spojovacích specialistů podléhající Správě spojovacího vojska GŠ. K definitivnímu zániku útvaru došlo na sklonku března 1994.

Ve velení útvaru se postupně vystřídali: mjr./pplk. Josef Moucha (1945-1948), mjr./pplk. František Brada (1948-1950), pplk. Jaroslav Vosáhlo (1950-1951), škpt./mjr./pplk. Andrej Urbanec (1951-1957), pplk. Jan Veselý (1957-1962), mjr./pplk. Svatopluk Hunča (1962-1967), pplk. Karel Herian (1967-1970), pplk. Ladislav Volek (1970-1976), mjr. Ľudovít Greguš (1976-1978), mjr./pplk. Rudolf Klicpera (1978-1983), mjr./pplk. Pavol Jóža (1983-1986), pplk. Antonín Kuklínek (1986-1990), pplk. Rudolf Drahokoupil (1990-1993), mjr. Vladimír Krajčovič (1993) a pplk. Vojtech Benďak (1993 až 1994).


1329. Navštívil jsem nedávno bývalá armádní kasárna „Pod kalichem“ a zjistil jsem, že je jich polovina zbouraných a zbytek těžce zdevastován. Prý zde vznikne podnikatelská zóna. Zajímala by mě proto historie armády v Sušici i před rokem 1986 (viz dotaz čís. 746). Kdy byla kasárna postavena apod. Já tam sloužil koncem 70tých let na VU 2493/J, proto mě to zajímá. (odpovídá Pavel Minařík)

V letech 1945 až 1992 se v posádce Sušice nacházely následující útvary bývalé čs. armády:

- velitelství 2. pěší brigády (divize) 1948 (1949) – 1954
- velitelství 2. střelecké (motostřelecké) divize 1954 (1958) – 1991
- velitelství 2. mechanizované divize 1991 – AČR
- rota VKPL 2 1948 – 1950
- 2. průzkumná rota 1950 – 1. pol. 50. let
- 1. prapor 26. pěšího pluku 1951 – 1. pol. 50. let
- 2. automobilní dílna 1950 – 1. pol. 50. let
- spojovací prapor 2 1950
- 2. (4.) spojovací prapor 1950 (1955) – 1991
- 2. spojovací prapor 1991 – AČR
- 2 chemická četa (četa chemické ochrany) 1950 (1954) – 1958
- 2. rota chemické ochrany 1958 – 1976
- 2. četa PVO 1961 – 1967
- 2. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu 1979 – AČR
- 2. baterie PVO 1991 – AČR
- Vojenský obvodový soud 1959 – 1966
- Vojenský obvodový prokurátor 1959 – 1966
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa) 1951 (1954) – 1960
- Posádková správa 1951 – AČR

Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.


1328. Chtěl jsem se zeptat na historii 21. pěšího pluku Čáslav, zejména po roce 1918. Jeho organizační strukturu, velitelé a stav v době mobilizace. Dále jsem se chtěl zeptat, jestli byl po 2. světové válce obnoven, případně do jakých jednotek se transformoval. (odpovídá Pavel Minařík)

Po skončení I. světové války se na území nově vzniklého Československa z původního rakousko-uherského pěšího pluku 21 nacházel pouze náhradní prapor. Z počátku byl dislokován v Čáslavi, ale v listopadu 1918 se přemístil do Kutné Hory. Do původní posádky se vrátil v lednu 1919, ovšem od srpna sídlil ve Znojmě. Ani zde příliš dlouho nesetrval a v září 1919 se přestěhoval do Žlebů. V Čáslavi se od ledna 1919 nacházel 21. čs. střelecký pluk, který se vytvořil v březnu 1918 ve Francii. Sloučením (unifikací) obou útvarů k 1.1.1920 vznikl nový pěší pluk 21. V této době se v Čáslavi nacházelo pouze plukovní velitelství společně s pomocnou a technickou rotou. Postupně se do ní přemístily náhradní prapor (v lednu 1920), III. prapor (v listopad 1920 z Hostivic a Slaného), I. prapor (v lednu 1921 z Kladna) a II. prapor (v dubnu 1921 z Podkarpatské Rusy). Od 12.5.1923 pluk nesl pojmenování „Maršála Foche“. V říjnu 1935 u pluku vznikla rota doprovodných zbraní, tvořená kanonovu četou a minometnou četou. Během mnichovské krize byl pluk začleněn do 17. divize, i když dva samostatně operující pěší prapory podléhaly Hraniční oblasti 34. Po nacistické okupaci byl pluk k 31.7.1939 zrušen. Ve velení pluku se v letech 1918 až 1939 postupně vystřídali: pplk. fr. arm. Antoine Gillain (1918 až 1920), mjr. Alois Eliáš (1920), pplk. Václav Šidlík (1920 až 1923), plk. Antonín Košťák (1923 až 1928), plk. Josef Svoboda (1928 až 1934) a plk. František Veselý (1935 až 1939).

Po skončení 2. světové války došlo k obnovení pluku v původní posádce již během léta 1945 a tvořil součást nově zřízené 15. divize. K 1. říjnu téhož roku byl v souvislosti s přeměnou divize na rychlou reorganizován a přečíslován na pěší prapor 38 (motorizovaný). K 1.10.1947 proběhlo jeho opětovné přečíslování na pěší prapor 21 (motorizovaný), přičemž své číslování změnila i dosavadní 15. rychlá divize, která nadále působila jako 8. rychlá divize. Od 3.3.1948 nesl pluk na základě rozhodnutí prezidenta Beneše pojmenování „Terronský“. Na sklonku roku 1950 byl při přeměně rychlé divize na mechanizovanou reorganizován na 21. mechanizovaný pluk. Dne 12.9.1952 došlo ke zrušení jeho dosavadního pojmenování a místo toho získal nový název „Dr. Ivana Sekaniny“. K 9.5.1955 byl útvar přečíslován na 59. mechanizovaný pluk, přičemž stávající čestný název mu byl ponechán. Útvar zanikl 15.8.1958 při rušení 8. mechanizované divize.

Historie pěšího pluku 21 do roku 1918 je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 1020.


1327. Zajímám se o historii PVO Prahy. Zajímalo by mě, ve kterých letech byl do výzbroje ČSLA zařazen a následně vyřazen 130 mm PLK KS-30, organizační struktura baterie těchto PLK, její začlenění v rámci protiletadlového pluku (kterého?). Jsou známa hlavní takticko-technická data tohoto PLK, případně je-li něco známo o střeleckém radiolokátoru SON-30 a počítači s dálkoměrem PUAZO-30. (odpovídá Pavel Minařík)

Informace o způsobu zařazení 130mm PLK KS-30 do výzbroje čs. armády najdete v odpovědi na dotaz čís. 544. Organizace baterie byla obdobná jako u jiných protiletadlových baterií zařazených v rámci PVOS, tj. velitelství (7 osob), velitelská četa s družstvem radiolokátoru SON-30, družstvem ústředního zaměřovače PUAZO-30, družstvem pátračů a provozním/spojovacím družstvem (celkem 27 osob), palebná četa s osmi družstvy 130mm PLK (96 osob), rámcové družstvo 30mm PLdvK (1 osoba) a hospodářské družstvo (3 osoby). Hlavní rozdíl spočíval ve vyšším počtu děl v baterii (osm místo šesti), absenci družstva dálkoměru ve velitelské četě, společně se zařazením jiného radiolokátoru a povelového přístroje, v důsledku čehož se počet osob u baterie zvýšil z 86 na 134 osob.

Takticko-technická data zmíněného protiletadlového prostředku byla následující:

maximální dostřel: účinný dostřel:
* výškový 22.000 m * výškový 20.600 m
* dálkový 32.000 m * dálkový 27.500 m
počáteční rychlost střely 970 m/s hmotnost náboje 60 kg
Náměr – 3 ° + 88 ° odměr 360 °
Obsluha 11 mužů rychlost střelby 13-15 ran za min.
pochodová hmotnost 29.000 kg pochodová rychlost 20 km/h
bojová hmotnost 23.500 kg rychlost v terénu 10 km/h
příprava k boji 6 min. palebný průměr 150 nábojů

Finanční náročnost dovozu byla následující (ceny jsou uvedeny za jeden kus): kanon KS-30 1,85 mil. Kčs, tříštivotrhavý náboj 962 Kčs, radiolokátor SON-30 2,0 mil. Kčs a zaměřovač PUAZO-30 1,5 mil. Kčs.

O střeleckém radiolokátoru SON-30 a ústředním zaměřovači PUAZO-30, které byly do výzbroje čs. armády zavedeny po 1 kusu, bohužel nemáme žádné informace.


1326. Napíšte niečo o vojenskej kariére gen. Cyrila Ohrablo. (odpovídá Pavel Minařík)

Cyril Method Ohrablo nastoupil vojenskou základní službu v roce 1942 v rámci armády tzv. Slovenského štátu. V listopadu 1943 byl na sovětsko-německé frontě zajat. Příslušníkem čs. vojenských jednotek v SSSR se stal v lednu 1944, když byl prezentován u formující se 2. čs. paradesantní brigády v Jefremově a zařazen ve funkci velitele obrněného automobilu BA-64. Po neúspěšném pokusu o vysazení na pomoc SNP přešel k 1. čs. tankové brigádě, u níž nadále sloužil jako velitel průzkumné čety. V průběhu Ostravské operace utrpěl v oblasti Tworkówa těžké zranění ruky. Po skončení války se stal důstojníkem a sloužil jako zástupce velitele roty u 3. tankové brigády v Pardubicích a Moravské Třebové. V roce 1948 nastoupil do Tankového učiliště v Dědicích. O rok později byl zařazen jako důstojník obranného zpravodajství. V letech 1950 až 1955 působil u Tankového učiliště, nejprve jako velitel školního praporu, později coby frekventant roční Vyšší školy důstojníků tankového vojska. Od roku 1955 zastával funkci zástupce velitele pluku a po dvou letech odešel na VA AZ do Brna. V roce 1959 studium ukončil a převzal funkci velitele 4. školního tankového praporu v Táboře. V září následujícího roku se stal velitelem 18. tankového pluku. Od června 1961 vykonával funkci zástupce velitele 9. tankové divize v Písku a v říjnu téhož roku byl povýšen na plukovníka. V listopadu 1963 se stal náčelníkem Krajské vojenské správy v Košicích a uvedenou funkci zastával až do listopadu 1970. Následně působil na GŠ ČSLA jako zástupce náčelníka organizační a mobilizační správy. Do hodnosti generálmajora byl jmenován v říjnu 1971. Počátkem ledna 1972 přešel do působnosti MV ČSSR, u kterého byl zařazen jako náčelník Hlavní správy VKR. Do zálohy odešel na sklonku prosince 1981.

Generál Ohrablo byl nositelem řady čs. i zahraničních vyznamenání, mimo jiné Čs. válečného kříže 1939 (propůjčen v roce 1945), Čs. medaile „Za chrabrost před nepřítelem“ (1946), Medaile velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova (1949), Řádu rudé hvězdy (1961) a sovětského Řádu Vlastenecké války I. třídy (1945).


1325. Můžete uvést ve kterých letech a v jaké hodnosti byl náčelníkem štábu 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě plk. Pavol Vrlík a jakou funkci zastával v ČSLA v letech 1977 až 1979? (odpovídá Pavel Minařík)

Není nám známo, že byl plk. gšt. Pavol Vrlík zastával funkci náčelníka štábu 4. tankové divize. V letech 1975 až 1979 byl zástupce náčelníka ZS GŠ. Předtím působil jako náčelník štábu 13. tankové divize v Topolčanech (1973 až 1975) a poté velel 20. msd v Karlových Varech (1979 až 1981).


1324. Můžete uvést životopis plukovníka Čestmíra Kačera, velitele Leteckého učiliště v letech 1953 až 1956? (odpovídá Pavel Minařík)

Čestmír Kačer se narodil 5.4.1915 v Praze. V rámci výkonu vojenské základní služby byl v říjnu 1935 povolán k Vojenskému leteckému učilišti do Prostějova a zařazen do Školy pro důstojníky letectva v záloze. Po jejím ukončení nastoupil v září 1936 k jednoročnímu studiu na Vojenské akademii v Hranicích. V lednu 1937 byl jmenován podporučíkem letectva a v srpnu téhož roku, po absolvování akademie, se stal poručíkem. Před odesláním do Aplikačního kurzu důstojníků letectva organizovaném při VLU byl po dobu jednoho měsíce přidělen u 32. letky v Hradci Králové. Po skončení kurzu se v červenci 1938 stal velitelem roje a zpravodajským důstojníkem 44. letky ve Kbelích, tj. přečíslované a redislokované původní 32. letky. V uvedené funkci setrval až do května 1939, kdy byl v souvislosti s likvidací čs. armády odeslán na dovolenou.

V letech 2. světové války se aktivně zapojil do protifašistické odbojové činnosti. V rámci domácího hnutí do října 1940 spolupracoval se skupinou pplk. Balabána a podílel se na organizování ilegálních přechodů příslušníků čs. armády do Polska. V letech 1941 až 1942 spolupracoval při vydávání občanských legitimací pro policejně stíhané a ilegálně činné odbojové pracovníky. Pražského povstání se zúčastnil jako pobočník velitele úseku Hanspaulka v Praze XIX na Bořislavce.

Po ukončení války působil nejprve jako zajišťovací orgán velitelství letectva v továrně Aero Praha a v červnu 1945 byl odeslán k 1. čs. smíšené letecké divizi jako velitel dopravní čety. V srpnu byl povýšen na nadporučíka. Koncem září 1945 ho přidělili do Leteckého učiliště k Pilotnímu přeškolovacímu kurzu v Olomouci a v březnu do Školy pro učitele létání při Pilotní škole III v Olomouci. U téže pilotní školy po skončení kurzu v červenci 1946 setrval jako učitel létání. V listopadu téhož roku došlo k jeho přemístění k Letecké vojenské akademii v Hradci Králové, na které působil ve stejné funkci jako v předcházejícím působišti. V roce 1946 byl současně povýšen na kapitána a štábního kapitána. V prosinci 1947 byl přemístěn k 1. oddělení (operačnímu) Velitelství letectva do Prahy. Od ledna 1949 převzal velení 1. letky Leteckého pluku 7 v Brně a po zřízení Leteckého pluku 3 na brněnském letišti v červenci téhož roku se stal jeho prvním velitelem. V prosinci 1949 byl odeslán na jednoroční studium do kurzu velitelů pluků v SSSR. Po svém návratu se opětovně ujal velení Leteckého pluku 3 a byl povýšen na majora. V červenci 1951 převzal funkci zástupce velitele pro bojovou přípravu u nově zřízení 22. letecké stíhací divize v Plzni a v únoru následujícího roku byl pověřen jejím velením, což bylo spojeno i s povýšením do podplukovnické hodnosti. Dnem 18.3.1953 se stal velitelem (od 1.12.1953 náčelníkem) Leteckého učiliště v Prostějově. Na plukovníka byl povýšen v červnu 1953. V lednu 1956 se opětovně ujal funkce velitele 22. stíhací letecké divize, která se mezitím přemístila do Chrudimi. Po uvolnění z uvedené funkce působil od července 1957 jako náčelník oddělení plánování a řízení bojové přípravy na Správě bojové přípravy Velitelství letectva a PVOS. V listopadu uvedeného roku byl na stejném oddělení přeřazen do funkce staršího důstojníka skupiny letové přípravy. Po dlouhodobém onemocnění (na léčení se nacházel od listopadu 1958 do března 1959) byl ustanoven na funkci staršího důstojníka pro PLD a RTV u oddělení pro řízení zahraničních kurzů Velitelství letectva a PVOS. Do zálohy odešel 31.8.1960. Zemřel v roce 1963.


1323. Hledám informace o 2. smíšeném pluku REB Lipník nad Bečvou. Komu byl podřízen, kdy a z čeho vznikl/zanikl, k čemu byl předurčen. Patřil pod pozemní vojsko nebo letectvo/PVOS? Jaká byla jeho struktura, jaké měl krycí číslo, příp. další informace. Můžete se vyjádřit obecně i jednotkám REB? (odpovídá Pavel Minařík)

2. smp REB vznikl přečíslováním dosavadního 3. smp REB. V březnu 1992 byl předán od Vojenského velitelství ZÁPAD (Tábor) nově vytvořenému Vojenskému velitelství STŘED (Olomouc) a následně se přemístil z Mariánských Lázní do Lipníku nad Bečvou. K 1.4.1994 se nadřízené velitelství reorganizovalo na velitelství 2. armádního sboru. Útvar svoji činnost ukončil 30.9.1997. Bližší informace o útvaru nemáme k dispozici. Historii REBu se věnují webové stránky http://www.iron-curtain.info .


1322. Prosím o jména velitelů, náčelníků štábu a zástupců velitelů 15. motostřelecké divize České Budějovice? (odpovídá Pavel Minařík)

15. motostřelecká divize vznikla 1.10.1958 reorganizací dosavadní 15. střelecké divize. Pod tímto názvem působila do 31.10.1992, kdy byla reorganizována na 15. pěší divizi.

Ve velení divize se postupně vystřídali:

plk. Václav Kasl 1958 – 1961
genmjr. Martin Korbela 1961 – 1964
pplk./plk./genmjr. Bohuslav Kučera 1964 – 1968
plk./genmjr. Václav Lafek 1968 – 1973
pplk. gšt./plk. gšt. Viliam Poltikovič 1973 – 1978
plk. gšt. Jiří Bruj 1978 – 1983
pplk. gšt./plk. gšt. Milan Stráňava 1983 – 1984
plk. gšt. Miroslav Petr 1984 – 1986
pplk. gšt./plk. gšt. /genmjr. Zdeněk Svoboda 1986 – 1989
plk. gšt. Michal Miťka 1989 – 1991
plk. gšt. Jaroslav Jedlička 1992

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:

pplk. Rudolf Kulhavý 1958 – 1959
pplk. Jan Šturma 1959 – 1961
pplk. Václav Šmíd 1961 – 1963
pplk. Miroslav Zíka 1963 – 1965
pplk. Ladislav Dyčka 1965 – 1969
pplk. František Rada 1969 – 1970
pplk. František Jurek 1970 – 1975
pplk. gšt. Evžen Špitálník 1975 – 1976
mjr. Jaroslav Micka 1976 – 1977
pplk. Anton Slimák 1977 – 1978
mjr./pplk. Jan Staněk 1978 – 1980
mjr. Rudolf Král 1980 – 1982
pplk. gšt. Milan Stráňava 1982 – 1983
pplk./plk. Alois Žák 1983 – 1989
pplk. gšt./plk. gšt. Jaroslav Jedlička 1989 – 1991
plk. Milan Vízner 1992

Funkci zástupce velitele zastávali:

pplk. Jan Šturma 1958 – 1959
pplk. Ivan Boldaňuk 1959 – 1962
pplk. Miroslav Zíka 1962 – 1963
pplk./plk. Václav Šmíd 1963 – 1966
pplk. Pavol Figuš 1966 – 1967
nezjištěno 1967 – 1969
plk. Václav Šmíd 1969 – 1977
mjr./pplk. Jaroslav Micka 1977 – 1981
mjr./pplk. Josef Grofek 1981 – 1986
mjr./pplk. Jozef Draganovský 1986 – 1991
neobsazeno 1992

1321. Můžete prosím uvést seznam generálů povýšených v letech 1991 a 1992? (odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 1.4.1991 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován:

do hodnosti genmjr.
* plk. Ing. Jiří Diviš zástupce náčelníka správy zahraničních vztahů GŠ ČSA
* plk. Ing. Emil Hájek zástupce velitele 1. smíšeného leteckého sboru
* plk. PhDr. Tibor Hochsteiger, CSc. náčelník Historického ústavu ČSA
* plk. Ing. Stanislav Chromec, CSc. náčelník správy úseku pro strategické řízení FMO

Dnem 1.5.1991 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován:

do hodnosti genmjr.
* plk. Ing. Karel Pezl poradce Kanceláře ministra obrany

Dnem 1.11.1991 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:

do hodnosti generálporučíka
* generálmajor Ing. Karel Pezl náčelník GŠ ČSA – náměstek ministra obrany
* generálmajor Ing. Jozef Tuchyňa velitel Východního vojenského okruhu
a jmenován do hodnosti genmjr.
* plk. gšt. Ing. Jan Musil, CSc. náčelník Hlavního týlu ČSA
* plk. gšt. Ing. Jozef Fedorko velitel 3. motostřelecké divize
* plk. gšt. Ing. Ján Pančík velitel 13. tankové divize

Dnem 8.5.1992 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován:

do hodnosti genmjr.
* plk. PhDr. Jan Duchek ředitel Hlavního úřadu Vojenského obranného zpravodajství
* plk. gšt. Ing. Jaroslav Ešmír náčelník týlu – zástupce velitele Vojenského velitelství VÝCHOD
* plk. gšt. Ing. Miroslav Kostelka náčelník týlu – zástupce velitele Velitelství letectva a PVO
* plk. gšt. Ing. Štefan Gombík velitel 3. divize PVO
a propůjčena hodnost genmjr.
* plk. Ing. Jiřímu Pisklákovi, CSc. po dobu výkonu funkce vojenského představitele ČSFR u NATO

Dnem 23.7.1992 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován:

do hodnosti genmjr.
* plk. Ing. Julius Humaj velitel Vojenského velitelství VÝCHOD
Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist