Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1351. - 1365.

Následující dotazy 1366. - 1380. Předešlé dotazy 1336. - 1350.

1365. Je možné zjistit něco o akci Krkonoše, údajné přípravě ČSLA k intervenci v Polsku? (odpovídá Pavel Minařík)

Hlavním cílem cvičení „KRKONOŠE“ bylo demonstrovat připravenost zúčastněných armád vstoupit na území PLR v případě, že polské vedení nepřijme opatření k potlačení tzv. protisocialistických sil. Cvičení se uskutečnilo v době od 6. do 9.12.1980. Příprava na jeho provedení byla zahájena 1. prosince poradou na Generálním štábu Sovětské armády v Moskvě, kterou řídil jeho náčelník maršál Ogarkov. Zúčastnili se jí představitelé štábu SOS Varšavské smlouvy (gen. Těreštěnko – 1. zástupce NŠ), Sovětské armády (gen. Abolins – zástupce NGŠ), ČSLA (gen. Blahník – náčelník GŠ), NLA NDR (gen. Stechbart – velitel pozemního vojska) a PLA (gen. Hubalowski – zástupce NGŠ). Cvičení mělo proběhnout ve dvou částech, tj. nejprve jako samostatná divizní taktická cvičení na území armád zúčastněných států (po dobu 5 až 6 dnů), následně jako frontové velitelsko-štábní cvičení se soustředěním vojsk na území Polska (délka trvání druhé etapy nebyla stanovena). Předpokládala se účast pěti až šesti divizí SA (z toho jedné ze složení Střední skupiny vojsk v ČSSR), čtyř divizí PLA, dvou divizí ČSLA a jedné divize NLA NDR, přičemž signál k zahájení 2. fáze a překročení polských hranic měl vydat sovětský generální štáb. Za čs. stranu se na cvičení podílely 1. a 9. tanková divize, jejichž činnost řídilo velitelství Západního vojenského okruhu. Po překročení polských hranic měla 1. td směřovat do VVP Zagaň (zde se předpokládalo provedení taktického cvičení s jedním z pluků 11. td PLA) a následně do prostoru Opole, zatímco 9. td by se rozmístila na jih od Katovic.

Po návratu z Moskvy svolal genplk. Blahník 2. prosince shromáždění vybraných funkcionářů MNO, GŠ ČSLA, Západního i Východního vojenského okruhu, na kterém vydal pokyny pro přípravu čs. jednotek na cvičení (stanoveny prostory rozmístění po vyvedení ze stálých posádek, osy přesunu a časové kalkulace), jehož oficiálním vojensko-odborným tématem mělo být „uvedení vojsk do zvýšené bojové pohotovosti, přesun a zasazení do sražení s následným rozvíjením útoku do operační hloubky“. Termín zahájení cvičení v této době ještě nebyl znám a podle informační zprávy ministra národní obrany arm. gen. Dzúra pro prezidenta republiky G. Husáka z 3. prosince se předpokládal týden na přípravu vojsk i štábů.

Ve dnech 4. a 5. prosince provedla styčná skupina pod vedením zástupce velitele ZVO – náčelníka oddělení bojové přípravy genmjr. Gottwalda rekognoskaci na území Slezského vojenského okruhu. Součinnostní dohovor s 11. tankovou divizí zabezpečil náčelník štábu 1. armády genmjr. Vacek. Zajímavé je, že PLA bezprostřední přípravu na cvičení neprováděla a naši generálové se na území PLR pohybovali v civilním oblečení. Gen. Gottwald ve své závěrečné zprávě uvedl, že cvičení bude z polské strany chápáno jako intervence. 5. prosince vydal ministr Dzúr nařízení pro velitele ZVO s úkolem „zpracovat, provést a řídit taktické cvičení dvou tankových divizí s vojsky na plných počtech“ s dobou pohotovosti k zahájení cvičení 6. prosince v 15.00.

Cvičení „KRKONOŠE“ bylo zahájeno 6. prosince v 17.00 vyhlášením bojové pohotovosti. Během noci se do sestavy hlavních sil přesunuly nejvzdálenější útvary (11. msp z Klatov, 74. msp z Karlových Varů a 9. pzpr z Vimperka). Přesun operační skupiny štábu ZVO z Tábora do Kuřivod ve VVP Mimoň proběhl od 7. prosince 16.00 do 8. prosince 02.00. Hlavní síly začaly stálé posádky opouštět 7. prosince v 19.00. Jako první přesun ukončila 1. td (bez 21. tp, se 74. msp/20. msd), která do 16.00 následujícího dne dosáhla určených prostorů ve VVP Mimoň. K zaujetí stanovených posádek 9. td (bez 18. tp, s 11. msp/2. msd) ve středních a východních Čechách (VS divize a 14. tp Kolín, 17. tp Pardubice, 79. msp Jaroměř, 11. msp Čáslav) došlo až 8. prosince ve 23.00. V důsledku extrémního zimního počasí a nedostatečně rekognoskace pochodových os se přesun 1. td opozdil o 2 hod a 30 min a 9. td o 6 hod a 30 min. Celkem bylo vyvedeno 17.309 osob, 541 tanků, 261 BVP, 335 OT a 139 dělostřeleckých prostředků. Ve vyčkávacích prostorech vojska doplňovala PHM a připravovala se k dalším přesunům. Následujícího dne, tj. 9. prosince ale ministr Dzúr nařídil cvičení ukončit. Jednotky 1. td návrat do mateřských posádek ukončily 12. prosince v 12.00 a v případě 9. td již 10. prosince v 15.00.

Vojensko-odborný rozbor cvičení provedl 16. prosince velitel ZVO genplk. Veselý. Poukázal především na nepřipravenost techniky. V průběhu přesunů došlo celkem k 328 vynuceným technickým zastávkám, což se mimo jiné týkalo 80 tanků a 122 BVP/OT. Jako nevyhovující hodnotil stav techniky u 11. msp, 74. msp (do prostoru vyvedení nedojely 4 tanky a 23 V3S) a 79. msp (nedojelo 7 BVP, 4 OT-62 a 8 V3S). Zásadní nedostatky dále spatřoval v plánovací činnosti štábů a doplňování zásob ve vojscích v zimních podmínkách, které se v prostorech rozmístění opozdilo o 12 až 24 hodin. V průběhu cvičení došlo i k jedné mimořádné události, při níž zahynuli čtyři příslušníci 9. td.

Fakt, že nešlo o běžné divizní taktické cvičení potvrzuje i značná pozornost, která byla věnována jeho tzv. kontrarozvědnému zabezpečení, na němž se kromě kmenových příslušníků VKR pod vedením náčelníka Správy VKR ZVO plk. Navrátila podílelo i 168 agentů a 212 důvěrníků. Ze svazku SEVER, vedeného HS VKR od 27.8.1980 do 28.6.1984, je zřejmé, že po skončení cvičení orgány VKR 9. prosince vrátily vodní děla i s obsluhami útvarům MV od nichž si je zapůjčily, zatímco obušky a kasry si ponechaly i nadále.


1364. Prosím o jakékoli informace o generálu Bočkovi, v 50. a 60. letech snad bytem Doksy. Mám k dispozici fotografii, na níž je 3.10.1959 zachycen společně s kpt. Šubcem při předávání medailí bojovníkům od Dukly. (odpovídá Pavel Minařík)

Brigádní generál Alois Boček se narodil 14.3.1900 v Pozořicích u Slavkova. Vojenskou základní službu nastoupil v říjnu 1920 u dělostřeleckého pluku 112 v Mukačevu. Od února do července 1921 se coby frekventant nacházel v Bratislavě na Škole pro výchovu důstojníků dělostřelectva v záloze. Následně byl u pluku v Mukačevu postupně povyšován až do hodnosti četaře. Po skončení vojenské základní služby se rozhodl v armádě zůstat a byl přijat za rotmistra z povolání. V lednu 1923 došlo k jeho přemístění od dělostřeleckého pluku 112 k dělostřeleckému pluku 6 do Brna. O rok později nastoupil do spojovacího kurzu v Učilišti pro telegrafní vojsko v Kutné Hoře a následně od dubna 1924 do kurzu v Dělostřeleckém učilišti v Olomouci. Po jeho ukončení se vrátil k mateřskému pluku do Brna, kde setrval až do přijetí za posluchače Vojenské akademie v Hranicích v říjnu 1924. Po ukončení studia se v srpnu 1926 stal vojákem z povolání v hodnosti poručíka a opět nastoupil službu u dělostřeleckého pluku 6. V září 1926 byl odeslán do Aplikačního kurzu při Dělostřeleckém učilišti v Olomouci a od července 1927 opětně sloužil u dělostřeleckého pluku 6. Po měsíci byl přeložen k dělostřeleckému pluku 106 do Znojma, u něhož působil až do ledna 1932. Výjimku představoval ekvitační kurz pro důstojníky dělostřelectva organizovaný od listopadu 1929 do května 1930 v Bratislavě. V říjnu 1930 byl povýšen na nadporučíka. V lednu 1932 opustil Znojmo a v následujících 9ti měsících prodělal kurz pro důstojnické instruktory tělesné a mravní výchovy. Poté byl jako učitel na Škole pro důstojníky hrubého dělostřelectva v záloze přemístěn k dělostřeleckému pluku 109 do Bratislavy. V březnu 1934 došlo k jeho přeřazení k těžkému dělostřeleckému pluku 305 do Tábora, ovšem již v listopadu téhož roku odešel ve funkci cvičitele ke spojovací škole při telegrafním praporu 1 v Čáslavi. V květnu 1935 se vrátil do Tábora a u pluku působil v různých funkcích (1. důstojník dělostřelecké baterie, posádkový důstojník a velitel spojovací baterie) až do května 1939, kdy byl v důsledku nacistické okupace propuštěn z armády. Kapitánem se stal v říjnu 1936.

Od července 1939 byl zaměstnán jako aktuárský tajemník na Obecním úřadě v Táboře, kde se také zapojil do činnosti vznikající odbojové organizace „Obrana národa“. Vzhledem k odhalení a hrozícímu zatčení v polovině února 1940 opustil Protektorát a počátkem následujícího měsíce se v Bělehradě přihlásil do čs. zahraniční armády. Do Francie přijel koncem března 1940 a u formující se 1. čs. divize byl zařazen k dělostřeleckému pluku 1. Nejprve působil jako spojovací důstojník pluku, koncem května 1940 převzal velení 2. baterie. Po evakuaci do Velké Británie se již jako štábní kapitán vrátil do funkce spojovacího důstojníka, kterou nejprve vykonával u dělostřeleckého oddílu 1, od července 1941 u dělostřeleckého pluku 1. Průběžně též absolvoval řadu stáží a kurzů u britské armády. Od května 1942 se stal zástupcem velitele II. oddílu a jeho velení převzal v prosinci téhož roku. V říjnu 1943 dosáhl hodnosti majora. V lednu 1944 došlo k jeho přemístění k výcvikovému středisku při Náhradním tělesu čs. pozemních jednotek s předurčením pro přesun do SSSR. Z Velké Británie odjel v červnu 1944 a po dvou měsících přijel do SSSR. V Sadaguře se stal velitelem 5. dělostřeleckého pluku, s nímž prošel boji od Dukly až do Prahy. Na podplukovníka byl povýšen v březnu 1945. Po skončení války byl pluk koncem května 1945 reorganizován na 1. těžkou dělostřeleckou brigádu s velitelstvím v Rakovníku a podřízenou 1. oblasti. Alois Boček setrval v jejím čele a počátkem června dosáhl hodnosti plukovníka. S brigádou se během vyostření čs.-polských vztahů na přelomu června a července 1945 zúčastnil zasazení na Těšínsku, přičemž dočasně působil jako velitel dělostřelectva Velitelství JOSEF (tj. VI. sboru). V říjnu téhož roku se ujal velení nově vytvořené 2. dělostřelecké brigády v Hošťce u Roudnice nad Labem. Od listopadu 1947 působil ve funkci náčelníka štábu velitelství dělostřelectva na Hlavním štábu. Od září 1948 do května 1949 absolvoval kurz na Nejvyšší vojenské akademii působící při Vysokém vojenském učilišti v Praze (tj. Kurz vyšších velitelů u bývalé Vysoké vojenské školy). V červnu 1949 se stal velitelem Dělostřeleckého učiliště Olomouci a v říjnu téhož roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála. O rok později byl ustanoven do funkce velitele dělostřelectva IV. sboru. V Brně působil až do svého přeložení do zálohy v srpnu 1951. Následně žil v Doksech, kde zemřel 19.4.1965.

Generál Boček byl nositelem celé řady vyznamenání. Z čs. je možno uvést Válečný kříž 1939 (udělen 2x v roce 1945 a 1946), medaili Za chrabrost před nepřítelem (1946) nebo kříž Řádu bílého lva „Za vítězství“ (1948). Zahraniční vyznamenání zastupují např. sovětský Řád Vlastenecké války II. třídy (1945), rumunský řád „Steaua Romanici“ cu spade in gradul de „Ofiter“ cu panglica de „Virtute Militara“ (1947) či stříbrný kříž polského řádu Virtuti Military (1948).


1363. Je pravda, že v roce 1968 holešovští výsadkáři chtěli osvobodit Dubčeka z ruského zajetí? (odpovídá Pavel Minařík)

Pokyn ke zjištění místa internace vedoucích stranických a státních představitelů, po jejich zatčení orgány naší státní bezpečnosti a předání sovětské straně, vydal na poradě vedení zpravodajské správy GŠ ČSLA probíhající v nočních hodinách z 21. na 22. srpna 1968 její náčelník genmjr. Oldřich Burda. Zástupce náčelníka ZS GŠ ČSLA pro agenturní průzkum plk. Josef Drong dostal za úkol zjistit místo jejich internace, zatímco zástupce náčelníka ZS GŠ ČSLA pro operativní průzkum plk. Jaroslav Vinkler měl zabezpečit vytvoření pohotovostní jednotky určené k jejich osvobození. Velitel 7. výsadkového pluku pplk. Vladimír Košan po obdržení rozkazu rozhodl o vytvoření jednotky čítající asi 60 mužů (její základ představovala 1. rota kpt. Jaroslava Strosse), která se měla z kasáren nepozorovaně přesunout do Hostýnských vrchů. Výsadkáři 22. srpna opustili ubikace v malých skupinkách po dvou až třech osobách v zakrytým automobilech a nejprve se ukryli v prostoru střelnice v Dobroticích. S sebou si vzali ruční zbraně, munice jim ale na pokyn velitele pluku zatím nebyla vydána. Krátce poté odešli do kopců za Holešovem a v lese nad obcí Přílepy si vybudovali tři dřevozemní úkryty. Po zjištění skutečnosti, že internovaní čs. představitelé se již nacházeli na sovětském území, byli 24. srpna příslušníci pluku povoláni zpět do kasáren.


1362. Máte nějaké informace o generálu Josefu Brožovi, náčelníkovi zpravodajské správy v 70. a 80. letech? (odpovídá Pavel Minařík)

Josef Brož nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích v září 1947. Po ukončení dvouletého studia byl jako velitel čety zařazen k ženijnímu praporu 8. V dubnu 1950 se stal velitelem ŠDZ u praporu a listopadu téhož roku převzal velení praporu. V dubnu 1951 nastoupil na přípravnou školu a od září studoval na VTA v Brně. Majorem se stal v červenci 1953. Po ukončení studia působil od února 1954 na velitelství 2. vojenského okruhu v Trenčíně jako pomocník náčelníka štábu ženijního vojska pro operační přípravu. V únoru 1956 se stal ženijním náčelníkem 1. střeleckého sboru v Banské Bystrici. Od září téhož roku převzal jako čerstvě povýšený podplukovník velení nově vytvořené 64. ženijní brigády v Seredi. V srpnu 1958 se vrátil na velitelství 2. vojenského okruhu do Trenčína, kde nadále zastával funkci ženijního náčelníka. Od září 1959 působil na MNO jako zástupce náčelníka ženijního vojska. Od srpna 1960 studoval na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě. V říjnu 1962 se již jako plukovník vrátil na původní funkci a setrval v ni do srpna následujícího roku, kdy převzal řízení Správy vojenského školství MNO. Do hodnosti generálmajora byl jmenován v říjnu 1969 a v následujícím měsíci převzal velení Zpravodajské správy GŠ, v jejímž čele setrval téměř 20 let. Na generálporučíka byl povýšen v květnu 1975. Zpravodajskou správu opustil v září 1988 a od listopadu byl vyslán do Libye jako vedoucí řídící skupiny pro koordinaci a zabezpečení činnosti čs. voj. odborníků. Do zálohy odešel v červnu 1990. Generálporučík Brož byl nositelem celé řady vyznamenání, z nichž je možno uvést Řád rudé hvězdy (r. 1966), Řád práce (r. 1976) a Řád rudé zástavy (r. 1986).


1361. Prosím o informaci o 10. RTU – VÚ 6280 Hradec Králové, který byl v podřízenosti náčelníka oddělení spojení a RTZ 10. LA. Byl zřízen v roce 1965 a reorganizován v roce 1975. (odpovídá Pavel Minařík)

10. radiotechnický uzel se vytvořil v posádce Hradec Králové dnem 1.9.1965, přičemž přípravné práce pro jeho zřízení probíhaly již od poloviny července 1965. Mezi hlavní úkoly útvaru patřilo zabezpečování velitelského stanoviště 10. letecké armády údaji o vzdušné situaci, organizování odborných kurzů pro absolventy VKVŠ a vojáky základní služby, provádění zkoušek s nově zaváděnou technikou a radiolokační zabezpečení leteckých útvarů přímo podřízených velitelství armády. Útvar se skládal ze dvou rot radiolokačního navedení a početní stav se pohyboval okolo 130 vojáků. Pro sledování vzdušné situace měl k dispozici radiolokační techniku dalekého a středního dosahu (1 ks P-35 M, 2 ks P-12 MP, 1 ks PRV-11, které v roce 1967 doplnil druhý výškoměr PRV-11 a od roku 1973 další radiolokátor P-30). Od počátku roku 1966 prováděl intenzivní výcvik operátorů radiolokační a spojovací techniky od útvarů přímo podřízených velitelství 10. letecké armády. Od roku 1969 v jeho rámci působila poddůstojnická škola pro uvedené specializace. Příslušníci útvaru se zúčastnili cvičení „Vltava“ (1966), „Odra“ (1969), „Taran“ (1970), „Tatry“ (1971), „Štít“ (1972) a „Morava“ (1973). Dále zabezpečovali přehlídky či letecké dny v Praze (1970, 1974, 1975) i Bratislavě (1969). VÚ 6280 svoji činnost ukončil 1.9.1975, přičemž úkoly útvaru převzaly nově vytvořené skupiny bojového velení letectva 10. LA a 3. výcvikový prapor RTZ. Likvidační práce trvaly až do počátky listopadu téhož roku. Velitelem útvaru po celou dobu jeho existence byl mjr./pplk. Michal Krištofič.


1360. V roce 1982 jsem nastoupil službu k VÚ 3514 Chrudim. Zajímala by mne historie tohoto útvaru. Posléze jsem jako příslušník VÚ 5136 sloužil na stavbě „Klondajk“ u Dobříše. Jaké další útvary se této stavby zúčastnily? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl dnem 1.1.1976 jako 1. silniční strojní rota (VÚ 4384) a podléhal velitelství 1. silniční stavební brigády v Pardubicích. K 1.11.1981 prodělal reorganizaci na Výcvikové a posilovací středisko stavebních specialistů, přičemž začal používat krycí označení VÚ 3514. Další reorganizace proběhla 1.1.1992, kdy se z něj vytvořila 66. výcviková a zásobovací základna ubytovací a stavební služby, podřízená 6. stavební základně Pardubice, na kterou se ke stejnému datu transformovala původní 1. silniční stavební brigáda. V únoru 1992 se VÚ 3514 přemístil z Chrudimi do Dašic, kde k 30.6.1994 zanikl.

Historie VÚ 5136, tj. 107. silničního stavebního praporu je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 1021. O tom, které útvary bývalé čs. armády se podílely na výstavbě protiletadlové základny v Dobříši, nemáme žádné informace.


1359. Prosím vše o 1. tankovém pluku Strašice – 1. tankové divize Slaný, historie - otevřený název pluku, velitelé pluku. (odpovídá Pavel Minařík)

Historii předchůdců 1. tankového pluku a osudy jeho nástupců najdete na našich stránkách v části „Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – Pozemní síly – 2. mechanizovaná brigáda – 23. mechanizovaný prapor“. 1. tankový pluk se vytvořil 1.10.1958 reorganizací 1. mechanizovaného pluku a používal i jeho historický název „Sokolovský, Bělocerkevský“. V této době se skládal ze tří tankových praporů (o dvou rotách), protiletadlové čety a zabezpečovacích jednotek. V roce 1959 byl přezbrojen na moderní střední tanky T-54A, přičemž jeho výzbroj opustilo i 10 ks samohybných děl SD-100, zařazených u jedné z rot 3. praporu. Od září 1961 se součástí pluku stala motostřelecká rota, vyzbrojená po krátké době novými obrněnými transportéry OT-62. Pokračující dodávky tankové techniky umožnily dotvoření trojkového systému na všech organizačních stupních, čímž počet bojových tanků u pluku v září 1964 vzrostl z původních 76 na 94 strojů. V roce 1965 byl útvar přezbrojen na tanky T-55 a v roce 1968 následovala jejich vylepšená modifikace T-55A. V září 1969 se dosavadní protiletadlová četa rozrostla na baterii vyzbrojenou 9 ks PLdvK vz. 53/59. Dne 2. června 1975 byl název pluku upraven na „Sokolovský, Bělocerkevský, hrdiny Sovětského svazu kpt. Otakara Jaroše“. Během roku 1981 obdržela motostřelecká rota 10 ks nových BVP-1. Ve stejném roce proběhlo přezbrojení 1. tankové roty na licenčně vyrobené tanky T-72 a v roce 1982 je získaly i další dvě roty 1. praporu. V průběhu roku 1983 byly na tento typ přezbrojeny zbývající dva tankové prapory a složení protiletadlové baterie doplnily raketové komplety, takže ji nadále tvořily četa se 4 ks PLRK S–10M a četa se 4 ks 30mm PLdvK vz. 53/59. V říjnu 1985 se u pluku vytvořila dělostřelecká baterie se 6 ks 122mm samohybných houfnic 2S1 Gvozdika a o rok později došlo k jejímu rozšíření na oddíl, jehož výzbroj tvořilo 12 ks těchto houfnic. 1. tankový pluk svoji činnost ukončil na sklonku roku 1993 a od počátku roku 1994 na něj navázaly 23. mechanizovaný prapor a 24. výcvikové středisko.

Plánované početní stavy útvaru se vyvíjely následovně:

Datum

1.10.1958

1.9.1964

1.9.1969

1.9.1977

1.7.1988

Osob

634

840

1045

912

920

Ve velení 1. tankového pluku se postupně vystřídali: mjr./pplk. Václav Čihák (1958 až 1962), mjr./pplk. Zdeněk Havala (1962 až 1966), pplk. František Barčák (1966 až 1968), pplk. Václav Šimurda (1968 až 1969), pplk. František Spurný (1969 až 1973), mjr. Štěpán Pecka (1973 až 1975), mjr. Ladislav Franěk (1975 až 1976), kpt. Libor Kostya (1976 až 1979), kpt./mjr. Miroslav Korman (1979 až 1984), mjr./pplk. Karel Kredba (1984 až 1987), mjr./pplk. Ondřej Bukovanský (1987 až 1989) a nezjištěno (1989 až 1993).


1358. Můžete mi sdělit informace o vojenské kariéře generála Kuchaře? Zemřel v období let 1972-75. Byl asi velitel PVOS ČSR. (odpovídá Pavel Minařík)

Miroslav Kuchař se narodil 12.5.1907 v Dlouhé Vsi, okr. Rychnov nad Kněžnou. V letech 1926 až 1928 studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Následně jako nově jmenovaný poručík absolvoval Aplikační dělostřeleckou školu při Dělostřeleckém učilišti v Olomouci. Od roku 1929 sloužil v Bratislavě. Nejprve byl zařazen ve funkci 1. důstojníka dělostřelecké baterie u hrubého dělostřeleckého pluku 109 a od roku 1935 jako velitel technické čety u automobilní roty 9. Do hodnosti nadporučíka byl povýšen v říjnu 1932 a kapitánem se stal o pět let později. V roce 1936 byl přemístěn k protiletadlovému dělostřeleckému pluku 153, u něhož zastával funkci velitele spojovací baterie. Po vyhlášení samostatné Slovenské republiky musel koncem března 1939 opustit Bratislavu i armádu. V letech 2. světové války působil na Okresním úřadě v Turnově, kde se na jejím konci zapojil do protiněmeckého povstání. Po osvobození Československa odešel jako velitel I. praporu pěšího pluku 44 do Pertoltic u Frýdlantu. Od konce července zastával funkci pomocníka náčelníka štábu velitelství dělostřelectva 13. divize v Mladé Boleslavi (od října téhož roku se nacházelo v Kolíně). V srpnu 1945 byl povýšen na štábního kapitána. Na sklonku uvedeného roku se stal náčelníkem štábu dělostřeleckého (světlometného) oddílu 181 v Hradci Králové. V říjnu 1947 dosáhl hodnosti majora. Od ledna 1948 sloužil jako velitel náhradního oddílu u dělostřeleckého pluku 151 v Praze. V prosinci téhož roku se vrátil k dělostřeleckému oddílu 181 do Hradce Králové a převzal jeho velení. V říjnu 1949 se stal podplukovníkem. V září 1950 byl pověřen velením dělostřeleckému pluku 153 v Bratislavě. Již v listopadu 1950 byl opětně přemístěn do Prahy a stal velitelem 151. protiletadlového pluku v Praze. V lednu 1951 ovšem stanul v čele nově vytvořeného 2. obvodu PLOSÚ v Olomouci. V dubnu téhož roku se vrátil do Prahy a převzal velení 1. obvodu PLOSÚ. Na plukovníka byl povýšen v květnu 1951. Ve zmíněné funkci nesetrval příliš dlouho a v říjnu se stal zástupce velitele protiletadlové obrany státního území. Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 1.3.1953. Na sklonku dubna 1953 převzal funkci velitele PLOSÚ a setrval v ní až do konce března 1955, kdy byl ustanoven 1. zástupcem velitele PVOS. Od června 1956 zastával funkci zástupce velitele PVOS – velitele protiletadlového dělostřelectva Velitelství PVOS, která se 1.1.1957 změnila na velitele protiletadlového dělostřelectva Velitelství letectva a PVOS. Do zálohy byl generál Kuchař přeložen 31.3.1959.


1357. Zajímala by mne organizační struktura 68. msp od jeho vzniku do zániku a jednotky vzniklé na jeho základech. (odpovídá Pavel Minařík)

Historie 68. motostřeleckého pluku je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 648. Útvar se vytvořil 1.10.1958 reorganizací původního 12. střeleckého pluku. Jeho jádro tvořily tři motostřelecké prapory a tankový prapor, které byly doplněny plukovním dělostřelectvem (minometná baterie, protitanková baterie, protiletadlová baterie) a zabezpečovacími jednotkami (velitelská četa, průzkumná rota, spojovací rota, ženijní rota, četa chemické ochrany, automobilní četa, hospodářská četa, technická opravna, ošetřovna). V říjnu 1960 složení plukovního dělostřelectva doplnila raketometná baterie, která ovšem v září následujícího roku společně s minometnou baterií zanikla. Místo nich vznikla baterie houfnic a protitanková baterie byla reorganizována na baterii bezzákluzových kanonů. V roce 1961 taktéž došlo k redukci průzkumné roty na četu, společně s rozšířením automobilní čety na rotu a reorganizací čety chemické ochrany na četu radiačního a chemického průzkumu. V září 1966 byla baterie bezzákluzových kanonů nahrazena baterií PTŘS a o rok později následovalo rozšíření baterie houfnic na oddíl. Dále složení pluku doplnila baterie samohybných děl, automobilní rota se přeměnila na rotu týlového zabezpečení, do níž se začlenila hospodářská četa, a sloučením velitelské čety, průzkumné čety a čety radiačního a chemického průzkumu vznikla velitelská rota. V září 1978, při přechodu na typovou organizaci, zanikla baterie samohybných děl, technická opravna se transformovala na rotu oprav techniky a velitelská rota byla rozdělena samostatné jednotky – velitelskou četu, průzkumnou rotu a rotu chemické ochrany. V říjnu 1988 byla protiletadlová baterie reorganizována na raketodělostřeleckou protiletadlovou baterii a za dva roky se rozrostla na oddíl vytvořením baterie PL střelců S-2M. Dnem 30.11.1991 byl útvar transformován na 68. mechanizovaný pluk.

Motostřelecký prapor byl v době svého vzniku tvořen třemi motostřeleckými rotami, praporním dělostřelectvem (protitankovou baterií, minometnou četou a protiletadlovou četou), spojovací četou a zásobovací četou. V říjnu 1960 došlo k reorganizaci protitankové baterie na baterii bezzákluzových kanonů. Ta byla o rok později redukována na četu a ve stejné době zanikla i protiletadlová četa. V září 1967 byla minometná četa nahrazena četou raketometů. Zároveň proběhla reorganizace zásobovací čety na četu týlového zabezpečení. V září 1978 došlo k reorganizaci čety bezzákluzových kanonů na smíšenou protitankovou četu, která byla v říjnu 1982 rozšířena na baterii. V prosinci 1984 se vytvořila četa PL střelců. Na sklonku roku 1989 byla raketometná četa nahrazena minometnou baterií. V říjnu 1990 zanikla četa PL střelců.

Tankový prapor se skládal z tankové roty, roty samohybných děl a zabezpečovacích jednotek (velitelská četa, technické družstvo, obvaziště). V říjnu 1960 byla rota samohybných děl reorganizována na tankovou a současně vznikla v pořadí třetí tanková rota. V září 1967 se struktura zabezpečovacích jednotek změnila na četu týlového zabezpečení, velitelské družstvo, dílenské družstvo a obvaziště. Při přechodu na typovou organizaci se v roce 1978 počet tanků v četě zvýšil ze tří na čtyři.


1356. V odpovědi na dotaz čís. 1239 podrobně popisujete NVA NDR. Prosím o podobný popis PLA. (odpovídá Pavel Minařík)

Organizační struktura Polské lidové armády byla v polovině 80. letech následující:

Pozemní vojsko

Varšavský vojenský okruh Warszawa
* 1. motostřelecká divize Warszawa-Legionowo T-55, OT-64
* 3. motostřelecká divize Lublin T-55, OT-64
* 9. motostřelecká divize Rzeszów T-55, OT-64
* 6. vzdušná výsadková brigáda Kraków (do r. 1986 divize)
Pomořanský vojenský okruh Bydgoszcz
* 8. motostřelecká divize Koszalin T-55, BVP-1
* 12. motostřelecká divize Szczecin T-72, T-55, BVP-1
* 15. motostřelecká divize Olsztyn T-55, OT-64
* 16. tanková divize Elblag T-55, OT-64
* 20. tanková divize Szczecinek T-72, BVP-1
* 7. divize námořní pěchoty Gdańsk Pt-76
Slezský vojenský okruh Wroclaw
* 2. motostřelecká divize Nysa T-55, OT-64
* 4. motostřelecká divize Krosno-Ordzaňskie T-55, OT-64
* 5. tanková divize Gubin T-72, BVP-1
* 10. tanková divize Opole T-55, OT-64
* 11. tanková divize Zagań T-72, BVP-1

Do složení pozemního vojska dále náležely:

raketová brigáda 2. – Choszczno, 3. – Biedrusko, 18. – Boleslawiec, 32. – Orzysz
dělostřelecká brigáda 1. – Wegorzewo (od r. 1989 výcvikové středisko), 5. – Glogów, 6. – Toruń, 23. – Zgorzelec (vytvořena 1984)
protitankový pluk 14. – Suwalki, 16. – Morag, 17. – Giezno, 20. – Źary
ženijní brigáda 1. – Brzeg, 2. – Kazuń, 4. – Gorzów Welkopolski, 5. – Szczecin
pontonový pluk 3. – Wloclawek, 7. – Deblin, 9. – Chelmno
spojovací brigáda 2. – Walcz, 15. – Sieradz
spojovací pluk 4. – Bydgoszcz, 6. – Śrem, 12. – Swiecie, 14. – Strzegom
pluk chemické ochrany 1. – Zgorzelec, 2. – Grudziadz, 4. – Brodnica

Vojenské letectvo

2. stíhací bombardovací divize Pila
* 6. stíhací bombardovací pluk Pila Su-22
* 7. bombardovací průzkumný pluk Powidz Su-20/22
* 21. stíhací bombardovací pluk Powidz zrušen 1986
3. stíhací bombardovací divize Świdwin
* 3. stíhací bombardovací pluk

(3. školní bojový pluk od r. 1988)

Bydgoszcz Su-7

(TS-11 od září 1988)

* 8. stíhací bombardovací pluk Miroslawiec Su-22
* 40. stíhací bombardovací pluk Świdwin Su-22
4. stíhací letecká divize Malbork
* 2. stíhací letecký pluk Goleniow MiG-21
* 34. stíhací letecký pluk Gdynia MiG-21
* 41. stíhací letecký pluk Malbork MiG-21

Pomocné druhy vojenského letectva představovaly útvary průzkumné, vrtulníkové, dopravní a školní:

32. průzkumný letecký pluk Sochaczew-Bielice MiG-21
37. vrtulníkový pluk Leczyca Mi-8, 17
49. bitevní vrtulníkový pluk Pruszcz-Gdański Mi-2, 24
56. bitevní vrtulníkový pluk Inowroclawek Mi-2, 24
13. dopravní letecký pluk Kraków An-2/12/26, Il-14
36. dopravní letecký pluk Warszawa Tu-134, Jak-40, Mi-8
45. školní bojový letecký pluk Babimost MiG-15 bis a MiG-17
47. školní vrtulníkový pluk Nowe Miasto – Pilica Mi-2
58. školní letecký pluk Deblin TS-11
60. školní letecký pluk Radom TS-11
61. školní letecký pluk Biala Podlaska TS-11
66. školní letecký pluk Tomaszow Mazowiecki (zrušen 1989)

Protivzdušná obrana

1. sbor PVO Warszawa
* 1. stíhací letecký pluk Mińsk Mazowiecki MiG-29, MiG-21
* 10. stíhací letecký pluk Lask MiG-21
* 3. protiletadlová brigáda Warszawa S-75, S-125
* 1. radiotechnická brigáda Warszawa
2. sbor PVO Bydgoszcz
* 26. stíhací letecký pluk

(9. stíhací letecký pluk od r. 1988)

Zegrze Pomorskie MiG-21
* 28. stíhací letecký pluk Slupsk MiG-23
* 4. protiletadlová brigáda Gdynia S-75, S-125
* 26. protiletadlová brigáda Gryfice S-75, S-125
* 78. protiletadlový pluk Mrzezino S-200
* 2. radiotechnická brigáda Szczecin
3. sbor PVO Wroclaw
* 11. stíhací letecký pluk Wroclaw MiG-21
* 39. stíhací letecký pluk Mierzecice (zrušen 1987)
* 62. stíhací letecký pluk Poznań MiG-21
* 1. protiletadlová brigáda Bytom S-75, S-125
* 79. protiletadlový pluk Poznań S-200
* 3. radiotechnická brigáda Wroclaw

Vojenské námořnictvo

3. flotila lodí Gdynia
* samostatné lodě Gdynia torpédoborec, fregata
* 1. oddíl raketových lodí Gdynia 12 raketových člunů
* 2. oddíl raketových lodí Gdynia 3 raketové korvety
* oddíl ponorek Gdynia 3 ponorky
8. flotila pobřežní obrany Świnoujście
* 12. oddíl minolovek Świnoujście 12 (?) minolovek tř. T-43

17 (?) minolovek tř. 207

* 16. oddíl stíhačů ponorek Świnoujście 11 kutrů tř. PILICA
* 8. ženijní prapor Dziwnow
* 8. protiletadlový oddíl Miedzyzdroje
9. flotila pobřežní obrany Hel
* 11. oddíl stíhačů ponorek Hel 5 (?) stíhačů ponorek tř. FALA,

8 stíhačů ponorek tř. GROZNY

* 13. oddíl minolovek Hel 12 minolovek tř. ORLIK
* 43. ženijní prapor Hel-Borze
* 7. protiletadlový oddíl Ustka
Letectvo vojenského námořnictva
* 16. speciální letecký pluk

(7. speciální let. pluk od r. 1988)

Darlowie Mi-2, Mi-14

Součást vojenského námořnictva dále představovaly Námořní vojenská akademie Gdynia, Výcvikové středisko vojenského námořnictva Ustka, 6. pluk radiotechnického průzkumu Gdynia, 11. spojovací pluk Wejherowo a 3. zabezpečovací pluk Gdynia.

V Polské lidové armádě k 1.7.1988 sloužilo celkem 347 tis. osob, z toho 170 tis. u pozemního vojska, 41 tis. u vojenského letectva, 50 tis. u PVOS a 22 tis. u vojenského námořnictva. Ve vybavení pozemního vojska se nacházelo 3330 tanků, 4850 BVP a obrněných transportérů, 81 odpalovacích zařízení taktických a operačně-taktických raket, 3060 dělostřeleckých prostředků a 435 protitankových kompletů. Letectvo a PVOS disponovaly 480 bojovými letouny, z nichž 108 bylo stíhacích bombardovacích, společně se 43 bitevními vrtulníky. Výzbroj vojenského námořnictva zastupovaly především torpédoborec WARSZAWA (sovětská tř. KASHIN), korveta KASZUB (polský projekt 620), 3 raketové korvety (sovětská tř. TARANTUL I), 12 raketových člunů (sovětská tř. OSA I), 3 ponorky (ORZEL – sovětská tř. KILO, DZIK a WILK – sovětská tř. FOXTROT) a 23 výsadkových lodí třídy POLNOCNY (polské projekty 770 a 776).

Polská lidová republika se v roce 1988 zavázala snížit početní stav své armády v následujících dvou letech o 40 tis. osob, 850 tanků, 700 obrněných transportérů, 900 dělostřeleckých prostředků a 80 bojových letounů. V roce 1989 skutečně proběhlo snížení počtů Polské lidové armády o 33 tis. osob, 400 tanků, 600 obrněných transportérů a 70 dělostřeleckých prostředků, což mimo jiné znamenalo reorganizaci 3. a 9. motostřelecké divize na skladové základny, redukci 7. divize námořní pěchoty na brigádu, společně se zrušením jedné raketové brigády. Zároveň došlo ke snížení podílu výdajů vynakládaných ze státního rozpočtu na armádu z 7,7 % na 5,5 % a zkrácení délky vojenské služby u absolventů vojenských kateder civilních vysokých škol z 12 na 5 měsíců. V roce 1990 proběhla reorganizace většiny tankových divizí (5., 11., 16. a 20.) na motostřelecké a jediná zachovaná tanková divize (10.) byla převedena na rámcové počty. Zároveň proběhla transformace 2. a 15. motostřelecké divize na skladové základny.


1355. Zajímalo by mě, které složky, útvary a roty působily na vojenském letišti Hradec Králové v letech 1986 až 1994. Dále by mě ještě zajímala jména velitelů voj. letiště za toto období. (odpovídá Pavel Minařík)

Na letišti v Hradci Králové byly v letech 1986 až 1994 umístěny následující útvary:

- 47. průzkumný letecký pluk od června 1985 – zrušen 31.5.1993
- 24. letištní prapor od listopadu 1955 – zrušen 31.5.1993
- 12. prapor RTZ od 1.10.1958 – zrušen 31.5.1993
- Letištní správa od 1.9.1969 – zrušena 31.5.1993
- Fotoletecká skupina od října 1968 – léto 1993

Velitelem letiště byl velitel 47. průzkumného leteckého pluku, tj. plk. Ing. Ján Mokoš (do 7.10.1987), pplk. Ing. Jiří Zelinka (od 8.10.1987) a pplk. Ing. Emil Pupiš (od 1.11.1991 do 31.5.1993).


1354. Můžete mě napsat historii VÚ 2980 silniční stavební prapor Horaždovice (vznik, velitelé), VÚ 5953 chemické vojsko Karlovy Vary (velitelé) a VÚ 2071 Karlovy Vary – Dvory II (velitelé)? (odpovídá Pavel Minařík)

VÚ 2980 se v Horažďovicích vytvořil 31.10.1988 jako 116. silniční stavební prapor. V červnu 1991 došlo k jeho přemístění do Kynšperku nad Ohří, kde působil až do 1.6.1993, kdy byl zrušen. Přehled velitelů nemáme k dispozici.

VÚ 5953 vznikl na sklonku roku 1950 jako 12. chemická četa. Podléhal velitelství 12. pěší divize (tj. pozdější 20. motostřelecké divize) a byl dislokován v posádce Karlovy Vary. V listopadu 1955 došlo k jeho přejmenování na 12. četu chemické ochrany, která byla k 1.10.1958 reorganizována na 12. rotu chemické ochrany. V návaznosti na přechod divize na tzv. typovou organizaci byl k 1.9.1974 rozšířen na 12. prapor chemické ochrany. V nezměněné podobě útvar působil až do 31.10.1991, kdy zanikl. Přehled velitelů nemáme k dispozici.

Historie VÚ 2071 (74. motostřeleckého pluku) Karlovy Vary je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 428.


1353. Prosím o údaje o 3. rotě chemické ochrany Milovice VÚ 2507, zejména z let 1963-65. (odpovídá Pavel Minařík)

Zmíněný útvar vznikl koncem prosince 1950 jako 3. chemická četa a podléhal velitelství 3. (pozdější 13.) tankové divize. K 1.11.1955 byl přejmenován na 3. četu chemické ochrany. V říjnu 1958 došlo k rozšíření čety na rotu chemické ochrany. V souvislosti s vyčleněním posádky Mladá pro potřeby Sovětské armády se v říjnu 1968 přemístil do Topolčan, kde 1.9.1979 proběhlo jeho rozšíření na 3. prapor chemické ochrany. Archivní fond útvaru bohužel neobsahuje žádné písemnosti z let 1963 až 1965.


1352. V odpovědích č. 280 a 742 je popsáno složení tankového a motostřeleckého pluku v 80. letech, ale nikde tam nejsou uvedeny minometné čety a roty. Patřily minomety do sestavy tankových a motostřeleckých pluků? Jak byly organizovány? A pokud nespadaly pod tyto pluky, tak pod koho? (odpovídá Pavel Minařík)

Minometné baterie byly zařazeny u motostřeleckých praporů a nahrazovaly původní raketometné čety. Proces přezbrojení byl zahájen ve 2. polovině 80. let. Jako první se vytvořily v roce 1986 u 67. msp/19. msd ve Vysočanech (Boru u Tachova) a 8. msp/13. td v Bratislavě. V roce 1988 je do svého složení získaly 57. msp/19. msd Stříbro, 49. msp/20. msd Mariánské Lázně a 65. msp/20. msd Cheb. V následujícím roce přezbrojení pokračovalo u 10. msp/2. msd Janovice, 11. msp/2. msd Domažlice a 68. msp/15. msd Vimperk. Do konce 80. let tak na ně byly přezbrojeny dva prvosledové motostřelecké pluky 2., 19. a 20. motostřelecké divize, společně s jedním motostřeleckým plukem 13. tankové divize a 15. motostřelecké divize. Minometné baterie disponovaly 6 minomety ráže 120mm PRÁM–L taženými za nákladními automobily P-V3S M. Do roku 1987 se u prvních z nově vytvářených baterií nacházely pouze 4 minomety.


1351. Můžete uvést nějaké informace o plukovníkovi Josefu Tesařovi, který velel Leteckému učilišti v Prostějově na počátku 50. let? (odpovídá Pavel Minařík)

Josef Tesař se narodil 24.12.1907 v Záboří nad Labem, okr. Kutná Hora. Do armády vstoupil v říjnu 1925, když se stal posluchačem Vojenské akademie v Hranicích. Po jejím ukončení a jmenování do hodnosti poručíka pěchoty byl odeslán do aplikační školy v Milovicích. Od července 1928 sloužil jako velitel čety u Pěšího pluku 2 „Jiřího z Poděbrad“ v Litoměřicích. V říjnu 1929 jej odeslali do XVI. pozorovatelského kurzu při VLU Prostějově a po jeho absolvování nastoupil ve funkci nižšího důstojníka k 72. letce na letišti v Milovicích. V červenci 1931 byl převeden do stavovské skupiny důstojníků letectva a v říjnu povýšen do hodnosti nadporučíka. Od března 1932 byl přeřazen k 71. letce, která se v dubnu 1933 přemístila z Milovic do Kbel. Od listopadu 1933 do ledna 1934 byl zařazen ve funkci II. pobočníka na velitelství Leteckého pluku 6 ve Kbelích u Prahy. Následně se vrátil na původní funkci. V roce 1933 absolvoval mechanický kurz a v roce 1934 pilotní výcvik. Během své služby u 72. a 71. letky byl často zařazován jako velitel výcvikových jednotek. V září 1937 se stal velitelem 72. letky, když již v dubnu téhož roku byl povýšen do hodnosti kapitána. Od května 1938 zastával funkci pobočníka velitele I./6. perutě. V uvedené funkci působil až do svého propuštění z armády v červenci 1939.

Po okupaci ČSR pracoval u zemského úřadu v Praze. V únoru 1942 odešel do výslužby. Od roku 1943 byl totálně nasazen u pojišťovny „Čechoslovakia“ a v listopadu 1944 přešel jako pomocný dělník do továrny Avia-Čakovice. Během války se aktivně zapojil do činnosti různých odbojových skupin. V roce 1939 spolupracoval s plk. Marešem až do jeho odchodu k jednotkám čs. armády v zahraničí. V letech 1940 až 1942 se podílel na působení kolínské odbojové skupiny prof. Hladečky. Po zatčení členů skupiny se společně s J. Valou až do roku 1944 účastnil organizování tzv. „Lidové revoluční armády“. Po vypuknutí Pražského povstání se již od 5. května aktivně zapojil do bojů s okupanty. Podílel se zejména na stavbě barikád v Praze IV a organizování povstaleckých jednotek v kasárnách na Náměstí Republiky v Praze II.

Po obnově čs. armády byl již od poloviny května 1945 přidělen u 1. oddělení Velitelství letectva HŠ. Počínaje rokem 1946 byl v jednoročních odstupech postupně povýšen do hodností štábního kapitána (s platností od 1.5.1939), majora (s platností od 1.5.1941) a podplukovníka (s platností od 1.4.1947). V dubnu 1949 převzal řízení výcvikové skupiny Velitelství letectva a v září 1950 školské skupiny Velitelství letectva. Koncem února 1951 se stal plukovníkem. Velení Leteckého učiliště převzal na sklonku srpna 1951. Po ročním působení v Prostějově přešel jako starší učitel na katedru taktiky letectva při Vojenské technické akademii v Brně. V dubnu 1954 byl přemístěn do Košic, kde převzal funkci náčelníka vojenské katedry Vysoké školy technické. V listopadu 1956 byl jako zástupce náčelníka pro učební činnost přidělen k vojenské katedře ČVUT v Praze. Na přípravě záložního důstojnického sboru se podílel až do svého odchodu do zálohy 1.1.1961. Zemřel v roce 1979.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist