Vojenstvi.cz

Československé vojenství Československé vojenství


Odpovědi na dotazy 1441. - 1455.

Následující dotazy 1456. - 1470. Předešlé dotazy 1426. - 1440.

1455. Jaké složení měl prostějovský pluk po zrušení výsadkové brigády v roce 1969? (odpovídá Pavel Minařík)

Organizace 22. výsadkového pluku byla od 1.9.1969 následující:
- velitelství a štáb
- velitelská rota (automobilní družstvo, průzkumná četa, ženijní četa, družstvo radiačního a chemického průzkumu, četa výsadkového zabezpečení)
- spojovací rota (dvě spojovací čety)
- padákový výsadkový prapor: 172 osob
 * velitelství a štáb
 * dvě padákové roty, v každé 3 čety o 2 družstvech po 8 osobách (velitel, kulometčík, pomocník kulometčíka, pancéřovník, pomocník pancéřovníka, 3 samopalníci)
 * protitanková baterie (2 čety Bzk-82, 2 čety PTŘS Maljutka, trenažér a kontrolní zkušební souprava)
 * četa týlového a technického zabezpečení
 * obvaziště
- padákový výsadkový prapor (mírově rámcový): 27 osob + žáci ŠDZ a PŠ
 * velitelství a štáb
 * školní padáková rota (padáková četa ŠDZ, padáková četa PŠ, radiová četa PŠ)
 * padáková rota pro výcvik záloh
- padákový prapor zvláštního určení (válečně samostatný): 310 osob
 * velitelství a štáb
 * dvě roty hloubkového průzkumu, v každé 4 skupiny o 10 osobách (velitel, velitel radiostanice, radista, 3 starší průzkumníci, 3 průzkumníci, průzkumník-pancéřovník)
 * dvě roty hloubkového průzkumu, v každé 8 skupin o 5 osobách (velitel, radista, starší průzkumník, průzkumník, průzkumník-radista)
 * rota hloubkového průzkumu VKR, v rotě 4 skupiny o 7 osobách (velitel, radista, 2 starší průzkumníci, 2 průzkumníci, průzkumník-pancéřovník)
 * spojovací uzel (dvě spojovací čety a kontrolní středisko)
 * četa týlového a technického zabezpečení
- dvě výsadkové průzkumné roty zvláštního určení (válečně samostatné), v každé: 147 osob
 * velitelství
 * 4 skupiny hloubkového průzkumu, v každé 10 osob (velitel, velitel radiostanice, radista, 3 starší průzkumníci, 3 průzkumníci, průzkumník-pancéřovník)
 * 10 skupin hloubkového průzkumu, v každé 5 osob (velitel, velitel radiostanice, radista, starší průzkumník, průzkumník)
 * spojovací uzel
 * četa týlového zabezpečení
- technická opravna
- rota týlového zabezpečení (automobilní četa, hospodářské družstvo, sklady a obvaziště).

Celkově se u pluku předpokládalo zařadit 1039 osob (z toho 210 vojáků z povolání), jejichž výzbroj mělo tvořit 63 pistolí vz. 52, 612 samopalů vz. 58 V, 36 samopalů vz. 58 Pi, 24 kulometů vz. 59, 38 pancéřovek RPG-7, 6 bezzákluzových kanonů vz. 59 a 6 PTŘS Maljutka. Skutečné počty pluku v říjnu 1970 činily 1207 osob (včetně 94 žáků ŠDZ) a v říjnu 1975 1190 osob (opět i s 92 žáky ŠDZ).

Výsadkový pluk (o dvou padákových praporech) se měl používat k plnění úkolů do hloubky 50 km a více k ovládnutí a zničení velitelských stanovišť i spojovacích uzlů protivníka, narušení činnosti jeho týlu a v určitých případech i ke zničení jeho ZHN.

Frontový padákový prapor zvláštního určení byl určen k provádění průzkumu 40 až 60 cílů v hloubce od 300 do 500 km i více v sestavě vojsk protivníka. Doba přípravy skupin hloubkového průzkumu stálé bojové pohotovosti k plnění úkolů byla 2 hodiny, u ostatních 8 až 12 hodin.

Armádní výsadková průzkumná rota zvláštního určení měla provádět průzkum do hloubky 100 až 300 km s možností sledovat 18 až 22 cílů.


1454. Můj otec, jak jsem se dozvěděl, sloužil u Hanáckého pluku. Zajímaly by mne nějaké podrobnosti o tomto pluku (sloužil tam asi v roce 1947) a zda byl nasazen v témže roce na Slovensku proti Banderovcům. (odpovídá Pavel Minařík)

Pěší pluk 6 byl obnoven v červnu 1945 v Olomouci a podléhal velitelství 7. divize. Z počátku měl pouze dva pěší prapory, ale v červenci se zformoval III. pěší prapor i náhradní prapor. Dne 19.8.1945 pluk převzal historický prapor prvorepublikového pěšího pluku 6 „Hanáckého, gen. Janina“, který během 2. světové války ukrývali jeho příslušníci. Po svém vzniku se celý pluk nacházel v Olomouci, ale v srpnu odjel III. prapor do Uničova. K 1.10.1945 se v souvislosti s předáním útvaru do podřízenosti velitelství 8. rychlé divize uskutečnila reorganizace pluku na pěší prapor 43 (motorizovaný). S přihlédnutím k nedostatku ubytovacích kapacit v Olomouci byl prapor přechodně umístěn v barákovém táboře v Bělském lese u Ostravy. Protože ke zformování nového útvaru se využilo i příslušníků rušeného pěšího pluku 43, byl 27.10.1945 pěšímu praporu 43 předán prezidentem Benešem na strahovském stadionu v Praze historický prapor prvorepublikového pěšího pluku 43. Po vytvoření podmínek pro řádné ubytování se pěší prapor 43 v polovině listopadu 1945 vrátil do Olomouce. Odloučeně byla dislokována pouze 1. pěší rota, která se nacházela v barákovém táboře v Přáslavicích. V roce 1947 se na bojích probíhajících s Banderovci na Slovensku podíleli v rámci útvaru „Rys“ (prapor žáků ŠDZ od 3. oblasti) od července do září vybraní aspiranti. Další příslušníci útvaru byli zařazeni do kombinovaných praporů 3. oblasti střežících přechody na moravsko-slovenské hranici a stíhajících Banderovce na území Moravy. Vzhledem ke zrušení 8. rychlé divize útvar k 1.10.1947 přešel do podřízenosti nově vytvořené motorizované brigády Tankového sboru a současně byl přečíslován na pěší prapor 6 (motorizovaný). Ve stejné době se vrátila z Přáslavic do Olomouce také 1. pěší rota. Dne 3. března 1948 útvar na základě dekretu prezidenta Beneše získal název „Hanácký“ a do jeho vlastnictví se vrátil i historický prapor pěšího pluku 6, který byl v červenci téhož roku dekorován Bachmačskou pamětní medailí a Sokolovskou pamětní medailí. K přejmenování praporu na pěší pluk 6 došlo 1.4.1949, změna byla ale zcela formální, protože dosavadní rotní struktura zůstala nezměněna. Při reorganizaci čs. armády, uskutečněné koncem roku 1950, byl pluk zrušen. Osoby a technika likvidovaného útvaru byly využity k doplnění počtů nově formovaného 103. a 104. mechanizovaného pluku u tankových divizí v Milovicích a Táboře, k nimž se přesunuly v polovině listopadu. Základem pro vytvoření 103. mechanizovaného pluku byl pěší pluk 13 ze Šumperka, zatímco 104. mechanizovaný pluk vznikl z pěšího pluku 40 z Uherského Hradiště. Ve velení pěšího pluku (praporu) 6 se postupně vystřídali: plk. pěch. František Zatloukal (od června 1945), plk. pěch. Miroslav Fiala (od srpna 1945), plk. pěch. František Zatloukal (od září 1945), pplk. pěch. Eduard Maurer (od října 1945), plk. pěch. František Kůl (od února 1946), plk. pěch. Vladimír Frajt (od dubna 1947), pplk. pěch. Miroslav Šitina (od října 1949) a mjr. pěch. Gejza Bobrovký (od srpna do listopadu 1950).


1453. Mám dotaz na dislokaci armád v Ústí nad Labem od roku 1938 do 1960 a kde se nacházely jejich kasárna a výcvikové prostory. (odpovídá Pavel Minařík)

V letech 1938 až 1939 nebyly v Ústí nad Labem trvale dislokovány žádné součásti čs. armády. Po roce 1945 se v posádce nacházely následující útvary bývalé čs. armády:

- Posádkové velitelství1945 – 1947
- dělostřelecký oddíl 62 (262)1945 (1945) – 1946 *)
- pěší pluk 42 (36) bez I. a II. praporu1945 (1945) – 1947
- Doplňovací okresní velitelství1945 – 1949
- Krajské vojenské(á) velitelství (správa)1949 (1954) – 1991
- Vyšší doplňovací velitelství1992 – AČR
- Okresní vojenské(á) velitelství (správa)1951 (1954) – AČR
- Železniční traťové velitelství (Správa náčelníka přepravy vojsk)1945 (1952) – 1962
- Krajská správa vojenské dopravy (Správa vojenské dopravy)1962 (1992) – AČR
- Správa vojenského správce železničního úseku a stanice II. řádu1952 – 1957
- Vojenská správa železničního (dopravního) úseku1957 (1960) – 1962
- Krajské osvětové středisko1957 – 1960
- provozní oddíl Vojenského železničního provozního střediska1963 – AČR
- Vojenská spojovací správa1964 – AČR
- 11. silniční prapor1971 – 1974
- Štáb civilní obrany kraje1976 – AČR
*) Neštěmice.

Informace ke konkrétním kasárenským objektům, v nichž byly výše uvedeného útvary ubytovány, stejně tak jako k jimi využívaným výcvikovým zařízením, nemáme k dispozici.

V Ústí nad Labem se taktéž nacházely součásti dalších složek ozbrojených sil, podřízených především Ministerstvu vnitra. Jednalo se např. o: 2. prapor civilní obrany (1949 až 1952), velitelství a dvě roty 5. praporu 2. brigády Vnitřní stráže (1952 až 1955), Poddůstojnickou školu civilní obrany (1955 až 1963) a Technickou poddůstojnickou školu Ministerstva vnitra (1963 až 1966).


1452. Mohli byste objasnit vznik, reorganizace a dislokaci 21. tankové brigády, 21. tankosamohybného pluku a 21. tankového pluku Žatec? (odpovídá Pavel Minařík)

21. tanková brigáda vznikla 1.10.1945 v Praze-Ruzyni jako součást 1. divize (nejdříve motorizované a od 1.3.1946 rychlé). Do Žatce se přemístila na podzim 1946. Dne 3.3.1948 obdržela na základě rozhodnutí prezidenta Beneše pojmenování „Volyňských Čechů“. Na sklonku roku 1950 se v návaznosti na reorganizaci divize z rychlé na mechanizovanou transformovala na 21. tankosamohybný pluk. K 1.11.1952 následovala reorganizace útvaru na 21. tankový pluk. V říjnu 1958 se 1. divize přeměnila z mechanizované na tankovou. Na základě rozkazu prezidenta republiky se pluk stal 25.3.1970 nositelem čestného názvu „kapitána Otakara Jasioka“. V rámci reorganizace tankové divize na 1. mechanizovanou brigádu prodělal útvar 1.7.1994 přeměnu na tzv. posádkový komplet. Při redukci brigády na 1. mobilizační základnu byl k 30.9.1997 zrušen.


1451. Můžete prosím uvést přehled všech velitelů, náčelníků štábů a zástupců velitele 3. motostřelecké divize Kroměříž? (odpovídá Pavel Minařík)

3. motostřelecká divize vznikla 1.10.1958 reorganizací dosavadní 3. mechanizované divize. Pod tímto názvem působila do 31.10.1991, kdy byla transformována na 3. mechanizovanou divizi.

Ve velení divize se postupně vystřídali:

pplk./plk. Martin Korbela1958 až 1959
plk. Eduard Kosmel1959 až 1960
pplk. Josef Čepický1960 až 1963
pplk./plk./genmjr. Jozef Turošík1963 až 1967
pplk./plk. Pavol Figuš1967 až 1967
plk. Ján Bačkovský1967 až 1969
plk. Ján Lacko1969 až 1970
plk. gšt. František Puškár1970 až 1972
plk. gšt. Milan Matulík1972 až 1976
plk. gšt. Miloslav Maťašák 1976
plk. gšt./genmjr. Jaroslav Kostečka1976 až 1978
plk. gšt./genmjr. Mojmír Zachariáš1978 až 1982
pplk. gšt./plk. gšt. Jan Staněk1982 až 1985
pplk. gšt./plk. gšt. /genmjr. Ivan Todavčič1985 až 1990
plk. gšt. Josef Fedorko1990 až 1991

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:

pplk. Eduard Kosmel1958 až 1959
pplk. Zdeněk Pražák1959 až 1962
pplk. Ján Lacko1962 až 1968
pplk. Jaroslav Pastucha1968 až 1970
pplk./plk. Jozef Hrebík1970 až 1972
plk. Jindřich Bartolšic1972 až 1976
mjr./pplk. Evžen Mrázek1976 až 1982
mjr./pplk. Pavel Jandáček1982 až 1986
pplk. Josef Fedorko1987 až 1988
pplk. Oto Vejmelka1988 až 1991

Funkci zástupce velitele zastávali:

mjr./pplk. Karel Pavlacký1958 až 1962
pplk. František Michálek1962 až 1967
pplk. Pavol Figuš1967
pplk. Jaroslav Pastucha1968
plk. Ján Lacko1968 až 1969
pplk. Milan Matulík1969 až 1970
pplk./plk. Oldřich Pekárek1970 až 1972
neobsazeno1972 až 1976
pplk. Zdeněk Vopička1976 až 1979
pplk. František Radimský1979 až 1980
mjr./pplk. Ivan Todavčič1980 až 1982
mjr./pplk. Emil Antušák1982 až 1984
pplk. Josef Fedorko1984 až 1987
pplk. František Pavelka1987 až 1989
pplk. František Budko1989 až 1991

1450. Prosím o popis úplné historie vojenského útvaru v Kralovicích u Plzně. (odpovídá Pavel Minařík)

Protože neuvádíte, který útvar máte na mysli, tak se budeme věnovat historii 185. protiletadlového raketovému pluku, což byl poslední útvar dislokovaný ve Vámi uvedené posádce.

Zmíněný útvar navazoval na dělostřelecký oddíl 183, vytvořený v Pardubicích 1.10.1946 a podřízený velitelství 1. oblasti. V prosinci 1950 byl předán do složení Protiletecké obrany státního území a v následujícím roce se přesunul do České Třebové. V červnu 1957 proběhla jeho redislokace do Dobřan, reorganizace na 183. protiletadlový dělostřelecký pluk a podřízení velitelství 74. protiletadlové dělostřelecké brigády, které podléhal i 185. Karpatský protiletadlový dělostřelecký pluk v Plzni, zřízený 1.10.1946 v Golčově Jeníkově jako dělostřelecký oddíl 185 a pojmenovaný 3.3.1948. Dnem 1.7.1958 zaniklo velitelství 74. protiletadlové dělostřelecké brigády i zmíněný 185. Karpatský protiletadlový dělostřelecký pluk v Plzni. Aby nebyla ztracena tradice 3. protiletadlového oddílu „Karpatského“ 3. čs. pěší brigády ze SSSR, k jehož odkazu se hlásil plzeňský pluk, bylo administrativně rozhodnuto o přečíslování a přejmenování 183. protiletadlového dělostřeleckého pluku v Dobřanech na 185. Karpatský protiletadlový dělostřelecký pluk.

V září 1962 byl útvar reorganizován na 185. Karpatskou protiletadlovou raketovou brigádu a v červnu 1963 se její velitelství přemístilo do Kralovic. Přezbrojování na PLRK S-75M Volchov probíhalo poměrně dlouho a teprve 14.8.1964 se uskutečnily první bojové ostré střelby v SSSR. Do hotovostního systému PVOS byla brigáda zasazena od 1.11.1964. Sestava brigády je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 106. Jednotlivé palebné oddíly byl rozmístěny tak, aby vytvářely přehradnou linii na náletovém směru Mnichov – Plzeň – Praha. K 1.9.1969 byla reorganizována na 185. Karpatský protiletadlový raketový pluk, přičemž počet oddílů zůstal nezměněn. Ve 2. polovině 80. let byly zrušeny dva palebné oddíly. První zanikl v roce 1985 a druhý na přelomu 80. a 90. let. Jednalo se o 1. protiletadlový raketový oddíl Hora sv. Šebestiána a 2. protiletadlový raketový oddíl Bochov. Na sklonku roku 1992 byla výzbroj 185. Karpatského protiletadlového raketového pluku převezena do posádky Pezinok, kde vznikl nový 185. protiletadlový raketový pluk, podřízený velitelství 1. divize PVO ve Zvolenu. Stávající 185. Karpatský protiletadlový raketový pluk v Kralovicích byl k 1.6.1993 zrušen.


1449. Zajímala by mě jména velitelů od založení útvaru 1090 Vysočany. Je mi známo, že poslední velitel byl maj. Josef Vacík a předním maj. Josef Kylar. (odpovídá Pavel Minařík)

19. samostatný tankový prapor se vytvořil v podřízenosti 19. motostřelecké divize dnem 1.9.1969. Skládal se ze tří tankových rot, velitelské roty, technické opravny a čety týlového zabezpečení, přičemž plánované počty byly stanoveny na 279 osob, z toho 45 vojáků z povolání. Formování praporu řídil pplk. Milan Chovanec, ale již 23.9.1969 předal svoji funkci mjr. Ing. Floriánu Rygálovi. V této době útvar čítal 25 důstojníků, 5 praporčíků, 8 absolventů VKVŠ, 3 absolventy ŠDZ, 42 poddůstojníků a 132 příslušníků mužstva, kteří disponovali 25 tanky T-54 AM, velitelským strojem T-54 ARK, vyprošťovacím tankem VT-34, mostním tankem MT-34, obrněným transportérem OT-810, 3 OT-64 a 2 OT-65. Všechny obrněné transportéry byly v různých speciálních aplikacích. Dnem 28.5.1971 velení útvaru převzal mjr. Zdeněk Fořt, ale již 24.8.1971 se jeho novým velitelem stal kpt. Ing. Josef Kylar. Útvar byl v této době doplněn technikou na plné počty a v jeho výzbroji se nacházelo 30 tanků T-54AM, velitelský tank T-54ARK, vyprošťovací tank VT-55A, mostní tank MT-55A, obrněný transportér OT-810, 5 OT-64 a 4 OT-65. Mjr. Kylar odevzdal velení svému nástupci 16.5.1972 a kpt. Josef Vacík, povýšený později na mjr., setrval v čele útvaru až do jeho zrušení 1.9.1975. Likvidační práce byly ukončeny 17.10.1975.


1448. Mohli byste napsat více informací z vojenské kariéry generála letectva Františka Rypla a jeho syna (hodnost neznám) Františka Rypla ml., se kterým jsem absolvoval Školu důstojnického dorostu v Novém Jičíně v r. 1950-1951. (odpovídá Pavel Minařík)

František Rypl st. (nar. 2.4.1903 v Českém Krumlově) studoval na Vojenské akademii v Hranicích od října 1923. Po jejím ukončení nastoupil v srpnu 1925 k dělostřeleckému pluku 52 do Josefova. V říjnu téhož roku byl vyslán na aplikační školu při Dělostřeleckém učilišti v Olomouci. Následně od července 1926 sloužil u III. oddílu dělostřeleckého pluku 2 ve Stříbře jako nižší důstojník baterie, pobočník velitele oddílu a první důstojník baterie. V listopadu 1928 byl vyslán do pozorovatelské školy při Leteckém učilišti v Prostějově a k dělostřelectvu se již nevrátil. V srpnu 1929 se stal příslušníkem leteckého pluku 3, nejprve jako pozorovatel u letky 64 ve Vajnorech, později jako nižší důstojník 9 letky v Piešťanech. V červenci 1930 došlo k jeho oficiálnímu převedení ze stavovské skupiny důstojníků dělostřelectva k letectvu. Od listopadu 1930 do prosince 1932 absolvoval několik kurzů v Olomouci, Prostějově a Chebu, během nichž prodělal přeškolení na stíhacího pilota. Poté se vrátil k leteckému pluku 3 a následně v rychlém sledu vystřídal funkce pobočníka velitele III. peruti, nižšího důstojníka letky 39, pobočníka velitele pluku a nižšího důstojníka cvičné letky. V červenci 1935 se stal velitelem Letecké četnické hlídky v Hradci Králové. Po vyhlášení mobilizace působil od konce září 1938 na Ministerstvu vnitra. V lednu 1940 odešel přes Maďarsko a Jugoslávii do Francie a krátce před její porážkou přelétl ve skupině škpt. Seckého z Bordeaux do britského Hendonu. V červenci 1940 se stal zakládajícím příslušníkem 310. čs. stíhací perutě. Na majora byl povýšen 7.3.1941. V květnu 1941 odešel na Inspektorát čs. letectva a v prosinci téhož roku byl přemístěn k Vojenské kanceláři prezidenta republiky. Po tříměsíčním přeškolení na létání v noci sloužil od září 1942 u polské 307. noční stíhací perutě. V listopadu téhož roku utrpěl při letecké havárii těžké zranění a po vyléčení se v únoru 1943 vrátil do VKPR. V srpnu 1944 se přihlásil k přeložení na východní frontu a do SSSR dorazil o měsíc později. U formující se 1. čs. smíšené letecké divize byl zařazen jako šturman 3. čs. bitevního leteckého pluku. K 28.10.1944 dosáhl hodnosti podplukovníka. 9.5.1945 se stal prvním čs. letcem, který přistál (společně se sovětskými letci na letounu Pe-2) v osvobozené Praze. Od září 1945 studoval v SSSR na Nejvyšší vojenské akademii K. J. Vorošilova. V říjnu 1945 se stal plukovníkem se zpětnou platností k 1.8.1945. Po návratu z Moskvy byl v srpnu 1947 určen velitelem Letecké vojenské akademie v Hradci Králové. Do hodnosti brigádního generála byl povýšen v říjnu 1948 se zpětnou platností k 1.9.1948. V čele LVA setrval do června 1951 a následně působil u Leteckého výzkumného ústavu, z počátku jako zástupce přednosty a od dubna 1952 ve funkci velitele. Genmjr. František Rypl odešel do zálohy v polovině července 1954 a zemřel 2.8.1973.

František Rypl ml. nastoupil po ukončení ŠDD do Leteckého učiliště v Prostějově, po jehož absolvování sloužil od července 1953 u 17. stíhacího leteckého pluku v Žatci. V říjnu 1954 byl přeložen k 11. stíhacímu leteckému pluku, ale v srpnu 1956 se vrátil k původnímu útvaru. Od prosince 1959 působil u 2. stíhacího leteckému pluku v Piešťanech. V letech 1961 až 1965 dálkově vystudoval velitelský odbor na fakultě letectva a elektroniky VAAZ. K 1.9.1962 byl povýšen na majora. V srpnu 1965 se stal velitelem letky u 8. stíhacího leteckého pluku v Mošnově. Od září 1966 působil u téhož pluku jako zástupce velitele pro výcvik – inspektor techniky pilotáže a v červenci následujícího roku byl ustanoven do funkce zástupce velitele pluku. K 1.9.1967 se stal podplukovníkem. V říjnu 1969 byl přeložen do Žatce, kde převzal velení 11. stíhacího leteckého pluku. Hodnosti plukovníka dosáhl 1.11.1971. V prosinci 1973 odešel na velitelství 3. divize PVOS, kde se stal náčelníkem oddělení stíhacího letectva. Plk. Ing. František Rypl zahynul při nehodě s letounem MiG-15bis dne 10.1.1974.


1447. Chtěl bych se zeptat, jestli je možné uvést krycí čísla výsadkových útvarů v Československu od r. 1945-90. Dále pak, kde se na stejnokroji správně nosila výsadková nášivka (kosočtverec), viděl jsem je na pravé i levé straně. (odpovídá Pavel Minařík)

Krycí čísla útvarů výsadkového vojska uvedených na našich stránkách v „Chronologii výstavby čs. armády“ byla následující:

pěší prapor 71 (výsadkový)VÚ 2298, od 1.10.1949 VÚ 1106, od poč. 50. let PSP 17
výsadkový prapor 65VÚ 4571, od poč. 50. let PSP 20
172. výsadkový mechanizovaný praporPSP 21
173. výsadkový dělostřelecký oddílPSP 22
velitelství 22. výsadkové(ho) brigády (pluku)VÚ 8280
71. výsadkový praporVÚ 3096
72. výsadkový praporVÚ 5050
65. výsadkový praporVÚ 1855
22. výsadkový protitankový oddílVÚ 5990
7. výsadkový pluk ZUVÚ 7374
1. výsadkové výcvikové střediskoVÚ 1910
4. výsadkové výcvikové střediskoVÚ 5959
1. výsadková průzkumná rotaVÚ 9669
4. výsadková průzkumná rotaVÚ 8701
71. úderný výsadkový praporVÚ 5169

Pozn.: PSP, tj. posádková správa byla vždy uváděna společně s příslušnou posádkou.
          Ohledně nošení výsadkových nášivek na vojenských stejnokrojích Vám doporučujeme využít odpovědi pplk. Čejky na webu www.csla.cz.


1446. Můžete mi zjistit historii 317. strážního praporu Nováky a přilehlé dělostřelecké základny? V letech 1959 – 61 jsem u tohoto útvaru sloužil. V roce 1960 byl prapor přeorganizován na 361. strážní rotu. 30.11.1961 jsem byl přemístěn k 332. strážní rotě (vojenský prostor Doupov). Zajímala by mne i historie této roty. (odpovídá Pavel Minařík)

Muniční sklad se v Novákoch vytvořil již v roce 1945 a podléhal Ústřední zbrojnici v Praze. Po jejím zrušení se v říjnu 1949 stal součástí Zbrojnice 7 v Trenčíně. Koncem roku 1950 v Novákoch vzniklo velitelství 51. dělostřelecké základny, které byly podřízeny muniční sklady Nemecká, Sklené a od roku 1954 Hronsek. V roce 1957 přešel muniční sklad v Nemecké do podřízenosti 8. dělostřelecké základny Košice a o rok později se součástí 51. dělostřelecké základny staly muniční sklady Hodslavice a Vlachovice. V září 1961 došlo k reorganizaci základny na Vojenský opravárenský závod Nováky s pobočkami Sklené a Hronsek. V červenci 1989 se VOZ transformoval na Vojenský opravárenský podnik 015 a od počátku roku 1993 se stal součástí ASR (blíže viz http://www.vop-novaky.sk/).

317. strážní prapor (VÚ 6181) vznikl v roce 1951 a i když byl předurčen ke střežení objektů 51. dělostřelecké základny, podléhal velitelství 2. vojenského okruhu v Trenčíně. Od 1.11.1954 do 31.10.1955 byl sice začleněn do složení základny, ale od 1.11.1955 opětně působil jako samostatný útvar. K jeho zrušení došlo 1.10.1960 a jednotlivé roty náležející do jeho složení nadále působily samostatně. V Novákoch tak vznikla 361. strážní rota (VÚ 7741), ale již 1.9.1961 byla včleněna do počtů Vojenského opravárenského závodu a nadále nefigurovala jako samostatný útvar.

332. strážní rota vznikla 1.9.1961 v Podbořanském Rohozci a jejím úkolem bylo střežit objekty 21. ústředního skladu PHM (VÚ 7715). O rok později byla reorganizována na 360. strážní rotu, redislokována do posádky Chlumec nad Cidlinou a podřízena 3. ústřednímu skladu PHM (VÚ 1550). 360. strážní rota zanikla jako samostatný útvar 1.9.1963 a nadále tvořila součást uvedeného skladu PHM.


1445. Můj otec se před nedávnem zmínil o tom, že MS čety s OT-64A (tj. s věží) měly jen dvě družstva, oproti třem u MS čet s BVP-1. Vyskytovala se taková organizace nebo šlo o záměnu s útvary na OT-64/62, kde měla četa tři družstva, ale připadala na ni (zhruba) dvě vozidla? Předem děkuji za upřesnění. (odpovídá Pavel Minařík)

Skutečně má pravdu. V září 1967 se počet družstev u motostřeleckých čet snížil ze tří na dvě při zachování dvou vozidel v četě. Počet osob v družstvu vzrostl ze 7 na 12 a nadále ho tvořily velitel, kulometník na OT (KOT), nabíječ kulometů na OT (NOT), řidič OT, dva kulometčíci, dva nabíječi kulometčíků, pancéřovník, pomocník pancéřovníka a dva samopalníci. Teprve při přechodu na typovou organizaci, který se uskutečnil v letech 1974 až 1980, se v důsledku uvolnění OT-64 od pluků přezbrojovaných na BVP-1 zvýšil počet družstev a obrněných transportérů u motostřeleckých čet ze dvou na tři. Motostřelecké družstvo na OT-64 nadále tvořilo 9 osob – velitel, KOT, NOT, řidič, dva kulometčíci, pancéřovník, pomocník pancéřovníka a samopalník.


1444. Můžete uvést působení v čs. letectvu gen. Vladimíra Hlavatého? (odpovídá Pavel Minařík)

Vladimír Hlavatý byl povolán k výkonu vojenské základní službu v čs. armádě v říjnu 1930 a nastoupil do školy na důstojníky letectva v záloze při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Následně byl v hodnosti svobodníka aspiranta zařazen jako pozorovatel – letec u leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Ze vojenské základní služby odešel coby četař aspirant v březnu 1932.

Pro službu vojáka z povolání se rozhodl v roce 1933, když v říjnu zahájil studium na Vojenské akademii v Hranicích, přičemž 2. ročník strávil v oddělení vojenských leteckých akademiků při Vojenském leteckém učilišti. Od července 1935 byl v hodnosti poručíka přemístěn k leteckému pluku 2 do Olomouce, u něhož sloužil jako stíhací pilot letky 34, pobočník velitele I. perutě a velitel poddůstojnické školy. Od října do prosince 1935 absolvoval aplikační školu při Vojenském leteckém učilišti. Od leteckého pluku 2 odešel v červnu 1936 k leteckému pluku 4 do Hradce Králové, kdy sloužil nejprve jako stíhací pilot u letky 41, od ledna 1937 coby první důstojník letky 34. V srpnu 1937 se stal pilotem Zkušebního leteckého oddílu Vojenského technického a leteckého ústavu v Letňanech. Po německé okupaci byl koncem června 1939 v hodnosti poručíka přeložen do zálohy.

Službu v čs. armádě opětovně nastoupil počátkem května 1945, když se přihlásil k formující se letištní peruti v Hradci Králové. V červnu 1945 krátce působil jako zpravodajský důstojník pěší jednotky v Novém Městě pod Smrkem. Od července do října se věnoval přípravě nováčků letectva na letišti Praha-Kbely. V říjnu 1945 odešel do Leteckého učiliště v Prostějově, kde prodělal přípravu na učitele létání. Následně se od května 1946 věnoval výuce létání v pilotní škole elementární a pilotní škole pokračovací. V únoru 1947 byl přemístěn k Letecké vojenské akademii. Nejprve byl zařazen jako učitel létání u 2. výcvikové letky v Pardubicích, od července 1947 u 1. výcvikové letky v Hradci Králové, jejímž velitelem se stal v dubnu 1948, zároveň s povýšením do hodnosti majora. V září 1948 převzal velení školního leteckého pluku Vojenské letecké akademie. Od října 1949 se nacházel v přípravném kurzu pro studium v SSSR a v prosinci 1949 byl vyslán do kurzu velitelů vojskových těles v Lipecku. Po návratu do Československa se o rok později stal zástupcem velitele 4. letecké divize v Brně. Po reorganizaci svazku na 34. leteckou bitevní divizi převzal v srpnu 1951 její velení. Již v únoru 1951 byl povýšen na podplukovníka a hodnosti plukovníka dosáhl v červenci 1952. V dubnu 1953 následovalo jeho přeložení k Vyšší škole důstojníků letectva do Hradce Králové a ustanovení do funkce zástupce náčelníka pro výcvik a školení – náčelníka školního oddělení. Již v červnu 1953 převzal velení 15. leteckého stíhacího sboru v Praze-Kbely a 1.8.1953 se stal generálmajorem. Po zrušení sboru byl od února 1955 zařazen na Velitelství PVOS jako velitel stíhacího letectva. V lednu 1957 se stal zástupcem náčelníka štábu PVOS pro speciální letecké zabezpečení. Od července 1958 působil jako náčelník Ústředního velitelského stanoviště Velitelství letectva a PVOS. V červenci 1959 převzal funkci zástupce velitele letectva a PVOS – náměstka MNO, přičemž v době studia gen. Vosáhla v Moskvě byl od září 1960 do května 1961 pověřen výkonem jeho funkčních povinností. Od srpna 1963 působil jako stálý představitel GŠ ČSLA ve štábu velení Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy v Moskvě. Po návratu do ČSSR v září 1967 se nejprve ocitl v kádrové dispozici náčelníka GŠ ČSLA a koncem února 1968 byl přeložen do zálohy. V říjnu 1968 se stal zasloužilým vojenským letcem ČSSR. Genmjr. Hlavatý zemřel 1.6.1982.


1443. Prosím o chronologické informácie trebišovských kasární od ich výstavby, tj. dislokáciu vojsk. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Trebišov byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

a) 1918 až 1939
- hraničářský prapor 101920 – 1938
- technická rota pěšího pluku 201938
- III. prapor pěšího pluku 201938 – 1939
a) 1945 až 1992
- II. prapor pěšího pluku 201945
- II. prapor pěšího pluku 321945 – 1949
- 1., 2. a 4. rota pěšího pluku 321949 – 1950
- náhradní prapor pěšího pluku 321949 – 1950
- 14. pěší (střelecký) pluk1950 (1954) – 1955
- 55. střelecký (motostřelecký) pluk1955 (1958) – 1991
- 55. mechanizovaný pluk1991 – ASR
- 72. silniční mostní prapor1964 – 1969
- Okresní vojenské velitelství1951 – 1953
- Okresní vojenská správa1955 – ASR

1442. Napřed bych chtěl poděkovat za odpověď ohledně organizace praporů materiálního zabezpečení. Prostudoval jsem si znovu vše, co píšete o automobilních praporech, automobilních brigádách a brigádách materiálního zabezpečení. Zajímalo by mě v této souvislosti jaké bylo pokrytí cisternovou technikou. Tedy:
- byla u automobilních praporů přímo začleněná cisternová jednotka a pokud ano, kolik asi představovala cisteren a
- jaká byla kapacita cisternových praporů brigád materiálního zabezpečení a kolik to obnášelo cisternových automobilů a přívěsů?
- V souvislosti se vznikem automobilních pluků píšete, že vznikly sloučením automobilních jednotek se samostatnými cisternovými jednotkami. Znamená to, že existovaly samostatné cisternové roty nebo prapory? Pokud ano, jaká byla jejich struktura a počty techniky?
- Cisternové prostředky byly uloženy nebo se mobilizovaly z národního hospodářství? Muselo jít o nemalá množství techniky. Děkuji, myslím si že jste skvělý zdroj informací. Přeji Vám, ať se Vám daří.
(odpovídá Pavel Minařík)

Jednotky či útvary určené pro přepravu PHM byly zastoupeny na všech stupních velení praporem počínaje a frontem konče. Na stupni prapor se jednalo o výdejnu PHM dopravního družstva čety týlového zabezpečení (vezla PHM na 1 den boje), na stupni pluk o automobilní četu PHM roty týlového zabezpečení (přepravovala stejné množství PHM jako na stupni prapor), na stupni divize o cisternovou rotu praporu materiálního zabezpečení (vezla PHM na 2 dny boje), na stupni armáda o cisternový prapor působící nejprve samostatně, od r. 1978 v rámci automobilního pluku (viz odpověď na dotaz čís. 908 a 370) a od r. 1984 v brigádě materiálního zabezpečení (přepravoval stejné množství PHM jako na stupni divize). Cisternové prapory obou brigád materiálního zabezpečení frontu přepravovaly PHM na další 2 dny boje. Automobilní brigády frontu byly následně určeny k přepravě materiálu z tzv. Týlové základny frontu k brigádám materiálního zabezpečení frontu. Týlová základna frontu měla obhospodařovat materiál, tedy i PHM, na 4 až 6 dní boje. Celkově front disponoval zásobami PHM, stejně tak jako ostatního materiálu (včetně munice a proviantu) na 12 až 14 dnů boje, tj. zhruba na jednu frontovou operaci (podle operačního plánu z roku 1986 měl Čs. front do 15. až 16. dne útočné operace dosáhnout francouzského města Belfort). Většina cisternových útvarů na stupni armáda a front se v míru nacházela na rámcových počtech (čítala cca 5 až 6 vojáků z povolání) a byla závislá na mobilizačním doplnění od n. p. Benzina (Benzinol). Informace o konkrétních počtech cisternové techniky zařazených na jednotlivých stupních velení nemáme k dispozici. V dané věci Vám doporučujeme prostudovat velmi dobré příspěvky „Služba PHM v ČSLA v 80. letech“ a „Polní zásobovací systém týlovým materiálem do stupně pluk“, zveřejněné na webu www.csla.cz.


1441. Zaujímalo by ma, aké čs. jednotky boli dislokované v mestě Česká Lípa a jej blízkom okolí v mesiacoch jún a júl 1945 a akú činnosť tam počas tohto obdobia vykonávali. (odpovídá Pavel Minařík)

V České Lípě a okolí se od konce května 1945 nacházel pěší pluk 47 pod velením pplk. děl. Josef Sekáče. Jádro pluku tvořily jednotky, které vznikly v polovině května v Mladé Boleslavi a do České Lípy odjely 18.5. Zde se spojily s jednotkou škpt. děl. Ruboše z Čelákovic, oddílem pražských revolučních gard „Pěst“ a partyzánskou skupinou „Pokorný“ z Kolína. Po příjezdu dalších doplňků z Mladé Boleslavi se 27.5. ze skupiny „Sekáč“ zformoval pěší pluk 47, jehož I. prapor (škpt. Ruboš) byl umístěn v Jablonném, II. prapor (mjr. Holas) v Novém Boru a III. prapor (mjr. Hulínský) v České Lípě. Úkolem pluku bylo udržovat pořádek a bezpečnost, zajistit státní majetek, očistit pohraničí od zbytků německé armády, shromažďovat zbrojní materiál a podílet se na počínajícím odsunu Němců mimo hranice Československa. K 1.6. byl pluk přečíslován na pěší pluk 36 a z jeho jednotek v pohraničí se stal III. prapor zmíněného pluku (škpt. Buriánský, později pplk. Kosař), zatímco jeho velitelství, I. a II. prapor se formovaly v Mladé Boleslavi. Novým velitelem pluku se stal pplk. pěch. Hendrych a pplk. Sekáč nadále působil jako posádkový velitel v České Lípě (od 12.6. coby velitel dělostřelectva pluku). Škpt. Ruboš převzal funkci velitele Posádkového velitelství v Jablonném (zrušeno 7.7.) a mjr. Holas v Novém Boru (zrušeno 5.6.). Počátkem června bylo z České Lípy a Nového Boru odsunuto za hranice prvních 268 Němců. Vzhledem k množícím se ozbrojeným útokům na příslušníky Rudé armády, čs. armády i bezpečnostních složek obnoveného čs. státu bylo v Novém Boru vyhlášeno stanné právo a za nedovolené přechovávání střelných zbraní nalezených při domovních prohlídkách, bylo ve městě 2.6.1945 veřejně popraveno 8 Němců. Dne 10.6. přijel do České Lípy pěší pluk 28 (pplk. jezd. Voves) z Prahy s úkolem provádět čištění pohraničí a o dva dny později zahájil odsun Němců z ČSR (do 17.6. bylo vystěhováno cca 5500 osob z České Lípy, 1900 z Mimoně a 1300 z Jablonného). Ve dnech 20. až 22.6. proběhlo čištění Jizerských a Ještědských hor od zbytků německé armády, kterého se zúčastnily jednotky všech útvarů 13. pěší divize. Po jeho ukončení se ubytoval I. prapor pěšího pluku 36 v Jablonném a II. prapor v Českém Dubu. Dne 28.6. odešel II. prapor do Liberce, aby ve městě posílil jednotky pěšího pluku 44. Po splnění úkolu byl 26.7. odeslán do Bělé pod Bezdězem. Podle hlášení velitele pěšího pluku 28 z 19.7. pluk v době od 15.6. do 17.7.1945 odsunul z obvodu 13. pěší divize cca 21.750 Němců, přičemž již 8.7. jeho II. prapor působil v Dubé, III. prapor v Jestřebí a IV. prapor v Doksech. Koncem července se pluk vrátil zpět do Prahy. Po jeho odchodu byly jednotky pěšího pluku 36 od rozmístěny takto: I. prapor Jablonné, II. prapor Bělá pod Bezdězem a III. prapor Dubá. Dnem 15.8.1945 byl odsun Němců zastaven (do té doby bylo z obvodu 13. pěší divize z 350 tis. Němců odsunuto 160 tis.) a pěší pluk 36 zaujal následující sestavu: I. prapor Česká Lípa, II. prapor Jablonné a III. prapor Česká Lípa.

Starší odpovědi:
1. - 15. | 16. - 30. | 31. - 45. | 46. - 60. | 61. - 75. | 76. - 90. | 91. - 105. | 106. - 120.
121. - 135. | 136. - 150. | 151. - 165. | 166. - 180. | 181. - 195. | 196. - 210. | 211. - 225. | 226. - 240.
241. - 255. | 256. - 270. | 271. - 285. | 286. - 300. | 301. - 315. | 316. - 330. | 331. - 345. | 346. - 360.
361. - 375. | 376. - 390. | 391. - 405. | 406. - 420. | 421. - 435. | 436. - 450. | 451. - 465. | 466. - 480.
481. - 495. | 496. - 510. | 511. - 525. | 526. - 540. | 541. - 555. | 556. - 570. | 571. - 585. | 586. - 600.
601. - 615. | 616. - 630. | 631. - 645. | 646. - 660. | 661. - 675. | 676. - 690. | 691. - 705. | 706. - 720.
721. - 735. | 736. - 750. | 751. - 765. | 766. - 780. | 781. - 795. | 796. - 810. | 811. - 825. | 826. - 840.
841. - 855. | 856. - 870. | 871. - 885. | 886. - 900. | 901. - 915. | 916. - 930. | 931. - 945. | 946. - 960.
961. - 975. | 976. - 990. | 991. - 1005. | 1006. - 1020. | 1021. - 1035. | 1036. - 1050. | 1051. - 1065. | 1066. - 1080.
1081. - 1095. | 1096. - 1110. | 1111. - 1125. | 1126. - 1140. | 1141. - 1155. | 1156. - 1170. | 1171. - 1185. | 1186. - 1200.
1201. - 1215. | 1216. - 1230. | 1231. - 1245. | 1246. - 1260. | 1261. - 1275. | 1276. - 1290. | 1291. - 1305. | 1306. - 1320.
1321. - 1335. | 1336. - 1350. | 1351. - 1365. | 1366. - 1380. | 1381. - 1395. | 1396. - 1410. | 1411. - 1425. | 1426. - 1440.
1441. - 1455. | 1456. - 1470. | 1471. - 1485. | 1486. - 1500. | 1501. - 1515. | 1516. - 1530. | 1531. - 1545. | 1546. - 1560.
1561. - 1575. | 1576. - 1590. | 1591. - 1605. | 1606. - 1620. | 1621. - 1635. | 1636. - 1650. | 1651. - 1665. | 1666. - 1680.
1681. - 1695. | 1696. - 1710. | 1711. - 1725. | 1726. - 1740. | 1741. - 1755. | 1756. - 1770. | 1771. - 1785. | 1786. - 1800.
1801. - 1815. | 1816. - 1830. | 1831. - 1845. | 1846. - 1860. | 1861. - 1875. | 1876. - 1890. | 1891. - 1905. | 1906. - 1920.
1921. - 1935. | 1936. - 1950. | 1951. - 1965. | 1966. - 1980. |
Formulář k odeslání dotazu

Jsme soukromý web zaměřený na československou vojenskou historii ve 20. století a naše možnosti jsou limitované. Proto Vám doporučujeme:
1. Pokud hledáte kontakt na velitele, kolegy či kamarády z doby vojenské služby, obraťte se na kontaktní fóra na www.armyburza.cz – Spolubojovníci nebo www.zelenaleta.cz nebo www.vojacisobe.cz, případně můžete nechat vzkaz v naší Knize návštěv.
2. Pokud potřebujete potvrdit vojenskou službu, obraťte se na Vojenský ústřední archiv - Správní archiv Armády ČR, Náměstí Republiky 4, 771 11 Olomouc, mail: sklenovm@army.cz.
3. Pokud potřebujete informace o příbuzných, kteří se stali obětí 1. nebo 2. světové války, obraťte se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8, mail: podatelna@vuapraha.cz.
4. Pokud máte dotaz týkající se současné Armády České republiky, jejího vybavení, vojenské služby apod. obraťte se na Ministerstvo obrany ČR, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, mail: info@army.cz.
Na obdržené dotazy odpovídáme podle našich časových možností, v některých případech je proto nutné počítat s delší dobou. Při zasílání dotazů věnujte pozornost správnému uvedení mailové adresy, jinak Vám nebudeme moci odpověď zaslat.


 
TOPlist