17

260. V květnu tohoto roku byl zpřístupněn bývalý armádní protiatomový kryt v jeskyni Výpustek v Moravském krasu. Máte o tomto podzemním komplexu nějaké informace? (odpovídá Pavel Minařík)

Výstavba uvedeného objektu byla zahájena v době berlínské krize v roce 1961. Jednalo se o svépomocnou stavbu, realizovanou vojsky 2. vojenského okruhu pro potřeby tohoto okruhu. Vlastní objekt byl budován jako cihelná vestavěná konstrukce s betonovým stropem v krasové jeskyni. Jeskyně byla již před 2. světovou válkou přebudovávána čs. armádou na sklad chemických otravných látek, tzv. objekt S-II. Koncem války ji Němci využívali pro výrobu součástek do leteckých motorů. Pod jeskyní se nachází ještě jeden podzemní prostor, kudy protéká potok. Vlastní objekt byl rozdělen na část úkrytovou a část pracovní. Byla vybudována potřebná klimatizace, která umožňovala dodávat 2.000 m3 vzduchu, tj. 10 m3 na osobu. V objektu nebyl zdroj pitné vody a zásobníky na vodu byly doplňovány vodou dovezenou automobilními cisternami. Chladící voda byla čerpána z potoka v jeskyni ve spodním patře. Zásobování elektrickou energií bylo zajištěno z dieselagregátu, umístěného v podzemí mimo zodolněnou a hermetizovanou část. Spojení s okolím zabezpečoval kabel o 76 linkách. Odolnost objektu byla určena odolností vstupních částí, zejména pravého vchodu. Čelní stěna byla navržena tak, aby odolala tlaku 2 kg na cm2. Celkově se předpokládalo, že objekt odolá výbuchu atomové pumy do 30 KT ve vzdálenosti větší než 500 m.

Objekt byl dokončen v roce 1967 a jako krycí název se používalo označení „Zdravotní sklad – pobočka 05“ Brno-Křtiny (VÚ 9031). Údržbu zpočátku zajišťovala provozní skupina o počtu 15 osob. Ukončení aktivního využívání objektu oznámil ministr obrany ČR dne 11. října 2001. Podle Jaroslava Tvrdíka se údajně jednalo o záložní stanoviště pro Ústřední výbor KSČ. Novým uživatelem se stalo Technické muzeum Brno. Podzemní areál byl poprvé zpřístupněn veřejnosti 17. května 2003 a navštívilo jej okolo dva a půl tisíce lidí. Přeměna krytu v expozici potrvá nejméně rok a až do příštího léta bude přístupný jen výjimečně. V současné době je objekt prezentován jako bývalé velitelské stanoviště čs. armády. Velmi pěkné fotografie a plán objektu jsou zveřejněny na adrese www.podzemi-cma.cz, sekce historické podzemí českých zemí – podzemní továrny.


259. V odpovědi na dotaz č. 34 uvádíte, že vojsko MV přetrvalo až do vzniku samostatné ČR. Můžete uvést, co tvořilo vojska MV v období od roku 1976 (RMV č. 19/76) do jejich zániku (zákon č. 26/1993 Sb.)? Jejich počet k 31.12.1989 měl činit bez Pohraniční stráže 12.500 osob (Truppendienst 1/90). (odpovídá Pavel Minařík)

Jak jsme již uvedli v odpovědi na dotaz č. 34 Vnitřní stráž jako složka vojsk pověřená ochranou a obranou objektů zvláštní důležitosti byla zrušena k 1.7.1966. V podřízenosti MV zůstal pouze 7. zvláštní prapor MV – Hradní stráž a zabezpečovací jednotky Ministerstva vnitra ČSSR (zabezpečovací prapor) a Krajských správ SNB (zabezpečovací roty), podřízené místně příslušným plukům civilní obrany. Celkem v tomto období vojska MV čítala cca 1 300 osob.

V květnu 1975 se v návaznosti na připravované předání Civilní obrany od Ministerstva vnitra k Ministerstvu národní obrany vytvořila Správa vojsk MV, podřízená náměstkovi ministra vnitra ČSSR. Mezi hlavní úkoly vojsk ministerstva vnitra patřilo střežení sídla prezidenta, zabezpečení činnosti federálního i republikových ministerstev vnitra a nasazení při mimořádných bezpečnostních opatřeních. Po předání útvarů Civilní obrany k MNO dnem 1.1.1976 byla Správa vojsk MV v době od července 1976 do června 1978 začleněna do Hlavní správy pohraniční stráže a ostrahy státní hranice. Potřeba „operativního řízení při plnění specifických úkolů“ ale vedla k jejímu opětovnému osamostatnění a přímému podřízení náměstkovi ministerstva vnitra ČSSR pro vojska MV.

Nejvýznamnější část Vojsk ministerstva vnitra tvořily Zabezpečovací pluk Praha, 5. výcvikový pluk Frýdek-Místek a Hradní stráž. Zabezpečovací pluk FMV čítal 1.140 osob a jeho součásti byly dislokovány v kasárnách Jana Roháče z Dubé v Praze-Vršovicích, Kladně-Dříni, Praze-Lhotce a Velimi. V Praze se dále nacházel sportovní oddíl FMV (200 osob) a provozní rota FMV (60 osob). Vojenskou náhradní službu vykonávali nově nastupující příslušníci SNB u 5. výcvikového pluku vojsk MV, čítajícího 1.250 osob a dislokovaného ve Frýdku-Místku a Vyšních Lhotách. Hradní stráž tvořilo 440 příslušníků, kteří se nacházeli v kasárnách Praha-Loreta a ve výcvikovém středisku Dobrá Voda na Příbramsku. Přechod Civilní obrany do resortu Ministerstva národní obrany znamenal i změnu podřízenosti zabezpečovacích jednotek krajských správ SNB. Zabezpečovací roty působící v Čechách se sloučily do praporu zabezpečovacích jednotek Zabezpečovacího pluku FMV Praha a zabezpečovací roty na Moravě a Slovensku do praporu zabezpečovacích jednotek 5. výcvikového pluku Frýdek-Místek. K 1.1.1981 Zabezpečovací pluk Praha čítal 940 osob a skládal se ze strážního praporu, stavebně technického praporu a praporu zabezpečovacích jednotek, společně s velitelskou rotou, spojovací rotou, požární rotou a provozní četou správy vojsk MV. Ve stejné době měl 5. výcvikový pluk Frýdek-Místek 950 příslušníků a Hradní stráž 430 příslušníků. K 1.10.1981 byl strážní prapor Kladno-Dříň (330 osob) Zabezpečovacího pluku Praha převeden do složení Hradní stráže a prapor zabezpečovacích jednotek (230 osob) 5. výcvikového pluku Frýdek-Místek do Zabezpečovacího pluku Praha, čímž se plně vyprofilovalo určení jednotlivých útvarů vojsk MV. V letech 1976 až 1989 vojska MV v souhrnu čítala maximálně 3.200 osob a nikoliv 12.500, jak se uvádí v časopisu Truppendienst.
Počátkem roku 1990 došlo v souvislosti s předáním Hradní stráže do podřízenosti Federálního ministerstva obrany k opětnému převedení strážního praporu do složení Zabezpečovacího pluku Praha. Vojska MV přetrvala až do vzniku samostatné České republiky, kdy byla na základě zákona č. 26/1993 Sb. zrušena dnem 30.6.1993.

Součástí vojsk MV nebyly pohotovostní pluky VB v Praze a Bratislavě, podřízené republikovým ministerstvům vnitra. K těmto útvarům nastupovali noví příslušníci SNB, kteří absolvovali vojenskou náhradní službu u pluku ve Frýdku-Místku. Pražský pluk čítal 1.600 osob a bratislavský pluk 800 osob.


258. Mohli byste prosím uvést základní údaje o 4. tankovém pluku, 5., 8., 13. a 14. samohybném praporu? (odpovídá Pavel Minařík)

4. tankový pluk vznikl ve Šternberku koncem roku 1950 z 2. baterie 352. tankosamohybného dělostřeleckého pluku Plzeň jako 14. tankosamohybný prapor 14. pěší divize. K 1. květnu 1951 byl v rámci restrukturalizace 14. pěší divize na 14. mechanizovanou divizi reorganizován na 4. tankový samohybný pluk. O rok později došlo k jeho opětovné reorganizaci na 4. tankový pluk. V létě roku 1958 se přemístil do Přáslavic. K 31. květnu 1966 byl společně s ostatními útvary 14. tankové divize Olomouc zrušen.

5. samohybný prapor vznikl 1. října 1952 v Žatci a byl podřízen velitelství 5. mechanizované divize. K 1. listopadu 1954 byl přejmenován na 5. prapor středních samohybných děl a k 1. listopadu 1955 reorganizován na 5. tankový samohybný pluk. Dnem 15. srpna 1958 byl v Žatci zrušen.

8. samohybný prapor byl zřízen 1. října 1952 v Pardubicích a podléhal 8. mechanizované divizi. K 1. listopadu 1954 došlo k jeho přejmenování na 8. prapor středních samohybných děl a k 1. listopadu 1955 k reorganizování na 8. tankový samohybný pluk. Při reorganizaci armády v roce 1958 byl v letních měsících přemístěn do Jihlavy, podřízen velitelství 4. motostřelecké divize a k 1. říjnu reorganizován na 8. tankový pluk. V této podobě útvar přetrval až do počátku 90. let, kdy byl znovu několikrát reorganizován. Nejprve na sklonku roku 1990 prošel přeměnou na sklad tankového materiálu, který byl o rok později transformován na motorizovaný pluk. V létě 1994 se útvar reorganizoval na výcvikové středisko.

13. samohybný prapor vznikl 1. října 1952 v Uherském Hradišti a byl podřízen velitelství 13. mechanizované divize. K 1. listopadu 1954 byl přejmenován na 13. prapor středních samohybných děl a k 1. listopadu 1955 reorganizován na 13. tankový samohybný pluk. Dnem 1. října 1957 byl v Uherském Hradišti zrušen.

14. samohybný prapor byl zřízen 1. října 1952 ve Šternberku a podléhal 14. mechanizované divizi. K 1. listopadu 1954 došlo k jeho přejmenování na 14. prapor středních samohybných děl a k 1. listopadu 1955 k reorganizování na 14. tankový samohybný pluk. Dnem 15. srpna 1958 ve Šternberku zanikl.


257. Mohli byste uvést složení 34. bitevní letecké divize, včetně zabezpečujících útvarů a dislokace v roce 1958? (odpovídá Pavel Minařík)

Složení 34. bitevní letecké divize před jejím zrušením v létě 1958 bylo následující:
34. bitevní letecká divize „Těšínská“ Brno
– 28. bitevní letecký pluk „Těšínský“ Brno
– 30. bitevní letecký pluk „Ostravský“ Piešťany
– 32. bitevní letecký pluk Trenčín
– 9. rota pozemního zabezpečení navigace Brno
– 13. četa pozemního zabezpečení navigace Piešťany
– 14. četa pozemního zabezpečení navigace Trenčín
– 34. letecká spojovací rota Brno
– 34. letecká divizní opravna Brno

Letištní zabezpečení 34. bitevní letecké divize zajišťovala 34. letecká technická skupina, podřízená Leteckému týlu Velitelství letectva. Velitelství skupiny se nacházelo v Brně a podléhaly mu:
– 32. letištní prapor Brno
– 4. letištní prapor Piešťany
– 27. letištní prapor Trenčín


256. Prosím o sdělení krycích čísel následujících útvarů: (odpovídá Pavel Minařík)

Krycí čísla Vámi uváděných útvarů bývalé ČSLA byla následující:
– 46. bombardovací letecká divize Hradčany/Přerov VÚ 6806
– 46. letecká divizní opravna Hradčany/Přerov VÚ 6009
– 46. letecká spojovací rota Hradčany/Přerov VÚ 6003
– 11. radiotechnická četa I. třídy letecké zabezpečovací služby Hradčany (od 1.1.1953) – 46. rota leteckých zabezpečovacích prostředků Hradčany (od 15.5.1954)- 46. prapor pozemního zabezpečení navigace Hradčany (od 1.10.1958) – 46. prapor radiotechnického zabezpečení Hradčany (od 1.9.1963) VÚ 9127
– 14. radiotechnická četa I. třídy letecké zabezpečovací služby Přerov (od 1.1.1953) – 24. rota leteckých zabezpečovacích prostředků Přerov (od 1.5.1953)- Prapor přistávacích zařízení SP-50 Přerov (od 1.10.1956)- 1. prapor pozemního zabezpečení navigace Přerov (od 1.10.1957)- 1. prapor radiotechnického zabezpečení Přerov (od 1.9.1963) VÚ 1118
– 46. letecká technická skupina Přerov VÚ 9446
– 24. bombardovací letecký pluk Hradčany/Přerov VÚ 1531
– 25. bombardovací letecký pluk Hradčany/Přerov VÚ 9128
– 29. bombardovací letecký pluk Hradčany/Mladá VÚ 8128


255. Prosím o informaci o 56. radiotechnickém praporu Zličín, VÚ 4806 a o jeho součástech. Dislokace uváděné v „Dotazech“ bývají přesné, ale u VÚ 4806 se zdá, že tomu tak možná není. Nepodařilo se mi zjistit, že by ve Zličíně (u Prahy) byl někdy nějaký vojenský útvar a lokalita Ratoboř (VÚ 4806/E) určení také odolává. Na druhé straně je v dokumentech místního úřadu uveden VÚ 4806 v Břasích u Rokycan a to do roku 1990? Pak, než zanikl, se změnil na VÚ 8060. (odpovídá Pavel Minařík)

Údaje zveřejněné v odpovědích na dotazy čís. 107 a 186 jsme převzali z publikace „VÚ 3690 Brno 1950 – 2000“ a odpovídají i materiálům uloženým ve Vojenském ústředním archivu. Zmiňovaný 56. radiotechnický prapor (VÚ 4806) vznikl 1.9.1977 v posádce Praha – Zličín. Počátkem roku 1985 byl redislokován do Drnova u Slaného. Dnem 1.3.1992 proběhla jeho reorganizace na 56. skupinu radiolokačního průzkumu a uvědomování. Útvar zanikl 31.12.1994. Správný název obce, kde sídlila 563. radiotechnická rota, je Ratiboř.

Vámi uváděný VÚ 8060 je 52. radiotechnický prapor Stod.


254. V roce 1979-1980 jsem sloužil v Pohořelicích u železničního vojska – mostní prapor. Můžete říci něco o historii tohoto útvaru, případně něco o stavbách, na nichž se tento útvar podílel. Náš prapor stavěl Barrandovský most a Most Barikádníků. Existuje nějaká literatura o železničním vojsku? (odpovídá Pavel Minařík)

Pravděpodobně jste sloužil u 9. železničního pluku (VÚ 2479). Útvar vznikl 1. listopadu 1955 jako 15. železniční mostní prapor. Sídlil v posádce Pardubice a byl podřízen velitelství 11. železniční brigády. V létě 1958 se útvar přemístil do Pohořelic u Brna. K 1. září 1961 byl reorganizován na 15. železniční těžký mostní prapor. Dnem 1. září 1965 došlo k jeho rozšíření na 9. železniční mostní pluk, přímo podřízený Velitelství železničního vojska Ministerstva dopravy. V roce 1969 se do pluku včlenil železniční stavební prapor, vytvořený na základě rušeného 8. železničního stavebního pluku z Jeseníku, a Váš útvar byl reorganizován na 9. železniční pluk. Svoji činnost pohořelický pluk ukončil 31. října 1987. Jeho pokračovateli se staly 32. železniční mostní prapor a 34. železniční stavební prapor. Oba útvary ovšem zanikly 31. března 1994 při rušení železničního vojska. Bližší informace o činnosti 9. železničního pluku Vám bohužel nemůžeme poskytnou, protože archivní fond tohoto útvaru byl zaplaven při povodních v srpnu 2002 a v současné době je dlouhodobě zamražen.


253. Zajímám se o historii zaniklých útvarů ČSLA a proto by mě zajímaly informace o VÚ 5625. Tento útvar byl dislokován v Mladoticích u Plzně a pravděpodobně se jednalo o velitelské stanoviště PVOS. (odpovídá Pavel Minařík)

V Mladoticích byla v roce 1957 vytvořena pobočka Ústředního zdravotnického skladu Bystřice pod Hostýnem (od roku 1958 pobočka 2. ústředního zdravotnického skladu Bystřice pod Hostýnem a od roku 1961 pobočka 1. zdravotnické základny Bystřice pod Hostýnem). V roce 1969 na základě pobočky 1. zdravotnické základny v Mladoticích vznikl 10. sklad zdravotnického materiálu Plzeň. Útvar zanikl v roce 1992.


252. Můžete mi sdělit určení a výzbroj VÚ 3513 Praha? (odpovídá Pavel Minařík)

Jednalo se o 1. silniční stavební prapor Horní Počernice. Útvar vznikl počátkem roku 1964 a zanikl na sklonku roku 1991. Techniku útvaru představovaly především různé stavební mechanismy.


251. Můžete mi sdělit určení a výzbroj útvaru v Byšicích, okres Mělník? (odpovídá Pavel Minařík))

V Byšicích se nacházel 8. protiletadlový raketový oddíl (VÚ 3113) 71. protiletadlové brigády (viz odpověď čís. 117). Útvar vznikl v roce 1960 a zanikl v roce 1988. V době svého vzniku byl vyzbrojen PLRK SA-75 Dvina. V polovině 70. let proběhlo jeho přezbrojení na PLRK S-75 M Volchov.


250. Od kterého roku byla zavedena krycí čísla útvarů? Je někde dostupný seznam všech útvarů spolu s jejich krycími čísly? (odpovídá Pavel Minařík)

Krycí čísla se k označení vojenských útvarů čs. armády začala používat na konci roku 1945. Nová krycí čísla vstoupila v platnost 1.10.1949 a 1.9.1961. Řada útvarů tak ve své historii vystřídala více krycích čísel, např. 2. divize SNP (1945 – VÚ 2213, 1949 – VÚ 2486, 1961 – VÚ 2493) a naopak stejné krycí číslo mohlo mít v různých obdobích více útvarů. Existence veřejně dostupného seznamu krycích čísel nám není známa.


249. Mohl byste mi vysvětlit, podle čeho se dělí jednotlivé složky armády (četa, rota, pluk, divize, brigáda, letecké křídlo, atd.) (odpovídá Pavel Minařík)

Vnitřní organizační členění jednotlivých armád je odlišné nejen u armád různých států, ale i v rámci armády jednoho státu. I v případě jedné armády tak po určitou dobu některé organizační prvky existují zároveň a jindy zase odděleně.

Z obecného hlediska se armáda dělí na:
– jednotky: družstvo, četa, rota, prapor (zařazený do složení pluku),
– útvary: pluk, samostatný prapor,
– taktické svazky: brigáda, divize,
– operačně-taktické svazky: sbor,
– operační svazy: armáda,
– strategické celky: front.

V případě dělostřelectva jsou za jednotku považovány baterie (na stupni rota) a oddíl (na stupni prapor), zatímco u letectva jde o roj (na stupni četa), letku (na stupni rota) a pokud existuje tak i o peruť (na stupni prapor). Ekvivalentem leteckého pluku může být letecké křídlo. Existují ale i výjimky. Některé speciální pluky se mohou skládat z rot nebo baterií, jak tomu např. bylo u smíšených pluků REB (složených z rot) nebo protiletadlových raketových pluků pozemního vojska (složených z baterií). V určité době zase byly za útvar považovány samostatné vrtulníkové roje či samostatné radiotechnické, letištní nebo strážní roty. Jednoznačným identifikačním znakem útvaru je přidělení samostatného krycího čísla (nikoliv např. VÚ 4806/E, ale jen VÚ 4806).
U hlavních druhů vojsk (motostřelecké vojsko, tankové a mechanizované vojsko) prapory vytvářejí pluky, tj. útvary (motostřelecký, tankový, mechanizovaný pluk), zatímco u speciálních druhů vojsk se prapory slučují do brigád, tj. svazků (ženijní, chemické ochrany, automobilní, silniční, stavební). V některých případech se rozlišuje počet podřízených praporů (oddílů) a u určitých druhů vojsk se můžeme setkat jak s pluky, tak s brigádami, např. u dělostřelectva, spojovacího vojska nebo železničního vojska.

V případě čs. armády je v letech 1918 až 1992 možné hovořit o následujícím učlenění pozemních vojsk:
– do roku 1937: pluk, brigáda, divize, zemské vojenské velitelství,
– od roku 1937: pluk, divize, sbor, zemské vojenské velitelství,
– od roku 1945: pluk, divize, sbor, oblast,
– od roku 1950: pluk, divize, sbor, okruh,
– od roku 1956: pluk, divize, okruh,
– od roku 1958: pluk, divize, armáda,
– od roku 1969: pluk, divize, armáda, okruh,
– od roku 1992: pluk, divize, vojenské velitelství.

Samozřejmě od všech výše uvedených pravidel mohou existovat i výjimky.


248. Mohli byste mi prosím poskytnout nějaké informace o bezpilotním průzkumném prostředku VR-3 Rejs? (odpovídá Pavel Minařík)

VR-3 Rejs (Rys) byl bezpilotní průzkumný prostředek určený k taktickému průzkumu v malých výškách do hloubky 70 km. Prostředek zkonstruovala v polovině 70. let konstrukční kancelář A. N. Tupoleva. Jednalo se o bezocasý dolnoplošník s trojúhelníkovým křídlem smíšené konstrukce (hliníkové slitiny a laminát). Délka bezpilotního průzkumného prostředku byla 8.060 mm, rozpětí 2.248 mm, výška 1.545 mm a hmotnost 1.390 až 1.410 kg. Let bezpilotního průzkumného prostředku byl dopředu naprogramován. Průzkumné zařízení bylo možné zapnout dvakrát nad různými objekty při výšce průzkumu 100 až 1.000 metrů nad terénem. V průběhu letu mohl provést dvě zatáčky do 2700 o stabilním poloměru 5 km a čtyři změny výšky. Doba letu byla 13 minut a dolet činil 180 km. Letoun se po dvou kusech převážel na přepravním vozidle BAZ 135 MB TZM. Vzlet probíhal z vypouštěcího zařízení na automobilech BAZ 135 MB SPU pod úhlem 150 ve směru vzletu. Při startu se požíval startovací raketový motor SPRD s tahem 6,3 kN, který se po dohoření (cca po 500 metrech letu) oddělil. Let dále zajišťoval letový motor TR-3-117 s tahem 5,8 kN, který mohl prostředku udělit rychlost 875 až 950 km/h. Letoun přistával do určeného čtverce pomocí padákového systému z výšky 500 m. Prostředek klesal v horizontální poloze rychlostí 6 m/s a přistával na tříbodový talířový podvozek. Jemné dosednutí zajišťoval brzdící raketový motor, zapalovaný ve výšce 1,8 m a zpomalující klesání na 2 m/s.

Do výzbroje bývalé ČSLA byl bezpilotní průzkumný prostředek VR-3 Rejs (Rys) zaveden v polovině 80. let a to ve variantě pro fotoprůzkum s panoramatickou kamerou PA-1 a pro televizní průzkum s televizní kamerou Čibis B. První útvar (101. letka bezpilotních průzkumných prostředků) vznikl koncem roku 1984 ve Stříbře. Techniku v podobě 12 bezpilotních letounů obdržel v průběhu roku 1985. V roce 1987 vznikl druhý útvar (104. letka bezpilotních průzkumných prostředků), který měl být dislokován v Krašovicích u Písku. Vzhledem k výstavbě nových prostorů byl až do října 1989 dočasně dislokován u 9. protiletadlového pluku ve Strakonicích a rovněž disponoval 12 bezpilotními letouny. Obě letky nejprve podléhaly velitelství 10. letecké armády, ale v roce 1987 byly přiděleny velitelství 1. a 4. armády. Ostré starty se odehrávaly mimo území Československa a naše osádky je uskutečňovaly na Ukrajině u Starokonstantinova (Chmelnická oblast). Letku tvořilo 50 vojáků z povolání a 20 vojáků základní služby, kteří disponovali 30 vozidly. Od 1.1.1992 obě letky přešly pod Velitelství letectva a PVO. V souvislosti s rozdělením státu byla letka ze Stříbra na sklonku roku 1992 předána na Slovensku. Krašovická letka k 1.1.1994 přešla do podřízenosti velitelství 3. sboru taktického letectva, což bylo spojeno s jejím přečíslováním na 3. letku bezpilotních průzkumných prostředků dnem 1.5.1994. Útvar zanikl 1.8.1995.

Fotogalerie k odpovědi č. 248
Klikněte pro zvětšeníKlikněte pro zvětšeníKlikněte pro zvětšení

247. Zajímalo by mě, co se dělo s obrněným vlakem č. 6 za mobilizace. Jestli zůstal v Milovicích, tak by mě zajímalo, proč čs. armáda stavěla improvizované obrněné vlaky a tento nepoužila? Dále by mě zajímalo, zda byly ostatní obrněné vlaky opatřeny stejnou kamufláží jako č. 6, jehož kamufláž je dobře patrná z mnoha propagačních snímků. (odpovídá Pavel Šrámek)

Československá armáda disponovala ve 30. letech celkem šesti obrněnými vlaky, přičemž č. 1 až 5 byly soupravy bojové a č. 6 souprava cvičná. I za války totiž musel probíhat výcvik nových vojáků v zázemí a k tomuto účelu byl předurčen právě vlak č. 6. Podobně například muselo zůstat v kasárnách několik lehkých tanků, přestože prapory lehkých tanků rychlých divizí neměly plné stavy. Na podzim 1938 zůstal v Milovicích kromě vlaku č. 6 i vlak č. 5, který tvořil zálohu, a čekal na bojový úkol. Pokud jde o kamufláž, přesné informace nemáme, ale lze předpokládat, že byla u všech zmíněných obrněných vlaků jednotná.


246. V knize V. Franceva „Československá obrněná vozidla 1918-1948“ je na straně 320-321 vyfocen obrněný vlak č. 4 při polním cvičení. Dále je uvedeno, že lokomotiva k tomuto vlaku byla přistavována až za mobilizace. To ČSD propůjčovala lokomotivy i na cvičení? V knize „Obrněná drezína Tatra T18“ pánů Láška a Vaňka, je na straně 56 vyfocen podle mého, možná mylného, názoru tentýž vlak označený jako č. 6. Jedná se o jeden vlak, nebo si byly č. 4 a 6 tak podobné? Nakonec bych se chtěl zeptat, kde lze najít fotografie obrněných vlaků č. 2 a 5, případně improvizovaných obrněných vlaků. (odpovídá Pavel Šrámek)

Z celkem šesti obrněných vlaků, které byly ve výzbroji československé armády ve 30. letech, měly lokomotivu jen čtyři, pro vlaky č. 4 a 5 je měly v případě mobilizace dodat do 48 hodin ČSD. Z tohoto důvodu se zdá, že na fotografii v práci V. Franceva bude spíše obrněný vlak č. 6. Vlaky č. 4, 5 a 6 si byly skutečně velmi podobné, jak dokazuje nákres jednotlivých obrněných vlaků v časopisu Železnice, rok 1994, číslo 3, strana 25. Mohlo tedy dojít k omylu, jak předpokládáte. Fotografie obrněných vlaků lze nalézt kromě zmíněného článku v publikaci V. Franceva „Československé tanky, obrněná auta, obrněné vlaky a drezíny 1918-1939“ z roku 1993.


245. Bude přes prázdniny nějaká akce. (odpovídá Pavel Minařík)

Podle časopisu A-report, roč. 2003, čís. 11, str.28, nás v průběhu letošního léta ještě čekají následující vojensko-historické ukázky:

Červenec
5.7.- Chlum u Hradec Králové, rekonstrukce bitvy z roku 1866
5.7.- Mohelnice, sjezd amerických vozidel „Moravskou úvratí“
19.7.-Vápenný Podol, rekonstrukce bitvy z I. světové války
26.7.- Bartošovice v Orlických horách, rekonstrukce pohraničního konfliktu z roku 1938

Srpen
9.8. – Mladějov, rekonstrukce bitvy z I. světové války
9.8.- Čistá a Zdeslav u Rakovníka, ukázka čs. ozbrojených složek první republiky
10.8.- Čistá a Zdeslav u Rakovníka, rekonstrukce Ostravské operace
12.8. až 14.8. – Pardubice závodiště, čs. legie v Rusku za I. světové války
23.8.- Králíky, Den sil podpory AČR a rekonstrukce Ostravské operace
30.8.- Chlumec, rekonstrukce bitvy 1813 z napoleonských válek

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek