23

345. Na letišti Praha-Kbely působil neznámo od kdy do září 1969 7. letecký oddíl. Komu byl tento útvar podřízen, k čemu sloužil, jaké letouny používal a jakou měl organizaci? Je zajímavé, že po radiotechnické stránce ho měl zabezpečovat 47. prapor RTZ, ale jak to bylo s jeho letištním zabezpečením? (odpovídá Pavel Minařík)

7. letecký oddíl vznikl 1.10.1960 reorganizací stávajícího Leteckého oddílu Velitelství letectva a PVOS, který se vytvořil o rok dříve a navazoval na původní velitelskou letku Velitelství letectva a PVOS. 7. letecký oddíl byl nejprve podřízen velitelství 7. armády PVOS a letectva, ale 1.9.1961 byl předán Náměstkovi ministra národní obrany pro letectvo a PVOS. Dnem 1.9.1965 se vrátil do podřízenosti velitelství 7. armády PVOS. Svoji činnost ukončil 1.9.1969. Úkolem útvaru bylo zabezpečovat letecké přepravy ve prospěch zmíněných vyšších velitelství a kondiční lety jejich příslušníků. Letištní zabezpečení zajišťovaly jeho vlastní jednotky a pravděpodobně i 8. letištní prapor 50. spojovacího leteckého pluku, dislokovaný od roku 1963 na témže letišti. 47. prapor pozemního zabezpečení navigace (později radiotechnického zabezpečení) převzal v roce 1959 od 1. dopravního výsadkového leteckého pluku přesunovaného do Prostějova.

Zmíněný letecký oddíl k 1.10.1960 tvořily:
– velitelství (8 osob), štáb (8 osob), politická skupina (1 osoba), náčelníci služeb (4 osoby), finanční skupina (2 osoby),
– velitelské stanoviště (3 osoby), letecké dispečerské stanoviště (4 osoby),
– dopravní letka o třech rojích (36 osob),
– provozně inženýrské oddělení (77 osob), provozní četa (39 osob),
– provozní týlová část (evidence a účtování majetku, zásobování leteckým technickým a spojovacím materiálem, leteckou municí a výzbrojí, výstrojí, proviantem a PHM – celkem 18 osob),
– rota bojového a materiálního zabezpečení (dvě strážní čety, automobilní četa, družstvo pro údržbu letištní plochy, družstvo požární ochrany, hospodářské družstvo – celkem 106 osob),
– ošetřovna (2 osoby), sklady (6 osob).

Celkem bylo u oddílu předepsáno 314 tabulkových míst pro vojáky, z toho 128 pro důstojníky, 39 pro praporčíky, 43 pro poddůstojníky a 104 pro příslušníky mužstva. Letecký park mělo tvořit 8 stíhacích proudových letounů, 1 cvičný stíhací proudový letoun, 1 bombardovací proudový letoun, 9 pístových dopravních letounů a 2 spojovací letouny.

K 5.11.1959 Letecký oddíl VLPVOS disponoval 6 stíhacími proudovými letouny, 2 cvičnými stíhacími proudovými letouny, 1 proudovým bombardovacím letounem, 1 dvoumotorovým spojovacím letounem a 8 dopravními letouny. Ve stejné době plánované počty osob činily 90 důstojníků, 36 poddůstojníků z povolání a 113 vojáků základní služby. K 1.1.1960 se složení leteckého parku změnilo na 7 letounů MiG-15 bis, 2 letouny MiG-15 UTI, 2 letouny MiG-19 S, 1 letoun Il-28, 5 letouny Il-14 a 1 letoun L-200. K 1.1.1965 se jednalo o 6 letounů MiG-15 bis, 2 letouny MiG-19 S, 1 letoun Il-28, 1 letoun MiG-15 UTI, 9 dopravních letounů, 3 spojovací letouny, 3 vrtulníky Mi-1 a 4 vrtulníky Mi-4. V téže době plánované počty osob činily 124 důstojníků, 2 absolventy ŠDZ, 57 praporčíků, 235 vojáků základní služby a 28 občanských zaměstnanců.


344. Který provozní prapor zabezpečoval velitelství 3. sboru (divize) PVOS v Žatci, jak byl organizován a kde byl dislokován? Jakou náplň činnosti měly 23. opravny, organizaci a kde byly dislokovány? (odpovídá Pavel Minařík)

Velitelství 3. sboru PVOS (VÚ 8271) v době jeho vytvoření, tj. od roku 1961, zabezpečovala nejprve velitelská rota, přejmenovaná v roce 1967 na provozní rotu. S reorganizací velitelství 3. sboru PVOS na velitelství 3. divize PVOS (VÚ 8271) v roce 1969 byly jako samostatné útvary vytvořeny Velitelské stanoviště 3. divize PVOS (VÚ 7791) a 23. provozní prapor (VÚ 2763). Provozní prapor (místo 23. byl označován jako 3.) se částečně nacházel ve Větrušicích a částečně ve městě Žatec mimo kasárenský areál, v samostatných objektech v blízkosti velitelství svazku.

23. opravny (VÚ 7502) Žatec v době jejich vzniku tvořily letecká opravna (se skupinami technickou, opravárenskou, agregátovou, výzbrojní, elektrotechnickou, radiovybavení, radiolokační, mechanickou a zásobovací), automobilní opravna, dílna spojovací a PZN, ženijní dílna. Opravny se nacházely na letišti (např. spojovací opravna naproti jídelně „L“ normy) nebo v jeho bezprostřední blízkosti (např. automobilní opravna za ubytovnou). Náplň činnost opraven vyplývala z jejich organizace.


343. V barevné části fotografické přílohy knihy od autorů Lorence a Rogla „Zrušená křídla“ je na str. LXXXV nahoře zmínka o kasárnách v Želatovicích (východně Přerova). Souvisela tato kasárna s letectvem? Letiště bylo západně Přerova u obce Bochoř. Můžete uvést útvary sídlící v želatovských kasárnách? (odpovídá Zdeněk Josefík)

V uvedených kasárnách, která byla postavena krátce po 2. světové válce jako civilní školní objekt a později je převzala čs. armáda, se postupně nacházely následující útvary:

193. protiletadlový oddíl1951 – 1957
Velitelství 46. bombardovací letecké divize1955 – 1958
Zahraniční výcviková (bombardovací) letka1959 – 1960
56. výcviková letka1960 – 1962
51. výcviková letka1961 – 1962
4. letecký školní pluk1962 – 1965
10. protiradiotechnický letecký oddíl1965 – 1969
Výcvikové středisko letectva1969 – 1973
1. letecký školní pluk1973 – 1994
11. prapor RTZ1973 – 1994
28. letištní prapor1973 – 1994

V želatovských kasárnách byl po určitou dobu rovněž umístěn Posádkový dům armády a tzv. Jugoklub.

Letecká technika 1. leteckého školního pluku byla umístěna na východní stojánce a v části hangáru na letišti Přerov-Bochoř, kde pluk zároveň užíval akumulátorovnu a provozní budovy. Štáb pluku, společně s létajícím personálem, užíval vícepatrovou budovu v Čechově ulici naproti dnešnímu OD Prior v centru města (původně patřila n. p. MORAVOSTAV). Zmíněnou budovu postupně využívaly tyto útvary:

Velitelství 46. bombardovací letecké divize1958 – 1960
Velitelství 4. leteckého školního pluku1962 – 1965
Velitelství 2. stíhací bombardovací letecké divize1965 – 1969
Velitelství Výcvikového střediska letectva1969 – 1973
Velitelství 1. leteckého školního pluku1973 – 1994

342. Zajímala by mě vojenská historie letiště v Pardubicích, co se týče obsazení jednotlivými leteckými pluky. (odpovídá Pavel Minařík)

Na pardubickém letišti se postupně vystřídaly následující letecké pluky čs. armády:
a) období 1918 až 1939
– 46., 47., 48. letka Leteckého pluku 4říjen 1937 – červenec 1939
b) období po roce 1945
– část výcvikové perutě (později Instrukčního leteckého pluku) LVAzáří 1947 – červen 1951
– 2. letecký školní plukčerven 1951 – prosinec 1951
– 18. stíhací letecký pluklistopad 1953 – září 1958
– 18. stíhací bombardovací letecký plukříjen 1958 – srpen 1967
– 4. stíhací letecký plukprosinec 1954 – červenec 1989
– 47. průzkumný letecký plukříjen 1968 – červen 1985
– 30. bitevní letecký plukčerven 1985 – říjen 1994
– 34. základna školního letectvalistopad 1994 – září 2000
– 34. základna speciálního letectvaříjen 2000 – listopad 2003

341. Prosím o „osvětlení“ okolností závěru existence leteckých pluků, jejichž historické názvy se v dané době staly „ideově nevhodné“: LP 4 „Letce Vašátka“ i jeho „následníka“ LP 6 a LP 7 „Invasní“ a LP 9 (data, krycí čísla a kdo velel pluku). (odpovídá Pavel Minařík – LP 7 a Miroslav Irra – LP 4)

Letecký pluk 7 „Invasní“ (do 30.9.1949 VÚ 5446, od 1.10.1949 VÚ 9951) v Brně postihl stejný osud jako předcházející pluk. K 1.9.1948 byla u pluku zřízena 2. letka a 15.11.1948 i 3. letka. Dnem 1.5.1950 byl nejprve přečíslován na Letecký pluk 9 (bez názvu), ale již k 1.7.1950 došlo k jeho rámcování a vedením agendy zrušeného útvaru byl pověřen Letecký pluk 8.

V čele pluku od jeho založení až do 12.1.1948 stál škpt. let. Miroslav Diviš. Následně se v rychlém sledu vystřídali mjr. let. Jiří Hartman (od 13.1.1948 – zastupoval škpt. Diviše po dobu jeho odvelení), pplk. let. František Vancl (od 16.3.1948), mjr. let. František Burda (od 22.3.1948), škpt. let. Bohumil Holubec (od 2.9.1948 – zastupoval mjr. Burdu po dobu jeho odvelení v KVVT), škpt. let. Otmar Kučera (od 6.9.1948 – zastupoval mjr. Burdu po dobu jeho odvelení v KVVT), mjr. let. Bedřich Soukeník (od 15.1.1949) a škpt. let. František Vavřínek (od 1.4.1949). Jako posledním v čele pluku stanul škpt. let. Dušan Slavkovský (od 30.3.1950).

Letecký pluk 4 „Letce Vašátka“ (do 30.9.1949 VÚ 4699, od 1.10.1949 VÚ 7708) se v červenci 1948 přesunul z letiště Planá u Českých Budějovic na letiště Plzeň-Bory. Dnem 1.5.1950 byl nejprve přečíslován na Letecký pluk 6 (bez názvu), ale již k 1.7.1950 došlo k jeho rámcování a vedením agendy zrušeného útvaru byl pověřen Letecký pluk 5.

LP 4 velel mjr. Václav Raba (ustanoven 28.10.1945), škpt. Jiří Mikulecký (1.2.1947 ustanoven zatímním velitelem), po něm pravděpodobně pověřen zastupováním npor. Vladimír Schwarz (ve funkci doložen pamětnicky od března 1948), pak škpt. Pavel Ondrejovič (6.10.1948 zatímní velitel), mjr. Josef Vosáhlo (od 31.1.1949 zatímní velitel, dnem 31.8.1949 ustanoven do funkce), k 11.8.1949 je dokladován jako zastupující velitel npor. Schwarz z důvodu odvelení Vosáhla do kurzu velitelů pluku a na studia do SSSR. Schwarz zastupoval do 1.6.1950, kdy byl pluk rámcován. Pamětníci ještě vzpomínají jméno mjr. Horský v roce 1949, nejspíš mohl krátce zastupovat po Ondrejovičovi, než byl pověřen Vosáhlo.

V době přesunu do Plzně měl pluk jen jednu letku, k 5.12.1949 jsou doloženy tři letky. Podle pamětníků byly tři letky už v roce 1948, což by spadalo na období srpen-prosinec (tj. obdobně jako u LP 7).


340. Které jednotky LZS zabezpečovaly radiotechnicky výcvik u 5. stíhací letky (Proudového výcvikového střediska letectva, 7. leteckého školního pluku) na letištích v Mladé a v Přerově? (odpovídá Pavel Minařík)

První jednotka letecké zabezpečovací služby se vytvořila až 1.1.1953 u Proudového výcvikového střediska v Přerově jako tzv. 14. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby I. třídy a byla podřízena veliteli 11. letištního praporu. K 1.5.1953 došlo k její reorganizaci na 24. rotu leteckých zabezpečovací prostředků. Po zrušení 7. leteckého školního pluku 1.11.1954 se podílela na zabezpečení činnosti bombardovacího letectva, redislokovaného na přerovské letiště z Hradčan. Dnem 1.10.1956 se z roty vytvořil Prapor přistávacího zařízení SP-50, přejmenovaný 1.8.1957 na 1. prapor pozemního zabezpečení navigace.


339. Které útvary LZS postupně zabezpečovaly 1. letecký stíhací pluk (1. stíhací letecký pluk) v Plané u Českých Budějovic? Zajímají mě i krycí čísla útvarů. Byla „divizní jednička“ nahrazena „šestkou“ proto, že 1. prapor PZN byl už „obsazen“? (odpovídá Pavel Minařík)

Na radiotechnickém zabezpečení 1. leteckého stíhacího pluku (1. stíhacího leteckého pluku), dislokovaného od května 1952 v Českých Budějovicích, se postupně podílely:
– 3. radarová stanice 1. leteckého operačního střediska, VÚ 1115, dislokována od 15.2.1950 do 31.12.1952,
– 1. rota leteckých zabezpečovacích prostředků (pozemního zabezpečení navigace), VÚ 3495, dislokována na letišti od 1.1.1953 (1.10.1957) do 30.9.1958 (rota byla podřízena velitelství 1. letecké stíhací divize a zajišťovala všechny pluky na letišti),
– 6. prapor pozemního zabezpečení navigace (radiotechnického zabezpečení), VÚ 3495, dislokován na letišti od 1.10.1958 (1.9.1963) do 31.5.1992.

Je pravděpodobné, že existence 1. praporu PZN v Přerově byla důvodem přečíslování 1. roty PZN na 6. prapor PZN.


338. Kde se nacházela v 80. letech záložní letiště (plochy) a pro které letecké pluky byly určeny? (odpovídá Pavel Minařík)

ÚtvarStálé letištěZáložní letištěVzdálenost (km)
4. stíhací letecký plukPardubiceHradec Králové24
5. stíhací letecký plukLíněStříbro30
9. stíhací letecký plukBechyněVšechov30
6. stíhací bombardovací letecký plukPřerovDlouhá Lhota330
20. stíhací bombardovací letecký plukNáměšť n.Osl.Stránecká Zhoř40
28. stíhací bombardovací letecký plukČáslavKbely85
30. stíhací bombardovací letecký plukHradec KrálovéBlatná210
47. průzkumný letecký plukPardubiceHořovice165
– odloučená částLíněKralovice57
1. dopravní výsadkový letecký plukMošnovPolička205
51. vrtulníkový plukProstějovPísek280
8. stíhací letecký plukMošnovOpava40
– po přemístěníBrnoKunovice70
1. stíhací letecký plukČ. BudějovicePacov85
11. stíhací letecký plukŽatecPanenský Týnec40
3. dopravní letecký plukKbelyRuzyně

337. Nemáte přehled o počtech některých méně známých typů bojových letadel v československém letectvu? Konkrétně se mi jedná o Pe-2, Si-204 (resp. Aero C-3/C-103), Mosquito, Il-10 a MiG-19 (zde pouze „radarové“ verze vyrobené v SSSR)? Ve kterých letech byly používány? (odpovídá Pavel Minařík a Miroslav Irra)

Některé Vámi uváděné typy letounů bychom rozhodně neoznačili jako méně známé. Především se jedná o stroje Siebel Si-204 (Aero C-3) a Iljušin Il-10 (B-33), které v našem letectvu sloužily v počtech dosahujících stovky kusů a další stovky strojů šly na export. V současnosti je snad dostatečně znám i fakt, že v čs. vojenské letectvo krátce po druhé světové válce zakoupilo několik desítek kusů strojů Petljakov Pe-2 (B-32) a Mosguito (B-36). Takže snad jen MiG-19, ale o něm pojednávala již „Ilustrovaná historie letectví“ z roku 1991 v rámci edice Triáda.

Siebel Si-204D

Jednalo se o původní německé letouny vyráběné v továrně Aero v letech 1945 až 1950 pod označení Aero C-3 pravděpodobně v počtu 179 strojů (možná i vyšším) ve verzích „A“ (cvičná – dopravní), „AN“ (pro výcvik navigátorů a radiotelegrafistů), „AF“ (fotoprůzkumná), „AFG“ (fotogrammetrická), „B“ (výcvik v bombardování) a „Bv“ (vlek terčů). Kromě toho bylo získáno 10 C-3A a 1 C-3B z válečné kořisti. Letouny C-3 provozovalo dopravní, průzkumné, bombardovací a školní letectvo. V jednotlivých letech byl k dispozici následující počet letounů všech verzí: 1948 a 1949 – 122 strojů, 1950 – 170 strojů, 1951 – 182 strojů, 1952 – 170 strojů, 1953 – 160 strojů a 1955 – 154 strojů (počty jsou někdy zaokrouhleny). Z výzbroje byly vyřazeny v roce 1956. Aero C-103 byla dopravní verze pro civilní uživatele a případný export (C-103A, B, C). U čs. vojenského letectva sloužila C-103D jako D-44, např. k 1.4.1951 v počtu 13 letounů.

Petljakov Pe-2

Na základě čs.-sovětské mezivládní dohody ze 14.4.1945 bylo do Československa v květnu 1946 dodáno 30 strojů Pe-2FT (B-32) a 2 cvičné stroje UPe-2 (CB-32). V roce 1948 jejich počet klesl na 16 a o rok později na 15 letounů. Všechny stroje složily u Leteckého pluku 25 do roku 1950, kdy byly z užívání v čs. letectvu vyřazeny.

De Havilland Mosguito

V období od prosince 1946 do června 1946 se uskutečnil přelet 24 letounů Mosquito FB.Mk.VI (B-36) a mezi dubnem a květnem 1948 přelet 2 cvičných letounů Mosquito T.Mk.III (CB-36) z Velké Británie do Československa. V roce 1949 bylo provozováno 23 strojů, v roce 1950 20 strojů a v roce 1951 ještě 17 strojů, jejichž počet se ovšem o rok později snížil na 13. Uvedené stroje z počátku tvořily výzbroj Leteckého pluku 24 a po jeho rámcování v roce 1949 byly převedeny k Leteckému pluku 25. Když i tento útvar v roce 1950 zanikl byly zbývající Mosquita užívány u 47. leteckého pluku, u jehož stíhací letky sloužily až do roku 1953.

O letounech B(LB)-36 Mosquito v čs. poválečném letectvu napsal velmi obsáhlý článek Ing. Miroslav Irra. Materiál byl publikován v časopisu Historie a plastikové modelářství, roč. 2003, čís. 5 a 6.

Iljušin Il-10

Letoun Il-10 (B-33) byl v červnu 1950 na základě čs.-sovětské mezivládní dohody ze 7.7.1949 dovezen do Československa v počtu 60 kusů. Na přelomu let 1951/1952 se rozeběhla i jeho masová licenční výroba, která v souhrnu čítala okolo 1.200 letounů. Kromě jiného bylo vyvezeno 135 bojových strojů do Rumunska, 40 do Polska a 17 do Bulharska a po 15 cvičných letounech do Polska a Rumunska, společně se 3 do Bulharska. Mimo bitevních útvarů stroje Il-10 sloužily rovněž u průzkumného dělostřeleckého leteckého pluku, některých leteckých školních pluků a zbývající letouny byly soustředěny u Týlové zálohy letectva. K 1.3.1955 se ve výzbroji našeho letectva nacházelo 411 bojových a 91 cvičných strojů. K 1.4.1959 šlo ještě o 247 letounů. Z výzbroje byly vyřazeny v roce 1964.

Mikojan-Gurjevič MiG-19P, PM

Ve druhé polovině roku 1957 bylo do Československa v bednách dodáno 26 strojů MiG-19P (pěrechvatčik) vybavených radiolokátorem RP-5 a vyzbrojený dvěmi kanony 30 mm. Na letišti ve Kbelích proběhlo během 1. čtvrtletí roku 1958 jejich smontování a zalétání. MiG-19PM (pěrechvatčik modificirovannyj) disponoval radarem Izumrud-2, ale kanonovou výzbroj nahradily řízené protiletadlové střely RS-2US. Československo je ze SSSR obdrželo na přelomu let 1959 a 1960 pravděpodobně v počtu 41 kusů. Z výzbroje našeho letectva byly poslední letouny MiG-19P vyřazeny v roce 1965 od 8. stíhacího leteckého pluku a letouny MiG-19PM v roce 1972, když dosloužily u 5. stíhacího leteckého pluku v Líních u Plzně.


336. Lze zjistit jaké letouny používala Letecká spojovací škola v Chrudimi v roce 1947? (odpovídá Pavel Minařík)

Letecká spojovací škola v Chrudimi měla v roce 1947 své letouny soustředěny u školní letky výcvikové perutě. Tabulkově se mělo jednat o 12 stojů. Kromě uvedené letky do složení výcvikové perutě ještě patřily letka radiomechaniků, letka radiotelegrafistů, letka radarových a jiných kurzů. Vlastní Leteckou spojovací školu dále tvořily pomocná letka, letištní správa, hospodářská skupina a velitelství s pomocnými orgány. Celkově bylo u školy předepsáno 225 vojáků (bez žáků) a 26 civilních zaměstnanců. K 1.2.1949 škola vykazovala 8 letounů K-65, 2 letouny K-68, 4 letouny C-4/C-104 a 6 letounů C-3.

Zachovalá archivní dokumentace bohužel neumožňuje úplnou rekonstrukci letového parku školy. Archiválie z let 1945 až 1946 zcela chybí a z let 1947 až 1950 se dochovaly pouze rozkazy. V nich je uvedeno přidělení dvou letounů C-2B1 č. 575 a 578 dne 3.11.1947, dvou letounů C-104 č. 80 a 227 dne 18.2.1948, dvou letounů K-65 č. 722 a 723 dne 26.2.1948 a odevzdání dvou letounů C-3A č. 311 a 388 dne 1.7.1948. Podle záznamů o letech zveřejněných v denních rozkazech v měsících září a říjnu 1947 vykonaly let následující stroje:
– C-3A s imatrikulací S-9, S-10, S-11, S-12, S-14,
– C-5 s imatrikulací S-23, S-25,
– K-68 s imatrikulací S-31, S-32.


335. Prosím o výčet útvarů dislokovaných v posádce Rokycany od roku 1945, pokud to bude možné včetně krycích čísel. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Rokycany byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

– dělostřelecký pluk 8VÚ 88291945 – 1947
– velitelství 4. dělostřelecké brigádyVÚ 45421947 – 1949
– dělostřelecký oddíl 303VÚ 46161947 – 1949
– dělostřelecký oddíl 313VÚ 45341947 – 1949
– 5. vozatajská eskadronaVÚ 54191945 – 1949
– velitelství jezdecké korouhve 2VÚ 53071948 – 1949
– 5. vozatajská rotaVÚ 27111949 – 1952
– velitelství 1. dělostřelecké brigádyVÚ 88601949 – 1950
– dělostřelecký pluk 203 (203. protitankový pluk)VÚ 73631949 (1950) – 1956
– 43. dělostřelecký plukVÚ 20611951 – 1956
– 98. raketometný oddílVÚ ????1951 – 1956
– velitelství 203. protitankové dělostřelecké brigádyVÚ 73631956 – 1963
– 216. protitankový dělostřelecký plukVÚ 10401956 – 1963
– 217. protitankový dělostřelecký plukVÚ 32891956 – 1963
– 218. protitankový dělostřelecký plukVÚ 77521956 – 1961
– velitelství 321. těžké dělostřelecké brigádyVÚ 44421963 – 1991
– 21. těžký dělostřelecký oddílVÚ 11081963 – 1989
– 22. těžký dělostřelecký oddílVÚ 96971963 – 1989
– 320. ženijní strojní praporVÚ 92381967 – 1976
– 21. samostatný raketometný oddílVÚ 81941989 – 1991
– 22. samostatný raketometný oddílVÚ 38341989 – 1991
– 23. samostatný raketometný oddílVÚ 10541989 – 1991
– 24. samostatný raketometný oddílVÚ 11251989 – 1991
– 25. samostatný raketometný oddílVÚ 57501989 – 1991
– 6. raketový plukVÚ 44421991 – AČR
– 4. měřický dělostřelecký oddílVÚ 83861979 – 1980
– 4. (1.) průzkumný dělostřelecký oddílVÚ 83861980 (1988) – 1989
– Okresní vojenské (á) velitelství (správa)VÚ 16481951 (1954) – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

334. Jaké útvary byly dislokovány od roku 1945 v posádce Kdyně? (odpovídá Pavel Minařík)

První zmínku o přítomnosti čs. armády v městečku Kdyně se nám podařilo nalézt v roce 1949, kde zde byl umístěn III. prapor pěšího pluku 35 z Domažlic (VÚ 8126). Pravděpodobně od roku 1958 se do městečka přesunul 3. motostřelecký prapor 11. motostřeleckého z Klatov (VÚ 1735). Ten zde setrval až do roku 1987, kdy jej vystřídal 2. prapor chemické ochrany (VÚ 2704) z Týnce u Klatov. Armáda uvedenou posádku opustila v létě 1991, když se zmíněný prapor přestěhoval do Klatov.


333. Prosím o sdělení organizační struktury rychlé divize 1945-1950. (odpovídá Pavel Minařík)

Rychlé divize byly v rámci čs. armády obnoveny k 1.10.1945. K uvedenému datu vznikly reorganizací dosavadních pěších divizí čtyři rychlé divize – 13. RD v Kolíně, 15. RD v Benešově, 8. RD v Novém Jičíně a 4. RD v Žilině. Jednotlivé divize byly tvořeny tankovou brigádou (o třech tankových praporech, praporu samopalníků a rotě VKPL), pěší brigádou (o třech motorizovaných praporech, které ovšem vzhledem k nedostatku dopravních prostředků měly až do konce 40. let převážně charakter pěších útvarů), dělostřeleckým oddílem a protitankovým oddílem. K 1.3.1946 se počet rychlých divizí zvýšil na šest, když se na rychlé divize transformovaly 1. a 3. motorizovaná divize v Praze a Kroměříži. Zároveň se stávající dělostřelecké oddíly rychlých divizí rozšířily na dělostřelecké pluky (o dvou oddílech). Dnem 1.10.1946 došlo ke zrušení velitelství pěších brigád a jejich jednotlivé prapory přešly do bezprostřední podřízenosti divizních velitelství. Velitelství 13. RD se zároveň přesunulo do Mladé Boleslavi a velitelství 15. RD do Kolína. Taktéž dělostřelecké pluky byly redukovány na oddíly.

Přílišné nároky na materiální zabezpečení vysokého počtu rychlých divizí vedly k jejich redukci v roce 1947, kdy k 1.10. zanikly 13. RD a 8. RD. Přitom se současně 15. RD přečíslovala na 8. RD. Ke stejnému datu se uskutečnilo opětné rozšíření dosavadních dělostřeleckých oddílů na dělostřelecké pluky (o dvou oddílech). Charakter samostatných útvarů taktéž získaly samopalný prapor a rota VKPL, vyjmuté ze složení tankové brigády. K 1.3.1948 došlo k přečíslování 1. RD v Praze na 5. RD. Další změny, vynucené nedostatkem materiálních prostředků, nastaly v roce 1949. Nejdříve byla k 15.4. zrušena 4. RD v Žilině a zároveň proběhla reorganizace 3. RD v Kroměříži na rámcový svazek (např. u tankové brigády zůstal zachován pouze tzv. náhradní prapor). K 1.10. byla převedena na snížené počty 8. RD v Kolíně (např. u tankové brigády zůstal zachován na plných počtech pouze u jeden tankový prapor, zatímco ostatní byly rámcovány). Souběžně proběhlo opětné zařazení samopalných praporů do složení tankových brigád jako IV. praporů (samopalných).

Rychlé divize jako druh vševojskových svazků zanikly na sklonku roku 1950, kdy byly reorganizovány na mechanizované divize (5. RD, 8. RD) nebo pěší divize (3. RD).


332. Jaký útvar byl dislokován v obci Kněževes a jaké krycí číslo používal? (odpovídá Pavel Minařík)

V obci Kněževes září 1958 vznikl 1. armádní sklad PHM (VÚ 8901) s odloučeným skladovým oddělením Postoloprty. K 1.9.1965 došlo k jeho přejmenování na 1. okruhový sklad PHM (VÚ 8901) s odloučeným skladovým oddělením Postoloprty a pobočkou Solenice-Větrov. V roce 1969 byl s platností od 1.9. reorganizován na 1. pobočku 1. okruhové základny PHM (VÚ 1550/1). Dnem 1.11.1992 se uskutečnila opětná reorganizace útvaru, který nadále nesl pojmenování 51. sklad PHM (VÚ 2691). Ke zrušení vojenského útvaru v Kněževsi došlo v roce 1997.


331. Z několika pramenů vím, že Armáda ČR uvažuje o přesunu Vojenského ústředního archivu do objektu u Olomouce. Já sám to považuji za zásah likvidačního rázu, který znemožní práci celé řadě badatelů. Invalidovna samozřejmě nevyhovuje, ale umístit archiv mimo hlavní město je dost těžko stravitelný nápad. Co si o tom myslíte Vy? (odpovídá Pavel Minařík)

Vaše informace se zakládá na pravdě. O přestěhování archivu mimo Prahu se skutečně uvažuje. Historická budova Invalidovny, ve které pražská část Vojenského ústředního archivu sídlí, byla poškozena při povodních v srpnu 2002 a zároveň došlo k zatopení značného množství archiválií. Hladina vody dosáhla výšky 334 cm, čímž byla překonána úroveň záplav z roku 1890 o 294 cm a došlo k zatopení téměř celého přízemí. Z celkového množství cca 33 000 kartonů uložených v přízemí objektu bylo zaplaveno cca 25 500 kartonů, z čehož se v průběhu záchranných prací, prováděných v době od 18.8.2002 do 30.8.2002, společným úsilím archivářů, dobrovolníků ze Sekce velení a řízení GŠ AČR a jí podřízených útvarů, vojáků 6. zabezpečovací základny Praha, 75. záchranné a výcvikové základny civilní ochrany Olomouc – Hlučín a studentů Vysoké vojenské školy pozemního vojska z Vyškova podařilo zamrazit archiválie v rozsahu cca 15 800 kartonů a svépomocně vysušit další materiál v rozsahu cca 500 kartonů. Zbývající archiválie byly vzhledem ke značné míře poškození a pokročilému stavu šíření plísní na základě povolení Archivní správy MV ČR a soudního znalce v oboru archivnictví vyskartovány (viz http://www.army.cz/acr/vuapraha/povoden.htm). Kromě jiného taktéž značně utrpěly i sbírky Národního technického muzea uložené v přízemí objektu (viz HPM, roč. 2002, čís. 11, str. 28 až 29). Škody na majetku vojenské správy dosáhly výše cca 45 mil. Kč (z toho na budově 38 mil. Kč) a škody na archiváliích jsou nenahraditelné. V současné době jsou zamražené archiválie uloženy v Mochovských mrazírnách a podle vládního usnesení z 9.7.2003 byla vyhlášena veřejná obchodní soutěž na rozmražení, vysušení a dezinfekci dokumentů zasažených povodněmi. Vlastní rozmrazování archiválií bude za využití vakuové a teplovzdušné metody probíhat od roku 2004.

Vzhledem k faktu, že Invalidovna se nachází v zátopovém pásmu, rozhodlo MO ČR neopravovat poškozenou budou a Vojenský ústřední archiv přestěhovat. O redislokaci archivu se uvažovalo již před povodněmi a byl pro něj vybrán objekt v posádce Zbiroh. Po povodních bylo vytipováno několik dalších lokalit a postupně proběhlo jejich posouzení z hlediska vhodnosti pro uložení archiválií. Jednalo se o posádky Drnov u Slaného, Stará Boleslav a Bystrovany u Olomouce. Na základě uskutečněných dislokačních průzkumů byla jako nejvhodnější vybrána kasárna po bývalém chemickém skladu v Bystrovanech, v jejichž sousedství sídlí záchranná a výcviková základna civilní ochrany. V prosinci 2003 došlo k převzetí první budovy z předpokládaných osmi objektů. Zahájení redislokace archivu je plánováno na rok 2004 a stěhování má probíhat až do roku 2006. Náklady na vlastní převoz archiválií jsou předběžně vyčísleny na cca 5 mil. Kč. Odhaduje se, že úprava kasárenského areálu pro archivní účely si vyžádá dalších cca 15 až 35 mil. Kč. Oprava pražské Invalidovny by byla finančně mnohem náročnější (více než 100 mil. Kč). Nadřízenou složkou odpovídající za přestěhování archivu je Bezpečnostní ředitel MO ČR (Vítězné náměstí 1500, Praha 160 01), kterému můžete adresovat své další případné dotazy.

Fotogalerie k odpovědi č. 331
Pomník ženistům, kteří zahynuli při povodni 1890 Sklad archiválií po povodni Pracovníci archivu před odstraňováním škod Vojáci základní služby před odstraňováním škod Nakládání archiválií do mrazírenského vozu

Brigádníci přípravují archiválie na zamražení Improvizovaný oběd na chodbě archivu Zatopený vjezd do budovy Průčelí budovy po opadnutí povodňové vody Výškový rozdíl hladin povodní 1890 a 2002 Vysoušení části archiválií v 1. patře budovy

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek