840. Můžete zmapovat školy důstojnického dorostu? Místa, dobu vzniku a zániku, zbraň (pl., let., děl.), ev. velitele. (odpovídá Pavel Minařík)
Školy důstojnického dorostu byly zřízeny pro získání příslušníků dělnické a rolnické mládeže za vojáky z povolání. Jedním z předpokladů pro přijetí byl závazek k dalšímu studiu na Vojenské akademii nebo Letecké vojenské akademii, v pozdějších letech se jejich absolventi zavazovali ke vstupu do některého z vojenských učilišť. Školy vznikly v říjnu 1948 jako jednoleté. V roce 1952 bylo studium prodlouženo na dva roky a v roce 1953 došlo k zavedení tříletého studia. Postupně se počet škol důstojnického dorostu snižoval a v roce 1957 zanikly úplně.
V letech 1948 až 1957 působily následující školy důstojnického dorostu:
| Škola | Doba působení | Předurčení |
| ŠDD Český Těšín | 15.10.1948 až 31.8.1953 | od 1.9.1952 pro dělostřelectvo |
| ŠDD Frenštát pod Radhoštěm(od 15.8.1949 Nový Jičín) | 15.10.1948 až 31.8.1953 | od 1.9.1952 pro letectvo |
| ŠDD Hradec Králové(od srpna 1951 Hořice v Podkrkonoší) | 15.10.1948 až srpen 1952 | |
| ŠDD Liberec | 15.10.1948 až 31.8.1953 | od 1.9.1952 pro dělostřelectvo |
| ŠDD Trnava (od srpna 1949 Martin,od srpna 1951 Rožňava) | 15.10.1948 až 31.8.1953 | od 1.9.1952 pro dělostřelectvo |
| ŠDD Mladá Boleslav | 15.10.1948 až srpen 1952 | |
| ŠDD Ostrava | 15.10.1948 až 31.8.1953 | od 1.9.1952 pro PLD |
| ŠDD Pardubice | 15.10.1948 až srpen1952 | od ??? pro spojovací vojsko |
| ŠDD Uherské Hradiště | 15.10.1948 až srpen 1951 | |
| ŠDD Košice | 1.9.1949 až srpen 1952 | |
| ŠDD Bratislava | srpen 1951 až srpen 1952 | |
| ŠDD Kremnica | 1.10.1952 až 30.8.1957 | od 1.9.1952 pro letectvo (od 1.7.1954 pro letectvo a PLD) |
| ŠDD Olomouc (sloučena se ŠDD Kremnica) | 1.9.1953 až 30.6.1954 | pro PLD |
| ŠDD Ružomberok (od 15.8.1954 Poprad) | 1.9.1953 až 30.9.1957 | pro dělostřelectvo |
Přehled velitelů jednotlivých škol nemáme k dispozici.
839. Prosím o informace o existenci bývalého útvaru železničního vojska, jakož i jeho organizaci a vybavení technikou. Jedná se o VÚ 1127 Nový Bohumín, což měl být žel. provozní nebo provozovací oddíl. Co odloučená posádka Most? (odpovídá Pavel Minařík)
Vojenské železniční provozní středisko Nový Bohumín (VÚ 1127) vzniklo v roce 1963. Úkol uvedeného provozního střediska spočíval v zabezpečování výpomoci Československým státním drahám v důležitých železničních uzlech, kterými procházel velký objem přepravovaných nákladů. Jeho příslušníci vykonávaly funkce výpravčích, vlakvedoucích, strojvůdců nebo posunovačů a kromě vybraných železničních uzlů je bylo možné potkat i ve vozových depech či podnicích železničního opravárenství. Velitelství střediska byly podřízeny jednotlivé provozní oddíly, jejichž počet a dislokace se podle potřeby měnila. V létě 1992 se např. nacházely v posádkách Praha, Most, Ostrava a Louny. Svoji činnost ukončilo v březnu 1994, kdy čítalo okolo 90 vojáků z povolání, 750 vojáků základní služby a 20 občanských zaměstnanců. Kromě toho Vojenské železniční provozní středisko obhospodařovalo několik desítek lokomotiv (cca 40 ks), které byly i s obsluhou přidělovány jednotlivým stavebním praporům železničního vojska.
Kromě toho od roku 1971 existovalo Vojenské železniční stavební středisko (VÚ 6570). Nejprve sídlilo v Sokolově a od roku 1986 v Mostě. Jeho úkolem bylo pokládání kolejového svršku v prostoru povrchových uhelných dolů a zabezpečení odvozu vytěženého uhlí. Stejně tak jako provozní středisko zaniklo v březnu 1994.
838. Máte nějaké informace o VVP Kamenica nad Cirochou a o jeho výcvikových objektech? (odpovídá Pavel Minařík)
Historie Vojenského výcvikového prostoru Kamenica nad Cirochou má svoje kořeny ve 20. letech minulého století. V roce 1928 zde vzniklo tzv. vojenské cvičiště, které se ale nacházelo na pozemcích, jež čs. armády z počátku nevlastnila. K vykoupení příslušných prostorů došlo až v roce 1933, přičemž se jednalo o pozemky na katastrálních územích obcí Kamenica nad Cirochou, Valaškovce, Snina, Klokočkov, Kusín, Jovsa a Kaluža. V letech 2. světové války se uvedené území pro výcvikové účely armády nepoužívalo. Již v roce 1945 zde ale čs. armáda začala opětovně využívat pěchotní střelnici.
Vojenský výcvikový prostor zde byl zřízen v roce 1952 a byly do něj začleněny pozemky na katastrálních územích výše uvedených obcí a obcí Kamienka, Poruba pod Vihorlatom, Porúbka, Vinné, Remetské Hámre a Zemplínské Hámre. Ve věcech výkonu státní správy byl VVP zařazen do obvodu Újezdního úřadu Vojenského újezdu Valaškovce. Vojenský výcvikový prostor Kamenica nad Cirochou měl rozlohu 11 945 ha, z čehož se vojensky využívalo 373 ha. K 1.1.1961 byl Újezdní úřad Vojenského újezdu Valaškovce zrušen a jeho úkoly přešly na Újezdní úřad Vojenského újezdu Kežmarok. Současně byl zrušen VVP Kamenica nad Cirochou, který měl nadále statut divizního cvičiště 18. (14.) motostřelecké (tankové) divize. V návaznosti na výstavbu údolní nádrže Šírava bylo z užívání vojenské správy vyjmuto 2 450 ha pozemků, tvořících její severní pobřežní pruh. K obnově Vojenského výcvikového prostoru Kamenica nad Cirochou i Újezdního úřadu Vojenského újezdu Valaškovce došlo 1.12.1988. Svým usnesením ze dne 5.9.1991 vláda ČSFR rozhodla o zrušení VVP dnem 31.12.1991, ale pro odpor velení Vojenského východního okruhu (od 1.1.1992 Vojenského velitelství VÝCHOD) účinnost svého usnesení nejprve odložila na 31.12.1992 a později ho usnesením z 30.9.1992 zcela zrušila. V rámci VVP byly postupně vybudovány tanková střelnice, pěchotní střelnice, dělostřelecká střelnice, cvičiště pro jízdy bojových vozidel a házeliště ručních granátů. K ubytování vojsk slouží srubový tábor s ubytovací kapacitou 100 osob a stanový tábor pro 500 osob.
837. Jakým typem a počtem techniky byl vyzbrojen v roce 1988 7. tankový pluk v Jindřichově Hradci a kdo v tuto dobu pluku velel? (odpovídá Pavel Minařík)
Ve Vámi uvedené roce 7. tankový pluk disponoval 94 středními tanky T-54/55AM2, 10 ks BVP-1, 18 ks 130mm raketometů vz. 51 a 6 ks 30mm PLdvK vz. 53/59, které obsluhovalo necelých 500 osob. Funkci velitele útvaru zastával pplk. Ing. Oldřich Veselý.
836. Prosím o sdělení historie a velitelského sboru spojovacího útvaru VÚ 3838 Plzeň. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.7.1950 jako spojovací prapor 11. Nacházel se v posádce Rokycany. Základem pro jeho vytvoření se stal III. prapor spojovacího pluku 2, který vznikl v říjnu 1945 v posádce Benešov a od října 1949 se nacházel v Rokycanech. Nově postavený spojovací prapor 11 byl podřízen velitelství 11. pěší divize, tj. pozdější 19. motostřelecké divize. V listopadu 1950 byl přemístěn do posádky Plzeň a od 15.12.1950 nesl název 11. spojovací prapor. V době svého vzniku byl útvar pravděpodobně složen ze čtyř spojovacích rot. Na sklonku roku 1950 byla jeho organizace změněna na provozní rotu, radiovou rotu, kabelovou rotu a divizní školu. K další reorganizaci útvaru došlo v roce 1961 a nadále byl tvořen provozní rotou, radiovou rotou, spojovací četou PVS a spojovací četou týlu. Od reorganizace uskutečněné v září 1969 se prapor skládal pouze z radiové roty a provozní roty. Při přechodu na tzv. typovou organizaci byla struktura praporu od září 1975 změněna na radiovou rotu, rotu ZAS, spojovací četu PVS a spojovací četu TVS. Vývoj organizace jednotek týlového a technického zabezpečení není v přehledu uveden. V posádce Plzeň útvar setrval až do svého zrušení, které se uskutečnilo 31.10.1991, v návaznosti na zrušení nadřízeného divizního velitelství. Přehled velitelů útvaru nemáme k dispozici.
835. V říjnu roku 1974 jsem nastoupil do ŠDZ protivzdušné obrany v Karviné. Jednalo se o zrušený plro protivzdušné obrany Ostravy. Můžete uvést k tomuto útvaru něco bližšího? (odpovídá Pavel Minařík)
Zmíněný útvar se vytvořil 1.9.1969 jako 2. výcvikový oddíl PLRV (VÚ 5336). V době svého vzniku byl dislokován v posádce Pezinok a nacházel se v bezprostřední podřízenosti velitelství 7. armády PVOS, tj. pozdějšího Velitelství PVOS. Výcvikový oddíl byl složen ze dvou školních baterií a radiotechnické baterie. V září 1974 předal 77. protiletadlový raketový pluk jeden protiletadlový raketový oddíl vyzbrojený PLRK SA-75M Dvina do složení 186. protiletadlového raketového pluku zajišťujícího obranu Bratislavy a následně se 2. výcvikový oddíl PLRV přemístil do posádky Karviná. K 1.9.1975 proběhla jeho reorganizace na Výcvikové středisko PVOS (VÚ 5336). Útvar svoji činnost ukončil 31.5.1993. Škola na důstojníky v záloze původně působila u Technického učiliště v Liptovském Mikuláši, ale po jejím zrušení v roce 1972 příslušné úkoly převzal VÚ 5336.
834. Zajímalo by mě něco o VÚ 8502. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 8502 vznikl v Brně 1.9.1946 jako 46. opravna, nacházející se v podřízenosti velitelství 46. dopravní výsadkové letecké divize. K 1.9.1964 proběhla jeho reorganizace na 46. leteckou vojskovou opravnu. Vzhledem ke zrušení nadřízeného divizního velitelství byl útvar od 1.9.1969 podřízen velitelství 10. letecké armády. K 1.1.1993 byl útvar převeden do složení AČR.
833. Zajímalo by mě, jak to bylo v armádě s kázeňskými tresty. Pokud voják VZS spáchal trestný čin a byl odsouzen třeba na 3 roky, šel si trest odsedět do normální věznice,, nebo do vojenské? Po uplynutí trestu se opět povolával na VZS, nebo to bylo brané, jako že VZS dokončil ? (odpovídá Pavel Minařík)
V případě, že voják během výkonu služby spáchal trestný čin a byl za něj pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, byla mu vojenská základní služba přerušena a výkon trestu se do doby vojenské základní služby nepočítal. Pokud se jednalo o vojenský trestný čin (např. zběhnutí), trest odnětí svobody vykonával zpravidla ve vojenské věznici (od roku 1952 v kárné nebo nápravné rotě či praporu), v ostatních případech v nápravněvýchovných zařízeních Ministerstva spravedlnosti. Z popsaných zásad o místu výkonu trestu mohly existovat drobné odchylky.
832. Sbírám vojenské čepice a nemůžu nikde sehnat podklady k užívání čepice výpravčího v železničním vojsku. Zajímalo by mne, jaké odznaky vojáci na těchto čepicích nosili před listopadem, a pokud se tyto čepice užívaly i po listopadu, jaké odznaky byly v této době užívány? Rovněž jsem slyšel, že vojáci železničního vojska užívali i čepice modré, jako nádražáci. Je to pravda? (odpovídá Pavel Minařík)
Příslušníci železničního vojska, kteří vypomáhali na železničních stanicích při vypravování vlaků, používali klasickou civilní červenou čepici výpravčího bez jakýchkoli úprav, tj. včetně čepicového odznaku. Modré čepice užívat nesměli. Ostatní vojáci, kteří vypomáhali při posunování vlaků, používali vojenské montérky doplněné civilní bezpečností helmou.
831. Jaké vojenské útvary jsou v dnešní době na letišti Líně? A jaký statut má toto letiště? Je vojenské, či civilní? Dále bych chtěl vědět stručnou historii o tomto letišti, jaké útvary tam byly. (odpovídá Pavel Minařík)
Na letišti Líně se v současné době nachází 233. vrtulníková letka se stroji W-3A Sokol, provozovanými od roku 1996. Jedná se o původní Letku letecké pátrací a záchranné služby (VÚ 6309), přesunutou na letiště v Líních 1.12.1998 ze Kbel a vytvořenou z dřívější 3. vrtulníkové letky 6. základny dopravního letectva. K 1.1.2004 byla letka převedena do složení 23. základny vrtulníkového letectva. Líňské letiště je letiště se smíšeným provozem.
V letech 1952 až 1997 byly na letišti dislokovány následující útvary čs. vojenského letectva:
| velitelství 3. stíhací letecké divize | 1952 až 1958 |
| 5. stíhací letecký pluk | 1952 až 1991 |
| 8. stíhací letecký pluk | 1952 až 1954 |
| 16. stíhací letecký pluk | 1952 až 1958 |
| 45. dělostřelecký průzkumný letecký pluk | 1958 až 1969 |
| 1. vrtulníková letka | 1960 až 1963 |
| 1. letka velení a průzkumu | 1985 až 1992 |
| 1. vrtulníkový odřad | 1985 až 1982 |
| 2. vrtulníkový odřad | 1985 až 1982 |
| 19. vrtulníkový odřad | 1985 až 1982 |
| 20. vrtulníkový odřad | 1985 až 1982 |
| 11. vrtulníkový pluk | 1991 až 1994 |
| středisko letecké záchranné služby | 1991 až 1997 |
830. Zajímaly by mě vojenské jednotky, které byly posádkou v Kralupech nad Vltavou a v Klecanech (letiště, kasárny, posádka opevnění pražské čáry v okolí Kralup) od Rakouska-Uherska do současnosti? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Kralupy nad Vltavou byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| a) 1918 až 1939 | |
| – Vojenský správce tovární skupiny 14 | 1918 – 1920 |
| – náhradní prapor ženijního pluku 1 | 1938 – 1939 |
| – Doplňovací okresní velitelství Česká Lípa | 1938 – 1939 |
| – Doplňovací okresní velitelství Litoměřice | 1938 – 1939 |
| – Doplňovací okresní velitelství Kralupy nad Vltavou | 1939 |
| b) 1945 až 1992 | |
| – Okresní vojenské(á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – 1960 |
| – Vojenská správa železničního (dopravního) úseku | 1957 (1960) – 1962 |
| – 10. armádní sklad vševojskového materiálu | 1974 – AČR |
V posádce Klecany byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| a) 1918 až 1939 | |
| – v posádce nebyly trvale dislokovány útvary čs. armády | |
| b) 1945 až 1992 | |
| – letecký pluk 8 (8. letecký stíhací pluk) | 1950 (1951) – 1951 |
| – Letecká základna (8. letecká základna) | 1950 (1951) – 1951 |
| – 45. letecký dělostřelecký pluk | 1951 – 1952 |
| – 50. letecký kurýrní pluk (50. spojovací letecký pluk) | 1951 (1954) – 1963 |
| – 8. letištní prapor | 1951 – 1963 |
| – 30. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby III. třídy | 1953 – 1955 |
| – 17. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby 1. třídy | 1955 – 1957 |
| – 17. četa (rota) pozemního zabezpečení navigace | 1957 (1958) – 1963 |
| – 10. spojovací pluk | 1963 – 1989 |
| – 112. spojovací rota „S“ | 1967 – 1991 |
| – 10. letištní rota „S“ | 1969 – 1991 |
| – 10. rota RTZ „S“ | 1969 – 1991 |
| – 102. spojovací rota „S“ | 1973 – 1991 |
| – 17. spojovací pluk (brigáda) | 1989 (1990) – AČR |
| – 103. silniční stavební prapor | 1974 – AČR |
| – 10. radioreleový kabelový prapor | 1982 – 1992 |
(Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.)
Ve Vámi uvedených posádkách nebyly zjištěny žádné útvary rakousko-uherské armády.
829. K mým velice dobrým přátelům patřil pan Svatopluk Kráčmar z Bohumína (už nežije, nevím však, kdy zemřel), někdejší student a zaměstnanec Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Chtěl bych se něco dovědět o historii této vojenské školy, a zvláště pak o osudech jejích některých klíčových osobností po roce 1948 – vím, že i Sv. Kráčmar byl v 50. létech z politických důvodů zatčen.
Na Vojenské akademii v Hranicích byli vychovávání důstojníci zbraní z povolání, tj. pro pěchotu, dělostřelectvo, letectvo, jezdectvo, ženijní vojsko a telegrafní vojsko. Vytvořila se 15.1.1920 jako Důstojnická škola, ale 10.2.1920 došlo k jejímu přejmenování na Vojenskou akademii. Pravidelné vyučování započalo 1.11.1920. Studium bylo dvouleté, přičemž jeho část vojenští akademici strávili na vojenských učilištích jednotlivých druhů vojsk. Ke studiu byli přijímáni pouze absolventi škol na důstojníky v záloze nebo vybraní rotmistři a délesloužící poddůstojníci. V roce 1937 bylo studium vzhledem k rostoucímu ohrožení republiky zkráceno na jeden rok. V letech 1922 až 1938 školu opustilo 5 211 absolventů v hodnosti poručíka. Svoji činnost Vojenská akademie ukončila 31.7.1939. V Hranicích ještě v době od září 1920 do roku 1921 působil Ústřední jezdecký ústav, ze kterého v Hodoníně vzniklo Vojenské jezdecké učiliště, přemístěné v roce 1925 do Pardubic. Dále zde nalezlo svoje útočiště i Státní vojenské reformní reálné gymnázium z Moravské Třebové, které zde působilo v době od října 1938 do července 1939.
Vojenské školy čs. armády do jisté míry navázaly na vojenské školy rakousko-uherské armády, které v Hranicích existovaly před rokem 1918. V daném případě se jednalo o Vojenskou vyšší reálku (Militäroberrealschule) a Jezdeckou kadetní školu (Kavalleriekadettenschule), které ve městě působily od roku 1856. Po zániku Rakouska-Uherska a vzniku Československa došlo 9.11.1918 k jejich sloučení do čs. Vojenské vyšší reálné školy. V prosinci 1918 do ní přijeli čeští posluchači z ostatních bývalých rakousko-uherských reálek, zejména z Sv. Hypolitu a Mariboru. Hranická reálka svoji činnost ukončila 8.2.1919 a její žáci byli převedeni do civilních škol.
K obnovení činnosti Vojenské akademie v Hranicích došlo krátce po osvobození města a ukončení 2. světové války. Již 12.5.1945 byl vydán první poválečný rozkaz, 1.6.1945 došlo k ustanovení nového velitele a 25.8.1945 proběhly přijímací zkoušky uchazečů o studium. Vyučování bylo zahájeno 1.10.1945. Ke studiu nastoupilo celkem 1 145 vojenských akademiků, v roce 1946 dalších 762, o rok později 486 a v roce 1948 pouze 385. V roce 1945 školu ukončilo 519 absolventů a v roce 1946 dalších 596. Na základě politického rozhodnutí o likvidaci prvorepublikových tradic čs. branné moci byla Vojenská akademie k 1.10.1950 zrušena a nahrazena sovětským systémem vojenských akademií druhů vojsk, které byly přičleněny k jednotlivým vojenským učilištím.
Ve velení Vojenské akademie se postupně vystřídali: gen. fr. arm. Louis Kieffer (1920), gen. fr. arm. Rémi Chabord (1920 až 1921), gen. fr. arm. Pascal Castella (1921), plk. gšt. fr. arm. Pierre Forlot (1921 až 1923), gen. V. hodn. tř. Vratislav Pech (1923 až 1926), brig. gen. František Hněvkovský (1926 až 1934), brig. gen. Otakar Zahálka (1934 až 1939), brig. gen. Šimon Drgáč (1945 až 1946), brig. gen. Jan Květoň (1946 až 1948) a brig. gen. Karel Veger (1948 až 1950).
Archivní fond poválečné Vojenské akademie se ve Vojenském ústředním archivu Praha nezachoval. S dotazem na perzekuci jejich bývalých příslušníků se obraťte na Vojenský historický ústav, U Památníku 2, Praha 130 05 nebo na Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Poštovní schránka 21/ÚDV, 170 34 Praha.
828. Kolik bylo v čs. armádě letounů IL 28? (odpovídá Pavel Minařík a Miroslav Irra)
V únoru 1955 byly do Československa dovezeny první tři kusy proudových bombardérů Il-28 (letouny z počátku nesly krycí označení B-228), z toho jeden ve cvičné verzi. Kromě klasického bombardování měl být letoun používán i pro provádění jaderných úderů. Postupně se pravděpodobně dovezlo 74 letounů různých variant, z toho 7 ks UIl-28 a 10 ks Il-28R. Celkově se ale jednalo o nedostatečný počet, protože pro každý ze tří bombardovacích leteckých pluků bylo plánováno 31 letounů Il-28. Z toho důvodu bylo k bombardovacím útvarům převedeno i 10 strojů Il-28 R, původně určených k provádění vzdušného průzkumu (neměly bombardovací vybavení a střeleckou výzbroj), a zařazených u průzkumného letectva. Další plánovaný dovoz se vzhledem k ukončení výroby v SSSR nerealizoval. Nedostatek letounů si nakonec vynutil zrušení prvního z bombardovacích pluků v roce 1958, druhého v roce 1960 a posledního v roce 1965.
827. Jaká byla struktura průzkumných praporů u jednotlivých divizí (otázka č. 524) v letech 1969 – 1989? A kdo byli jejich velitelé? (odpovídá Pavel Minařík)
Průzkumné prapory měly následující organizační strukturu:
– velitelství a štáb,
– spojovací četa,
– dvě průzkumné roty,
– rota hloubkového průzkumu,
– rota radiového a radiotechnického průzkumu.
Přehled jejich velitelů nemáme k dispozici.
826. Jaká byla výzbroj Hradní stráže během její existence? (odpovídá Pavel Minařík)
Podle knihy Milana Lišky a kol. „Hradní stráž“, vydané Art D-Grafickým atelierem Černý, s.r.o., v roce 2000, byla výzbroj následující:
a) období 1918 – 1939
chladné zbraně
– bodák vz. 23
– šavle vz. 24A pro důstojníky
– šavle vz. 24B pro rotmistry
palné zbraně
– 8mm revolver Steyer vz. 1893
– 8mm revolver Rast-Gasser vz. 1898
– 7,65mm pistole Mannlicher vz. 1905
– 8mm pistole Roth-Steyer vz. 1907
– 9mm pistole Steyer vz. 1912
– 9mm pistole vz. 22 „N“
– 9mm pistole vz. 24
– 34,5mm osvětlovací pistole vz. 28
– 8mm puška Lebel vz. 1886
– 6,5mm puška Mannlicher-Carcano vz. 1891
– 7,62mm puška Mosin vz. 1891
– 7,62mm puška Winchester vz. 1895
– 7,92mm puška vz. 24
– 8mm karabina Mannlicher vz. 1895
– 8mm kulomet Schwarzlose vz. 07
– 7,92mm kulomet Schwarzlose vz. 07/24
– 7,92mm kulomet vz. 26
b) období 1939 – 1945
chladné zbraně
– šavle vz. 24A pro důstojníky v úpravě pro vládní vojsko
– kordík vládního vojska
palné zbraně
– 9mm pistole vz. 38
– 8mm puška Mannlicher vz. 1895
– 7,92mm karabina vz. 33
– 9mm samopal Beretta vz. 38
c) období 1945 – 1952
chladné zbraně
– neuvedeny
palné zbraně
– 7,62mm revolver Nagant vz. 1895
– 7,62mm pistole Tokarev
– 7,92mm puška Mauser vz. 98K
– puška ráže .303 Enfield Mk. III
– 7,62mm samopal Špagin PPŠ 41
– 9mm samopal Sten Mk. 2
– 7,92mm kulomet vz. 37
d) období 1952 – 1990
chladné zbraně
– šavle vz. 52
– šavle vz. 84
– kordík vz. 52
palné zbraně
– 7,65mm pistole ČZ vz. 50
– 7,62mm pistole vz. 52
– 7,62mm samonabíjecí puška vz. 52
– 7,62mm samonabíjecí puška vz. 52/57
– 9mm samopal vz. 23
– 7,62mm samopal vz. 26
– 7,62mm samopal vz. 58
– 7,62mm kulomet vz. 52
– 7,62mm kulomet vz. 52/57
– 7,62mm kulomet vz. 59
e) období 1990 – 2000
chladné zbraně
– šavle vz. 24/92 HS
– šavle vz. 24/94 HS
– mečík vz. 92 HS
– mečík vz. 92/93 HS
– kordík vz. 2000 HS
palné zbraně
– 9mm pistole vz. 82
– 7,62mm samonabíjecí puška vz. 52/57
– 7,62mm samopal vz. 58
– 7,65mm samopal vz. 61
– 7,62mm kulomet vz. 59
– 68mm RPG vz. 75 Kobylka